Díl 13: Exploration
Planeta Luciánské aliance, současnostJedna malá planeta, v teritoriu Luciánské aliance, měla právě tu čest, být navštívena samotným Kefflinem. Ten jakožto hlavní vůdce sem přijel na kontrolu nového sektorového velitele a i když to na sobě nedal znát, byl mile překvapen, jak si tento mladík vede. Poté, co byla sklizena letošní várka kassy, tak již byly zasety nová semena do polí a první zelené lístky vyrůstali ze země. To se na této planetě starému vedení nepodařilo a podle všeho, stejné zvýšení produktivity hlásí i ostatní planety z tohoto sektoru.
Jelikož pole na kassu se na planetách umisťovali v rovníkových oblastech, tak se tím zvýšila produktivita, kvůli absenci zimního období. Aby si zemina odpočinula od cyklů, bylo na všech planetách zavedeno něco na způsob trojpolního systému. Vždy se kus země nechal být, jiný zasel normálním obilím a jiné kassou.
Ovšem hlavní předností života v rovníkové oblasti byla možnost si přizpůsobit dobu sklizně na všech planetách v toleranci několika týdnů. A právě nyní bylo období přechodu do nového cyklu. Právě nyní byla veškerá úroda sklízena a poprvé po dlouhé době byl nárůstek úrody, což přimělo Kefflina, aby rozšířil stejný způsob hospodaření i na cizí světy.
„Základ je v zavlažování. Chcete velkou produkci, úroda chce vodu. Na planetách pro pole vyhledávám výše položená skaliska nad lány polí a nechal jsem tam vybudovat nádrže na vodu. Pokud tudy teče řeka, tím líp. Odtud je voda pomocí zavlažovacích kanálů rozváděna do všech koutů a dostává se k rostlinám rovnoměrně a kdykoliv je to třeba,“ obhájil své stanovisko Thanatos.
„A jak bys to udělal na světech, kde u polí není žádné vyvýšené prostranství s vhodnou řekou?“ namítl vůdce Luciánské aliance.
„Tam je to horší. Tam je třeba vybudovat nádrže uměle a to ještě nějakou dobu potrvá. Ty nádrže pak budou rozvádět vodu přirozeným způsobem, prostě za pomoci gravitace. Jakmile voda začne docházet, tak se nádrž doplní.“
Kefflin v tomto sotva pětadvacetiletém mladíčkovi zahlédl přirozenou inteligenci a jakousi vynalézavost. Proto se dále zeptal:
„A jak by se dle tebe měly ty nádrže plnit? Víš, co by to dalo práce, než to tam vesničané nanosí vědry?“
„Napadají mne pouze dva způsoby. Jeden rychlejší, ale nákladnější pro nás. Druhý primitivnější a zdlouhavější a taky se kvůli tomu musí postavit speciální zařízení,“ namítl Thanatos.
V té chvíli dvojice při své procházce mezi poli v dálce spatřila běžícího muže, který měl namířeno přímo k nim.
„Dělej, jak myslíš. Při své příští návštěvě mi to ukážeš. Do té doby ti sem pošlu vědce z dalších sektorů, abys je mohl instruovat a rozšířit tento systém na další planety,“ řekl Keffline a možná se v hlouby duše i zaradoval. Jeho aliance dokázala ovládat Goa´uldská zařízení, a jiné vyspělejší přístroje. Ale co se týče zemědělství, to bylo něco, na o co se tato aliance nestarala a co zůstalo pouze na obyvatelích jednotlivých planet, jak si s tím poradí.
Než onen muž k němu doběhl, bloudil Keffline ještě chvíli ve svých myšlenkách.
„Pane, máme naléhavé zprávy ze dvou okrajních sektorů. Dvě planety přestaly dodávat.“
„Jsou ty planety u sebe?“
„Ano pane. Jsou si poměrně blízko. Jsou to planety v nejvzdálenějším konci sektorů, hraničící s nicotou. A s Jaffskými světy.“
„Vyšly tam pětici lodí na průzkum. Poblíž je také pokud se nemýlím jedna Jaffská základna. Když už tam budou, ať se zastaví a pozdraví naše sousedy.“
„Ano, pane!“ odběhl ihned vykonat příkazy.
