Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

Hezkej díl, nenapadá co více k tomu dodat.

pěkny díl

Přiznej se, jaké máš plány s Anise

vynikající díl

ach jo pátek a díl nikde.

[Patas25]

Nebudu se vymlouvat. Prostě to řeknu už jen takhle. Za vším hledejte ženu, momentálně jsem rád, že dovedu chodit.

Omlouvám se za zpoždění, zde máte další díl a další už si lépe ohlídám.

Díl 11: Interview

Někde pod hladinou Atlantského oceánu, současnost

Rodney se brodil vysokým bahnem, kvůli kterému se musel nasoukat do gumových kalhot. V této části oblasti pod štítem se ještě nedostali dělníci a právě v této části byl onen menší korálový útes, který chtěl ukázat své přítelkyni. Ta si právě odtud brala jednu mořskou hvězdici, kterou jí dovolili mořští biologové odebrat, zatímco Rodney stál asi dvacet metrů stranou a díval se do hlubokomořského příkopu, na který budou mít později obyvatelé této akademie výhled. Jakmile za ním přistoupila Jennifer, taktéž do pasu oděná v gumovém oděvu. Společně pak zamířili do středu ochranného pole, kde byla momentálně trojice lodí. Jeden z nich byl Rodneymu známý jumper, ale ona druhá dvojice byl zcela nový druh lodí.



Jednalo se o lehké transportní lodě, s označením T-201. Byla to loď převážně určená k přepravě vybavení do nových kolonií. Momentálně tyto lodě parkovaly na mořském dni a to tak, že přídí loď seděla na zemi a na zádi se z boční ramen protáhly dva výsuvné podvozky na stejnou úroveň jako příď lodi. Vrata do hlavního nákladového prostoru byla z horní části uprostřed před můstkem. Spodní vrata se pak nacházela ze spod v přední části, tak že při přistání byly pouze půl metru nad zemí, což se dorovnalo vysouvací rampou.
Velikostně tato loď se mohla rovnat bombardéru typu Al´kesh. Loď disponovala tradičními Asgardskými štíty, mezigalaktickým hyperpohonem. Jinak nedisponovala žádnými zbraňovými systémy, její jedinou obranou byla rychlost a dva tucty raketových návnad, které měli pomoci při případném ústupu.
Právě nyní jedna loď vykládala další sadu buldozerů pro vyklízení mořského dna a na jejich místo se nakládali kontejnery s mokrou zeminou. Bonusové finance na stavbu přišli ze státních zdrojů, pokud toto bahno bude dodáno několika civilním institucím. Přeci jenom takové množství vzorku by se nikdy dříve ze dna oceánu nedostalo. Tak takhle mnoho vědeckých institucí dostane materiál ke zkoumání.
Druhá loď tady měla strávit o mnoho delší dobu. Na její palubě byl generátor štítu, jinak určený pro bojové křižníky, ale nyní zadržoval miliony litrů vody nad hlavami dělníků.

Jennifer vzala svého přítele za ruku a společně pak po chvíle chůze vstoupili do jumperu, ale ještě předtím se zbavili gumových obleků. Rodney se pak ujal pilotáže a po opuštění ochranného pole, převzal tlak vody štít jumperu. Nová akademie měla mít nad sebou téměř dvanáct set metrů vody, což bylo pod normální hladinou ponoru jumperu.

Další vylepšení, které tyto antické lodě dostaly, byl automatický program, pro přepínání maskování na štít a naopak. Byl to jeden z přínosů, co přišel z vesmírné akademie.

„Kolik takových nákladních lodí je?“ zeptala se Jennifer.
„Už desítky. Převážně je ještě využívá armáda, ale několik kusů je už v soukromém sektoru.“
„Takže normální lidé bez kontaktů, bez vysoké inteligence, nemají šanci se k takovým lodím dostat,“ namítla Jennifer.
„Ale vesmírné technologie se začleňují mnohem rychleji, než je vůbec možné. Toto jsou první lodě schopné vesmírného letu, co jsou dostupné civilistům. Ale je ve vývoji další řada civilních lodí, jenom to nějakou dobu ještě potrvá.“

A.E.S. Minerva Současnost

Tato majestátní loď už byla na polární oběžné dráze cílové planety. Pomocí lodních senzorů již byla vytvořena mapa a nahraná do příručních senzorů a tabletů. Na můstku nyní byla jen Julia a zbytek šel sledovat nabíjení raketových sil. Nabíjení probíhalo pomalu. Rakety byly zajištěny ve vedlejším skladu, a když tam Micuki právě přišla, tak jedna ze střel se právě zvedala ke stropu a v horizontální poloze byla přepravována k silům. Tam střelu pak jeřáb převrátil o devadesát stupňů do svislé polohy a zasunul do upínače v samotném silu, které se po nabití uzavřelo a bylo připraveno.

