StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

[Marks]

Děkujíí

sice opožděně ale taky přeju vše nejlepší

[Marks]

Děkujíííí

Tak nezůstanu pozadu

Vše nejlepší

[Marks]

Taktéž děkuji

[Marks]

Hvězdný pozdrav sněžných vloček, mnoho dárků pod stromeček, hodně štěstí, kupu lásky a příští rok žádné vrásky. Šťastné a Veselé Vánoce přeje Marťa

Krásné čtení přeji

16. díl – Nejtěžší chvilky/Hardes Moments, part 1

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command, 24. prosince, 6:30
Brzy ráno, v den, kdy se slaví Vánoce, se všichni pomalu začali probouzet. Mezi prvními vzhůru byly týmy, které doposud bydlí v SGC, kde každý tým má vlastní pokoj. Tým SG-1, ve kterém setrvávají, plukovník Cameron Mitchell, doktor Daniel Jackson, Teal’c a Vala, se probudil jako první. Vala spala vedle Daniela, který když se probudil, se jí lekl.
„Co tu děláš?“ zajímalo ho. Vala se protáhla a podívala se na zbytek týmu, který se díky Danielovi velice rychle probudil.
„Vidíš, co jsi udělal? Právě jsi je probudil,“ spucla ho Vala a sedla si. Poté poplácala Daniela a vstala. Pouze v kalhotkách a nočním tílku se vydala zpátky ke své posteli, na kterou opět lehla. Daniel zavrtěl hlavou a hned na to přistál na jeho hlavě polštář, který po něm hodil Cameron, který ještě chtěl spát. Vala se tiše zachechtala a pozorovala Daniela, který hozený polštář na něj, hodil zpátky na Camerona. Když se trefil taktéž do hlavy, vstal z postele, nazul si papuče a vyrazil do koupelny, kterou měli společnou spolu se čtyřmi dalšími týmy.

Když dorazil do koupelny, setkal se tam s plukovníkem Albertem Reynoldsem, který se s týmem teprve před půl hodinou vrátil z mise.
„Plukovníku.“
„Doktore,“ pozdravili si zároveň. Albert se oblékal zrovna do pyžama oproti Danielovi, který se z něj vysvlékal. Vzal s sebou ručník a šel do sprchy, která byla volná. Zbylé tři byly totiž obsazeny ještě týmem SG-3. Albert po silném zívnutím se vydal rovnou do pokoje, kde padl rovnou na postel a během chvilky usnul.

Země, Colorado Springs
U Marksových byla veselka hned od rána. Emma se rozhodla, že ráno bude brečet tak dlouho, dokud za ní nikdo nepřijde. Jako první za ní přišla Karina. Nakrmila ji, pohoupala ji a po chvilce ji opět položila do postýlky. Když odešla, Emma opět otevřela očka a usmála se. Po chvilce opět začala křičet. Tentokrát za ní přišel ospalý Kevin, který při cestě mžoural očima.
„Emmy… Ses rozhodla, že nás na Vánoce nenecháš vyspat?“ Vzal si ji do náručí a šel s ní do kuchyně, kde Karina chystala pro všechny snídani. Aimen i Oden se k nim nastěhovali stejně jako Charleen, Kirby a Martin. Když se všichni usadili ke stolu, Kevin s Karinou byli jediní, kteří ještě zívali. Oba za to mohli poděkovat Emmě, která je pořád po hodině budila. Docela jí záviděli, že má tak dobrý elán.
„Je smutné, že letos nebudou takové Vánoce, jako minulý rok. Místo zdobení stromů a rozdávání dárků všichni drží smutek,“ řekla Karina, když všem nalévala do hrnků čaj.
„Ono je tu jedna možnost, jak je uspořádat. Mluvil jsem o tom se Sam, v osm se sejdeme na Queenmary a prodiskutujeme to. Jestli vše půjde podle plánu, tak Vánoce budou, jen ne takové, jaké známe my,“ řekl Kevin a podíval se na hodinky, které udávaly, že je půl osmé.
„To už je tolik?“ divil se.
„Nevadilo by ti, kdyby sis vzal Emmu s sebou? Slíbila jsem, že zajdu na Atlantidu se podívat na Elizabeth.“
„Jistě, že nevadí. Alespoň krapet rozveselí Sam, když má tak krásnou náladu na buzení,“ odpověděl Kevin a udělal na Emmu ksichtíka. Rázem se začala opět chechtat. Aimen, Oden, Charleen ani Kirby se jich nemuseli ani ptát na hlídání Emmy, jelikož věděli, že od doby, kdy jdou po ní Engaři, že ji nespustí z dohledu. Po rychlé snídani Kevin i s Emmou vyrazili do SGC. Cesta autem by trvala dlouho, takže si to s malou namířil do sklepa a opět, jako prvně při útoku Luciánské aliance, použil transportér směřující do SGC. Chvilku po nich tam šla i Karina s Martinem, kteří se po krátké úpravě transportéru nechali přenést na Atlantidu. Takže zatímco ti čtyři byli pryč, Aimen, Oden, Charleen a Kirby seděli kolem stolu a přemýšleli, jak jim uspořádají Vánoce, aniž by se museli stresovat o malou a případný útok Engarů.
„Emmu z dohledu nepustí. Takže to chce vymyslet něco pro celou rodinu,“ řekl Kirby.
„Vytvářet věci zrovna neumím, ale vím, že něco jiného ano. Potřebuji se sejít s plukovníkem Emersonem na Odyssey,“ napadlo něco Aimen.
„Tak tos měla říci dříve. Nikdo z nás s ním v kontaktu není,“ řekl na to Oden.
„My možná ne, ale brigádní generál Caldwell ano.“

Země, Colorado Springs, Ships Command, 8:00
Steven Caldwell se zrovna procházel chodbami, které vedly ke kanceláři, ve které sídlí. Když odbočil do poslední chodby, nechtěně se podařilo Aimen ho vystrašit.
„Omlouvám se, tohle jsem nechtěla.“
„Předpokládám, že jste Aimen Marksová.“
„Přesně tak. Potřebovala bych vaši pomoc.“
„Jistě, pojďte za mnou,“ souhlasil s pomocí a oba vstoupili do kanceláře, kde stoupli naproti sobě.
„Určitě jste si všiml, že se téměř nikomu nechce jít do slavení Vánoc. Kevin se Sam to právě teď řeší, ale já bych chtěla udělat i překvapení pro ně. Potřebovala bych se spojit s plukovníkem Emersonem na Odyssey, jestli by mi pomohl něco vytvořit skrze asgardské jádro.“
„Felipe je momentálně se svým tátou z jiné časové linie, ale měla by tam být Sharon Evansová. Vydržte chvilku,“ řekl Steven a vzal do ruky vysílačku, kterou aktivoval.
„Tady Caldwell, spojte mě s Odysseou.“
„Hned to bude,“ ozval se z vysílačky mužský hlas.
„Tady Evansová,“ ozvala se po chvilce čekání.
„Majore, Aimen Marksová by něco od vás potřebovala, máte čas?“
„Samozřejmě. Oč jde?“ Když Sharon souhlasila s pomocí, Aimen neváhala ani vteřinu a hned se přenesla za ní. Steven se jen usmál, a pak šel ke svému stolu, ze kterého vzal několik papírů do rukou. Poté opět vyrazil na zpáteční cestu.

