2
Na pokraji války
Od útoku na Chartago uplynuly tři dny. Azanyrmuth VI spolu s bratry právě dokončil shromažďování všech zpráv o útočníkovi, který za posledních pár dní zaútočil na tři světy a povraždil mnoho nevinných obyvatel žijící nedaleko Kruhů světů. Zpráv však měli poskrovnu a mohli tak pouze konstatovat, že je jen otázkou času, kdy dojde k dalšímu útoku. Ačkoliv v současnosti probíhaly práce na zabezpečení i málo osídlených a nechráněných světů, mnozí vyslovovali obavu, zda proti přesile válečníků disponující neznámou silou, můžou obstát.
Jednu naději Azanyrmuth VI vkládal do Tok‘rů, kteří v Alianci tvořili špičku mezi zvědy a výborně se hodili pro získávání informací, infiltraci a další záležitosti týkající se tajných výprav. Z tohoto důvodu si Aldeřané na dnešek pozvali nejvyšší zástupce Tok‘rů do pevnosti Brei, aby zde společně probrali další možný postup.
Krátce po poledni v sále s Kruhem světů očekávali příchod Tok‘rů. Vůdce pevnosti Alaether, král Darhuren, Azanyrmuthé VI, Mág IV, Mág V, Modrý II, a další členové Aldeřanské rady. Samozřejmostí bylo i dostatečné zajištění bezpečnosti, které zajišťoval podobný štít, jaký byl nainstalován na těch největších, nejosídlenějších a nejdůležitějších světech. Stejně jako na Patriamu a Nazgaranu, i pevnost Brei strážila početná posádka, jenž byla vždy připravena bránit pevnost před případným útočníkem.
Konečně nadešel ten čas, kdy se světelné zámky Kruhu rozzářily, aby se Kruh vzápětí otevřel ve víru nestabilní energie, která následně vytvořila vlnící se hladinu.
„Jsou to Tok‘rové,“ vzápětí prohlásil mág Danar sloužící na stráži.
„Vypněte štít,“ rozkázal vůdce Alaether.
Energetický štít následně zmizel a Tok‘rové měli volnou cestu do pevnosti. Kruhem nato přišla pětičlenná delegace. Následovalo vzájemné představení. Vůdce delegace se jmenoval Ockwin a ostatní Tok‘rové se představili jako Cormaa, Egelek, Aldtouf a Theran. Po představení a nezbytných uvítacích formalitách Aldeřanský král Darhuren odvedl všechny do jednacího sálu.
V prostorném bohatě zdobeném sále již služebnictvo připravilo pohoštění v podobě výběru kvalitního masa, šunky, sýrů, ovoce a také kvalitního vína. Když se všichni usadili na místa, král začal s vysvětlováním současné situace: „Jsem rád, že jste přijali pozvání na naše důležité jednání. Jistě se k vám donesly zprávy o útocích na světy Aldeřanské Aliance.“
Tok‘rové souhlasně přikývli hlavami, zatímco král pokračoval ve vyprávění: „Během několika málo dnů došlo už ke třem útokům. Zatím šlo pouze o útoky na málo osídlené světy, ale je otázkou času, kdy dojde k útoku na některý z důležitých světů. Musíme si uvědomit, že jen pár světů má ochranný štít Kruhu. Posílili jsme sice ochranu našich světů, avšak poslední svědectví ukazují, že zřejmě čelíme velmi mocnému nepříteli.“
„Jedna základní nevýhoda sítě Kruhů spočívá v tom, že útok může přijít odkudkoliv a kamkoliv,“ jal se slova Azanyrmuth VI. „Dokonce může být napadnut i samotný Aldeneerin. Je jasné, že pokud budou útoky pokračovat tímhle tempem, do roka bude mít zkušenost s útoky více než polovina světů a zemře sta tisíce obyvatel.“
Slovo si následně vzal vůdce delegace Tok‘rů Ockwin: „Ano toto si moc dobře uvědomujeme. Zjistit, podle jakého klíče nepřítel útočí, je pro nás momentálně zásadní. Také vůbec netušíme, kolik toho o nás nepřítel víc. V současnosti nevíme ani o žádné silné civilizaci. Čas od času sice vaši lidé objeví nějaký obydlený svět, ale vždy se jedná o malá osídlení.“
„Ano. To je pravda. Nepřátelské útoky můžou být nahodilé nebo pečlivě připravované,“ souhlasil s Tok‘ry Azanyrmuth VI. „Včera jsem si však vzpomněl na svět Chal-Almen, který je již dlouhá století osídlen Goa‘uldy. Je dost možné, že oni stojí za těmi útoky.“
„Nabízí se to, avšak s velkou jistotou můžeme říct, že za útoky nestojí,“ nesouhlasil Ockwin s touto domněnkou. „Na Chal-Almen máme své zvědy a zprávy nehovoří o žádných přípravách nějakého útoku. Nergal, Namtar a Marduk sice rozšiřují své armády, ale pouze o malé počty, které nenaznačují přípravy na válku. Máme informace, že jim podařilo proniknout do dalších pater obří pevnosti Chal-Almen, kde se zmocnili některých zajímavých věcí po Starých Aldeřanech.“
„Mátě nějaké podrobnosti?“ zeptal se Azanyrmuth Mág V.
„Moc ne. Do přísně střežených oblastí je velice obtížné proniknout a nechceme riskovat naše prozrazení.“
„A jste si naprosto jisti, že v pevnosti neobjevili něco, co by mohli využít k útokům na naše světy?“ pokračoval ve vyptávání Mág V.
