Tak snad se bude díl líbit. A ještě jednou se omlovám za to čekání...
Stargate Ancients: Relativity temporis
05. Kapitola
2000-3 AA
Pentanská galaxie
Po té co se parléni definitivně odtrhli od svých potomků Alteránů, se vydali hledat sídla svých předků hluboko v pentanské galaxii. Samotný arcivévoda Filofétekus vedl pátrání po parlénských sídlech. Byl skutku překvapen, když zjistil, že se všechny dokonale zachovaly. Celá flotila přistála v docích na bývalé hlavní planetě, parlénského impéria, Parlénu. Když všichni vystoupili z lodí, byli udiveni krásou Tamního města, vše se dokonale dochovalo, celá galaxie byla uzavřena v dilatačním poli napájeném černou dírou ve středu galaxie. Čas zde plynul nekonečně pomalu. Parléni proto museli nejdříve odvysílat sérii unikátních kódů, jež zdědili po svých předcích a deaktivovali pole. Rychle začali zalidňovat a zprovozňovat město. Díky centrálnímu archívu se jim podařilo zjistit podrobnosti a zásobách a schématech města. Byl svolán parlénský sněm, kterého se zúčastnili všichni lidem zvolení představitelé, kteří se usnesli na státním zřízení a pravomocech. Došlo se k závěru, že Parlén zůstane dočasně Impériem, státní orgány a rada převezmou vládu do doby, než bude pomocí krevních testů zjištěn potomek posledního císaře. Pokud se právoplatný nástupce nenajde, bude na Parlénu vyhlášena Republika. Filofétekus byl zvolen nejvyšším kancléřem a byla mu udělena pravomoc, zamítnout návrh či zákon, vytvořený nejvyšší radou, pokud se domnívá, že je bezpředmětný nebo neúplný. Jakožto kancléři mu byl přidělen dům, respektive věž, v centru města, kde spokojeně žil se svojí ženou. Ke štěstí mu chyběla jen jeho dcera, jenž se rozhodla zůstat u Alteránů, Veliancreana.
Po několika letech začali ukradené Alteránské lodě pomalu zaostávat, a tak bylo rozhodnuto o vybudování nové loďstva. Návrhů bylo mnoho, ale nakonec se Admirálové dohodli ke stavbě útočných lodí třídy Vindex. Byla to loď kvádrovitého tvaru, nemálo podobná pozdějším Antickým lehkým křižníkům, ale o mnoho větší. Příď a záď byly podobně skosené jako u jumperu (cca. 45 stupňů). Po obu stranách měly křižníky dvě Hangárové přístavby (Tento styl přístaveb na boku lodi později přejali Antikové, pro své těžké křižníky třídy Astergladium.) Ty byly tvarovány podobně jako trup a tak přechod nebyl tak drastický jako u pozdějších Antických křižníků. O zásobování energií se staralo šest fúzních reaktorů, plus pro každou hlavní zbraň byla instalována zmenšená mobilnější verze fúzních reaktorů. Celkový dojem lodě působil poměrně hranatě, ale zároveň aerodynamicky a elegantně. Na parlénksé poměry to byly relativně malé lodi. Na délku měřily něco málo přes tři kilometry a na šířku měl trup bez přístavby 200 metrů. Přístavbové hangáry dokázaly pojmout až 300 stíhaček typu Pugnator.
Taktéž byla reorganizována celá armáda. Byly vytvořeny konvenční Obrané síly DV(Defensionem Virium = branné síly), expediční síly EL (expeditiones Iunctum) a policejní síly SV (securitatem vires). Taktéž vznikla elitní bojová skupina Armis SS (Scrutans Solvite = vyhledat a zničit). Tyto elitní bojové jednotky měly vlastní velení a byly hodnostně nadřazeny ostatním příslušníkům flotily.
SS byla většinou vybavena loděmi třídy Vindex. SS operovala na vlastní pěst, téměř nikomu se nezodpovídala, ale parlénský sněm měl ustanoveno právo dočasně indisponovat SS, pokud by nejednala v zájmu říše. Byla to poměrně tajemná organizace a nikdo, vyjma pár nejvyšších armádních Admirálů, pořádně nevěděl, jaké operace vůbec provádí. V nynější době míru to však byl většinou jen průzkum ostatních galaxií a kultur. Kapitánům byla dána téměř volná ruka ve výzbroji a vybavení svých lodí. Ani jedna loď nebyla stejná, každý kapitán si vybavil loď podle svého. Největším triumfem parlénských lodí třídy Vindex byla schopnost adaptace. Když například došlo k boji s větším a špatně pohyblivým nepřítelem. Umělá inteligence, adaptovala své nastavení a upravila své organické vedení, aby se posílily motory a zbraně.
