SG:ZDP -111. Na Věčných Časech - KONEC (+PDF za Obsahem)

[Aiwendill]

konečne som si našiel čas na to, aby sm si prečítal tvoje príbehy, ájo... som fakt zvedavý, ako toho moulu... ehm... muamuu (strašný názov) nájdu a zlikvidujú. a tie zlozvyky sa mi páčia... len tak ďalej...

Jedna důležitá věc, nechtějí zkusit použít Niči a Tele, pozemská technologie není sice na takové úrovni, ale proti goaldům a jiným bytostem se osvědčila

[andoriel]

Děkuju, Aiwe

a děkuju Ondro

Kapitolu se mi podařilo dopsat. Hurá
S moulou to nějak dopadne už v téhle kapitole. Ace sice má nějaké pozemské vojenské vybavení, ale nuka ve zbrojnici neschovává ani malého. Bylo by škoda ničit takovou hezkou planetku.
A teď se už bavte

70. Nejsilnější a nejslabší

Kleofáš se blaženě protahoval a nenápadně přitom odstrčil poslední dívku, která odolávala jeho snahám o druhou vlnu potomstva. Dívka vyjekla a rychle se zvedla. Kleofáš se po ní ohlédl, podrtil mezi zuby kletbu, ale ústa se mu roztáhla k úsměvu, když zjistil, že dívčinu paži svírá Wraith a chystá se na ní nakrmit.
„Jen si dej,“ zamumlal rusál polohlasně a pohodlně se usadil, aby počkal, až se jeho večeře nasytí. James neodolal pokušení a přitiskl k dívce ruku. Zachvěla se, ale nevydala žádný zvuk, jen na Wraitha upírala velké modré oči, které ztrácely svůj lesk, jak se energie přelévala.
„Teď já!“ vyskočil Kleofáš na nohy. Nedokázal už čekat, to sousto bylo příliš lákavé a přišlo samo. To se v poslední době nedělo a Kleofáš byl rozhodnutý si tohoto brouka nechat sám pro sebe.
„Raději ne,“ roztáhl na něj James rty v zubatém úsměvu a vyhnul se rusálově prvnímu výpadu. Polomrtvou dívku použil jako štít, strčil ji rusálovi do náruče a rozběhl se pryč.
Kleofáš nechal dívku bez povšimnutí spadnout na zem a okamžik se zálibně díval za Wraithem, než se za ním vydal. Byl si jistý, že mu kořist neunikne.
James se několika skoky přenesl přes zarostlý okraj lesa a mezi prvními stromy si dovolil krátké ohlédnutí. Kleofáš se právě rozhodl k pronásledování a začal se nepříjemně rychle blížit. James se obrátil na další útěk, když ho něco zastavilo uprostřed pohybu.
„Kampak?“ zašveholil mu do ucha neznámý hlas. Vedle něj stál další rusál a držel ho nad loktem. James sebou cukl, ale rusálovo sevření nepovolilo.
„Jistě tu máš loď a také druhy, kteří přiletěli s tebou.“ Rusál se usmíval a James viděl potměšilé ohníčky v jeho očích pokaždé, když se Wraith pokusil osvobodit z jeho sevření. Zůstal v klidu stát a oplatil rusálovi jeho úsměv.
„Nic takového tady není. A i kdyby bylo, může ti to být fuk.“ Vycenil zuby tak náhle, že rusál ucukl. Ale nestačilo to na to, aby Jamese pustil. Wraith začal propadat panice. Kleofáš už mu dýchal za krk a další rusál… s dalším rusálem nepočítali.
Ani Kleofáš s nikým jiným nepočítal a jeho zlostný výkřik zmrazil všechno živé v okolí.
Pro rusála držícího Jamese to bylo tak nepříjemné, že svou kořist pustil a otočil se směrem, odkud se zvuk ozýval. James padl na kolena a snažil se nacpat si prsty do uší až po poslední článek, ale klouzaly mu ven po krvi vytékající z proražených bubínků.
Když Kleofášův jek přestal, rozhostilo se v Jamesově hlavě ticho. Doufal, že to nebude na dlouho a regenerace si s poškozením sluchu poradí, zatím se skokem dostal na nohy a zároveň o kus dál od rusála, aby se dostal z jeho dosahu, a rozběhl se do lesa. Nepohyboval se tak rychle, jak byl zvyklý, a v členitém lesním terénu ztrácel rovnováhu. Neslyšel nic. Ani svůj supící dech, ani Kleofášův smích, když se za ním rusál znovu rozběhl a srazil svého druha na zem, aby mu nepřekážel v cestě.
Rusál na zemi pozvedl hlavu a rozhrnul trs kapradí, který mu bránil ve výhledu. Viděl, jak jejich První dohnal kořist a trhnutím z ní oddělil končetinu. Pomalu se zvedl a vydal se za nimi. Třeba se mu podaří utrhnout pár soust, než bude po hostině.
James upadl, převalil se a bolestně hekl, když se pahýl trčící z jeho ramene setkal se zemí. Hned se zase zvedl a zavrávoral stranou. Ticho v uších se změnilo na slabé zvonění, ale regenerační proces se plně zaměřil na ztrátu ruky a Wraithovy uši zůstaly hluché. Snažil se dostat co nejdál z rusálova dosahu. Už mu tolik nezáleželo na tom, aby Kleofáše zavedl na předem domluvené místo, chtěl se hlavně dostat pryč a soustředit se na obnovu.
Kleofáš se zastavil, aby do sebe nasoukal první sousto, a po očku přitom sledoval potácející se kořist. Byl si jistý, že mu neunikne.

