Je to už dlouhá doba co jsem naposledy hodil něco z mého Příběhu. Chtěl jsem to hodit až časem, daleko později než teď, ale uvažoval jsem nad tím a rozhodl jsem se to hodit už teď. Andoriel tento díl četla kdysi dávno, takže asi nebude překvapená. Jinak mi schází celkem kolem deseti mezi dílů než se to konečně aspoň trochu rozjede.
Celkově jsem v této části příběhu na tom tak jak Aiwendill s Forlinem. jenom s tím rozdílem, že já těch dílů mám mnohonásobně méně a nemusím se nějak ohlížet na zpracování celého příběhu aby souhlasil s budoucím dějem.
Doufám že díl si užijete a nebudete mě kamenovat za to co jsme udělal
28. díl:Starý rod opět na scéně
Tým poručíka Šišáka procházel branou na jeden z dalších rutinních průzkumů na jednu z planet v galaxii Pegas. Ovšem jakmile prošli bránou, ocitli se na malé mýtince uprostřed hlubokého lesa. Tým se vydal na průzkum jedinou cestou, která se zde nacházela. Po dlouhé hodině vylezl Šišák jako první z lesa a za ním stál celý jeho tým.
Mladý seržant, který byl Šišákovi přidělen, hleděl dalekohledem před sebe.
Seržant: „Pane, tohle byste měl vidět!“
Šišák: „Co se děje, seržo?“
Seržant mu podal dalekohled a ukázal, kam se má podívat.
Všichni se dívali před sebe a nemohli uvěřit tomu, co právě viděli. Byli sice zvyklí na to, že na Spartě se různé typy Antických věží nacházejí zcela běžně, ale že naleznou další antické město, to si nemyslel nikdo z nich. Před nimi se v dálce na vysokém kopci nacházela jedna věž zahalená v mracích a byla vidět pouze dalekohledem.
Šišák: „Spojíme se s místními, a potom se vydáme zpět a podáme hlášení.“
Šišák vykročil klasicky jako první a po třech hodinách přišli do jedné vesnice. První, kterou viděli od brány. Ovšem čekalo je takové překvapení, které se jen tak nenajde.
Všichni až na Šišáka byli Amíci, jen on byl z České republiky. Když došli do vesnice a chtěli navázat komunikaci jako na ostatních planetách galaxie Pegas jazykem podobným angličtině, jeden vesničan řekl, že jim nerozumí. Jediný, kdo tomuhle rozuměl, byl Šišák.
Šišák: „Vy umíte česky!“
Vesničan: „Ano, mé jméno je Olbram a kdo jste vy?“
Celý tým hleděl na Šišáka a Olbrama, kteří mezi sebou započali konverzaci.
Šišák: „Pocházíme ze Země, ale jen vy z celé galaxie rozumíte našemu jazyku.“
Olbram: „Proč mi to říkáte?“
Šišák: „Chtěli bychom s vámi navázat obchod. Výměnu našeho zboží a tak dále, ale potřebujeme vědět, jak to tady jde a co se tu normálně děje. Struktura vlády a takové nudné věci.“
Olbram: „Vloni nám začal vládnout král Svatopluk IV., syn zemřelého císaře Přemysla III. Otakara z rodu Přemyslovců.“
Šišák: „Děkujeme, přijdeme zase zítra, pokud to nebude vadit?“
Olbram: „Ale vůbec ne, ale přineste prosím naši standartu na vaši planetu, rádi bychom uzavřeli výhodné smlouvy.“
Šišák: „Nebojte, urči, jsme zrovna u brány, když jsem k ní přicházeli, tak se vytvořila červí díra.“
Chuck: „Dobrá, zadejte adresu a vraťte se, generál a plukovníci čekají, s čím přijdete, a je tam taky doktor McKay.“
Šišák: „Dobrá, vypněte bránu, ať můžeme projít.“
Šišák se svým týmem prošel branou na Atlantidu a ihned zamířil do zasedačky, bez svého týmu, ten měl pro zbytek týdne volno. Šišák podával raport u generála O´Neilla a zároveň plukovníkům, kteří veleli složkám na Spartě.
O´Neill: „Poručíku, našli jste něco zajímavého?“
Šišák: „Záleží, co myslíte tím zajímavého. A ano, našli jsme hned několik věcí zajímavých, já se osobně musím vrátit na planetu, kvůli tomu že tam je něco opravdu zajímavého.“
O´Neill: „Tak mluvte, jestli tam chcete jít zítra.“
Šišák: „Generále, na té planetě žijí lidé, kteří mluví česky, a navíc tam vládne jeden rod, který vládl do určité doby i u nás. Krom toho jsem došel se svým týmem jen do první vesnice, ale v dáli byla v mracích vidět antická věž, ale nevím, zda to byla jediná věž, nebo jedna z věží.“tě dorazíme.“
Poté se Šišák přátelsky rozloučil s Olbramem a odešli zpátky do toho hustého nepěkného lesa. Došli po čtyřech hodinách po odchodu z vesnice. Zrovna se začala vytáčet brána na planetě, kde se nacházeli. V tom se ozval hlas Chucka, který je volal kvůli opožděnému hlášení.