Aventin, současnost„Malý krůček pro člověka, ale velký krok pro Aventin,“ přeformulovala Emily Richterová slova, když v rukou třímala první modrý krystal, který se jí podařilo naprogramovat a vyrobit v Tok´erském přístroji. Byl to krystal na tvorbu jednoduché klesajícího tunelu, dlouhého dvě stovky metrů. Tvar tunelu byl jednoduše obdélníkový, přičemž vrch tunelu přecházel do oblouku, takže nakonec vznikla poloviční elipsa. Stěny tunely ovšem byly vyrostené kvalitněji, než tradiční krystalové chodby. Na první pohled, se mohli zdát jako betonové stěny v SGC, ovšem při bližším pohledu šlo zahlédnout malé krystalky.
„Výborná práce. Učíš se rychle, ale k vybudování podzemního komplexu bude potřeba ještě hodně práce a hlavně celkové prostorové představivosti,“ odvětila její mentorka.
„Prostorové vnímaní?“
„Jelikož budete budovat tunely, musíš dbát na to, aby se nekřížili, neprorostli sebou zároveň. Určitě by bylo vhodné, spojit výrobní proces s počítači, ať nedojde k omylu.“
„Tak to už budu muset počkat na ostatní, to už sama propojit nedovedu a obávám se, že ani s vaší pomocí.“
„To je jedno. Celkový komplex sice bude muset být tvořen, za nějakého vizuálního zařízení, programu, nástroje. Ale jednoduché tunely, jako například krátké, spojovací. Ty můžeme naprogramovat už nyní?“
„Spojovací?“
„To je nastavitelnost u krystalu, že tunel přestane růst, narazí-li na jiný tunel. Teda samozřejmě, nepřekoná-li délka tunelu, samotnou krystalovou vlnu.“
„A kde se programuje to spojování?“
„U třetí a čtvrté membrány cyklické struktury,“ řekla pro nezačleněné členy, Anis naprostou nesmyslnost. Ale Emily to pochopila a představa, kolik to dá práce, jí naprosto dostala do kolen, protože vytvořit jediný krystal, jí zabralo dny namáhavé práce.
„Z toho důvodu, byly naše základny pouze několika typů, po celé tisíce let. Pak jsme pouze vytvářeli krystaly stálých druhů, jejichž vzor byl již uložen.“
„To je zcela pochopitelné,“ řekla Emily.
Mezitím pod vojenskou plachtou seděl Igor a právě dojídal kousek svého opečeného masa, když se na jednom počítači rozezněl alarm.
Igor sebou okamžitě škubl a podíval se k monitoru, na kterém zobrazil údaje ze senzorů od brány a na druhém monitoru si načetl záznamy z kamer, které bránu zabírali ze dvou úhlů.
Chvíli se nic nedělo a poté z brány začala vycházet ozbrojená eskorta v Igorovy neznámé uniformě a jasně pak rozeznal velitele, jehož úbor se lišil od ostatních. Počkal, jakmile se brána uzavřela, spočítal příchozí a pak si odběhl do nedalekého jumperu.
„Je tady čtyřicet sedm mužů, co právě přišli bránou,“ oznámil Igor dvojici v jumperu, která pracovala na výrobě krystalů. Že přišli neznámí ozbrojenci právě nyní, považoval Igor za výhodu. Protože právě on měl hlídku a seděl u senzorů, na rozdíl od toho, že většinou tuto službu konaly vesničané. To, že mohl reagovat on na poplach, vzbudilo tak nulovou paniku a zpráva mohla být podána opatrněji.
Poté, co trojice sedla k počítačům, sledovala příchozí návštěvníky.
„Já je znám. Jsou to kumpáni toho obchodníka Arlose Kadawama. Aby se sem dostali, museli ověřit padesát adres, co byly v paměti. No doufejme, že je to pusto okolo brány oklame,“ řekla Anis.
„To je jedno. Hlídejte je. Já půjdu svolat všechny k jumperům. Zároveň sednu s jumperem, ve kterém jsou krystaly vedle řeky a zamaskuji vytažené dřevo a pilu,“ rozhodl se Igor a rozeběhl se do jednoho jumperu, který přeparkoval o pár stovek metrů dál.
Zatímco Emily pozorovala každý krok oněch nevyžádaných návštěvníků, tak Anis začala taktéž shromažďovat vesničany z druhé strany vesnice.