Maya přešlápla a vyhlédla zpoza skalní stěny. Čekali, až k nim James dovede rusála, kterého bylo nutné zabít, aby mohli skoncovat i se všemi ostatními. Nechtěla, aby to byl právě James, kdo bude v největším nebezpečí, ale nemohla jeho rozhodnutí napadnout před ostatními. V ruce svírala malý omračovač a každou chvíli ho přendala do druhé, aby si otřela vlhkou dlaň. Do dneška netušila, že se jako Wraith může potit.
V poslední době se jí víc a víc vracely vzpomínky na její lidský život před setkáním s Jamesem a dneska konkrétně ji v hlavě strašilo divné jméno Mojmír, které nemohla zařadit.
Ostrý jekot ji přinutil skrčit se a oči jí rychle létaly po okolí ve snaze odhalit důvod toho poplachu. Křik ustal a Maya se postupně narovnávala, sledovat podezřívavě okolí ale nepřestala.
„Něco je špatně,“ zamumlal Aiwe kousek od ní. „Půjdu se podívat.“ Nenechal Mayu zareagovat a rozběhl se směrem, odkud očekávali Jamese a Kleofáše. Maya se nadechla, aby se ohradila a nabídla, že Jamese půjde hledat sama, ale bylo už pozdě a věděla, že Michael spoléhá na to, že právě tady bude střelec. Stiskla rty nevolí a zůstala na místě.

James se potácel lesem a postupně získával vládu nad strachem, takže znovu naváděl rusála na správné místo. Kleofáš nepospíchal. Kořist byla zraněná a vysílená a nemohla utíkat dlouho. A čím víc sil bude Wraith v konečném boji mít, tím to bude celé zajímavější.
Rusál, který Jamese překvapil v lese, už byl na nohou a postupoval souběžně s Jamesem trochu stranou, aby Wraitha neztratil z dohledu, a zároveň, aby se pro Kleofáše nejevil jako hrozba. Když bude rychlý a šikovný, dostane se ještě pořád při hostině i na něho.
James upřel oči na kus skály, který vystupoval mezi kmeny stromů, a vydal se k němu. Až se tam dostane, najde jiný záchytný bod. Zapotácel se, jak mu noha podklouzla na vlhkém kořenu, a mávl rukama. Z pahýlu u ramene už mu vyrazily špičky prstů a postupně se natahovaly, aby se osvobodila dlaň. Zraněný Wraith potřeboval čas a klid na obnovu utržené ruky a celkovou obnovu organizmu, ale čas a klid nebyly momentálně k mání. Při rychlé chůzi se kymácel, ale nepolevoval. Mýtina už nebyla daleko. Jednou už jim dobře posloužila a nebylo nic jednoduššího, než ji využít znovu.
Kleofáš zpomaloval, jak se blížil ke kořisti. Na okolí mu připadalo něco známého. Tady se s tím Wraithem setkal už jednou, když mu s pomocí stíhačky ukradl jednoho z druhů. Možná je ta paseka něco jako jejich startovací plocha, uvažoval rusál. Znovu se zadíval na Wraitha, který se právě poroučel k zemi a zbývající rukou se snažil co nejrychleji se zvednout. Kleofáš naklonil hlavu na stranu a zastavil se. Hlad nebyl tak veliký, aby se mu chtělo riskovat.
James se znovu sesunul k zemi. Tentokrát byl pád hraný. Rusál se na kraji mýtiny zastavil a dál se mu nechtělo. Wraithský plán byl v zásadě jednoduchý. Stačí, když se jim podaří toho moulu nabrat do Šipky a vyklopit ho na oběžné dráze. Ale moula nechtěl spolupracovat. Obcházel holé prostranství a dával si záležet na tom, aby se nedostal k jeho okraji. James se dopotácel doprostřed a zůstal ležet, jen občas zvedl ruku nebo pohnul nohou.
Rusál, který ho překvapil na začátku útěku, tolik zkušeností jako Kleofáš neměl. Bezstarostně se k Jamesovi rozběhl, sotva se ujistil, že muamua nemá o kořist zájem.
Wraith si ho všiml až na poslední chvíli a nestačil se zvednout k obraně nebo útěku. Rusál se na něho vrhnul a v prvním útoku mu utrhl nohu. James zavyl bolestí a vykopl tou zbývající ve snaze od sebe rusála vzdálit. Rusál opravdu ustoupil ale jenom proto, aby se na Jamese vrhl z jiné strany a pokusil se ho připravit o dorůstající ruku. Náraz z energetické zbraně ho odhodil stranou a trochu ho zpomalil. Rozhlížel se, kdo se opovážil ho rušit při krmení, a netrvalo mu dlouho objevit u kmene blízkého stromu přikrčenou postavu se zbraní přichystanou k dalšímu výstřelu. Ohlédl se po Jamesovi a usoudil, že tato kořist nikam neuteče. Mohl se tedy soustředit na další lov. Kleofáš viděl to, co jeho druh, a zamířil k postavě za kmenem stromu sám, tam nebezpečí nehrozilo. Blížil se opatrně, aby ho nová kořist nezahlédla, a podařilo se mu ji překvapit zblízka.
Rusál se zarazil a vrátil se k Wraithovi uprostřed mýtiny. Nehodlal se plést do lovu svého prvního.