Povinnou výzbrojí bylo osm paprskových antiprotonových děl modré barvy. Dva na přídi, dva na přední části hangárů, dva na zadní části hangárů a dva u motorů. Vindexi neměli dříve charakteristické ocasní křídla a ploutev, jako pozdější Antické těžké křižníky. Trup byl poměrně rovný, než skončil useklý jako u jumperu. Na boku lodi bylo pak 32 lehkých proti-stíhačkových kanónů, rovnoměrně rozmístěných po lodi. Taktéž se na lodi nalézalo 24 zdvojených těžkých pulzních věží. Těch bylo dvanáct na pravoboku trupu a dvanáct na levoboku. Byly zde pro případ, kdyby došlo ke klasickému souboji bokem, v jedné rovině, kdy lodě na sebe navzájem pálí ze svých bočních děl. Též byly vybaveny tří-vrstvými štíty a směrovými šíty. Jako ochrana před fázovanými střelami, fungovaly štíty na rotačních fázovaných frekvencích. Na lodi se nacházelo jedno silo, ze kterého mohli vylétávat stovky nových zbraní. Tyto zbraně nesly krycí název Fucus (Dron). Fucus byla hybrid mezi konvenční energetickou, zastaralou projektilovou a nekonvenční explozivní municí. Na pohled to byla modrozelená gumová chobotnička s černými chapadly. Pohon této zbraně byl přinejmenším zajímavý, celí dron začal rotovat, spolu s chapadly, které sloužily jako pohonná jednotka. Samotná chapadla byly vytvořeny z neutrinové plastické slitiny, která při otáčivém pohybu díky svému neutrinovému původu, vytvářela silné zakřivení prostoru (Zakřivení prostoru vzniká při jakémkoliv pohybu; = smršťování a roztahování prostoru okolo tělesa.), což mělo za následek ohromný hybný moment, jenž poháněl dron. Loď byla taktéž vybavena maskovacím zařízením, jenž dokázala loď skrýt před většinou senzorů
Celá flotila sil SS byla později přeřazena mezi expediční síly, kde působily jako velitelské lodě.
V docích Pentaris Prime byly stavěny bitevní lodě páté SS flotily. V doku dvanáct se zrovna dokončovala zbrusu nová bitevní loď Parelascanis. Měla mít zvláštní poslání, prozkoumat spirálovitou galaxii střední velikosti nedaleko Pentanské galaxie. Bezpilotní průzkumné lodě zjistili známky vyspělé civilizace.
Velením byl pověřen ostřílený SS admirál Koranus, jenž byl veteránem mnoha bitev. Jako prvního důstojníka si admirál zvolil čerstvého absolventa důstojnické školy komandéra Filanuse. Samotná loď byla upravena pro maximální soběstačnost. Do lodě byly taktéž instalovány dva přídavné energetické moduly, fungující na bázi Entropie v mikroskopickém vesmíru (Předchůdci ZPM), pro maximální zkrácení doby letu. První modul měl napájet motory cestou do neznámé galaxie, a druhý byl plánován pro cestu zpět.
Rychle si navlékal uniformu; zaspal. „Za to mě admirál sežere…“ pomyslel si komandér Filanus. Zatímco se snažil si připnout zbraňové pouzdro. Po několika minutách zápasení s opaskem vyběhl z kajuty a poklusem zamířil k nejbližšímu transportu.
Můstek byl téměř celý tvořený panoramatickou kopulí, která dávala rozhled více jak 270 stupňů. Byl uspořádán sestupně se dvěma schody. Na prvním nejvyšší plošině bylo umístěno Admirálské křeslo po jeho pravici křeslo prvního důstojníka a nalevo křeslo vědeckého důstojníka. Obě byly mírně posunuté dozadu. Na stěnách pak byly umístěny konzole a křesla pro navigátory a inženýry. Na nižší palubě, blíže ke sklu pak byly dvě sedadla s konzolemi pro pilota a kopilota.
