Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG:ZDP -111. Na Věčných Časech - KONEC (+PDF za Obsahem)

SG:ZDP -111. Na Věčných Časech - KONEC (+PDF za Obsahem)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Tak sem přelouskal všech šest kapitoly a musím říct že to bylo zajímavé, ale frt nechápu, že je v tom antici nechali sami

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Ondro :)

Oma nemá čas, protože se pere s Anubisem, a ostatním Antikům je to jedno. Antikové se do problémů Mléčné dráhy přestali plést a budou v tom pokračovat :wink:

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo: mašlička se ti povedla

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

Pořád z ní mám radost :D

:sunny:

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Se nedivím, taky mě pobavila :)

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Mašlička se mi tak líbila :lol:
Na ZDP 2 je pěkné to navázání na úplně první série SG. Jsou tu zmíněny rasy a kultury z prvních dílů, dokonce i holič Joe.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Azany :)

:sunny:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Dobré ráno a hezkou neděli. Bavte se :D

7. Slavné návraty

„Generále Landry, je vše připraveno?“ zeptal se nervózně Richard Woolsey. Po Hankově krátkém přikývnutí pohnul rameny, jakoby se chtěl víc narovnat, udělal dva kroky po zasedačce v SGC a zase se vrátil na původní místo.
„Doktore, čekají u Brány na signál. Všechno probíhá podle plánu,“ snažil se ho generál uklidnit. „Podívejte se,“ ukázal do okna vedoucího do místnosti Brány.
Oba dva se přiblížili k širokému průzoru a zadívali se na horečnou činnost, která probíhala pod nimi. Důstojní muži v oblecích i uniformách stáli v hloučku, polohlasně o něčem diskutovali a s umírněně znechucenými výrazy uhýbali před techniky vlekoucími tu srolovaný koberec, tam skládací sedačky, pár křesílek, několik konferenčních stolků, kávovar, barely s vodou, hromadu kovových tyčí nebo balík poloprůsvitné bílé látky.
Hank se na tu spoušť díval se špatně skrývanou skepsí.
„Chcete z toho udělat…,“ rychle spolknul slovo ‚cirkus‘ a nahradil ho velmi jemným: „… společenskou událost?“
Richard se zatvářil podezřívavě, protože ho také napadlo příhodnější označení, i když v jeho případě by to byla spíš ‚maškaráda‘.
„Je to nutné,“ procedil mezi zuby. „Odhlasovali si to,“ rozhodil ruce v bezmocném gestu. Také se mu příliš nelíbilo rozhodnutí, že z vracení zachráněných zajatců udělají takovou… událost. Opět se musel vědomě vyhnout slovu maškaráda.
Hank přešel ke stolu, dotkl se komunikačního zařízení a řekl: „Vytočte adresu.“ Znovu se pohledem ujistil, že je čas na průchod, a tiše pro sebe oddechl.
Efektu při vytváření červí díry si nikdo z přítomných skoro nevšiml. Stal se natolik běžnou záležitostí, že přestal být obdivuhodný a zůstala z ní nudná akce, při které museli čekat, až se hladina průchodu ustálí, místo aby mohli okamžitě projít na druhou stranu.
„Zkontrolujte ještě jednou okolí přes MALP,“ rozhodl doktor Woolsey. Když už se musí zúčastnit této – setkání, chtěl mít jistotu, že se za tu čtvrt hodinu, kdy Bránu na danou planetu otevřeli poprvé, kolem ní neshromáždila horda bojechtivých domorodců.
„V pořádku,“ ozvalo se z řídící místnosti. „Kolem Brány je klid.“
Richard se podíval na generála a napadlo ho, že mu závidí. Generál Landry zůstával na velitelství SGC a zajišťoval akci ze Země.
„Tak, jdeme na to,“ prohlásil a snažil se, aby mu v hlase zaznívala autorita a rozhodnost, kterou necítil. Seběhl do místnosti s Branou, široce rozevřel ruce před houfem diplomatů, vojenských čehosi a ostatních důležitých mužů a vzpomněl si na svoji babičku, jak večer zaháněla drůbež. Kousl se do jazyku, aby neřekl huš, huš nebo kšá, odkašlal si a hlasitě pronesl:
„Vážení pánové, je čas na naši malou slavnost navrácení ztracených příslušníků spřátelených i těch méně přátelských ras. Prosím, račte nahoru a projít.“
Než se pohnuli, technici odnosili veškeré nakupené vybavení skrz Bránu a na rovném prostranství poblíž portálu začali připravovat zázemí pro předání bývalých zajatců.