Maya schovaná u skalní stěny byla čím dál nervóznější. Přes svou nechuť k telepatickému dorozumívání, se úporně snažila spojit se s Jamesem. Nedařilo se jí to. Jediné, co zaregistrovala, byly vzdálené výkřiky, a o těch nedokázala s určitostí říct, jestli jsou vítězné, varovné nebo bolestivé. Pootočila hlavu na stranu a zadívala se do míst, kde byla Šipka s Michaelem připravená k okamžitému vzletu, jakmile se muamua dostane na mýtinu v lese. Tam bylo spojení bez problémů. I Michaelovi se čekání zdálo dlouhé, ale byl rozhodnutý vydržet, dokud bude třeba. Maya se rychle stáhla a zablokovala svou mysl, před dalšími telepatickými vjemy. Pomalu přejela očima okolí a pokývla na Ace, který se k ní blížil zcela nepokrytě.
„Tady,“ řekl tiše, když k ní došel, a podal jí jiný druh zbraně, než byl energetický omračovač, který Wraithové používali.
Maya nakrčila čelo, ale bez váhání po zbrani sáhla a odjistila pojistku. Pistole byla připravená ke střelbě. Ace jí podal ještě dva plné zásobníky a pokynul jí, aby ho následovala. Sám svíral starou pozemskou pé devadesátku z lodních zásob.
Mírným obloukem se přiblížili k mýtině a Maya skoro vyjekla hrůzou. Jeden z běžných rusálů trhal uprostřed volného prostranství Jamese na kusy. Wraith byl tak vyčerpaný, že se už nedokázal bránit. Chtěla se k němu rozběhnout, ale Ace ji chytil za loket a přinutil ji zastavit se po prvním kroku. Zároveň ji pootočil, aby se podívala jinam. Maya na okamžik ztuhla a pak se vydala přímou cestou ke Kleofášovi, který právě srazil Aiweho na zem a chytil ho za hlavu. Maya ještě za chůze zvedla oběma rukama pistoli a začala na Kleofáše střílet. Střely rusálem procházely a každá mu vzala kousek života. Další střelba se v krátkých dávkách ozvala trochu stranou, jak se ke Kleofášovi blížil Ace. Rusál sebou trhal, ale pořád se držel na nohou. Maya vystřílela první zásobník, nechala ho vypadnout a rychlým pohybem nasadila další, sotva začala znovu střílet, odmlčela se na nabití pé devadesátka.
Kleofáš se svezl do sedu. Maye se zdálo, že skrz jeho prostřílené tělo vidí, ale pořád se držel zpříma a Aiweho hlavu nepustil.
Rusál u Jamese se na chvíli přestal cpát a otočil se, aby viděl na Kleofáše. Situace vypadala trochu jinak, než si ji představoval, tak nechal bezmocnou kořist ležet a vydal se muamuovi na pomoc. Přiblížil se k Maye a zálibně ji přejel pohledem. Mladý zdravý kus, jistě velmi chutný. Zauvažoval, jestli nemá zavolat druhy k hostině, ale pak si všiml, že Kleofáš leží bez vlády na zemi. Vzápětí mu po zádech přeběhlo zvláštní mravenčení, které mu naznačilo, že se cosi změnilo. Maya se k němu otočila, zvedla pistoli a jedinou ranou ho trefila do hlavy. Rusál překvapeně rozhodil ruce a skácel se k zemi.
„Jamesi!“ vykřikla Maya, přeskočila mrtvého rusála a rozběhla se k hromádce uprostřed mýtiny. Zastavila se nad ní a vyděšeně se zadívala příteli do očí, které se už stačily potáhnout matnou blankou smrti. Jamesovi chyběly všechny končetiny a hlavu měl otočenou v nepřirozeném úhlu.
Nízko nad mýtinou přeletěla Šipka, sebrala Mayu a vyložila ji v lodi na orbitě.
Ace zkontroloval, že je Kleofáš opravdu mrtev, a dal telepatický pokyn vojákům k likvidaci zbytku rusálů. Sklonil se nad Aiwem, dotkl se ho a zase se pomalu narovnal. Wraith, který přežil pokusy ve Via Dimidia, nepřežil Kleofášův útok.
„Pane, nepřátele nekladou skoro žádný odpor. Jejich likvidace nebude trvat dlouho,“ oznámil jeden z nižších vojenských velitelů a zastavil se pár kroků od Ace.
„Ano,“ pokývl Ace hlavou. „Pošlete stíhačku, ať nabere oba naše mrtvé a naloží s nimi podle zvyklostí.“ Počkal, až velitel vydá příslušný rozkaz, a pak se sám nechal přepravit na loď.
Nejprve vyhledal Mayu. Našel ji opřenou o zeď hned vedle hangáru, kde ji vyložila Šipka. Sebral jí z ochablé ruky pistoli a odvedl ji na můstek, aby mohli sledovat zničení rusálů na velké holografické obrazovce. Michael už tam byl. To on seděl v kokpitu Šipky a čekal, až se Kleofáš dostane do otevřeného prostoru, aby ho mohl sebrat a v dostatečné vzdálenosti od planety vypustit do volného vesmíru. Rusál jim jejich plán překazil a jediné, co Michael mohl udělat, bylo odnést Mayu z místa, kde byl její přítel zabit, do bezpečí.
Kdyby byla Maya schopná si víc všímat okolí, zjistila by, že se na ni Michael už zase dívá. Tentokrát ne jako na zajímavý objekt, ale se smutkem, který nedokázal skrýt. Nabídl se, že Jamesovi pomůže se zabitím Kleofáše, a když rusálové Jamese trhali na kusy, mohl Michel jen sedět v kokpitu, celé to zpovzdálí sledovat a být připravený vyrazit, jakmile se naskytne první příležitost.
„Hotovo, pane, všichni rusálové byli zničeni,“ ohlásil vojenský velitel asi po dvou hodinách. V té době už byl Ace na můstku jen s nejnutnější posádkou. Maya i Michael odešli, aby se každý po svém vyrovnali s výsledky poslední akce.
„Pane, ta Wraitha Maya se snaží dostat do hangáru Šipek,“ ozval se jeden z důstojníků hned po hlášení vojenského velitele.
Ace se zamračil a vydal se na osobní kontrolu. Než došel k hangáru, dospěl k rozhodnutí a nepatrným pohybem Maye uvolnil cestu. Každý se se svým smutkem vypořádává jinak, Maya zřejmě potřebuje klid a samotu. Naštěstí jsou nad planetou, která ji to může poskytnout. Opírala se do dveří hangáru a sotva se otevřely, proklouzla dovnitř. Sotva se na Ace podívala, než nasedla do Šipky a odletěla.
„Připravte se opustit tuto soustavu, jakmile budeme na palubě všichni,“ rozkázal Ace, když došel zpátky na můstek, a pak zmizel ve své pracovně. Zničení rusálů si vyžádalo mnohem víc sil, než se původně domníval.

