Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

[Patas25]

Právě o to mi jde, pokud možno vybočit ze stereotypu a udělat to snad i trochu napínavější.

Zatim se ti to daří, v jednu chvíli to vipadá že se ten děj dává stejnym směrem jako už hromada povídek zde a pak to zase změníš.

Zatiaľ výborný dej (aj keď sa ešte naplno nerozvinul) a krásne nenásilné smerovanie - rozvíjanie (aj zamotávanie /LA/) poviedky.
Odomňa: za 1* (zatiaľ).

no ohledně toho počtu postav.je tam větší nerovnováha mezi pohlavimi.pánové jsou v přesile 2:1 což není dobré.už za dob otomanu uznavali že je potřeba nechat ženy mladým mužům aby ti se nebourili v důsledku přebytečné mužské energie kterou neměli jak usměrňovat.
samozřejmě že tam mohou být i páry stejnopohlavni, ale lichy počet určitě ne.
zivná půda pro promiskuitni problémy a pozdější mozny rozklad celé skupiny
po dobu studia se určitě sblížili s nějakými protějšky a nevěřím že by je nechali mimo toto rozhodnutí opustit náruč maticky země.
možná že jsou vseci sparovani a ten lichy je tam nepostradatelný pro svoje schopnosti a zaměření.
jen která je to postava co zůstala na ocet?

[Patas25]

Pal: Mno musím uznat, že tohle je slušná připomínka. Ani ne to, že budou na palubě takhle v nerovnováze (v dalším dílech pochopíte proč), ale spíše to opustit své partnery/ky. Ale jinak se budu držet té myšlenky, že nikdo tam zatím spárovaný není.

Toto by som nedával ako mínus. Vždy sa môže stať, že si "nezadaný" člen tímu nájde partnera-ku v niektorom z nasedujúcich pokračovaní + "rovocenných" (rovnakého pohlavia) partnerov by so nedával ani omylom.
Toť vsjo.

dobre rano patasi, bol by si taky mily a dal nam dalsi diel este dnes do obeda ??

[Patas25]

Tak do oběda jsem to nestihl. Byl jsem ve škole a pak jsme se zděsili, že díl není po korekci. Díky za kontrolu patří Jakopovi a všem ostatním, přeji příjemné čtení.

Díl 1x05 Aventin

Brána zůstala opřená o skalní stěnu a nedaleko stojící jumper se právě vznesl a zamířil ke druhému výsadku. Na pilotním křesle seděla desátník Julia Ivanová a za pár desítek vteřin doletěla s antickým strojem k druhému místu přistání. Jakmile spatřili druhý jumper, tak Julia svým strojem začala kolem něj kroužit a skrz čelní okno pozorovali, co se tam děje. Dva lidé vylezli na jumper a třetí právě vešel do jumperu.

„Jumpere dva, co se děje?“ zeptal se Igor, který seděl na místě kopilota.
„Už nic. Byl jsem se porozhlédnout trochu po okolí a objevil se tu nějaký druh divokého prasete. Ale už je po všem, a máme dnešní večeři,“ odpověděl Patrik skrz komunikační systém lodi a vyšel ven pomoci slézt dvojici z jumperu.
Jakmile byli na zemi, tak ve stejnou chvíli vyšla trojice z druhého stroje, který přistál nedaleko.

„Sakra, já se lekla. Kdo by tu čekal takovou potvoru?“ řekla Emma a posadila se na vojenskou plátěnou židli.
„Dobré, už je to v pořádku,“ uklidnila ji Julia a pak přistoupila k Patrikovi, „kam si šel, že museli vyběhnout na loď? Neměl si je nechávat o samotě!“
„Šel jsem se porozhlédnout na tento kopec, bylo to sotva tři sta metrů. Nebylo tady známky po žádném nebezpečí.“
„Dobrá, kde je to zvíře?“ zeptala se a byla navedena za Igorem, který se skláněl nad mrtvolou.
„Je to opravdu zvíře dosti podobné praseti. Navrhuji to předem otestovat, a pak zkusit vykuchat a opéct nad ohněm. Na pár dní bychom měli čerstvé maso,“ řekl všem, kdo se na zvíře přišli podívat.
„Já to kuchat nebudu,“ podotkla Julia a jediný Igor odpověděl, že se této práce ujme.

Pak se William, Igor a Patrik vydali upevnit bránu, zatímco zbytek pokračoval dále v analýze.
Následující dvě hodiny proběhly relativně v klidu. Brána byla stabilně upevněna ve vertikální poloze a všichni nyní byli u týmu zkoumající planetu. Z lodi se přenesl Jan Pospíšil, Pavel Sedláček, Katie Murphyová a také Sean Andersen. Zbytek zůstal hlídkovat na lodi, která se vydala po obhlídce této soustavy a zmapování nejbližšího okolí.

