1. Společný zájem
„Vezmeme to krátce,“ zaduněl Alettův hlas domem.
„Kdysi žili Wraithové na jedné jediné planetě a neznali způsob, jak se z ní dostat. Postupně vymírali. Kdyby nebylo zvědavé Antičky, zmizeli by z běhu vesmíru dřív, než by se o nich někdo dozvěděl.“
„Na počátku nebylo nic a pak se to zvrhlo,“ zamumlala si pro sebe Andoriel. Dlouhé litanie z duše nenáviděla. Odmítla zvednout oči, i když si byla vědoma, že se na ni Ian skrz otevřené dveře zamračil.
„Postupně jsme se díky její pomoci přesunuli do vesmíru a na naši původní planetu jsme zapomněli,“ pokračoval Alette. „Někteří z nás se nesmířili se způsobem obživy a raději zemřeli, ale těch bylo málo. Většina se přizpůsobila, sklízela obydlené planety a rozrůstala se na úkor lidských bytostí. Bylo nás pár, kteří jsme si uvědomili, že náš další rozvoj je takovým způsobem neudržitelný a začali jsme pátrat po jiných možnostech.
Antikové jako nejmocnější obyvatelé této galaxie se rozhodli zakročit. Nevěděli nic o našich úvahách, viděli jen zdecimované světy. Začali nás napadat při sklizních a nakonec z toho, jak všichni víte, vznikla stoletá snaha o vyhlazení naší rasy.
Učili jsme se z antické technologie a využívali všeho, co jsme měli v dosahu, abychom přežili.“
Alette se otočil k bratrovi.
„Potkali jsme zajímavé druhy lidí, někteří se stali našimi přáteli a snažili se nám pomoci najít vhodnou alternativu krmení,“ pokračoval Ian. „Věda se na každé planetě rozvíjí trochu jinak. Jeden směr se nám obzvlášť líbil,“ pousmál se. „Využití energie planety. Stačí postavit na vhodných místech pár usměrňovačů a můžete ji čerpat neomezeně.“
„To je hodně stručně řečeno,“ podotkla Bari. Protáhla se mezi Johnem a Nadine, aby byla blíž, a lehce se začervenala, když se na sebe s Wraithem podívali.
„Hodně stručně,“ souhlasil Ian a zvedl ruku, jakoby se chtěl dotknout jejích vlasů. Pohyb nedokončil, překvapeně mrknul, protože mu došlo, čím je mu Bari povědomá. Připomínala mu paní Kin.
„Trvalo dlouho, než jsme našli planetu se správnou frekvencí vlnění,“ pokračoval. „Vyhovovala našim potřebám a přeměněná energie se dokázala uložit v místní hornině. Stačilo jen…“
„Postavit obrovské stavby, sloupy a mosty pokryté speciální černě blýskavou vrstvou,“ dořekl Radek Zelenka odněkud z nitra domu. „Viděl jsem jejich pozůstatky, když jsme sem šli,“ vysvětlil překvapeně, když se k němu všichni otočili. Neuvědomil si, že mluví nahlas.
Shana využila vyrušení a nenápadně se přesunula blíž vypravěčům. Alettovi to neuniklo a přes rty mu přeletěl malinký úsměv. Hned zase zmizel a Wraith se soustředil na další slova bratra.
„Ano, doktore Zelenko, to bylo to nejmenší.“ Ian bez potíží rozeznal hlas malého vědce. „Nejdříve jsme museli pochopit, jak funguje celoplanetární systém, jakým způsobem se dá zlomek jeho vlnové frekvence ovládnout a jak vzniklou energii použít, aby sloužila svému účelu. Po letech pokusů se nám za pomoci dalších ras podařilo dosáhnout dílčích úspěchů a začali jsme stavět město, kam se energie soustředila.“
„Tady?“ zeptala se Džita. „Trosky těch velkých objektů, o který se zmínil Radek, jsou prastaré, skoro nic z nic nezbylo. Žádné město jsme nenašli.“
„Antikové zjistili, že je tady vyšší množství našich plavidel, a když jim došlo, že se tu chceme usadit…,“ Ian polknul.
„Zaútočili, ani se nesnažili poznat, o co se snažíte,“ řekl potichu Marcus. „Nezbylo skoro nic. Ten náraz byl tak silný, že planetu posunul o pár tisíc kilometrů dál v solární soustavě a vše si muselo najít nové místo v rovnováze. Trvalo dlouho, než byla planeta obyvatelná.“
„Tak dlouho ne,“ skočila mu do řeči Zoe. Věděla, že na obnovu planety po takovém zásahu by necelých deset tisíc let nestačilo.