A ještě jedna zprávička - v sobotu bude Vánoční dodatek, abych tento rok nekončila tak smutně

vynikající díl

Trochu jsem se chvílemi ztrácela v tom, kdo kde co dělá. Musela jsem některá místa číst víckrát, abych se zorientovala, jestli se to děje v úlu nebo na planetě (potřebuju to vědět, abych si to dokázala představit).

Taky jsem měla dojem, že Wraithi se snaží držet od rusálů co nejdál, tak jsem čekala likvidaci rusálů třeba z orbity nebo tak nějak. Pocitově (nepočítala jsem je ) mi přišlo Wraithíků na likvidaci rusálů nějak málo. A žádný výsadek jsem jako čtenář nezaznamenala.

Dřív jsem to nedala a to mám za to: Místo pohádky na dobrou noc se mi bude zdát o samých mrtvých.
Vraždíš teda fakt na veliko. Nejdřív lidi, teď už i Wraithy.

Ale jo. Asi jsem ráda, že jsou rusálové kaput.
Že to však stálo život Aiweho a Jamese, to teda moc ráda nejsem.


dobrou

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

a děkuju, Shano

Prosím, pokud je někdo další, kdo nepochopil, napište mi, pokusím se povídání upravit. Pokud se nikdo neozve, platí pro Shanu to, co jsem jí už několikrát napsala v soukromém mailu.

[andoriel]

Jen takový krátký...