Chuck: „Poručíku Šišáku hlaste se!“
Šišák: „Tady Šišák
O´Neill: „Dá se tam proletět jumperem?“
Šišák: „To asi těžko, pane, ale kdyby se vykácela část lesa, tak by mohlo proletět i dál, ovšem je tu ten problém, že když na tu planetu útočí Wraithové, nemohou použít šipky, protože znáte to, jak fungují.“
O´Neill: „Dobrá, vyšleme Indianapolis s cílem vysadit nějaké jumpery, zatímco vy se zítra půjdete se mnou a doktorem Zelenkou plus týmem českých a slovenských vojáků projít na tu planetu.“ Během konverzace Šišák vytáhl i standartu na které se nacházela Přemyslovská Orlice a na druhé se nacházel Český Lev. Na další části standarty se nacházela Orlice Moravská, poté i Slezská a ještě několik znaků dalších zemí, které už Šišák nedokázal rozpoznat. Bohužel to nezjistil ani doktor Zelenka. Na Spartě se nacházelo jen necelých sto českých vojáků.
Druhý den
Na planetu přichází generál O´Neill a několik vojáků co pocházeli z Česka a Slovenska. V čele jde Šišák, který tu už jednou byl. Doktor Zelenka pozvání neodmítl, a šel tam také. Během třech hodin rychlého pochodu přišli až k vesnici, kde si Šišák předchozí den vykládal s Olbramem.
Olbram je přivítal a také jim oznámil, že za dvě hodiny přiletí pro ně bránové lodě, které je převezou až do hlavního města planety. Olbram zároveň upozornil, že se mají chovat před králem Svatoplukem uctivě. Nakonec se Olbram dal do výkladu historie o tom, jak se dostali do Pegasu, a jak proběhlo roztržení obyvatelstva na několik částí v době, kdy Čechy byli ještě knížectvím.
Olbram: „Všechno tohle začalo v době, kdy se na stolec říšských knížat dostal k moci Fridrich Barbarosa. V té době u nás vládl Král Vladislav I. Otec pozdějších knížat a nakonec krále Přemysla I. Otakara. Jedním z jeho synů byl i Svatopluk. Dříve však jak Rudovous stačil zradit našeho krále, vymyslel Vladislav spolu se svými syny a jedním vnukem plán na částečnou záchranu českého a moravského lidu. K nim se přidali i lidé z Horních Uher. Během jednoho roku se podařilo nashromáždit více jak deset tisíc ozbrojených mužů a hned čtyři sta tisíc lidí plus rodiny šlechticů, kteří měli doprovázet Jeho Veličenstvo do Pegasu. Na tu dobu to bylo opravdu veliké množství lidu. Na území Moravského Markrabství se nacházelo hned několik základen po Anticích. Plán na únik z našeho domova byl takový, že se králův syn Svatopluk spolu se svým synem a svými družinami postará o to, že se dostanou v pořádku na tuto planetu v této galaxii. Ta loď, kterou jsme sem přiletěli, byla uložena do jednoho hangáru v našem hlavním městě. Poslední kontakt se svým domovem navázali naši předci naposledy roku 1275 s králem Přemyslem II. Otakarem. V té obě jsme byli vyspělejší, než si historikové myslí. Nyní na této planetě žije kolem jedné miliardy obyvatel, mnozí v průběhu historie odešli na planetu, kde je jedna těžce poškozená městská loď.
Během panování se tu toho mnoho změnilo a nyní máme demokratický režim v konstituční monarchii. Šlechta se hlavně skládá z potomků Přemyslovského rodu.
Tato vesnice slouží pouze jako divadélko pro náhodné návštěvníky, kteří by sem přišli branou. Naše vesnice je zde proto, abychom se ochránili před případným nepřítelem, který by sem chtěl projít. Dokonce i dnes používáme koně jako rychlou přepravu z místa na místo pokud nejsou k dispozici lodě.
To byla ve stručnosti naše historie,“ řekl Olbram.
Šišák: „Takže to znamená, že máte antický gen?“
Olbram: „Ano.“
Olbram se usmál a jeden z českých vojáků začal překládat do Angličtiny co se zde ve zkratce odehrálo. O´Neill se z toho posadil a začal přemýšlet, jak se lidi mohli uprostřed Středověku jen tak odletět pryč z planety.
Byl si jistý že to nebude zdaleka první překvapení, na které zde přijde.
O´Neill se zeptal jednoho vojáka, jak se jmenuje to město a odpověď přišla od Olbrama skoro hned.
Olbram: „Tohle město se nazývá Mikulčice.“
O´Neill: „Skvělé, ale nevíme jak jste se svou technologií pokročili daleko.“
Olbram: „Generále, u nás je zcela normální, že se člověk na konci života povznese mezi Antiky. Ovšem doba šla dál, a my se považujeme za Antiky a již ne za Čechy Moravany a lid z Horních Uher. Je tu i lid Slezský, ale to jest už minulost.“
O´Neill si povzdechl a rozhodl se zkrátit si čas spánkem. Nemohl se dočkat setkání se samotným králem Svatoplukem. Šišák s Radkem zatím vyzvídali od Olbrama, jestli náhodou neví, kde se nachází základny po Anticích na území České Republiky. Olbram jim ale řekl, že i kdyby věděl tak jim nic dalšího neřekne.
O hodinu později
Na obloze byli vidět krásné stříbrné jumpery, které doprovázelo několik desítek stíhaček, které se podobaly antickým jednomístným stíhačům. Uprostřed této formace letěl jeden klasický zelený jumper. Za několik minut přistály všechny jumpery na louce vedle vesnice. Z jumperů vyšlo několik vojáků v čele se svým králem. Král měl připnutou u pasu antickou osobní zbraň a vojáci, co vystoupili spolu s králem z jumperů, měli u sebe antické pušky. Bylo však vidět, že to nebyly úplně antické zbraně jak očekávali, ale byly o něco upravenější. Král Svatopluk přišel k nim a pozdravil je. Za Zemi v tomto ohledu mluvil generál O´Neill a poté dva Češi. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Šimon Michal Šišák a Dr. Radek Zelenka.