Na planetě nastal právě západ slunce a lidé tam se rozhodli ochutnat čerstvě ulovenou zvěř. Během tohoto dne také zjistili, pouze jednu jedovatou rostlinu.

Druhý den ráno

Noc byla celkem chladná, ale nic, co by se nedalo vydržet. Ráno s rozbřeskem slunce, se na orbitu vrátila Minerva, která našla několik nalezišť naquadahu, trinia a dokonce neutrinia. Jakmile byla loď na orbitě, tak se celý výsadek vrátil zpět na palubu a naprosto celá posádka se sešla v konferenční místnosti.

„Jaká je ta planeta?“ zeptala se Micuki pár členů výsadku, ještě než se všichni usadili.
„Přes noc je tam zima, ale jinak vypadá na vhodný přístav,“ odpověděla Emily a pak všichni věnovali pozornost desátníku Ivanové.
„Podrobnosti o planetě si povíme později. Ale nyní je na čase, si ujasnit naše další kroky,“ řekla Julia a stiskla ovladač. Na obrazovce za ní se objevila trojice adres pro hvězdnou bránu.
„Zatímco my jsme byli na planetě, tak Pavel tady pro nás vybral tři planety, které Goa´uldi opustili před nějakou dobou. Tyto planety navštívili již SG jednotky, ale se Zemí neudržují žádný kontakt. Podle hlášení tam lidé stěží přežívají v nehostinných podmínkách a tak by nemělo dát příliš práce je přesvědčit k přestěhování,“ vysvětlila Julia.
„Ovšem dojde tady k problému. Většina primitivních světů bude pořád věřit ve své bohy, a jakmile se tu sejdou lidé z více světů, může dojít k náboženským konfliktům,“ namítla Katie.
„To je pravda, ale věřím, že všem dokážeme vysvětlit pravdu, kord po takové absenci jejich falešného boha,“ řekla Julia.
„I u nás na planetě většina lidí v něco nebo v někoho věří. I oni by měli v něco věřit,“ namítl nyní Pavel.
„Až k tomu mostu přijdeme, tak jej překročíme,“ usekla to Julia.
„Kdo tam půjde?“ zeptal se nyní Petr.
„Viděla bych to na jeden jumper. Já, Igor, Katie a Pavel. Zbytek by měl zůstat na planetě, kromě minimální posádky Minervy a také bychom mohli začít s těžbou.“
„Ještě než přejdeme k další části. Podařilo se mi naprogramovat krystal do brány. A to tak, že jsem vypnula automatickou aktualizaci. Tudíž jsme mimo síť, proto my budeme moci odejít, ale nikdo se nemůže spojit s námi. Jako bychom tu nebyli,“ řekla Micuki.
„A jak se podle tebe máme vrátit?“
„V tom je ta krása toho programu. Vytočit naši bránu půjde pouze ze světa, který jsme už sami kontaktovali. Tak, když se sem někdo dostane, bude to červí díra z námi navštívených světů. Ideální to zrovna není, ale jelikož nemáme iris, aspoň to řádně sníží neplánovaný kontakt,“ vysvětlila mladá Japonka, „další pěkná věc je, že pokud bychom měly na nějaké planetě problémy, tak můžu vymazat pouze adresu konkrétní planety a ostatní navštívené nechat.“
„To zní dobře. Dobrá nyní ta těžba,“ přešla k dalšímu bodu Julia a obrátila se na Patrika.
„Tato planeta, tento měsíc obíhá kolem plynného obra, a ten plynný obr má okolo sebe ještě asteroidový pás. V tom pásu je pár nalezišť naquadahu, tak získáme nějaké zásoby, které později přepracujeme na použitelnou surovinu,“ shrnul informace Patrik.
„Jsi si jistý, že dokážeš ovládat ten těžební stroj, stejně jako tvůj kolega při prezentaci pro IOA?“ zeptal se Petr.
„Určitě. Sice v tom nemám stejnou praxi, ale nějak to půjde,“ odpověděl.
„Jestli uděláš stejnou blbost jako tehdy při útěku,“ začal Petr a všichni si domysleli onen moment a pobaveně se zasmáli.