Samantha seděla na posledním kamenném schodu u Hvězdné Brány na planetě obývané Noxy a sledovala Daniela, který přecházel okolo s rukama v kapsách.
„Máš ještě nějaký nápad?“ zeptala se opatrně. Vyzkoušeli všechno, co je napadlo, aby přilákali pozornost Lyi, Anteause nebo jiného z Noxů. Bezvýsledně.
Daniel se nad ní zastavil a svěsil hlavu. „Už ne,“ řekl unaveně. Pohled mu padl na kámen u nohou. Shýbl se pro něj, otočil se pryč od Brány, rozpřáhl se a vší silou mrštil kámen do dálky.
„Au,“ ozvalo se z volného prostoru.
„Cože?“ zamračil se Daniel.
Samantha se zvedla a postavila se vedle něho. „Potřebujeme s vámi mluvit!“ zavolala.
Rozhlíželi se kolem sebe a čekali, jestli na jejich akci někdo zareaguje. Nějakou dobu se nic nedělo, pak se vzduch před nimi zachvěl a objevila se Lya. Jak bylo jejím zvykem, sepnula ruce před hrudí a naklonila hlavu na stranu, ale po úsměvu nebyla na její tváři ani památka, jen rychle se hojící šrám na levém spánku 
„Neměli byste tu být,“ řekla vážně. „Běžte domů,“ pokračovala, rozpojila ruce a jednou opsala malý kruh. Brána se otevřela, ale Samantha i Daniel se ani neohlédli. Dívali se na Lyu a čekali, až pochopí, že tentokrát nebude tak jednoduché se jich zbavit.
S drobným povzdechem to vzala na vědomí. Pokynula jim, otočila se a vykročila k lesu.
Samantha se podívala na Daniela a na jeho tváři uviděla stejný přitroublý úsměv, jak vždy, když přišla řeč na Noxy a jejich půvabnou představitelku. Nechala ho stát a sama se vydala za Lyou. Neudělala ani tři kroky, když ji Daniel dohonil, srovnal s ní tempo a začas se zvědavě rozhlížet kolem sebe.
Prošli kouskem lesa, který od Brány vypadal stejně hustý jako všechny ostatní lesy na planetě, a zastavili se okraji prostranství s několika podivně zkroucenými domy.
„Co to…?“ začal se ptát Daniel, ale zmlkl a překvapeně se díval na postavu, která vyšla z jednoho z domů a zamířila k nim.
„Jmenuji se Sinem,“ řekl nově příchozí. „Možná se na mě pamatujete,“ díval se střídavě na Samanthu a Daniela.
Tvářili se rozpačitě. Jeho tvář jim byla povědomá, ale nedokázali ho nikam zařadit. Nenechal je dlouho přemýšlet. Se stopou rozpaků se připomněl sám:
„Naposledy jsme se viděli na Nové Tollaně. Patřil jsem k ochraně jednacího sálu.
„Tollan,“ vydechla Samantha. „Samozřejmě, už se pamatuju. Vy…,“ nedořekla. Vzpomínky na poslední chvíle předtím, než jim Narim pomohl uprchnout Hvězdnou branou před útočícími goa’uldy, se jí vrátily nečekanou silou.
„Narim tady není,“ řekl Sinem, jakoby jí četl myšlenky.
„Zůstal,“ začal Daniel, ale po zaváhání svoji otázku zaměřil jiným směrem. „Kolik vás zůstalo po té bitvě? Nedokázali jsme se s vámi Branou spojit. Mysleli jsme, že jste všichni zahynuli.“
„Zbylo nás málo. Ani předtím nebyla naše populace početná, a teď? Možná pár set.“ Pokud byla Sinemovi Danielova otázka nepříjemná, nedal to na sobě nijak znát. „Ale Narim není mrtvý,“ usmál se na Samanthu. „Aspoň naši přátelé Noxové jsou o tom přesvědčeni.“
Lya stála zatím v povzdálí, aby nerušila setkání. Teď se přiblížila a vážně pokývala hlavou. „Necítili jsme smrt. Narimova průzkumná loď se ztratila. Tollani si myslí, že byl zabit těmi tvory, kteří se objevují a zase mizí, ale oni nezabíjejí. Poznali bychom to.“
Sam musela zamrkat, aby vyhnala slzu, která se chtěla prodrat ven. „To je skvělá zpráva,“ vypravila ze sebe.
„Takže víte, co se děje?“ zeptal se Daniel podrážděně. Narim mu byl v podstatě ukradený, ale důvod jejich návštěvy ne.
Lya sklonila hlavu.
„A?“
„Víte jaký je pohled Noxů na boj,“ podívala se na něho se špatně skrývanou lítostí.
„Plukovníku, doktore,“ zachrchlala Samanthě ve vestě vysílačka. Brána nebyla vidět, ale zřejmě ji ze Země otevřeli, aby mohli Samanthu a Daniela kontaktovat.
„Slyším,“ zareagovala Sam okamžitě. Pokud je volají ze Země, musí mít nějaké nové zprávy.
„Všichni, kdo zmizeli při útocích, byli nalezeni. Aspoň myslíme, že všichni,“ oznamoval hlas z kontrolní místnosti SGC. „Mám vám vyřídit, že předání se týká i Noxů. Prý našli pár jejich lidí mezi ostatními rasami. A taky je tam…,“
„Narim,“ dořekla Samantha dřív, než hlas z vysílačky.
„Vy už o tom víte? Mám vám oznámit místo předání.“
Lya došla k Samanthě a poslouchala s rozzářenýma očima. „Přijdeme,“ zašeptala, když vyslechla označení planety. „Tollany vezmeme také.“ Počkala, až Sam ukončí spojení, pokynula rukou a za Danielem a Sam se objevila a znovu otevřela Brána. „Musíme se připravit a nechceme nechat naše zachráněné dlouho čekat.“ Podívala se ze Samanthy na Daniela a zpátky a s drobným vědoucím úsměvem řekla: „Můžete nás znovu navštívit, až dokončíte předávání.“