„V současné době ne. Naši zvědi nás naposledy kontaktovali před více než sty dny vašeho času. Naše vzájemné kontakty jsou velice omezené právě z důvodu, že na Chal-Almen panují velice přísné bezpečnostní podmínky. Pokud by došlo k našemu prozrazení, jen těžko bychom tam pronikli znovu. Proto ani naše zvědy nekontaktujeme a pouze čekáme, než někteří podají zprávu ve vybraných období. Z bezpečnostních důvodů vše probíhá na utajeném místě.“
„A kdy bude ono vhodné období?“ zajímal se pro změnu Mág IV.
„Za pár dní. Až zjistíme víc, určitě vás informujeme. Jedna věc nás před pár měsíci trošku znepokojila. Máme zprávu, že úzkých kruzích Goa‘uldské vlády panuje obava z nějaké hrozby. Nic konkrétního zatím nevíme, předpokládáme, že zvědové už zjistili víc.“
„Myslíte, že ona hrozba má s útoky na naše světy spojitost?“ projevil obavu Azanyrmuth VI.
„Je to dost pravděpodobné, ale prozatím nemáme důkazy,“ zakončil rozpravu vůdce delegace Ockwin.
Když už delegace s Aldeřany probrala všechny body jednání, následovala příjemnější část kdy se vyprávěly historky a hodovalo se. Potom se všichni odebrali na prohlídku pevnosti a jejího nejbližšího okolí. Pevnost Brei udělala na Tok‘ry dojem a i Ockwin uznale pochválil um stavitelů. Když se přiblížil večer, delegace rozloučila a následně se Kruhem odebrala na cestu domů.
Uplynuly další dva dny, během nichž naštěstí nedošlo k žádnému útoku, a tak čas všichni využívali k lepšímu zabezpečení menších světů. Toho rána vládl Aldeneerinu další mrazivý zimní den. Zde se už od rána řešilo zabezpečení světa Qasta. Azanyrmuth Mág se zrovna na nádvoří před Kruhem bavil s otcem Mágem IV o podrobnostech ohledně světa.
„Qasta je pouštní svět, který před více než třemi staletími obsadili naši předkové a začali ho využívat k těžbě vzácného Naquadahu,“ vyprávěl Mág IV. „Právě z tohoto důvodu představuje pro naše nepřátele lákavý cíl.“
„Takže je třeba tam posílit obranu,“ souhlasil mladší Mág V.
„Přesně tak. Stálou posádku tvoří tři sta bojovníků, ale i tak je třeba posílit obranu. Nejen o válečníky, ale i dovybavit palác s Kruhem o další obranné mechanismy. Co je třeba udělat, bych posoudil nejraději osobně, ale nemám na to vůbec čas. Proto tě pověřím, abys vzal pár schopných a vydal se tam.“
„Dobrá,“ souhlasil mladší. „Ještě něco, co bych měl vědět?“
„Jakmile dorazíš na místo, promluv si s vůdcem Kaineusem. Zná moc dobře obrané možnosti Qasty a jistě ti rád poradí. A ještě něco. Qasta je velice horký svět, takže si tam nemusíš brát teplé oblečení.“
Potom se rozloučili a Azanyrmuth Mág V se vydal plnit zadaný úkol.
Ještě před obědem sehnal Gorgowa, hraničáře Anunda a válečníka Vernera. Více Aldeřanů nesehnal, protože mnozí byli zaneprázdněni jinými úkoly. Po vydatném obědě si všichni vzali potřebnou výbavu a vydali se Kruhem na Qastu.
Na druhé straně je uvítalo okamžitě velké teplo, přestože se Kruh nacházel v menším chrámu, který sloužil jako první obranná linie světa. Sotva se stačili rozkoukat a obdivovat stavební um předků, dorazil do hlavního sálu vůdce menší, zato urostlejší postavy.
„Vítám vás na Qastě. Mé jméno je Kaineus a mám to tu na starosti,“ představil se vůdce. „Jsem rád, že jste dorazili. Slyšel jsem, že se po celé Alianci nesou nemilé zvěsti.“
Azanyrmuth Mág V se přivítal s vůdce a též představil ostatní společníky. Potom pokračoval: „Ano, to je pravda. Neznámý útočník napadl již tři světy a my máme zatím jen velmi málo zpráv. Už jsme kontaktovali Tok‘ry, ale ani oni zatím nic víc nevědí. Naše snaha se zatím zaměřuje na zlepšování obrany světů a právě z tohoto důvodu jsme přišli.“
„Dobrá. Provedu vás tu.“
Kaineus se společně několika výše postavenými bojovníky začal s prohlídkou pevnosti a ukazoval Aldeřanům jednotlivé prvky obrany.
Už samotný hlavní sál disponoval systémem zábran, zdí, střílen a magických věží. Podlahy na chodbách a dalších sálech ukrývaly skryté obranné mechanismy a pasti. Za tři sta let byly všechny obrany postupně vylepšovány. Jak Aldeřanská aliance získávala nové poznatky, tak obrana Qasty měla vysokou úroveň. Azanyrmuth si vše uznale prohlížel a přemýšlel, zda to vše bude proti novému nepříteli dostatečné.
Prohlídka pokračovala i mimo palác. Sotva se otevřely masivní železné dveře oddělující Kruh světů od okolního světa, Aldeřany oslnil silný svit zdejšího slunce a okamžitě všechny polilo horko. Teplota na Qastě zůstávala po celý rok velmi vysoká, což prakticky znemožňovalo jakékoliv dlouhodobější stálé osídlení a hospodaření. Veškeré činnosti byly soustředěny do podzemí, kde teplota klesala na přívětivější hodnoty.
Samotný palác, který z jedné strany přiléhal ke strmé skále, bránila silná kamenná hradba doplněná obrannými věžemi. Hradba byla uzpůsobena tak, aby chránila jak svět před útokem přicházející Kruhem, tak i před útokem ze samotné Qasty.
Azanyrmuth si společně s Aldeřany prohlížel venkovní linii obrany a zhodnocovali její stav a možnosti. Na rozdíl od mnohých světů patřila Qasta mezi velmi dobře zabezpečené světy.
