UPOZORNĚNÍ: V této kapitole se vyskytuje sexuální obsah, je umístěn do spoileru.
Stargate Ancients: Relativity temporis
04. Kapitola
3 AA
Frix se probudil poměrně brzo ráno. Byl dost překvapen, že leží na zemi a ne ve své posteli. Nakonec mu, ale došlo, že v jeho posteli leží někdo úplně jiný. Po mnoha marných pokusech se mu už skoro podařilo zvednout se ze země, ale zamotal si nohy do deky a spadl rovnou na obličej. Tiše zaklel nad tržbou ránou u nosu, kterou si pádem způsobil. Rychle se zvedl a pohlédl na onu tajemnou dívku ze včerejší noci, jestli ji náhodou neprobudil. Naštěstí klidně spala. Chvíli ji pozoroval a nechal si rozutéct myšlenky, vždyť neznal její zařazení, ba dokonce ani její jméno…
Bylo poměrně brzo ráno, okolo čtyř hodin, kuchyně bude mít určitě zavřeno, kuchař jistě spí. Do ranního nástupu, zbývaly tři hodiny. Poté bude muset jít do hlavní výcvikové haly spolu se zbytkem posádky na každodenní nástup. Poté bude předcvičovat při ranní rozcvičce a dávat pozor, aby někdo kondiční nácvik neflákal. Pro pěší jednotky to nebylo vůbec neobvyklé, ale u posádek lodí se to moc často nevidělo. U jednotek rychlé reakce to však bylo tradicí. Reakční flotila byla jednou z nejelitnějších jednotek Antického Impéria. Obecně platilo, že vojáci podávali vyšší výkony při bojových situacích, pokud měli pravidelný fyzické i psychické cvičení. Fyzické, bylo každý den ráno, zato mentální zátěž se odehrávala zhruba jednou za půl roku.
To se celá posádka přesunula do soustavy Tyranus, kde byla svěřena do péče nemilosrdných instruktorů, většinou válečných veteránů. Základna byla umístěna blízko pólu a v létě nestoupala teplota nad -5 stupňů celsia. Byly jim přiděleny ubikace, kde jich spalo dohromady dvanáct. Šest mužů a šest žen, dohromady tvořili jednu skupinu. Každé ráno budíček v čtyři hodiny ráno, následujíc fyzické cvičení v lehkém oblečení, plné nadávek a ponižovaní, prolnuté s fyzickými tresty za pomoci elektrických obušků. Po velmi nechutném obědě následovalo psychické týrání a výslech, zde měli instruktoři za úkol dostat z vojáků všemi prostředky informaci, která jim byla před začátkem testu sdělena. Následujíc fyzickými zkouškami bez jasného konce, například. Poběžíš, dokud ti neřeknu, kdy máš přestat, a voják běžel klidně několik hodin ve velké osmičkové místnosti stále dokola, dokud mu instruktor neřekl, že může přestat. Tento náročný trénink měl za úkol posílit vojáky po fyzické stránce a hlavně po stránce psychické.
Potřásl hlavou, aby si vyčistil hlavu od vzpomínek na Tyranus. Opravdu nerad na to vzpomínal. „Soustřeď se“, řekl si vzduchu, „ Všechno popořadě, v koupelně zůstal od včera nepořádek, tam zajdu první…“ A vydal se na cestu. V koupelně nepořádek vskutku byl, zbytky krve a mýdla byly po celém sprchovém koutu, Uniforma byla beznadějně zničená, a ta ji hodil do odpadní komory. Poté co důkladně vydrhl koupelnu, se vydal do kuchyně…
Kuchař, jak očekával, spal ve své kajutě. Možnost použití syntetizátoru rychle zavrhl, když už má udělat snídani do postele, tak hezky postaru. Připravil si olej a vajíčka, přičemž mezitím dal smažit slaninu a péct tousty. Měl co dělat aby nic nepřipálil, ale nakonec se mu vše zdárně podařilo. Nalil do sklenice pomerančový džus a vše vyskládal na stříbrný tác. Přidal ještě příbor a vydal se na cestu spět do své kajuty. Když vešel do své kajuty, dívka stále spala. Položil tác na noční stolek, posadil se na kraj postele a pozoroval ji, jak spí. „Ve spánku vypadá tak klidně a nevinně…“ Napadlo ho, zatímco jí pozoroval.
