Díl 12: Tempest
Aventin, současnostZatímco Minerva byla na své misi a půlka původních uprchlíků byla pryč z planety, tak Igor Hnízdo, Pavel Sedláček, Emily Richterová, Emma Lopézová, Thomas Jensen, William Walker, Sean Andersen a Markus Scott byly stále na Aventinu spolu s šedesáti pěti obyvateli pracovalo na úpravách nové kolonie. Tucet domorodců pilně pracovalo na zpracování půdy okolo políček na druhé straně řeky, kde se již mezi urovnanou hlínou zelenaly první výhonky.
Uprostřed stanového městečka, vedle centrálního vojenského přístřešku stály tři jumpery, z nichž jeden byl vyčleněn jako lékařský, jehož zadní prostor zabíralo zdravotní lehátko a přední prostor byl vyplněn zdravotníma zásobami, tak prostor pro transport osob, zde byl minimální.
Druhý jumper byl nyní upraven jako prostor pro výrobu krystalů. Emily, která si výrobu vzala na starost, si tento antický dopravník upravila. Zadní prostor využila tak, že si k jedné stěně přidělala stůl, na němž byl položen a připevněn přístroj od Anis a vedle pozemský notebook a okolo řada menších přístrojů a dokonce i chemikálií. Zatímco Emily zpracovávala svůj první chemický proces na výrobu jednoduchých krátkých tunelů, tak její mentorka Anis na ni průběžně dohlížela a užívala si dny na této planetě. Jako Tok´ra měla za sebou stovky let a všechny tyto roky strávila v bojových podmínkách, v neustálém ohrožení. Od spojenectví se Zemí, od poražení nepřátel nastala pro Tok´ry období klidu. Sice zde stále zuřil otevřený konflikt Luciánské Aliance a Jaffské strany, zbytek galaxie když na sebe moc neupozorňoval, tak nebyl do bojů zapojen.
Poprvé po tisících letech se mohli Tok´rové stáhnout a lízat si své rány a Anis nyní mohla strávit svůj čas studiem technologie vyhynulých ras.
Anis poslední večery strávila poblíž Markuse Scotta, který každou noc mapoval pomocí teleskopu jinou část vesmírné oblohy. I když pozorování vesmírů tímto způsobem, by se dalo už považovat za staromódní, neúčinné, ale už to prostě byl koníček, který kupodivu zaujal jejich Tok´erského spojence.
Západně, proti proudu řeky byla výrazně pracovní atmosféra. Mimozemská pila pracovala už několik dní na plnou kapacitu a vedle ní schlo už několik desítek kusů trámů a už také první rovné desky, které skupina domorodců hoblovala a mořila. Práce s opracovaným dřevem byla už relativně jednoduchá, než práce s velkými kmeny.
Původně bylo dřevo zachytáváno asi o sto metrů níže, a nyní se muselo dopravit výše a zpracovat. Lidé zvolili nejlehčí způsob a to kmeny obvázat lanem, znovu stáhnout do řeky a pak po čtyřech lidech na každé straně řeky je vytáhnout proti proudu až k pile.
Igor Hnízdo, dříve cvičen na akademii pro zakládání vesnic a civilizací a tady byl ve svém živlu. Do nynějška nakládali dřevo na pilu po menších kmenech a za pomoci lan. Bylo mu jasné, že tento způsob je nepřijatelný a do nynějška neměl pořádnou představu, jak to přesně upravit.
Nyní už na to přišel a poradil se s Williamem Walkerem a oba dva se shodli, jak ve stavbě pokračovat.
Pila byla podélně k řece a neopracované dřevo bylo skladováno mezi zařízením a řekou. Jejich plán byl k dopravníkovému pásu postavit jakousi kamennou rampu, která nahradí dosavadní dřevěné příčky. Za pásem by pak měla být masivní stěna, ve které by byl zakotven kladkový mechanismus. Pomocí kladek a navijáku mělo být dřevo nakládáno bez pracné námahy vesničanů. Ovšem jediná vada byla, že naviják a příslušné kladky byly na Minervě a dokončení muselo počkat na jejich návrat.