Toto dobíjení probíhalo pomalu a právě to byl důvod, proč lodě v bitvách většinou stihly vystřelit maximálně šestnáct raket, protože druhá salva se dlouhou dobu nabíjela.

„Půl hodiny a budeme moci vypustit toxin,“ řekl Petr, který obsluhoval jeřáb.
„Programy do střel jsou nahrané, toxin je aktivní. Lépe nemůžeme být připraveni,“ dořekla Micuki.
„Došlo někomu, co budeme dělat? Bude potřeba osm dní, než se toxin rozpadne,“ napadlo Katie.
„No můžeme upravit další raketu. Máme dostatek rafinovaného naquadahu zbraňové kvality, na jednu raketu Mark IX,“ napadlo Patrika.
„Pak tu je ta asgardská zbraňová platforma. K dokončení je na ní ještě práce na dva týdny minimálně. Ale myslím, že většina by se mohla takhle zabavit,“ navrhl Jan.
„To by šlo. Ale ještě mám jeden nápad. Teda pokud se najde dobrovolník, co by mne doprovodil na návštěvu další mrtvé civilizace,“ řekl Patrik a otočil se na Katie, která s úsměvem přikývla.

O půl hodiny později

Můstek pozemské lodi byl zahalen do modré barvy. Julia Robertsová seděla ve velitelském křesle, dívala se skrz čelní okno na planetu, když loď zrovna přecházela pod jižním pólem. Po její levici byl Petr Čermák, po pravici Micuki Hanová. Jan Pospíšil stál za trojicí křesel a kontroloval stav raketových sil na malém panelu, který byl uprostřed můstku připevněn pod stropem.

„Odpalovací mechanismy v pořádku, zahajuji sekvenci,“ řekla Micuki a kombinací kláves se na boční obrazovce objevil odpočet. Od této chvíle vše řídil počítač. Jelikož loď byla na nízké polární oběžné dráze, tak doba oběhu byla něco málo přes hodinu, což znamenalo relativně malou výšku, asi čtyři stovky kilometrů. A rychlost několik tisíc metrů za sekundu. Proto vystřelované rakety dostanou tuto rychlost, plus rychlost jejich vlastního motoru, který určí konečný směr.

Jakmile hodiny na obrazovce dokončili svůj první odpočet, dvakrát problikli a spustil se další. Zároveň se na přídi lodi otevřela dvě sila a za lehkých vibrací opustila dvojice raket a rozletěly se do stran. Obdobné vypuštění probíhalo několikrát během příští hodiny.

A.E.S. George Hammond

Tato loď z pozemské flotily byla právě do plna naložena těžebním zařízením, které mělo být dodané na třetí těžební základnu, dolující z pod povrchu trinium. Ovšem tato loď neletěla sama. Stejný kurz měla také dvojice malých nákladních lodích, pozemského výroby, které taktéž vezli nové vybavení. V pozdější době, měly být tyto mise pouze na transportních lodích, ale prozatím lidstvo mělo několik desítek, z nichž většina podstupovala své první lety.

Plukovník Carterová byla ve své kajutě a právě pročítala oficiální oběžník, co byl uvolněn pro vysoké šarže v AE. Takže si to přečetlo asi jen tucet lidí, ale v podstatě tam nebylo nic nového, nic zásadního, jenom o nové teroristické organizaci, která byla proti mimozemským kontaktům, která zastávala politiku úplné izolace. A právě tato organizace byla přímo odpovědná za krádež dronů z antického města.