Po čtvrt hodině se dívka probrala. Nejdříve se vyplašeně rozhlédla, kde se to ocitla, když však spatřila, Frixe sedícího na kraji postele, uklidnila se. Nadzvedla se, objala ho kolem krku a procítěně ho políbila. „Díky…za všechno…“ řekla tiše poté, co se malinko odtáhla, aby mohla promluvit. Frix se pouze usmál a tentokrát to byl on, kdo spojil jejich rty v polibek. Pochvíli začal polibek nabírat na intenzitě a dívka ho začala ochutnávat svým jazykem. Frix se pochvíli odtáhl a naoko uraženě řekl: „Ještě si se mě nezeptala ani na jméno a už mě chceš takhle líbat?“ „Tak to bychom měli co nejrychleji napravit, nemyslíš?“ řekla hravě. „Komandér Frixalcus, ale stačí Frix…“ „Poručík Veliancreana, stačí Veli…“ odpověděla s úsměvem. „Tak to bychom měli, kde jsme to skončili?“ Přičemž se sehnul a znovu ji hluboce políbil.
|
Toto je spoiler!!!:
|
| Jemně ji přitlačil spět do peřin a nechal jí, aby se přes něj překulila a lehla si na něj. Pomalu jí vysvlékal z dlouhého trička, zatímco ji stále líbal. Položil jí na záda a sundal si noční kraťasy a tričko. Lehl si vedle ní a svými rty se snažil zmapovat snad každý kousek její bělostné kůže. Vlhká cestička vedla od lícní kosti, přes krásná pevná ňadra a ploché bříško. Když se začal přibližovat k vnitřní straně stehen, Veli zalapala po dechu a přes její karmínové rty unikl slabé zasténání. Rty se však těsně před cílem zastavily a vraceli se stejnou cestou zpátky. Kde posléze absolvovaly tutéž trasu, avšak tentokrát se rty nezastavily pod pupíkem, ale pokračovaly dolů až úplně dolů. Veli neustále sténala, a tak ji musel svými rty utišit. Mírně se nadzvedl a pomalu do ní pronikl. Jak do ní pronikal, její lehké vzdychání se proměnilo v poměrně hlasité sténání. Lehce se předklonil a znovu ji políbil. Měl dojem jako by ho celého obklopila. Jejich těla se nekontrolovatelně pohybovala v rytmu vášně. Neustále zrychlovala, než nakonec vyvrcholila v obrovskou extázi. Lehce se nadzvedl a lehl si vedle ní. Byli oba úplně vyčerpaní. Objala ho a on je přikryl dekou, oba ve vzájemném objetí usnuli. |
Frix se probudil až o několik hodin později. Chvíli pozoroval Veli, jak spí. Vypadala tak kouzelně. Patřili k sobě, po dnešní noci už neoddiskutovatelně nebo aspoň tak to cítil. Budou si spolu muset promluvit. Jakoby to Veli věděla, že její protějšek je vzhůru a touží s ní mluvit, se najednou probudila.
„Dobré ráno.“ Zamumlala rozespale a políbila ho. „Musíme si proml…“ Umlčela ho však dalším polibkem. „Nic říkat nemusíš, miluješ mě a já miluju tebe, to my stačí.“ Vysvětlila s úsměvem a pomalu se na něj překulila. Ještě notnou chvíli pokračovali v líbání a mazlení. Než Frix pomalu vstal. „Musíme ti sehnat nějakou uniformu. Admirála by asi nepotěšilo, kdyby si přišla žádat o přeřazení na Triax jen v tričku. A když už jsme u toho, nemysli si, že ti svoje oblíbené tričko jen tak nechám, to my hezky vrátíš.“ Řekl s úsměvem. „A jak mě k tomu chceš donutit?“ Zeptala se hravě a také vstala. „Mám své metody. Oznámil jí a políbil jí. „Moment, a kdy jsem souhlasila s přeřazením.“ Uvědomila si najednou. „Noo, chtěl jsem ti to říct už, co jsme se probudili, jenže jsi mě poměrně příjemně přerušila, tak jsem nic nenamítal. Takže ti to oznamuji teď.“ „ A můj názor tě nezajímá?“ „ A byl by snad jiný?“ „Ne…“ „Tak vidíš.“ Řekl s pobaveným úšklebkem. Potom se vydali do skladu najít vhodnou uniformu.
Když byli oba řádně ustrojení, vydali se za Admirálem.
„Vstupte“ Řekl admirál poté, co zaslechl zapípání senzoru dveří. „Poručíku, komandére.“ „Vy mě znáte?“ „Ovšem Komandér Frix mi poslal hlášení o včerejší noci, dnes v 4:15.“ Jeho správa byla však poměrně stručná. Doufám, že mi teď řeknete víc.“ „No, víte… je to… bylo to…“ „poměrně osobní“ doplnila Veli Frixe, který nemohl najít správnou formulaci. „Samozřejmě.“ Řekl admirál a v očích se mu šibalsky zablýsklo. „Takže otázkou však zůstává, co ode mě potřebujete.“ „Chtěli bychom požádat o přeřazení, Veli z Mariami na Triaxis. „Podle vašeho hlášení usuzuji, že poručík zatím není schopná služby. Možná by měla být na ošetřovně. „ Ne pane to není nutné, máte pravdu, Veli zatím není schopná služby. Ale, aby byla na ošetřovně mi přijde zbytečné. Jak víte, jsem taktéž polní zdravotník, takže navrhuji, aby byl poručík přidělena do mé péče.“ „ Dobře, ale musíte mi něco slíbit.“ „Pane?“ „Nechci od vás nejméně rok slyšet žádost o propustku, kvůli svatbě, zabezpečování rodiny, nebo podobné blbosti, je to jasné? Řekl admirál naoko vážně „Ano pane“ „To zatím nehrozí“ doplnila se smíchem Frixe Veli. „Teď odchod než si to rozmyslím.“ Oba pozdravili amirála, s napnutou, pravou paží vysunutou šikmo před sebe. (Aniž by tušili, že tento pozdrav za pár milionů let najdou vyobrazený v ruinách antické základny, Římané a napodobý ho. Následně ho po pár set letech převezmou Fašisté a vznikne na zemi nechvalně známý pozdrav.)
„Tak co budeme dneska dělat?“ Zeptala se zvědavě. „Ty jakožto nový Scientiam budeš mít na starost všechny vědecké i některé technické projekty na této lodi. Ale ještě nejsi ve službě, takže si můžeš dělat, co chceš.“ (pozn. Aut. „Scientiam“ by se dalo volně přeložit jako vědecký důstojník.)
Veli si smutně povzdechla. „ To bude zase dneska nuda… A co budeš dělat ty?“
„Musím na příď, instalujeme nový typ zbraní. Budou to něco jako torpédomety. Pokud má nepřítel vztyčené štíty, je poměrně těžké vyřadit jeho zbraně. Jde o to, že standartní energetické pulzní zbraně nejsou už proti pokročilejším štítům tak účinné. Tato nová technologie, by měla být schopna procházet energetickým polem. Jsou to jakási malá polo-naváděná torpéda, která urychlíme elektromagnetickými kolejnicemi na vysokou rychlost a vypustíme na nepřátelskou loď. Torpédo se pomocí skenerů sladí na frekvenci nepřátelských štítů a projde jimi a poté zasáhne samotný trup lodi.
„A kolik takových torpéd loď pojme?“ „No, na každý torpédomet jeden sklad. Torpédomety, budou tři na přídi, po šesti na každém boku a tři na zádi. Jeden sklad pojme asi tisíc torpéd. Takže řádově asi dvanáct tisíc tropéd…“ „Cože dvanáct tisíc?“ „No, jo. Plus mínus pár stovek“ „Neuvěřitelné.“ „Ani ne. Tak pojď semnou, stejně nemáš co napráci.“
Feeling borded, call me Fredy idrc...