To, ale nakonec nebyla taková vada, protože vystavět samotnou rampu a kotvící stěnu bude týden minimálně trvat.
A.E.S. George Hammond, současnostPozemská loď zůstala na geostacionární orbitě, nad pozemskou základnou, která by se v následujících týdnech měla proměnit ve fungující triniový důl. Transportní lodě, usedly na povrchu a vykládání zásob probíhalo přímo z jejího nitra. Hammond měl na své palubě menší zařízení a zásoby, co se daly přepravit pomocí transportérů, kruhů a jumperů.
Velitelka tohoto křižníku, plukovník Samantha Carterová šla právě chodbou směřující na můstek. Na sobě měla standardní lodní uniformu a v zádech měla mladou desátnici. Jakmile vešla na můstek, okamžitě se zeptala.
„Jak jsme na tom?“
„Ještě dvě hodiny a budeme prázdní,“ oznámil major Kevin Marks.
„Dobrá díky. Prosím o pozornost!“ řekla na celý můstek.
„Právě jsem dostala oficiální oběžník a bohužel se musíme s jedním členem posádky rozloučit,“ řekla a její zrak právě spočinul na Markse.
„Air force Earth učinilo rozhodnutí a my se musíme rozloučit s majorem Marksem. Ten s námi dokončí tuto zásobovací misi a pak nastoupí na svou službu na A.E.S. Tempest, první loď třídy BC-305,“ oznámila Carterová a když viděla pohaslé tváře lidí na můstku tak pokračovala.
„Ovšem není to normální převelení. Major Kevin Marks, je s okamžitou platností povýšen do hodnosti podplukovník a ona nová loď bude čistě pod jeho vedením,“ oznámila a z chodby vyšla dívka v uniformě, třímající otevřenou krabičku, ve které se leskli nové frčky.
Poté, co Marks vstal a postavil se naproti svému velícímu důstojníku, Carterová započala takový skromný obřad, kdy musel nový podplukovník odříkat přísahu, ale nyní ne věrnosti USA, ale celé Zemi.
Sluneční soustava, současnostOběžnou dráhu Země opustil jeden soukromý a speciálně upravený transportér T-201. Na můstku lodi byl nádherný výhled na celou vesmírnou loď, když si to loď podsvětelný pohonem zamířila na Mars.
Můstek byl podobně orientován jako ten na bojových křižnících. Dvojice křesel s ovládacími prvky a uprostřed bylo křeslo pro kapitána. Tato trojice měla výhled skrz čelní sklo a v zadní části můstku byla galaktická mapa a řada dalších ovládacích systémů. Po bocích můstku byla další čtyři vesmírná okna a úplně v zadní části byl výtah a nouzový žebřík do dalších pater. Jelikož byla všechna okna poměrně zranitelná, byl zde nainstalován bezpečností systém uzávěrů, které na povel zakryjí okna pancéřovanými pláty, nebo se automaticky uzavřou, při dekompresi můstku. V tom případě se pak ty skleněné panely nahradí obrazovkami, které naskytnou obdobný přehled díky vnějším kamerám.
Ve velitelském křesle seděl v riflích a košili lehce obtloustlý muž, který měl dlouhé vlasy sepnuté do culíku.
U řídicích systémů byla dvojice civilních pilotů a kapitán lodi pomalu přecházel po můstku, protože jeho křeslo bylo zabráno majitelem lodi.
Oním majitelem byl Peter Braun, internetový miliardář. Byl to jeden z mužů, co kladně ohodnotilo odhalení brány a jak byla možnost, zakoupil si od státních loděnic tuto transportní loď, kde nechal spodní paluby upravit pro transport lidí. Z toho důvodu byla nyní kapacita lodi 70 osob plus dvanáctičlenná posádka. Pouze vrchní paluby, zůstaly jako skladiště a i tak loď měla nosnost několik stovek tun a mohla plnit transportní operace.