„Tak co říkáte?“ zajímal se vůdce na stav obrany.
„Qasta je velice dobře zabezpečená,“ pravil Mág V zatímco si v duchu procházel všechny současné možnosti a zvažoval, jak by se dala obrana ještě posílit. „Máme ještě možnosti, jak zabezpečení ještě vylepšit, ale všechny jsou poměrně časově náročné. Co by bylo vůbec nejlepší, přidělat na Kruh ochranný štít.“
„A jak dlouho by to trvalo?“
„Je to dost náročný úkol. Řekněme měsíc, dva,“ zamyslel se Mág V, zatímco hleděl do rozpálené pouště. „Rozhodně by se to vyplatilo.“
„Dobrá. Ještě nějaké návrhy?“
„Rád bych se podíval do dolů na Naquadah. Vím, že tamní obrana je mnohem slabší, přesto bych ji rád viděl.“
„Samozřejmě. Rád vás tam dovedu,“ souhlasil Kaineus.
Vůdce vedl pěticí spolubojovníků a čtveřicí Aldeřanů po zpevněné cestě protínající vyprahlou poušť k nedaleké majestátní hoře, jenž stále ukrývala bohatá ložiska velmi užitečného Naquadahu. Přestože to k cíli nebylo daleko, sotva hodinu cesty, suchý horký vzduch ji značně ztěžoval. Zvláště pro Aldeřany to bylo náročné, protože v tomto období vládla na domovském světě zima.
Když konečně dorazili na místo, Aldeřanům se otevřel pohled na malé osídlení obehnané jednoduchou kamennou hradbou doplněnou příkopem a překážkami zhotovené z kůlů. Obrana dolů byla vskutku pouze symbolická.
Azanyrmuth hned zhodnotil situaci: „To je opravdu jen proti pouštní zvěři, či útokům případných nájezdníků.“
„To víte. Za těch tři sta let tu nedošlo k útoku. Pomineme li obsazení Ori před dávnou dobou, žádný nepřítel se nedostal až sem. Kdo držel palác, ten vládl tomuto světu.“
„Zdá se, že tomu tak bude i v dnešní době,“ konstatoval Azanyrmuth, který si dále prohlížel prosté opevnění a uvažoval nad možném vylepšení.
Jakmile si Aldeřané prohlédli okolí dolu, Kaineus je zavedl do jeho útrob.
Vůdce Qasty během cesty širokou hlavní štolou popisoval další podrobnosti týkající se těžby, jenž tu probíhala s přestávkami více než tisíc let. Za tu dobu dosáhl systém štol úctyhodných čtyři sta mil, a tak nebylo divu, že zdejší pohoří bylo provrtané skrz na skrz, přičemž mnohé štoly sahaly desítky mil daleko od hory. Právě tento poznatek vnukl Azanyrmuthovi myšlenku, že by v případě útoku mohly tyto štoly posloužit k bezpečnému úniku.
„Ano. To je pravda,“ souhlasil s ním Kaineus. „Řada chodeb ústí na povrch. Některé výstupy jsou však léta nepoužívané a většinou už zavalené. Říká se, že kdysi dávno u některých výstupů stávaly další vesnice, avšak to bylo ještě za vlády Goa‘ulda Qeteshe. V těch časech dosahovala těžba neskutečných rozměrů. Dnes už je tomu jinak. Zásoby Naquadahu se postupně tenčí.“
„Na jak dlouho nám ještě vydrží?“ zeptal se starostlivě Gorgow.
„Nemusíš se bát. Ještě tu bude pár set let. A kdo ví, zda se najdou další ložiska. Troufnu si říct, že tenhle svět rozhodně nevydal veškeré své zdroje.“
„Existuje nějaká štola, která spojuje hlavní palác u Kruhu?“ vrátil se Azanyrmuth zpět k tématu starých štol.
„Existovala,“ odpověděl s tajemnou vážností Kaineus. „Avšak léta neúdržby udělaly své a na řadě místech je poškozená. Zkoušeli jsme ji obnovit, což se částečně podařilo, ale narazili jsme na jiný problém.“
„Na jaký?“ zajímal se válečník Verner.
„Určitě jste o tom slyšeli, ale raději to ještě zopakuji. Při pracích se zjistilo, že část podzemí je prokletá. Stará štola ústila do míst, které v dávných dobách sloužilo jako pohřebiště. Svůj díl viny na tom mají Goa‘uldi, kteří tu dělaly různé nebezpečné pokusy. Nebáli se experimentovat i se zapovězenými školami magie a to tu zanechalo následky. Právě z tohoto důvodu se od obnovy upustilo.
Když Aldeřané dokončili prohlídku dolů, ještě strávili necelou hodinu ve vesnici přilehlé k dolům, kde s místními obyvateli probírali situaci v Univerzu. Převážná většina havířů měla svůj domov na jiných světech a na stálo zde nežil nikdo. Pracovníci se zde vždy střídali po několika dnech. Právě v tuto podvečerní dobu zde zůstávalo pouze osmdesát pět lidí, kteří právě odpočívali po náročné šichtě a večeřeli.
Aldeřané se pomalu chystali k odchodu a k návratu na Aldeneerin, když v tom Gorgow měl pocit, že v dálce slyší nějaké zlověstné zvuky. Zastavil se před vstupem do vesnice ve snaze naslouchat a upozornil i ostatní: „Slyšíte to taky?“
„Děje se něco?“ znejistěli i ostatní Aldeřané.
„Měl jsem pocit, že kdesi v dáli slyším nějaké rány,“ odpovídal Gorgow, přičemž i ostatní se pokoušeli naslouchat.