„Kdo ještě zbývá?“ zeptal se Richard Woolsey a velkým tmavým kapesníkem přejel po týlu.
„Ještě tam máme Enkareny, ty bychom potřebovali odeslat na jejich planetu co nejdříve, lidi z Letony a Vyusany, pár Noxů, nějaké Tollany a bandu Optriců a Bedrosianů. S těmi jsou potíže. Kdybychom je nedrželi v dostatečné vzdálenosti od sebe, tak se snad pozabíjí. Snaží se o to i tak. Asi je budeme muset převézt lodí, protože pořád odmítají existenci Hvězdných Bran. A to ani nemluvím o Luciánech, i když ti se aspoň tváří, že spolupracují. Stejně se k nim nikdo neotočí zády.“ Major Martens se zadíval do seznamu, který vytvořila posádka Atlantis předtím, než zaparkovala na orbitě. „Měl bych znovu připomenout doktory McKaye a Felgera…,“ začal a nakrčil čelo, jakoby čekal od Woolseyho pohlavek. Doktory připomínal už poněkolikáté a nevypadalo to, že by se na ně v brzké době dostalo.
„Až tohle dokončíme,“ řekl unaveně Richard a rozhlédl se po zázemí, které jim u Brány vybudoval pozemský personál. Rozhodně vypadalo lépe než tmavé vojenské stany.
Na části víceméně rovného prostoru blízko Brány byl natažený silný vysokozátěžový koberec a nad ním se jako baldachýn na konstrukci z kovových trubek vznášela poloprůsvitná látka. Na vzdálené straně byla stažená až k zemi a směrem k Bráně ji bílé, červené a modré stužky poutaly k horní trubce, aby nebránila výhledu. U každého rohu byly zvenku rozmístěny stráže. Jejich stíny Richarda mátly a znervózňovaly, ale uznával jejich funkci a snažil se sebou netrhat pokaždé, když koutkem oka zahlédl, že se pohnuly.
Po ploše koberce bylo strategicky rozmístěno několik skupinek židlí se stolky nebo houfů křesel pro představitele planet, kteří si přišli pro své zachráněné, a také pro nejvýznamnější probuzené, než se dostali zpět na své rodné planety. Zástupci Země se tvářili tak důležitě, jakoby každého jednotlivce z obrovské přepravní lodi zachraňovali osobně, a propouštěli je stejně neochotně, jako otec dceru, která se právě vdala.
Většina ras projevovala patřičné nadšení a vděk, ale jednalo se většinou o společnosti zaostalejší než Země. Ty více vyspělé sice nešetřily díky, ale na nabídky hlubší spolupráce se tvářily skepticky.
Richard dohlížel na správnou koordinaci přesunu a jednání se účastnit nemusel. Byl rád, že se může pozdravit jenom se zachráněnými, které si vybral sám. Třeba s Narimem. Pamatovali si jeden druhého z původních jednání na Nové Tollaně a respekt a důvěra mezi nimi byla vzájemná. Po krátkém hovoru se Richard zmínil, že plukovník Carterová s doktorem Jacksonem jsou u Noxů a Narim najednou neměl stání. Když se otevřela Brána a objevila se v ní Lya, netrpělivě se k ní rozběhl. Lya vyslechla návrhy, kterými ji okamžitě zasypal sbor diplomatů, zatvářila se smutně, potřásla hlavou a vzápětí zmizela i se skupinkou zachráněných Noxů a posádkou Tollanské lodi.
„Další slavný návrat,“ povzdechl si Richard polohlasně. Pár diplomatů stojících poblíž se po něm zaraženě otočilo. Richard se odvrátil a stiskl rty, aby mu neuniklo nějaké další nevhodné slůvko. Třeba to, že pokud někdo Noxy a Tollany přiměje k užší spolupráci, tak to budou ti dva, kteří se vydali na planetu Noxů a podle nejnovějších zpráv se vrátili s příslibem dalšího setkání. To bylo víc, než se podařilo komukoli jinému.
„Samé slavné návraty,“ položil mu někdo ruku na rameno. Richard se překvapeně obrátil a vydechl, když za sebou uviděl Evana Lornea.
Na Atlantis už nezůstali žádní návštěvníci a její dočasný velitel se přišel osobně přesvědčit, jak probíhá navracení na domovské planety.
„Byl to dlouhý den,“ zamumlal Richard, aby ho nikdo jiný než Lorne neslyšel.
„Dlouhý,“ souhlasil podplukovník. Před pár okamžiky předal poslední dva národy na palubu Jackie Chana. Velitel Wang se nabídl, že Optriky a Bedrosiany dopraví na jejich planetu osobně. Evan si oddechl a rozhodl se ihned si vyžádat svolení k další záchranné misi. Snad se Rodney a Jay trochu uklidní a přestanou mu dýchat za krk.
Posádky Daedala i ruské lodi Kutuzov, která se ztratila při jednom z útoků Shermaal, už byly shromážděny před Branou a čekaly na pokyn, že mohou projít na Zemi.