Její první oficiální cesta byla na rudou planetu Sluneční soustavy, kde se otvírala antická základna a jeho loď poskytla dopravu prvních návštěvníků.
„Budeme na orbitě za deset minut,“ oznámil kapitán, který si údaje vyčetl z boční obrazovky.
„Dobrá, děkuji. Jakmile nás vysadíte, tak podobné cesty vás budou čekat ještě tři. Poté mám kontrakt s armádou, pro kterou přepravíte bezpečností prostředky na stanoviště alfa jedna. Doufám, že mou důvěru nezklamete a mohu vám svěřit tohoto broučka do péče,“ oznámil majitel.
„Nebojte se, pane. Nezklameme vás!“ řekl civilní kapitán Steven Halpin, jenž dříve sloužil na pozemských křižnících, ale Peter Braun dal nabídku, která se neodmítá.
O pár minut pozdějiPoté, co se loď přiblížila k rudé planetě, vyzval kapitán cestující, aby se připoutali a neutrpěli újmu při vstupu do atmosféry. Majitel lodi zaujal pozici u zadní konzole, ovládající jeřáb u hlavního hangáru a nechal kapitánovi jeho pozici, aby loď bezpečně navedl do atmosféry a později také do ochranného štítu, který okolo základny udržoval dýchatelnou atmosféru.
Loď dosedla na přistávací plošinu, která byla stavěná pro BC-304, a tak měl pilot dostatek prostoru na přistání. Nic nemohlo být lepší, než takováto první mise v bezpečném prostředí.
Po chvíli se konečně ozvalo v lodních reproduktorech to, na co pasažéři čekali.
„Všem na palubě, tady kapitán Halpin. Chtěl bych vám oznámit, že jsme bezpečně přistáli a nyní můžete vystoupit. Vítám vás všechny na Marsu!“ rozloučil se s bohatými návštěvníky a turisty, kteří znamenali velký finanční přísun do vládních kapes.
Altair, současnost„Dříve než cokoliv dalšího uděláte, neomračujte nás, nedělejte naše robotické kopie!“ řekl místo pozdravu Martin.
„Odkud toho tolik víte?“ zeptal se Harlan, jediný obyvatel této planety.
„Jsme ze Země,“ řekla nyní Katie.
„Já znám Zemi, milá planeta, přátelští lidé to ano. Ale generál Hammond mi oznámil, že sem nikdo už nepřijde a že bych pro mou bezpečnost měl zakopat bránu,“ oznámil android.
„My tak nějak nepodléháme stejnému velení. Opustili jsme Zemi a jsme nezávislí průzkumníci, obchodníci a hledáme přátele, na které naše planeta zapomněla. A proč jste nakonec nezakopal onu bránu?“
„Jsem tu sám, tak sám. Doufal jsem, že nějací přátelé přijdou.“
„No nakonec, se vám to splnilo. Myslíte, že bychom si mohli někam sednout?“ napadlo Katie.
„Ale zajisté, pojďte,“ řekl Harlan a vedl je zařízením.
„Omlouvám se, sám na údržbu tohoto zařízení nestačím.“
Trojice pomalým krokem vyšla a pohledy zkoumala toto prostranství, plné prachu a kvetoucí rzi, kam jen oko dohlédlo. Harlan je dovedl do jakési místnosti, v jejímž středu byl stůl a na něm kupa starého harampádí.
„Prosím, posaďte se.“
„Děkujeme za uvítání, dovolte, abych nás představila. Jmenuji se Katie Murphyová, toto je Patrik Müller a Martin Novák.“
„Jsme skupina pozemšťanů, co se odtrhla od mateřského světa a nyní samotní přežíváme a snažíme se pomoci některým primitivním a strádajícím světům. Proto bereme jakoukoliv technologii, jakékoliv spojence.“
„A to je milé, že jste přišli sem. Jsem tu tak dlouho sám, uvítám jakékoliv přátele.“
Trojice si vyměnila usměvavé pohledy a pak pokračovala v rozhovorech.