Azanyrmuth jako schopný mág seslal na sebe kouzlo Zesílené smysly, zaměřil svou pozornost směrem, který udal Gorgow a bez větší námahy skutečně uslyšel silné rány jdoucí krátce po sobě.
„Máš pravdu. Skutečně se v dáli ozývají nějaké rány. Skoro mi to připadá, jako by se v paláci u Kruhu bojovalo.“
„Cože? Chcete říct, že Qastu někdo napadl?“ Zděsil se Kaineus při pouhé myšlence.
Azanyrmuth se dál věnoval zvukům doléhající z nedalekého paláce a snažil se zjistit, co se tam právě dělo. Zvuky nevěstily nic dobrého. Poznával výbuchy, rány, řinčení zbraní, válečný ryk i nářek padlých. „Mám takový nepříjemný pocit, že zcela jistě ano. U Kruhu se bojuje a to docela hodně,“ pravil mág zachmuřeně. „Mám velice neodbytný pocit, že náš nepřítel právě znovu zaútočil.“
„A co budeme dělat?“ zaznělo kýmsi v davu, který se právě začal vytvářet u vstupu do vesnice.
„Jestli padne palác do rukou nepřítele, tak asi nic moc,“ prohlásil ustaraně Kaineus. „Je nás málo a výzbroj nemáme téměř žádnou.“
„Jenom klid,“ snažil se urovnat napjatou situaci Gorgow. „Něco jistě vymyslíme. Pokud opravdu padne palác, můžeme se přece schovat v chodbách a počkat až nepřítel odtáhne, jako to udělal v předchozích případech.“
„Doufejme, že máš pravdu,“ pokračoval Azanyrmuth. „Pokud však nepřítel zjistí, jaký svět napadl, obávám se, že ho tentokrát neopustí. Byla by to strategická chyba. Můžeme se domnívat, jestli ví o zdejších ložiscích. Pokud ne, bylo by dobré na sebe neupozorňovat a raději najít vhodné místo k úkrytu.“
„Co ta stará štola vedoucí do paláce?“ navrhl jednu možnost hraničář Anund.
Kaineus se na chvíli zamyslel, zvážil pro a proti a nakonec odpověděl: „To by šlo. Vchod do ní je ukryt až na páté podzemní úrovni dolů. Je tam dost prostoru, abychom tam přečkali několik dní. Dobrá, dám všem vědět, aby si vzali veškeré zásoby, uhasili ohně a vypravili se do podzemí.“
„Pomůžeme vám s tím,“ nabídl pomoc Azanyrmuth. „Ty Anunde zatím zůstaň na hlídce a sleduj, co se děje v okolí. A hlavně zůstaň ve skrytu. Nepřítel se o nás nesmí dozvědět.“
„Dobře,“ souhlasil hraničář.
Kaineus společně s Aldeřany začal zařizovat vše potřebné. Zatímco se osídlení před dolem postupně vyprazdňovalo, Anund z nedalekého skalnatého výběžku sledoval dění v okolí. To, že se v paláci s Kruhem světů děje něco zlého, napovídaly vzdálené zlověstně znějící rány a černý dým valící se zpoza horizontu.
Čas se dlouze vlekl a hraničář napjatě sledoval okolí, připraven okamžitě uniknout do dolů. Najednou se na horizontu místo očekávané nepřátelské armády objevila prchající postava. Anund zpozorněl. Krátce nato poznal, že se jedná o jednoho z palácových strážců. Hraničář vyčkával, a když se strážný přiblížil, dal o sobě vědět.
Oba se setkali za skalnatým výběžkem a Anund okamžitě spustil: „Co se stalo? Vypadáš vyděšeně.“
„Byli jsme napadeni,“ s posledních sil vyprávěl strážný, který se představil jako Raimundo. „Krátce po vašem odchodu směrem k dolům se Kruh aktivoval. Zpozorněli jsme, protože žádná další návštěva nebyla ohlášená. Naši mágové zkusili kouzlo Vzdáleného nahlížení, ale z nějakého důvodu pořádně nefungovalo. Cítilili jen, že se blíží něco zlého.“
„A co se stalo pak?“ netrpělivě vyzvídal hraničář, přičemž v duchu tušil, co se stalo.
Raimundo popadl dech a dál vyprávěl: „Pak to přišlo. Kruhem se vyřítila armáda podivných černých rytířů. Okamžitě jsme spustili palbu z kuší, luků, mágové sesílali nejmocnější kouzla, ale bylo to téměř bez účinku. Jejich zbroje odolávaly i těm nejlepším zbraním. Nefungovaly ani ty nejlepší magické meče, prostě nic. V životě jsem nic takového neviděl. Naše obrana se během krátké chvíle rozpadla.“
„Zatraceně,“ zaklel Anund. „Přežil někdo další?“
„Co vím. Několik z nás se rozprchlo po krajině, jinak mnozí z nás padli.“
„To není dobré,“ zhrozil se hraničář při pomyšlení, že by nepřítel zaútočil na samotný Aldeneerin. „Co ta nepřátelská armáda?“
„Nevím, co mají v plánu. Zatím setrvávají v paláci a likvidují zbytky odporu.“
„Nebudeme čekat a půjdeme se schovat do dolů. Kaineus tam už se všemi před chvílí odešel. Je tam skryté místo, kde snad přečkáme.“
Raimundo s Anundem zbytečně neotáleli a oba se spěšně vypravili do dolů.
Obyvatelé s Aldeřany i vůdcem Qasty byli již ukryti v oné tajné chodbě, jenž se nacházela v téměř zapomenuté části dolů. Vchod do ní byl umně maskován a stále ještě chráněn starým ukrývacím kouzlem. Azanyrmuth Mág V však nechtěl nic ponechávat náhodě a raději ještě ochranu posílil kouzlem Ukrytí, takže nepřítel nemohl vycítit jejich přítomnost, ačkoliv slova Raimunda o nefunkčnosti Vzdáleného vidění ho poněkud zneklidňovala.