Vánoční dodatek

Maya klečela uprostřed lesa s rukama zarytýma do studené země, jak se snažila ovládnout křečovitý pláč. Když si v lodi brala Šipku, viděla, že ji Ace sleduje neproniknutelným pohledem, ale neřekl ani slovo a odešel. Maye bylo jasné, že na ni počká. Byl tak zatraceně chápavý, až by mu někdy s radostí vyškrábala oči. Teď ne. Teď jediný pohyb, který zvládla, byly trhané vzlyky, které jí třásly tělem.
Les kolem ní utichal, jak se snášela noc. Denní zvířata usínala v tajných doupatech a noční ještě nerozlepila ospalé oči. Wraithka si ničeho z toho nevšímala ponořená do své lítosti.
Nad lesem se rozvalovala těžká mračna a nechala slunci otvor jen na poslední paprsek, než se ztratilo za obzorem. Paprsek se dotkl Mayiny tváře a sklouzl na větev nad ní, kde se v mírném větru pohupoval rozcuchaný zelený chomáč.
V náhlé tmě zablikala malá bílá hvězdička a tiše se snesla k zemi. Následovala ji další a ještě jedna a za chvíli se na les snášel první sněhový poprašek nastávající zimy.
„Vždyť tu zmrzneš,“ ozval se nad Mayou tichý hlas. Nereagovala na něj, tak ji jeho majitel vzal za paže a zvedl ji. Oprášil jí sníh z vlasů a ramen a pak přes ni přehodil široký plášť.
„Nikomu by to neprospělo,“ mluvil na ni, když ji do pláště balil a na pár vteřin ji k sobě přitiskl. Maya sebou trhla, aby se mu vyprostila. Skoro se jí to podařilo, zůstaly jenom jeho ruce na jejích ramenou. Zatím ještě nebyla schopná slovně reagovat, ale otřela si rukama mokré tváře a zjistila, že si zmrzlými slzami rozdírá obličej.
„Půjdeme?“ Wraithův hlas na konci zazněl otázkou. Nakročil, ale Maya prudce zavrtěla hlavou a vzepřela se. Hned povolil a vrátil se proti ní. Nechala obličej schovaný v dlaních a zavřela oči. Nechtěla nikoho vidět. Stáli tak dlouho, až Maya uslyšela tichý smích. Tak ji to překvapilo, že zvedla hlavu a tázavě se na Wraitha podívala.
„Nevím, jak znáš lidské zvyky,“ pobaveně se na ni ušklíbl, „ale koukej,“ kývl hlavou někam nahoru.
Nechtělo se jí zvedat oči, nechtělo se jí dívat se vůbec na nic, ale zvědavost byla silnější. Stačil jí jeden letmý pohled a ze rtů jí unikl tichý vzdech. Tento zvyk znala. Sklopila hlavu a zapíchla oči do sněhové břečky vzniklé pod jejich nohama.
Wraith se k ní pomalu přiblížil, šťouchl jí nosem do tváře a usmál se, když ucukla, ale necouvla. Zkusil to znovu, dokud se jejich rty nespojily v krátkém lehkém polibku.
„Přece nejsou vánoce, abys mě líbal pod jmelím,“ vydechla Maya a trochu se odtáhla.
„Tady ano,“ ujistil ji. „Pojď domů.“ Vzal ji za ruku a zatáhl. Tentokrát se podvolila a nechala se odvést na blízkou mýtinu. Šipka, se kterou přiletěla, byla pryč, ale nad hlavami jim zabzučela další a za chvíli je vyložila v Úlu na orbitě.
Ace na můstku sledoval přílet Šipky, a jakmile byla na palubě, dal pokyn k odletu. Čekala je práce u další líhně.
Michael odvedl Mayu do kajuty. Celou cestu ji držel za ruku a dřív, než se za ní zavřely dveře, znovu ji jemně políbil a strčil jí do ruky snítku jmelí.
„Krásné vánoce,“ zašeptal. Otočil se a zamířil do nitra lodi.
Maya zůstala v pokoji zády opřená o dveře. Zvedla ruku a prohlédla si dárek od Michaela. Po tváři jí stekla poslední osamocená slza.

Přeju veselý Silvestr
a na Nový rok přidám do "Drobností" povídku, která mi letos udělala opravdu radost

[andoriel]

Tak... už to tady
Omlouvám se, nestíhám a vyhlašuju zimní dovolenou. Neměla by trvat déle jak ta letní - dva měsíce. Slibuju, že budu a aby bylo co číst.

[Aiwendill]

Ach jaj...

Andoriel vyhrala Barda a dostala bardovsku chorobu... nemá čas na písanie...

Už je to očividne tradícia...

Já bych se moc nebála, Ája píše, jako když dýchá. Někdy ztěžka (když se nedaří), ale přestat nemůže.

69) Téma – jak nechytit rusála – bylo vyčerpávající.
„Muamua?“ vyprskl James. „To bude nějaký skřet.
Smějící se Wraithové
odhadoval, kudy se z ní nejlépe dostane do hangáru (asi dveřmi ) : překvapivě
Pěkné hlášky, které mě opět pobavily
A zlozvyky se spaním. Ty mám taky rád

70)pohodlně se usadil, aby počkal, až se jeho večeře nasytí - další s pěkných hlášek
Likvidace Rusálů mi přišla pak dost jednoduchá, ale zato to stálo životy dalších postav. Už jich moc nezbývá.

[andoriel]

Děkuju všem
Přiznávám, že zatím nestíhám skoro ani to dýchání ale už by brzy mělo být lépe.

Já to mám podobně. Hromada činností a zájmů a času na psaní moc není, ale snad to bude lepší.

[andoriel]

Zimní dovolená trvala trochu déle, ale snad zase chvíli bude co číst
A teď už - bavte se