Jaffská kolonie Careger, současnostBrána na výklenku se aktivovala a z ní vyšel Teal´c. Na sobě měl Jaffskou společenskou róbu a ve tváři zarputilý a nevrlý výraz. Rya´c, který jej viděl z povzdálí, znal odpověď, ani se nemusel zeptat na otázku.
„Jsou to arogantní idioti!“ řekl jeho otec, když nakonec prošel okolo něj.
Rya´c chvíli zůstal stát, díval se směrem na bránu, pak se otočil a následoval otce do nitra jeskynního komplexu.
„Jednání selhalo u všech sedmi?“
„Ne. Dvě menší frakce se opět přidaly k nám. Zdá se to, že rovnováha sil je dosti nesouměrná. Máme více území, více Jaffů. Ale Deckelova skupina má převahu lodí. Zbytek Jaffských sil je nesjednocených. Dělí se po malých skupinách, nebo dokonce po planetách či po skupinách lodí.“
„Jestli na takové planety zaútočí Luciánská aliance, tak to nebude boj, to bude masakr.“
„Já vím. Musíme na takové světy vyslat posly a připojit je ke koalici. Planety se pravděpodobně připojí, ale jak už jsou Jaffové ve frakcích, tak s jejich arogancí je problém je přesvědčit!“
„Já jsem předtím dopadl stejně. Vyšlu posly na opuštěnější světy, ať se přidají do frakce,“ oznámil Rya´c a chtěl už odejít.
„To udělej. Musíme přeskupit naše zdroje, naše bratry a zajistit si nové lodě!“
„Jak to chceš udělat? Máme jenom jednu planetu s doky a začít nyní stavět nové, bude to trvat roky.“
„Proto musíme nějaké dobít. Luciánská aliance má ovšem ve vlastnictví několik takových planet.“
„Chceš otevřeně zaútočit na alianci? To budou vysoké ztráty. Oni si takto důležité planety jistě budou hlídat.“
„Proto musím přesvědčit staré přátele a získat jejich podporu. Ty vyšli ty posly a shromáždi pozemní síly. Musíme využít své převahy!“ naznačil svůj záměr Teal´c.
Altair, současnostVyjednávání, jestli by se neformální rozhovor dalo takhle nazvat, pokračovalo nanejvýš přívětivě pro obě strany. Pro příchozí z Aventinu, byla nejdůležitější ona vyspělá technologie na výrobu robotických kopií. Nikdo z nich neměl v plánu osobně projít onen proces a zkopírovat své vědomí do uměle vytvořených těl. Ale při správné spolupráci, by se mohla vytvořit zcela umělá bytost, která by mohla být velmi nápomocná při servisních opravách a obsluze vyspělejších systémů.
Někdo by mohl namítnout, že by to bylo stejné, jako stvořit další replikátory, ale byl tu jeden podstatný rozdíl. Tyto těla byla oproti těm z nanitů stavěných, úplně primitivní. Žádná možnost oprav ani replikace. I když základní struktura osobností byla převzata od nich, to bylo jediné, co měli společného.
„Jakmile sem pošlete vaše vědce s tím programem, začneme pracovat. To je tak vzrušující,“ nadchl se Harlan.
„Ti lidé jsou právě na misi. Brána na planetě sice je, ale můžeme jen tam a můžeme jenom v té lodi. Právě teď tam je vypuštěn nervový toxin, který by se mohl přenést sem, případně na jinou planetu,“ namítl Martin.
„Rozumím. Ale času máme dost,“ dodal původní obyvatel Altairu.
„To je fakt. První stejnak bude třeba krapet zmodernizovat tento komplex. Sám musíte uznat, že je už poněkud v hrozném stavu,“ odvětil Martin, přičemž hned se zapojil i Patrik.