Atlantis, současnost

Rodney byl již na Atlantidě a po krátké přestávce na dně oceánu se vrátil do vyšetřování krádeže dronů. Bohužel to byla věc, se kterou teď nic moc nezmohl. Jediné další opatření byla zpřísněná opatření. Ve skladech dronů byla hlídka už i uvnitř, do samotných střel byl vepsán protokol, že mohou být ovládány pouze z křesla. Větší zabezpečení dostala i jiná oddělení, třeba přístup do centrální věže byl zcela zakázán, vyjma prostoru s bránou, kde byl přístup povolen pouze ve skupinách a pod přímou kontrolou ozbrojené stráže.
Také vědecké počítače poskytnuté neprověřeným vědcům byly naprosto odstřiženy od městské sítě a záznamy jejich prací pak byly ukládané ve městě, kde byly k nahlédnutí v případě další krize.

Rodney byl ve své laboratoři a právě mu Jennifer upravovala kravatu v jeho modrém obleku.
„Můžeme?“ Zeptal se muž ve dveřích, taktéž oděn v obleku.
„Jo, je čas,“ odpověděl Kanadský vědec, který políbil svou ženu a vydal se za kolegou.
Oním kolegou byl doktor Daniel Jackson a právě měli namířeno do zasedací místnosti. Oba společně využili transportér a nechali se přepravit o několik pater výše. Jakmile vyběhli těch pár schodů, už je tam očekával brýlatý čtyřicátník, který je s radostí viděl.

„Dělejte, za dvě minuty začínáme!“ řekl a natlačil dvojici do místnosti. Tradiční atlantský stůl byl rozdělen na dvě části. Za jednou byly dvě židle nachystány pro onu právě přicházející dvojici a za dalším stolem seděla světlovlasá žena v bílém kostýmku.



Chvíli ještě trvalo, než dostali mikrofony a poslední úpravy když už onen čtyřicátník začal odpočítávat.

Jakmile se rozsvítilo červené světlo na kameře, tak blonďatá reportérka spustila.
„Dobrý podvečer z Atlantidy, jmenuji se Julia Donovanová a vítám vás u celostátního vysílání,“ řekla a obrátila se do druhé kamery.
„Jako každý týden, tak i dnes se dozvíme novinky z galaktického dění a položíme náležité otázky k bezpečnostnímu narušení, ke kterému došlo v minulých dnech,“ řekla moderátorka a udělala chvíli pauzu, na znělku v televizi.

„Dnešní večer tady mám doktora Daniela Jacksona. Vítám vás opět zde,“ řekla a obrátila se na něj a Daniel jí pozdrav opětoval. „A také doktora Rodneyho McKaye, předního odborníka na mimozemskou technologii,“ představila Rodneyho, který pozdrav s trémou opětoval.
„Začneme nejpalčivější otázkou. Máte nějaké nové informace k bezpečnostnímu narušení Atlantidy?“ zeptala se a otázku směřovala na Kanadského vědce.

„Tato událost byla nanejvíc nepříjemná. Stále ještě probíhá vyšetřování a chtěl bych všechny ujistit, že jsme přijali rázná opatření a podobná situace se již nebude opakovat!“
„Dobrá a jaký je váš názor na postoj oné organizace?“ Obrátila se nyní na Daniela.
„Děkuji za slovo Julio,“ řekl s úsměvem Daniel, který zde nebyl poprvé a otočil se do kamery.
„Po odhalení projektu, jsme očekávali jistý stupeň nesouhlasu. Přeci jenom, všem to narušilo pohled na život a každý se s tím vyrovnává vlastním tempem. Ona organizace patrně sestává ze členů, kteří by nejraději ukončili naše vesmírné výpravy a vrátili vše zpět,“ řekl Daniel a opřel se o lesklý stůl.
„Ale tito lidé by si měli uvědomit, že naše historie není pouze u nás na Zemi, ale je také v tom vesmíru. Nejenom tím, že se zde usídlili antikové, ale také tím že tisíce pozemšťanů odsud bylo uneseno do otroctví. My jsme měli to štěstí, že naši předkové zůstali zde, ale kdyby tehdy Goa´uldi unesli třeba o stovku lidí více, řada z nás by tu nebyla. Řada z nás by byla na jiné planetě, a do nedávna by byli v otroctví,“ apeloval své slova Daniel.
„My jsme lidé, oni jsou lidé, co záleží na tom, z jaké planety jsou. Nemůžeme se k nim obrátit zády, to by nebylo morálně správné. Část jejich historie taktéž leží na Zemi a my nemáme právo jim bránit ji poznat!“ dokončil svůj výklad Daniel.
„Myslím, že kdyby ona organizace mohla veřejně hájit své zájmy, právě nyní by se odkázala na další rasy, jako jsou Jaffové, Serrakíni, Asgardi či Noxové,“ namítla novinářka.
„To je sice pravda, ale všechno to jsou nám podobné rasy, které mají vlastní kulturu. Oni nebudou chtít z nenadání bydlet na naší planetě. Jsou to spojenci, se kterými máme obchodní vztahy a bez těch spojenců, bychom neměli nárok na svobodu, jakou máme dnes. A pokud nějaký bude chtít navštívit naši Zemi, já osobně jsem pro! Protože mne také zajímá jejich planeta a pokud budu vítán na nějaké kulturní události, rád se ji zúčastním,“ řekl Daniel a podíval se do druhé kamery.
„Všichni lidé by si měli uvědomit, že je nemusí pustit do domu, když s tím nesouhlasí. Ale copak je tak špatné poznat své sousedy?“
„Dobrá děkuji, doktore Jacksone. My se nyní podíváme na reportáž z botanické výzkumné laboratoře, kde vědci právě zpracovávají mimozemskou kapradinu, která má potenciál při léčbě leukemie,“ řekla reportérka a přepojila tak živé vysílání.