Usmál se na ni. „Trvalo by to dlouho,“ opravil se. „Poznali jsme, že s posunem oběžné dráhy došlo k malé změně v hodnotách vlnění a trochu jsme pomohli. To můžeme, pokud je to důležité,“ otočil se k Rodneymu McKayovi, který už otvíral ústa k otázce. „Přestěhovali jsme sem rasu s léčitelskými schopnostmi, zařídili, aby se v klidu vyvíjeli, a čekali na vhodný okamžik. Ten nastal.“
„Teď? A co to má společného s námi?“ zeptal se Carson.
„Nastal příhodný okamžik obnovit město Kerys.“ Marcus zmlknul.
„Takže Wraithi obnoví přeměnu planetárního vlnění na energii a postaví si k tomu město,“ shrnul Jack O’Neill.
„Budeme potřebovat pomoc,“ přiznal Ian.
„Pomůžu,“ vypadlo z Bari dřív, než si stačila srovnat všechna fakta v hlavě.
„Já taky,“ přidala se Shana.
„Počkejte, jak si to představujete?“ Radek Zelenka se prodral dopředu, aby nemusel křičet a stál teď mezi oběma ženami. „Jak jste sbírali a usměrňovali to vlnění? Máte nějaké plány?“
„Proč bychom měli Wraithům pomáhat?“ zeptala se Džita.
„No,“ John si připlácl rukou vlasy k vršku hlavy a zamračil se do neurčita. „Když budou mít tuhle energii, nebudou se krmit na lidech, že jo?“ Ani nečekal na potvrzení a pokračoval. „Nebudou sklízet. Lidi se budou moci konečně nadechnout a začít budovat pořádné civilizace.“
„A!“ Zvedl Rodney hlas i svůj vševědoucí prst. „A budou se dělit o technologie a další vymoženosti.Wraithi i ti ostatní. Nemám pravdu?“ zadíval se na bratry.
„Při výstavbě města bude potřeba využít všech vědomostí a zkušenosti, které bude ochotna nějaká rasa poskytnout,“ pokývl Alette.
„A co my?“ zeptala se Džita. Moc se jí nelíbilo, že návštěvníci začínají rozhodovat o jejich planetě bez nich.
„Vaše léčitelské schopnosti se znásobí,“ otočil se k ní Marcus. „Ta změna v hodnotách vlnění způsobila, že energie budou moci využívat nejenom Wraithové, ale i lidé. Všichni, kdo sídlí na této planetě, mohou energii využívat podle libosti.“
„Takže nebudeme jíst?“ zeptal se Rodney zklamaně.
„Můžete i nemusíte, zcela podle vlastního uvážení,“ řekl Marcus. „Má to ale jeden malý háček, se kterým jsme původně nepočítali.“
„Antiky,“ hlesla Samantha.
„Ano. Nejdřív se jenom snažili vyřešit problém s novým druhem – Wraithy. Ti byli chytří, učenliví a smrtelně nebezpeční. Po povznesení Antikové pochopili, že svého největšího nepřítele stvořili sami. Vysadili lidskou populaci na planetu, kde se vyskytovali brouci, kterým říkáte Iratusští. Ta společnost neměla ani představu o nebezpečnosti místního hmyzu a Antikové… no, dalo by říci, že je přehlédli. Noví obyvatelé začali planetě říkat Nová Veitona jako připomínku svého původního domova a sami sebe nazývali Veitoňané. Vlastně, nazývají. Většině se povedlo z planety odletět, než je vznikající Wraithové stačili vyhladit, a teď obývají svět v jiné části vesmíru a našli…,“ Marcus se odmlčel. Napadlo ho, jestli nezachází do zbytečných podrobností.
„Jako by na tom nebylo dost, jedna zvědavá Antička pomohla Wraithům, když byli na pokraji vymření. Díky ní se jejich společnost rychle rozvinula až k vesmírným letům. Nikdy na ni nezapomněli,“ podíval se po Ianovi a Alettovi.
„Acelynn,“ zašeptali oba bratři současně a společně s nimi pohnula rty i Nadine a Andoriel. Obě se moc dobře pamatovaly na wraithskou historii stručně popsanou v jeskynním komplexu na Nové Veitoně a převyprávěnou jako Staré pověsti wraithské. Nadine na nich pracovala mnoho týdnů podle Ájiných zápisků z té planety.