:bye:

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

:sunny:

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Ti diplomati mě tam opravdu naštvali a hlavně to ,že diplomati se vůbec nechovají tak jak by měli a nedivím se tomu kšá :D

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, Ondro :)

Byl to pěkný cirkus i maškaráda :twisted: a Daniel ještě navíc trefil Lyu kamenem :rflmao:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Andoriel: veľmi pekná časť.

Ehm... viem, že by som ti už asi mal niečo napísať aj do mailu, ale nejako nemám čas. Shame on me... :oops:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Aiwe :)

To je v pohodě. Na počítání ve Zkušebním letu je ještě čas :wink:
Taky Ti dlužím nějaký ten komentářík :oops:

:sunny:

david-L Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 182
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pekné.
Oproti predchádzajúcim častiam trocha oddychovka, ale dobrá.

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Davide :)

Teď se boje na chvíli přenesou na trochu jiná bojiště, ale snad to bude taky zajímavé. Vesmírné bitvy budou zase časem :twisted:

Díky

:bye:

:sunny:

david-L Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 182
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
To nebola kritika. Bitky netvoria podstatu poviedky. A aj oddychové diely je treba vedieť napísať, aby to neskĺzlo do vaty.

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Súhlasím, je to oddychovka, ale má svoje opodstatnenie v nasledujúcom deji, takže je to potrebná časť. :yes:

A aby som aj niečo zmysluplného napísal, tak :scratchanym: :
Toto je spoiler!!!:
Dobrá časť.