O pár minut později

„Vítám vás zpět u nás. Nyní položíme pár otázek doktoru McKayovi,“ řekla a obrátila se na Rodneyho.
„Doktore, po odhalení brány šla značná část financí na naši flotilu. Mohl byste nám o tom říct nějaké novinky?“
„Ano, samozřejmě.“
„Vládní suchozemské doky úspěšně vytvořili a navrhli malé transportní lodě, které už nyní létají na naše kolonie se zásobami. T-201 jsou relativně jednoduché lodě s jednoduchým účelem. Dopravit náklad z bodu A, do bodu B. Nejsou určeny k vojenským akcím, když je armáda momentálně používá pro transport. Nicméně, jsou to moderní a vyspělé lodě, které jsou možné k zakoupení. Ještě nějakou dobu potrvá, než civilní doky za asistence zkušených vědců vyplodí své první prototypy. Pokud máte někdo přebytečné miliony, můžete si nechat jeden kus postavit. Už právě teď je několik kusů ve vlastnictví několika firem, které koupením podpořili náš vesmírný program,“ řekl Rodney.
„Dobrá a můžete nám říct něco o novém křižníku, který by měl za dva týdny zahájit svou pro lidstvo konající službu?“
„Onou lodí, kterou zmiňujete, je křižník typu BC-305. Je to podpůrný křižník, který by měl doplňovat naši stávající flotilu. Na jeho konstrukci se podílelo převážně USA a Rusko a oba rozestavěné prototypy by měli být ve vzduchu do konce příštího měsíce. Bohužel, zatím nemůžeme zveřejnit detailní záběry lodi ani podrobnější specifikace. Ty zvědavce, co jsem tímto zklamal, snad mohu ukojit tím, když řeknu, že vzhledově jsou podobné lodím třídy BC-303, ale opravdu jen vzhledově.“
„Jsem si jistá, že o nových přírůstcích do pozemské flotily, ještě uslyšíme. Dneska se rozloučím s našimi hosty, bylo mi ctí vás opět vidět pánové,“ řekla, vstala a potřásla si s dvojicí a po jejich odchodu se zaměřila opět do kamery.
„Po virtuální prohlídce T-201 se podíváme opět do ulic Atlantidy a poté se odebereme na Mars, kde budeme u otevření Antické základny a ukážeme si, co tam první návštěvníky čeká.“

Kefflinova domovská planeta, současnost

Na planetě, na Luciánské základně se nacházela jedna místnost s výhledem na důl a lány polí kasy. Obvykle zde sedával správce této planety, tohoto sektoru, ale nyní tomu tak nebylo. Místnosti byla potemnělá, prázdná tichá.