V chodbě se nyní ukrývalo devadesát jedna lidí, včetně Kaineuse, Raimunda a Aldeřanů. Vůdce tiše všem vyprávěl další podrobnosti o tajné chodbě i o tom, jakou část se podařilo obnovit. Dávní stavitelé nezapomněli ani na podzemní sály, které právě soužily k ukrytí. Všichni se do nich vzápětí odebrali. Tam si vytvořili provizorní podmínky pro přečkání dalších dnů. Místní si na radu Azanyrmutha svítili pouze svíčkami a pochodněmi. Mág nechtěl využívat magické světlo, protože by ho mohl nepřítel zachytit. Ačkoliv Aldeneerin učinil v magii výrazné pokroky, stále v Univerzu existovalo mnoho neprobádaných a neznámých škol i forem magie. Už jen samotná místa jako Chal-Almen a další zapomenuté pevnosti Starých Aldeřanů by mohly vyprávět.
Hodiny se dlouze vlekly. Mnozí v úkrytu se odebrali ke spánku, jiní tiše probírali současné události a Azanyrmuth s hraničářem zůstávali na hlídce pro případ, že by nepřítel objevil tajnou chodbu. Zlověstné zvuky se zatím linuly po rozlehlých dolech, jak nepřátelští bojovníci procházeli štolami.
Čas plynul dál a Aldeřanům nezbývalo nic jiného, než čekat. Zatím se zdálo, že nepřítel o přítomnosti obyvatel a čtveřici Aldeřanů neměl nejmenší tušení. Dusot těžkých ocelových bot se několikrát ozval i bezprostřední blízkosti vstupu do skryté chodby. Kouzlo fungovalo bezchybně, a tak si mnozí mohli alespoň na čas oddychnout. Mnozí stále doufali, že nepřítel dokončí průzkum a odejde, jako tomu bylo při posledních útocích. Azanyrmuth o této možnosti pochyboval.
V podzemním úkrytu setrvávali již třetím dnem, a zatímco se zásoby jídla tenčily, Aldeřané s Kaineusem vymýšleli, co dál.
„Tak co, jak to tam vypadá?“ zeptal se Azanyrmutha vůdce Qasty, ačkoliv si byl celkem jist, jakou odpověď Mág nesl.
„Pořád stejně,“ povzdech si Azanyrmuth. „Nepřítel tu stále zůstává. Už tu sice tak nešmejdí, ale určitě se nechystá odsud odejít. Budeme muset najít ven jinou cestu.“
„Co navrhuješ?“ zajímal se válečník Verner.
„Moc možností nemáme. Jediná naše naděje na přežití, je uniknout Kruhem světů.“
„Jenomže se k němu asi jen tak nedostaneme,“ správně poznamenal hraničář Anund. „Nehledě na to, že bude určitě chráněný.“
„To je právě ten problém. Qasta je pro život nevhodná. Kolem není nic jiného, než jen písek skály a nehostinná pustina. I kdybychom se dokázali vyplížit z dolů, dlouho bychom venku nepřežili. Nehledě na to, že devadesáti člennou skupinu je velmi obtížné schovat,“ pokračoval v úvahách Azanyrmuth.
„A co zkusit projít tou skrytou štolou i přes ta nebezpečí, které tam číhají,“ navrhoval Gorgow. „Naše magie i schopnosti jsou přeci mocné a už jsme si s mnohými věcmi dokázali poradit. Našeho nepřítele asi zatím přemoci nedokážeme, ale různé potvory dokážeme pobít.“
„Ačkoliv se mi to úplně nelíbí, asi je to naše jediná naděje,“ zamyslel se Kaineus. „Jen zbývá vyřešit další problém. Kruh bude asi silně střežen, takže to bude z bláta do louže.“
„A nedaly by se strážní odlákat? Třeba nějakou iluzí, kouzlem, léčkou,“ navrhoval Gorgow.
„Něco mě napadlo,“ s novou nadějí navrhl Azanyrmuth. „Můžu vytvořit takovou magickou nástrahu, která po nějaké době vybuchne. Nebo jich můžu vytvořit víc, aby to vytvořilo iluzi nějakého přepadu. Stačí je umístit na nějaké šikovné místo.“
„To zní jako plán,“ zaradoval se Kaineus. „Pod palácem je poměrně spletitá síť chodeb. Některé vedou i za hradby paláce. Pokud se tam Mág dostane, tak tam může nalíčit nástrahy, a pak jen využít příležitost.“
Bylo tedy rozhodnuto, projít k paláci s Kruhem skrz zapomenuté a prokleté podzemí. Po nezbytných přípravách a posbírání všech skromných zásob, se všichni vydali na cestu do neznáma.
Válečník Verner otevřel staré okované dveře spojující podzemní úkryt s chodbou pokračující směrem k paláci. Prvních pár set sáhů prošlo před mnoha lety opravou, a tak cesta připomínala spíš pohodovou procházku.
Potom však přišlo to, o čem vyprávěl Kaineus. Chodba dál nesla známky poškození. Některé zdi byly místy provalené, části stropů zřícené a někde došlo i v větším závalům. Procházet právě přes tyto závaly bylo nejnáročnější. Mezi skálou a sutinou často zůstával jen úzký průlez a nikdo netušil, zda se skála nad nimi nezřítí. Cesta se tak velmi zpomalila.
