Stargate Tyloi - Pilot completed

Tak jsem se rozhodl, že vás seznámím s mou zatím nejrozsáhlejší tvorbou, ale buďte shovívaví, původní verze je stará rok a půl a ta co ji sem dávám skoro rok. Rovněž je to založené na SGWG, takže je možné, že budete .. poněkud dezorientováni. Poněkud hodně, vzhledem k tomu, že se to odehrává v roce 2056 a prostředí se za tu dobu pekelně změnilo.

Jen poznámka, brána se zelenými chevrony nemá co dělat s Horizontem a je to jen shoda náhod, mohu vám poslat mesh s texturou.


Part 1 - http://www.sga-project.com/forum/viewto ... 9835#89835
Part 2 - http://www.sga-project.com/forum/viewto ... 0087#90087

Stargate Tyloi Pilot, part 1

“Žádný pokrok se neobejde bez obětování zdrojů. Můžeme svůj dlouhý život prožít v blahobytu ale budeme stagnovat. Pokud se ale budeme o pokrok snažit nebudeme nikdy žít v blahobytu. Proč se tedy o pokrok snažíme?“
Projev atlantického vůdce M'Artina, 120000 let před Kristem, studnice znalostí v Atlantis

[img][images/thumbs/Raynor_SGTyloi_logo_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/SGTyloi_logo_pic.jpg[/img]

Prosinec 2056.
Wraithové mohutným útokem zaútočili na Mléčnou dráhu a současně opevnili své světy v Pegasu. Aliance Ras složená z Spojené Země, Tollánské republiky a Asgardské říše, se stejně jako Hvězdné společenstvo s Aliancí nezávislých světů připravují na neodvratnou invazi do Idy, čemuž svědčí i skutečnost, že Mimové, Torianští agenti zvaní „Mimové“ podle svých ‚mimetic devices‘, pomocí holografických zařízení proniknuli na asgardské a lidské světy v Idě. Díky tomu Wraithové s přehledem decimovaly flotily Aliance i jejich pozemní vojska v počátečních fázích války. Přes veškerou urputnou snahu se nepodařilo útočníky nijak zastavit a najít pevný bod, místo kde by se mohli zachytit a zastavit obrovský nápor. Zatím jenom zpomalovali jejich postup s větším či menším úspěchem. Těch menších úspěchů bylo více než těch větších.

Až teprve v okamžiku kdy se podařilo najít místo, kde se soustředila hlavní flotila Wraithů zableskla se první jiskřička naděje. Flotila Aliance Ras, Hvězdného společenství, Jaffů a Vládců soustavy svedla s Wraithy bitvu u Midgardu, obrovské asgardské loděnice na okraji Mléčné dráhy. Bitvu, která přinesla mnoho nečekaných zvratů a ukázala mnoho slabých míst a nedostatků ve strategii spojenců. Invazní flotilu Wraithů nakonec spojenci vytlačili, avšak pouze za strašlivých ztrát. Jen díky příletu Reetů, kteří na poslední chvíli zachránili flotilu aliance generála Raynora od totálního zničení, se podařilo porazit desetinásobně větší invazní flotilu Wraithů. Pouze přítomnost Mimů na palubách reetských lodí způsobila, že náhlý příchod očekávaného spojence neměl takový efekt jaký měl mít. Reetové se tak museli vypořádat se dvěma nepřáteli a flotila Aliance díky plánu odpálení části plynného obra zničila dotírající Wraithy.

Midgard zůstal v rukou Aliance, ale očekávaný zvrat ve válce s Wraithy nenastal. Válka pouze eskalovala a nápor nepřátel nepolevoval. Byl pouze dočasně zastaven. Dost k tomu, aby došlo k rozkolu mezi spojenci. Jaffové v čele s Teal’cem zcela jednoznačně vyhlásili válku Goa’uldům. Všem Goa’uldům nepočítaje zda šlo o Vládce soustavy nebo Hombreovy goa’uldy. Což se reetům, respektive jejich vůdci Tuxovi88, zdálo nesmyslné. Z tohoto důvodu chtěl Teal’ca na neutrálním území asgardské-pozemské stanice Slov’acia zajmout, zadržet, zkrátka rozmluvit Jaffům dosavadní jednání. Teal’c velice mazaně a s Atumem uprchnul jedním z maskovaných Al-keshů. Reetové zničili několik Al-keshů, ale Teal’c jim pláchnul. Získali si nového nepřítele. Jaffy. Spolu s tím se začaly objevovat informace o jakémsi novém kultu uctívajícím daleké Ori, nemluvě o obavách kam zmizelo po bitvě o Midgard Cybernetické společenství, entita která uprostřed bitvy zradila spojence.

[img][images/thumbs/Raynor_Orila_base_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Orila_base_pic.jpg[/img]

Záložní základna SGC - Stanoviště Orilla, se tak stalo hostem pro narychlo svolanou konferenci v první polovině válečného roku 2056. Bezpečně ukrytá základna na jižním pólu Orilly, asgardského domovského světa nyní zaplaveného uprchlíky z Mléčné dráhy. Základna je zhruba pět kilometrů pod planetární kůrou a navíc ještě chráněná systémem skrytých iontových děl, railgunů a v horách schovaných dronových obran. Bylo vybudované před dvěma lety Aliancí pro případ že by SSR, vyspělá nicméně totalitně založená rasa z Andromedy, pronikla s velkým počtem lodí do Mléčné dráhy a obsadila Zemi. Stanoviště Alfa nebo Beta by v takovém případě nepomohlo. Samotný vzhled spodních pater Stanoviště je podobný nejspíše míšenci mezi asgardskými interiéry lodí a starým SGC. A právě zde začala konference a první plány pro vyslání mise do galaxie Tyloi. Místa kam odešel zbytek Aliance čtyř.

Čtyři členové SG-28 a Generál Sheppard, doktor McKay s doktorem Jacksonem v konferenční místnosti čekali na příchod ostatních delegací. Podle všeho dorazil admirál Loki, ministr Aliance Ras Komplic, tollánský Rador Lobos a ohlášen byl i přílet reetského vůdce Mar-Gec-Al, asi nejvýznamnějšího a nejočekávanějšího hosta celé konference. Generál Landry, coby hostitel konference ještě nedorazil a zatím co oni čekali tak vítal hosty a členy jednotlivých delegací. Pozvání přijalo příliš málo spojenců Aliance. Většina z nich právě někde na bojištích ve třech Galaxiích bojovala o přežití. Vpád Wraithů postavil představitele Aliance před velkou zkoušku. Přestože o nich věděli od mise Atlantis vedené doktorkou Weirovou a dnes již mírně plešatějícím generálem Shepardem, tohle bylo něco s čím nikdo ani v těch nečernějších snech nepočítal. Očekával se možný útok Wraithů do jiných galaxií, ale ne v takovém počtu a síle. Projeli flotilou aliance, jako nůž máslem a nic je nezastavilo od ovládnutí předmostí v galaxii Mléčné dráhy.

„Ví někdo o čem bude tohle jednání?“ nadhodil Rodney, jemuž čekání přišlo příliš dlouhé.
„Wraithové, co jiného,“ pokrčil Daniel rameny nad takovou samozřejmou otázkou. Od doby co ho Thor vysvobodil ze zajetí Torianů už nebyl jako dřív a projevoval se u něj sarkasmus, ne nepodobný tomu, který tak často vídával u svého přítele a velitele legendární SG-1.
„Spíš něco hodlají udělat,“ přidal se Ferreti, velitel SG-28.
„Však už je taky na čase. Wraithové nás mohou každou chvíli spolknout!“ ošil se Rodney, jemuž se taková vyhlídka ani v nejmenším nelíbila. Věděl o Wraithech asi nejvíc ze všech přítomných včetně Sheparda. Taky ho tlačilo pomyšlení na Cybernetické společenstvo jež u Midgardu získalo flotilu lodí. On varoval před podobným počínáním. Jeho slova se naplnila a on z toho neměl ani v nejmenším radost.
„Každopádně moc vyslanců nepřijelo. Pouze reetové,“ odtušil Jackson suše.
„Buďme rádi, že alespoň někdo,“ promluvil dosud mlčící Shepard. „kde jsou reetové, tam se taky něco děje.“
„Ještě že jsou na naší straně,“ utrousil znovu Daniel s náznakem sarkasmu.
„Tak s tím nemůžu nesouhlasit,“ přikývnul na souhlas.
To již do místnosti začali přicházet první delegáti. Přítomní okamžitě povstali na výraz úcty dokud se admirál Loki s ministrem aliance Komplicem neusadil. Velitel Thor se stále zotavoval z bitvy u Midgardu a plánoval novou strategii Aliance. Tudíž zde nebyl přítomen. Za nimi přišel v doprovodu generála Landryho i Tollán Lobos společně s Mar-Ge-Al a několika dalšími Tollány a jedním Tok’rou. Reetský vůdce zaujal taktéž místo po levici generála Landryho. Konečně mohlo jednání začít.
„Jsem rád, že jsme se tu sešli,“ začal generál trochu upjatě na úvod. „Jak všichni víte, naše situace je den ze dne zoufalejší. Naštěstí tady naši spojenci ve spolupráci s SGC dosáhli v poslední době jistého úspěchu a naskýtá se zde možnost o níž Vám řekne víc MGA.“

Zástupce Reetů, Mar-Gec-Al vstal a zahájil ke shromážděným proslov: „Jak všichni víte poslední dva měsíce jsme strávili s SG-28 hledáním antických desek. Tu první nalezli Wraithové, zřejmě díky informacím z Antické databáze, naštěstí se nám ji podařilo jim ukrást během akce našich teroristů a s pomocí pozemšťanů ji rozluštit. Další dvě desky jsme nalezli později, jak se zdá někteří Antikové a se vrátili z galaxie kam odešli se zbytky Aliance Čtyř a zanechali nám je zde jako vodítko jak se k nim dostat. Podle nalezených desek lze adresu do galaxie Tyloi vytočit pouze z planety .. se silnou bránou.“

„Co se vlastně stalo, tehdy před dávnými časy,“ zeptal se Landry, který se v antické historii i přes léta své služby přestal orientovat. Chvíle pro Daniela ..

„Pokud víme z řady zdrojů, Antikové se před 5000 lety spojili s Goa´uldy, proč už nevíme. Jistě je že je Goa´uldi zneužili a začali dobývat většinu galaxie, avšak kvuli flexibilním hostitelům, lidem, se centrem války stala starodávná Tau´ri .. Země. Z posledních zbytků poražených ras, včetně části Antiků, vznikla Aliance čtyř, na počest čtyř zakládajících členů. Aliance vedená Larcem Durim, Thorem a dalšími uštědřila početnějším Goa´uldům značné ztráty a stále na počátku vzniku Tok´rů a systému chráněných planet, ale zrada v jejich centru a následný návrat Ra včetně některých jeho vyspělých technologií způsobilo že se Aliance musela stáhnout do dvou galaxií, Andromedy a vzdálené Tyloi. V Tyloi Aliance válčila a porazila jakési Uilaapi, jak víme z asgardské kroniky, avšak nevíme o koho šlo. Naopak v Andromedě během několika let odvrátila invazi Wraithů a Torianů, paradoxně se ze zbytků této invaze frakce Wraithů později zformovali Wraithové kteří nás momentálně drtí. Aliance se po odvrácení Wraithů stáhla do Tyloi, nadobro.“

„Vyčerpávající,“ zhodnotil vše Landry.


Postarší Daniel při zmínce MGA o důkazu odchodu Aliance čtyř a deskách zbystřil „Mar-Gec-Ale, opravdu se konečně bavíme o místě kam odešli Antikové, respektive Altareani? Už jsme kvůli tomu prošli tři galaxie a ani v jedné jsme nenašli nikoho milého,“ hrnul ze sebe vousatý Danny slova zběsilou rychlostí a obrátil se na Mar-Gec-Ala.
„Opravdu jste si JISTÍ že tam potkáme Antiky? Skutečné Antiky, žádné zlé verze nebo někoho kdo je vyhladil?“

Mar-Gec-Al, reetský legenda, trochu pohnul jedním párem rukou na pravé straně .. „Jistí si tím být nemůžeme, ale vy doktore jako průzkumník byste měl nejvíce docenit takovýto výzkum.“
Daniel si usmyslel že Mar-Gec-Al je možná legenda, ale nepamatuje si ani jednu z těch výprav do jiných galaxií před 40 lety, které probudily zla jako Wraithové nebo Ori .. „Ano, právě protože jsem průzkumník chápu že každá cesta přináší rizika, a nebavíme se o maličkosti. Vtip je v tom, že když Aliance čtyř odešla před 5000 lety kam proč se k nám nevrátila?“



„Vrátila se, zanechala desky. Pokud ale myslíte nějaký pompézní přílet, pak možná k tomu prostě nemají důvod, možná se povznesli. Chápu vaše obavy doktore, všichni víme o tom jak vaše mladistvé pozemské nadšení z nekonečného vesmíru přivodilo galaxii několikrát na pokraj záhuby,“ Reetou dal Danielovi pěkně sežrat jeho objev brány i jeho kontakt s Ori, „nicméně reetská rada Starších se shodla že technologický přínos nám může vykompenzovat riziko,“ dokončil Mar-Gec-Al.¨


„Takže tu jde jen o technologie ano? Vždyť ani .. ani nevíme po měsíci průzkumu jak pracuje ten jejich jumper který jste našli,“ narážel Daniel na nález vyspělého jumperu Aliance čtyř, natolik vyspělého že si vědci Asgardů stále lámají hlavu s jeho principy.

Landry do filosofické debaty mezi obě skočil „Všechno je to o technologiích doktore Jacksone, potřebujeme náskok před Wraithy a jinými nebezpečími. Pentagon souhlasil s malou výpravou, asgardská Nejvyšší rada i Curie na Tollaně také.“

„Jsem si jistý že při rozhodování Pentagonu ani Curie nehrál žádnou roli fakt, že se báli aby na ně každou chvíli zaútočili Wraithové ..“ rezignovaně se opřel do křesla Daniel.

„Takže výprava ano?“ zeptala se členka SG-28, Gail Gravesová, bývalá členka NID. Až příliš okatě se snažila zavést konverzaci na jiné téma.

Komplic sedící s běžném křesně reagoval klasicky chladně „Ano, nápisy na deskách říkají že po příchodu bránou se ocitneme na planetě Cammunica, kde nás budou očekávat zástupci Aliance čtyř. Rozhodli jsme se pro malý průzkum, malý tým s ZPM pro zpáteční cestu. Nicméně je tu problém, podle záznamů na destičkách jediná cesta na Cammunicu je z planety Vis Uban, bývalé perly antické říše. Zřejmě jde o nějakou bezpečnostní pojistku aby rasa která najde destičky věděla o Anticích dostatek informací.“

Rodney si s obavami potichu vzpomněl na to, že Vis Uban se také jmenuje jinak město ztracených.

„Moment moment, podle našich zpráv jsou na Vis Ubanu Wraithové, přesunuli bránu z města do svojí základny a brání jednu polokouli těmi svými platformami. Jak se tam dostaneme? A lépe – proč vlastně neletíme lodí když s bránou je tolik problémů?“ zeptal se Malek, další člen SG-28 .. Tok’ra.

„Naneštěstí Asgardi už dávno prozkoumávají sondami jiné galaxie. Pominu-li že jsme kromě známých center civilizací jako čtyři naše galaxie, Celestus či Triangulum, ve spoustě jiných galaxií jsme nic kromě primitivních životních nenašli. Samozřejmě jsme se pokusili dostat i do Tyloi, avšak v mezigalaktickém prostředí mezi galaxiemi jsme narazili na gigantickou linii kde nám nefungoval hyperpohon. Jedna z našich sond se tuto bariéru pokoušela obletět 12 let než ji došla energie. Pokud bychom letěli podsvětelným pohonem trvala by cesta skrze bariéru kolem 1000 let ..“ odmlčil se a po obrácení hlavy na druhou stranu dokončil myšlenku „Je zřejmé že tato bariéra tam není náhodou, a je to doslova nepřekonatelná linie mezi naší částí vesmíru a Tyloi, a podle starých záznamů Asgardů vznikla až po odletu Aliance čtyř z Andromedy.“

„S tímto proto počítáme, k Vis Ubanu vás dopraví ARAF Odysseus ze stanice Slov’Acia, 100 světelných let od Tollany,“ nevzrušeně řekl Komplic a pokračoval „Problémem spíše je samotná brána, transportovat ji Wraithům z jejich základny nemůžeme, jejich obrana by nás sestřelila. Proto své veškeré naděje vkládáme do ruské základny na planetě.“

„Ruské?“ zeptal se Malek.