Země, Colorado Springs, Odyssey
Když se Aimen objevila na můstku Odyssey, Sharon sedící u pilotní konzole se na ni usmála. Vstala od konzole a přišla blíže k Aimen, která ani vteřinu neváhala a hned se jí zeptala, jestli by mohla použít jádro.
„Předpokládám, že máte v plánu udělat pro někoho menší překvapení, mám pravdu?“
„Skoro jako byste mi četla myšlenky.“
„Pojďte za mnou. Nejste totiž jediná, kdo tady chystá překvapení,“ řekla s úsměvem Sharon a obě vyrazily směrem k jádru.
„Většině lidí se na Zemi zrovna nechce slavit Vánoce potom, co ztratili své rodiny, příbuzné nebo kamarády. Ale jsou tu i tací, kteří rodiny mají a Vánoce by chtěli oslavit. Jelikož stavby v Jižní Americe skončili, několik rodin dostane dům jako dárek k Vánocům. Domy, které jsme nechaly stavět, jsou úplně jiná kategorie, než původně u nás bývávaly.“
„Kam jste vůbec všechny obyvatelé nastěhovali?“
„Vytvořili jsme za pomocí jádra kolem dvaceti velkých paneláků, kam jsme je nastěhovali. Je to jen přechodný, než budou postaveny další domy. Necelý milión tak bude dneska spát už ve svých nových domovech.“
„To ráda slyším. V zimě, jaká je teď venku, bych je nenechávala mrznout.“
„Děláme vše, co je v našich silách. Jen lodí s asgardským jádrem je málo. Vlastníme ho pouze my a Queenmary. Proto některá z lodí je vždy na Zemi. Výjimečně tento týden jsou obě lodě na Zemi. A co vlastně máte v plánu vy?“
„Kdybyste viděla, jak to teď na Vánoce u Kevina doma vypadá…“
„To věřím. Má plno práce, že mu nezbývá čas na osobní život.“
„Přeji si, aby vše bylo tak jako dříve. Lidé se nesmí do smrti ohánět za minulostí, musí myslet na budoucnost.“
„A právě proto jsem si zabrala celou místnost s jádrem pro sebe. Podívejte se,“ když to dopověděla, otevřela do místnosti dveře. Když Aimen vešla dovnitř, nevěřila svým očím. Sharon bere Vánoce moc vážně, proto se po celé místnosti povalovaly samé dárky. Část z nich už byla zabalená.
„Páni. Tak teď jste mě dostala.“
„Je jich celkem dvě sta padesát. Přes milión a půl chybí a mně dochází nápady. Už nad tím sedím od půl noci. Brzy mi dojde káva.“
„Takže jsem dorazila ve správnou chvíli.“
„Za což vám budu vděčná do smrti,“ řekla na to Sharon a obě se pustily do práce.

Prostor kolem Země, Queenmary
Kevin s Emmou a se Sam se nacházeli v zasedací místnosti, kde si v tuto chvíli Sam hrála s malou Emmou. Bylo pěkné vidět Sam po dlouhé době veselou. Od smrti Jacka pořád pracuje, na zábavu si nikdy doposud neudělala čas.
„Já věděl, jak tě rozveselit,“ řekl Kevin a usmál se na Sam, která zrovna šimrala Emmu.
„Děkuji ti mockrát, Kevine.“ Kevin pohlédl na Sam, která zasmutněla. Vstal ze židle a sedl vedle ní. Sam se na něj podívala a pak se o něj opřela. Kevin věděl, že byla vdaná s Jackem. Byl zrovna u toho, když se brali tajně na Hammondovi.
„Měla bys někdy vyrazit na nějakou misi, než pořád sedět na velitelství,“ navrhl jí.
„Popravdě jsem přemýšlela o tom, že bych Hammonda svěřila někomu jinému.“
„Sam, sama tomu nevěříš, že bys to dokázala. Nejsi zrovna typ člověka, který rád sedí v kanceláři. Na to se známe už dost dlouho. Takže jako tvůj zastupující velitel v SGC ti nařídím pěkně po novém roce zvednout zadek od stolu a letět někam na jinou planetu.“ Sam se na něj usmála a souhlasně kývla hlavou. Pak se oba podívali na Emmu, která zívla.
„Máš tu kočár?“
„Je v kajutě.“ Oba vstali od stolu a vyrazili ke Kevinově kajutě.

Galaxie Kaliam
Olymp, 10:00
Vortensis spolu s Frodrenem obědvali v hotelu, ve kterém se zrovna nacházela i Minawara. Když vyšla z výtahu, její smysly najednou zpozorněly. Zaslechla oba, jak zrovna mluví o Martinovi. Jelikož jí to moc zajímalo, sedla si poblíž jídelny tak, aby ji nikdo neviděl.
„Tati, prosím.“
„Ano, můžeš.“ Vortensis šťastně vstala od stolu a objala tátu kolem krku.
„Děkujíííí.“ Frodren byl hlavně rád, že má svou jedinou dceru v pořádku. Po střetu s Engary se o ní bál nejvíce. Minawara schovaná poblíž se podívala na Frodrena, který si jí pak všiml. Frodren jí ukázal rukou, ať přijde k nim. Vortensis mezitím sedla zpátky ke stolu a spolu s tátou počkali na Minawaru, která přisedla k nim ke stolu.
„Mohu navštívit Martina na Zemi?“ zeptala se okamžitě Vortensis.
„Jak moc spěcháš?“
„Hodně. Nechci zmeškat rozdávání dárků pod stromečkem,“ odpověděla Vortensis. Stejně jako na Zemi, Antikové taktéž slavili Vánoce.
„Tak si běž zabalit a za hodinu u brány.“
„Děkujííí. To jsou moje nejlepší Vánoce, které jsem kdy měla.“ Vortensis tak rychle utekla od stolu, že Minawara jen žasla.
„Že mi na ni dáte pozor?“ zeptal se Frodren.
„Slibuji. Na Zemi jsou prozatím všichni v bezpečí.“
„Mockrát vám děkuji, že jste se o ni postarali. Nedokážu si představit, co bych dělal, kdyby to nepřežila.“
„Co jsem říkala o tom děkování?“
„Omlouvám se.“
„Nechcete jít s námi na Zemi?“ zeptala se ho Minawara. Frodren zavrtěl hlavou. Věděl, že Vortensis by ráda trávila čas s Martinem, kterého miluje. Aby Vortensis tak dlouho na ni nečekala, vstala od stolu a pomalu se vydala na cestu.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Ships Command
Jelikož se dnes slaví Vánoce, tak velitelé všech lodí dali posádce pauzu. Zrovna teď se někteří nacházeli v zasedací místnosti. Byli to například majoři Dave Kleinman, Catherine Womacková a Pat Meyersová. Tito tři zrovna seděli kolem stolu, na kterém ležely karty.
„Myslím, že karty brzy vyměním za šachy.“
„Tak to ti nepomůže, Dave. Pětkrát první místo v mistrovství, které pořádalo letectvo,“ řekla mu na to Pat. Dave položil karty na stůl s tím, že končí. Věděl, že v tomto moc dobrý není. Když se podíval směrem ke dveřím, zahlédl tam stát Felipeho s Paulem.
„Je docela zvláštní vidět ty dva pohromadě.“ Pat i Catherine se podívaly za sebe, aby věděly, o kom vlastně mluví.
„Myslím, že Felipemu je jedno, když je to Paul Emerson z jiné reality. Je to jeho táta ve všech směrech,“ řekla na to Pat.