:wink: :D
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Puk :)

:sunny:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Bavte se :D

8. Marnost nad marnost

„Chybí nám tři lidé. Atlantis a její posádka jsou připraveni po nich pátrat,“ řekl podplukovník Lorne už poněkolikáté.
Odpověď byla stejná jako všechny předcházející. Původní cíl jejich cesty zůstal nezměněn. Mají odletět na Ernestovu planetu a zjistit, jestli je možné zachránit něco z poradní místnosti čtyř ras. Nepomohl ani křik a výhrůžky doktorů McKaye a Felgera. Jediný komentář, který si jejich zuřivá intervence vysloužila, zněl, že je s podivem, jak si ti dva padli do noty. Sarkastický hlas z komunikace dodal, že začaly probíhat sázky, jak dlouho váženým doktorům vydrží, než si vjedou do zbytků vlasů.
Generál Landry se rozhovoru neúčastnil, i když by se zúčastnil třeba i zápasu v bahně raději, než tomu, co ho potkalo - čelit jedné rozlícené člence SG. Vala Mal Doran dokázala až před jeho kancelář pronést obrovskou útočnou pušku a jen nerada ji odevzdala dvěma pozorným vojákům, kteří právě procházeli kolem. Stála před generálem s rukama v bok a netrpělivě klepala nohou v očekávání jeho odpovědi.
Hank si poposedl v křesle, položil ruce na stůl, propletl si prsty a zase je hned osvobodil. Nebylo radno ztratit ostražitost. Puška byla sice bezpečně na svém místě ve zbrojnici, ale kdo ví, co všechno ještě Vala skrývá.
„Generále?“ nevydržela čekat.
„Chápejte, Valo, že máme svoje priority,“ začal Hank opatrně.
„A ty priority mají jména?“ zeptala Vala.
„Ehm, ehm,“ Hank si dlouze odkašlal. „Samozřejmě,“ prohlásil pak. „Je to ochrana celé Země a potažmo i galaxie. Získávání nových znalostí a informací k…“ Vala mávla rukou nad tou snůškou žvástů a hned je taky nazvala pravým jménem.
„Kecy,“ prohlásila prostě. „Pokud vím, vždycky jsem slýchala, že své lidi neopouštíte. A teď? Proč chcete opustit právě ty tři? Co provedli tak strašného, že je necháte někde tam venku?“ znovu zamávala rukou.
Hank si povzdechl. „Nic neprovedli. Jakmile to bude možné, vrátíme se na to místo a budeme po nich pátrat, ale jistě jste si všimla, že máme nejen ztráty, ale také spoustu nalezených lidí, které před časem zajali Shermaal.“
„To už bude pozdě. Ti tři zachránili zajatce a vy se ani neobtěžujete…,“
Hank se opřel v křesle a přestal Valu vnímat. Chápal, jak se cítí, ale nepodařilo se mu zajistit žádnou okamžitou pomoc pro plukovníky Shepparda a Mitchella ani pro Shanu Morrisovou. Nikdo ze spojenců neměl lodě nazbyt a pozemská flotila měla mírně řečeno podstav. Daedalos byl ještě pořád ve formě balíčku s mašlí na jednom z mol Atlantis a Sun-Tzu seděl v docích v jihozápadní Číně, kde procházel generální opravou. S Odysseou neměli spojení, protože její mise byla tak tajná, že o ní věděla jen zanedbatelná hrstka lidí, a nejspíš byla tak daleko, že by její návrat stejně nebyl v dohledné době možný. George Hammond byl připravený na cestu do galaxie Ori. Neměl jen vysadit Valu u Tomina, na jeho palubě byli diplomaté, kteří měli za úkol navázat pevné přátelské vztahy s místními obyvateli, a také psychologové jako pomoc pro lidi zmatené ztrátou bohů. Apollo hlídkovalo u Superbrány, aby podalo zprávu, kdyby se Shermaal objevili i tam, Britská Victoria a Francouzský Champagne, dva nejnovější kousky pozemské hvězdné flotily, hlídkovaly každá v jiném úseku hranice útoků dost daleko od nálezu obrovské nákladní lodi se zajatci na to, aby se k ní vydaly na průzkum, a čínský Jackie Chan právě dokončoval odvoz Optriků a Bedrosianů a měl za úkol pokračovat hlouběji do území nepřítele a pokusit se získat nějaká data o místu, odkud Shermaal pocházejí. U Země hlídkovaly dvě lodě – americký Eagle a ruská Jekatěrina. Poslední pozemská loď byla ztracená někde v obsazeném prostoru. Generál věděl, že velitel Wang bude v rámci sběru informací pátrat také po ztracené lodi, ale oblast byla příliš veliká, aby Hank věřil v úspěch, a loď Kutuzov byla jen zrnko v hoře písku.
„Vy mě ale vůbec neposloucháte,“ zamračila se na něj Vala a bouchla dlaní o stůl, aby upoutala Hankovu pozornost.
„Promiňte,“ unaveně se na ni usmál. „Probíral jsem seznam našich lodí.“ Pokrčil rameny. „Nic,“ řekl prostě.
„Zítra bych měla odletět za Tominem.“ Vale do očí stouply slzy. „Jak mu budu moci pomáhat, když budu pořád myslet na to, co se stalo s přáteli?“ Položila si ruku na srdce.
Generál se na ni nedůvěřivě podíval. Vala přehrávala tak často, že jakákoli její silnější reakce byla podezřelá.
„Do zítřka se může stát mnoho věcí,“ řekl neurčitě. „Pozdravujte Tomina.“
Vala se na něho podívala a ústa se jí roztáhla k úsměvu. „Ahá. Máte nějaký plán,“ řekla s důrazným zamrkáním.
Hank neodpověděl a s tichou radostí sledoval, jak vyšla ze dveří. Žádný plán neměl, kromě toho, jak dostat Valu ze své kanceláře, ale věřil, že třeba podplukovník Lorne určitě nějaký plán na záchranu tří ztracených lidí má.