Najednou Emily na kameře zahlédla něco, co ji vyděsilo, že okamžitě vzala vysílačku a musela kontaktovat Igora a okamžitě jej zavolat zpět.
Země, současnostTeal´c stál před oknem a díval se na letiště, neboli na kilometr a půl dlouhou rampu, určenou pro přistání transportních strojů a také k vypuštění pěti letek F-302, přestože vzniklo několik skvělých strojů, tak tyto relativně staré stíhače, nebyly zatím překonány.
„Přiletí nám to každou chvíli,“ řekl Cameron, který svého Jaffského přítele doprovázel. Vlastně zde byl ještě Rya´c a samotný generál Landry, aby společně stanuli před mezinárodní radou.
„To nebylo možné se transportovat?“ zeptal se Teal´c jehož představa na let v pozemských strojích příliš nelákala. Dával přednost rychlejšímu přesunu.
„To ani není zapotřebí. Armáda má podporu civilních leteckých firem. Spolupráce funguje i tam a letečtí konstruktéři za pomoci našich vývojářů rychle sestavili čistě atmosférický letoun s mimozemskými motory,“ vysvětlil Cameron.
„No teda co jsem spíše slyšel, tak tradiční let probíhá v třiceti tisících metrech, tam už moc atmosféry není. Ale vzhledem k tomu, že letíme do jihoafrické republiky a budeme tam asi za dvacet minut. No rozhodně je to pro dopravu krok vpřed,“ zapojil se generál.
„Ale v plánu je velká síť za pomoci kruhů, ale vybudování takové sítě dlouhou chvíli potrvá,“ odpověděl Cameron.
„Ovšem jsou taková zařízení, která nejdou přepravit pomocí kruhů. Letadla a lodě budou vždy potřeba,“ dodal generál, než se na horizontu cosi zalesklo.
Byl to onen letoun, o kterém se tu lidé bavili, a hlavně Jaffská návštěva si pohled užívala.

„Vaše planeta urazila od zveřejnění velký krok,“ podotkl Teal´c.
„To je pravda. Pojďte! Je to expres jenom pro nás,“ řekl Landry, zatímco všichni pozorovali právě se otáčející letoun.
Jakmile ona čtveřice nasedla do tohoto letounu, byli zavedeni do vrchních pater, kde byly poměrně luxusní prostory pro pasažéry. Tento letoun díky novým motorům létal na čistou energii, které obstarával jeden menší naquadahový generátor. Na jednu dávku do reaktoru, mohl letoun zůstat dva týdny ve vzduchu s plným naložením.
„Kam to vůbec letíme?“ zeptal se Teal´c.
„Do Jihoafrické republiky. Dříve tam byl starý důl na písek, který se používal na umělé ostrovy a jelikož komplex byl zavřen, tak IOA odkoupila onen komplex a nechala si tam postavit velkou základnu pro jednání na náležité úrovni,“ odpověděl generál.
„Ale podle mě to přehnali. Tak to dopadá, když se najmou externisté a nechají se unést sci-fi styly. Ale jinak je to bezpečné centrum pro jednání, které poskytuje náležité pohodlí. Ale uvidíte sami. Budeme tam asi za patnáct minut,“ řekl Cameron a opřel se do pohodlného sedadla.
O dvacet minut pozdějiLetoun je vysadil a již před několika okamžiky se ztratil v bílých mracích a nebylo po něm památky. Přistávací plocha byla hned vedle bývalého dolu a nynějšího sídla komise, které na první dojem budilo impozantní dojem jako budova opery v Sydney.
Ale na prohlídky budovy již nebyl čas, trojice osob v modrém saku je uvedla do haly a pak s nimi sestoupila výtahem o tři patra níže. Tam je pak rovnou bez okolků zavedla do jednacího sálu, který na pohled Jaffské dvojici vyrazil dech. Ale nebyl čas na otálení, všichni se ocitli na pódiu a okamžitě se usadili po pravé straně mluvícího stolku.
Na druhé straně se usadila vyšetřovací komise, ona komise, která si už Teal´covu zprávu vyslechla. Doprostřed se pak postavil pan Coolidge, který zahájil ono jednání.

Teal´c musel zavřít oči a pomalu oddychovat, protože jeho nitro svádělo velký vnitřní boj, aby ono představeného, jenž má právě slovo, nemusel uzemnit. Pan Coolidge zmínil onu žádost o pomoc a pak vyjádřil své obavy nad pozemskými křižníky. Pak, už konečně dostal slovo Teal´c a tak před touto radou poprvé stanul Jaffa ve společenském obleku.