Felipe i Paul si to s hrnky kávy namířili na balkón, který byl z části zasněžený. Oba stoupli k zábradlí a Felipe čekal, až mu povypráví, co vše se stalo v jeho alternativní realitě.
„Když jsme dostali falešnou zprávu o Superbráně, napadla nás Luciánská aliance. Zajali nás a zamkli nás ve skladišti. Hledali Sam, po které chtěli, aby zprovoznila Odysseu, jelikož byla značně poškozená. Sam ale nebyla na palubě Odyssey, byla na Daedalu, který si to tou dobou rozdával v Pegasu s Replikátory. Když to zjistili, tak začali prohlížet databázi, ve které byli uvedeni všichni členové posádky. Prvně chtěli Markse, ten ale na Odyssey taky nebyl. Caldwell si ho vyžádal na Daedalu. Pak jsi byl na řadě ty. Po odvlečení jsi jim nechtěl za žádnou cenu pomoci, tak tě zastřelili. Naše šance na záchranu mizeli, než se objevila Columbia, která sotva byla dostavěna. Na palubě se nacházel podplukovník Mitchell, doktor Jackson, Teal’c a Vala. Všechny nás přenesli na můstek, i tebe mrtvého, a pak na můj rozkaz zničili Odysseu s Luciánama na palubě. Tebe jsem po návratu na Zemi pohřbil vedle mámy. Několik měsíců jsem se utápěl v pití, jelikož vše, na čem mi nejvíce záleželo, jsem ztratil během chvilky. Další rána pak přišla od velitelství, kde mi oznámili, že Daedalus byl zničen spolu se Sam a Kevinem na palubě. Na Zemi zůstaly už jen dvě lodě, Columbia a Apollo. Obě lodě hlídkovaly nad Zemí a já dostal rozkaz ze shora, abych velel Columbii. Prvně na Zemi zaútočila Luciánská aliance, pár hodin po jejich začátečním útoku se objevili i Replikátoři. Země byla bombardována z orbity a my na Columbii se štěstím dokázali aktivovat pohon alternativní reality. Apollo byl zničen těsně před naším skokem. Zbytek už ti vyprávět nemusím.“
„Neplánovaná mimozemská aktivace!“ zaznělo z interkomu. Felipe i Paul okamžitě vyrazili do řídící místnosti, která se nacházela o dvě patra níže.

Kapitán Graham Simmons seděl v řídící místnosti u počítače, když zrovna Paul s Felipem přišli do místnosti.
„Kdo je to?“ zeptal se Felipe.
„Nepřijímáme identifikaci, ale mám tušení, kdo to může být.“
„Že by návštěva z galaxie Kaliam?“ hádal Felipe. Když se před bránou najednou objevila Minawara s Vortensis, řekl Paul: „Bingo.“
„Měli bychom je naučit našem způsobům, vždyť nám tu pak dělají rozruch,“ řekl na to Felipe a s tátou se vydali do místnosti s bránou.
„Vítejte na Zemi,“ přivítal je a pokynul strážím, aby sklonili zbraně.
„Kde najdu Martina?“ zeptala se hned Vortensis.
„Kterého máte namysli?“ zeptal se Felipe.
„Christophera,“ odpověděla tentokrát Minawara.
„Pokud se nemýlím, tak by měl být doma. Chcete k němu přenést?“
„Moc ráda. Chtěla bych ho překvapit.“ Felipe se usmál a vzal z kapsy vysílačku.
„Odysseo, tady Emerson.“
„Mladší nebo starší?“ zeptal se kapitán Robert Hemsworth. Paul i Felipe se tomu zasmáli, jelikož od té doby, co se rozhodli všichni z Columbie zůstat v této realitě, začali všichni vtipkovat.
„Mladší. Máme tu na návštěvě dvě Antičky, mohl bys je přenést k Marksovému domu?“
„Hned to bude.“
„Ale já chtěla ke…“ než stihla dokončit větu, byly obě přeneseny.
„Zjevně netušila, že všichni bydlí v jednom domě,“ řekl Felipe.

Země, Colorado Springs, 11:15
Martin Christopher stál v kuchyni, kde pomáhal Charleen a Kirbymu péci Vánoční cukroví. Když zaslechl menší rachot, který pocházel z venku, umyl si ruce a šel se podívat ven. Poté, co otevřel dveře, otevřel ústa a po vzpamatování přiběhl k Vortensis, kterou vzal do náručí a políbil ji tak moc, jak jen uměl. Charleen i Kirby na chvilku přestali s vykrajováním a šli se podívat, co se venku děje. Když Minawara zahlédla vnuka s jeho manželkou, usmála se na ně a oni na oplátku také.
„Na jak dlouho tě tu mám?“
„Na tak dlouho, dokud mě táta nebude shánět. A navíc za dva týdny mi už začíná služba v hotelu.“
„Jsi můj nejlepší dáreček na Vánoce,“ řekl Martin, a ještě jednou ji pořádně políbil.
„Nechám vás tu o samotě. Mám menší práci v Kaliamu, která nepočká,“ řekla Minawara. Než však stihla zmiznout, objevil se u ní Kirby.
„Jak moc jsou blízko Mléčné dráhy?“ zeptal se tiše.
„Tak moc, že by mohli vést válku v obou galaxiích.“
„Do háje.“
„Jo. Tady jsou zatím všichni v bezpečí, proto Frodren nechal Vortensis jít na Zemi. Zaútočili na Olymp a ona jim stála čelem. Pár týdnů si s Frodrenem poleželi v nemocnici.“
„Dáme na ně pozor, to ti slibuji. Hodně štěstí.“ Minawara kývnula hlavou a hned na to zmizela. Kirby se pak vydal za ostatními zpátky do domu.
„Mohu s něčím pomoci?“ zeptala se Vortensis.
„Co děláte na každé Vánoce na oběd?“ zajímalo Martina.
„Mno dobře. Takže o oběd se postarám já.“
„Jsi poklad,“ řekl Martin a políbil ji.

Země, San Francisco, Atlantis
Elizabeth se po více jak dvaceti dnech od záchrany dala do pořádku. Právě teď mluvila s Martinou, která jí povídala o tom, co se na Zemi a po jejím zmizení dělo.

Mezitím Teyla, Kanaan a Torren hráli na molu, na kterým byl napadlý sníh. Spolu stavěli sněhuláka, kterého jim pomáhal stavět i John, který vytáhl Ronona taktéž ven.
„A to je všechno?“ zajímalo Ronona.
„Až budeš mít dítko, bude si také s tebou chtít hrát,“ když to John dopověděl, Ronon si uvědomil, že brzy bude vlastně tátou, jelikož Amelia Banksová s ním čeká miminko. Po chvilce na něm přistála sněhová koule, kterou na něj hodila Teyla.
„Vážně?“
„Jsou přece Vánoce,“ řekla na to Teyla a hodila po něm další. Nakonec se přidal také a začal po Teyle házet vytvořené koule ze sněhu. Během chvilky tak vypukla velká sněhová bitka.

Z dálky z pokoje je sledoval Rodney, který pomáhal Jennifer s výzdobou. V operačním nechali postavit velký stromek, který už zbýval jen nazdobit. Jennifer měla někde schované krabice, ve kterých několik ozdob měla. Když je našla, zavolala na Rodneyho: „Půjdeš mi pomoct?“
„Jo, jo, už jdu.“
„Před chvílí jsem mluvila s Carsonem a Radkem. Také nám pomůžou se zdobením.“ Když oba měli krabice v rukou, vydali se na cestu do operačního.

Když tam došli, Radek s Carsonem si hráli s malým letadýlkem, kterým chtěli přidělat Vánoční hvězdu na stromeček. Carson navigoval ze schodů a Radek pilotoval.
„Nahoru… To je moc, dolů… Doprava… Ne, doleva…“
„Tak si už vyber, jestli nahoru, dolů, doprava nebo doleva,“ zahudroval Radek.
„Teď opatrně dolů, dolů…“
„A je to tam,“ řekl Radek a opatrně odhákl hvězdu z letadélka. Všichni přítomni v operačním, včetně Chucka a Amelie, řádně zatleskali Radkovému výkonu.
„Děkuji, děkuji.“
„Výborná práce, Radku. Našla jsem zbytek,“ ozvala se Jennifer, když před něj s Rodney položili zbytek krabit s výzdobami. Elizabeth s Martinou se brzy k nim taktéž přidaly. Nemohly si nechat ujít takovou zábavu.
„Všemu personálu, tady Kašparová. Brzy nám zazvoní dvanáctá hodina, je tak čas usednout ke stolům na pořádný Vánoční oběd.“ Všichni v operačním položili vše, co šlo, a co nejrychleji utíkali do kantýny, aby si mohli vybrat, co chtějí. Šéf kuchař s pomocníky připravili na dnešek celkem dvanáct druhů jídel, ze kterých si mohou vybrat. Avšak počet porcí je omezený, jelikož se na Atlantidě nacházelo více jak pět set lidí. Vyšší personál měl jednu výhodu, na Atlantidě se totiž nedávno zřídila další jídelna, takže ti, kteří o ní věděli, si to namířili přímo tam. Věděli, že tam nebude takový nával. Při cestě se k Martině přidal i přítel, který ji vzal za ruku a vesele pokračovali v cestě.