To se ovšem nedalo říci o vedlejších prostorách, kde panoval ruch. Celá, tato pyramida pocházela razantní změnou. Dřívější majitelé, falešní bozi měli zlaté stěny a prakticky všechno bylo tímto kovem pokryto, kam jen oko dohlédlo.
Nyní ovšem spousta dělníků v uniformě Luciánské aliance sundávala panely s hieroglyfy a odnášela je před pyramidu na hromadu.
Další podobné skupiny poté holé stěny nahrazovali šedým do hladka vyleštěným mramorem, což úplně změnilo vzhled chodeb.
Jednotlivé místnosti procházeli obdobnou úpravou, pouze Kefflinovi osobní prostory zůstali zatím nedotčené. Nový vůdce Luciánské Aliance považoval důležitější, první řádně zhotovit komunikační místnost, která byla hned vedle. Místnost dostala kamennou podlahu a šedavé stěny, přičemž v místnosti byly zhotoveny čtyři čtvercové sloupy, jejichž rohy byly z hladkého, přetaveného zlata a mezi nimi čiré sklo. Ve sloupech již byla klidná voda a uprostřed byl menší sloupek, neboli světelný zdroj, který skrz vodu ozařoval prostor jemně do červena.

Jedná stěna pak byla zakončena polokruhovým tvarem, ve které byly nasázeny Goa´uldské komunikační koule. Uprostřed této stěny pak byl pohaslý komunikační display, který byl k vidění na mateřských lodí. Všechny stěny byly dělány pod zkosením, takže se místnosti blíže stropu více rozšiřovala. Přímo uprostřed místnosti byl pracovní stůl, ze stejného materiálu jako vše v místnosti. Keffline si nechal nainstalovat nějaká zařízení na stůl, tak aby měl ovládání jednotlivých prvků místnosti po ruce ze svého křesla. Po jeho pravici byly dveře do chodby a po levici, na polici přímo zanesené do stěny byl pak bar a kuřivo.

Keffline seděl za svým stolem a na konci onoho pracovního prostoru bylo vystouplé osazení a v něm nasázená notná řádka krystalů. Vybral proto jeden, a zasunul jej do níže položeného panelu, do otvoru, jenž si zvolil a pak sledoval, jak se aktivovala jedna komunikační koule a na hlavní obrazovce se pak přenos zvětšil.

„Veliteli?“ zeptal se mladík Thanatos, který o pár dní dříve zabil své velitele a získal si tak vyšší postavění a jistou část oblibu u nového velitele.
„Jaký je stav tvého sektoru?“
„Někteří důstojníci mne odmítli následovat. Osobně jsem je stáhl z kůže a nechal na pospas divokým zvířatům v lesích. Zbytek sektoru se podvolil a mé velení přijal.“
„Kassa, naquadah?“
„Letošní sklizeň předčila tu loňskou. Rozeslal jsem rovnoměrné zásoby na všechny planety, kde jsou jednotky informovány o tom, jak mají přidělovat lidem jejich dávky. Zbytek úrody je právě převážen do hlavního skladu, kde ti bude k dispozici,“ vyjmenoval pečlivě mladík, „s naquadahem je to bohužel horší. Další důl se vyčerpal a lodní senzory nebyly schopné na planetě zaměřit další ložiska rudy.“
„Dobrá, přesuň dělníky do jiných světů. Osobně tě přijedu v blízké době navštívit a dám ti dlouhodobější instrukce.

Orbit neznámé planety, současnost

Z modravého hyperprostorového pole vystoupila loď jasné pozemské konstrukce. Na orbitě se zdržela sotva půl minuty, kdy z jejího hangáru vyletěl jumper, který zamířil do atmosféry planety. Poté co byla zelená loď pryč, skočil pozemský křižník opět do hyperprostoru.

Na palubě Jumperu seděl Patrik, který se ujal pilotáže. Po pravé straně seděla Katie Murphyová, mladá archeoložka a vzadu dojídal sendvič Martin Novák.
Patrik navedl loď do atmosféry, lokalizoval bránu a pozastavil u kruhového portálu. Rychlým sledem po DHD zadal cílovou adresu a pak pomalu jumper navedl do horizontu událostí, protože podle hlášení SG-1 byl prostor před bránou nevelký.

Hebridan, současnost

Doktor zelenka šel vedle Milese Hagana, prezidenta Tech Noc Group a významného představitele této civilizace a člena vládnoucí rady. V jejich zádech byl Cameron Mitchell a Ronon Dex a o poznání méně si užívali prohlídku celého seriálu. Teda do té doby, než skončili v jednom z doků, kde se právě dokončoval další z obraných křižníků.

