Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Zelená planeta
Epilog
Přede dveřmi Andorieliny cely stál zakuklený voják na stráži. Měl přímý rozkaz, že kromě velitele nikdo nesmí vstoupit ani odejít. Velitel vstupoval a odcházel a lodí se nesla fáma, že ženu uvnitř pomalu mučí k smrti. Nikdo nevěděl, co provedla, a všem to bylo jedno. Velitel se mohl bavit, jak se mu líbilo, pokud jeho plavidlo prosperovalo. Loď si vedla více než dobře a vojáci i důstojníci byli spokojení.
Voják na stráži se ani nepohnul, když kolem něj prošel nový zástupce velitele Lyn. Z místnosti za ním se ozval zoufalý výkřik. Lyn si neodpustil sotva znatelný škleb. Každý Wraith má nějakou zálibu a ta velitelova nebyla ničím výjimečná.
Andoriel ležela s rozhozenýma rukama a lapala po vzduchu. Ace odpočíval s hlavou na jejím rameni a cítil, jak se žena pod ním pomalu uklidňuje a prohlubuje se jí dech. Usnula.
…………………………………………………………………..
„Je rozkošná,“ zasmál se Ortalay. Pozorovali s Eristeou spící Andoriel přitisknutou k Wraithovi.
„Líbí se ti?“ zeptala se Eristea. Oči nespustila z bledé tváře Ace otočené k ležící ženě. Napadlo ji, že takový klid a spokojenost u tohoto druhu ještě neviděla. Věděla, že Wraith sice odpočívá, ale nespí. Pootočil hlavu ještě víc a přitiskl tvář Andoriel do vlasů.
Eristee se v očích usadil potměšilý výraz.
„Na co myslíš?“ Ortalay se odtrhl od Ájiných pootevřených rtů, aby letmo pohlédl na svoji družku. Byli spolu tak dlouho, že okamžitě poznal pečlivě střeženou myšlenku.
Eristea stále sledovala Wraitha, ale dotkla se ramene Andoriel.
Ortalay vydechl překvapením. „Myslíš, že to ocení?“ zeptal se opatrně. Zvědavě okukoval věc, kterou nyní Ace svíral v náručí.
„Jestli chceš,“ usmála se na Ortalaye Eristea, „můžeš mu trochu pomoci to vrátit. Ale jenom trochu,“ dodala hned, když si všimla, jak se zatvářil.
Ace posunul ruku, kterou věc, co bývala Andoriel, objímal. Napadlo ho, jestli už si odpočinula dostatečně na to, aby ji mohl vzbudit. Pootevřel oči, aby jí viděl do tváře.
V následující chvíli stál na druhém konci pokoje a křičel hrůzou.
Epilog
Přede dveřmi Andorieliny cely stál zakuklený voják na stráži. Měl přímý rozkaz, že kromě velitele nikdo nesmí vstoupit ani odejít. Velitel vstupoval a odcházel a lodí se nesla fáma, že ženu uvnitř pomalu mučí k smrti. Nikdo nevěděl, co provedla, a všem to bylo jedno. Velitel se mohl bavit, jak se mu líbilo, pokud jeho plavidlo prosperovalo. Loď si vedla více než dobře a vojáci i důstojníci byli spokojení.
Voják na stráži se ani nepohnul, když kolem něj prošel nový zástupce velitele Lyn. Z místnosti za ním se ozval zoufalý výkřik. Lyn si neodpustil sotva znatelný škleb. Každý Wraith má nějakou zálibu a ta velitelova nebyla ničím výjimečná.
Andoriel ležela s rozhozenýma rukama a lapala po vzduchu. Ace odpočíval s hlavou na jejím rameni a cítil, jak se žena pod ním pomalu uklidňuje a prohlubuje se jí dech. Usnula.
…………………………………………………………………..
„Je rozkošná,“ zasmál se Ortalay. Pozorovali s Eristeou spící Andoriel přitisknutou k Wraithovi.
„Líbí se ti?“ zeptala se Eristea. Oči nespustila z bledé tváře Ace otočené k ležící ženě. Napadlo ji, že takový klid a spokojenost u tohoto druhu ještě neviděla. Věděla, že Wraith sice odpočívá, ale nespí. Pootočil hlavu ještě víc a přitiskl tvář Andoriel do vlasů.
Eristee se v očích usadil potměšilý výraz.
„Na co myslíš?“ Ortalay se odtrhl od Ájiných pootevřených rtů, aby letmo pohlédl na svoji družku. Byli spolu tak dlouho, že okamžitě poznal pečlivě střeženou myšlenku.
Eristea stále sledovala Wraitha, ale dotkla se ramene Andoriel.
Ortalay vydechl překvapením. „Myslíš, že to ocení?“ zeptal se opatrně. Zvědavě okukoval věc, kterou nyní Ace svíral v náručí.
„Jestli chceš,“ usmála se na Ortalaye Eristea, „můžeš mu trochu pomoci to vrátit. Ale jenom trochu,“ dodala hned, když si všimla, jak se zatvářil.
Ace posunul ruku, kterou věc, co bývala Andoriel, objímal. Napadlo ho, jestli už si odpočinula dostatečně na to, aby ji mohl vzbudit. Pootevřel oči, aby jí viděl do tváře.
V následující chvíli stál na druhém konci pokoje a křičel hrůzou.
A to je vše, přátelé.
Aspoň prozatím
Příběh na Zelené planetě sice skončil, ale dobrodružný život Ace a Andoriel pokračuje dál
Pokud jste se u čtení trochu pobavili, jsem ráda. Ještě raději budu, když mi o tom napíšete, ale to už je na Vás.
Na nějakou dobu se s dlouhými příběhy odmlčím, ale už jste si možná všimli, že jsem se pustila do pokračování někde jinde. Jestli se mi povede napsat ještě pár kapitol (abych si byla jistá, že to dokončím), kolem Nového roku bych tady mohla začít s pokračováním ZDP.
A pokračování Paralelního vesmíru mám v hlavě také. Rozhodně vím, v co Eristea proměnila Andoriel, že Ace křičel hrůzou
¨
piš rychle ať je zas co číst 
, no patrí k poviedke a je dobre napísaná, takže ju akceptujem. 
Wraith kričiaci hrôzou je celkom zaujímavá predstava. 
Už aby sme sa dozvedeli s čoho mal Ace takú 
radosť. 
Ani jsme se nenadáli a další rok je pryč. Zelená planeta je opravdu pěkný příběh plný zajímavého, netradičního a trochu i bláznivého. Spousta podivných bytostí s ještě neobvyklejšími schopnostmi. A ten závěr, dlouhá a náročná výprava. A konec je otevřený, takže se můžeme do budoucna těšit na další zajímavé příběhy.