Země, Colorado Springs, 12:00
U Kevina touto dobou bylo pořádné veselo. U něj doma byli krom jeho, Karina a Emmy, ještě Martin s Vortensis, Charleen s Kirbym, Aimen s Odenem a Sam s Felipem, Sharon a Paulem. Bylo jich tolik, že se málem nevešli k jednomu stolu.
„Doufám, že je toho pro všechny dost. Když jsem se dozvěděla, kolik nás tu bude, tak jsem toho navařila více,“ řekla Vortensis, když zrovna nesla hrnec polévky.
„Martin mi zatajil, co tu na Vánoce vaříte, a tak jsem uvařila to, co máme u nás na Olympu. Doufám, že bude chutnat.“
„Já už to ochutnával a je to boží,“ řekl na to Martin a bez popřání se vrhnul do polévky.
„Je výborná,“ řekla Sam. S ní souhlasili i ostatní, kteří by nad polévkou nejraději slintali. Avšak ne oni jediní měli hlad, Emma se taktéž ozvala, že by ráda papala, a tak Karina na chvilku odešla od stolu a šla nakrmit Emmu.
„Ráda bych si pak vzala recept, je to moc dobrý,“ řekla Sam. Vortensis se celou dobu vedle Martina červenala. Navíc byla ráda, že všem polévka chutná. Když veškerá polévka z talířů a hrnce zmizela, bylo na čase podávat druhý chod.
„No ne,“ Kevin se otočil na bratra, když viděl, co přinesl na velkém talíři, „Tys byl rybařit?“
„Heh, ani ne tak docela. Využil jsem jen Queenmary na přenesení kapra z rybníku,“ přiznal se Martin. Všichni v jídelně se začali smát. Jelikož Emma nechtěla spinkat, tak si ji Kevin vzal na klín a hrál si s ní. Mezitím Martin s Vortensis přinesli na stůl bramborovou kaši, smaženého kapra, bramborový salát a něco málo k pití. Když vše opět bylo přineseno na stůl, všichni měli jen jedinou myšlenku, kterou nakonec nahlas vyslovil Martin: „Nechtěla bys zůstat na Zemi napořád? Pokud by to Frodren přežil.“
„Mno nevím. A co kdybych já tebe unesla ke mně na Olymp?“ usmála se na něj Vortensis.

Galaxie Kaliam
Grimia, 15:00
Thea takové pohodlí, jako pozemšťané na Zemi, neměla. Jelikož u nich na planetě sníh vůbec neexistoval, trávila celý den venku, kde trénovala. Na jeden velký strom si pověsila terč, do kterého se trefovala noži. Z dálky ji sledovali Wenis s Lewrenem, kteří tento den plánovali menší útok na Antiky. Když viděli, jak se Thea snaží vyrovnat se Engarům, nechali ji o samotě a vydali se k mateřské lodi, která se nacházela na orbitě planety. Thea o nich věděla, jelikož postupně získávala schopnosti Antiků, o kterých oni vůbec nevěděli.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 19:30
Čas na rozdávání dárečků pod stromeček se téměř blížil, a tak se všichni obyvatelé Země scházeli venku na jednom velkém place, kde bylo postaveno velké pódium s několika velkými obrazovkami, aby všichni viděli. Nikdo nevěděl, co se bude dít, ani samotná Sam o tomhle nevěděla. Spolu s davem lidí stála pod pódiem, na kterém se objevila Sharon spolu s Aimen. Když Kevin se Sam obě viděli, hned jim vše docvaklo.
„Přeji všem krásný večer,“ těmito slovy začala Sharon mluvit do mikrofonu, který byl před ní, „Děkuji všem, že jste dnes přišli. Pro nás všechny je tento den hodně těžký slavit, ale nemůžeme držet smutek napořád. Určitě by si to všichni zesnulí nepřáli. Pro každého z vás máme dárek, který se vám doufám bude líbit. Právě teď byste ho měli mít všichni před sebou. Jakmile ho otevřete, zmáčkněte na tlačítko, o zbytek se postará ovladač sám. Šťastný a Veselý Vánoce.“ Sharon spolu s Aimen, která zařídila přenos dárků, se vydaly ke svým rodinám, které na ně čekaly pár metrů před pódiem. Sam s ostatními viděli, jak jsou lidé postupně přeneseni, obrátili se na Sharon a Aimen, které se nadřely nejvíce.
„Ani nevím, jak vám mám poděkovat.“
„Vy nám děkovat nemusíte, madam. Přece jen jsou Vánoce,“ řekla Sharon a podívala se na nebe. Opět jim začalo sněžit. Felipe, Sharon i Paul se nechali přenést do svého domu, jelikož je překvapení také neminulo. O to se už ale postaral Kevin, když se na pár hodin zavřel na Queenmary v místnosti s jádrem. Jelikož věděl, že Sam nemá nikoho, s kým by oslavila Vánoce, tak celá rodina ji přizvala k sobě. Nejdříve odmítala, ale když jí pak nedali na výběr, jejich nabídku přijala.

Obyvatelé Země se postupně objevovali u svých nových domovů, ve kterých začíná jejich nová etapa života. V každém domě v obývacím pokoji se nacházel ozdobený stromeček, pod kterým se nacházely dárky. Sharon si dala s výzdobou a dárky velkou práci. Obzvlášť, když tajně vyzvídala, kdo si co přeje. S večeří si práci dělat nemuseli. V každém domě byl vestavěný v kuchyni molekulární syntetizátor, který všem vytvoří to, na co mají chuť. O Vánoční pohostinnost tak bylo postaráno.

V SGC touto dobou už nikdo nebyl. Ve velké hale uprostřed stál ozdobený Vánoční stromeček, pod kterým ležely další dárečky připravené pro zaměstnance, ale ti si to rozbalí až zítra ráno.

Pokračování příště

Moc pěkný vánoční díl těšim se na další

vynikající díl

[Marks]

Děkuji mockrát, oběma


Dneska zjevně nestihnu napsat Silvestrovský pokračování dílu, ale budu se snažit ho dopsat, co nejrychleji to půjde.