„Ano, podle záznamů před 30 lety, ještě v době občanské války mezi Syny Země a Imperiální Zemi na planetě Impérium provádělo archeologický průzkum a nalezlo mimojité i druhou bránu. Ruská základna byla poté opuštěna a v databázi máme o jejich aktivitách opravdu málo informací, ale doufáme že ta brána tam stále je.“

McKay to už delší dobu chtěl říct a nikomu z přítomných zelených mozků to asi nedocházelo. Rodneymu to jen zvýšilo sebevědomí a pocit nadřazenosti .. „Nikomu z vás asi nedochází, že cíl je sice mimo Idu i Pegas, ale to i tak znamená že pro spuštění brány budeme potřebovat ZPM. To znamená přemístit se na Vis Uban a vzít sebou ZPM, přímo Wraithům před práh.“ zatvářil se spokojeně zatímco ostatní vstřebávali tu informaci .

„Naše sonda signál ze základny Rusů nezjistila, což může být problém. Taktéž to nemusí záviset na bráně ale na DHD. Je ale možné že brána v Tyloi bere pouze příchozí červí díru z Vis Ubanu podle nějakého signálu z brány, bez použití DHD, což je naše jediná šance leda by jsme věděli kde je ..“ přerušil McKaye Asgard Komplic.

„Mluvíme tu pravděpodobně o úplně jiném druhu brány, podobně jako systém bran na stanici Horizon. Bude nejspíše rozdílná, je dost možné, že je tahle brána upravená aby byla buď neaktivní nebo je na takovém vývojovém stupni že jsme ji zachytit ani nemohli,“ poučoval Rodney všechny přítomné. Komplice poučování od člověka přestávalo bavit. Musel to dát asi najevo víc než chtěl, protože McKay se kysele zašklebil.

Mar-Gec-Al zvýšil hlas aby přerušil teoretizování „Jak vytočíme Tyloi ale zjistíme až na Ubanu, takže Reetou pošlou 2 nejlepší elitní komanda, každé složené z 2 kyborgů 1 teroristy 1 snipera a ještě já.“

Komplic na něho navázal „Dva naše nejlepší týmy, jeden z nich bude SG-28. Druhý pokud nepůjde SG-7 tak nějaké další velmi schopné, možná generála Shepparda a jím vybrané lidi,“ kývnul na něho, že s ním počítá. John Sheppard mu gestem oplatil, že se na něj může spolehnout. „Budou v Kullských zbrojích s neviditelností, což jim na druhé straně poskytne jistě dostatečnou ochranu. Samozřejmě půjdu i já, respektive mé ztělesnění v těle velkého Replikátora. Každý člen bude mít Inerciální antický osobni štít jaký jsme našli na Atlantis. Reetou od nás dostanou klasické osobni štíty, ale všechny štíty zůstanou neaktivní dokud nebudeme v ohroženi nebo odhaleni, nechceme zanechávat energetické stopy,“ doplnil jaké jednotky vyšle do akce Aliance.

„Naše skupina by rozhodně neměla být příliš velká, abychom nebudili dojem invazní armády,“ doplnil Loki.


Po krátké přestávce se konečně všichni domluvili, Mar-Gec-Al nakonec vítězoslavně vstal a spustil konečnou projekci plánu. Přeci jenom zasvitla jiskřička naděje a on jí hodlal rozdmýchat v pořádný plamen.

„K měsíci Vis Ubanu nás dopraví ARAF Odyssey komodora Carterové, jumpery pak budeme zamaskovaní pokračovat k povrchu planety a z ruské základny zkusíme bránou, pokud tam bude, vytočit adresu z desek. Jakmile se nám podaří navázat spojení s Tyloi projdou všechny naše jednotky i s jedním ZPM. Týmy budou mít k dispozici jeden klasický jumper a jumper Mk II, ten vyspělý jumper Aliance čtyř jež se podařilo nedávno najít během hledání druhé desky. Druhé ZPM přesuneme zpátky na Odysseus,“ shrnul stručně plán pozorně sledující Komplice zda všechno o čem společně hovořili platí. Neříkal nic, což nemuselo nic znamenat, ale vyložil si jeho mlčení za souhlas.

„Jelikož jde o operaci klíčového významu doporučuji, aby zůstala do poslední chvíle utajená. Nevíme jak moc Mimové infiltrovali SGC a Zemi,“ hodnotil ministerský předseda Aliance Ras a kandidát na budoucího presidenta Aliance ras, Komplic.

První část plánu operace mohla začít, SG-7, SG-28, Daniel, McKay a skupinka deseti vybraných mariňáků pod vedením generála Shepparda se s jumperem MK.II a klasickým jumperem přesunula branou na stanici Slov’Acia, kde se nalodili na ARAF Odyssey, vlajkovou loď aliance pod vedením komodora Carterové a kapitána Bowman. Po třech dnech letu dorazil Odyssey do soustavy Vis Ubanu a kryt měsícem zakotvil na jeho odvrácené straně, doufajíce že malá báze Wraithů je nezachytila. Ruská základna s bránou bude na neznámém místě v na druhé polokouli planety, brána bude zřejmě odstíněná všem známým senzorům. Až teprve senzory jumperu Mk.II ji našli v zapadlé základně kdesi na 12000 kilometrů od základny Wraithů. Dokonale ukrytou, na místě, kde by ji nikdo nehledal. Ostatně toho ani nebylo zapotřebí, ale vědět kde se nachází bylo přeci jenom pro budoucí zdar mise důležité.

[img][images/thumbs/Raynor_Vis_Uban_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Vis_Uban_pic.jpg[/img]

Zamaskovaný jumper MK.II doprovázený druhým jumperům prolétal nad noční polokoulí Vis Ubanu. Právě vycházelo slunce a tenká linie záře na horizontu planety vytvářela oslňující panorama. Daniel seděl v zadní části jumperu, hned vedle Ferretiho z SG-28. Přemýšlel nad tím vším, nad invazí, nad tím jak byl zajat a na čas nahrazen v SGC Mimem, i nad tím jak ho Thor se svou lodí ARAF Reliant a SG-28 zachránil. A pak se v něm znovu objevil duch průzkumníka. Jací asi budou potomci Aliance čtyř? Budou tam vůbec ještě? To a mnoho dalších myšlenek se honilo nejen jemu, ale i dalším členům expedice hlavou. Navíc se alespoň některým z nich nelíbilo, že s tím musí dělat takové tajnosti. Noční tmavou části Vis Ubanu nechali za sebou a pomalu sestupovali do atmosféry v místě úsvitu, hned vedle ruské základny. Krajina se koupala v oranžové záři z vycházejícího slunce, odlesky se odrážely od sněhu a statných vysokých hor okolo. Rusové si zjevně vybrali nějakou hornatou část planety pro umístění své základny.

Krátce po ránu dorazil jumper bez detekování k opuštěné ruské vojenské základně. Základna nebyla používána od výhry Synů Země nad Imperiály někdy kolem roku 2028, během občanské války. Imperiální Země i pozdější Synové Země sehráli v historii nejednu smutnou roli. Každopádně Brána přežila celých 28 let v zapadlém skladišti vojenské základny, které si nikdo delší čas nevšímal. Informace o ní se někde ztratili krátce po konci občanské války. Jak se povedlo bránu odstínit, však zůstalo i nadále záhadou.

„Tak fajn,“ chopil se Sheppard jakožto nejvyšší šarže velení ještě předtím, než Jumpery zahájili přistávací manévry. „Nikdo by o nás sice neměl vědět, ale rád bych měl jistotu. Takže nejdřív provedeme podrobné skenování oblasti, jestli tu přeci jenom někdo není. Pokud ano, tak je zajistíme a pokud to budou nějací pobudové tak je prostě svážeme a pak odvezeme do SGC, kde jim Asgardi propláchnou mozek a vrátíme je zpátky. Pokud narazíme na nepřátele, tak se nerozpakujte střílet,“ dodal s lehkým úšklebkem.

„Rozumím!“ potvrdil Ferreti vysílačkou v druhém Jumperu. Co se týče Reetů, těm nic říkat nemusel. Byli velice dobře vybaveni pro boj. Možná na jeho vkus trochu moc.

Senzorový průzkum odhalil nejasnou aktivitu a známky energie v základně. Nic určitého, ale dost k tomu, aby si expediční tým mohl dělat starosti. Oba Jumpery přistály a vylodili všechny účastníky. Poté jeden z jumperů vzlétl a zahájil sérii obletů nad komplexem. Sibiřská oblast byla dlouho opuštěná a nikdo by je zde údajně neměl najít, ovšem opatrnosti nebylo nikdy dost. Druhý Jumper zůstal zamaskovaný na Zemi a McKay se pečlivě zapsal jeho přesnou polohu s tím, že mu snad pilot neudělá žertík typu: „Přesunu se o pár metrů dál“. Nezbývalo už nic jiného než vyrazit. Sheppard jenom v krátkosti vysvětlil Reetům, že zabíjet smějí jen nepřátele a kohokoliv jiného mají pouze zajmout. Doufal, že to pochopili. Alespoň podle toho jak se na něj MGA podíval. Mluvil v jednoduchých krátkých větách jako k malým dětem. Potom se rozeběhli po základně hledající známky života.

„Rodney!“ zavolal si generál hlavního vědátora i když sám měl antický skener, ale v podobných věcech nechával vyniknout jeho. Znal jeho egoismus, kterým mu tolikrát lezl na nervy, ale nechával ho při něm. V podobných stavech byl Mckay neuvěřitelně výkonný. Teda pokud se vyloženě nespletl a to se stávalo opravdu zřídka.

„Tady jsem!“ prodral se k němu v hlase podráždění.

„Veď nás!“

„A co ty nejasné formy života? Nebylo by lepší, abychom je nejdřív prozkoumali než….,“ začal protestovat, neboť v podobných situacích nikdy nebyl rád v úplně první linii.

„McKayi!“ zavrčel na něj ihned. „Jdeme!“

„No, já jenom….,“ pokrčil stoicky rameny mumlající si cosi pro sebe.

„Plukovníku, vy s SG-28 prověřte ty známky života. Nechci žádné překvapení!“ kývnul na Ferretiho.

„Ano pane.“

Generál Sheppard pevněji sevřel svojí zbraň a následován několika dalšími mariňáky vstoupil hlouběji do komplexu. Všude byla tma a jediné světlo tvořili jejich svítilny. Daniel Jackson šel vedle něj a sledoval druhý skener zobrazují modré známky života což byli lidé a kdesi v oblasti se ukazovaly i další zelené značící Reety. Komplic v těle metrového Replikátora vydával jasně oranžovou barvu. Signál Brány ukazoval, kamsi do spodních pater komplexu, přestavěného v pozdějších etapách vývoje na protiatomový kryt. Alespoň podle plánů to tak vypadalo. S jedním rozdílem, že nebyl hotový. Typická Ruská práce. Začít na něčem pracovat a pak to prostě nedokončit a nechat to jenom tak. Navíc zde celá desetiletí nikdo nebyl. Také technika, pokud to tak šlo nazývat, byla hodně zastaralá.

„Brána je někde asi dvě stě metrů před námi,“ poznamenal Rodney, jež ze zdejšího místa neměl příliš dobrý pocit a ZPM jež měl v batohu na zádech ho najednou strašně tlačilo.

„Jenom klid Rodney,“ konejšil ho, i když dopředu věděl jaká přijde od vědátora reakce.

„Tobě se to lehko řekne, ale mě tohle místo děsí!“ odseknul ihned.

„Myslíš, že sem proletíme s jumperem?“ zkusil John rychle převést rozhovor na jiné téma.

„Místa tu je zřejmě dost a podle plánů, vede k Bráně jedna přímá chodba. Dost široká pro náš jumper. My jsme v jedné postraní chodbě, ale za tímhle rohem by už měla být,“ ukazoval a skutečně. Chodba se na ohybu křižovatky rozšířila.

„Sheppard Jumperu dva!“

„Slyším,“ ozval se Tok’ra Malek pilotující jumper.

„Posíláme souřadnice vstupu do základny. Podle všeho je tu dost místa pro jumper. Můžete proletět až k Bráně, ale čekejte až dám signál..“

„Rozumím.“

„Jdeme dál,“ kývnul hlavou.

„Tohle asi bude problém,“ poznamenal Daniel, když po 20ti metrech narazili na zával.

„Brána je tak nanejvýš deset metrů za tím závalem….,“ zamračil se.

„Co je zase?“

„Zachycuji zevnitř slabou radioaktivitu. Stejně jako přítomnost nějakého kovu či horniny, kterou neznám.“

„Může to odstínit Bránu?“ zajímalo Daniela jež jako jediný projevoval zájem o vykopávky, i když staré jen desítky let. V poslední době, neměl mnoho příležitostí k archeologickému bádání.

„To bych řekl, že ano!“

„Nejspíš tu Rusové zkoušeli nějaký experiment, který jim nevyšel,“ poznamenal generál

„Nebo taky vyšel, když se na to podíváme z jiného hlediska,“ doplnil Daniel pohotově jako by už dopředu tušil něco nekalého. Ostatně znal Rusy poměrně dobře. Podobné situace k nim tak nějak seděli. Když něco nešlo, tak to prostě ve vší tichosti pohřbili a zapomněli, že cokoliv bylo.

„Rodney? Propálí se tímhle vším náš jumper?“ zeptal se Sheppard ihned na vědcův názor. Výbušninu zavrhnul hned, neboť prostoru zde nebylo dost a kdo ví v jakém stavu se nacházela základna. Statikové by mu určitě dali za pravdu, že jakýkoliv větší a menší otřes tenhle barák shodí jim na hlavu.

„Určitě jo. I když netuším jaký kov je v půdě,“ odpověděl, ale tvářil se skepticky.

„No dobrá. Stejně nemáme moc na výběr,“ pokrčil John Sheppard rameny. „Maleku, můžete letět dovnitř.“

„Rozumím,“ potvrdil Tok’ra „Bude lepší, když se někde schováme,“ navrhnul Daniel.

„Dobrý nápad,“ souhlasil a utíkal s ostatními za nejbližší roh.

Odmaskovaný jumper vletěl dovnitř. Opravdu se tam vešel jen taktak. Malek musel zasunout motory, ale loď vedl dovnitř s naprostou suverenitou a přehledem. Nikdo mu nemusel moc říkat co má dělat. Když uviděl zával tak pochopil v čem tkví problém. Navíc viděl stejné údaje jako předtím Daniel. Brána byla kdesi za tím a po něm se chtělo, aby tam udělal díru. S klidem sobě vlastním aktivoval zbraně. Je způsob proražení závalu byl přeci jenom trochu hlučnější zato vytvořil spolehlivě díru, kterou by určitě proletěl i jumper.

[img][images/thumbs/Raynor_Russian_basement_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Russian_basement_pic.jpg[/img]

„Ferreti Sheppardovi!“ zazněla vysílačka.

„Co máte plukovníku?“ zajímal se opatrně vystupující zpoza rohu zpátky na hlavní cestu.

„Nevím co jste udělali pane, ale něco se tu děje,“ začal opatrně.

„Zkus být konkrétnější!“

„Ty známky života co jsme předtím lokalizovali jsou pryč,“ odmlčel se na okamžik než pokračoval. „Zato zde zachycujeme nějaký pohyb. Nedokážeme určit čeho, ale není to živé a zjevně to není samo.“

„Tohle není dobré,“ zavrtěl hlavou. „Stáhněte se rychle k nám. Už máme bránu na dosah.

„Rozkaz!“

Sheppard gestem pobídnul jak Mckaye tak i zbytek. Pro jistotu kontaktoval také MGA, aby se stáhli k jejich pozici. Velitel Reetů nahlásil totéž co předtím Ferreti. Skutečně slyšel v hlase Reetů znepokojení? Možná se mu to jenom zdálo. Ostatně nenechal se ničím dalším zdržovat a vpadnul dovnitř. Tam už Rodney byl ve svém živlu. Okamžitě štěkal příkazy na každého kdo byl po ruce. Jeden z důvodů proč se mu v podobných okamžicích neplést do zorného pole. Dovolil si pouze otázku jak dlouho potrvá zapojit bránu. McKay odhadoval tak hodinku než propojí DHD se ZPM a budou moci vytáčet. V té době už dorazil také plukovník Grissom s SG-7 a skupinkou mariňáků doběhl k jejich pozici.