Evan Lorne chodil po kanceláři sem a tam a při každé otočce zkontroloval, jestli mu za prosklenými dveřmi stále stojí Rodney nebo Jay nebo oba. Poslední možnost byla nejčastější. Po dlouhém přecházení dveře pootevřel, znovu si oba vědce prohlédl a vyštěkl: „Máte snad nějaký nápad?“
„Pracujeme na tom,“ zavrčel Rodney. Už zase (nebo ještě pořád) mu scházela Jennifer. Její uklidňující hlas, to, jak by ho vzala za loket a nenápadně ho odtáhla o kus dál, a on by ji nechal, protože by byl omámený jemným parfémem, který používala, a bez rozmýšlení by tu vůni sledoval kamkoli. Dlouze se nadechl, ale kolem byl cítit jen pot a strach a beznaděj. Letěli sice možná za velkým objevem na Ernestově planetě, ale stejně chtěl každý okamžitě zahájit pátrání po Johnovi a jeho společnících.
„Víte co? Zjistíme, co je v cíli naší cesty, a pak rozjedeme pátrání,“ řekl Evan.
„Bez ohledu na rozkazy?“ vypadlo z Rodneyho. Lorneho neurčité pokrčení rameny ho moc neuspokojilo.
Nad Ernestovou planetou byli během dalších pár minut
„Jak to vypadá?“ staral se Jay a netrpělivě nakukoval Rodneymu přes rameno na obrazovku u jednoho z panelů.
„Hmmm,“ protáhl doktor McKay a stiskl pár ovládacích krystalů. „Síň skončila v moři, jak jsme předpokládali. Bouře smetla celou stavbu i se skálou, na které stála. Na dně zůstaly jenom trosky. Po síni… moment…. „ Dotkl se komunikátoru v uchu. „Joe, jak jste na tom s přistáváním? Mohl byste sednout na určitých souřadnicích i v tom počasí, co je dole?“
„Samozřejmě. Kde si přejete zaparkovat?“ ozval se okamžitě Joe Spencer. Zopakoval Rodneyho pokyny a ladnou otočkou navedl Město na přistání.
Podplukovník Lorne všechno sledoval mlčky. Pokud se rozhodování o postupu shodovalo s jeho představami, nechal realizaci na Rodneym.
Joe s Atlantis sedl na hladinu stále rozbouřeného moře bez zaváhání a tak jemně, že to většina posádky ani nezaznamenala.
„Výborně!“ jásal Rodney, když se přesvědčil, že se pilot do souřadnic trefil téměř na metr přesně. „Vezmeme si Jumper a poletíme ty trosky prozkoumat.“
Jay nevěřícně vyvalil oči.
„To jako pod hladinou?“ ujišťoval se.
Rodneymu přeletěl přes tvář temný úsměv.
„Následuj mě, můj učedníku,“ řekl už s vážnou tváří a odvedl doktora Felgera na stanoviště Jumperů.
Evan Lorne jen pobaveně zavrtěl hlavou, a pak zavolal dva vojáky, aby doktorům na výletě dělali společnost. Sám si sedl k záznamům senzorů a už poněkolikáté se pustil do prohlížení doby strávené poblíž nákladní lodi. Hledal nějaké vodítko, kde pátrat po třech zmizelých lidech.
Rodney a Jay, doprovázeni přidělenou ochrankou, vyletěli v Jumperu z hangáru a vzápětí se ponořili do vzpěněných mořských vln.
Doktor McKay si dával záležet, aby jeho pilotování bylo plynulé, a v duchu si blahopřál k dokonalému letu, když se jich zmocnil silný proud a přes všechnu doktorovu snahu odnášel malou lodičku do neznáma.
Rodney procítěně zaklel a co nejrychleji vyletěl nad hladinu.
Pokusili se ponořit ještě čtyřikrát, pokaždé jinde tak, aby je proud donesl k troskám, ale nikdy se jim nepodařilo zastavit se na tak dlouho, aby mohli něco prozkoumat.
„Proč se vlastně namáháme? Jestli jsou paměťové krystaly v moři, je po nich. Nic takového jako zapnutý štít, který by je chránil, tady není,“ pronesl doktor Felger s očima upřenýma před sebe. Rodneyho krátké přikývnutí ho překvapilo. Očekával přednášku a právě se sám se sebou dohadoval, na jaké téma bude tentokrát.
Rodney ohlásil neúspěch na Atlantis a s protesty vyletěl na žádost podplukovníka Lornea ještě nad bouři stále zuřící kolem mořského pobřeží.
„Je to na nic. Žádná změna počasí se v dohledné době konat nebude,“ řekl, sotva se dostali nad mraky. Konec husté oblačnosti nebyl vidět ani ze značné výšky.
„To jsem si prohlížel už na Atlantis, když jsme viseli na oběžné dráze,“ podotkl Jay.
Rodney se po něm nevraživě podíval. „Je libo další koupel?“ zeptal se podrážděně.
Jay zakroutil očima a s povzdechem se opřel do sedadla. „Měli bychom se vrátit a začít s pátráním po těch třech,“ navrhl.

