osobně jen vymyslím zápletku.
U Pomsty jsem chtěl vrátit Antiky (jakožto Alteriany) a pomstít mrtvé bratry. Tedy věděl jsem že se v nějaké formě vrátí antikové a budou se mlátit s Wraithy.. zbytek veškerého děje vznikl tím, že jsem si sedl k PC pustil hudbu položil prsty na klávesnici, zavřel oči a po chvíli jsem psal.. bez rozmyslů.. když jsem měl nějakej nápad mimo psaní, tak jsem ho zpracovával v hlavě (většinou pár dní)..
U Sedmi Stran to bylo velmi podobně.. jen s tím že se změnila zápletka.. a až do konce povídky jsem nevěděl ani jak to skončí

u Příběhu vesmíru jsem používal (nebo měl v plánu použít) tuny nezpracovaného materiálu co se nevešel do Sedmi Stran. tudíž to byla moje jediná sólo povídka u které jsem měl promyšlen děj.
A pokud to můžu porovnat jakožto autor, tak pro mě bylo lepší psát z patra.. když jsem pracoval například s Vlad Draculem na Borealis, tak jsem měl osnovy.. tehdy jsem měl problém se v nich rozepsat (začít psát) psaní pak šlo snadno
s Icem na Destiny jsem zas psal díly na míru.. děj a zápletky v nich byly na mě, ale musel jsem do nich vtěsnat to co potřeboval Ice.
ovšem vždy jsem se řídil komentáři.. díky komentářům jsem do příběhu vesmíru vložil Destiny (čímž jsem musel upravit linii děje) nebo v sedmi stranách jsem vytvářel některé boje.. ale zas ne vždy.. například lidi chtěli aby O'Neill přežil... tak jsem ho zabil o pár dílů dřív..
pokud to nechceš číst celé, tak ve zkratce: Raději jen vymyslím hlavní zápletku, která se může projevit klidně až po několika dílech a pak jen položím prsty na klávesnici
