SG: Stargate: Portmolior - 14. díl!

To sice jo, ale na cestu do jiný galaxie potřebuješ hlavně Hypermotor, a ten palivo nepotřebuje. Jeho prostě napájí naquadahovej generátor. Takže to s tím palivem je hooodně přitažené za vlasy.

Hyperpohon na Diovi pohání indresium které v reakci se speciálním plynem Erbladiem vydává elektrickou energii čtyřikrát více než naqadriový generátor a navíc tepelnou energii jelikož při reakci se plyn "spaluje" na plazmu. Poté je již nepoužitelný. Při reakci se ho nespálí moc, ale špatně se skladuje, jelikož se prakticky nedá stlačit...
Tak takhle to je. Spokojený?

To jsi vymyslel sám?...

Ty motory? Jo, sám...

Fakt moc se mi to líbí.Jenom tak dál.Už teď se těším na další díl.Jaký máš průměrný čas na jeden díl?

je to opravdu výborné. Strašně ti závidím, já bych psal hrozně rád ale neumím to. vždy začnu něco psát a skončím páč to nedokážu nikdá dokončit . A přitom mám bandu nápadů.

Kdyby se ukázal někdo kdo psát umí a nemá nápady tak mi může říci


Jo a ještě něco.. Jak to že tam nejsou Tok´rové!

Czus, pises to skvele, mozna by stalo za pokus treba vyrobit nejakej obrazek portmolioru,nebo se domluvit s tema lidma odsud,co kreslej novy lode a sladit, to by bylo jeste lepsi
jen tak dal...

Opravdu skvělá povídka, doufám, že brzo bude pokráčko, a dobrej nápad s těma motorama!

Další?? kde je?!?

Povídka už je téměř napsaná, jen jedna bitka na závěr mi chybí. Mám ale problém s netem takže pokud ho nespravím, tak to budu moct postnout nejdříve příští úterý, kdy se dotanu k netu ve škole...

Tak a je tu:

Stargate: Portmolior


"Lidský rod má potenciál k tomu aby se stal příští vůdčí silou v galaxii. Budeme-li ale tento potenciál štěpit mezi různé světy, pravděpodobně nepřijdeme jenom o něj, ale i o naše životy."
Juan-Pablo Ramirez, generální tajemník OSN a velvyslanec planety Země na ustanovující schůzy Aliance.

Díl 1x1 - Nečekaně
Tyler Smith zazvonil na zvonek generálovi osobní kajuty. Po chvilce se dveře otevřely. Tyler vstoupil. Generál seděl v křesle a četl si. Za ním skrz okno byl vidět modrý svit hyperprostoru.
- „Co to čtete?“
- „Umění války od Sun Tzua.“
- „Páni, vy musíte mít Pochod Valkýr hodně vysoko v playlistu.“
- „Vy znáte Wagnera?“
- „Ne, znám Apokalypsu…“
- „Ovšem…“ odpověděl generál Erskine lehce pohrdavě, ne však urážlivě.
- „Chystáte se do války?“
- „Neustále jsme ve válce, jen občas se nebojuje.“
- „Vskutku optimistické…“
- „Proč jste za mnou vůbec přišel, pane Smithi?“
- „Promluvit si o mém přesném zařazení…“
- „Co máte konkrétně na mysli?“
- „Předpokládal jsem, že byste mě mohl zařadit do vlajkového týmu. Mám přeci jenom na téhle výpravě čtvrtou nejvyšší funkci…“
- „Pane Smithi, mýlíte se. Nad vámi nejsem jen já, plukovník Fischer a doktor Zelenka, ale i velitelé Artemis a Thesea. Stejně tak na jejich pobočníci a přibližně čtyřicet dalších lidí, kteří mají stejnou funkci jako vy. Na ty jste snad zapoměl?“
- „No, nezapomněl. Jen se mi to číslo nezdálo dostatečně reprezentativní.“
- „To je jedno. Tahle debata je stejně bezpředmětná. Žádný vlajkový, ani jiný tým zakládat nebudeme. Je to zbytečné, veškeré průzkumy můžeme provést pomocí senzorů.“
- „To bude trošku nuda.“
- „To souhlasím, mi jen rozesejeme dostatek bran a můžeme letět domů. Za celou dobu nemusíte opustit loď.“
- „Ještě to tak. Já se rád proběhnu. Už sem v téhle konzervě dost dlouho.“
- „Nebyl jste to vy, kdo se tak těšil na svůj první let?“
- „Normálně to bylo fajn, ale co jsme vstoupily do hyperprostoru, tak není na co koukat.“
- „Během pár hodin bychom měli zakotvit, tak to snad ještě chvíli vydržíte.“
- „Jo, budu si ale muset nechat poslat nová dévédéčka hned jak vytvoříme bránu…“
Rozhovor přerušilo hlášení: „Veškerý personál na svá stanoviště. Blížíme se k prvním solárním systémům Phoenixovy galaxie. Generál Erskine na můstek…“
- "No vidíte, ani to nebylo pár vteřin..."