„Rozhodně by se na to měl podívat William. Posoudit statiku a systémy, které budou na řadě jako první s opravou. Co používáte jako zdroj energie?“
„Je tu geotermální generátor, který čerpá energii z nitra planety. Ale funguje už přes tisíce let, za tu dobu byl celý systém mnohokrát opravován, že nedokáže poskytnout více energie, než dává nyní. A to na provoz celého komplexu nestačí. Jsem rád, že to napájí zdroj energie pro mé tělo,“ řekl a ukázal na světelnou kouli nad bránou.
„Mohl byste nám ukázat technické parametry toho zdroje? Asi by bylo nejlepší opravit celý generátor a nejlépe se oprava provádí, když je zařízení odpojené,“ navrhl Patrik.
„Myslíš, že z toho pochopíš, jak napájet ten zdroj z našich generátorů? Alespoň dočasně?“
„Třeba něco pochopím. Rozhodně jsem tady na to ten nejvhodnější. Pokud s tím nepohnu, tak ty plány zkopíruji a Megan, nebo Jan se na to později podívají.“
„Dobrá, tak Harlane, ukažte mu to prosím. My se podíváme na tu vaši linku pro vývoj robotických těl. Pokud teda můžeme,“ navrhl Martin.
„Jen si poslužte a vy pojďte semnou,“ obrátil se na Patrika.
Trvalo pár hodin, než se Patrik v plánech zorientoval a dokázal je z části pochopit hlavně proto, že onen zdroj si mohl prohlížet zároveň při čtení výkresů. Během několika hodin se mu podařilo najít paralelní přípojku pro napájení Harlanova zdroje a nyní hledal technické specifikace kolik a v jaké formě tam tu energii dodávat. Jeho práci značně ulehčil překlad, který tady udělala kopie kapitána Carterové.
Zbylá Aventinská dvojice strávila čas u výrobní linky, dá-li se tak ono zařízení nazvat a později se dali do čtení historických záznamů Altairu, které tu zase z části přeložila kopie Daniela Jacksona. Této dvojici se také podařilo najít jeho překladatelské poznámky.
Země, O pár dní pozdějiV nyní velmi rozsáhlém komplexu v nevadské poušti, panoval velmi rušný den. Základna byla přestavěna jako dokový komplex, ve kterém se každoročně zrodí křižník a poprvé vzlétne každá Američany postavěná loď.
Dnešní den byl slavnostní den, který probíhal za podpory veřejnosti a širokého okruhu významných vládních hlav. Tisíce lidí se utábořili za bezpečnostním plotem, který obklopoval tuto oblast. Oproti tomu pod povrchem, na samotném nitru doku bylo taktéž několik stovek lidí, kteří stáli před spuštěnou rampou do nitra lodi. Byl to vzorně srovnaný zástup posádky a další lidé to pak sledovali z různých balkónků a plošin, po bocích lodí. Byly to různí vysocí hodnostáři, co pozorovali slavnostní předávání.
Jejich pozornost se upírala na muže a ženy pod trupem, kde v čele zástupu stál velitel posádky. Naproti němu stál americký prezident v černém obleku. Před ním stál jakýsi pult a prezident zrovna pronášel slavnostní řeč. Celý tento ceremoniál bylo vlastně jakési předání lodi do rukou jejího velitele. Celý obřad vyvrcholil tím, že k prezidentovi přistoupil podplukovník Kevin Marks a nechal si na svou lodní uniformu připnout velitelské insignie, které jej poutali k této lodi.
Nakonec podplukovník zasalutoval a za zvuku trubačů vydal pokyn k nástupu do lodi a sám se nakonec zařadil jako poslední do tohoto zástupu. Mezitím veškeré osoby, které byly pod lodí tak zašli do nitra komplexu a připojili se k osadníkům na plošinách.