„Tato loď má štítové emitory založené na technologii Ori. Bohužel nám tu nenechali žádné zbraňové prvky, ale využíváme vše, co nám tu nechali,“ řekl jejich průvodce a vedl je k velkým hangárovým vratům.
„Říkal jste, že používáte i jejich pohonné prvky.“
„Ano to je pravda. Celé jedno oddělení se zabývá jejich studiem na propojení dvou různorodých technologií. Jak víte, naše nesvětelné pohony jsou oproti nim neúčinné. Jejich, no a vlastně i vaše motory jsou několikanásobně rychlejší,“ řekl Hagan.
„Takže oni mají mezihvězdný no a my používáme mezigalaktický,“ řekl si pro sebe Cameron.
„Ano, tak by se to dalo taky říct,“ potvrdil Zelenka.
„Každopádně, po posílení obrany našich lodí, jsme schopni odrazit jejich jednotky a jakékoliv jiné. Sice na jeden Orijský křižník musí být tři naše, ale už je to použitelná obrana,“ řekl Hagan a položil ruku na panel vedle dveří a otevřel dveře do doku. Pak už konečně skončil zrak pozemských návštěvníků na oné lodi.



Nyní Cameron a Ronon vyrazili kupředu a ptali se na technické parametry oné lodě, jako třeba nutnou posádku, dobu výroby apod.
Zatímco doktor Zelenka byl pár kroků za nimi a aktivoval senzory vestavěné v tabletu, které změřili vyzařovanou radiaci a spoustu dalších věcí.

Takováto nenápadná špionáž trvala sotva pár minut když Radek dostal své výsledky, bylo mu jasné, že se bitvy nad Chulakem tato loď, ani jí žádná podobná nezúčastnila.
Cameron se na něj po chvíli podíval a Radek mu pokynul hlavou, že vše je v pořádku a mise může konečně pokračovat čistě po diplomatické stránce.

Neznámá planeta, současnost

Jumper naplňoval místnost svým typickým zvukem motorů, než jej pilot navedl na volný prostor pár metrů od brány. Lodní senzory zachytili okolo příznivé podmínky pro život, lež vzduch zde byl lehce zatuchlý. Taky zkusil zapnout senzory známek života a termální senzory ale celé toto zařízení, tyto detektory vyřadilo. Jediné další, co bylo zaznamenáno, tak jaký si druh pulzující energie, jejíž zdroj byl přímo nad bránou.

„Je tady?“ zeptala se Katie?
„Podle hlášení by zde měl stále žít, ale SGC s ním nebylo několik let v kontaktu.“
„Podle plukovníka Carterové je celé zařízení v rozkladu, je prý zázrak, že to stále existuje,“ dodal Martin.
„Dobrá, je na čase jít ven a trochu to prozkoumat,“ utnul to Patrik a vytáhl devítimilimetrovou berettu, kterou měl v pouzdře na pravém stehně.“
„Obdobně zareagovala zbylá dvojice, ti akorát ve svých rukou třímali Goa´uldské omračovací zbraně.“

Sotva trojice otevřela dveře, už za nimi stál jediný obyvatel této planety a říkající:

„Comtrya!“

Ty tam fakt chceš toho cvoka co musí řvát Contraya ?
No jinak pěknej díl a zajímavé lodičky.

[Patas25]

Tak si vezmi jaký to je nevyužitý technický potenciál. Je škoda, že v seriálu na něj zanevřeli,...

vynikající díl

pěkny díl

Dobrej díl, ten obrázek nákladní lodi jsi dělal sám, nebo někde našel?

coldvel píše:

Dobrej díl, ten obrázek nákladní lodi jsi dělal sám, nebo někde našel?

Vypadá to na prácu Mallacoreho z Deviantartu

http://mallacore.deviantart.com/gallery/

[Patas25]

Tak bohužel, já jsem v dnešní době na tom dosti bídně, abych se dostal k modelování lodí. Snad po zkouškovém k tomu opět sednu a něco zplodím. Ale jak psal david-L model je z Deviantartu. Musíte uznat, že tam toho je, jen si vybrat a najít pro ně využití..

Tam se da vskutku najit paradni obrazky.

[Aiwendill]

Ono je tam aj zopar autorov (na devianarte) s ktorymi sa da celkom dobre vyjst. Staci sa s niektorym dohodnut a mozno vam spravi ajwallpaper ci lod podla vasho zelania. Mne napriklad Diston spravil velmi pekny wallpaper nocnej atlantidy...