„Acelynn,“ zopakoval i Marcus a pokračoval: „Wraithové využili všeho, co měli v dosahu a dokázali pochopit. Jak už jsem říkal, jsou chytří. A pracovití.
Antikové v rámci dodržování vlastních pravidel povznesení nezasahují do záležitostí naší dimenze. Galaxie Pegas našla rovnováhu mezi jednotlivými druhy, i když je pro obě strany nevýhodná. Fungovala, dokud se tu neobjevili lidé ze Země. I pak Antikové nereagovali. Ale představa, že by mezi Wraithy a zbytkem vesmíru mohl zavládnout mír je jim nesmírně odporná. Právě proto, že za vznik Wraithů nesou Antikové vinu a uvědomují si to, nejsou ochotni připustit, aby k takovému vývoji došlo.“
„Nic jiného než vyhlazení není možné,“ zašeptala Bari a strachem rozšířenýma očima se podívala na Iana.
„Vypadá to, že sbírají podporu všude, kam dosáhnou.“ Andoriel očima zkontrolovala Erin a Daniela a napadlo ji, jestli nebude získání Aceova vědomí nad jejich síly.
„Požádali o pomoc staré i nové přátele, hledají všude,“ povzdechla si Caya. „Zaslechla jsem je.“
„Takže jde o boj nebo o budování?“ chtěl vědět Jack. Celý příběh byl sice zajímavý, ale neřešil současnou situaci.
„Pokud máme na vybudování Kerys společný zájem, bude zřejmě nejdřív boj.“ Marcus unaveně pohnul rameny a vyšel před dům, aby mohl doširoka roztáhnout křídla.
„A máme ho? Ten společný zájem?“ ptal se dál Jack.
„Za Athosiany říkám, že ano. Pomůžeme, s čím bude třeba, když přestanou sklizně,“ řekla ihned Teyla. „A pokud mohu soudit, většina světů v této galaxii se mnou bude souhlasit.“
Ian lehce potřásl hlavou. „Antikové posledně tuto planetu téměř zničili. Nezačneme budovat nové město, dokud nebude jisté, že ho dokončíme a bude sloužit svému účelu. Další zkáza už by byla konečná. Tentokrát neodletím,“ otočil se na Aletta. Bratři pobledli ještě víc než obvykle. Zničení původního Kerys na nich i po tisíciletích nechalo rány fyzické i duševní. Přišli při něm o většinu tehdejších blízkých přátel a některá zranění se přes všechny regenerační procesy úplně nezhojila.
„Pořád nevím, proč jsme tady my. Jsme z jiné galaxie,“ řekla Samantha. „Můžeme zase odejít…“
„Ne!“ přerušil ji výkřik hned z několika úst. Všichni z původní expedice Pegasus se ozvali najednou.
Sam se pousmála. Chtěla vyzkoušet odhodlání lidí, které pořád považovala za své, i když jim velela jen krátkou dobu.
„Vím nejméně o jednom důvodu,“ zamumlal Radek Zelenka dřív, než po společném výkřiku zareagoval někdo jiný. „A s technologií to nemá nic společného.“
Andoriel se odvrátila, aby nebylo vidět, že se červená. Věděla, o čem Radek mluví, a nebylo jí to příjemné.
„No jistě,“ ušklíbl se Rodney. „Ale to by šlo vyřešit i bez nás. Jenže na technické věci potřebujete génia. Nic ve zlém, ale ani jako obyčejní opraváři nejste zrovna šikovní,“ podíval se na Aletta.
„Někteří ano,“ ohradil se okamžitě James. „Na své speciální postavení vrchního údržbáře wraithských plavidel byl nezřízeně hrdý.
„No dobře, někteří. Ale je vás zatraceně málo,“ odsekl Rodney.
„Jistě by se i v galaxii Pegas našlo pár zručných řemeslníků s dobrými nápady, Rodney,“ navrhla Teyla s úsměvem.
Doktor McKay se na ni zamračil a odvrátil se.
„Minule jste se bez našeho přispění obešli.“ obrátila se Samantha na Wraithy. „Čím můžeme přispět?“
„Minule nebyla naše galaxie skoro prázdná, co se rozvinutých lidských civilizací týká,“ odpověděl Alette. „A vy nejste tak zatíženi naší přítomností a stravovacími návyky, jako lidé na planetách, kde jsme sklízeli.“
Marcus a Caia si vyměnili pohled, ale neřekli nic. V galaxii Pegas bylo mnoho skrytých společenství s vysoce rozvinutými vědeckým obory, o kterých neměli Wraithové tušení. A tak to mělo i zůstat, pokud nebude nezbytně nutné je do procesu obnovy města zapojit.