Na jedné takové plošině stál plukovník John Sheppard, který právě sledoval, jak se uzavírají spodní vrata nákladové plošiny, když vedle něj zaujal pozici místo sám prezident.
„Plukovníku,“ pozdravil jej.
„Pane, prezidente,“ řekl poněkud zaskočeně, protože takovou společnost při vyhlídce nečekal, stejně jako zbytek osazenstva.
„Těšíte se, jak jednou do té lodi budete nastupovat vy?“
„No, já osobně bych vynechal celou tuto maškarádu. Jo sice, je to pěkné, ale já na tyhle věci nejsem. Ale ano, těším se,“ odpověděl John.
„Možná to bude v jinou dobu, než si myslíte,“ oznámil mu prezident, zatímco nad BC-305 se otevírala hangárová vrata, stejně jako dříve nad Prométheem.
„Jak si to mám vyložit, pane?“
„Slyšel jste o lodi se jménem Jack O´Neill?“
„Ano, pane. Chcete tím říct,“ nestihl ani dokončit.
„Chci vás ve velitelském křesle. Pokud mi teď na to kývnete, tak já a i mezinárodní velení Air force Earth vás podpoří.“
„Bylo by mi ctí. I když to znamená, že strávím o několik měsíců déle na Atlantis.“
„To jsem chtěl slyšet,“ odpověděl prezident a odešel pryč, za burácení podsvětelných motorů lodi třídy BC-305 s názvem Tempest.
Obrázek TempestuPro lidi okolo základny se naskýtal podobný pohled, jaký dříve měli lidé při startu X-303 Prométheus. Černý naleštěný trup se zvedal z písčité krajiny a postupně odhaloval veškeré své křivky, záhyby a zákoutí, kterými loď disponovala.
Posádka byla instruována, aby první vzlet probíhal pomalu a plynule, aby televizní kamery dostali to, pro co sem přijeli. Loď pár minut zůstala vyset nad svým dokem, než pilot zapojil podsvětelný pohon a započal tak první stoupání lodi na orbit planety.
Ve velitelském křesle seděl podplukovník Kevin Marks a sledoval, jak posádka bezchybně plní úkony, jako je dříve vykonával on sám. Když skrz černí okno bylo vidět čerň vesmíru, na boční obrazovce se objevila plukovník Carterová.
„Tempeste, vítejte na orbitu planety. Nějaké problémy při prvním startu?“
„Díky Hammonde. Ne, veškeré systémy pracují bez chyby,“ odpověděl Marks, když jeho loď nabrala kurz k flotile pozemských lodí na orbitu.
Nového bratříčka do tohoto bojového uskupení přivítal nejenom A.E.S. George Hammond, ale také Odyssea, Apollo, ruský znovupostavený Korolev a dokonce německý Beethoven. Byla zde větší část, pozemské flotily, pouze Daedalos, Sun tzu a Lví srdce byly mimo bezpečí Sluneční soustavy.
„Posádko, hovoří k vám kapitán. Jsme na stabilní orbitě a nyní je třeba prověřit veškeré lodní systémy. Zahajte diagnostiku veškerých systémů. Máme na to dva dny, všechno odzkoušet. Pak, již nebude cesty zpět!“
Základna SGC, o pár minut pozdějiTeal´c právě seděl u velkého, mahagonového stolu a spolu s několika Jaffy, předkládal svou žádost generálu, představitelům IOA a AE.
„A co tím získáme my?“ zeptal se nečekaně jeden ze zástupců IOA, který nebyl zrovna dvakrát nadšený, otevřenému útoku na Luciánskou Alianci.