O pár chvil později přišel Generál na můstek, doprovázený Tylerem.
- „Blížíme se do systému o… čtyřech planetách, pane.“
- „Opusťte hyperprostor a transportujte sondu.“
- „Sonda transportována… sonda se vrátila… kontroluji údaje. Kyslík… přijatelné hodnoty. Voda… přítomna. Radiace… bohužel pane, příliš vysoká radiace.“
- „Nevadí, pokračujte k další…“

O tři dny a čtyřicet dva planet později …

- „Sonda transportována… sonda se vrátila… kontroluji údaje. Kyslík… dýchatelná atmosféra. Voda… přítomna. Radiace… limitní hodnoty. Pane, zdá se, že jsme ji našli.“
- „Excelentně. Řekněte mi o ní víc.“
- „Planeta obíhá kolem dvojhvězdy, má tři měsíce. Pevnina zabírá 68% planety. Den trvá 29 hodin, rok 2053 našich dní. Zaznamenávám 14 miliard známek života…“
- „Snad ne zase dinosauři jako na tý zavšivený planetě v Drakovi…“
- „Nikoliv, pane Smithi. Největší druh má jen dva metry.“
- „Pořád víc než mi…“
- „Pan Smith má pravdu. Najděte nám nějaký opuštěný koutek.“
- „Jeden bych měla, pane. Prázdný ostrov, přibližně velikosti Kuby.“
- „Excelentně. Transportujte pryč zeminu.“
Po několika úhozech operátorky do klávesnice se před nimi objevila pravidelná struktura zeminy.
- „Hotovo, pane.“
- „Zvedněte štíty, vyšlete raketu a řekněte Artemis, ať tam teleportují základnu.“
Raketa zasáhla zeminu a rozbila ji na tisíce malých kousků. Některé shořely v atmosféře planety, jiné zachytily štíty lodí.“
- „Artemis hlásí, že budova je usazena.“
- „Vyšlete raketu.“ Léta pokusů ukázala, že nejlepší způsob jak otestovat stabilitu transportované základny a odstranit vzduchové kapsy v půdě byl malý výbuch, podobný atomové bombě.
- „Základna drží, pane.“
- „Excelentně. Pane Zelenko, můžete zahájit výrobu brány.“

Doktor Zelenka začal bránu vyrábět o patnáct vteřin dříve, než od generála Erskina dostal interkomem pokyn.
Roztavená naqadrie líně vtékala do otvoru v portmolioru. Navzdory fyzikálním zákonům se z něj nevylila ven, ale zůstávala jako přilepená na stěny tohoto antického zařízení. Čím více jí přitékalo, tím jasněji se rýsovaly kontury brány. Zářivý výboj energie, vycházející ze špičky Portmolioru, tančil po hladině naqadrie v rytmu své vlastní nádherné symfonie a vypaloval do budoucí brány chevrony a rovnal atomy do správné pozice.
Tým těžařské expedice Phoenix si vybral zelené chevrony a červený horizont události. Červená měla symbolizovat oheň, ve kterém se vždy zrodil fénix. Zelená barva chevronů pak to, že žádný z vědců nepřišel na to jak ji změnit.