Trvalo asi dalších deset minut, než si vyjasnili zbylé detaily a rozešli se. Všichni členové prvního týmu, který měl vyrazit na další planetu skrz hvězdnou bránu, se vyzbrojili ve zbrojnici. Každý měl jeden zat´nik´tel a pouze Julia a s Igorem si vzali navíc MP5ky. Takto ozbrojeni nastoupili do jumperu a následně zmizeli za horizontem událostí v hvězdné bráně.
Na palubě křižníku zůstal pouze Petr a Micuki, kteří navedli loď k asteroidovému pásmu a z pravého hangáru vypustili prototyp těžebního stroje MD-201. Tento speciální letoun zamířil k nedalekému kameni, který ve svém nitru schovával téměř celou půl tunu naquadahu. Sice to bylo půl tuny i s nečistoty, ale i tak to stálo za vytěžení.
Zbytek posádky, všech devět členů zůstalo na povrchu a právě stavěli u řeky filtrační systém, aby zde na povrchu nebyli závislí na vodě z lodi. Zde tento filtrační systém zabral poměrně hodně místa, ale dokázal by zajistit dostatek čisté vody pro několik desítek lidí. Nejprve byla voda čerpána do horní nádrže, z níž pak protékala skrz několik vrstev písku a dřevěného uhlí do druhé nádrže, ve které byla vystavená uměle produkovanému ozónovému plynu. V druhé nádrži strávila voda přibližně hodinu a pak stekla do třetí, poslední a největší nádrže o objemu pěti tisíc litrů, kde pak byla připravena na použití. Práce na tomto systému právě začala a doba stavby byla přinejlepším odhadována na dva dny. Potřebné součásti jako nádrže, čerpadlo a potrubí na Minervě bylo, ale písek a uhlí ne. A ještě k tomu, aby to nebylo málo, museli dbát na stabilitu celého tohoto systému, aby se při silnějším větru nezničilo.

O tři hodiny později

Konstrukce na filtrační systém již byla zakotvená hluboko do země a Markus spolu s Williamem právě připevňovali příčnou podpůrnou konstrukci. Dotáhli poslední šroub a natahovali se pro další trubku, když se rozezvučela vysílačka.

„Lidičky jsme zpátky. Pavlovi se podařilo zapůsobit na pár desítek členů té populace. Podmínky na jejich planetě jsou opravdu kruté, hodně písku, hodně slunce a málo vody,“ oznámil Igor skrz vysílačku.
„Dobrá, kdy je můžeme očekávat?“
„To se přesně neví. Mám tady dva z nich, kteří chtěli vidět, co jim nabízíme. Ale když dojde k přesunu, bude potřeba všech jumperů, abychom usnadnili převoz starších, nebo zraněných lidí.“
„Dva jumpery jsou tady, třetí máš ty. Poslední je na lodi a ta je momentálně mimo dosah, na druhé straně toho plynného obra,“ odpověděl do vysílačky.
„Ani komunikace v jumperu nás nespojí?“
„Kdyby mezi jumperem a lodí nic nebylo, tak je spojení maličkost, ale jelikož je na odvrácené straně planety. Musel bys letět do vesmíru a pak strávit asi hodinu nebo dvě letem na plný výkon, abys navázal kontakt,“ vysvětlil mu skrz vysílačku astronom.
„Dobrá, tak budou muset stačit tři. Jdu na přistání,“ odpověděl skrz vysílačku a pracující dvojice již zaslechla zvuk antické lodi.

Igor navedl loď na přistání vedle zbylých dvou jumperů, hned za šest zelených stanů a jedno velké přístřeší s maskovací sítí na vrchu. Pod touto sítí byla rozložena řada počítačů a přístrojů na vojenských bednách. Většina s těchto zařízení byla zaplá a okolo se míhal Martin, Emma a Emily, kteří měli jako jediní dostatečné znalosti o biologii a biochemii. Pořád totiž testovali všechno možné, aby zjistili, které jídlo a které rostliny jsou zdraví nebezpečné.

Jakmile vystoupil z lodi, za sebou měl další dvojici lidí v hrubých a pytlovitých róbách. Jako první si toho všimla Megan Robertsová, která právě udržovala velký oheň a do pytle oklepávala zuhelnatělé dřevo.
Nyní ovšem přistoupila k nově příchozím a pozdravila je zdráhavým.