Jinak bych Vám všem ráda popřála Krásný Nový Rok, ať se Vám všem daří, a ať se Vám všem splní to, co byste rádi v Novém Roce chtěli

[Marks]

Zdravím,
krapet pozdě, ale máte tu pokračování šestnáctého dílu Krásné čtení přeji

16. díl – Nejtěžší chvilky/Hardes Moments, part 2

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 31. prosince, 8:00
Sam po kratší dovolené vešla do SGC, ve kterém pořád byly vyvěšené ozdoby i s Vánočním stromkem. Po vejití do velké haly, ji přivítala poručík Johansenová, která pro ni měla přichystané několik zpráv a přesunu lidí do nových domů.
„Byli už všichni přestěhováni?“
„Ano, madam. Přechodné budovy jsme tak mohli nechat zbourat.“
„Výborně. Kontaktujte Atlantidu, že bych ráda mluvila s doktorkou Weirovou.“
„Rozkaz.“ Tamara sedla ke stolu a Sam vešla do své kanceláře, kde stoupla k dotykové tabuli, na které si nechala zobraz stav asgardského jádra, které bylo postaveno v sekci čtyř. Jádro je nastaveno pro fungování molekulárních syntetizátorů v domácnostech. Když Sam viděla, že je vše v naprostém pořádku, přepnula obrazovku na dálkové senzory. Naštěstí na nich nic nebylo, takže mohla sednout ke stolu a na počítači prohlédnout planety které doposud nenavštívili. Jedna ji zaujala hned po rozkliknutí na mapy. Antikové měli záznamy o všech planetách, na kterých umístili Hvězdné brány. Zrovna na P6D-094, kterou si Sam prohlížela, by měla být početná kolonizace, kterou před nedávnem vybudovali Furlingové. Doposud se s touto rasou nesetkali, a tak se Sam rozhodla, že na tu planetu pošle SG-1 spolu s SG-5, kterému velí plukovník Young. Po chvilce sepisování na počítači se z vysílačky ozvala Tamara: „Madam, je tu doktorka Weirová.“
„Pusťte ji dovnitř,“ řekla Sam a vstala od stolu. Mezitím Elizabeth vstoupila do její kanceláře.
„Generále.“
„Doktorko. Posaďte se,“ pobídla ji Sam a obě si sedly ke stolku na bílí gauč. Obě teď měly krásný výhled do velké haly, kudy právě teď procházelo několik SG týmů vrácených z několika planet.
„Co pro vás mohu udělat?“
„Chtěla byste dělat prostředníka mezi námi a ostatními zeměmi?“ Elizabeth překvapilo, že jí Sam navrhla takovou práci.
„Jelikož Atlantida teď patří plukovníku Kašparové, tak ráda,“ odpověděla Elizabeth, „Doufám, že jsem ještě všechno nezapomněla.“
„Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí říci.“
„Platí.“ Obě si potřásly rukou a opřely se polštáře, které byly na gauči.

Prostor kolem Země, Columbia
Zatímco plukovník Paul Emerson byl na Zemi se svým synem, lodi teď velel podplukovník Jack Olsson, který se svým týmem dávali dohromady loď. Právě teď se Jack nacházel u hlavního generátoru štítů ve strojovně. Vše ve strojovně bylo vypnuté, takže tam nebyla žádná radiace.
„Dobrá, spusťte diagnostiku.“
„Ano, pane,“ odpověděl lodní inženýr, který na svém laptopu spustil diagnostiku štítů.
„Pane, nevím, co s tím je, ale…“ Jack přišel k inženýrovi, který mu ukázal laptop. Když viděl, jak lodní systémy opět začaly blbnout, zapnul vysílačku na svém uchu.
„Tady Olsson, vypněte na lodi veškeré systémy. Hned!“
„Pane?“ nechápal inženýr.
„Celá loď je nakažena virem, který vysílá všem naši polohu. Hlavně těm, kteří zaútočili na naši Zemi.“ Jack se podíval na světla, která během několika vteřin zhasla. Inženýr měl s sebou baterku, a tak ji aktivoval.
„Co teď?“ zeptal se inženýr.
„Musím jít k jádru, dokud má šťávu. Přenesu všechny na povrch, než nám dojde vzduch,“ odpověděl Jack a oba sprintem vyrazili k jádru.

Když Jack dorazil do místnosti s jádrem, aktivoval pro jádro rezervní energii, která vydrží necelou minutu, proto ani vteřinu neváhal a okamžitě přenášel posádku napovrch planety. Když jádro ukázalo, že se na lodi nachází sám, vypnul jádro a vyrazil do zásobovací místnosti pro kyslíkovou masku.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Když se začala posádka Columbie objevovat v SGC, Sam okamžitě zavolala Paula.
„Carle?!“ zavolal na něj Paul, když viděl svého pilota z Columbie.
„Pane.“
„Co se stalo?“
„Podplukovník Olsson nás všechny transportoval z lodi.“
„Proč?“ zajímalo Paula.
„Naši nepřátelé nám zanechali menší dárek, než jsme skočili sem,“ odpověděl inženýr, který k nim přiběhl, když je zahlédl.
„Jaký?“
„Sledovací zařízení. Přišli jsme na něj při spuštění diagnostiky štítů. Podplukovník poté nařídil okamžité vypnutí systémů na lodi. Pak nás všechny přenesl sem. Nevím, kde jde. Zjevně zůstal na lodi.“ Paul přemýšlel nad tím, co budou dělat, ale pak se tam z ničeho nic objevil Kevin, který ho chytl za rukáv a přenesl se s ním na Queenmary, která tou dobou byla taky na orbitě planety.

Prostor kolem Země, Queenmary
Když se oba objevili na můstku, namířili si to k Weapsovi, který měl na obrazovce zobrazenou Columbii.
„Zachycuji na palubě Columbii pouze jedinou známku života. Podle lokátoru to je podplukovník Olsson.“
„Přeneste ho okamžitě na můstek!“ rozkázal Paul. Weaps souhlasně kývnul hlavou a po zadání příkazu do počítače se objevil Jack na můstku.
„Jacku?“ Po objevení na můstku dřepl na zem a snažil se nadechnout čerstvého vzduchu.
„Jo...“
„Tys mě teda vyděsil.“
„Omlouvám se.“ Jack zakašlal a za pomocí obou plukovníků se postavil na nohy. Oba zajímalo, co se na Columbii dělo.
„Po spuštění diagnostiky štítů se objevil skrytý virus, který se rychle rozšiřoval po celé lodi. Nařídil jsem okamžité vypnutí systémů, ale poté, co jsem přenesl posádku na povrch, se opět projevil. Chtěl mě udusit, když jsem běžel zrovna do zásobárny pro kyslíkovou masku. Columbia právě teď vysílá do naší rodné reality souřadnice, kde se právě teď nacházíme. A teď jsme snadným cílem pro Replikátory, Wraithy a Kliprity.“
„Klipri…Co?“ divil se Kevin.
„Určitě jste se s nimi už taky setkali v Pegasu. Daedalus z jiné alternativní reality,“ řekl Paul.
„A sakra.“
„Columbii už nelze vrátit pod naši kontrolu. Je jen otázkou času, než virus zaktivuje celou loď,“ oznámil Jack.
„Možná je tu jiná šance. Weapsi, přeneste McKaye k nám na palubu.“ Kevin se přesunul zpátky do přední části můstku, kde se po objevení transportního paprsku objevil Rodney.
„Co se děje?“
„Na Columbii máme virus, který převzal nad lodí kontrolu. Je jen otázkou času, než získá plnou,“ odpověděl Paul.
„Jaký virus? … Myslím autora?“ Jack se podíval na Paula a pak na Rodneyho, kterému odpověděl: „Replikátoři.“
„Máte na lodi jádro?“ zajímalo Rodneyho.
„Ano, ale než jsem opustil místnosti, vytáhl jsem z něj pár důležitých krystalů, bez kterých se vůbec nespustí,“ odpověděl Jack a vytáhl z kapsy celkem pět čipových krystalů.
„Super, takže Replikátoři po lodi pochodovat nebudou,“ ulevil si Rodney.
„Musíme do skafandrů a dostat se dovnitř,“ řekl Kevin.
„Do těch, ve kterých se nedá skoro vůbec hýbat?“ zakňučel Rodney, jelikož on nejvíce nesnášel právě skafandry.
„Ne, ty namysli nemám. Pár nových jsme dostali z SGC na vyzkoušenou. Doposud jsme je ještě nevyzkoušeli, jelikož naše hlavní práce byla postavit baráky pro všechny obyvatelé na Zemi.“
„Myslím, že teď je ta správná doba na jejich vyzkoušení,“ řekla Sam, která se nechala skrze Hammonda přenést na Queenmary.