„Oslabíte tím nepřítele a pomůžete svým spojencům získat palebnou sílu.“
„A kdo nám zaručí, že tuto nově nabitou moc nepoužijete proti nám? Nikdo zde nezpochybňuje vaši oddanost, ale jak už se mnohokrát ukázalo, vaše jednota není stabilní.“
„To nemohu popírat. Ale všichni Jaffové vědí, že nám od Taury nebezpečí nehrozí. Za poslední roky, bylo Jaffům dokázáno, že jsme spojenci. I když, musím přiznat, že se stále najdou tací, kteří věří, že nás chcete nějak využít.“
„Každopádně je jisté, že se už musíme vložit do tohoto konfliktu. Luciánská Aliance nebezpečně nabírá na síle a dříve nebo později obrátí svou pozornost na nás.“
„Víte, jaká flotila brání tu planetu?“ zeptal se nyní generál z AE.
„Podle našich zdrojů, asi tucet lodí třídy Ha´tak a několik Al´kesh,“ zapojil se do hovoru Rya´c.
„A vaše flotila má kolik lodí?“
„Dohromady asi třicet Ha´taků a desítky Al´keshů. My ovšem nemůžeme zaútočit s celou flotilou, musíme bránit mnohé planety. V současné době jsou právě naše lodě v silné nevýhodě. Máme pod ochranou asi stovku planet a nemůžeme být všude. A kdybychom měli přijít jenom o pár lodí, tak to ohrozí další tucty světů,“ namítl Rya´c.
„Proto vás žádáme o pomoc. Vaše lodě se těm Luciánským více než vyrovnají. Pozemní boj nechejte na nás, po této stránce máme mnohonásobnou převahu. Když vše půjde dobře, budou ztráty minimální,“ řekl Teal´c.
Vojenští hodnostáři, se na sebe podívali a vyměnili si pohledy také s civilními představiteli, než se slova konečně chopil generál Landry, zrovna když se za jeho zády aktivovala hvězdná brána. Generála už to ani moc nevzrušilo, takovéto aktivace po zveřejnění programu tu bývali prakticky pořád.
„Každopádně toto je velký výpad proti nepříteli. A to musí schválit mezinárodní komise, kterou budete muset přesvědčit. Bude nejlepší, kdyby jste svou žádost předložil vy osobně, než abychom ji tlumočili. A Teal´cu, to jsou stovky lidí a většina z nich nikdy bránou neprošla, ani neletěla lodí.“
„Bylo by to mnohem lehčí, kdybyste nabídl něco na oplátku,“ podotkl druhý generál.
„Máme tisíce mužů, pozemní síly. Na oplátku vám můžeme nabídnout pomoc při dobytí nějaké državy,“ navrhl bez přemýšlení Rya´c.
„Lepší něco než nic. Dobrá připravte se, nechám svolat sněm a zítra svou žádost předložíte,“ řekl civilní představitel IOA a odešel spolu s většinou lidí, co zde v místnosti byli.
Naproti tomu do místnosti vběhla mladá seržantka, která předala generálu Landrymu zařízení pocházející od Tok´ rů. Ten jej položil na stůl a spustil. Jednalo se o virtuální promítací přístroj, který zobrazil text na do prostoru promítané krychli. Jedna strana byla Goa´uldská a druhá poté už spojenci přeložená do angličtiny. Zároveň tu seděl a četl tuto zprávu Teal´c s Rya´cem.
„Mrtví? Jak tam mohli být všichni mrtví?“ nechápal psané slova Rya´c., protože tato zpráva byla z Tok´erské průzkumné lodi, která byla na prohlídce vzdálené Jaffské základny, s níž přišli Jaffové o spojení.
„Našli těla a provedli pitvu. Podle předběžného ohledání, byla ta těla v nějakém zmumifikovaném stavu,“ přečetl nahlas generál.
„Myslíte, že to mohou být oni?“ zeptal se Teal´c.
„Obávám se toho. Ale není třeba vyvolávat závěry předčasně. Tohle se ještě nesmí dostat k našemu výboru, jinak váš útok nebude schválen. Zatím, si necháme poslat jedno tělo, na vlastní ohledání a upřímně doufám, že to bylo velkou dehydratací,“ řekl generál a zamířil do spodního patra.
24.11.2014 16:39:31
Ale jinak, hezké čtení.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