„Pánové a dámy! Předstupuji před vás, abych vás požádal o pomoc. Luciánská aliance není jenom nepřítelem Jaffů, ale také nepřítelem Taury. Už mnohokrát napadly váš svět, a když budou mít příležitost, nebudou váhat. Když budeme čekat, nejenže naše Jaffská koalice bude slábnout, ale nepřátelská strana bude sílit. Planeta, kterou chceme dobít, je na kraji jejich území a společný útok nám zajistí minimální ztráty. Jménem Jaffů vás žádám o pomoc a na oplátku jsme ochotni poskytnout Jaffskou pozemní sílu ku pomoci, když bude zapotřebí.“
Teal´c věděl, že více slov by mohlo uškodit. Proto se poté posadil a před onu několika stovek člennou komisi se postavil generál Landry.
„V zájmu našeho světa, je udržovat v naší galaxii rovnováhu. Co jsme to za sousedy, kdybychom neposkytli pomoc druhým a co jsme to za planetu, když nezareagujeme na agresi, kterou útokem na Chulak vyvolala aliance i na nás. Když tam zabili naši delegaci, provedli útok na celou Zemi, na který jsme nereagovali,“ řekl generál, „nic sem nenamítal, po zveřejnění brány. Přeci jenom jsme značně investovali do mimozemských prostředků a nyní máme nástroje, o kterých se nám dříve nezdálo. Jaffové nás žádají o pomoc a já osobně si myslím, že je načase jim poskytnout plnou podporu a vrátit Luciánské alianci úder.“
Jednání pokračovalo ještě nějakou dobu, než se konečně přešlo k hlasování, které s šedesáti pěti procenty bylo pro plnou podporu Jaffského útoku.
Minerva, současnost„Jumper vyletěl z brány.“
„Dobrá, zavolej je,“ řekl Jan, který byl na můstku stejně jak Micuki.
„Jumpere, tady Minerva. Ozvěte se prosím,“ řekla mladá Japonka.
„Minervo, tady jumper. Jsme zpátky a máme dobré zprávy,“ odpověděl Martin.
„Dobrá, otvíráme levý hangár a čekáme vás. Můžete cestou změřit hladinu koncentrace toxinu?“
„Podle senzorů, ještě tak tři hodiny a můžeme jít bezpečně na planetu. Naše senzory taktéž nezachytily žádný život, přičemž jde pouhým okem vidět mrtvé brouky na střechách a na ulici. Máme aspoň jistotu, že to zabralo,“ řekl Martin a pak pokynul a loď zamířila na orbit.
Trvalo několik minut, než antická zelená loď sedla do bezpečí hangáru a uzavřela se za ní hangárová vrata. Dalších pár minut trvalo, než pak lidé došli na můstek.
„Tak jaké dobré zprávy?“
„Souhlasil se spoluprací, nebo vlastně dokonce více. Máme takovou dohodu, že můžeme využívat celý komplex, ale je nutná rozsáhlá rekonstrukce,“ řekl Martin.
„Myslím, že tohle bude vhodné pro tebe,“ řekl Patrik a předal Micuki datový přenašeč.
„Je tam operační program základny. Co jsem tam do toho nakoukl, je to pro mne absolutní bordel. Potřebujeme vyčlenit ovládací příkazy pro energetický zdroj, který napájí malé baterky v androidech,“ snažil se objasnit problém Patrik.
„A jak to mám podle tebe poznat v neznámém zdrojovém kódu, když absolutně nevím co hledat?“ ohradila se mladá Japonka.
„Proto je tam v jiném souboru čistě program pro ty přenosné baterie. Snad ti to pomůže,“ dodal Patrik a Japonka s hněvem v očích odešla z můstku.
„Jak se vám vedlo tady?“
„Klid, nuda, ohromná nuda. Raketová sila patnáct a šestnáct jsou nabyta ostrou municí. Zatím naše jediné rakety typu Mark IX,“ oznámil Jan.
„Jelikož jsem vyhnal Micuki, budu tu tady s tebou muset dokroutit hlídku. Jak dlouho tu ještě jsi?“ zeptal se Patrik.