„Některé původní plány jsou ještě k dispozici, něco bude třeba vybudovat od začátku a s ohledem na posun planety bude třeba vše znovu propočítat,“ navázal na bratra bez přerušení Ian. „Do podrobností bych se zatím nerad pouštěl.“
Radek pokyvoval hlavou a něco si pro sebe mumlal. Vypadalo to, že by se nejraději pustil do práce hned.
„Ještě jednu otázku,“ pozvedla Sam ruku, jako by se hlásila ve škole. „Víme, že Wraithové se dělí na různé frakce, které proti sobě bojují o planety se… slibnou úrodou. Budou všechny ochotné spolupracovat na této náhradě? Nebude znovu postavené Kerys nakonec zničeno někým z vás?“
Alette naklonil hlavu ke straně. „Každý z nás je z jiné frakce. Wraithů nepřibývá tak rychle, jak ubývají, lodě jsou ničeny a nové nevznikají.“
„Udělali jste tu pěknou paseku,“ skočil mu do řeči Ian a významně se podíval na Shepparda.
„Na mě nekoukej,“ ohradil se okamžitě John. „Většinou s vámi spolupracuju víc, než je mi milé.“
„Přestože mezi sebou bojujeme o tu trochu nezávadné potravy, která tu zůstala, také spolu komunikujeme,“ pokračoval Alette, jakoby ho nikdo nepřerušil. „Podle reakcí na opatrně kladené otázky víme, že kromě několika výjimečných extrémů, by všichni souhlasili s přechodem na jinou formu energie, pokud by byla dostatečně kvalitní, aby si udrželi dosavadní kvalitu života.“
Teal’c stál v pozadí tichý a zamyšlený a na založených rukách se mu občas nervózně napjaly svaly. Nahlas nic neřekl, ale celou dobu přemýšlel, co tady dělá.
Marcus se před ním zastavil a dotkl se špičkou prstu jeho lokte.
„Víme o planetě ve vaší galaxii, která by byla vhodná pro Jaffy. Jestli se tady shodneme, dostaneš plány a instrukce. Může vás to zbavit závislosti na larvách i tretoninu. I tvoji lidé si zaslouží trochu klidu.“
Teal’c mlčky sklonil hlavu na znamení díků.
Džita a Zoe se nezakrytě mračily. Jejich léčitelské schopnosti byly na dost vysoké úrovni, aby stačily k vyléčení téměř všech prosebníků. Nebyly si jisté, jestli by se jim žádat víc nevymstilo jiným způsobem. Zatím to vypadalo, že o jejich dalším životě rozhoduje někdo jiný. A ne jenom o jejich životě, ale i o životech všech obyvatel této planety.
„Když dovolíš,“ obrátila se k ní tiše Caia, „ukážu ti, co by to znamenalo pro vás.“
Džita kývla a hlavu jí zaplavily vize možné budoucnosti. Za pár vteřin zalapala po dechu a otřásla se. Příval vjemů v ní dozníval a Caia mlčela, aby nepřerušila dojem, který v léčitelce vyvolala.
„Ano,“ vydechla Džita. „Takto bychom samozřejmě souhlasili.“
Andoriel přešlápla a nenápadně se odšourala dál od domu. Řeči se točily dokolečka tak, jak ji napadlo už na začátku, že to dopadne. Za chvíli se začnou dohadovat a překřikovat, napadlo ji. Podívala se na Erin a Daniela. Pohodlně seděli na lavičce a opírali se o sebe rameny. Tváře měli uvolněné a neobjevoval se na nich žádný náznak, že by byli uprostřed lítého boje. Ája znovu ukročila a s povděkem zaregistrovala, že se hlasy z domu ztlumily do vzdáleného šepotu, ve kterém rozeznala jednotlivá slova jenom, když se soustředila. Podívala se vzhůru k obloze. Slunce se schovávalo za obzor a pár jeho paprsků si ještě hrálo s listy nejvyšších stromů. Většinu nebe kryly husté šedé mraky se zlatými okraji. Od domu k ní zazněl sytý wraitshký hlas:
„Takže by se dalo říct, že ti, kdo se zde nacházejí, mají na vybudování města Kerys společný zájem?“