- „Generále Erskine, brána je hotova a ještě se z ní kouří…“ což byla úplná pravda. Z brány se opravdu kouřilo, respektive z ní vycházely smrtelně jedovaté výpary naqadrie které museli výkonné větrací systémy vyvádět mimo loď.
- “Děkuji, doktore. Poručíku Santová, transportujte bránu a základní personál na základnu.“
Mladá operátorka nepotvrdila příkaz, změna prostředí však generálovy jako odpověď stačila.
Po chvíli se u jeho nohou objevilo základní vybavení. Nasadil si helmu, zcela nesmyslně se vyzbrojil příruční zbraní a rozsvítil baterku. Tyler Smith a Antony Fischer, velitel vojáků, nevojenským personálem přezdívaný jako hlavní nemakačenko, učinili to samé. Stejně tak vojáci na jiných patrech.
Baterkou svítily na stěny a strop základny, hledajíc trhliny, které sensory nebyly s to objevit.
- „Ty dělníci z toho ale stejně musej mít těžkou hlavu.“ Pronesl Tyler.
- „Proč myslíš?“ zeptal se Antony Fischer
- „No přijdou do práce, pěkně pod zemí stavěj základnu a než stihnou oslavit to, že je hotová, tak je fuč a oni můžou začít znova.“
- „To je fakt. Ale zase to vysvětluje, proč všechno malujou na šedo….“
Antony Fischer přirostl Tylerovi nejvíc k srdci ze všech vojáků. Třicetiletý plukovník vždy upravený přesně podle armádních regulí, ačkoliv vůbec nevypadal jako televizní parodie zelené hlavy. Na expedici zastával funkci vojenského velitele na Diovy a byl tak podřízený pouze generálovi. Rychlý kariérní postup si zasloužil nenuceným chováním, které se v době míru líbilo vyšším šaržím více než přísně militaristické postupy ostatních.
- „Ale povídal mi kámoš z Alphy, že na druhém patře v místnosti u schodů, jeden dělník vždycky vyryje Z-tko do rohu. Prej to viděl i na Gammě a Deltě.“
- „Tak se tam pak juknem.“
Jukly se a Z-tko tam bylo. Žádné jiné nerovnosti senzory neobjevily, jelikož tu žádné nebyly.

- „Spodní patro v pořádku, Santová. Jak jsou na tom ostatní patra?“
- „Všechny v pořádku, spouštění podpůrných systémů na váš povel.“
- „Proveďte.“
Naqadriový generátor začal pracovat a dodal energii do všech žárovek na základně. Všichni zhasli své baterky.
- „Je čas otestovat spojení…“
Všichni tři se přesunuli do velícího centra. Proskleným sklem byl vidět prostor brány. Na rozdíl od SGC byl o něco lépe řešen, co se týče bezpečnosti. Brána nebyla namířena přímo proti velínu, ale byla umístěna u levé stěny, aby tak nehrozil zásah střelami přilétajícími skrz bránu. Nyní se čekalo, až doktor Zelenka vyrobí i druhou bránu, aby zásilky indresia mohli proudit nerušeně až na Zemi.
Na základnu se transportoval i zbylý personál. Santová ihned zaujala svoje místo u řídícího pultu.
- „Mám navázat spojení s Draquo?“
- „Jistě.“
- „Bránou nebo satelity?“
- „Zatím jen satelity.“
Zprávě přeposílané satelity subprostorem trvalo pouze patnáct vteřin, než přeletěla mezi galaxiemi. Na obrazovce se objevila hlava Henryho Stevense, velitele základny Draquo; druhé základny v galaxii Draka.
- „Damone. Rád tě konečně vidím.“
- „Já tebe taky. Už jsme mysleli, že nezakotvíme.“
- „A už máte hotovou bránu?“
- „Zatím jen jednu.“
- „A jak to tam vypadá.“
- „Ani nevím. Zatím jsme byli jen v základně.“
- „Dobře. Tak nám pošlete vaši adresu, ať vyzkoušíme ten váš kolotoč. Budeš chtít pak spojit Zemi?“
- „Jistě, není proč čekat. Aspoň si to tu zařídíme.“
- „Dobře. Tak se tam mějte.“
Obrazovka zhasla a operátorka zaslala adresu. Po chvíli se začala brána vytáčet.
- „Spojte mě se Zemí a aktivujte ZPM.“
Opět několik úderů do klávesnice stačilo k tomu, aby se zpráva vydala sítí satelitů. Jako první dorazila na Draquo. Druhá zastávka byla Draqunos. Poté se vydala zase do další galaxie - tentokrát navštívila základnu Sagitt. Odtud to bylo na Zem kousek, už jen malá zastávka na kraji naší galaxie. Tentokrát to zabralo tři minuty.
Na obrazovce se objevila hlava mladého Chevronboye, který měl zrovna službu.
- „Dobrý den, generále. Už na vás čekáme. Máme vytočit bránu?“
- „Jistě.“
Na každé základně se začali vytáčet dvě brány. Když bylo ustanoveno kompletní spojení, na Zemi se dal do pohybu tým s vybavením a zásobami. 62 kroků jim stačilo k uražení vzdálenosti několika světelných let.