„Dvě hodiny. A jsem rád, že ses nabídl, ještě jsem neměl oběd. Chceš něco vzít?“
„Překvap mne,“ usmál se Patrik a už usedl na pilotní křeslo.
O pár hodin pozdějiVšichni až na Petra byli na můstku v černých uniformách SG jednotek a každý byl ozbrojen. V čele můstku stála Julia, která začala chrlit pokyny.
„Každý máte zbraně, které by mohli zahnat nějaké případné brouky. Také každý má na ruce nouzový vysílač s programem, který jej okamžitě transportuje do karanténní místnosti na třetí palubě. Toto je první průzkum a nemusím snad nikomu připomínat, aby si dával pozor na hermeticky uzavřené prostory. Když uvidíte takové dveře, nechoďte za ně! Pouze zaznamenáte jejich polohu a prověříme je později.“
„Nějaké priority, co hledat?“ zeptala se Micuki.
„Všechno, užitečného. Podle architektury, je to vyspělá kultura a proto berte veškeré nástroje, co nám pomohou v rozvoji Aventinu,“ odpověděla Katie.
„Dobrá, transportujeme se do několika strategických pozic ve městě. Vytvoříme dvojčlenné týmy, a všechny budou postupovat z okrajů města do jeho centra, kde je také hvězdná brána na náměstí,“ domluvila Julia a ukázala snímek města na obrazovce.
„Jan a Katie budou vysazeni zde, označení jejich dvojice alfa,“ řekla a ukázala, „Micuki a Megan tady, nečekaně bude jejich volací znak beta. No a já s Patrikem jsme gama a skončíme tady,“ přičemž ukázala na průmyslovou oblast.
„Budeme vás tady hlídat, a když zaměříme z orbitu nějaké neznámé životní formy, varujeme vás,“ řekl Petr zrovna ve chvíli, kdy na můstek přišel Martin, který už jen zahlédl mizející dvojce v záblescích jasného bílého světla.
Planeta, alfa team„Co to je?“ zeptala se Katie když se před nimi v transportním paprsku objevilo velké zařízení.
„To je menší třímetrová sonda. Vyvíjeli jsme ji na akademii. Projekt byl hotov asi půl roku před zavřením, ale přesto zůstal tento prototyp, který jsem nečekaně stopil,“ řekl s úsměvem Jan a propojil bezdrátově sondu s příručním tabletem, aby tak mohl okamžitě snímat naměřená data.
„Leť, krásko, leť,“ řekl Jan a spustil standardní vyhledávací program.
Ve stejný okamžik začala data přijímat taktéž posádka na Minervě.

„To je tam i zbraň?“
„Ano, něco na způsob poloautomatické střelné zbraně. Má to devět ran, velkorážních ran. Ale především je to stroj, který v brzké době na Zemi nahradí průzkumné sondy na cesty bránou. Kromě té zbraně to má kameru s termálním a nočním viděním, také atmosférické a radiační senzory. Také dokážou odhalit energetické zdroje a aktivity, takže pokud je tu nějaká napájená budova, tato mašinka to najde,“ dořekl, když se létající sonda ztratila mezi budovami.“
„Podle orbitálních snímků, je poblíž nějaká vysoká budova, vypadá to na veřejnou budovu. Mohla by to být knihovna,“ navrhla cíl jejich pátrání Katie.
„Nebo taky kostel. Nevím jak ty, ale já nemám náladu se dneska modlit,“ odvětil s úsměvem Jan, ale už vyšel k dané budově.
Planeta, Gama team„Kde to jsme? Neměl jsem pořádně možnost si projít plány,“ zeptal se Patrik.
„Obytná část. Měli tu docela zajímavě řešené domky. V podstatě nad zemí byla jen asi metr vysoká střecha, jinak to byly takové sklepní domky. To se táhne na míle daleko,“ řekla Julia.
„Tak se do nějakého podíváme?“
„Tady ten je pěkný,“ řekla Julia a namířila svou MP5kou na budovu. Patrik jako první, třímajíc v rukou Zat, sestoupil po schodech a zkusil otevřít dveře.“
„Vykopnout, nebo máš jiný nápad?“
„Zkus to sklo,“ navrhla vojanda a její kolega loktem vyrazil tabulku skla ve dřevěných, bílých dveří a zkusil kliku uchopit z druhé strany.