Sam, Kevin, Jack, Rodney i Paul se navlékali do nových skafandrů, které byly vytvořeny pro vojenské účely v terénu. Když si je na sebe navlékli, všichni čtyři, až na Rodneyho, si vzali s sebou pro jistotu zbraně.
„Na jak dlouho máme kyslík?“ zajímalo Rodneyho.
„Na tak dlouho, že byste v tom skafandru mohl být celý týden.“
„Stlačený vzduch. Skafandry jsou vytvořeny skrze asgardské jádro. Bezpečný,“ vysvětlila hnedka Sam a pak se usmála na Kevina, který mezitím zkontaktoval můstek. Během několika uplynutých vteřin se objevil v místnosti transportní paprsek, který je přenesl na Columbii.

Prostor kolem Země, Columbia
Všech pět se objevilo na můstku, který touto dobou byl bez vzduchu. Všude kolem nich létaly jiskry, které vytvářel samotný virus, aby jim znemožnil pohodlný průchod lodí.
„Kde začneme?“ zeptal se Paul.
„Měli bychom se rozdělit. Já a Rodney půjdeme do místnosti s jádrem. Vy půjdete do řídící místnosti,“ navrhla Sam. Všichni souhlasně kývli a vyrazili na cestu. Půlka cesty byla stejná, jen obtížnější než za normálních podmínek. Jelikož výtah nemohli použít, tak museli lézt po žebříku o pět pater níže.
„Vážně?“ zakňučel Rodney.
„Můžete klidně výtahem, ale až vás ten virus zabije, tak si pak posmrtně nestěžujte, doktore,“ řekl mu na to Jack, který lezl dolů jako první. Rodney uznal, že na tom něco pravdy bude, a tak mu Sam uvolnila místo, aby mohl lézt dolů jako druhý.

Po dvaceti minutové cestě po lodi se dostali na chodbu, kde se museli rozdělit. Největší problém byl, že na Columbii byly po chodbách taktéž obranné prvky, které se aktivovaly. Z podlahy najednou vyjela zbraň vzhledem vypadající asgardským paprskometům v menším měřítku.
„Do hajzlu,“ řekl na to Paul.
„Kolik máme…?“ než to Rodney dopověděl, zraň byla nabita a připravena k okamžitému použití.
„Vteřinu,“ odpověděl Jack. Když zbraň vystřelila kratší paprsek, Jack silným mávnutím pravé ruky poslal paprsek zpátky na zbraň, která byla tím zničena. Vlnu výbuchu pak zastavil tím, že sepjal před sebou ruce. Poté, co vše ustálo, měl Jack hodně co vysvětlovat.
„V naší realitě jste nebyl Antikem, plukovníku Marksi, ale já,“ přiznal Jack skutečnost, která byla v jejich realitě. Paul na něj zíral stejně jako předtím na Kevina. Bylo zcela jisté, že o tom nikdo nevěděl.
„Omlouvám se, pane. Ale nemohl jsem to nikomu říci.“
„Proč?“ nechápal Paul.
„Protože v naší realitě Antikové podlehli Engarům. Byl jsem poslední přeživší s těmito schopnostmi. Právě teď nejspíše v naší Mléčné dráze jsou i Engarové, kteří si to rozdávají s Replikátory, Wraithy i s Kliprity.“
„Takže v té vaší…?“
„Jsou všichni mrtví,“ odpověděl Jack. Hned na to následovala menší exploze z chodby, kde se nachází asgardské jádro.
„Zůstaňte tady.“ Jack se rozeběhl směrem k explozi následovaný Kevinem, který neuposlechl a běžel za ním. Když otevřel dveře od místnosti, všude byl samý kouř. Nic nešlo vidět. Jack viděl za sebou Kevina, a tak se ho dotkl a vytvořil kolem nich štít. Pak vešli dovnitř, kde si to namířili k jádru, které naštěstí bylo neporušené.
„Kde tu máte řídící krystaly od hypermotorů, motorů, štítů a vnitřních senzorů?“ zeptal se Kevin.
„Žádné nejsou.“
„Co tím chcete říci? Jak teda ovládáte loď?“ zarazil se nad tím Kevin. Jackovi nezbývalo nic jiného, než mu to říci: „Columbia nevlastní pouze asgardské jádro, ale i replikátorské, které jsme získali, když postupně útočili na naše základny.“
„Chcete tím říci, že veškeré systémy jsou řízeny skrze replikátorského jádra?!“
„Ano, pane.“
„A to je kde?“
„Na zádi u motorů. Desáté podlaží, chodba D-5, místnost Replik,“ odpověděl Jack a během několika vteřin oba zmizeli.

Paul, Sam i Rodney čekali na ně na chodbě. Ale než by se jich dočkali, vyrazili alespoň do řídící místnosti, kde prozatím žádná exploze nebyla slyšet.
„Předpokládám, že jste to nevěděl?“ zeptala se ho Sam.
„Ne,… nevěděl,“ odpověděl zklamaně Paul.
„Mohu vás alespoň utěšit tím, že o Kevinovi to taky nikdo nevěděl, jen jeho manželka.“
„Já tu jsem taky…“ ozval se Rodney, kterého si nikdo nevšímal.
„My víme, Rodney. Nezapomněli jsme na tebe,“ řekla Sam.

Kevin s Jackem se objevili v místnosti s replikátorským jádrem, které bylo obklopeno samotnými bloky Replikátorů.
„Už vím, proč jste to nechtěl hned říci.“
„Jo. Virus si našel cestu ke tvůrcům.“ Oba zrovna sledovali, jak replikátorské jádro vytvářelo malé bloky pro stavbu Replikátorů.
„Ve zbrojnici máme bednu C-4. Raději zruším pár místností, než jim nechat celou loď.“
„Hned jsem zpátky.“ Kevin zmizel a nechal tam Jacka samotného. Než se Kevin vrátí, chtěl se Jack podívat na druhé straně místnosti na panel, který je propojen s replikátorským jádrem. Když panel aktivoval, zjistil, že virus zapomněl na jednu důležitou věc, a to zajistit bezpečnost přívodu energie přímo k jádru.
„Paul mě po tomto zabije asi sám,“ řekl dříve, než za pomocí bezpečnostního klíče aktivoval destrukci toku energie. Po otočení klíče se najednou začaly všude objevovat po celé lodi jiskry.

Energie po celé lodi přestávala postupně fungovat. Gravitace na lodi byla přerušena jako první, naštěstí nové skafandry měly odolnější magnetické boty. Sam i Rodney se podívali na Paula, který tušil, co se stalo.
„Co to bylo?“ zajímalo Sam.
„Destrukce toku energie. Jack musel mít u sebe klíč, který použil u druhého jádra.“
„Druhé jádro?“
„Na palubě nemáme pouze asgardský, ale i replikátorský.“
„Plánoval jste nám to někdy říci?“ zeptal se ho Rodney. Odpovědi se nedočkal, jelikož se dostali na místo, kam potřebovali. Rodney se chtěl připojit do sítě, ale tím, že Jack zničil celou síť, nemohl udělat nic.
„Záložní generátor tu máte?“ zeptal se Rodney.
„Zničen spolu s hlavním,“ odpověděl Paul.
„Bez energie nic nemůžeme dělat. Co si sakra myslel, než to zničil?“ nadával naštvaně Rodney.
„Zeptám se ho, až ho uvidím. Alespoň teď budeme mít bezpečný průchod lodí, tímto totiž vyřadil všechny bezpečností prvky na lodi. Žádná zbraň už na nás mířit nebude.“
„Kam půjdeme?“ zeptala se Sam.
„Jelikož všechno vyřadil z činnosti, tak se akorát můžeme vrátit na můstek. K nim se nedostaneme, pokud nás nikdo nepřenese,“ odpověděl Paul.
„Půjdu se nejprve podívat na asgardské jádro. Třeba by se dalo něco udělat,“ řekla Sam.
„S vyndanými krystaly nic neuděláme, ale můžeme to zkusit,“ řekl na to Rodney a všichni tři vyrazili do chodby, kde zabočili do chodby, ve které se nacházela zbraň, která je chtěla zabít.