Po dlouhých chvílích dorazili do většího sálu, odkud dál pokračovalo několik dalších chodeb. Azanyrmuth se rozhlédl po místnosti, než se zeptal Kaineuse: „A kudy teď?“
„Musíme jít těmito dveřmi naproti,“ ukázal správný směr vůdce Qasty. „Ty ostatní vedou do okolních sálů, které jsou však většinou zasypané.“
„A jak je to ještě daleko do podzemních pohřebišť?“
„Právě, že už moc ne. Projdeme už jen jednou chodbou a budeme na místě. Je čas tasit zbraně.“
Po těchto slovech si Aldeřané nachystali výzbroj. Meče, sekery, kopí a luky vytasili i obyvatelé. Ačkoliv většina z nich moc zkušeností s boji neměla, i tak obyčejné zbraně byly lepší než holé ruce a každý člověk odhodlá k boji, též přišel vhod.
Aldeřané v čele výpravy postupovali obezřetně vpřed. Na cestu si zatím svítili pouze zbylými loučemi, protože chtěl Mág šetřit magické schopnosti, které budou za chvíli potřeba. Čím se blížili ke starým kryptám, tím víc byl cítit mrtvolný zápach.
„A jsme tady,“ tiše prohlásil Kaineus, když se ocitli přes starými zrezivělými dveřmi oddělující chodbu od krypt.
„Proč to tu kdysi takhle divně postavili?“ divil se Gorgow.
„Co jsem už někde dávno mezi místními zaslechnul, tak tu dřív bývala skutečně jen jednoduchá chodba s několika úkryty. Až mnohem později tu byly provedeny tyhle změny.“
„Tak proto. A já si říkal, že tohle uspořádání nedává tolik smysl,“ pochopil situaci Gorgow.
„Připraveni?“ chopil se válečník Verner rezavé želeného kruhu sloužící jako klika.
Všichni pokývali hlavou na znamení souhlasu, a tak válečník pomalu otevřel staré železné dveře.
S hlasitým vrzáním otevřel dveře a před nimi se objevil prostor starých krypt. V velkého sálu odsud pokračovalo mnoho chodeb, schodišť a kamenných plošinek. Celé to působilo dojmem spletitého bludiště, v němž se dala snadno ztratit orientace. První pohled nevěstil cokoliv zlého vyjma mrtvolného puchu, který býval přítomen i v kryptách, kde se jinak nedělo nic podivného, přesto Azanyrmuth na všechny seslal základní kouzlo sloužící jako ochrana proti zlu.
Nejprve do sálu vstoupili Aldeřané a bedlivě sledovali okolí. Až s určitým odstupem pokračovali ostatní. Cestou museli překračovat suť, spadané pískovcové bloky a zbytky ztrouchnivělého nábytku.
„Slyšíte to?“ tiše zastavil Aldeřany Gorgow.
Ti se zastavili a naslouchali. Hraničář Anund okamžitě poznal tiché šouravé zvuky patřícím zdejším tvorům: „Ano. Naprosto jistě poznávám zvuky nemrtvých. Co jiného tu taky čekat.“
„Dobrá. Nejdříve se pokusíme projít nepozorovaně a boj bych nechal, až to bude nezbytné,“ navrhoval Azanyrmuth.
Všichni kolem souhlasili. Nikdo z nich netušil, kolik nebezpečných bytostí se tu mohlo pohybovat.
Hraničář zamířil nejdřív do menší chodby po levé straně, která následně ústila do menšího sálu, kde se po zemi válelo tisíce starých kostí a nástrojů sloužící k balzamování mrtvol. Z malého sálu pokračovaly souběžně další dvě chodby. Než se do malého sálu přemístil i zbytek výpravy, Anund zjišťoval, která chodba je bezpečnější. Z chodby vlevo se musel vrátit sotva ušel pár kroků. Vpravo chodba pokračovala na křižovatku a následně do mnohem většího sálu, než vstupní sál.
„Tak co, jak to tam vypadá?“ tiše vyzvídal Azanyrmuth.
„Je to špatné. Všude tu stále žije spoustu oživlých mrtvol. Od běžných zombíků, přes mumie až po podivnosti tvořené směsicí starých těl, kostí a kdo ví čím vším. Ovšem narazil jsem tu i na něco, co mě trochu znepokojuje.“
„Něco neobvyklého?“
„Kromě běžných obyvatelů takovýchto podzemí tu žijí ještě jakési stíny.“
„Stíny?“ divil se Mág a opatrně udělal pár kroků do chodby, odkud lépe viděl do velkého sálu. Sotva se rozhlédl, poznal o co se jednalo. Staré experimenty po sobě zanechaly otisky starých duší, které byly vždy naprogramovány na určitou činnost. Dále tu zahlédl staré přízraky, bytosti z jiných sfér a mnoho dalšího. Azanyrmuth tu také poznal silný zdroj negativní magie, jenž držela celé tohle místo při životě. Goa‘uldé v dávných dobách zneužili magický potenciál tohoto místa a tím ho zcela pošpinili. Místo klidného místa k odpočinku tu vzniklo děsivé místo, kam nebylo radno chodit.
Jakmile se Azanyrmuth vrátil, ostatní poznali z jeho výrazu, že je zde nečeká nic dobrého.
„Není to dobré. Je toho tu tolik, že bez boje nemáme šanci projít,“ vysvětloval Mág. „Poznal jsem, co tu všechno je. Dá se to porazit bílou magií, mějte to na paměti. Až postoupíme vpřed, my Aldeřané se zaměříme právě na ty různé přízraky a bytosti ze sfér, naše zbraně a magie si s nimi dokáží poradit, zatímco místní budou bojovat s mumiemi a zombíky. Držte se hlavně při sobě a hlavně musíme postupovat neustále vpřed, nesmíme se nikde zbytečně zdržovat. Nepřátel je tu mnoho a všechny je nedokážeme pobít.“
„Dobrá. Slyšeli jste?“ pravil Kaineus k lidu. „Chceme-li přežít, musíme bojovat. Avšak nebojte se, Aldeřané jsou mocní a společně tvoříme silný oddíl.“
Když vůdce Qasty dokončil řeč, Aldeřané ještě dohodli společný postup, a potom vyrazili vstříc nepřátelům.