„No je fakt, že ve filmech to takhle vždy otevřou, ale tady ani náhodou. Co takhle ránu do zámku?“
„Ustup,“ řekla Julia, a jakmile měla prostor, vypálila jednu kulku do místa pro klíč.
„Přeletěli jsme půlku galaxie, ukradli jsme Minervu a sekneme se na debilních domovních dveřích!“ řekla Julia, když viděla, jak Patrik s dveřmi neúspěšně zalomcoval. Nakonec to zkusila Julia a dveře se jí podařilo odsunout. Nebyly to totiž tradiční dveře, ale spíše japonský typ, který se zasouval do stran.
„Víš, tak mi začíná vrtat hlavou, jestli ses na akademii dostal poctivě. Nepodváděl si nějak u přijímaček?“ ušklíbla si Julia a vstoupila dovnitř.
Planeta, Beta teamDvojice dívek, Micuki a Megan si to vykračovali nějakou tovární čtvrtí a právě stáli před vysokou, halovitou budovou, do které byl vstup mírně pootevřen, což dalo ideální škvíru pro dvě štíhlé dívenky.
„Co myslíš, že tu vyráběli?“
„Nemám ani ponětí. Najdi mi něco, co se podobá počítačům, tam by měla být databáze a třeba z toho něco na Minervě vyluštíme,“ požádala ji Megan.
„Co je toto? Elektromotor?“ zeptala se Micuki a zvedla malý, černý zařízení s trčící hřídelkou.
„Krokový elektromotor,“ odvětila Megan, poté co ucítila při otáčení hřídelí jistý odpor.
„To určitě využijeme, na Zemi se to používá v běžném životě, že už to ani nevnímáme,“ řekla Megan.
„No, tak to mám pro tebe dobrou zprávu. Jsou tady toho plné krabice,“ řekla Japonka, poté co otevřela jednu bednu a objevila tam řadu motorků bezpečně uložených.
„Tyhle kusy jsou trochu jiné. Ale jinak je to dobrý nález. Zkus najít nějakou plachtu, naložíme pár beden na ni a označíme to lokátorem,“ navrhla Megan.
„Myslím, že stejnak odsud všechno neodneseme. Tady jsou toho plné regály,“ podotkla Micuki, poté co otevřela druhou halu, jakési skladiště, které se táhlo desítky metrů do dálky, nemluvě o šířce a samotné výšce skladu.
Podobné nálezy se v následujících hodinách děli na celé planetě. Alfa team, úspěšně objevil jakýsi kulturní dům a společně označili přístroje, které byly jakousi variací počítačů. Jediné co jim chybělo, tak byla energie, jinak byly v poměrně dobře zachovalém stavu. Dále poté v okolí této budovy nalezli obchody s jídlem, oblečením, manuálním nářadím, ale i s různými polotovary, jako byla například nezpracovaná látka.
Oproti tomu, dívčí tým, který byl vysazen v tovární části města, narazil na výrobní haly, a sklady elektromotorů, plošných spojů a armatur. Bylo až k neuvěření, jak tyto zařízení byly podobné těm na Zemi. Nejvíce se asi lišili plošné spoje a čipové jednotky, které byly na čirém podkladu, dosti podobné, jako antické krystaly. Dále pak jednotlivé prvky těchto obvodů byly přímo uloženy, do asi centimetru tlusté desky. Micuki napadlo otestovat, reakci tohoto spoje na teplo a podle rychlých pokusů, které provedla na místě, tak samotný podklad spoje pohlcoval a eliminoval teplo. Kdyby tato technologie byla na Zemi, odpadla by nutnost chladit počítačové systémy, což pak byl u výkonnějších zařízení problém.
Třetí dvojice pak prošla ještě několik bytových jednotek a ve všech bylo prakticky jedno a to samé. Normální prostory pro bydlení, docela hezky, jednoduše, zato pohodlně zařízené domy. Plné dřevěného nábytku, z bílého dřeva. V některých bytech byl nábytek lehce opotřebovanější, ale většinou by jej odhadli sotva na stáří jednoho, možná dvou let. Proto bylo jasné, že postele, skříně, umyvadla, vany a podobné vybavení odeberou na Aventin a vybaví tím domky pro obyvatele. Tento nález jim umožňoval postavit město už na jisté úrovni a úplně tak na planetě přeskočit období středověku, alespoň co se po bytové stránce týče.