Teal‘c se ohlédl po nákladovém prostoru Al‘keshe. Dveře byly stále pečlivě zavřeny a oddělovaly ho od skupiny Jaffů zachráněných z nákladní lodi. Většinu jich přesunuli na Veraneru, planetu s Shapa-ai, ale bez ovládacího panelu. O jejich dalším osudu bude rozhodovat jaffská rada na základě výpovědí těch několika, které vezli s sebou. Teal‘c věděl, že je třeba rozhodnout rychle, aby zachránění Jaffové nečekali dlouho, přesto se nemohl zbavit myšlenek na osud Cama Mitchella a ostatních, kteří se při záchraně ztratili. Hodlal radu požádat, aby lidem pomohla s pátráním.

„Jak chcete pokračovat, doktoři?“ zeptal se podplukovník Lorne, sotva se Rodney a Jay objevili v dohledu.
„Co, kdybychom v pátrání pokračovali tam, kde se ztratil plukovník Sheppard?“ vyhrkl Jay dřív, než stačil Rodney otevřít ústa. Doktor McKay se na okamžik zarazil, a pak beze slova ukázal na rychlejšího kolegu.
Lorne se pro sebe usmál a předal pilotovi v antickém křesle patřičné instrukce. „Vlastně je to vaše mise, takže budeme pátrat, kde si budete přát,“ utrousil cestou do kanceláře.
„Cože?“ vykřikl za ním Rodney. „A to jsi to nemohl říct hned?“ zabrblal si už jen pro sebe.