„Něco to je generále a nemyslím, že to bude přátelské!“ vychrlil na něj zadýchaně. Vypadal opravdu znepokojeně. „Bylo by lepší zavolat si pro kavalerii.“

„Zkuste zjistit co je to něco o čem všichni mluvíte!“ zahučel Sheppard podrážděně. Neměl rád nějaké něco o čem nevěděl vůbec nic.

„Zatím to nikdo z nás neviděl, ale určitě to není živé. Kdyby to nebylo nemožné, řekl bych, že jsou tady Replikátoři.“

„Pokud ano, tak s tím bych si měl poradit,“ přispěchal na pomoc Komplic. Asgardi už delší čas věděli jak své úhlavní nepřátele porazit a využít pro své účely. Sám Komplic toho byl důkazem.

„Pokud to jsou Replikátoři, tak vydávají jiný signál,“ ukázal na skeneru nezřetelnou šedou skvrnu, která byla nebezpečně blízko kolem jasně svítících bodů ukazující SG-28 a Reety.“

„Co to podle vás může být generále?“ zajímal se Komplic s jistou zvědavostí.

„To už brzy uvidíme!“ otočili se při hlase, který vyšel jako by odnikud.

Vzápětí se jim MGA ukázal. Jeho jednotka nebyla kompletní což znamenalo jediné. Zůstali více vzadu s typickou Reetskou taktikou vpadnout nepříteli do zad. To už se blížil i Ferreti a jeho tým. Stihli to, skoro. Komplexem se rozezněl zvuk pulsní pušky M-41 doplněný výkřikem. Jeden z mariňáků to nestihnul. SG-7 a každý kdo byl po ruce zaujal pozici u vstupní haly. MGA a jeho jednotky o trochu dál. Mariňáci zaklekli všude kde to jenom šlo. Zaujali dnes již méně obvyklou obrannou taktiku, kdy jeden klečel a druhý za ním stál. Přesto se snažili co nejvíce krýt za kamením, sutí a vším co bylo po ruce.

„Ještě nestřílejte!“ zašeptal Sheppard do ticha. Ferreti a jeho lidé doběhli za obranný val, kde chvíli popadali dech.

„Padesát metrů a blíží se!“ hlásila vedle Grissoma udýchaná Gail držící v ruce skener a sledující údaje. Bývalá agentka NID, dnes členka SG-28 stihla nabít svojí pušku, zatím co Grissom zkontroloval zásobník její zbraně.

„Palte!“ Zakřičel Sheppard. Jakmile se hrozba přiblížila na čtyřicet metrů.

Už bylo vidět siluety, spíše stíny jak se blíží směrem k nim. Rozkřikla se palba, ruční zbraně ihned vyplivly desítky, stovky jasně modrých výbojů a pulsy i projektily začaly trhat první nepřátele. Mariňáci měli ještě lepší vybavení takže plně pokryly perimetr. Pod náporem palby příliv neznámých protivníků zakolísal, ale pokračoval přes všechny ztráty dál. Kdosi do chodby hodil granát a po explozi mezi vojáky dopadl kousek lehce zrezivělého ale stále znatelně lesklého plechu. Zatím co jeden stín padl, tak se hned objevili dva další a vypadalo to jako nekonečný roj. Postupovali neúprosně směrem k nim. Z jejich strany začaly přilétat jasně zlaté energetické výboje, naznačující, že jsou přinejmenším ozbrojení, a ze zranění na paži jedné z mariňaček bylo jasné, že zbroje kullů nejsou adekvátní ochrana.

„Zapněte si osobní štíty!“ zakřičel Ferreti, který přispěchal na pomoc, jakmile jeho lidé nabrali během necelé minutky dech.
„A co Wraithové? Mohli by nás detekovat!“ křikl do palby Chris, člen SG-28.
„Ten most překročíme až k němu dojdeme!“ odvětil John.

„Zkontrolujte to vevnitř majore! Jestli tihle bastardi nemůžou do téhle místnosti nějakým jiným průchodem, větrací šachtou čímkoliv!“ poslal ho MGA zpátky. Sheppard na to kývnul. Znělo to logicky a MGA byl dobrý taktik. Určitě je dobře, když mají takového významného a inteligentního Reetu na své straně. „My už si tady s nimi nějak poradíme!“

„Rozumím.“

Proud nepřátel neustával a jeden zásobník za druhým končil prázdný. Pouze zdánlivě. Poslední vlna nepřátel ve skutečnosti slábla, ale nebylo to z pozic obránců tolik vidět. Osobní štíty ztrácely energii a byl jasné, že příliš dlouho situaci neudrží. MGA si udržoval určitý nadhled a dostával od svých vojáků v zadních liniích nové a nové informace. Dvojice agentů 447-01 a 15472-8 stála naprosto chladnokrevně v jedné postraní chodbě, neboť hlavní chodba byla zaplněná a nebylo se kam ukrýt byť zamaskovaný.

„Držte se u země!“ zakřičel MGA varování.

Všichni ihned uposlechli střílející dál. Reetové sevřeli nepřítele z druhé strany. Spustili palbu, čímž roztříštili jejich řady a ty se začaly rozpadat. Čelní útočná vlna rázem slábla a rozpadala se do postraních chodem. Výboje z reetských zbraní se zařízli do stěny nad hlavami mariňáků. Hlavní chodba byla rázem prázdná. Ne úplně, neboť střelba z druhé strany neutichala. Nepřítel střílel zpoza každého rohu, ale představoval spíše nepříjemnost než přímou hrozbu.

„Kolik ještě času!“ zakřičel Sheppard do vysílačky.

„Asi půlhodinku, pokud se mě nebude pořád někdo ptát a radši mi pomůže!“ odseknul McKay okamžitě.

„Co to sakra bylo?“ zajímal se Grissom hned jak bylo zdánlivě po všem.

„Vypadá to jako památka na Imperiální časy,“ odtušila Gail přemýšlející jestli o tom náhodou nečetla v záznamech NID. Ty se jako jediné uchovaly po období Chaosu i Imperiální Zemi.

„Škoda, že se na některého z nich nemůžeme podívat víc z blízka,“ posteskl si Sheppard. Hrozně rád by přišel všemu na kloub. Zdánlivě snadná mise se proměnila v pořádné peklo.
„Jo, to je fakt velká smůla,“ zašklebil se unaveně Daniel vyměňujíce zásobník ve svých dvou pistolích.

„Rozmístím pár Replikátorů a uvidíme co zjistí,“ navrhnul Komplic.

„Vracejí se,“ přerušil je MGA.

„Tak jo lidi, připravte se!“

„Tentokrát nezaútočí přímo. Poučili se, takže musíme změnit strategii.“

„Máme tu přeci Jumper!“ nadhodil Komplic ihned. „Pokud se podaří rozšířit štít tak bychom měli být v bezpečí.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Sheppard. „Maleku?“

„Slyším,“ odvětil Tok’ra s typicky hlubokým hlasem.

„Dokážeš roztáhnout štít Jumperu, kolem nás.“

„Určitě ano. Dejte mi pár minut.“

„Do toho a pospěš si. Za chvíli tu máme návštěvu.“

„Udělám co půjde.“

„Měl by si každopádně pospíšit,“ ozvala se Gail. „Radioaktivita začíná stoupat.“

„Miluju radioaktivitu,“ povzdechl si generál sledující jak se pomalu zvedá zelená mlha a hodnoty na stupnici nebezpečně stoupají. Aktivoval osobní štít a doufal, že ho před radiací ochrání.

„Radiace snižuje dosah našich senzorů,“ dodala ještě jednu špatnou zprávu. „Zaznamenávají maximálně do vzdálenosti několika metrů.“

„Změnili taktiku. Musíme se přizpůsobit,“ konstatoval MGA s klidem.

„Nejspíš pokud oni mají senzory, tak na ně to nemá vliv že?“ kontroloval Grissom stojící hned vedle.

„Naše maskování zde nebude fungovat,“ dostal další odpověď jež ho ani v nejmenším neuspokojila.“

„Možná by bylo záhodno zvážit plán B,“ nadhodil Grissom.

„Jo, ale musíme odsud dostat bránu. Jinak to bude dlouhý výlet do neznáma,“ zamumlal Sheppard v odpověď.

„Nevím proč jsme bránu prostě nepřenesli na loď a odtamtud pohodlně pokračovali dá.“

„Utajení plukovníku,“ promluvil znovu MGA. „Možná jste zapomněl, ale Mimové sebrali Reetům tucty lodí třídy Row Han, nepočítaje škody, které nám způsobili jejich sabotáže u Midgardu. Tady musíme postupovat opatrně a dávat jen ty nejnutnější informace. Každopádně, kapitán lodi byl prověřen a pouze on ví, že tady někde jsme a čeká na náš signál k transportu brány na palubu. Jenomže my nejdřív projdeme do Tyloi a oni nám budou hlídat cestu zpátky. O všem bude vědět jen minimální počet lidí a všichni byli prověřeni, že nejsou Toriánští Mimové. Rozumíte mi!“

„Jo, takhle to zní logicky, ale co když je nezastavíme?“

„Navíc ta radiace ruší veškerý přenos na delší vzdálenost. Nepřeneseme bránu na loď a navíc tohle místo ani nejde z orbity zaměřit. Není to jenom kvůli radiaci. Nad základnou bude muset zůstat druhý jumper, aby fungoval jako zesilovač přenosu,“ vložil se do debaty Komplic. „Jakmile projdeme tak oni přenesou bránu na palubu a na palubě Odyssey se o ní postará komodor Carterová a její tým. Samozřejmě by její loď mohla sestoupit až by pronikla rušením, ale to by vzbudilo příliš pozornosti. Navíc když loď mají opraváři napůl rozebranou v docích na orbitě.“

„Přicházejí,“ přerušil další diskusi MGA.

„Jakou myslíte, že zvolí taktiku?“ zajímalo Shepparda.

„Určitě nepůjde o frontální útok. Spíš zaútočí v roztroušených řadách, takže by neměl být takový problém je sundat jakmile se dostanou dost blízko,“ učinil gesto, jež by asi odpovídalo pokrčení ramen. „Obávám se, že se k nám dostanou jiným směrem a to mi dělá starosti. Potom budeme čelit útoku z více směrů a to nebude moc dobré.

„Tak fajn,“ řekl už poněkolikáté za dnešní den Sheppard. Jako nejvyšší šarže tady tomu celému neoficiálně velel, i když naslouchal MGA, který velel Reetům. „Tady nás nebude potřeba tolik. Soustředíme se na zajištění prostoru uvnitř. Ferreti!“ zapnul vysílačku, i když byl major od něj jen necelých deset metrů.

„Jsou tu nějaké ventilační šachty, ale jinak nic zvláštního skenery neukazují. Normálně nejsou vidět. Pouze přes infra.“

„Jako bych to tušil,“ zamumlal si pro sebe. „SG-7 s mariňáky zůstane zde a bude bránit vstup. Ostatní se stáhnou k bráně a jumperu. Teda pokud Malek někdy rozšíří ten zatracený štít. Jinak se tu usmažíme a já nenávidím intoxikaci.“

Hlavní část jednotek se oddělila od ručně vytvořeného vchodu dovnitř. Brána už stála a McKay jemuž asistoval Daniel dávali dohromady DHD. MGA se podíval na údaje a navrhnul obranný perimetr. Pak už nadešla jenom chvíle čekání. Klapání o kov, tolik připomínající Replikátory bylo doslova k nevydržení .. a když se stíny objevily ve ventilaci a znovu vzduchem začaly svištět jejich pulsy nezbývalo než opatrně opětovat palbu, strop toho už moc nevydrží. Zlatavé výboje se zarážely do podlahy a A pak to čekání konečně skončilo. Nebylo se moc za co krýt, takže osobní štíty dostávaly pořádné dávky energie. Nepřítel byl jako by všude a přitom nikde. Nedařilo se je přesně zaměřit a také bylo třeba šetřit municí. Chvilku času pro ně koupil Malek, když rozšířil štít kolem celé místnosti. Nepřítel se soustředil k útoku z podzemí.

„Tohle není ani trochu dobré,“ ušklíbnul se Sheppard. „Za jak dlouho bude sakra připravená ta brána!“

Během deseti minut a pak už to jenom musíme zapojit do zásuvky!“ dostal od McKaye uštěpačnou odpověď.

Celou základnou otřásla menší exploze. To, že nespadla byl takový malý zázrak. Přesto se část vstupní haly zřítilo. MGA, vypadal spokojeně, ačkoliv u Reetů těžko poznat výraz jejich obličeje. Dva z jeho agentů sledovali jak se nepřítel zavrtává do země a zkouší se podhrabat. S netušenou zlomyslností za nimi poslali pár střel a nějakou menší bombičku. Tím výrazně zastavili jejich postup. Snad na dost dlouho, aby se podařilo aktivovat bránu a dokončit misi. MGA, oba dva povolal k nim. Už zde byli kompletní. Do aktivace zbývaly pouhé minuty.

„Tady r…ad…r Barei? S…lyšíte m…ě?“ ozvala se vysílačka. Pilot druhého jumperu zaujal pozice nad základnou připravený poslat druhé ZPM dolů.

„Slyšíme Vás, ale špatně!“ zakřičel do vysílačky Malek svým hlubokým hlasem.

„Musíte sklopit štít, abych mohl ZPM transportovat!“

„Rozumím. Štít sklopím na 3.05 vteřiny. Připravte transport…… teď!“

„Máme ho!“

„Zřejmě nás našli Wraithové, osm křižníků tu bude do deseti minut. Hodně štěstí!“ popřál jim nakonec.

„Hned jak projdeme, přesuňte bránu a mariňáky a vyhoďte tohle místo do vzduchu!“ ozval se netypicky ostře Komplic.

„Rozumím,“ přisvědčil Tollán. Kývnul na reetského vojáka za sebou. Ten vypadal potěšen, že může svoji hračku použít. Dál už oba dva poslouchali na vysílačce a také na senzorech, jak se znovu něco blíží k místu, kde právě mělo dojít k aktivaci brány.

„Zapojuji ZPM a vytáčím adresu!“ bylo slyšet McKaye. Bohužel pouze on s Danielem a Komplicem stihli sledovat jak jednotlivé zámky zadají. Záhadné stíny základny se dali znovu do pohybu a palba se rozezněla na obou stranách. Ferretti všechnu energii přesunul do osobního štítu, vstal a pokropil dlouhou dávkou z iontového kulometu chodbu plnou stínů. Poté co zapadl i osmý zámek a došlo k aktivaci vědec zajásal. „Brána je aktivní!“

„Někdo musí vyzkoušet jestli se dá projít na druhou stranu,“ zamumlal Daniel a prohodil bránou svojí vysílačku. Když se z druhé strany ozval její signál jako první vběhl do horizontu události. Nadešla dlouhá chvíle ticha.

„Doktore Jacksone, slyšíte nás?“ promluvil Komplic do vysílačky hned jak proběhl minimální odpočet průchodu na druhou stranu.

[img][images/thumbs/Raynor_Cammunica_gate_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Cammunica_gate_pic.jpg[/img]

„Ok, slyším Vás. Můžete jít za mnou.“

„Tohle bylo od Vás opravdu lehkovážné,“ vyčetl mu přísně, ale dál to nerozebíral.

Vstupním vchodem otřásla exploze. Grissoma s Gail odhodila o pár metrů dál ke stěně. Další už takové štěstí neměli. Dva mariňáky to zabilo a odnesl i jeden z Reetů. Přišla další exploze. Vchod se poněkud rozšířil. A už se nebylo kde krýt. Nepřítel evidentně nasadil silnější kalibr. Další exploze otřásly místností. Nešlo o energetické výboje, takže prošly skrze štít jumperu. Komplic aktivoval své Replikátory a ti se ihned pustili do boje s nepřítelem. Střelba na chvíli ustala. Kdo byl blízko bráně, skočil rychle dovnitř. Komplic jako poslední než Malek nastartoval jumper a poslal zprávu o svém průchodu. Ještě předtím stihnul poslat do chodby pár dronů, aby zastavili příval nepřátel jež se prodraly přes Replikátory. Jakmile červí díra vypadla transportoval rador Barei ZPM a zbylé mariňáky do jumperu a bránu nahoru na loď. Současně s tím se aktivovala fůzní bomba Reetou a celý podzemní komplex implodoval až na povrch, země se vzedmula, krátce se zastavila a poté se propadla do hlubin

Brána i s DHD se objevila na palubě lodi Odysseus, loď komodora Samanthy Carterové. Z bitvy o Midgard vyvázl Odyssey jako napůl vrak kotvící u Slov´Acie. Jen zázrakem nějak spravili motory a zamířili k Vis Ubanu. V tomto stavu stejně nemohli bojovat. Brána se zhmotnila na smluveném místě a ona už netrpělivě čekala na ZPM. Nejenom na ZPM. Také co se tam dole stalo a proč shodili na základnu bombu. Rador Barei ji zpravil jenom stručně, na otevřeném kanále a samozřejmě mluvil opatrně. Jumper přistál před okamžikem a ona měla mnoho otázek. Alespoň že Daniel s expedicí pronikl do Tyloi. V duchu mu popřála mnoho štěstí a už mohla vítat tollánského pilota jumperu…..