Poté, co Kevin našel bednu s C-4, se vrátil k Jackovi, který se mezitím hrabal ve vestavěných panelech.
„To jste byl vy?“
„Jo. Plukovník mě po tomto nejspíše zabije sám. A moje žena mu pak za to vřele poděkuje,“ odpověděl Jack a otevřel bednu. Do rukou vzal čtyři C-4ky, které rozmístil poblíž jádra. Při rozmisťování čtvrté C-4ky se Jack najednou zarazil. Kevin se na něj podíval, jelikož nevěděl, co se s ním děje. Pak najednou viděl replikátorsky vytvořenou tyč procházející jeho břichem. Jackovi začala téci z úst krev. Na nohou už nevydržel stát a velmi rychle klesl k zemi. Kevin se k němu přenesl a po dotyku na něho přenesl jak sebe, tak i jeho.

Prostor kolem Země, Queenmary
Oba dva se objevili na ošetřovně na Queenmary, kde tou dobou měla službu doktorka Maria Furiová, která seděla u počítače, na kterém si prohlížela lékařské záznamy svých pacientů.
„Doktorko!“ zavolal na ni Kevin. Maria se otočila za sebe, kde viděla ležícího Jacka a nad ním klečícího Kevina. Rychle vstala od počítače a přiběhla k nim.
„Co se stalo?“ Rychle přitlačila ruce na ránu, která silně krvácela.
„Menší problém s Replikátory na Columbii.“
„Jádro by mělo být odpojeno od zbytku lodi… Vyhoďte jej,“ řekl při vědomí Jack. Kevin kývnul hlavou a hned zmizel. Maria mezitím si přivolala zbytek zdravotního týmu, který jí pomohl položit Jacka na lehátko.

Prostor kolem Země, Columbia
Kevin po objevení na Columbii nechal ostatní přenést na Queenmary, zatímco on dokončoval poslední přípravy. Zbytek C-4 schoval zpátky do skladiště a pak se přenesl na bezpečné místo, odkud měl signál na odpálení C-4 v místnosti. Po zmáčknutí tlačítka se najednou ozvala velká rána.
„No do…“ než to dopověděl, rychle od tama zmizel. Vy buch byl poněkud větší než, byl předpokládán.

Prostor kolem Země, Queenmary
Kevin se objevil na můstku, kde ostatní měli sundaný vršky od skafandrů. Když se podíval za sebe do prostoru, viděl na Columbii menší výbuch.
„Tak tohle jsme možná krapet přepískli.“
„Kde je Jack?“ zajímalo Paula. Kevin sundal z hlavy vršek skafandru a podíval se na Paula, kterému odpověděl: „Je na ošetřovně. Replikátorské jádro si začalo samo vytvářet bloky. Pár bloků se zformovalo do tyči, která se zabodla do podplukovníkova břicha.“ Paul se bez nejmenšího zaváhání rozeběhl na ošetřovnu, aby zjistil, jak na tom Jack je. Loď mu v tuto chvíli byla zcela ukradená.
„Co to bylo za explozi?“ zeptal se Rodney.
„Museli jsme jádro odstřelit, jiná možnost nebyla,“ odpověděl Kevin a obrátil se na Weapse, „Zaměřte Columbii a přeneste ji do hangáru.“
„Ano, pane.“ Sam, Rodney i Kevin si to pak namířili do skladovací místnosti se skafandry, aby je mohli ze sebe konečně sundat.

Paul skafandr sundal ze sebe až na ošetřovně, kde v tuto chvíli pochodoval z jedné strany na druhou. Čekal, až se někdo z doktorů objeví, aby ho informoval o stavu jeho kamaráda.
„Proč nikdo nic neříká?“
„Jelikož teprve začali,“ odpověděl Kevin, který přišel za ním, „Podplukovník mi řekl, že má ženu.“
„Kate. Čekají spolu první mimčo.“
„Tak to si s Emmou budou určitě rozumět, až vyrostou.“
„Proč jsi to nikomu neřekl, že jsi potomek Antiků?“ snažil se zjistit, proč to neudělal i Jack.
„Není to něco, s čím by se každý chtěl hned na potkání chlubit. Když jsem to zjistil, život se hned změnil. Rodiče prvně opustili mě, pak Martina. Když mě děda s babičkou dostali z dětského domova, museli s pravdou ven. Historie Antiků je krapet zdlouhavá, obzvlášť, když vezmeme u nich věkové rozdíly. Genesis se povznesla a měla babičku až po půl miliónu letech. Ta měla zas mou mámu až po skoro miliónu. Není to přesný, tolik toho zas nevím. Byl jsem párkrát zděšený z toho. Pak jsem se dostal ke Hvězdné bráně a pomalu jsem na to přicházel svým vlastním způsobem. To už se babička s dědou vrátili zpátky do Kaliamu, kde se celou dobu rodiče před námi skrývali. Jack to musel chápat stejně. Obzvlášť, když řekl, že všichni Antikové u vás podlehli Engarům. Být posledním patřící mezi ně je těžký. Až se z toho dostane, zeptejte se ho na to přímo. Popřípadě, jestli víte jména jeho rodičů, tak bych je možná sem dostal, jestli stále žijí. Jen nevím, jestli v této realitě ho měli, nebo ne. Všude se najdou odlišnosti.“
„A co Karina?“
„Já i Karina jsme se poznali náhodou u armády. Ani jeden jsme nevěděli o tom, že ten druhý patří k Antikům. Dozvěděli jsme se to krapet náhodou, když nás poslali na menší misi. Původně to mělo být brnkačka, nakonec z toho vyšla střelba po dvaceti plně ozbrojených vojáků. Všechno se to odehrávalo tady na Zemi. Když šlo do tuhého, Karina se mi najednou začala ozývat v hlavě. Normální člověk nic neslyší, a tak jsme hodně rychle zjistili, kdo ve skutečnosti jsme. Poté, co jsme se z toho dostali, tak jsme spolu začali randit. A zbytek už je jen pohádka o šťastném páru. Milovali se a po dlouhé době zplodili i potomka. Myslím, že kdybych nikdy nepotkal Karinu, tak bych byl ještě v tuto dobu sám. Pořád jsem byl jen na lodi, na osobní život nebyl čas. Když jsem zjistil, že Karina byla převelena na Odysseu, první, co jsem udělal, když se objevila na můstku, bylo to, že jsem vstal od konzole a přede všemi jsem ji políbil.“
„Budu hádat. Všichni na vás zírali.“
„Přesně tak. Nikdo o tom nevěděl, až ten den to zjistili. Ona létala s F-302, dostala velení jedné skupiny. A já střídal na můstku jednu pozici za druhou. Jak říkám, historie je velká, a ne každý se s tím chce chlubit na potkání,“ řekl Kevin. Když se pak podíval na hodinky, zjistil, že se blíží ke dvanácté hodině.
„Určitě to bude ještě nějakou dobu trvat, měl byste to jít říci jeho ženě. Já se zatím vrátím dolů do SGC, Karina si bude dělat starosti, když neví, kde jsem.“

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 12:00
Karina s Emmou v kočárku pochodovala po velké hale, kde se stále nacházela posádka Columbie. Když se tam objevil Kevin, hned šla za ním.
„Kevine, co se stalo?“
„Menší problém s Columbií. Teď už je to ale vše vyřešeno. Chvilku počkej, jen to oznámím její posádce.“
„Dobře.“ Kevin stoupl na nejvyšší místo na podlaze, aby ho všichni viděli. Nemusel ani prosit o ticho, všichni ztišili, když ho zahlédli.
„Columbie už není dále ovládána Replikátory. Avšak kvůli tomu jsme museli vyhodit replikátorské jádro do povětří. Loď to přežila v celku, ale čekají ji velké opravy. V tuto chvíli už je v hangáru.“
„A co podplukovník Olsson?“ zeptal se inženýr, který předtím byl s plukovníkem.
„Právě teď ho operují na Queenmary, jelikož jádro si samo začalo vytvářet bloky, které se zformulovaly do tyči, která se mu zabodla do břicha. Bližší informace o jeho stavu nemám. Až to budu vědět, dám vám vědět. Prozatím běžte všichni domů. Plukovník Emerson se vám určitě ozve jako první.“ Posádce se moc nechtělo jít domů, a tak místo toho postupně šli do posiloven, které byly rozmístěny po všech horních patrech. Poté, co se posádka rozmístila do posiloven, přišel do haly Paul i s Kate Olssonovou.
„Kevine,“ zavolal na něj Paul, když byl k němu otočen zády.
„Ano?“ Kevin se okamžitě k němu otočil. Hned viděl před sebou stát Paula s neznámou ženou.
„To je Kate Olssonová, Jackova manželka. Toto je Kevin Marks.“
„Ráda vás poznávám. Bude Jack v pořádku?“
„Z Queenmary se mi ještě neozvali, takže nejspíše je stále na operačním sále. Ale nebojte se, je v dobrých rukou. Jakmile skončí, přenesou ho do vojenské nemocnice.“
„Já ji tam zavedu,“ nabídla se Karina, „Vy dva se postarejte o Columbii. A jakmile něco budete vědět o podplukovníkovi,…“
„Tak hned dáme vědět,“ ujistil ji Kevin. Karina se na něj usmála a pak s Emmou i Kate vyrazili k východu. Mezitím se Kevin nechal s Paulem přenést na palubu Queenmary.

Prostor kolem Země, Queenmary
Weaps zrovna stál u boční obrazovky, když na můstek přišli oba plukovníci. Podíval se na ně a počal, až k němu přijdou.
„Columbie je usazena v hangáru. Inženýři na Thétě byli už informování, takže brzy dorazí zpátky na Zemi. Dálkové senzory také nic neukazují, takže jsme zatím čistí. Nikdo k nám nesměřuje,“ oznámil major.
„Výborně. Kde se nachází Apollo?“
„Letí už zpátky. Plukovník Ellis vzkazuje, že další přeživší skupina Luciánské aliance byla zneškodněna.“
„Takže tohle dopadlo dobře. Spojte se s nimi a vzkažte plukovníkovi, že jim hned po návratu začíná hlídka nad Zemí. Ať ponechá na lodi pouze základní tým.“
„Ano, pane.“ Weaps odešel od obou důstojníků a sedl si zpátky za svou konzoli. Po chvilce ticha zakručelo oběma plukovníkům. Oba se zachechtali a usoudili, že by něco malého měli sníst, a tak si to namířili do jídelny.

Země, Colorado Springs, Vojenská nemocnice, 13:20
Karina s Kate seděli venku před vojenskou nemocnicí. Kate se strašně moc líbila Emma, když viděla její rozkošné tvářičky.
„Kdy se vám to má narodit?“ zeptala se Karina.
„První termín mám za týden.“
„Páni. To už je hodně blízko. Máte už vybraná jména?“
„Tyler. Po Jackovém otci.“
„To je krásné jméno.“ Když se Karina podívala na Kate, viděla, jak jí tekly slzy z očí.
„Váš manžel bude v pořádku, určitě.“
„Karino, tady Kevin,“ ozval se skrze vysílačku.
„Slyšíme tě.“
„Podplukovník je po operaci. Právě ho přesouvají do nemocnice.“
„Děkuji za zprávu.“ Kate si otřela oči a rychle vstala z lavičky a spolu s Karinou a Emmou vyrazili do nemocnice.

Jack ležel na nemocničním lůžku na jednotce intenzivní péči. Když se otevřely dveře, prošla nimi Kate, která hned sedla ke spícímu Jackovi. Chytla ho za pravou ruku a držela mu ji. Doufala, že se hned probudí, ale předtím, než vešla do místnosti, ji doktoři informovali, že tak rychle to nebude.

Země, San Francisco, Atlantis, 15:00
Elizabeth pochodovala chodbami po Atlantidě, až dorazila k řídící místnosti, kde na ni čekala Martina. Martina věděla o tom, že Elizabeth zítřejším dnem začíná pracovat na své nové pozici.
„Připravena na novou pozici?“
„Se vší parádou. Jen nevím, jestli jsem na tu pozici ta správná.“
„To určitě jste. Já taky pochybovala o velení na Atlantidě,“ přiznala se Martina.
„Ale zvládáte to výborně. Neslyšela jsem doposud žádné stížnosti,“ pochválila ji Elizabeth a Martina chvilku nad tím zapřemýšlela.
„Myslím, že to teprve přijde. Zatím jsem neměla čas nic provést,“ zavtipkovala.
„Tak snad to nebude nic hrozného.“
„To mohu slíbit. První rošťárnu udělám na apríla,“ přiznala se Martina a spolu s Elizabeth se zasmály.
„Madam,“ ozval se najednou od dveří John.
„Johne, pojďte dál.“
„Mám vzkázat od Rodneyho, že vše na půlnoc je přichystané. Radek už jen dolaďuje drobnosti.“
„Výborně. Pro dnešek máte volno. Od zítřka opět začnou mise.“
„Rozkaz.“

Země, Colorado Springs, Vojenská nemocnice, 17:30
Kate stále seděla vedle Jacka, který konečně po dlouhém čekání nabyl vědomí. Chytla ho za ruku a usmála se na něj.
„Co mi to děláš?“
„Omlouvám se,“ řekl tiše.
„Jak se cítíš?“
„Jsem naživu,“ odpověděl a na chvilku zapřemýšlel o tom, kdy Kate řekne, kým ve skutečnosti je. Nakonec se rozhodl, že jí to řekne později, teď na to zrovna nebyl správný čas.

Země, Colorado Springs, 23:50
Pomalu se blížila půlnoc a všichni obyvatelé Země se pomalu scházeli venku. Obě brány na Zemi byli uzavřeny, a tak všechen personál mohl jít také ven. Když už chyběla jen chvilinka, patnáct vteřin před půlnocí začali všichni odpočítávat.
„…Deset, devět,…“ Karina s Kevinem, Emmou, Aimen, Odenem, Charleen a s Kirbym stáli před domem a čekali, až všechno začne.
„…Pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ Z určených stanovišť postavených na Zemi, se najednou začali objevovat petardy, které byly zapalovány dle nastaveného programu.
„Šťastný Nový Rok,“ popřál všem Kevin. Pro všechny právě teď začala nová etapa života.

Konec

[Aiwendill]

Ale no... tak pekna a napinava cast a ty to pokazis happyendom...

[Marks]

Tak Jacka Olssona jsem nemohla nechat umřít, když se má stát hlavní postavou A pak už jsem to musela nějak ukončit, jinak bych tento díl psala ještě o vícero stránkách, než jsem měla původně v plánu Jinak děkuji

Moc pěkný díl těšim se na další velmi mě překvapilo to s tím replikátorským jádrem velmi zajímavý nápad

[Marks]

Mockrát děkuji Ono každá rasa má své vlastní jádro, i pozemšťané ho mají od doby, co začal program Hvězdná brána Jelikož v té jejich realitě převážně útočili Replikátoři z Pegasu, tak se rozhodli, že se pokusí získat jejich jádro a využít ho v jejich prospěch nakonec to dopadlo tak, že ho teď museli zničit

i tak to bylo překvapení že získali jádro z lodi když měli jen to na Asurasu