Jakmile Aldeřané vystoupili do velkého sálu, všichni tvorové si jich všimli a zaútočili. Do sálu vtrhli také odhodlaní lidé, kteří dosud povětšinou pracovali v dolech a útočili na běžné nemrtvé, zatímco Aldeřané se zaměřili na přízraky. Mág sesílal jednu zářící kouli bílé magie za druhou, hraničář Anund našel využití pro magické ohnivé šípy, válečník Verner pomocí bleskové čepele odrážel útoky přízraků, které se přiblížili až k nim a ani Gorgow nezahálel. Gorgow se v boji uměl nejen velmi dobře ohánět mečem, ale i sesílat už trochu pokročilejší kouzla, což se v boji proti nehmotným přízrakům hodilo.
Po pár minutách boje se všichni dokázali probojovat ke klenutému oblouku pokračující do dlouhé chodby. Zde už nemuseli čelit útokům ze všech stran, ovšem museli si dát pozor na menší průlezy do menších hrobek, odkud útočili další nemrtví. V padesát sáhů dlouhé chodbě pobili více než stovku nepřátelských tvorů, zatímco jen pár místních utrpělo pár šrámu, s nimiž si snadno poradila léčivá magie.
Následoval boj v dalším větším sále, kde se nacházelo znovu spoustu výlezů, plošinek a schodišť. Někteří měli obavu, že v tomto spletitém podzemí snadno zabloudí a dřív nebo později jim dojdou síly. Azanyrmuth však podobná prohlášení mírnil, protože jako zkušený mág ovládal i kouzla sloužící k hledání cesty, a přestože tomuto místu vládla silná zlá magie, dokázal vycítit správný směr.
V onom velkém sále museli čelit opět velkému počtu nepřátel, proto se všichni snažili co nejrychleji dostat na druhou stranu k dalšímu klenutému oblouku, odkud cesta pokračovala rovnou dlouho chodbou. Boj to byl velice náročný a mnozí obyvatelé s malými válečnými zkušenostmi utrpěli nějaké ty šrámy.
Když se konečně probili do dlouhé chodby a hordy nemrtvých zanechali za sebou, válečník Verner rychle přeskočil ke starým vratům a rychle je zabouchl, aby všem alespoň na chvíli poskytl čas na zotavení. Jakmile popadli dech, museli pokračovat dál, protože vrata pod údery nepřátel postupně praskala a bylo otázkou chvíle, než povolí úplně.
Cesta pokračovala spletitým bludištěm chodeb, které je často zavedly do dalších kobek. Snažili se vyhýbat zbytečným soubojům a velkým sálům. Zdálo se, že pronikli dost daleko přes nebezpečné území. Mnohým též svitla naděje, že se z téhle šlamastiky brzy dostanou. Azanyrmuth však upozorňoval, že stále ještě neopustili prokletou část podzemí a nikdo netušil, kolika nepřátelům budou muset ještě čelit.
Aldeřany a všechny zachráněné, dovedly chodby do dalšího většího sálu. Mág cítil, že se již blíží ke konci, avšak čekal je další náročný boj v velkém sále. Rychlý pohled naznačil, že v této části se pohybuje velké množství přízraků, a tak ještě před útokem dal Azanyrmuth všem potřebné rady. Potom na povel všichni vyrazili vpřed. Než nemrtví obyvatelé podzemí stačili přejít do protiútoku, Aldeřané již zajistili prostor uprostřed sálu, odkud mohli okamžitě útočit na nepřátelské přízraky.
Během pár chvil se sál téměř naplnil zombíky, mumiemi, zmutovanými tvory a všelijakými více či méně nepovedenými exempláři. Přestože oddíl čítal devadesátku bojovníku, čelili značné přesile a jen s obtížemi postupovali směrem k další chodbě vedoucí z tohoto prokletého místa. Aby nakonec nepodlehli moci temných přízraků, Azanyrmuth musel na nepřátele seslat mocnější hromadná kouzla. Několikrát po sobě seslaný Plamenný úder dokázal nadělat v řadách nepřátel značnou paseku i zmatek. Právě tato příležitost poskytla oddílu potřebný čas na to, aby se rychle přesunuli do široké dlouhé chodby. Ovšem všichni neměli takové štěstí. Někteří byli nepřáteli zavlečeni příliš daleko a pod přesilou neměli šanci na přežití. Mnozí si uvědomili, že ne všichni se již odsud dostanou živi. Na dlouhé přemýšlení a truchlení neměli vůbec čas, a tak válečník všechny vyzval k cestě dál.
Na konci chodby je čekaly další železné dveře, které bez váhání Verner otevřel. Jakmile všichni proběhli, zavřel je s hlasitým bouchnutím nesoucí se celým podzemím.
„Tak a je to za námi,“ oddech si Gorgow.
„Jsem rád, že jsou tyhle hrůzy za námi,“ oddechoval vůdce Kaineus. „Někteří však neměli to štěstí.“
„Kolik z nás to nepřežilo?“ zeptal se hraničář Anund.
„Viděl jsem tam padnout čtyři,“ vzpomínal mág Azanyrmuth.
„I já,“ souhlasil s počtem válečník.
„Je to sice ztráta, ale stále ještě nejsme v bezpečí. Musíme se ještě dostat přes nepřítele ke Kruhu,“ prohlásil Kaineus. „Jen co se postaráme o raněné, budeme pokračovat v cestě. Doufám, že Azanyho plán vyjde.“
„Vyjde, nebojte se,“ uklidňoval přítomné Mág. „Už to není daleko.“
Po vynucené přestávce pokračovali již starou chodbou k paláci. Znovu tu museli překonávat závaly a další překážky vzniklé sesuvy.