*******

Po dvou týdnech, během kterých byla etablována základna, se Zeus, Artemis a Theseus mohli vydat na průzkum hlubšího prostoru Phoenixu. Většina planet, které našli, neměla dostatečné zásoby indresia, které by stály za vybudování těžební základny. Indresiový obr v kterého doufali, byl stále v nedohlednu. Přesto se zrovna blížily k části galaxie, odkud pravděpodobně pocházel ashcenský asteroid.
Vystoupili z hyperprostoru, nedaleko malé planety.
- "Jako obvykle, Santová." Zavelel lehce znuděně generál. Nebyla to první soustava, kterou dnes navštívili.
- "Rozumím pane... sonda vyslána... sonda se vrátila. Zpracovávám údaje... Obsah indresia je 12%."
- "Excelentně."
- "Tohle je divné pane."
- "Co se děje?"
- "Zaznamenali jsme radiosignály."
- "Radiosignály? Kde se tu vzali? Pane Smithi, nemohlo by to vydávat slunce? Slyšel jsem že to hvězdy dělají."
- "Je to periodický signál?"
- "Ne. Jen radioodpad. Nic souvislého."
- "Můžete lokalizovat zdroj?"
- "Zahajuji scan... Signál přichází z druhé planety této soustavy."
- "Nastavte kurs."

Načervenalá planeta měla dva měsíce a jedno tajemství. Odhalit se ho pokusila malá špionážní sonda. Transportovala se na povrh planety, udělala fotku a hned se transportovala na další místo. Během setiny sekundy, bez záblesku, beze zvuku, nezjistitelně.
- "Hotovo?"
- "Ano, pane. Máme fotky." Scanery zaznamenaly dvanáct tisíc životních forem v blízkém okolí zdroje signálu. Také zjistily přítomnost téměř 42% indresia.
- "Na obrazovku."
První fotka byla rozostřená, druhá zabírala pouze nějakou místní vegetaci. Třetí již byla zajíamvější; zobrazovala úbočí nějaké vysoké budovy. Rozhodně se však nevyrovnala fotce čtvrté a několika dalším...
- "To je.." zíral Antony na tvora se čtyřmi končetinami a růžovou pokožkou.
- "Člověk," nemohl uvěřit vlastním očím generál Erskine.
- "Nemáme tu náhou být první? Co oni tu dělají?"
- "To nevím, pane Smithi. To nevím. Ale můžeme se jich zeptat."
- "Mám poslat zprávu, generále?"
- "Zatím ne. Zvedněte štíty, nabijte zbraně a veškerý personál nechť se hlásí na svých pozicích. Artemis a Theseus ať udělají to samé. Vy, plukovníku, by jste se měl přesunout k hangárům."
Vždy jsme ve válce...

Posádka byla vytržena z letargie. Každý běžel na své místo a plnil své úkoly. Generál čekal na potvrzení od všech palub a operačních center. Když všude svítila zelená pokynul na Santovou aby zahájila broadcastové vysílání.

- "Tady generál Damon Erskine, kapitán lodi Zeus. Přicházíme zdaleka a v míru."
...
- "Tady generál Damon Erskine, kapitán lodi Zeus. Přicházíme zdaleka a v míru." zopakoval opět bez odpovědi.
- "Tady generál Damon Erskine, kapitá..."
- "Jaké je vaše zařazení?" Na obrazovce se objevil postarší muž s šedivými vlasy. Na sobě měl šedou uniformu s vysokým límečkem a jakousi obdobou frček.
- "Dobrý den. Mé jméno je Damon Erskine. Jsem generál a kapi..." nedokázal odpovědět na dotaz.
- "Ptám se na vaše zařazení! Jaké je vaše zařazení!?" Muž téměř křičel.
- "Nevím o čem mluvíte... promiňte."
- "Pak tedy nepřicházíte v míru..." Řekl muž. Jeho výraz se při těchto slovech změnil z rozčileného na děsivě stoický.
Generál zareagoval okamžitě.
- "Úhybný manévr delta! Stíhači do nejvyšší pohotovosti!"
...ale občas se i bojuje.
- "Zaznamenávám velký nárust energie na povrchu planety."

Z povrchu vyšlehl zářivý paprsek modrého světla. Těsně minul Dia ale narazil do Thésea.
- "Hlášení!"
- "Štíty Thésea klesli na 82%, pane!"
- "Cože? Jak je to možné?"
- "Pane zaznamenávám přes tři stovky objektů blížících se na naše souřadnice. Pravděpodobně stíhačky!"
- "Ať naše kluzáky vylétnou!"

Loď Zeus měla tvar malého řeckého písmene omega (ω). Prostřední část byla samostatná a v případě potřeby se mohla od zbytku lodi oddělit. Zbytek lodi byl ve skutečnosti jeden velký hangár a silo. Celkem deset přistávacích ploch bylo rozmístěno po obvodu. V každém mohlo parkovat až dvanáct stíhaček. Všech 120 kluzáků F-308 jako roj opouštělo palubu. Stejně tak učinilo po dvou desítkách letounů z dalších dvou lodí. V jedné z nich seděl i Antony Fisher, zkušený pilot.

- "Alpha Bravo Fox 1, připraven k akci, generále."
- "Zahajte akci ihned po odpálení raket."
- "Rozumím pane. Konec."

- "Všechny baterie, volná palba. Snažte se nezasáhnout raketami stíhačky, ale zbraň na povrchu planety. Připravte se k vypuštění B-307"

Na krajních částech Dia bylo opět rušno. Několik desítek raket vylétalo ze sil ve snaze najít správný cíl na povrchu planety. Railguny které byly ve správném úhlu se pokoušely oslabit houf nepřátelských letadel. Fazery na každém hrotu lodě se také zaměřily na zbraň na povrchu planety.

Dva roje stíhaček se rychle přibližovali k sobě. Antony jako vrchní velitel vojenských operací vydával ze svého kokpitu rozkazy.
- "Alpha sektor 0. Vypalte Stingy a Alpha Bravo, Alpha Gamma sektor 2; Alpha Delta, Alpha epsilon sektor 3 ať mají BC čisté pole!" Poručil letcům přibližovat se současným směrem a po vypálení Stingů, malých raket s velkým účinkem, se rozdělit a napadnout nepřítele ze stran aby měli lodě volno ke střelbě.
Jak se přibližovali, tak nepřátelský roj se zformoval tak že měl v jednom místě jakoby díru.
- "Co to dělají?" Ozívalo se ve vysílačce Antonymu. Ten si kladl stejnou otázku
- "Máme se přeskupit?" Rozhodni...
- "Ne, držte formaci až na palebnou pozici. Pokračujte dle příkazů..."

- "Kolik zbývá do dopadu raket, Santová?"
- "Dvě minuty pane."
- "A ty stíhačky?"
- "Railguny a Fazery snížily jejich počet na necelé dvě stovky."
- "Alespoň něco."
- "Ale formují se do nějakého tvaru."
- "Jakého?
- "Vytvářejí díru širokou sto metrů napříč formací..."
- "Proč..."
- "Pane, opět narůstá energie."
- "Sakra! Ať se stíhačky taky rozptýlí!"

Rozkaz přišel pozdě. Opět vyšlehl modrý paprsek. Cestou k poškozenému Théseu smetl devatenáct stíhaček.

- "Doprdele!" Ulevil si Antony. Rozhodl...

- "Santová?"
- "Štíty Thésea klesly na 43%!"
- "To není možný! Jak mu mohli ubrat tolik?!"
- "Pane, naše stíhačky už jsou v palebné pozici. Brzy budeme mít opět čistý výhled. Máme zbraně směrovat na nepřátelskou letku nebo na zbraň?"
- "Pokračujte v současných příkazech. Theseus ať se schová za nás."

Dva roje se přiblížily téměř na vzdálenost doletu Stingů. Nepřítel však své rakety vypustil dříve. Stíhači tak museli chvíli letět přímo proti jisté smrti. Po odpálení změnili kurs tak aby nepřítele obklíčili. Ten však udělal to samé. Plán nevyšel. Místo jednoho propleteného roje byly rázem dva. Antony zaklel a rychle si našel cíl. Cizí stíhačky měli stříbrnou barvu a byly hodně úzké - hůře se do nich trefovalo, ale zato se dobře rozeznávali od F-308.
Naletěl na jednu seshora a vypálil na ni jeden ze dvou zbývajících Stingů. Střela zasáhla nepřítelovo křídlo a udělala z něj snadný cíl. Antony však letěl dál a snadnou kořist přenechal někomu jinému. Pověsil se na záda dalšímu. Ve správný okamžik vypálil několik dávek z railgunu, Stinga si šetřil na později. Ani jednou však netrefil, manévrování nepřátelských stíhaček bylo excelentní. Při každém výkrutu a otočce však ztratila část ze své rychlosti a Antony se o kousek přiblížil. Zase zkusil vyslat dávku, opět bez úspěchu. Jenže když pilot stříbrné stíhačky prováděl další ze svých senzačních výkrutů, do cesty mu vletěl jeho kolega. Z úleku a aby se vyhnul srážce, strhnul řízení doprava, zrovna tam kde se ho snažil Antony obletět. Srážce se již nedalo zabránit. Naštěstí stihl Antony vyslat poslední dávku, která zničila stříbrnou stíhačku. Narazil však do jejích trosek. Náraz byl silný a i přesto, že měl Antony helmu, upadl do bezvědomí.

Vesmír je zvláštní místo. Antony pomalu otevřel oči. Záblesky raket a výbuchy stíhaček. Tiché, v dáli. Jediné co slyšel byl jeho vlastní přerývaný dech.
Náhle se rozzářil modrý paprsek. Zasáhl opět Thésea a tentokrát již pronikl jeho štíty. Rozzlomil ho na dvě části a nechal explodovat. Nevnímal to. Byl otupělý. Zdálo se mu, že to všechno se děje někde daleko ale byla to až příliš blízká realita. Blízký průlet nepřátelského stíhače ho do ní opět vrátil.
Náraz ho roztočil kolem jeho osy a odtrhl jedno křídlo. Druhé bylo naštěstí takřka v pořádku. Jakžtakž se mu povedlo zastavit rotaci a vrátit se do přímého směru. Jeho manévrování bylo takřka nulové. Rozhodl se vrátit na loď. Tím že se začal opět hýbat však na sebe opět upozornil okolí. Všiml si ho jeden stříbrný stíhač.
Rychle zaujímal palebnou pozici za Antonyho ocasem. Tomu nezbývalo nic jiného než použít svoji tajnou zbraň. Na kniplu odklopil červenou záklapku a stiskl tlačítko. Těsně za ním se otevřelo hyperprostorové okno. Nepřátelský stíhač neměl šanci zareagovat a vletěl přímo do něj. Během sekundy z něj vypadl přímo před Antonym. Ten neváhal a na překvapenou oběť vypálil salvu z railgunu. Jeho zachytávač byl poškozený a tak za sebou zanechával oblak složený ze stovek prázdných nábojnic. Stíhač se vzpamatoval a vyhnul se většině kulek. Ne však samonaváděcímu Stingu. Antony měl cestu volnou. Opět zamířil na Dia.

- "Pane, Theseus hlásí že má poškozené podsvětelné motory."
- "Zrušte manévr delta a přesuňte se před ně. Už dopadly rakety?"
- "Ano pane."
- "Alespoň něco."
- "Pane opět zaznamenávám nárust energie!"
- "Cože? Copak rakety nezasáhli cíl?"
- "Zasáhly pane, tohle je z jiného místa."
- "Sakra. Připravte se na transport posádky Thésea." Jeho tvář zestárla o několik let během sekundy.
- "Střílejí... Pane, Theseus byl zničen." zašeptala Santová
- "Bastardi, teď poznají co je to peklo. S námi si nikdo zahrávat nebude. Vypusťte Omoi-Uindo!"
- "Všechny tři?"
- "Všechny tři."

Spodek prostřední části Dia se otevřel. Tři B-307 Omoi-Uindo opouštěli své hangáry. Vypadaly jako dlouhé válce. Měli délku sto metrů a poloměr dva. Kabina pro dva muže byla poměrně těsná a v případě potřeby se mohla od zbytku lodi odpojit. To co však bylo skutečně důležité bylo vzadu. Celý válec byl jako jehelníček osazen raketami. Na každý metr délky se vešlo dvacet raket. Každá z nich mohla nést jadernou hlavici. Japonci, kteří tento stroj vymysleli, byli opravdu důslední. Jediný stroj mohl vyhladit celou planetu. Omoi-Uindo - Smrtící vítr dělal čest svému jménu.

- "Tady Hrom 1. Potvrďte místo dopadu," zahlásil se kódovým jménem pilot jednoho z bombardérů.
- "Vydržte, Hrome 1... Santová, jak daleko od sebe byly obě zbraně?"
- "Tři kilometry, pane."
- "Hrome 1, místo dopadu je původní, plus rádius patnácti kilometrů."
- "Rozumím."

Každý z bombardérů odpálil po třiceti raketách. Chytrý navigační systém jim pomohl obletět stále probíhající bitvu a určit přesné místo dopadu každé rakety aby se jejich účinek rovnoměrně rozprostřel po vybrané oblasti.
Exploze takřka stovky raket byla vidět i z orbitu. Teď už nebyl pochyb o tom že zbraně znovu nevystřelí.
Bitva stíhaček už taky vypadala lépe. Pozemští stíhači konečně dokázali vytlačit nepřítele na jednu stranu, takže mohl být odstřelován bitevníky. Bylo vidět že ačkoliv mají cizí stíhačky vynikající ovládání, jejich piloti nemají dostatek zkušeností, a chytají se i do jednoduchých pastí. Navíc jejich morálka silně klesla, když viděli výbuchy na povrchu své planety. Počáteční silná přesila byla postupně decimována. Někteří stíhači se dokonce vraceli na lodě, nebyla pro ně už práce. Přesto bylo zničeno na šedesát F-308 a jejich piloti zemřeli. Stejně tak mnoho lidí na palubě Thésea, jež se nepodařilo včas transportovat.

- "Pane, poslední nepřátelská stíhačka byla zničena. Vyhráli jsme!"
- "Porazili jsme nepřítele, Santová, nevyhráli jsme," pronesl a podíval se na trosky Thésea.
- "Pane, co teď?"
- "Pošlete zprávu: "Narazili jsme na ozbrojený odpor. Lidé. Podrobnosti neznáme. Théseus zničen." Přímo na Zemi. A Santová, zašifrujte ji a pošlete ji po satelitech. K základně ať se ani nepřiblíží."
- "Rozumím pane."
- "A teď půjdeme zjistit co jsou ti hajzlové zač..."

skvělý nápady jen tak dál těšim se na další...

uz sa neviem dockat dalsieho dielu ... len tak dalej

jo mas to dobre napsany

Skvělý díl, sem zvědavej, co to bylo za lidi, a doufám ve větší využití Zelenky, je přece hlavní vědec...