Admirálské křeslo, křeslo prvního a vědeckého důstojníka, mělo zabudováno neurální rozhraní podobné tomu Antickému. Bylo však mnohem vyspělejší, standardně se nesklápělo se do operační polohy (kvůli praktickému využití na můstku) a bylo vybaveno pokročilejším neurálním rozhraním.
Admirál zrovna pročítal ranní hlášení na holoobrazovce svého křesla, když Fil vkročil na můstek.
„Á tak už jste dokončil kalibraci zbraňového systému na pravoboku, komandére?“ Zeptal se Admirál, aniž by se otočil směrem k transportéru a dál pročítal hlášení. Fil se na chvíli zarazil, ale pak ze sebe vysoukal. „Ano pane, jistě…“ Vědecká důstojnice Aurélia po něm hodila významný pohled. Byla poměrně mladá stejně jako Fil. Měla stejně hnědé oči, jako všichni Parléni. Její vlasy byly hnědé po ramena dlouhé a mírně zvlněné.
Došel k ní, sklonil se a zašeptal jí do ucha. „Máš to u mě.“ „ To si teda piš, že mám. Nebýt mě tak za trest drhneš skladiště kartáčkem na zuby.“ Odpověděla mu s pobaveným smíchem. „Díky…“ řekl prostě a jemně stiskl mezi zuby lalůček jejího ucha. Slabě zavrněla a políbila ho na tvář. Už se skláněl, aby jí znovu políbil, nečekaně mu položila prst na ústa. „Tady ne. Dnes večer u mě v kajutě. Tam se dohodneme o náplni tvého trestu.“ Řekla lehce hravě a začala se znovu věnovat svým povinnostem.
Fil se rozhlédl po můstku, nikdo jejich rozhovor nezaznamenal, sedl si na své místo a spustil diagnostiku záďových emitorů. Něco se mu na nich nezdálo. Diagnostika však nic nenašla a tak se dal do předletové přípravy. První start je pro loď vždy nejtěžší. Systémy jsou nové a nezaběhlé a tudíž snadno dochází k poruchám. V „sedecim vigintex“ dostala loď povolení ke startu.
(Slovo Vigintex pochází ze dvou slov a to Viginti (dvacet) a sex (šest). Z přeneseného významu pak vigintex zanamená něco jako „Dvaceti-šestovka =>skoro jako naše hodina. Na Parlénu, totiž den trvá dvacet šest hodin. Sedicim pak znamená šestnáct. Doslovný překlad pak zní: šestnáctá dvaceti-šestovka => zjednodušeně 16:00)
„Velení doku schvaluje start, zasouvání kotevních svorek, zážeh trysek, odlétáme z doku, hyperprostorové motory připraveny.“ Ohlásil kormidelník. „Nastavte kurs do galaxie Alfa-01,plný výkon; Start…“
Loď se bez jakéhokoliv náznaku pseudopohybu v nořila do hyperprostoru. Admirál se posléze zvedl z křesla a než zmizel v transportéru, utrousil: „Komandére, máte velení…“
Po dalších několik hodin se nic nedělo. Lodí však začali postupně otřásat nerovnosti hyper-tunelu.
„Poručíku, to tu loď nejste schopen udržet v klidu?!“ „ Promiňte, pane, ale hyper-tunel je najednou strašně nestabilní, nedaří se mi loď udržet v přímém směru!“ „Dobře vystupte z hyperprostoru.“
Loď vypadla z hyperprostoru a škubla, sní obrovská gravitační síla. Na můstku se rozezněly stovky alarmů. „Motory na plný zpětný chod; zvednout štíty! Zatracená černá díra, v kartografickém modelu není zanesena.“ Loď zapojila pod světelné motory na maximum a udržovala se ve stabilní poloze. „Vypočítejte bezpečnou hyperprostorovou trajektorii kolem černé díry a poté skočte…“
Loď se chvíli nehýbala a pak se prostě rozplynula, když vstoupila do hyperprostoru. „Pane, začínáme zrychlovat… Stále zrychlujeme…. Už se dostáváme na kritickou hranici!“ „Tak, zpomalte.“ „ Snažím se, motory jedou na zpětný chod! Přesahujeme bezpečnou hranici, museli jsme vstoupit do gravitačního praku černé díry!“ Loď se hnala nemožnou rychlostí vpřed. Po dvou minutách se kormidelníkovi konečně podařilo získat kontrolu nad rychlostí a směrem a vystoupil z hyperprostoru.
Čekalo je překvapení, nacházeli se na okraji galaxie Alfa-01…