71. Na hranici kolapsu

Jennifer Keller si prorážela cestu zdevastovanou solární soustavou k okraji, kde už nehrozilo nebezpečí, že ji z vesmíru vymete nějaký zapomenutý kus roztrhané planety. Souběžně s cestou probíhaly nejnutnější opravy.
Evan Lorne se do kapitánského křesla nevrátil, procházel lodí a kontroloval vše, na co mu padl pohled. Technický personál měl plné ruce práce a pletoucí se velící si vysloužil dost nevraživých pohledů i šťouchanců, když neuhnul dost rychle. Evan zůstal stát opřený v koutě, odkud viděl na opravy ve volném vesmíru. Mark Adamowski nasoukaný do skafandru se v nejvíc poškozené části trupu lodi snažil odpojit zbytky energetických panelů generujících silová pole. Přes jedno takové stále fungující ho pár techniků navádělo na správné místo a snažilo se mu poradit, jak nejlépe pracovat. Vzhledem k tomu, že Mark byl na lodi ve skupině zvané „pomocný personál“, byla jejich snaha nasnadě. Mark byl jediný, který se dostal ke skafandrům a mohl pomoci, protože sekce se skafandry byla zatím úplně odříznutá. Marka před bolestivou smrtí ve vesmíru zachránil skafandr a rychlost, s jakou se do něj dokázal nacpat.
Mark podle pokynů chytil napůl utržený panel a škubnul s ním, aby ho uvolnil. Technikovi leknutím vypadla vysílačka, kterou s Markem komunikoval, protože se kosmonaut zároveň pustil a začal se vzdalovat od lodního trupu. Utržený panel mu zůstal v ruce.
Evan se svezl do sedu a pravou ruku si přitiskl pod levou klíční kost, odkud najednou vystřelila ostrá bolest. Další technik křičel do interkomu. Evan ho slyšel, ale nerozuměl. Zvýšený hlas chrlící v rychlém sledu slova pro něj byl jenom neartikulovaný řev, který se mu odrážel v lebce sem a tam a působil mu další bolest.
Mark mezitím stále pomalu odplouval, a že je pořád naživu naznačovalo jenom občasné líné mávnutí rukou s utrženým panelem.

Andoriel se hned po odchodu Radka a Ace zhroutila do křesla a roztřásla se. Telepatie ji vysílila až k hranici, kdy jí začalo vypovídat tělo. Zavřela oči a zůstala nehybně v polosedu s hlavou vyvrácenou do strany. Soustředila se jen na to, aby nezapomněla dýchat. Vydržela tak dlouho, dokud neucítila, že se jí namáhavý dech uklidnil a propadá se do spánku. Trochu se posunula, aby se hlavou dostala na opěrku křesla, a když přitom sklouzla na zem, zůstala tam.
Probudila ji zima a křeč, která jí kroutila nohou od stehna až po prsty. Se zaúpěním se převalila na záda a natáhla nohu, aby se křeče zbavila. Jazyk se jí žízní lepil na patro. Chvíli trvalo, než se dokázala posadit, a pak i vstát. Potácivě přešla ke kuchyňskému pultu, přinutila se pomalu vypít hrnek vody a bez vybírání snědla všechno, co v kuchyni našla. Moc toho nebylo. Znovu se napila a doplížila se do ložnice. Padla na postel a znovu usnula. Doufala, že se jí po té troše energie z jídla, vody a spánku udělá lépe, ale místo usínání měla pocit, že omdlévá. Na chladných táhlých vlnách ji cosi odnášelo pryč. Chtěla křičet, ale temná voda ji zalila. Pod ní nebylo žádné dno, okolo žádný břeh, dokonce ani prkno z potopené lodi se nevznášelo na hladině, aby jí pomohlo.

Marsela Nnesalo proběhla chodbou a zarazila se před zavřenými dveřmi hangáru. Věděla, že je částečně zničený, ale také věděla, že část se ho podařilo přehradit silovým polem. Ťukla do ovladače dveří a ty se s tichým lupnutím pootevřely. Zabrala za ně, vstoupila a rychle je za sebou přirazila. V prostoru se vzduchem ale bez gravitace se vznášely dvě stíhačky a Jumper. Všechny tři stroje byly v oblasti vyhrazené pro opravy, ale Marsela doufala, že aspoň jeden z nich bude na krátký let fungovat. Stále se přidržovala dveří a očima pečlivě vyměřovala skok k nejbližšímu letadlu. Jemně se odrazila a v pomalém letu před sebe natáhla ruce. Když se ocitla v první třetině plavby, vykřikla. Stěny hangáru se začaly pohybovat, jak se loď natáčela. Marsela se přinutila nerozhlížet se kolem, ale upřeně sledovat cíl své krátké cesty – jednu ze stíhaček. Už se jí skoro dotýkala konečky prstů, když do stíhačky vrazil Jumper, který při otáčení plavidla zavadil o stěnu a vydal se na vlastní pouť hangárem.
Marsela vyjekla, zamávala rukama a zachytila se přitom o zadní stranu Jumperu. Přeručkovala k ovládání vstupu a vydechla úlevou, když se na její pokyn dveře vznášedla tiše vyklopily. Dostala se dovnitř a zavřela za sebou. Přeletět do přední části bylo dílem okamžiku, a jakmile dosedla do pilotního křesla a dotkla se ovládacího panelu, Jumper automaticky vysunul záchranné pásy, aby se ve stavu beztíže udržela na místě.
„Teď ještě motor, miláčku,“ zamumlala si pro sebe. „A letíme,“ pokračovala, když se vznášedlo na její pokyn pootočilo. Vyletěla z napůl rozbitého hangáru, krátkým obloukem přeletěla bok lodi a začala hledat Marka. Malá postavička se stříbrným panelem stále v ruce se zatím příliš nevzdálila. Marsela zavřela středovou přepážku, nastavila Jumper a otevřela dveře. Mark poslušně vletěl dovnitř a sotva se dveře zavřely, chytil za přilbu, aby se zbavil skafandru.
„Počkej!“ výkřik z pilotní kabiny ho zmrazil v půlce pohybu. Marsela právě pochopila, proč byl Jumper v opravárenském doku. Po otevření dveří do vzduchoprázdna už nešly zavřít.

Generál Lorne se probudil na ošetřovně. Jeho lůžko bylo ledabyle odstrčené do kouta a nikdo se jeho směrem ani nepodíval. Evan se pokusil posadit, spustil nohy k zemi a opatrně se na ně postavil. Levou rukou si stále třel místo, které ho předtím tolik bolelo.
„Zřejmě to byl slabý infarkt,“ zamumlal si polohlasně pro sebe.
„Infarkt?“ otočil se k němu doktor Xang „Ne, to nebyl infarkt, jenom stres. Moc jste toho nenaspal a nejste nejmladší,“ sjel Evana trochu pohrdavým hodnotícím pohledem. „Byla to jen slabost ze stresu a zřejmě malé křeče v mezižeberních svalech. Nic, z čeho byste se nemohl vyspat.“ Otočil se k Evanovi zády a dál se věnoval nějaké lékařské nepochopitelné činnosti.
„Jak…,“ začal Evan váhavě mluvit k doktorovým zádům, „jak je na tom loď? Máte tady nějaké zprávy?“
Doktor se pootočil a pokrčil rameny. „Fungujeme, to je všechno, co můžu říct. Máme tu dost napilno.“
„Dobře, děkuju,“ řekl potichu Evan a rozhlédl se po svých šatech. Nechtělo se mu na můstek v nemocničním andělíčku.
„Šaty máte támhle,“ mávl doktor ledabyle rukou. „Měl byste odpočívat, ale zakazovat vám nic nebudu. Stejně to nemá cenu.“ Už zase se plně věnoval své práci a k Evanovi mluvil jen na půl úst a mimochodem.
Generál se nasoukal do kalhot a košili si zapínal cestou na můstek.
„Jak jsme na tom?“ zeptal se, když rychle odmávl pozdrav vojáka u vstupu.
Plukovník Khiari vstal z kapitánského křesla, aby ho uvolnil pro generála a přešel ke svému obvyklému postu. Přitom lehce ochraptělým hlasem podával hlášení:
„Silová pole zatím drží. Nedaří se nám plně obnovit provoz ve vnějších sekcích, které byly zasaženy při střetu s troskami solární soustavy. Už se dostaneme ke skafandrům. Díky panu Adamowskemu a paní Nnesalo jsme k nim obnovili průchod. Všechny použitelné Jumpery pomáhají opravářským četám. Další ztráty na životech nejsou, ale máme dost zraněných a k některým skupinkám se stále nemůžeme dostat. Všichni, kdo jsou toho schopní, pracují. Loď se stále vzdaluje od středu soustavy, ale ještě nejsme z dosahu všech trosek. Senzory hlídají, jak to jde, protože většina z nich je poškozená. Zatím jsme se vyhnuli větším srážkám.“
Evan pokyvoval hlavou, že poslouchá a ťukal přitom do displeje u křesla, aby se co nejrychleji seznámil s celou situací. Také se nenápadně podíval, jak dlouho byl pryč. Když uviděl čas na obrazovce, znovu ho zabolelo pod levou klíční kostí. Tři hodiny byla při poškození lodi zatraceně dlouhá doba.
„Letí!“ vykřikl důstojník u senzorů a chytil se panelu před sebou.
„Cože?“ ohlédl se po něm Evan a zjistil, že se všichni na můstku drží čehokoli, co měli v dosahu. Jen pilot měl ruce na dotykové obrazovce a zuřivě do ní tloukl.
„Nejsme z dosahu,“ zopakoval Eugen Khiari kousek svého předchozího hlášení.
Evan cítil, jak se loď pohnula v jiném směru, a na čelní obrazovce se objevil kus kamene. Z jedné strany byl oblý a z druhé zubatý jako miniaturní planetka roztržená vpůli. Miniaturní ve vesmírném měřítku, protože i tento kus byl mnohonásobně větší než Jennifer Keller a z tohoto pohledu se zdálo, že míří na ni.

„No a co, že jí neublížili?“ mladý plukovník O’Neill, verze 0.2, jak se sám rád označoval, se mračil na Johna Shepparda. Už nějakou dobu se dohadovali o Johnově návrhu, pozvat do pracovní protiwraithské skupiny Andoriel Norovou. John zdůrazňoval její pobyt na wraithských lodích a zkušenosti s jednáním s tímto druhem a Jack odmítal s tím, že podle všech hlášení by spíš Wraithy přivedla na Zemi a nechala je plenit, než aby se postavila proti nim. Další dva lidé – doktor Beckett a Berenica Brathová z výzkumné sekce – do této debaty skoro nezasahovali.
„Kdyby tu byl Rodney nebo Radek, řekli by si k tomu své,“ zavrčel John a stiskl rty, aby neřekl něco dalšího a nevhodného.
„Bylo by to úplně jedno,“ dořekl ostře Jack. „Rodney je mrtvý a Radek se po únosu své ženy ztratil. Možná ho taky unesli, ne?“
John překvapeně zvedl hlavu. „Radka našli na pláži v Miami a dostal se do bezpečí, on –„ zarazil se. Až teď si uvědomil, že naposledy, když spolu s doktorem Zelenkou mluvil, zmínil se Radek o nějaké dovolené nebo cestě.
„Radek si vzal volno, aby se vyrovnal se ztrátou ženy,“ řekl mírně Carson. „Nikomu neřekl kam a odjel.“
„Hodil by se,“ nadhodil John a sklopil oči, aby se na doktora nepodíval. Carson Beckett se o Andoriel nehodlal dohadovat a jeho prohlášení k její účasti bylo krátké stručné vyjádření, že Andoriel Wraithy zná.
„Ano, ten by se hodil,“ souhlasil Jack. „Ale není tady.“
„No, a proč ji nepřivedete, abychom sami posoudili, čím nám může prospět?“ zeptala se Berenica unaveně.
„Dobrý nápad, jedu pro ni,“ vyskočil John a zmizel za dveřmi.
„Moc dobrý nápad,“ ušklíbl se na Berenicu Jack. Právě to byla věc, kterou nechtěl. Aby se skupina rozprchla dřív, než vůbec s něčím začne.

Andoriel balancovala na ostré hraně vysokého skaliska a sotva držela rovnováhu. Krok kterýmkoli směrem by znamenal pád do nadýchaných oblaků prozářených sluncem. Vlastně ji to lákalo: roztáhnout ruce, odrazit se a letět do neznáma zlatavého krajkoví po okrajích mraků. Pomalu rozpažila, vytáhla se na špičkách a očima hledala nejlepší místo k letu.
„To nedělej. Žádný odchod se nepovoluje,“ ozval se jí těsně u ucha mužský hlas.
Zavrávorala a rozhodila ruce. Někdo je chytil a přitiskl jí je k tělu. Chtěla se pootočit a podívat se, jak je možné, že se na té ostré hraně udrží ještě další člověk, když sama si ani nemohla stoupnout na plná chodidla, ale cizí ruce ji držely pevně.
„Vrať se,“ řekl důrazně hlas. Snažila se vykroutit ze sevření a podívat se za sebe, jenže to pořád nešlo. Nadýchané bílé mraky ztratily své zlaté kraje a temněly, jak se zřejmě blížila noc. Andoriel ucítila ledový chlad a napadlo ji, že pokud ji na skalisku zastihne tma, už nikdy pro ni nenastane den.
„Tak už se prober!“ Hlas nabyl na síle a Andoriel trhla hlavou pod závanem vzduchu. Prober? Zeptala se zmateně. Byla přece vzhůru. Byla na skále a chystala se roztáhnout křídla a letět. Křídla? Neměla křídla. Podívala se dolů a nemohla dohlédnout špičky svých nohou. Nejen, že nemá křídla, nemá ani nohy? Pevně k sobě stiskla víčka.
John si začínal zoufat. Andoriel našel docela rychle, ale nedokázal ji probudit z nějaké smrtelné mdloby nebo co ji to postihlo. Když dost dlouho křičel, pohnula rukou. Vzal ji za ni a hned také za druhou, protože byly obě jako led. Stiskl je a snažil se jí předat aspoň trochu svého tepla. Stáhla tvář, ale jinak nereagovala. Znovu začal volat a pořád jí svíral ruce, protože nechtěly roztát.
Už to chtěl vzdát, když se jí zachvěla víčka a na tváři, tak blízko u její, že z ní viděl jen kousek ucha a prošedivělý pramínek vlasů, ucítil lehký studený dech.
„Konečně,“ kousek se odtáhl a pozorně sledoval, jak se omámeně zamrkala a čelo se jí zkrabatilo přemýšlením.
„Nevím, kde jsi byla, ale jsem rád, že jsi zpátky,“ oslovil ji tiše.
Neodpověděla, jen k němu otočila pohled a pak ho zase bez zájmu odvrátila.
„Přijel jsem pro tebe. Potřebujeme tě,“ pokračoval John. Nevěděl, jestli ho vnímá, ale byl rozhodnutý říct jí všechno, co měl na srdci.
Dívala se před sebe a pohnula rukama, aby se osvobodila z jeho sevření. Pustil ji, pak jí vzal jednu ruku do obou dlaní a sedl si na kraj postele.
„Nehnu se, dokud se mnou nezačneš mluvit,“ ujistil ji. Znovu se dočkal neurčitého pohledu a tentokrát se neodvrátila.
„Co?“ zeptal se po chvíli ticha. Pohnula rty, i když ústa se jí neotevřela. „Vodu?“ pochopil po další odmlce, kdy sledoval, jak se jí těžce pohybuje ohryzek, když se pokouší polknout.
„No sláva, to ti to trvalo,“ vypravila ze sebe po prvních doušcích mezi záchvatem kašle. „Co tu děláš? Jak ses sem dostal? S čím můžu pomoci?“
John se usmál. Andoriel se už zase chovala jako obvykle.

Další kapitoly budou jako obvykle každého 8. 18. a 28. v měsíci rozhodně až do začátku června, kam mám dopsáno, a snad i dál.

Jsem ráda, že ZDP2 je zpět.
Představa Evana Lorna na můstku v nemocničním andělíčku je dokonalá!
Jinak ale dáváš svým hrdinům pěkně zabrat.