Samantha stála před Branou a mračila se na ni. Už po páté se marně snažili zadat adresu planety Noxů. Jejich snaha stále vyznívala nadarmo a Sam si vyčítala, že tam odtud vůbec odcházela.
„Pořád nic!“ volal na ni Daniel hned od vchodu. Počítače jsou v pořádku, chyba je v Bráně na druhé straně. No…,“ ušklíbl se, „chyba to asi nebude, co?“ Zamyšleně se podrbal ve vlasech. „A po Camovi a spol. taky žádná stopa. Teda, ne že by se někdo přetrhnul, aby je hledal,“ zavrčel rozzlobeně a hodně nahlas.
Samantha se na něj utrápeně podívala. „Nemáš pocit, že se to všechno začíná rozpadat?“ zeptala se s nádechem strachu v hlase.
„I přes tu slavnou záchranu,“ pokýval hlavou Daniel. Otočil se a pomalu vyšel z místnosti s Branou. Sam se ještě chvíli zamyšleně dívala před sebe, a pak se vydala za ním.

„Tři slunce, pět planet, nepatrné stopy po umělém mračnu a…“ Jay Felger ještě jednou projel skeny oblasti. „Ani známka po nákladní lodi,“ dořekl překvapeně. Dvakrát rychle za sebou mrkl a začal s novým skenem. „Hledám známky života,“ ohlásil monotónním hlasem, jak se soustředil na práci.
Rodney za ním stál s rukama za zády a tvářil se spokojeně. Doktor Felger byl v některých ohledech k nezaplacení. Třeba při otravném komentování triviální činnosti, která sestávala ze zadávání letových drah senzorů. Rodney by to spíš nazval bloumáním senzorů po neurčitém území. Přesto musel uznat, že zdánlivě chaotický let sond dobře pokryje velkou oblast.
„Teal‘c volá Atlantis. Připojíme se k vašemu pátrání,“ ozvalo se z komunikace.
Jay zkontroloval obrazovku a určil směr, kterým by se jaffský Al’kesh měl vydat, aby zbytečně neduplikoval už hotovou práci.
Podplukovník Lorne jen pokýval hlavou a spokojeně přivítal další dvě lodi spojenců, které se připojily k pátrání.
Různým druhům senzorů se podařilo alespoň částečně odhadnout události, které předcházely zmizení Camerona Mitchella a Shany Morrisové – mezi místem, kde se nacházel můstek Daedala a pravděpodobnou pozicí lodi Shermaal vedla nepatrná stopa energie, kterou nikdo nedokázal určit, ale účastníci hledání se mohli dohadovat, že se jedná o pozůstatek teleportačního paprsku.
Cam a Shana byli pravděpodobně uneseni.
To by nebylo nic divného, vzhledem k tomu, jak našli všechny ztracené duše z předchozích útoků Shermaal. A přece to bylo nové, protože podle posledních informací od nalezení nákladní lodi a zničení Daedala nedošlo k žádnému dalšímu útoku.
Přesto všichni tajně doufali, že se Shana a Cam objeví v nějaké vesmírné lodi nebo modulu, a bude je možné oživit stejně, jako všechny z nákladní lodi.
John Sheppard byl jiný případ, ale pátrání po jeho těle bylo stejně bezvýsledné, jako v předchozích případech. Všechny propočty, kam a jak mohl ve skafandru doletět, vycházely naplano.
Rodney si vzteky v jídelně prskal do poháru s barevnou želatinou, když z hloučku kolem výdejového pultu zaslechl něčí hlas pronést poznámku o přehlídce ztraceného času. Vymýšlel další a další algoritmy pohybu, hledal anomálie, které by mohly Johnův let ovlivnit, a přesto přese všechno musel po pěti dnech uznat, že nalézt plukovníka Shepparda je prostě nemožné, a to nejen pomocí omezených lidských sil, ale i s přispěním dalších dvou vědecky vyspělých ras.

:bye:

:sunny:

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Ne nezabíjej Sheparda, byla by ho škoda, ale myslím, že by se na scénu měly dostat opět knihovnice, kvůli tomu ZPM, protože s takovou Atlantida dlouho nevydrží.

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Ondro :)

S Sheppem se nech překvapit. Zatím je dočista ztracený :twisted:
A myslím, že Země teď bude mít trochu jiné starosti, než shánět energii. Chtěla jsem sem dát smajlíka válejícího se smíchy, ale přišlo mi to trošku morbidní. Uvidíš :wink:

Na knihovnice dojde až v Dobrých a špatných snech, jestli se nepletu. Teda, aspoň na jednu knihovnici. Příběh se zatím docela dobře obejde i bez nich. Ale můžu brzy slíbit třeba Carsona, Radka, Rodneyho, Samanthu, Daniela... :D

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

:sunny:

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Bude ještě veselo :twisted:
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron