StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

Ehm. to nebyli Antikové, ale nějací lidé dávno po Anticích kteří se tam přišli povznést.

[Marks]

Ondra Daške: Když už jsi takhlenc zmínil tento díl, tak to nebyl poslední, kde byli normálně Antikové naposledy, zapomněl jsi na 3x10, kde byla Antická válečná loď Tria Tam jaksi byli živí Antikové

No sice už je to hodně off topic ale poslední žíjící Antik byl Janus který žil ještě v 7. sérii s tim jeho cestováním v čase a vlastně to tam pozoroval.

pokud vyjmeme Januse který je sporný a mimochodem to byla osmá série. V tom díle byl na oné planetě král, což byl ve skutečnosti Maybourne
A ti z trie byly asi opravdu posledními antiky v nám známém vesmíru

[Marks]

Byl přidán odkaz na stáhnutí v PDF Najdete ho u obsahu

[Marks]

Zdravím všechny.
Jelikož dnešek je pro mě významným dnem, tak jsem se rozhodla vydat další díl, ale tentokrát Genesis. Přeji krásné čtení

Vysvětlivky:
červený text = Antičtina
Fialový text = Engarština

Úvod 2 – Válečníci/Warriors

Po setkání s Wenisem na Zemi začala válka mezi Antiky a Engary, která se tenkrát táhla přes dvacet let. Tato válka se teď odehrává na Zemi, kde žijí obyčejní lidé, kteří několik let žili pod nadvládou Fanrada, pro kterého pracovali.

Engarové se po setkání s Antiky stáhli na nejbližší obyvatelnou planetu, která byla poblíž Zemi. Wenis po ztrátě kontroly nad Fanradem nevěděl o pohybu Antiků, a tak se pokoušel jednoho ze svých lidí dostat k nim. Pokaždé, když se u Antiků objevil nový, záhadný obyvatel, hned poznali, že je to Engar.

Fanrad od té doby, co je zpátky mezi Antiky, se cítil být odstrčen bokem. Skoro nikdo se s ním nebavil, ta samota ho ničila ještě více, než když sloužil Engarům. Každý den, každou noc sedával venku na písku a pozoroval hvězdy, které zářily na noční obloze. Právě teď ležel na písku a přemýšlel o své budoucnosti. Věděl, že mu Antikové jen tak neodpustí za jeho činy. Proto se také vyhýbal Andilkovi, která si s ním chtěla už několikrát promluvit. Pokaždé ji odmítl. Nechtěl jí ještě více ublížit. Jenže nevěděl, že právě tímto jí nejvíce ubližuje. Když tam tak ležel, přišla za ním Minawara, která se posadila vedle něj. On povzdychl a posadil se.
„Vím, že se trápíš. Ale tím nejvíce ubližuješ Andilkovi.“
„Nezaslouží si mě, stejně jako já ji.“
„Tohle neříkej. Nemůžeš za to. Engarové tě využili ke svým účelům…“
„A teď za to platím.“
„Fanrade, jsi mým nejlepším žákem, kterého jsem kdy mohla mít. Nemohu se jen tak na tebe dívat a sledovat tě, jak se tímto ničíš,“ řekla Minawara a opřela si o sebe Fanrada, který si těchto slov moc vážil.
„Děkuji,… Minawaro.“
„Běž za Andilkem, ať se tak netrápí. Ona tě potřebuje. Když jsi tenkrát odešel, zhroutila se nám přímo před očima. Dlouho se s tímto nemohla smířit. Každou noc jsem s ní trávila čas, nemohla spát, pořád myslela jen na tebe. Běž za ní a promluv si s ní. Ona tě potřebuje.“ Fanrad sklonil hlavu, jenže Minawara mu ji zpátky nadzdvihla a řekla mu: „Běž.“ Fany kývl souhlasně hlavou a odešel za Andilkem, která se nacházela v jednom z přístřeší, které bylo nově postaveno. Minawara tam zůstala a pozorovala hvězdy, jak to doposud dělal Fanrad.

Andilek posedávala u okna a pozorovala pyramidy, které v dáli byly před několika lety postaveny. Na sobě měla krásné, bílé vlající šaty, které nosí jen v noci, když ví, že bude sama. Po chvilce pozorování se postavila na své bosý nohy a namířila si to k posteli. Od dob, kdy se sešli všichni Antikové na Zemi, se toho hodně změnilo. Přístřeší, ve kterých žili, byly o mnoho vybavenější, každý Antik si ho mohl vybavit podle svého. Andilek měla ráda zvířata a jednou při obchůzce po poušti narazila na malinkou pouštní želvičku, která se jí hned zalíbila. Vzala si ji s sebou a doposud ji má u sebe. Svoji želvičku pojmenovala Agátka. Když si sedla na postel, z akvária si vytáhla Agátku, která se od prvního setkání s Andilkem vůbec nezměnila. Položila si ji na nohy a hladila ji po krunýři. Potřebovala si s někým povídat, a tak na ni začala mluvit. Uběhlo jen několik minut od začátku konverzace a někdo zaklepal na dveře.
„Kdopak to může být tak pozdě?“ zeptala se želvičky a vrátila ji zpátky do akvária. Andilek nikoho neočekávala, a tak, když otevřela dveře, byla velmi překvapena, že za nimi stojí Fanrad. V ten moment, kdy ho viděla stát před sebou, ztratila dech. Vůbec se nezmohla ani na jedno slovo. Fanrad pohlédl na její obličej, který jasně vyjadřoval, že je překvapená z jeho návštěvy. Nevěděl, co teď má dělat, a tak se rozhodl, že raději půjde pryč. Andilek nechtěla ztratit další příležitost si s ním promluvit, a tak ho zastavila a začala ho líbat.
„Prosím,… odpusť mi to všechno.“
„Já už ti ale odpustila dávno.“ Fany neváhal a začal ji líbat i na rukách. Byl jí vděčný, že mu dokázala za jeho činy odpustit.
„Miluju tě,“ řekl Fany a vzal si Andilka do náručí. Vešli zpátky do přístřeší, zavřeli za sebou dveře a namířili si to k posteli, na kterou položil Andilka.

Engarové se usídlili na vzdálené planetě zvanou Abydos. Byla to pouštní planeta s mnoha pyramidami od sebe vzdálené několik kilometrů. Wenis, vůdce Engarů, se právě nacházel v jedné z postavených pyramid, která měla jednu obrovskou místnost, kde rada Engarovů měla schůze. Každý den se tam scházeli a plánovali další útoky na Antiky. Když zrovna chtěl vydat rozkaz velitelům bitevních lodí, přišel do místnosti jeho bratr, Lewren.
„Wenisi.“ Wenis počkal s rozkazem a obrátil se na svého bratra s dotazem: „Co se děje?“
„Antikové opět zjistili přítomnost našeho člověka. Jestli to takhle půjde pořád dál, tak přijdeme o naše lidi.“
„Já vím, Lewrene.“
„Co tedy uděláme?“
„Už nebudeme ztrácet naše lidi, zaútočíme na ně vším, co máme. Nebudeme je šetřit. Naše bitevní lodě se připraví k okamžitému odletu. Do týdne budeme na místě,“ odpověděl Wenis a tím rovnou dal rozkaz velitelům, ať jdou okamžitě připravit své lodě k odletu. Všichni přítomni velitelé opustili pyramidu a namířili si to ke svým lodím, které parkovali několik minut cesty od pyramidy. Wenis s Lewrenem opustili taktéž pyramidu a namířili si to k transportní lodi, která je zavezla až k jeho velitelské lodi.
Když oba vystoupili z transportní lodi, přivítal je u lodi jeden z důstojníků, který dohlížel na přípravu k okamžitému odletu. Jakmile se všichni nalodili, postupně každá loď začala opouštět svá stanoviště. Celkem sedm lodí opouštělo planetu Abydos a vyráželo směrem k Zemi.

Bylo ráno a Minawara s Genesis se sešly v jednom z přístřeší, kde si také pozvaly Morose a Januse. Všichni čtyři se posadili kolem stolu, na kterém ležely plány útoků na Engary. Největší nevýhodou Antiků bylo to, že přišli o své bitevní lodě při první válce s Engary, která se konala před 40 lety. Od té doby neměli čas začít stavět nové. Janus s Morosem se tak snažili přijít na jiné řešení, jak se před Engary ubránit, jenže doposud nepřišli na žádný způsob. Až teprve teďka na něco přišli. Když si všichni čtyři předhazovali nápady, vzniklo z toho to, co nikdy nečekali, že by mohli postavit.
„Myslíte, že byste to zvládli?“ zeptala se Genesis, která rozhodovala za celou rasu.
„Stavba by maximálně trvala rok. To už tu dávnou Engarové budou. Ale dostal jsem nápad, jak to urychlit,“ řekl Janus.
„Mluv.“
„Než bychom postavili celé město, tak by bylo nejlepší postavit prvně observatoř, ve které budeme moci pracovat na obraných zbraní. Byly by o mnohonásobně účinnější než ty, kterými jsme útočili prvně. Nejlepší by bylo, kdyby celá planeta byla obklopena štítem. Když jsme se o to prvně pokoušeli, tak to dopadlo výbuchem hlavního zdroje, jelikož nevydržel tu zátěž. Myslím, že bychom měli zajít hlouběji, než předtím.“
„Jak moc hlouběji? Nechtěla bych tě zachraňovat, jako tenkrát, když ses málem vypařil i s tím zdrojem,“ opomenula ho Minawara.
„ZPM,“ odpověděl Janus a nejraději by se právě teď schoval pod stůl, u kterého seděl. Jak se dalo očekávat, tak po něm vystartovala Minawara, že i Genesis málem sletěla ze židle.
„Janusi, ty idiote, ty chceš zase nechat vybouchnout další planetu, navíc obydlenou lidmi? Ty ses snad zbláznil. Tohle ti zamítám. Jestli se o to jen pokusíš, nakopu tě do řiti. A tentokrát zaslouženě.“
„No jo, nemusíte na mě tak křičet, Minawaro. Já nejsem hluchý, na rozdíl od některých,“ řekl Janus a podíval se jí do očí.
„Ty jsi ale vůl,“ řekl Moros, od kterého to nečekal.
„Janusi…“ Minawara po něm chtěla opět vystartovat, ale tentokrát zakročila Genesis, která svými schopnosti odtrhla oba od sebe.
„Tak to by stačilo! Jsme ve válce a vy dva se tu hádáte jako malý děti. Vykašlete se už na to, na tohle nemáme čas. Jsme ve válce, kterou prohráváme, tak jako předtím. Chcete znovu přijít o domov? Jeden už jsme ztratili a museli jsme opustit naši galaxii. Teď nám Engarové chtějí zničit další domov. Tak se vy dva přestaňte hádat a zkuste najít nějaké řešení, které nám přijde k užitku, než ke škodě.“
„Omlouvám se.“ Se skloněnou hlavou se Minawara posadila na své místo.
„Také se omlouvám.“
„S tím ZPM je to risk, ale je to nejrychlejší způsob, jak přijít k rychlému zdroji energie. Oba dva na tom začněte pracovat. Hlavně se mi nepozabíjejte. Jste mí dva nejlepší vědci, které jsem kdy mohla poznat a nechtěla bych o vás přijít. Proto chci, abyste byli velice opatrní, až si s tím budete hrát. Energie ze samotného vesmíru není snadno ovladatelná a těžce se dává do uzavřeného modulu.“ Genesis se obrátila na Morose, kterému dala jediný úkol, aby dohlédl na ty dva. Věděla, že Minawara s Janusem jsou dlouhodobí rivalové, kteří se snaží svými znalostmi něco dokázat. Ale je třeba, aby je někdo brzdil, než aby udělali nějakou chybu, které by později litovali.
„A jak je na tom Fanrad?“ zeptala se Genesis.
„Včera večer jsem si s ním povídala. Trápí se, jelikož někteří Antici ho nechtějí mezi námi. Já je chápu, ale nemůžeme ho jen tak ponechat Engarům, vždyť je to můj mladší bratr.“ Všichni se najednou obrátili na Minawaru, jelikož nikomu nikdy neřekla, že Fanrad je její mladší bratr. Teprve teď si uvědomili, proč Fanradův předešlí odchod byl tak těžký jak pro Andilka, tak i pro ni.
„Tvůj bratr?“ zeptal se Moros.
„Ano. Přišel na svět deset let hned po mně. Dala jsem slib svým rodičům, že na něj dám pozor. A ten slib také hodlám dodržet, i kdyby mě to mělo stát život,“ jakmile to dopověděla, odešla od stolu a opustila přístřeší, ve kterém se konala porada. Janus chtěl vstát od stolu, ale zastavila jej Genesis: „Nikam nechoď. Půjdu já.“
„Dobře.“

Letící engarské mateřské lodě v nad světelné rychlosti byly skoro u Země a tak Wenis ještě jednou prohlížel plány útoku.
On i jeho bratr seděli na můstku v křeslech, která směřovala k hlavní obrazovce, na které byly zobrazeny plány Země. Informace, které získali během jejich krátkého pobytu, byly zakreslené taktéž. Přesně věděli, kde Antikové mají postavená svá přístřeší.
„Za jak dlouho tam budeme?“ optal se Lewren.
„Za dvanáct hodin,“ odpověděl kormidelník.
„Výborně. Jakmile budeme téměř u planety, tak mi dejte vědět,“ řekl Wenis a spolu s Lewrenem opustili můstek. Oba se před bitvou chtěli pořádně vyspat, tak si to namířil každý do své kajuty. Než se ale rozešli, tak spolu hovořili o Fanradovi, který jim chvíli sloužil. Věděli, že on by mohl hrát v této válce hodně velkou roli, a tak přemýšleli o tom, co s ním udělají, když se postaví proti němu. Věděli, že poblíž něho bude určitě Andilek. A tam kde je i Andilek, tam je i Genesis s Minawarou.
„Chceš se jich zbavit najednou?“
„Přesně tak. Jen takhle oslabíme celou jejich rasu. Antikové jsou jen pohromadě díky Minawaře a Genesis. Obě dvě jsou velmi moudré a chytré ženy, nesmíme je podcenit. Dokážou se přizpůsobit každé situaci.“ Lewren se zasmál a odpojil se od Wenise, který vešel do své kajuty.

Všichni Antikové se připravovali na bitvu velmi pečlivě a bezpečně. Fanrad s Andilkem měli na starosti útočné jednotky. Někteří nechtěli spolupracovat s Fanradem, ale Minawara se za něj postavila a přede všemi Antiky jim vše řekla. Od té doby se všichni přestali vyhýbat Fanrada, který se nejvíce držel u Andilka, která mu nabídla přístřeší u sebe. Jejich želvička, Agátka, jim při práci velmi pomáhala. Když se jí něco nelíbilo, tak je kousla do prstů. Oba tak věděli, že něco dělají špatně.

Minawara s Janusem se po čase usmířili a právě teď v nově postavené observatoři spolupracovali na zdroji energie, která napájí obranné střely, které používali při první válce s Engary. Spolupráce jim zřejmě svědčila, jelikož si vedli moc dobře. Právě teď zkoušeli spustit zdroj energie na pět procent.
„Dobrá, můžeš ho spustit,“ řekla Minawara, která stála poblíž zdroje energie.
„Raději pojďte sem,“ zavolal na ni Janus, než generátor spustil. Když oba byli v bezpečné vzdálenosti, zapnuli přenos energie do ZPM. Generátor na pěti procentech držel. Žádná anomálie se neobjevila.
„Výborně, generátor i ZPM jsou vcelku, zvyšuji výkonnost o dalších pět procent.“ Janus sledoval zpozad skla generátor, jak se pomalu zahříval. Po dalším zvýšení bylo opět vše v pořádku. Ale když Minawara zvedla výkon tentokrát o deset procent, všude začal znít poplach.
„Ne, ne, ne, ne, ne. To je zlý.“ Janus přišel k Minawaře, která se pokoušela výkon z dvaceti procentech vrátit zpátky na deset procent.
„Nejde to. Generátor se přehřívá.“
„Co ho takhle vypnout ručně?“ navrhl Janus.
„Jsi blázen? Víš jaká tam je teďka radiace?“
„Hodně velká,“ odpověděl Janus a zapojil své mozkové závity. Stačila jen chvilka a přišel na způsob, jak přerušit tok energie z generátoru do ZPM. Odstrčil Minawaru od počítače, který byl napojený na generátor, a začal se v něm hrabat. Bylo zcela jisté, že tohle dopadne špatně. Jelikož Janus místo aby usměrnil tok energie, tak ještě více přidal. Minawara jen čekala na okamžik, kdy brzy něco vyletí do povětří. Ale nic se nestalo. Pohlédla na Januse, který nevěřícně stál nad počítačem, a pak pohlédla na generátor, který byl kupodivu vcelku.
„Co jsi s tím udělal?“ zajímalo ji. Janus k ní přišel a poplácal ji po rameni se slovy: „To víte, myslí mě to lépe, když jsme v nějakém maléru.“ Minawara neváhala a hned Janusovi přistál první pohlavek za tento den.
„Kde je Genesis?“ zeptal se Janus.
„Proč se ptáš?“ odpověděla Janusovi otázkou.
„Aby mě před vámi ochránila,“ odpověděl Janus a vypláznul na ni jazyk. Momentálně, na co teď Minawara myslela, bylo to, jak Janusovi konečně zalepit pusu. Jednoduše mávla rukou a bylo tak učiněno. Janus nemohl vůbec promluvit. Když chtěl něco říci, mohl jen pohnout ústy, ale nic z nich nevyšlo. Minawara tak měla konečně klid a odplata tak byla vykonána.
„To ticho,“ řekla a spokojeně si šla k počítači, kde pokračovala ve zvyšování výkonu. Mezitím Janus naštvaně sedl na židli a houpal se.

Genesis dohlížela na nejdůležitější část této války. Měla na starost řízení všech obranných i útočných jednotek. Právě teď rozdělovala Antiky do skupin podle jejich schopností a dovedností. Věděla, že sehranost bude další rozhodující součástkou této války. Čas, který měla na přípravu, rychle utíkal, a tak si přizvala k sobě Morose, který jí jediný z ostatních Antiků v tomhle může pomoci. Znal Antiky stejně dobře, jako většina z nejvyšší rady.
„Nemáme už moc času. Měl jsi pravdu, letí sem loděmi. Dopadne to stejně, jako na naší domovské galaxii.“
„Jestli se ti dva nejdříve nepoperou, tak kdyby to vyšlo s tím ZPMkem, mohli bychom tím napájet štít, který by obklopil celou planetu, pokud by to bylo možný,“ řekl Moros sedící u stolu naproti ní. Genesis se chvilkově zasmála, když se Janus zmínil o Minawaře a Janusovi.
„Když ti dva spojí hlavu do hromady, tak se stanou neporazitelnými. Oba mají něco, co my ostatní nemáme. Jsou jediní, kteří dokážou udržet nás Antiky nahoře. Díky nim jsme tam, kde jsme teď. Jejich myšlení a vynalézavost předčila všechny ostatní vědce. Musíme toho využít, nesmíme podlehnout proti Engarům,… znovu ne. Minulou válku jsem řídila z velitelské lodi, která stejně pak byla zničena. Teď jsem rozhodnuta se války zúčastnit. Budu bojovat,“ řekla s odhodláním Genesis. Věděla, že jestli nezakročí tentokrát sama, tak může nastat to, čeho se bojí nejvíce. Vyhubení celé rasy.
„Myslím, že do této války půjdeme všichni. Nenecháme zničit planetu obydlenou lidmi. Přišli jsme sem a také jsme je sem zavedli. Je na nás, abychom je také odsud dostali a ochránili obyvatelé této planety. Je to náš domov, nás všech.“

Engarské lodě byly téměř u Země. Všech sedm mateřských lodí opustilo FTL a pomalu se začaly rozmísťovat kolem planety.

Pokračování příště

vynikající díl všechno nejlepší k narozeninám

Pěkný díl, všechno nejlepší

[Marks]

Děkuji mockrát oběma

Taky gratuluju se spožděnim a vše nejlepšî.

Není zač

[Marks]

Zdravím všechny,
brzy Vám sem hodím další úvod a na pokračování si už počkáte, asi tak do Vánoc. Ráda bych teď opět pracovala na Shipsu, kde momentálně píšu druhý díl, na který všichni čekáte takže v průběhu tohoto týdne tu budete mít pokračování Genesis a na Vánoce druhý díl Shipse. Zároveň tímto nevím, zda-li stihnu napsat Vánoční speciál, který jsem pro Vás už dříve připravovala.

Přeji krásný zbytek dne

Hurá

[Marks]

Zdravím všechny,
jak jsem slibovala, tak tu máte poslední třetí úvod. Dále bude následovat Prolog, ale ten bude až v roce 2016

Tak přeji krásné čtení a čekám na vaše odezvy

Vysvětlivky:
červený text = Antičtina
Fialový text = Engarština

Úvod 3 – Další život/Next life

Válka mezi Engary a Antiky byla v plném proudu, i přesto, že Antikové neměli ani jednu loď k dispozici. Antikové po dokončení několika bran se opět sešli, ale tentokrát na Zemi, kde mnoho z nich začalo stavět něco jako město.
Minawara s Janusem se ještě nepomlátili, spíše si ještě více začali rozumět, když jim vše začalo fungovat. Vše jim fungovalo přesně podle plánu i načasování. Genesis měla pravdu, když s Morosem mluvili o Minawaře a Janusovi. Oba se navzájem doplňují, a když dají mozky dohromady, vznikne z toho něco neuvěřitelného. Před pár dny se jim podařilo vytvořit generátor štítu, který je napájen pomocí několika ZPMek. Díky tomu dokázali obklopit planetu štítem a tím tak zabránit dopadům nepřátelských zbraní na povrch planety.
Právě teď se Genesis sešla s Minawarou, Janusem a Morosem v hlavním sále, kde chce Genesis prodiskutovat taktiku na příštích několika dní. Když se všichni posadili kolem dřevěného kulatého stolu, tak Genesis mohla zahájit zasedání.
„Zatím se nám daří odolávat Engarům, ale takhle to nebude věčně. Musíme přijít na řešení, které nám dá dočasnou převahu nad Engary. Čekám nějaké návrhy.“
„Spolu s Minawarou a s ostatními Antiky se snažíme, co nejrychleji dostavět město, které bude disponovat veškerou naší technikou, kterou jsme doposud vynalezli. Krom toho bude mít generátor štítů a pohon. S tím pohonem to vynalezla Minawara, abych nezapomněl,“ řekl s pohledem na Minawaru, která se na něj pak usmála, když se zmínil o její vynalézavosti.
„Bude to naše antické létající město. Atlantida. Je navrhnuta tak, aby mohla čelit nepřátelským lodím v bitvách. Krom toho, disponuje střely, křeslo a další ovládací prvky, které nám v budoucnu mohou pomoci,“ informovala všechny o tom, jak by v bližších dnech mohla Atlantida fungovat.
„Výborně. Kdy bude moci vzlétnout a být boje schopná?“ zajímalo Genesis. To bylo to, čeho se ti dva obávali, že se zeptá. Janus pohlédl na Minawaru a ta na něj. Oba věděli, že jen tak rychle to nebude.
„Aha, chápu. Jak dlouho budete ještě potřebovat?“
„Minimálně týden, plus ještě na dokončení primárních systémů… Tak odhaduji to na dva až tři týdny. Vím, že je to moc, ale je nás málo a každá pomocná ruka je buď v boji, nebo nám pomáhá se stavbou,“ odpověděl Janus. Genesis nezbývalo nic jiného a tak jim musela oznámit, že jejich limit je přesně dva týdny. Do té doby musí být město plně funkční. Minawara i s Janusem měli otevřená ústa, byli natolik zaraženi, že ani jeden nevěděl, co jí na to má říci.
„Dva týdny, tolik máte času na dokončení Atlantidy,“ zopakovala jim to ještě jednou, než se vydala na odchod ze zasedací místnosti. Minawara pohlédla na Morose, který k ní přišel a oznámil jí: „Vím, že je to moc narychlo, ale Genesis vám oběma věří. Zkuste ji nezklamat, ale naopak ji podpořit. Kdybyste cokoliv chtěli, stačí říci. Pokusím se vám v tom vyhovět.“ Minawara souhlasně kývla hlavou a pak, jako Genesis, odešla z místnosti.
„Cokoliv chtěli? Chceme čas, ten nám chybí. A žádný přístroj na dilataci času neexistuje,“ řekla Janus a odešel taktéž.

O týden a něco později
Wenis a Lewren se nacházeli na své mateřské lodi, která v tuto chvíli byla na orbitě Země. Oba seděli ve svých křeslech na můstku, kde krom nich se nacházelo dalších šest členů posádky, kteří před nimi stáli v pozoru. Wenis, který měl ze všech největší radost z toho, že Antici opět prohrávají válku, tak povstal a přesunul se k panelu, který po zapnutí zobrazil uprostřed můstku hologram, který ztvárnil planutu Zemi. Pak si stoupl k hologramu a začal hovořit o svém následujícím kroku.
„Antikové se nachází nejen na poušti planety, ale i na jižní části zemi, kde jejich většina něco staví. Podle těchto pořízených snímků nic nezjistíme, jelikož planetu obklopili štítem. Nevíme odkud je napájen, ale určitě dlouho nevydrží. Proto přesně za tři dny zahájíme útok vším, co máme a celou planetu zničíme,“ s těmito slovy ukončil poradu a odebral se do svého velitelského příbytku na své mateřské lodi. Zbytek členů posádky se vrátilo ke své práci, až na Lewrena, který zůstal na můstku a začal vydávat rozkazy k přípravám.

Minawara s Janusem se nacházeli v hlavní centrální věži Atlantidy, která za týden měla hotovou veškerou konstrukci. Právě teď oba zapojovali veškeré systémy do hlavního panelu, který se nachází v horní části věži, ke kterému vedly schody, na kterých byly zobrazeny jména Antiků, kteří se podíleli na stavbě Atlantidy.
„Pořád nemohu uvěřit tomu, že na takové planetě jsme dokázali postavit něco, jako je Atlantida. A ještě k tomu s takovými primitivními surovinami. Tohle je…“ Janus nenechal domluvit Minawaru a skočil jí do řeči: „Co kdybys místo mluvení mi šla s něčím pomoci?“ Minawara se na něj zamračila a poslušně přišla k němu. Oba teď stáli u hlavního panelu, na němž svítilo několik ovládacích prvků.
„Co potřebuješ?“ zajímalo ji. Janus ukázal prstem směrem dolů, kam se pak ona podívala. Když pochopila, co tím myslím, chvilkově se zachechtala.
„Tak tady ses schovávala před námi. Pojď ke mně,“ řekla Minawara a vytáhla zamotané koťátko zpod panelu. Vzala si ji do náručí a začala se s ní mazlit.
„Já tě celý týden hledala a ty ses nám schovávala přímo pod nosem.“ Janus nemohl uvěřit svým očím, místo toho, aby pracovala, tak si hrála s koťátkem.
„Pomůžeš mi tedy, nebo si budeš hrát s ní?“
„Obojí. Dlouho jsem ji neviděla, takže se s ní musím trochu pomazlit. Že, Lilieth?“ Mrkla na koťátko a dala jí čumáčkovanou. Pak se podívala na Januse, který se raději odklidil zpátky k panelu, kde měl rozdělanou práci.

Fanrad spolu s Andilkem seděli před Genesis, která pro oba měla nebezpečný úkol. Bude záležet jen na nich, jak se rozhodnou a zda-li se do něj pustí, či ne.
„Co přesně po nás chceš?“ zeptal se na rovinu Fanrad, jelikož věděl, že jeho sestra chce s nimi něco důležitého probrat.
„No,“ nevěděla jak začít, ale po chvilce to ze sebe dostala: „Nechtěla bych o vás dva přijít, jelikož jste mi nejblíže, ale potřebuji, abyste něco zjistili o Engarech, co právě teď plánují. Oba dva dokážete číst myšlenky, ale přes aktivovaný štít kolem Země nemůžete schopnost používat a zjistit, co Engarové na orbitě planety plánují.“
„Andilka do toho netahej,“ řekl rovnou Fanrad.
„Právě jsem chtěla říci, abys do toho nešel ty. Zřejmě myslíme na to samé,“ řekla mu na to Andilek.
„Vím, že oba nechcete, aby do toho šel ten druhý. Ale když půjdete oba, budete mít větší šanci, že uspějete,“ řekla Genesis.
„Víš, že je tu ještě někdo, kdo může. Chci s sebou svou sestru. Minawara je v tomhle zkušenější, nech ji jít se mnou místo Andilka.“
„Minawaru potřebuji mít na Atlantidě…“ Genesis chtěla něco ještě říci, jenže bílé světlo rozzářilo celou místnost. Dobře věděla, kdo to je. Povzdychla a řekla: „No dobrá, běžte oba. Ale Minawaro…“ Minawara se ukázala ve své podobě, „…chci tě mít zpátky co nejrychleji.“
„Janus právě pracuje na řídící místnosti, on to zvládne sám,“ řekla Minawara. Genesis nerada pouštěla Minawaru na nebezpečné úkoly, které mohou dopadnout smrtí.
„Neboj, nic se mi nestane,“ řekla Minawara, když zaslechla Genesisiny myšlenky.
„Ty malá potvůrko, nečti mi myšlenky,“ pomyslela si Genesis a obě se zasmály. Jenže obě zapomněly, že v místnosti jsou s nimi další dva, kteří umí také číst myšlenky.
„Do potvůrky má hodně daleko, Genesis,“ řekl Fanrad a usmál se na Genesis.
„No jo, v tu chvíli jsem zapomněla, že vy také čtete myšlenky.“
„Takže…?“ ozvala se Andilek.
„Takže to nechám na vás. Rozhodněte se sami, kdo půjde. Hlavně se do ničeho nepouštějte sami,“ taková byla Genesisina rozhodnutí.
„Rozkaz, dohlédnu na ně,“ řekla Minawara a všichni tři vyrazili na cestu do teritoria Engarů.
„Buďte opatrní,“ řekla tiše Genesis.

Minawara s Fanradem i Andilkem se postavili před jednu z postavených budov do kruhu. Všichni tři zavřeli oči a po chvilce soustředění se proměnili v čistou energii a vydali se rovnou na orbitu planety.

Engarské lodě stále setrvávaly na orbitě Země. Jejich velitel Wenis si polehával ve své kajutě. Mezitím se kolem jeho kajuty procházela Minawara, která měla s ním nevyřízené účty z předešlých konfliktů. Věděla, že před dveřmi bude stát stráž, takže jakmile se Fanrad s Andilkem dostali k hlavním informacím, uzavřela veškeré dveře na lodi a uspala stráž stojící u dveří. Wenis zaslechl nějaký rachot, a tak co nejrychleji vstal z postele a běžel ke dveřím, které otevřel. Hned za nimi stála Minawara, která ho svými schopnosti odrazila rovnou ke zdi.
„Dlouho jsme se neviděli, Wenisi.“ Wenis pohlédla na Minawaru, a pak na její ruku, která mířila dlaní k němu. Než stihl jakkoliv zareagovat, Minawara použila své schopnosti a odrazila jej na zem.
„Na Zemi nezaútočíš, protože teď jsi skončil,“ řekla Minawara a zmizela z pokoje i s ním.
Mezitím Fanrad s Andilkem stáli u terminálu, ze kterého stahovali veškeré informace o jejich plánech útoku na Zemi. Stáhli vše, co jen šlo. Andilek stoupla k jednomu z mnoha panelů a našla si tam soubor, kde byly informace o tom, jak využívali jejího manžela. Tajně si je stáhla k sobě na disk, a pak rychle přiběhla k Fanradovi, jelikož oba zaslechli znící poplach po celé lodi.
„Minawara,“ řekli oba zároveň a honem rychle odtamtud vypadli.

Minawara s Wenisem se objevili na planetě, kde krom nich čekala v bojovém oblečením i Genesis. Očekávala, že se Minawara nevrátí s prázdnou.
„Tobě něco říci, tak stejně na to zapomeneš.“
„Promiň, ale mám tu pár nevyřízených účtů,“ řekla směrem ke Genesis, pak dodala: „Za Fanrada, za mého bratra.“ Wenis ležel na písku, který ho hřál do zad.
„Nikdy z toho nevyvázneš živá, ani ty ne. Obě zemřete.“
„My možná ano, ale naši lidé ne. Zapomněl jsi na jednu věc, my jsme Antikové, všichni stojíme při sobě,“ řekla Minawara a hned za nimi se objevili další povznesení Antikové.
„Varoval jsem tě,“ řekl Wenis a vytáhl z kapsy ovladač, kterým přerušil tok energie, který ovládal štít kolem Zemi.
„Co se stalo?“ zakřičel někdo z davu Povznesených. Minawara se během chvilky objevila u Wenise a začala se s ním prát jako rovnocenní soupeři se schopnostmi. Jenže když už štít, který chránil Zemi, nebyl funkční, tak se najednou začali objevovat engarští bojovníci, kteří v rukou měli zbraně. Bojovníci se objevili poblíž Wenise a Minawary, která se hned s Wenisem přenesla na jiné místo. Genesis a ostatní Antikové se pustili do bitvy století. Engarové a Antikové se opět střetli na bitevním poli a tentokrát šlo o záchranu planety Země, kterou obývají živí lidé.
Minawara se po hodině pěstní rvačky s Wenisem trochu oddálila od Wenise a tentokrát chtěla použít svou pravou sílu. Wenis se nechtěl jen tak vzdát a tak si k sobě zavolal Lewrena, který měl stejné schopnosti jako on.
„Podvádět, to jsi vždycky uměl,“ řekla Minawara, která tam byla z Antiků jediná.
„Ve válce se vždy podvádělo. Navíc při válce nejsou dána žádná pravidla,“ řekl Wenis.
„Vy zjevně nemáte žádná pravidla. Udělali jste chybu, že jste přiletěli do této galaxie.“
„Chceme ovládnout celý svět, tak co bys čekala?“
„Špetku rozumu vy dva zjevně nemáte, takže si to s vámi budu muset vyřídit sama,“ odpověděla Minawara a začala s útokem jako první. Během chvilky se tam objevil Fanrad, který Wenisovi něco dlužil. Jakmile se tam objevil, první rána energickou koulí padla Wenisovi do zad.
„Chyběl jsem ti?“ zeptal se Fanrad s pohledem na Wenise, který tváří dolů ležel na písku.
„Ty…!“ neměl sílu to ani dopovědět, když viděl, kdo mu to udělal. Věděl, že když Minawara s Fanradem a Janusem budou pohromadě, tak jsou v háji. Pokud se jejich schopnosti dají dohromady, všem třem se jejich schopnosti zdvojnásobí a značně i zlepší. Minawara pohlédla na Fanrada, který se tam objevil z ničeho nic sám.
„Omlouvám se za zpoždění, ale měl jsem ještě něco jiného na práci,“ řekl Fanrad a mávnutím rukou odhodil Lewrena pár metrů od Wenise. Minawara se nechápavě na něj dívala a čekala, až jí vysvětlí, co dělal. Z kapsy vytáhl ovladač, který po aktivaci a stisknutí pár tlačítek, aktivoval vzdáleně výbušniny, které Fanrad nastražil na nepřátelské lodě. Ti, kteří pohlédli na oblohu, mohli vidět exploze engarských mateřských lodí, které hlídkovaly na orbitě planety.
„Myslím, že jsme teď vyrovnali skóre,“ řekla Minawara a spolu s Fanradem se pustili do Lewrena a Wenise.

Mezitím, co bitva vrcholila do tuhého, Janus s několika Antiky zprovoznili Atlantidu na sto procent a vyrazili do boje. V řídící místnosti stál Janus u jednoho z panelů, který ovládal podsvětelný pohon. Po přiložení ruky na část panelu se pohon aktivoval a Atlantida pomalu vzlétala nahoru.

Genesis, která si to právě teď rozdávala se třemi engarskými vojáky, zaslechla zvuk letící Atlantidy. Hned jakmile mohla, tak vytvořila energy-kouli, kterou hodila na prvního vojáka, kterého měla po své pravici. Pak vytvořila další a hodila ji po druhém a nakonec vytvořila třetí a zabila posledního vojáka, který byl u ní.
„Jde se na věc,“ oznámila pomocí telekineze všem Antikům. Bylo to znamení, že se všichni mají stáhnout z bojiště rovnou na Atlantidu.

Všichni se stáhli až na Fanrada s Minawarou, kteří si pohrávali s Wenisem a Lewrenem. Byla jen otázkou času, než je oba dostanou, jenže Wenis s Lewrenem najednou zmizeli. Minawara s Fanradem si vyměňovali nechápavé pohledy, až pak jim došlo, kam zmizeli.
„Zjevně sem přiletěli i s maskovanou lodí. Tam jsem dát nálož nemohl.“
„Jsou to zbabělci. Ti dva utekli a zbytek tu zůstal,“ řekla Minawara.
„Pojďme na Atlantidu, o zbytek se postará ona.“ Fanrad i s Minawarou se proměnili na čistou energii a vydali se rovnou k Atlantidě, která se vznášela pár kilometrů nad nimi.

Poté, co se oba objevili na Atlantidě, Genesis vydala rozkaz k aktivaci zbraně, které vyhubí vše živé v okruhu tří kilometrů. Ze spodní části Atlantidy se otevřel malý hangár, ze kterého vyjela zbraň ve tvoru oválu zakončena do kužele. Po chvilce se objevila tvořící se magnetická vlna, která se rozšiřovala. Po několika vteřinách byli všichni engarští bojovníci mrtví. Doslova se rozpadli.

Půl hodiny po skončení boje se všichni vyšší Antikové sešli v zasedací místnosti, kde si sedli ke stolům, které byly v místnosti do půl kruhu. Genesis seděla uprostřed a zbylí kolem ní.
„Tento den jsme dokázali hodně. Sice jsme vyhráli, ale to jen díky Fanradovi, který zařídil explozi všech lodí, krom jedné, kterou upláchl Wenis s Lewrenem. To, že zdrhli, je dělá zbabělci. Pro tuto chvíli jsou oslabeni, ale musíme počítat s tím, že jednoho dne se zase vrátí a to v plné síle.“ Všichni se najednou podívali na Genesis, která měla pravdu. Jednou se určitě vrátí. Ale teď mají Antikové naději, kterou kdysi neměly.

[Aiwendill]

zaujímavé ale dosť krátke, či nie? Každopádne sa mi to po prvom prečítaní páčilo. Počkám ešte zopár dní a potom si to prečítam znovu. Uvidím na druhý dojem...