Jumper MK.II a všechny čtyři komanda, i když neúplné se zatím objevily v prázdné podlouhlé místnosti se sloupy, na konci bylo vidět světlo. Daniel měl před ostatními náskok, ale jen tak minutu či dvě. Spíš se snažil dostat se co nejdál od brány, aby mohl Malek provést jumper skrz červí díru až sem.
„První skupina vpřed,“ tiše do vysílačky zahlásil Ferretti. Gail a Chris pomalu doběhli k nejbližším sloupům. Za nimi totéž udělali Reetou. Daniel se zatím díval na bránu. Vypadala podobně jako modré brány z Pegasu, ale měla jiní, nazelenalé chevrony, podobně jako brána ze stanice Horizont, a symboly jsou samozřejmě jiné. Další skupina doběhla k posledním sloupům, Sheppard a Grissom s SG-7. Zářivé světlo se linulo zvenku, zatímco brána za nimi pohasla.
„Je tam bezpečno?“ zeptal se spíše pro sebe Mar-Gec-Al. Podezřívavě si měřil místo odkud přicházelo světlo
„Zkusíme to a uvidíme,“ odpověděl Daniel s bohorovým klidem rodilého angličana. Pokrčil pouze rameny. Když už se nerozplácl v červí díře, tedy přesněji řečeno, jeho atomy nezůstaly kdesi v nicotě, tak vystoupit ven z nějakého chrámu musí být snadné. Na rozdíl od jiných ho vůbec nepřekvapilo že zde žádná uvítací delegace Aliance čtyř nečekala ..
Vyšel ven. Naskytl se mu pohled. Nejprve na čisté oranžové nebe, a hned poté na tisíce ruin všude kolem. Úplně všude kam až oko dohlédlo. Budova s bránou byly na vyvýšeném kopci, dalo by se tomu říkal arkopole. Stovky staveb pod nimi byly v troskách. Zbylé prohlubně naznačovaly že kdysi byly krátery, pozůstatky po bitvě nebo meteroidovém dešti .. ale spíše po bitvě.

[img][images/thumbs/Raynor_Cammunica_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Cammunica_pic.jpg[/img]

„To už je třetí galaxie kde hledáme Antiky, a vždy najdeme jen ruiny,“ okomentoval to Komplic zklamaně.

“Doktore Jacksone, poohlédneme se po nějakých nápisech. Reetou zajistí bránu,“ navrhnul MGA jako první.

“Moment... detektor životních forem ukazuje nějaké signály pár kilometrů odtud,“ zarazil je McKay sledující od příchodu svůj Antický skener. Skutečně se mu podařilo něco zaměřit a každopádně to bylo živé. Otázkou zůstávalo zda přátelské či nikoliv. Z vlastní ustrašené zkušenosti očekával spíše tu druhou možnost.

„Ať SG-28 spolu s 15472-8 a 95731-7 prověří ty známky života a ať sou co nejopatrnější. Je třeba postupovat tak, aby co nejdéle zůstali neodhaleni. Zbytek zajistí bránu a založí základnu. Doktor Jackson se mrkne blíž na tu bránu a nejbližší okolí. Já se poohlédnu kousek dál, jestli na něco nenarazím,“ uvažoval MGA a nikdo se s ním nepřel. Jeho rozhodnutí znělo přiměřeně a přijatelně.

Trosky budov při pohledu zblízka viditelně připomínaly ruiny antických měst na Vis Ubanu, nebo při troše představivosti zničené věže Atlantis. SG-28 prošla ruinami města, minula jednu z řek a došla až na dohled 'životním formám', které McKay jako první zaznamenal na svém skeneru. Cesta jim trvala skoro 3 hodiny. Ve spoustě ruin a trosek kdysi velké civilizace se v malém údolí objevila doslova idylická oáza života. Ne nijak veliká natož pak početná komunita živých bytostí, podle antických skenerů zobrazující modré symboly, muselo jít o příslušníky lidské rasy, nebo jim hodně podobné. Malá osada v údolí, kolem políčka, životní formy - lidé žijící uvnitř domů je doslova zvala dál. Ferretiho tým se vydal dál krytí Reety z pozadí..

Prošli až k nim a Malek uviděl začal rozeznávat rysy původu těchto lidí. Byli snědí, ale to bylo díky opálení. Jinak pocházeli zjevně z Tau'ri, snad z Eurasie. Jenže podle Thora a starých asgardských záznamů jediní Tau'rijci kteří odešli do Tyloiské galaxie byli staří Tolláni a ti pocházejí z Jižní Ameriky. Další záhada na níž bude bezesporu zajímavé najít odpověď. Pokud ovšem tito prostí lidé odpověď znají. Nevypadali nijak technicky pokročilí, ale to mohlo být jenom zdání. Za svého života už narazil na řadu civilizací, které na povrchu vypadaly zaostale, ale při hlubším zkoumání se ukázali být mnohem pokročilejší

„Ahoj“ pozdravil Ferretti jako první, jakmile si jich vesničané všimnuli. Rozhovor se díky antickému universálnímu překladači mohl rozvinout na obě strany. Velice důležité pro získání informací a možná i zodpovězení dalších otázek.

„Prošli jste hvězdnou bránou? Jdete obchodovat?“ zeptal se jeden z vesničanů, vysoký statný šedivý muž, mohlo mu být tak 40 a měl hluboce pořezanou levou ruku, asi od práce s nějakým farmářským nářadím, nebo co zde vlastně používali.

„Vlastně by se nám hodily nějaké informace,“ chopil se Malek slova a Ferreti nechal mluvit zkušenějšího Tok’ru.

Vesničané v naději že prodají část úrody cizincům pozvali SG-28 do svých chatrčí. Kromě 'pozoruhodných' informací o úrodě, počasí a místních problémech zdejší komunity asi 20 lidí vytáhli pár náznaků o tom co se zde dělo. Většina informací byla stará, a zkreslena náboženskými řečmi, ale jak Gail, bývalé agentce NID, tak i Tok'rovi Malekovi neušlo, že tato planeta, dnes se jí říká jen Munica, což vzniklo jako zkrácení z Cammunicy, původního názvu, byla kdysi plná velkých měst. Pak přišli nepřátelé a vše zničili. Občas se tu ukáží, ale vesničané útok přežijí v hlubokém krytu. Okolo je ještě stovky kilometrů od sebe vzdáleno ještě mnoho vesnic a městeček. Nejsou však víc než živořícím ostrůvkem života, zbytkem kdysi veliké civilizace. Přesto nikdo z nich nevypadal, že v obě nosí hněv či zášť vůči těm, kteří je zničili. Muselo se to stát už opravdu hodně dávno.

Malekovi stále něco nesedělo. A pak na to konečně ke svému úžasu přišel! Podíval se totiž na levou ruku Cana, onoho čtyřicátníka který je přivítal. Kromě náznaků jizvy byla ruka úplně zdravá. Tihle zemědělci nejsou potomci Tollánů, jsou to potomci Antiků! Všechno dávalo smysl, jenomže zároveň to znamenalo, že jejich mise sem do Tyloi nebude mít takový přínos jaký čekali. Antikové v Pegasu byli přemoženi náporem Wraithů a dalším nepřítelem poražení i zde v Tyloi. Co se, ale stalo s ostatními z Aliance čtyř? Nevypadalo, že tito lidé znají odpověď. Nalézt odpověď na otázku určitě nebude lehké.

Uvnitř části ruin, které měli stále poměrně dost zachovaný interiér, zatím MGA a hlavně doktor Jackson hledali nápisy. Tajné chodby žádné, tím si byl McKay jistý, poté co se k nim přidal a důkladně proskenoval všechna možná místa v přilehlém okolí. Nakonec se Danielovi podařila objevit napůl zřícenou místnost, kde byla po celé stěně skrytý šifra. Podařilo se mu seřadit pár textů z mnoha do uceleného příběhu, o tom jak jistý Antik Janus použil stroj času aby ukryl v Mléčné dráze desky které jednoho dne měly její obyvatelé zavést do Tyloi. Taktéž zjistil, že z Aliance čtyř se po příletu stala velmoc známá jako Federace. Získal také adresu místa, planety na níž se v této galaxii nacházela další brána.

Dálkové senzory jumperu Mk.II zatím oznámily Grissomovi, že k planetě míří velký počet malých lodí. Společně do soustavy vstoupí za 20 minut a během další půl hodiny budou nad planetou. Další ne zrovna dobrá zpráva. Bylo třeba varovat SG-28 s Malekem a Reety. Stáhnout se do bezpečí, i když zrovna nebylo moc kam. Pokud je odhalí tak budou muset utéct bránou na svět o němž nic nevěděli vůbec nic. Z toho důvodu přenechal pilotování doktoru Jacksonovi, kterého jako jediného mohli postrádat při obraně. MGA s Sheppardem už organizoval obranný perimetr a SG-7 kontrolovala zbraně.
Uprostřed tmavého vesmíru vystopila z hyperprostoru flotila plavidel. Stovky a stovky objektů letěly přímo k druhé planetě soustavy, Munice. Mezitím Daniel letěl v jumperu k SG-28 a oběma Reetoum. Nemusel nic moc říkat. Jeho výraz byl víc než dostačující. Ferretti na nic nečekal, protože senzory v jumperu zjistily že neznámá plavidla jsou na orbitě a zahajují sestup. Can a jeho dvanáctičlenná rodiny odmítla možnost letět s nimi s schovala se do úkrytu, Daniel kývl na Ferrettiho že zůstane s nimi a aby na něho počkali, Malek zůstal pro jistotu s ním.
„Jacksone, blíží se sem armáda lodí!“ řval na něho Louis.
„Právě proto je důležité abychom je prozkoumali zblízka a oni, ukázal Daniel na vesničany „ z nich strach nemají!“
„Souhlasím, s jumperem se pro nás můžete vrátit. Musíme zjistit detaily o téhle nové hrozbě,“ hlubokým hlasem Ferrettiho zkoušel přesvědčit i Malek.
„Oba dva jste šílenci! Fajn, Reetou vás pohlídají!“ kývl na ně velitel SG-28.
Vesničané zjevně tyhle nájezdníky neviděli poprvé a nejspíš přežili více podobných nájezdů. Alespoň tolik šlo soudit z jejich chování, jež v sobě neneslo známky paniky ani obav.

MGA, SG-7 a zbytek Reetou zatím balili všechno potřebné očekávajíce návrat jumperu s vyslaným týmem. Zkoušeli zjistit poslední symbol, výchozí bod této planety. Aktivovali bránu znovu a znovu aby zjistili, který symbol hledají. Avšak když v tom se brána aktivovala zvenčí, uskočili rychle zpátky a připravovali se čelit nové vyhrůžce Tyloiské galaxie. I když mohlo jít o preventivní opatření, běžné i v jejich galaxii, kdy před začátkem útoku útočníci aktivovali bránu, pro případ, že by někdo hodlal utéct. Nebo taky ne a šlo o předvoj nepřátel. Problém byl v tom, že obě možnosti měli stejnou pravděpodobnost.

“Obranné pozice! zabezpečte vchod!“ křiknul Grissom zatímco člen jeho týmu, francouzský voják, před bránu pokládá směrovou nálož.
„A co když jsou to naši .. ?“ namítnul voják ještě než nálož položil.
„Určitě ne!“ zavrtěl Grissom hlavou.

Stovky malých lodí jež se předtím objevily nad planetou začaly vstupovat do atmosféry stále níž a níž, až konečně bylo vidět jejich roj nad obzorem. Blížili se jejich směrem a bylo víc než zřejmé, že jdou po nich. Po jumperu nikdy ani stopy. Nejspíš byl zamaskovaný, takže ho nebylo vidět. Zato nepřátele vidět bylo a varianta číslo tři a tudíž i nejhorší možnost se ukázala jako ta aktuální. Nepřátelé přicházeli jak ze vzduchu, tak bránou.
„Jumper dva, potřebujeme evakuovat, jsme pod palbou!“ zakřičel vysílačky Grissom načež stisknul kohoutek své pulsní zbraně.
„Jsme na cestě,“ ohlásil se ve vysílačce Ferretiho hlas. Gestem pobídnul pilota, Chrise.
Nad jumperem se mezitím objevil mrak tvořený malými loděmi neznámých nepřátel. Chris pilotoval jumper k budově s bránou s jistotou nejlepšího pilota Akademie. Oblohu pokryly stovky malých hnědě-lesklých lodí a štíty jumperů se začaly prohýbat pod nápory stovek jakýchsi zelených agresivních spor. Pulsní zbraně jumperu nestíhaly a drony brzy došly. Kdyby nešlo o jumper Mk II, tak by určitě bylo po nich. Normální jumper by podobný nápor jen tak neustál.

[img][images/thumbs/Raynor_Brouk_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Brouk_pic.jpg[/img]

Grissom zatím s Reetou ustupoval z místnosti s bránou ven. Veškeré vybavení museli nechat uvnitř, příval útočníků z brány jakoby neustával. Tři metry vysoký, třínohý, pružný a pevný, hnědě zelený s dvěma pařáty. Grissoma napadlo že Reetou by si s nimi mohli potřást chapadly. Palba z iontových pušek i plazmových zbraní Reetou jako by jich lákala více a více. Jeden člen SG-7 a cyborg už byli rozsápáni. Bohužel nebyl čas příliš hledět na ztráty, neboť ztráceli půdu pod nohama a jen zázrakem si drželi nepřátele od těla. Pomoc přišla doslova v poslední chvíli. Chris s poškozeným jumperem natočil záď členům SG-7 a Reetoum. Ti krytí palbou SG-28 naskočili do jumperu. Ladný antický stroj se okamžitě zamaskoval, ale spory ulpěly na trupu a nepřátelům to v další palbě nevadilo.
„Musíme něco udělat!“ křiknula Gail z jumperu.

End of part 1

Pokud někdo dočetl až sem, tak dojmy pls

Říkám, že by se už měla dodělat poslední epka na sg artu , jsem zvědavej hlavně jak dopadne Sentinel :-D. Jinak dojmy jsou výtečné, byl jsi na sgwg nejlepší příběhář a Tyloi bylo opravdové dílo za které by se nemusel stydět ani leckterý autor sci-fi:-))

Jsem doufal, že rozšířím řady čtenářů a ne že to budou číst ti staří No jo, ono, ty ilustrace pro 110 dělám já. Jak si najdu čas tak jednu dvě zpitvořím.

Tak nikdy není dost čtenářů.. ať těch starých tak těch nových:-). Jinak bylo by super kdyby se dokončila první řada Tyloi, zkončilo to zrovna v tom nejzajímavějším .

První řada končí 1-10, jenže Bubushow je Bubushow a ukončil to cliffhagerem jako prase Jak víš, 2. řada v plánu není.

Pěkný počteníčko. Kdybych od kámoše ze škole neznal SGWG, o kterým mi často vypráví, tak bych asi třeba těžce nezvládal, kdo jsou SSR a podobně. Přečetl jsem to celý a je to hodně zajímavý. Takový neobvyklý, ale upoutalo mě to na celou dobu mého čtení. Rozhodně pokračuj dalšíma dílama. Sem totiž napnutej, jak to dopadne dál. Je tam tolik otázek a tak málo odpovědí.

Njn, to bude asi největší problém. Snažil jsem se to před rokem aktualizovat, aby to lidi neznalí SGWG měli snažší, ale to asi z podstaty nepůjde.
Teď jsem si vzpoměl, že bych asi měl creditovat i Bubushowa, protože obrovskou část na pilotu vlastně upravil on. Mám dojem.

Druhou polovinu updatuju do toho prvního topicu třeba zítra.

No stejně.. sg art je docela zapadlé forum a tady by to mohlo mít nový ohlas a ještě k tomu kdyby se udělalo nebo spíše nastínilo nějáké to pozadí SGWG tak by si Tyloi získala určitě velice početnou skupinu čtenářů... Jinak ty bys třeba neuvažoval začít druhou sérii, třeba v novém kabátě například něco jako prequel k Tyloi, který by se odehrával aktivně někde tady na foru pokud by to administrátoři dovolili?

Ne, 2. řadu opravdu ne, ale asi s váma nějak udělat nějakou ukončující episodu, něco jako je pilot. "Film" ..

Jinak na tomhle foru už něco jako hrané RPG je, koukni úplně nahoru na linky a klikni na SGTG.

skvely.tesim se na dalsi dily

Druhá a finální část je tady. Na ilustracích je myslím už jasně vidět, že se mi moc nechtělo

"Je patetické, že objevitelská snaha těch pozemšťanů ačkoliv jim přinesla i řadu pokročilých antických technologií uvrhla opakovaně na naší galaxii pozornost hrozeb jako jsou Ori nebo Replikátoři. Během válek s Ori byly postiženy všechny rasy galaxie a zahynuly miliardy! Doufám proto, že Curie uvítá proto moje rozhodnutí vzít si za naše oběti během válek co nám jako rase který proti Ori také bojovala poprávu patří!"
Projev fašistického kancléře Tollánské republiky Majachyma během Temného období, rok 2021

Stargate Tyloi Pilot, part 2


„Oba Reety, Maleka a Daniela jsme nechali ve stavení, snad tam vydrží dokud...“ chtěl doříct všem Ferretti ale nestihnul to. Nebe zaplavila jasná záře a jumper sebou prudce trhnul. Tři kilometry od něho explodovala jaderná hlavice. Alespoň to vypadalo jako atomová hlavice.
„Co to k sakru …“ zašeptala Gail zatímco tlaková vlna rozdrtila stovky lodí nepřítel. Jakmile byl zasažen i jumper šel okamžitě k zemi. Triniová konstrukce vydržela náraz a inerciální tlumiče uchránily posádku. První se ven z vraku dostal Chris s oděrkami. Skrze ochrannou masku kullské zbroje uviděl na nebi další tři jaderné exploze ... a obří lesklou žlutou přistávající loď neznámé konfigurace ve stavu zikkuratu asi kilometr od nich.

[img][images/thumbs/Raynor_fight_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/fight_pic.jpg[/img]


Daniel a Malek se zatím s Antiky a Reetou ukrývali pod stavením. Okolo prošla skupina brouků, ale jako vždycky dříve jen prošlapaly políčka a poté zmizeli. Nevšímali si jeskyně, nebo jí prostě neviděli, či o ní vůbec nevěděli. Jediné štěstí pro ně a také důvod proč se Cane a jeho rodina zde cítili v bezpečí. Přesto je nabádali, aby byli co nejtišeji.
„Už se tohle někdy stalo?“ zajímal se Daniel hned jak mohl mluvit.
„Ano. Občas přicházejí. I když jen velmi zřídka. Není zde nic zajímavého a my nemáme nic co by jim stálo skutečně za to,“ pokrčil Cane prostě rameny.
„Víte co jsou zač?“ zajímal se Daniel dál vrhající kradmé pohledy po dvojici Reetů sedících v pozadí dál od ostatních.
„Mnoho ne,“ pokrčil Cane znovu rameny. Pro něj přítomnost brouků byla jako déšť před nímž se musí schovat pod střechu. „Traduje se pár zapomenutých příběhů, ale to jsou jenom legendy.“
„Víte něco o zdejších ruinách?“
„Starám se o svojí rodinu a naší farmu,“ odtušil trochu upjatě. „Věřte, že mi všechno zabere dost času abych měl ještě čas prohledávat bezcenné ruiny.“
„Ty ruiny, byli kdysi vzkvétajícími městy!“
„Možná kdysi dávno,“ rozhodil rukama.
„Chcete říct, že Vás ani v nejmenším nezajímá kdo byli vaši předkové, nebo kdo v těch městech žil,“ nevěřil archeolog vlastním uším.
„Já žiji přítomností Danieli Jacksone,“ usmál se na něj shovívavě, dodávající. „Nic co bych mohl udělat nebude mít význam. Ti lidé, naši předkové dávnou nejsou. Nepřivolám je, jakkoliv moc si to budu přát.“
Ehmm…, ovšem,“ odkašlal si Daniel. Svým způsobem měl Cane pravdu, ale pro něj bylo nepochopitelné proč se tito lidé nezajímají o své předky. Vypadali tak nějak smířeni s osudem.

Gail už hlídala okolí jumperu gaussovou sniperkou, když z přistátého zikkuratu přímo k jumperu šlo, k jejich údivu několik set dobře vybavených bojovníků. Zoomem si je prohlédla. Zbraně, možná energetické. Nějaké dlouhé .. asi meče nebo jiné bodné zbraně. Někteří mají osobní štíty, nemají žádné maskáče, spíše jen oranžové hadry. Stále se přibližují. Vypadají jako humanoidé, žádné známky příbuznosti s těmi brouky co na ně zaútočili.
„Zkusíme se neviditelně přemístit, možná jdou jen k jumperu. Pokud nás budou pronásledovat najdeme si výhodné obranné postavení. Jakmile to bude možné vydají se k nám všichni z úkrytu zdejší rodiny. Jestliže bojovníci budou pokračovat naším směrem tak jakmile budou dost daleko od nás tak se zviditelním a pokusím se s nimi promluvit, ostatní budou připraveni mě okamžitě krýt palbou a já budu připraven na úskok plus následnou obranu,“ formoval stávající strategii Komplic.
„Nejlepší bude Gail. Její sniperka bude mít pro krytí nejlepší efekt,“ přihodil Ferreti. Kývnul na bývalou členku NID a ta mu kývnutí oplatila. Už si vybrala místo, odkud bude mít nejlepší rozhled.
Daniel a Can vyšli ven. Pole okolo byly zničené. Can přišel k zraněnému dítěti které si při úprku zlomilo nohu. Natáhnul ruce k modrému otoku na noze. Canovi ruce začaly zářit a během momentu se díte znovu postavilo. Není dalších pochyb opravdu jsou to Antikové. Otázka byla zda nevědí víc než připouštějí. Sám zažil Antiky, jež vypadali jako obyčejní vesničané, ale to bylo jenom navenek. Oma Desala jako servírka v dobové restauraci. Zjevně si ze zničení úrody nic moc nedělali, což bylo přinejmenším zvláštní. Každý farmář by jistě těžce nesl, kdyby mu někdo zničil úrodu.

SG-28, SG-7 a část Reetou se rychle rozptýlila do okolí podle rozkazů jež vydával MGA a generál Sheppard. Dost daleko od příchozích, aby je mohli spatřit. Oni je viděli svými triedry, ale nezasahovali, čekali až Komplic zahájí svoje diplomatické ántré. Navíc během bojů s brouky SG-7 přišla o dva členy, Reetou o tři. Další byli zranění, mimo jiné Chris. Ferretti vedl skupinu rychle pryč od jumperu severním směrem, Grissom zase s SG-7 zamířil na jih kolem kopce. Jediné co sebou měli byli zbraně, trochu zásob a ZPM, které se jako jediné podařilo zachránit. Pro delší boj nepříliš ideální podmínky. Ferretti si uvědomil že tlaková vlna pohřbila i bránu, ačkoliv jumper vydržel. Bohužel nemohl vzlétnout a tak zbývalo pouze postavit se nové hrozbě.
„Ne, procházejí okolo jumperu ale určitě hledají pasažéry,“ zahlásila Gail ležící na kopci do vysílačky. Ze své pozice viděla víc než ostatní.
„Fajn, budeme s nimi muset navázat kontakt,“ nechtěl si přiznat Ferretti. Na téhle planetě by ho už nic nepřekvapilo. Alespoň si to myslel.
„Jsem na cestě,“ ozval se Komplic, toho času vypadající jako přerostlý Replikátor a dvou nohách .. když se nad tím zamyslel, připomínal tělem Reeta.
„A co když budou agresivní?“ nadhodil Mar-Gec-Al starostlivě. Komplice bude ještě potřebovat, takže o něj nechtěl přijít ve zbytečné přestřelce.
„Horší to už stejně nemůže být .. jen jsme unikli armádě bojových robotů, jdou po nás brouci. Jakmile zmizí brouci tak je to zase někdo jiný. Ne, někde musíme udělat první krok a tihle vypadají, že budou přinejmenším naslouchat než se pustí do boje,“ argumentoval s naprostým klidem.
„Rico nikde ... a teď tihle chlápci se šatky ... jste si jistý, že nic neriskujeme!“ zmateně argumentoval McKay. Útok brouků mu pořádně pocuchal nervy.
„No tak Rodney!“ uklidňoval ho John vedle něj. „On ví co dělá a navíc není bezbranný.“
„Teda pokud po něm nehodí nějakou kapesní atomovku,“ neodpustil se vědec štiplavou poznámku.
Poslední poznámku už nikdo nekomentoval. Rodney McKay byl známy skeptik a sýček, takže ho nebrali tolik vážně. Problém spočíval v tom, že občas míval pravdu. Jenomže tihle maníci vypadali spíš jako nějací samurajové než high-tech bojovníci vrhající na potkání atomovky. Ferretti si jen promnul oči a kývnul na Komplice. Ten zapnul osobní štít a zneviditelnil se. Zmizel všem z očí a jen podle hlášené pozice z vysílačky věděli kde se nachází.

Daniel spolu s Reety a Malekem vydali ze stavení k bráně pěšky. Can s nimi raději poslal tři své nejsilnější syny, aby je doprovodili a ukázali nejkratší cestu. Přeci jenom věděli o okolí mnohem více než připouštěli. Maleka napadlo, že v Tyloi se muselo přihodit něco opravdu nepěkného když Antikové farmaří a kolem pochodují běžně jakési kreatury. S Danielem si vybavili Expedici Pegasus, která našla v Pegasově galaxii Wraithy. Dnes sice vědí že bylo jen otázkou času až Wraithové, ale z jiné větve než ti v Pegasu, zaútočí. Daniela napadlo že byla chyba jít do Tyloi .. když se Antikové sami nevrátili muselo je něco silnějšího zničit. Ještě že mezi Tyloi a zbytkem vesmíru je ta bariéra.

Zatím pár kilometrů od nich Komplic stanul nespatřen několik metrů od muže, o které si myslel že je velitel skupiny. Jeho vojáci, musí se nechat že jsou dobře vybavení a koordinovaní, procházeli okolo a nebýt toho, že Mar-Gec-Al zamaskoval stopy asi by je dávno našli. Komplic rozmístil pár miniaturních reproduktorů okolo aby nešlo určit ze kterého směru vlastně mluví a spustil. Ostatně nebyl žádný zelenáč v diplomacii a měl za sebou řadu diplomatických jednání, aby poznal kdy situace vyžaduje citlivý přístup.
„Co tady děláte. Tato loď je náš majetek!“ snažil se hned ohromit. Věděl že kdyby se o něco pokusili Gail je má na mušce. Frekvence byla otevřená a stačilo jediné slovo, aby začala rozsévat smrt do řad podivných válečníků. Nenesli, žádnou zbroj, žádný štít což situaci usnadňovalo. Zato se nepodařilo zjistit jaké přesně používají zbraně.

Bojovníci sebou trhnuli rozhlížející se odkud hlas přichází. Zbraně okamžitě připravené k použití. Netasili, jenom na nich měli položené ruce vyčkávající odkud se majitel hlasu objeví. Rozptýlili se ihned do něčeho co mělo být jejich verzí obranného uskupení. Pátrali pečlivě, ale samozřejmě nikoho neviděli. Zato byli plně připravení se bránit, nebo naopak rychle zaútočit při první známce nepřátelství. Jejich vůdce zatím pouze zvednutou rukou a několika pokynul dvojici bojovníků.
„Nemusíte se mě bát, přicházím v míru,“ promluvil Komplic podruhé s takovou samozřejmostí, až se Ferretti plácl do čela. Tenhle způsob vyjednávání byl jako z béčkového filmu. V jednu chvíli si o Komplicovi cosi představil a mělo to co dělat s jeho myšlením.

[img][images/thumbs/Raynor_ticiat_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/ticiat_pic.jpg[/img]


„Kdo jsi! A kde!“ spustil velitel komanda opatrně.
„Já se ptám! Co tady děláte?“ nenechal se Komplic odradit od směru vyjednávání.
„Naše senzory zjistili velký počet Uilaapi na této planetě. Museli tu hledat něco zajímavého když kvůli tomu najednou změnili směr. A teď to hledáme my. Zachránili jsme vám život. Vaše vděčnost patří nám,“ odtušil velitel komanda jednoznačně. Díval se navíc přesně směrem kde Komplic stál.

Komplic pochopil že takhle se nikam nedostanou. Tihle lidi by mohli být jejich šance dostat se pryč a porozumět tomu co se tady stalo .. mimoto sem už určitě míří další brouci. A proto se Komplic demaskoval, metr vedle velitele. Velitel komanda uskočil stranou, avšak příliš překvapeně nevypadal, všichni vojáci okolo zamířili na Komplice své zbraně. Ani se nehnul a nechal ať si ho prohlédnout. Působil přinejmenším podivně.
„Odkud jsi?“ spíše udiveně než agresivně se zeptal velitel. Pohled na tělo Replikátora ho přinejmenším naplnilo spíše překvapil než vystrašil.
„Jsem Komplic, mírový průzkumník, pocházím z Orilly, asgardského prostoru,“ zkusil sebevědomě. Věděl že jim to asi nic neřekne, ale chtěl si udržet jistou pozici při vyjednávání.
Velitel komanda byl v rozpacích. Gail která ho měla uprostřed křížku sniperky napadlo že se tváří, jakoby nemohl uvěřit to co vidí. A nebo slyší. Nejspíš něco věděl o asgardech, kteří odešli s Aliancí čtyř nebo přinejmenším věděli něco o Aliance čtyř. Rychle se dohadoval s dvojící svých pobočníků o něčem, čemu nebylo rozumět.
„Asgardského? Je to v galaxii Ida? Jsi Asgard?“ spustil velitel po chvilce ticha v hlase náznak úcty. Bylo viděl že přestal skoro úplně být ostražitý. Komplic přikývnul.
„Pak jsi ty i tvoji lidé našimi hosty. Jmenuji se Kassit z dynastie Han, kapitán lodi Mari,“ ukázal za zikkuratovou loď vzadu. Bude dobré si pospíšit, to co na vás zaútočilo byl je průzkumný oddíl Uilaapi. Úderná jednotka je mnohem početnější a už je na cestě sem.“
Komplic krytý všemi členy komanda přikývnul na nečekanou nabídku. Neviděl v ní nic zrádného. Navíc neměli příliš na vybranou. Poodstoupil kousek stranou, neboť ho MGA právě kontaktoval, aby se s ním dohodl na dalším postupu.
„Vzhledem k tomu, že je to naše jediná šance, tak půjdeme s nimi. Zeptáme se jich ,zda je možné vzít jumper s sebou. Nerad bych ho tady nechal. Optáme se jich, kdo jsou, odkud pocházejí a jestli nevědí kdo by mohl být ten Janus, který nám zanechal tu zprávu v prostoru brány. Na jejich lodi požádáme o audienci u nějakého jejich nejvyššího velitele, nebo někoho, kdo to má na tarosti a informujeme ho o stavu v MD, Idě a Pegasu. Také se ho zeptáme, kdo jsou přesně ti Uilaapi a kde se vzali. Nejspíš získáme konečně informace o tom co se stalo s Aliancí čtyř,“
Vše potřebné bylo dohodnuto. Kassit neměl žádné námitky proti jumperu, který naložili jako první do Zikkuratu. Pak už zbývalo jenom naložit všechny živé členy expedice plus vesničany. Zanechávali za sebou zničenou planetu i s Bránou. Obrovský zikkurat se vznesl do vesmíru. Ferretti, Daniel a Malek byli ještě udýchaní jak pospíchali aby stihli start. Na lodi byl i Can a jeho lidé, to když je Kassit ujistil že Uilaapi celou planetu zpustoší aby se pokusili zjistit co se tu stalo a tentokrát se před nimi nikam neschovají.
„Máte nějaké podezření?“ ptal se při startu Virgil Grissom, velitel SG-7, směrem ke svým lidem.
„Když se vytočí brána z jiné galaxie dá se detekovat větší množství energie. Ti brouci to možná detekovali a zajímalo je kdo přišel,“ nadhodil Tok'ra Malek.
„Jak by brouci mohli něco takového zachytit?“ ironicky se zeptala Gail.
Než zkusil Malek zateoretizovat přišel k nim Kassit, onen velitel lodi, jež jim poté co zjistil, že Komplic je ve skutečnosti Asgard poskytl útočiště své lodi. Nejenom útočiště. Podle všeho právě získali prvního skutečného spojence v galaxii Tyloi a tím i šanci přinejmenším získat odpovědi na mnoho otázek.
„Říkáme jim Uilaapi, ničitelé civilizací. Pojďte, už je čas odlétnout odsud,“ .. ukázal na 'okno' výhledu z můstku. Právě opouštěli orbitu, když se nedaleko jejich lodi objevil krvavě rudý oblak. Jeho střed implodoval a vyvrhnl svůj obsah a zevnitř vylétly stovky..., tisíce…, desetitisíce…, malých lodí, stejných jako byly před chvílí na planetě. Všichni odtušili že to bude jejich verze hyperpohonu.
„Tohle je úderná jednotka Uilaapi. Jedna z mnoha. Na tyhle už nemáme ani dost munice na lodi…,“ pokynul na pilota. Před lodí Mari se objevil klasický známý modrý vstup do hyperprostoru a Mari do něho vlétla.
„Kdo jsou tihle Uilaapi?“ zajímal se Malek.
„Na otázky bude spousta času. I na odpovědi,“ ujistil ho Kassit obratem.

Během cesty byli ranění léčeni na ošetřovně zatímco zbytek přepočítával zásoby. Moc toho nezbylo. Exploze spojená s nárazovou vlnou smetla nejenom bránu, ale i spoustu vybavení. Největší starosti jim dělal jumper, dal se opravit ale bude to trvat dlouho. Přeci jenom s ním ta atomovka pořádně zamávala i když nebyl v epicentru výbuchu. V takovém případě by nepřežil nikdo z nich, natož jumper. Naštěstí si i jejich zachránci dobře uvědomovali co způsobí takový řízený výbuch atomovky, jinak by nejspíš ani nestupovali dolů.
„Nebýt toho, že jsem zachránil ZPM, tak bychom ztratili veškeré šance vrátit se domů.“ McKay pyšně a zároveň roztěkaně neustále poznamenával, že kdyby se nevrátil během palby pro ZPM už by se neměli jak vrátit.
„Všichni víme jaký jsi hrdina Rodney,“ neodpustil si Sheppard sardonicky poznamenat. Šlo o zjevný fakt, vědcovo nadšení nijak nevyvracel.
„Teď už jenom najít bránu, která bude schopná vytočit MD, pokud tady ještě nějaká je,“ dodával již o něco méně optimisticky.
„Při nejhorším pro nás přece pošlou nějaké lodě,“ odvracel jeho obavy jeden z členů SG-7.“
„Jenže takhle to nefunguje! Nevíme proč, ale mezi našimi a jejich galaxie je jakési obrovské pole, které zabraňuje hyperprostorovému letu,“ doplnil Rodney svou teorii obohacenou gestikulací a mimikou v obličeji. „Neproletí tím žádná loď, alespoň ne nad-světelnou rychlostí.
„Tak se to snad dá obletět!“ namítnula okamžitě Gail. Nebyla žádný atomový vědec, ale také něco věděla o létání vesmírem.
„Naneštěstí, i sondy které Asgardé vyslali před několika lety ještě nedosáhly konce této bariéry,“ oponoval obratem Komplic pozorně sledující kam rozhovor směřuje.
„Alespoň že brouci nemůžou k nám,“ uzavřel diskuzi Ferretti. Mar-Gec-Al zatím skrze Komplice vysvětloval Kassitovi neviditelnost Reetou. Mohl děkovat za ty Univerální překladače z Atlantis.
„To je úžasné! Asgard! Neviditelní bojovníci! Dvě bytosti v jednom těle jako taky u Maleka. A lidé používající antické technologie! Musíme vás opravdu předvést našemu vévodovi!“ jásal Kassit, jakoby to snad ani nebyl ten větrem ošlehaný, drsný a nebezpečně vypadající bojovník.
„A ten váš vévoda je kde?“ zeptal se Daniel.
„Sídlí v paláci na Ahramě, centru naší říše. Brzy ho poznáte!“ odpověděl v hlase známku hrdosti vypovídající jaké má o svém vůdci mínění.
„Kolik má ta vaše říše lodí? Bojujete s Uilaapi ano?“ zajímal se okamžitě Komplic o taktickou stránku věci.

„S nimi nejde bojovat,“ povzdechl si Kassit smutně. „Jediný náš bojovník může zabít tisíc jejich válečníků a jedna naše loď sto jejich lodí, ale přesto nás všechny zničí. Přečíslují nás minimálně jedna ku miliónu.“
„A vy znáte nebo víte něco o Federaci? Aliance Čtyř? Orii? Říká vám to něco?“ dále vyzvídal Komplic.

Jistě, jako velitel lodi jsem učený. Federace, před mnoha tisíci lety ji zničili právě Uilaapi,“ sevřel ruku v pěst.

Rozhovor se dále vedl s tomto duchu, ale nic více zajímavého nepřinesl. Kassit i celá jeho loď Mari jsou součást říše jménem Ticiát. Maleka i Daniela napadlo zda to nemá co dočinění se slovem Antik nebo Altarean, staré jméno pro staré Antiky.

Malek brzy poté dále pátral spolu s Gail. Posádka Mari se jim vyhýbala, ale šlo spíše o úctu než o strach. Malekovi se to zdálo přinejmenším divné. Je pochopitelné, že návštěvníci z jiné galaxie vzbudí u posádky nové emoce, ale jak Aliance tak Tok'rové by byli mnohem více podezřívaví při podobné příležitosti. Válka jim ostatně ukázala i odvrácenou tvář a důvěra byla vzácné zboží. Až když s Gail došli do něčeho, co by se dalo označit jako lodní kaple. Antické písmo mu už nedělalo starosti, znepokojení u něho ale vzbudily nápisy.

Příjdou spasitelé z vnějšího prostoru. Jak pravil Janus. Neviditelní tvorové. Dvě bytosti v jednom těle. Lidé s mocnými technologiemi. Zachrání naše domovy od útlaku Uilaapi.
Malek i Gail si to náhle uvědomili. My nejsme jen tak obyčejní návštěvníci. Oni si myslí že jsme jejich spasitelé!
Později, ještě předtím doletěli k místě cíle, se o svá zjištění podělili s ostatními členy expedice. Nic jiného ani nezbývalo. Nemělo cenu tajit své zjištění. Spíš museli dát hlavy dohromady a vymyslet co dál. Pokud si toho všimli oni tak Kassit a jeho lidé o tom museli vědět též, což by vysvětlovalo jejich chování. Bylo to svým způsobem překvapení pro všechny. Kromě McKaye, který sarkasticky prohlásil něco o tom, že ho tady už nemůže skoro nic překvapit. Nikdo si jeho výlevů však moc nevšímal. Krátkou debatu nakonec přerušil MGA.
„Pokusíme se zjistit více o tom povídání o spasitelích z vnějšího světa. Poptáme se na to, jak rozlehlá je jejich říše a jak to, že je Uilaapi už nezničili, když jsou tak početní... Prozkoumáme, jak vyspělé technologie mají, pokud nám to dovolí a zeptáme se, zda mají přesné informace o tom, jak fungují technologie Uilaapi. Třeba by šlo něco použít proti nim. Pak by se doktor Jackson mohl s Malekem podívat do některé jejich knihovny a pokusí se najít šestý symbol,“ pronesl MGA jako vždy uvážlivě.
„Možná proti nim ani nejde efektivně bojovat, když jich je tolik,“ namítnul Komplic. Z nějakého důvodu mu to připomínalo zoufalý boj Asgardů proti Replikátorům. Nakonec zvítězili, ale Replikátoři před nimi měli dlouhou dobu navrch, díky způsobu, jakým se dokázali rychle množit, replikovat.
„Potom musíme uvážit o vyslání společné flotily, jež by narušila zdejší nerovnováhu v jejich prospěch,“ argumentoval MGA obratem.
„Nejdřív bychom se ale měli o nich dozvědět co nejvíce, nebo ne?“ kontroloval Komplic s klidem.
„Souhlasím,“ přikývnul Reetu a napětí v místnosti polevilo. I když Aliance a Reetou byli v rozhádaném vesmíru snad nejtěsnějšími spojenci jejich vztahy nebyly vždy nejlepší a přestože již dávno nebyli nepřátelé, tak vzájemné vztahy občas trochu zaskřípaly. Nepočítaje menší roztržku u Midgardu, kdy Aliance nepřímo vyčítala Reetům, že se mohli zapojit dříve a bitva o Midgard nemusela skončit tak jak skončila.
„Ticiát má v tuto chvíli celkem velkých 87 světů, většina z nich je obývána více než 2 miliardami obyvatel. Máme více jak 5 miliard bojovníků a každý je schopný zabít tisíc Uilaapi a také kolem 500 lodí, z nichž některé dovedou zamést i s jednou bojovnou jednotkou Uilaapi, která čítá kolem 200 bitevníků Uilaapi,“ vysvětloval Kassit jakmile se ho zeptali na jejich říši. Mari se zatím vyloupnula z hyperprostoru a před vámi se objevila pouštní planeta. Z orbity jsou pouhým okem viditelná velká města, stanice na orbitě a další lodě podobné té v níž už letěli.
„Toto je Ahrama, centrum Ticiátu,“ představil Kassit návštěvníkům slavnostně domovský svět Ticitátu

[img][images/thumbs/Raynor_Ahrama_final_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Ahrama_final_pic.jpg[/img]


Zikurat přistál na povrchu něčeho co nejspíš mělo být kosmodromem. Hladce dosedl mezi další podobná plavidla a Kassit vyvedl hosty ven. Stráž tvořená bojovníky určitě nebyla jenom ceremoniální a všichni, jeden jako druhý vypadali víc než impozantně. Podle všeho na ně měli udělat dojem což se zčásti povedlo. Hlavně u lidské části expedice. Na Reety ani Komplice nic z té parády neudělali žádný zvláštní dojem.

„Kassite, centrem vašeho náboženství je příchod spasitelů?“ zeptal se Daniel přímo během cesty k paláci vévody a vůdce Ticitátu.
„Není jiné ´pravé´ náboženství!“ Kassit se zastavil a agresivně se na něho podíval. Poté už umírněně dodal, „Ano, stejně byste se to nakonec dozvěděli.“
„A ty věříš že my jsme spasitelé?“ zeptala se Gail přímo
„Máte vše o čem víme že by vyvolení měli mít,“ přisvědčil Kassit, aniž by zpomalil. Vlastně se na ní ani nepodíval. „Ale…...“
„Ale……,“ pobídla ho ať pokračuje.
„Představoval jsem si vás trochu jinak,“ připustil s náznakem zklamání nedívající se nikomu z nich přímo do očí. Právě prožíval malou náboženskou krizi a netoužil po pochybnostech ať už sebemenších.

[img][images/thumbs/Raynor_Duri_palace_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Duri_palace_pic.jpg[/img]


Došli až k obřímu systému paláců, všude okolo jste míjeli bojovníky, posádky stíhaček a větších lodí. Mnozí si zvláštně nesourodou skupinku prohlíželi se zvědavostí, jiní se zájmem. Možná v nich spatřovali spasitele možná něco jiného. Mnoho času k prohlížení neměli. Slavnostní eskorta s Kassitem v čele směřovala k hlavnímu paláci směrem od nich. Zde už čekali jenom další podobní bojovníci rozestavění ve slavnostní uvítací formaci, po dvojících v uctivých rozestupech, aby jich nebylo na malé ploše příliš mnoho.

“Kassite? jaktože vás Uilaapi už dávno nezničili?“ Srovnal Daniel se jejich průvodcem krok a hodlal položit pár důležitých otázek, ještě předtím než budou představeni před jeho vládce. „A jaké používají technologie?“
„Nepoužívají žádné technologie,“ odpověděl až po chvilce mlčení lehce chraplavým hlasem. „Pouze hyperpohon. Všechno další od střelby až po let provádějí svými orgány. A převahou!“ doplnil rázně. Jeho tvář zůstala bez výrazu, ale napnuté žíly na lících a spáncích hovořili o něčem trochu jiném.
„Pak ale nechápu jak mohli zničit pokračovatele Aliance čtyř, Federaci, nadhodil Ferretti jehož poslední slova zaujala.
„Na jedinou loď Federace připadl tisíc bitevníků,“ dodal Kassit. Víc ani dodávat nemusel. Každý si spočítal, co to znamená.
„Udkud se vzali. A jakto, že vy….... Ticiát přežívá? nepřestával Daniel dotírat otázkami na průvodce.
„Jsou to původní obyvatelé,“ začal Kassit klidně mluvit. Během chvilky se plně ovládl a podal vysvětlení. My přežíváme jen z jediného důvodu. Protože je zbytečně neprovokujeme. Oni určitě už dlouho plánují útok kterým by nás smetli a my se na něho už druhé století připravujeme.“

Doufám že zase náhodou nezaútočí právě když jsme sem přišli my .. spíše pro sebe zoufale hlesnul Rodney. Naštěstí ho slyšel jenom vedle něj jdoucí generál Sheppard. Vrhnul po něm varovný pohled ať tohle nikde neříká.

Poté co vyšli po schodech procházeli palácem zařízeným jež jakoby vypadnul budovám patřícím do Arabie, někdy kolem 15. století. Vše doplněné občas nějakým pověšeným antických plochým panelem, občas plošinou jež nemohla být ničím jiným než transportními kruhy. Nakonec došli až do obřího sálu hlavní budovy. Před nimi se kruhy dematerializoval postarší šedivý muž v něčem co připomínalo tok'erské pouštní kombinézy.

„To snad není možné…,“ hlesnuli Malek i Komplic současně.
„Představují vám našeho vévodu, pána celého Ticiátu…“ chtěl Kassit představit svého vládce a svrchovaného vůdce Ticitátu.
„Larca Duriho!“ dokončil Komplic za něho s úžasem, jež sice na jeho těle replikátora nemohl být vidět, ale on ho cítil a těžko mohlo být větší překvapení.
„Popravdě, překvapení jsem čekal mnoho a objevilo se jich ještě víc, nějaké další?“ pousmál se Mar-Gec-Al „Musím uznat, tohle je ale jedno z těch, které zažívám rád.“

“Larci, otázek je mnoho a času není nazbyt. Jsou zde nějaké zbytky nebo náznaky frakce Federace která by mohla být nápomocná?“ Chopil se Komplic znovu slova. „Řekni nám něco víc o Uilaapi, od technologií po fyzické schopnosti, pokud vám máme pomoci, musíme vědět na čem jsme. Velice nás také zajímá co se v této galaxii odehrálo, pokud možno trochu do detailu, nástěnné nápisy nám toho moc neprozradily.“ Shrnul vše do jedné téměř souvislé věty a nikdy předtím nikdo z nich nevyděl Komplice tak vykolejeného.
„Lidé používající antickou stihačku, neviditelní bojovníci. Tok'ra...“ Larc se sentimentálně usmál, protože nečekal že někdy dalšího Tok'ru pozná.
Poté co si Larc s Komplicem a Malekem vyměnili nechápavé pohledy Komplic vysvětlil, že Larca zná. Před 5000 lety s ním bojoval proti Wraithům v Andromedě, krátce předtím než Aliance Čtyř odlétla a Asgardům zůstala povinnost bránit Chráněné světy před hrozbou Wraithů. Později se nepřítel dočasně změnil na Vládce soustavy a Goa’uldy, před nimiž chránili svěřené světy. Uzavřeli s nimi smlouvu a dohlíželi na její dodržení po dlouhé stovky, tisíce let než se poměr sil v galaxii změnil a začala první válka ras.

Larc se usmál a řekl tu památnou větu „Pak jste opravdu z jiné galaxie!“
Do večera se ta věta dostala do každého chrámu Ticiátu. Náboženská euforie z příchodu spasitelů z jiného světa začala. Poté co Larc pozval hosty do vedlejšího sálu na hostinu zavládla příjemná, až rodinná atmosféra, jen mírně zkažená tím, že k hostině se přidali i neviditelní a incektoceidní Reetou. Daniel neopomenul při pohledu na tácy plné jídla na dodání, že by se do toho měli pustit aby se hostitelé neurazili. A Larc začal odpovídat na dotazy. Otázek nebylo málo a on na všechny zdvořile odpovídal a sám kladl otázky při nichž se dozvěděl něco o nich. V jednom okamžiku všechny šokoval když mu zazářili oči!
„Co to sakra…“ zbystřil Ferretti a byl připravený tasit zbraň v domnění útoku.

Larc ale s typicky hlubokým hlasem pokračoval: „Jmenuji se Masan, jsem Tok'ra, rádce Larca Duriho.“ Když ostatní odvětili jen nechápavými dotazy Larc se 'přepnul' a pokračoval normálním hlasem. „Chápu vaše udivení, ale mít u sebe svého rádce vždy a všude se může hodit. Kromě toho mi poskytuje léčení, oporu a další vlastnosti kvůli kterým jsem mu vděčný.“

“Jaktože jsme ho necítili?“ zeptal se stále ostražitý Ferretti. Věnoval pohled k Malekovi, ale ten jen zavrtěl hlavou. Ani Tok’ra neměl sebemenší podezření, že jejich hostitel má symbionta.
„Nemá v sobě ani gram naquadahu, ostatně v celé téhle galaxii není ani gram naquadahu. Jak možná víte, Tok'ry vytvořila právě Aliance Čtyř aby pokračovali v boji s Goa'uldy. Proto je přirozené že několik jich vzala sebou do Tyloi,“ doplnil jednu menší záhadu jež plně vysvětlovala vznik Tok’rů. Bohužel to dávalo docela smysl, takže to všichni přijali jako fakt.

Po uklidnění za které vděčili vínu a dalším pozornostem, Larc pokračoval ve vyprávění dlouhém příběhu:
„Co se stalo po odletu evakuační flotily z Tyloi? Jedna torianská loď vybavená ukořistěnými asgardskými motory nás předběhnula. Mezi Tyloi a Andromedou byla superhmotná černá díra, pozůstatek po galaxii kterou tato černá díra skonzumovala. Někde, a nevíme kde Toriani sehnali buď nám neznámou technologii nebo minerál. Jakkoliv to bylo, přinutili černou díru k explozi a tuto explozi dovedli zformovat. Byla tak silná že narušila subprostor v oblasti veliké milióny světelných let, přesto poškození bylo vytvořené tak aby se nedalo obledtět. Naše flotila byla uprostřed tohoto pole. Jak snad víte, subprostor je nezbytný pro jakoukoliv formu nadsvětelné rychlosti .. tisíc let jsme museli prolététávat podsvětelným pohonem ke konci bariéry,“ Larc trochu znervóznil. Evidentně nešlo o příjemné vzpomínky. „Bylo to temné období. Vznikaly pakty mezi jednotlivými loděmi, intriky, bitvy a války. Dokonce se část lodí oddělila a letěla jinam. A když jsme se s několika procenty původní flotily dostali z této bariéry našli jsme Tyloi plnou Uilaapi. Válčili jsme s nimi už předtím, ale oni zesílili. Zbytky evakuační flotily založili Federaci. Pokusili jsme se s Uilaapi vyjednávat, a dokonce jsme i uspěli. Po staletích míru ale zaútočili. Proti jejich počtům jsme neměli šanci ani s našimi technologiemi a uletět jsme nemohli kvůli bariéře. Federace měla stále poměrně malý počet planet a lodí .. a od té doby zbylé světy Gadmeerů, Tollánů, Ataniků, Antiků a dalších zůstávají v této galaxii pod útlakem Uilaapi.

„A čekají na příchod spasitele? doplnil Mar-Gec-Al pointu příběhu.
„Pokud narážíte na víru obyvatel Ticiátu...,“ chtěl odpovědět Larc.
To náboženství jste stvořil vy nebo vzniklo samo od sebe?“ přerušil ho Daniel dřív než dokončil větu

„Danieli, Ticiát a jeho filosofie je založená na obraně světů Tyloi proti Uilaapi,“ Larc zavřel oči a skrze něho promluvil Masan. „Vyspělé technologie selhaly, to jsme zjistili po zničení Federace. Avšak věříme, že pokud máme nad Uilaapi zvítězit musíme být jako oni.“

„Tomu nerozumím…,“ hlesnul Lobos. Tollánského člena SG-7 zarazila poslední slova a nedokázal je vstřebat.
„Vytvořili náboženství které produkuje všeho schopné bojovníky, snaží se mít co nejvíce jednoduše vyzbrojených vojáků kteří kvůli své víře vezmou sebou do hrobu co možná největší počet nepřátel,“ správně odhadla situaci Gail sedící u stolu mezi Lobosem a Grissomem. Nad jeho udiveným pohledem jenom pokrčila rameny. Dávalo to smysl. Podobné náboženské záležitosti bylo možné najít napříč celou historií země.
„Křivdíte nám,“ odpověděl znovu Larc, „Náboženství je založené na víře v proroka Januse, Antika který sestrojil stroj času. Už jen to že vy jste se dostali až sem dokazuje že Janus existoval a zanechal vám adresu Tyloi. A fanatismus .. zajímalo by mě jaký byste na to měla názor po tisících letech strávených bojem proti nepřemožitelnému nepříteli.“
„Třeba můžeme pomoct,“ navrhnul Daniel jak bývalo jeho zvykem ještě za éry SG-1, ale i dlouho po ní.

Jak? zeptali se jednohlasně Ferretti i Larc.
„Máme jiné technologie, nebo průmyslové kapacity,“ odpověděl Daniel potichu a zatvářil se zmateně, neboť chápal na co Ferreti naráží.

Ferretti se omluvil Larcovi a požádal Daniela aby šel s ním na balkon. Komplic, McKay, Gail, Mar a Malek se vydali za nimi. Podle výrazu velitele SG-28 bylo jasné, že mu nehodlá poděkovat za poslední větu. Což rozhodně nehodlal.
„Co si myslíš, že děláš?“ vyštěkl Ferreti na Daniela hned jak byli z doslechu. „Máme na krku válku s Wraithy nepočítaje zradu Cybernetiků. Sebrali nám tolik lodí, že i když nějakým zázrakem porazíme Wraithy budeme mít proti sobě dalšího nepřítele a měli by jsme na sebe upozornit ještě ty brouky? Vyhubili rasy, které byly mocnější než Aliance, Ssráči a Společenstvo dohromady!“
Tak proč tedy vláda schválila tuhle výpravu?“ oponoval okamžitě Daniel, hájící jako vždy své přesvědčení. Potřeboval o něm přesvědčit i ostatní, ačkoliv tušil, že půjde o nelehký úkol. „Máme možnost mluvit přímo s bývalým vévodou Aliance Čtyř. Kdo ví co v téhle galaxii můžeme najít když jim pomůžeme“

A jak jim chceš pomoct? Naše flotila si právě líže rány a chystá na válku s Wraithy a všem kdo jim napomáhají. Těžko můžeme vyslat v takové kritické době nějaké výraznější síly,“ stál si velitel SG-28 za svým.

„Pokáždé když jste přišli do jiné galaxie upoutali jste na sebe pozornost silnější a agresivnější síly. Replikátoři nebo Wraithové, je to totéž. Pokud Uilaapi zaútočí na naše galaxie bude to už příliš.“ Malek se pro tentokrát zcela jednoznačně přiklonil na stranu Ferrettiho.

„Je tu přece ta bariéra,“ oponoval Daniel, hledající nějaký silnější argument, který by na přítomné zabral. Mlčení ostatních dávalo Ferretimu jistou známku podpory nebo to alespoň on sám tak chápal.. mezitím se k nim přidal Sheppard.

John Sheppard během Ferretiho neústupného postoje ztrácel pomalu trpělivost. pomyslel že sice v Pegasu narazili na Wraithy, ale Wraithové v Pegasu přece nejsou ti samí Wraithové co zaútočili na MD jsou z úplně jiné větve. Ten plešatý demagog z SG-28 to prostě jenom odmítal pochopit. Odmítal pochopit zcela zjevné.
„Louisi, oba víme že Wraithové by na nás zaútočili tak jako tak, i kdyby jsme do Pegasu nepřišli. Čekali tisíce let vedle galaxie než zaútočili, neovlivnili jsme to!“ snažil se Sheppard.
„A jak jim chcete pomoct?“ přidal se konečně do diskuse také Komplic. V jeho hlase zaznívala zvědavost, ale celkem s klidem začal zvažovat jaké prostředky by bylo možné vyčlenit. „Biologické zbraně, možná ochočení Replikátoři, či elitní jednotky.“
„Naši teroristé mohou odpálit jednou bombou celou malou flotilu. Tady nebo v naší galaxii,“ přidal se po něm i Mar-Gec-Al.
„Nezapomeňte že už tak jsou naše ZPM plně vytížené kvůli koordinaci jednotek ve čtyřech galaxiích, museli by jsme jich vyrobit ještě více,“ trval na svém Ferretti poukazující na fakta jež nikdo nemohl zpochybnit.
MGA učinil pouze neurčité gesto, stejně jako Komplic což znamenalo, že tento fakt uznávají i když s ním přímo nesouhlasí. Bohužel vytvořit ZPM bylo velice složité i pro Asgardy. Daniel si útrpně povzdechl. Zase ty zelené mozky nemyslí na nic jiného než na válku. Lezlo mu to už pěkně na nervy, ale otevřeně neprotestoval. Ne před reety a Komplicem. Zato vrhnul letmý pohled na generála Shepparda, který se ho výslovně zastal a lehkým pokrčením rameny dal najevo, že s ním souhlasí, ale nemůže s tím momentálně nic dělat.

Delegace se vrátila k Larcovi. Ten jim vysvětlil některé základní principy Uilaapi, to že jako střelné zbraně používají některé jejich druhy stovky malých šipek, to že útočí i sebevražedně, přitom ale nemají kolektivní mysl, pouze poslušnost vůdcům. Dovedou bez technologií stejné věci jako lidé. Hyper-pohon, boj ve vesmíru, výsadky, žádné štíty ale ani žádné zranitelné místo na těle. Nemají centrální nervový orgán. Mozek je u nich rozprostřený po celém těle. Jejich vůdce, dá-li se to tam nazvat, je Nadvědomí, obrovská kopa masa rozdávající rozkazy. Vyprávění a popisování Uiliapi pokračovalo dlouho do noci. Larc se dozvěděl zběžně o celé historii v ostatních galaxiích. O zabití Ra na Abydosu, o celém dobrodružství SG-1, o pádu Apophise a 50 uplynulých letech v galaxii a nakonec i o současné válce s Wraithy a Cybernetickým společenstvem. Spát šli tím pádem až skoro ráno. Měli za sebou velmi namáhavý a vyčerpávající den, během nějž se stalo příliš mnoho věcí. A když ráno vstali, Kassit jim při snídani oznámil že deset armád Uilaapi je muselo sledovat. Během jednoho dne budou na oběžné dráze.
„Kolik to je? 10 armád?“ zeptal se Ferretti jako první. Už z včerejšího rozhovoru pochopil, že odpověď, kterou může dostat nebude moc příjemná a nemýlil se.
„No, řekněme že jedna armáda je schopná zničit malou flotilu našich zikkuratových lodí .. obrana této planety by ustála 5 armád, když je vyburcujeme nějakým proslovem o spasitelích možná 7 armád .. ale více asi ne, odpověděl Larc a doplnil to stoickým pokrčením ramen. Věděl co bude následovat, stejně jako věděl, že s tím vším těžko něco udělá.
„Máte tušení kdy bychom mohli najít šestý symbol?“ MGA využil příležitosti a se zeptal Larca na symboly. Současně mu ukázal co přesně má na mysli
„Nejspíš jde o adresu této planety, Ahramy,“ odpověděl poměrně jednoduše a jednoznačně, když poznal symboly.
„A co Toriáni? Mám jistou teorii o tom, že jde o lidi s Wraithským genem. Podobným jako měli Athosiané v Pegasu, akorát trochu jiný, aby Wraithy vnímali jiným způsobem a Wraithové nemohli vysát jejich životné energii,“ nadhodil alespoň svojí teorii o Toriánech.
„O tom bohužel mnoho nevím. Narodil jsem se sice až po útěku z Pegasu, ale z toho mála co vím je, že ještě před kontaktem s Toriany byli Wraithové takovíhle. To my jsme je stvořili když jsme zkřížili DNA Antika a jednoho pozoruhodného zvířete, které se živilo životní sílou. Pokud vím, až do války Aliance Čtyř a Gat-Torianů v Andromedě před 5000 lety se Toriani a Wraithové nikdy nesetkali.“
„Ale kdy začli být Wraithi agresívní a napadat vás? Podle tabulky jsem pochopil, že nejdřív žili s vámi opravdu jako vaši synové. Co je mohlo tak popudit a vyburcovat, že otevřeně vystoupili proti vám?“ poukázal MGA na texty v nalezené tabulce. Larc nejdříc nepochopil co myslí, než si vzpomněl na rozhovor jež se točil kolem jednoho téma, které návštěvníky mimořádně zajímalo.
„Opravdu jsem tehdy ještě nežil,“ zavrtěl hlavou. „Pokud se můžeme spolehnout na staré prameny Wraithové jsou náš genetický experiment a jsou agresivní už jen kvůli povaze svého jídelníčku, ale ve skutečnosti byste o Pegasu měli vědět více vy než já,“ ukázal na McKaye a Shepparda a pousmál se.

„Nuže dobře, máme jeden jumper, 9 lidí, dvě Kullské zbroje jsou odrovnané a osobní štíty jsou vyčerpané. Máme jen ty zpomalovací štíty a reetou je taky jen 6. Co dále?“ ptal se Komplic u snídaně hned jak skončil MGA. Jednoduše shrnul situaci a celkem jasně naznačil, že jich není zrovna mnoho pro nějakou skutečně účinnou akci proti broukům.
„Jak to, že na tuhle planetu útočí až teď? 200 let nic a najednou se hrnou v takovém obrovském počtu. To je vážně veliká náhoda,“ sarkasticky nadhodila a kroutila hlavou Gail.

„Našli nás na Cammunice protože jejich oči nebo co mají za senzory zjistily že se tam otevřela brána s nezvykle velkým příkonem energie,“ odtušil McKay s typicky nadřazeným tónem a pohledem. „Tohle nikdy neviděli, takže se tam vypravili a my jim utekli. Takže jdou sem a chtějí vědět co se to děje. Už zase jsme spustili lavinu událostí!“ vysvětlil a měl dále povýšený úsměv. Nezapomněl dodat „Pořád máme ZPM, jejich brána by měla být schopná vytočit Orillu.“
Připravíme bránu na to, že by mohlo být nutné vytočit Orillu... pokud to bude potřeba tak musíme mít možnost ji rychle zadat,“ uvažoval Komplic zcela ignorující McKayův sarkasmus.
„Larci, jsou ještě nějaké další rasy, které by nám mohly pomoci? Musí tu být ještě někdo schopný nebo ochotný bojovat, jde i o ně protože budou následovat,“ naléhal MGA na vůdce Ticitátu.
„Na Cammunice jsme potkali potomky Antiků, kteří ale očividně nepoužívali technologie, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jsou tu ještě někde alespoň zbytky těch, kteří své technologie ještě používají? Možná by stálo za to zkusit jestli by nám neposkytli pomoc. Jinak mi unikl důvod, proč vůbec přestali používat technologie,“ připojil se k němu Komplic, ale nedělal si žádné velké iluze.
„Nevím jestli jste si toho všimnuli, ale většina těch lidí co tu vidíte jsou Antikové, i Kassit,“ odpověděl Larc který koordinoval osobně rozmisťování vojáků kolem města směrem k tázajícímu Komplicovi.Očividně zaražený Komplic se na další slova nezmohl. Galaxie je plná Antiků, ale ani náhodou by si takhle potomky mocné Aliance Čtyř nepředstavoval. A Larc pokračoval. „Pokud víme, je tu několik frakcí původní Federace, ale o žádné jiné rase nevíme. Ty frakce jsou většinou velmi slabé a rozhádané. Je zázrak že nás Uilaapi ještě nezničili. No a .. technologie se neosvědčila. Už jsem to vysvětloval. Jediná loď Federace nedokázala zastavit tisíc lodí Uilaapi, proto jsme drahou technologii zavrhnuli a místo toho se rozhodli že budeme stejně jako oni bojovat počtem. Pokud vím, jdena z té frakce, Bratrstvo Oceli, používá technologii ve větší míře než my, je ale beznadějně nepočetná, má pouze pár desítek tisíc vojáků.“
„Pak bychom mohli být nápomocni při obranné strategii,“ odtušil dosud mlčící Sheppard a pohledem vyzval MGA s Komplicem, coby hlavní stratégy pro podobné situace.
„Budu vděčný za jakýkoliv obranný plán, který nadnesete,“ přikývnul Larc a dobře skryl překvapení ve své tváři.
„Takže k plánu obrany,“ začal ihned Komplic svojí strategii. „Zikkuratové lodě se rozmístí okolo planety. Dostatečně daleko za ně bude potřeba rozmístit spoustu jaderných hlavic. Ne ale všechny protože asi budou nějaké potřeba bokem. Jakmile vystoupí Uilaapi z hyperprostoru počkáme jestli začnou útočit... pokud bude náznak že ano, tak začnou zikkuratové lodě pálit a přilákají tak na sebe pozornost. Jakmile bude jasné že tu pozornost mají, začnou se stahovat, tak aby to vypadalo na ústup ale nakonec prudce zrychlí a poletí pryč, opačným směrem. Uilaapi je bude určitě následovat a jakmile se dostane dostatečné množství jednotek Uilaapi do prostoru okolo bomb tak vybouchnou. Nemají štíty takže bude destrukce hodně velká. Naše lodě by měly mít u sebe další hlavice na palubě připravené na odpálení, bude potřeba je ničit po obrovských číslech, tohle je jediná cesta.“
„To je podle mě dobrý plán. Pokud budou miny správně rozmístěné tak to bude mít na Uiliapi dostatečně zničující účinek.“ Larc s úpravami plán schválil. Padlo ještě pár dalších veskrze drobných úprav, které plán trochu vyšperkovaly a daly tak větší šanci na úspěch.
Po většinu dne probíhaly přípravy všech lodí nepočítaje rozmístění min kolem Ahramy. Horečnaté zbrojení všeho co mohlo vzlétnout a bránit planetu nepočítaje. Poměrně početná flotila druhý den flotila vystartovala na orbitu. Kněží zatím kázali bez ustání v chrámech, aby co nejvíce vyburcovali lid na planetě. Každý schopný boje dostal zbraň a drogu posilující bojové schopnosti. Víc pro připravenost na útok Uiliapi nemohlo být vykonáno. Nezbývalo než čekat až přiletí a doufat, že statistiky neříkají pravdu. Miny, největší trumf byly umístěny podle plánu na orbitě. Z povrchu zatím všichni pozorovali jak na orbitě s charakteristickým efektem vystoupili z hyperprostoru stovky a stovky lodí Uilaapi. Jejich mraky pokryly oblohu.
„První dvě armády dorazily, potichu řekl Larc zatím nedávající žádný rozkaz a napjatě čekal co udělají.

Uilaapi okamžitě zamířili k planetě. Zprvu zikkuraty začaly pálit bez problémů a zabíjeli jednu loď za druhou. Uilaapi se přibližovali k minám. Všechny lodě podle plánu začaly ustupovat nepřestávající ve střelbě na nepřítele. Poté ovšem k minám doletěly některé z čelních lodí Uilaapi a začaly do nich narážet. Skoro jako by věděli že tam jsou a uvědomovali si danou hrozbu. Desítky min vybuchly s minimálním účinkem. Předčasný výbuch dokonce poškodil dva zikkruraty. Naštěstí ne nijak vážně. Ze strachu že zničí miny před explozí byly odpáleny předčasně a zničily tím pádem jen velmi málo procent útočících jednotek.


[img][images/thumbs/Raynor_Ahrama_battle_pic.jpg]http://stargate-art.wz.cz/Grafika/Ahrama_battle_pic.jpg[/img]


„Všem lodím, zahajte plnou palbou jadernými střelami!“ zavelel Larc. Pokud byl překvapen tím, že plán s minami nevyšel, nedal to nijak najevo. Vlastně nevypadal vůbec překvapen. Možná smířen s tím, že jeho svět je odsouzen k záhubě, ať udělá cokoliv. Věděl to. Uiliaapi nic nezastaví. Nic co by mohl udělat nepomůže.
Na orbitě Kassit dle rozkazu vedl do útoku flotilu lodí. Plnou salvou stříleli proti mrakům Uilaapi. Lodě střílely z tyčových děl a jedno torpédo za druhým s jadernou hlavicí letělo k Uilaapi a způsobovalo v jejich řadách doslova paseku. Po deseti minutách bylo po všem. Obrana přišla o třetinu lodí a většinu hlavic. Krátce poté se mezi planetou a měsícem z hyperprostoru vyloupnulo zbylých osm jednotek Uilaapi. Jejich mrak zcela zakryl hvězdu a na planetě se objevilo zatmění slunce.

Tohle je mimo, musíme vytočit Orillu a požádat o posily. Oni to projedou! začal panikařit a to celkem oprávněně, McKay. Obrátil se na Komplice s prosebným výrazem. Na rozdíl od něj, on neměl zálohované své vědomí, které by si přesunul do jiného těla, takže úpěnlivě čekal na jeho názor doufající v to nejlepší.
„Vzhledem k situaci nezbývá asi jiná možnost,“ souhlasil k jeho úlevě, ale zároveň začal formovat plán. „Zadáme adresu Orilly a začneme s přísunem posil. V první řadě proletí bránou a zamíří do vesmíru taktické atomové střely, které začnou redukovat oblaky Uilaapi, to by mělo podstatně snížit jejich počty. Pak začnou přicházet bránou další posily od mariňáků a jumperů na podporu, po replikátory na pozemní boj, co bude momentálně potřeba to přineseme. Podle toho jak se bude vyvíjet boj tak nakonec ustoupíme zpět spolu s co nejvíce lidmi z Ahramy. nebo zůstaneme, jestli ubráníme planetu.“
„Tak teď nevím co z toho si mám vlastně přát…,“ zamumlal si Rodney spíš pro sebe tak aby ho Komplic neslyšel.
„Pokud planetu ubráníme, můžeme později poslat další posily. Reetové vyšlou svůj kontingent a určitě nás podpoří i Aschenové. Navíc pokud pošlou ZPM, tak budeme mít stabilní spojení s naší Galaxií,“ dodal MGA na což Komplic jenom pokrčil rameny.
„Larci!“ oslovil vůdce Ticitátu znovu Komplic. „Tuhle bitvu nevyhrajeme stávajícími silami. Jsme připraveni vytočit Bránu a poslat pro posily, které zvrátí vítězství na naší stranu.“
„Co mám udělat?“ zajímal se. Skoro jako by řekl: „Jaké jsou rozkazy?“
„Ať se všechny lodě stáhnou na nízkou orbitu. Vyšleme přes bránu atomové střely a pokud budeme mít štěstí, tak jich zničí dost, aby je vaše lodě a obrana dokázali vyřídit.“
„Dobře,“ kývnul a začal ihned dávat Kassitovi vedoucímu flotilu příslušné rozkazy.
Flotila na orbitě začala podle rozkazu Larca ustupovat k atmosféře. Na to stovky baterií na povrchu začaly střílet bílé výboje energie na oběžnou dráhu. Komplic vytočil Orillu a informoval je o stavu. Odpověděli že pošlou branou torpéda a poté připraví pozemní jednotky. Z brány vyletělo o pár minut později 22 asgardských torpéd a jadernou hlavicí. 19 jich explodovalo na orbitě a sundali 30% lodí. Ne tolik v kolik doufali, ale víc než dost. Uilaapi ale následně shodili do atmosféry lodě s brouky. Udrželi své lodě na orbitě a na planetu už začali posílat jejich pozemní jednotky. Obrana na planetě byla připravená a všichni odhodlaní bojovat. Nepřátel bylo sice hodně, ale šlo o zvládnutelný počet. Alespoň statisticky.
Jako perlička se zanedlouho z hyperprostoru vylouplo celkem 40 dalších jednotek Uilaapi. Obloha potemněla a zikkuraty pod Kassitovým velením vyrazili do poslední zoufalé zteče. Larcova tvář byla jako vytesaná z kamene. Nevěřil ve vítězství, ať už se situace vyvíjela jakkoliv příznivě za pomoci expedice. Tohle bylo víc než jasným důkazem, že jeho osud je zpečetěn. Samozřejmě hodlal bojovat do posledního dechu, do poslední lodě, posledního muže.
„Tohle nemá smysl!“ prohlásil dosti neochotně Komplic. „40 jednotek + minimálně 5 původních neporažených je moc i přes posily, to prostě nejde porazit.“
„Takže stáhneme ocas a necháme je tu napospas?“ nechal se slyšet Daniel, ale i z jeho hlasu čišelo čiré zoufalství. Věděl velmi dobře, že nemůžou vyhrát.
„Všichni se skrze bránu začnou vracet na Orillu (včetně obyvatel planety, zkusíme alespoň zachránit co nejvíce lidí. Jakmile budou procházet poslední jednotky tak odpojíme ZPM které napájí bránu a projdou i poslední lidé na Orillu, po dobu odpojení zdroje vytáčecí brány bude obě brány zásobovat energií druhé ZPM na Orille, bude to jen chvíle takže to spotřebuje jen málo energie(na poměry ZPM). Jakmile projdou všichni, zavřeme bránu,“ rozhodl nakonec Komplic, čímž uzavřel diskusi. Sheppard i MGA jenom kývli na souhlas.
Příprava evakuace narazila hned ve svém zrodu na jeden dosti podstatný problém. Larc a s ním i všichni obyvatelé odmítli utéct. Všichni členové expedice byli připraveni, ale tohle je zarazilo. Podle Larca brouci napadli satelitní města a je jen otázkou času kdy dorazí k bráně.
„Larci, vím, že tohle byl tvůj domov po dlouhou dobu, ale najdeš tady spolu se svými lidmi jen vlastní smrt. Zbytečně by jste zemřeli, když můžete žít a ještě dokázat nové věci. Pojďte s námi a pomožte nám zachránit Idu, Pegasus, Mléčnou Dráhu a Andromedu od Wraithů. Vy všichni můžete pomoct zachránit stamiliardy. Věř tomu, že jakmile se nám povede zatlačit Wraithy, uděláme co půjde aby byla i Tyloi vyčištěna od Uilaapi!“ přesvědčoval vůdce Ticitátu ještě naposledy Komplic. Nechtěl ho tu jen tak nechat, ale vzít ho sebou násilím, bylo proti jeho přesvědčení
„Ale do té doby bude naše říše zničena,“ pokrčil pouze odevzdaně rameny. „Je mi líto, zůstanu se svými lidmi.“
„Larci, prosím. Tato říše nejspíš padne tak jako tak. Máme plán, jak vám pomoci, ale potřebujeme tebe, abychom své chyby dokázali napravit,“ připojil se také MGA. „Nebo alespoň potřebujeme veškeré vaše poznatky o galaxii Tyloi a my se pokusíme něco udělat. Bohužel, teď není žádné jiné možnosti, než se stáhnout. Já mám odpovědnost vůči celému svému národu, jelikož jsem jejich vůdce. Bohužel nám nedáváš jinou možnost. Musíme jít buď s tebou, nebo bez tebe. V každém případě, bylo mi ctí tě poznat. VIVA la Reetou, viva la Ticiát. Dojděte pokoje. Snad se ještě někdy setkáme…,“ ukončil svou snahu, když viděl jak Larc stojí za svým. Věděl, že padne, ale chtěl padnout společně se svou říší. To byl důvod jež MGA svým způsobem obdivoval. Možná by udělal totéž.
„Je mi líto. Já své lidi neopustím,“ zavrtěl Larc naposledy hlavou. „Ale vy by jste už měli raději jít. Uiliaapi zde mohou být každou chvíli.“
„Je škoda tvého rozhodnutí, ale asi nemáme šanci ho změnit. Rád bych před naším odchodem udělal ještě poslední věc, vezmi si od nás zařízení na zálohování mysli a dovol aby jsme si i my vytvořili "zálohu". Pokud by jsi měl někdy zemřít, ulož prosím svou mysl do toho zařízení a my jak se vrátíme, tak si tuto zálohu najdeme, nebudeš-li naživu. Pak tě s tvým svolením necháme oživit,“ navrhnul jako poslední možnost Komplic.
Larc zařízení krátce použil, předal ho Komplicovi a pak vás i s mariňáky doprovodil k bráně, McKay připravil ZMP zatímco Lobos přilétl v jumperu. Před bránou stál Ferretti, Chris, Malek, Grissom a celá SG-7, Daniel Jackson, Sheppard, Komplic, MGA, oba reetští hrdinové a několik jednotek mariňáků a zbylých Reetou. Brána je na rozsáhlém nádvoří před palácem, okolo pobíhají desítky bojovníků a prolétají stíhačky, na obloze probíhala bitva. Larc se na návštěvníky usmál a po proslovu MGA ukončeném "Viva la Ticiát" se spustil osmý chevron. Cesta domů je volná. Poté co SG-28 s Ferretim prošli jako poslední bránou skončila expedice do Tyloi.
„Nevíme vůbec co jste to udělali,“ hlesnul před uzavřenou bránou v SGC krátce po průchodu Daniel.
„Nemůžeme za tu invazi, dělali jste to nejlepší!“ oponoval mu Ferretti.
„Naše snaha získat technologie které by nás udělali nebezpečnějšími právě VYHUBILA jednu celou civilizaci! A my ani nevíme jestli někdy zjistíme co se přesně stalo. Celá tahle výprava byl omyl,“ neodpustil si Daniel.

ako vydim hraval si Starcraft (nadvedomi)

Kdo by to s mým nickem řekl, že. No ve skutečnosti jsou ti brouci inspirováni zhusta Zergy, ano.

sorry ja jsem ani netusil kto vlastne napsal ano sou to zergove jak vysity jinak perfektny cetba mohl bys robit namety na serial

Dobrá povídka, sice jsem se občas ztrácel v historii, ale líbilo se mi to.

Pěkné.Budeš pokračovat dál?

No, je sepsána jedna řada, 10 episod, takže je sem můžu postupně naházet. Po tomhle se ještě sepíše uzavírající "film" (delší než episoda, ale mimo řadu) a tím to uzavřu.

Jen taková poznámka - z podstatné části je tohle všechno přepis hry s hráči. Něčeho na způsob dračáku. Takže, vlastně můžu říct, že to je based on a true story

Tak na to se těším.A je vidět že ses ispiroval mytologií.Nejsem si uplne jistý, ale ení Midgard domov Thora?(myslím toho boha, ne našeho Thora).A mohl by si to sem davat tak kazde pondeli at je vyplnena prazdnota mezi dilama:)

Jen takovou otázečku ... vzhledem k tomu, že patřím mezi ty, kteří neznají ze SGWG ani ň... prostředí se pekelně změnilo, to jo, ale lidi nezestárli? Teda, přečetla jsem jen kousek a tohle mě zarazilo, tak se ptám, pokud to tam teda není někde vysvětleno nebo tak... , jak to teda s tím věkem je? Že by to byly už několikáté generace????

Ano, je tam vysvěleno, že jim Asgardi před desítkami let dali něco proti stárnutí. Proč ne, většina ras se dožívá stovek let. Včetně Antiků, a to byli přece skoro lidi.

Logicky, ono sice si myslím, že "stargate" nemusí nutně znamenat to co vidíme v seriálu, rozhodně ne, ale dělat Stargate bez postav jak je známe .. to prostě nejde. Ne pro relativně mainstreamovou hru. Jednou jsme se rozhodli, že v alter linii SG zabijeme pár postav (včetně Jacka heroicky směřujícího na lodi proti Hive shipu), ale ztratilo to pro hráče tu příchuť.

St0rm: Každé ponděli, ok Sci-fi Mondey

2Rayný: Tak v tom případě už máš se Sci-fi Monday nejvyšší čas, aby jsi sem hodil další díl.

Už na tom pracuju. 101-2 tu bude za pár minut Do new fora.

Jo Raynore, já teda nemám odvahu to přečíst (SGWG jsem našel asi rok po tom), ale je škoda že tě od tama vyhodili. Co vzpomínám byli jste s Tuxem88 ti najlapšie pisatiele a ti magoři co jsou tam teď se nezmůžou na nic jinýho naž vilu vyhulených... a ten skok do roku 2000? škoda mluvit...

Ehm. Skok je nutný, Baalovi jsem pomáhal s náměty nových episod. Já myslím, že to zvládá. Jestli se ti to nelíbí, můžeš mu pomoct. Je pravda, že je divný, že rasy jako Bedrosie může zničit Vládce systému, ale samotný ten skok byl časem nevyhnutelný.

Jinak z SGWG jsem odešel sám .. jednak jsem začal dělat na SGO, druhak mě už nudila, zatřetí se mi nelíbil systémový vývoj do složitější ekonomiky.

Kdo se tímhle prokouše, je pěkně vytrvalý. Je to přece jen trochu moc dlouhý. Ale nezkracuj to, je to dobrý tak jak je.