Konečně dorazili do menší místnosti, odkud zdánlivě nevedl žádný východ. Azanyrmuth hned začal tiše vysvětlovat: „A jsme tady. Cítím, že už jsme pod palácem. Někde tu bude určitě velmi dobře skrytý tajný vchod. Vypadá, že ho nepřítel zatím nenašel, což je dobré.“
„A co když ho najde?“ zeptal se Gorgow.
„Doufejme, že ještě hodně dlouho potrvá, než ho objeví,“ pravil Kaineus. „Ostatně i my jsme o něm dlouhá léta nevěděli. Přišlo se na něj až při velké přestavbě paláce. Navíc je tu podle našich mágů nějaké staré a mocné ukrývací kouzlo.
„Podobných kouzel jsme na Aldeneerinu našli spousty. Mnohdy bez pokročilé magie hledání některé věci nejdou vůbec najít,“ dodal ještě Azanyrmuth Mág V.
„Dobře. Tak tedy půjdeme na to?“ zeptal se hraničář Anund. „Jaký bude plán.“
„Kaineus mi ukáže ta místa pro umístění magické nástrahy,“ začal Azanyrmuth popisovat plán útěku. „Anund bude ve skrytu naslouchat a až dojde ke spuštění magických nástrah, půjde se podívat co nejblíže k sálu s Kruhem. Ostatní zatím budou vyčkávat tady a na znamení Anunda se co nejrychleji přesuneme ke Kruhu, kde zadám adresu Aldeneerinu. Doufejme, že náhlé exploze nepřítele zaskočí a všichni opustí okolí Kruhu.“
„Nezbývá, než doufat. Je to naše jediná naděje,“ souhlasil vůdce Kaineus.
Když domluvili, Azanyrmuth opatrně otevřel tajné dveře, které mu ukázal dosavadní vůdcce Qasrty. Chodby se zatím zdály tiché a klidné, pouze hraničář poslouchal ozvěny těžkých kroků kdesi v paláci. A zatímco Mág s Kaineusem pokračovali podzemím paláce k místu, odkud se dalo tajně opustit palác, hraničář se proplížil ke schodišti a sledoval dění v okolí. Opatrně se dostal až k nenápadnému průzoru, jenž umožňoval sledovat sál s Kruhem. Už krátký pohled ukázal, k jak kruté bitvě tu došlo. Všechno vybavení bylo zničené, všude spoustu krve, zbytků těl, polámaných mečů, pokroucených zbrojí, ohořelých zdí, stop po magických střelách a zlomených magických holí. Omezený pohled Anundovi odhalil pozici čtveřice strážných hlídkující na schodech před samotným Kruhem, nikoho dalšího zatím neviděl. Konečně měl hraničář možnost poprvé na živo vidět nepřátelské bojovníky, kteří byli celí odění v černé neobvykle tvarované zbroji, která zakrývala celé tělo. Absolutně se nedalo poznat, kdo byl nositelem a jaké rasy je nepřítel. Každopádně zbroj působila majestátním a robustním dojmem. Čekání na znamení se zdálo nekonečné. Během chvíle sálem prošly další dvě hlídky, a tak bylo jisté, že se v paláci pohybuje mnoho dalších strážných.
Najednou se ozvala rána a hned nato další. Palác se začal chvět v základech, jak se ozývaly další rány. Azanyrmuthova magie se opět ukázala v plné síle. Cosi v sále zaznělo v cizí řeči a nejednou všude zavládl zmatek. Ještě mnoho strážných proběhlo sálem, než na místě zůstala pouze ona hlídkující čtveřice. Mezitím se vrátil Mág s Kaineusem a očekávali hraničářovu zprávu. Čtveřice stále zůstávala na své pozici, ačkoliv váhala, zda nejít na pomoc ostatním. Potom se opět palác otřásl v základech až se prach a písek sypal ze spár.
Konečně. Čtveřice strážných opustila pozici a Kruh světů byl naprosto nehlídaný. Anund šel ještě opatrně prozkoumat okolí, zatímco šel Azanyrmuth pro zbytek.
„Rychle zadej adresu,“ tiše vyzval Mága válečník Verner.
Mág se rychle vrátil do sálu, kde zadal adresu světa Brei a doufal, že zvuk otevírání nepřiláká další strážné. Ty však současně zaměstnávaly výbuchy v těsné blízkosti paláce. Když se Kruh otevřel, Azanyrmuth ještě přehodil starou plachtu přes zadávací panel, aby zůstala adresa pevnosti v utajení, což bylo nesmírně důležité. Vytoužená cesta pryč byla otevřená, a tak se do sálu mohli nahrnout přeživší z Qasty a proběhnout Kruhem do bezpečí.
Do sálu náhle přiběhl Anund se slovy: „Rychle, stráže už se vracejí. Už to zřejmě prokoukli.“ Tato slova na zbylé působila jako kouzlo Zrychlení. Poslední Kruhem proběhl právě hraničář, jenž těsně před odchodem zahlédl přibíhajícího nepřátelského bojovníka do sálu. Ten už neměl žádný čas cokoliv udělat a když Anund proběhl na Brei, Kruh se za ním zavřel.
V sále s Kruhem mezitím nastal náhlým příchodem lidí z Qasty pozdvižení. Azanyrmuth VI tam též přiběhl a když viděl, že Mág V je živ a zdráv, s velkou radostí ho objal: „Jsi živý. Tolik jsem se o tebe bál. Co se vůbec stalo? Když jsi se nevrátil, zkoušeli jsme kontaktovat Qastu, ale nedařilo se s ní spojit.“
Mág mu vše v rychlosti pověděl a Azanyrmuth IV se zamračil: „To je opravdu zlé. Ztráta Qasty a její obsazení nepřítelem je naše velká porážka. Kdo ví, co nás ještě potká a mám docela obavy o naší budoucnost.“
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