„Ahoj.“
„Ahoj,“ odpověděla mladší žena, stojící vedle Igora.
„Chtěl bych vám představit Megan Robertsovou. Megan, tohle je Amata, a její bratr Tukan,“ představil je Igor.
„Ráda vás poznávám,“ nabídla svou ruku Megan a kývla na pozdrav, který protější dvojice oplatila.
„Je tady tak příjemně. Jako při západu slunce u nás,“ řekla Amata.
„Oni žijí v saharských podmínkách. Přes den horko, přes noc zima,“ vysvětlil Igor, když uviděl nechápavý obličej v Meganině tváři.
„Je to příjemná planeta. Jak vám již řekl Pavel, nabízíme vám místo zde žít. Pomůžeme vylepšit vaše zemědělství, vaše příbytky a také vám rozšíříme znalosti ve všech vědních oborech,“ řekl Igor.
„Vaše nabídka je laskavá. Ale my musíme zůstat na naší planetě, kde se k nám jednoho dne vrátí bůh Heru´ur,“ namítl Tukan.
„Heru´ur patří k rase zvané Goa´uldi. Po stovky let se vydávali za bohy do té doby, než padli za oběť vlastní aroganci,“ namítl Igor.
„Ale on má schopnosti a moc. Má velké sídlo, se kterým se snese z nebes!“ vyprávěl Tukan.
„Ty jsi to viděl?“
„Náš děd ano, to bylo naposledy, kdy nás navštívil.“
„Máme taky loď. A nejsme bohové. Máme pouze více znalostí,“ namítl Igor.
„Jak řekl A. C. Clarke - Příliš složitá technologie se dá považovat za božskou,“ citovala Megan.
„Ale,“ začal Tukan, když jej jeho sestra přerušila.
„Ale už mlč. Heru´ur byl krutý a když přišel, znamenalo to pouze utrpení pro náš lid. Nezasloužil být si hoden naší víry.“
„Když ne on tak kdo?“
„To je jenom na vás. Nevíme, jestli nějaký bůh existuje. Ale víme, že Heru´ur a jemu podobní to není.“
„Touto debatou bychom strávili spoustu času. Ukážu vám zdejší okolí, abyste se mohli vrátit a přednést svůj názor vašim starším,“ řekl Igor a opustili Megan, která se dál vrátila ke své práci.

Igor jim ukázal to málo, co tu posádka lodi vybudovala a také se zastavili na břehu řeky. Plynule tekoucí proud řeky dokonale upoutal pohled dvou návštěvníků. Amata přistoupila k vodě, klekla a dlaní přejela po hladině, jako by si chtěla ověřit, zda je to skutečnost. Její bratr stál opodál a jenom konstatoval.

„Na naší planetě je voda vzácná. Získáváme ji z nitra hor, odkud je přiváděna kanálovým systémem. Ale nikdy, jsme neměli tolik vody, co je tady na té planetě. Vlastně nikdy jsme neměli tak zelený svět, jako je tady.“
„To je důkaz toho, že Heru´ur je falešný bůh. Kdyby byl tak mocný jako v příbězích, jistě by náš svět vypadal podobně,“ dořekla Amata, která byla stále u vody.
„Rozhlédněte se tu. Já se podívám po něčem k jídlu a za pár hodin se vrátíme k vám, abyste mohli oznámit svůj názor,“ řekl Igor a opustil dvojici. Ta ve chvíli volnosti zůstala nějakou dobu u vody. Poté společně obešli všechny členy posádky a se všemi chvíli konverzovali. Poté si zašli pod maskovanou síť, kde spolu s pár lidmi pojedli zbytek místní zvěřiny doplněné trochou konzervovaného jídla. I přesto že podle pozemských podmínek to bylo jídlo sotva průměrné, tak pro takové skromně žijící lidi to byla hotová hostina.
Tato dvojice na planetě zůstala celé čtyři hodiny, než se rozhodli, že viděli dost a můžou se vrátit se svým názorem do své vlasti. Zrovna nasedali s Igorem do jumperu, když se rozezvučela vysílačka.

„Minerva planetě, slyší nás někdo?“
Na to Igor přešel do přední části jumperu, usedl na místo pilota a navázal vizuální spojení s lodí.
„Petře jsme pořád tady, jak dopadlo těžení?“
„Celkem úspěšně, ale prozatím nemáme vybavení na to ten naquadah vyčistit do zbraňové kvality. Ale dost o tom, koho to máš za sebou?“
„To je Amata a Tukan. Jsou zde na takové prohlídce, aby řekli ostatním svůj názor na tuto planetu.“
„Je to měsíc,“ opravil jej Petr s úsměvem a dodal, „dobrá ať tam ještě pár minut zůstanou. Jdeme na přistání. Minerva Konec!“

Igor se lehce pousmál a ihned vyvedl návštěvníky na kousek vzdálený kopec a pak se díval vzhůru a hledal pro návštěvníky něco neznámého na obloze.

„Tam dívejte se!“ a ukázal na západ, odkud se mezi mraky objevil tmavý bod, který se stále zvětšoval. Byl také slyšet atmosférický třesk, který způsobila loď vstupující do atmosféry a definitivně tak na sebe upoutala pohledy všech. Loď ještě v dálce několika kilometrů dosáhla výšky dvě stě metrů. V této výšce se přiblížila nad základnu a pomalu přeletěla nad rozsáhlou louku, kde se pomalu otočila o necelý sto osmdesát stupňů a pomalu přistála.
Výraz dvou návštěvníků byl doslova nepopsatelný. Nic podobného ve svém životě nespatřili a mohli na ocelovém korábu své oči nechat.
„Na vaší planetě jsme vám slíbili ochranu a tady jasně vidíte, že máme prostředky své slovo dodržet. Luciánská aliance už vás nikdy neohrozí a neokrade vás! Když budete žít na této planetě, budete pod ochranou,“ řekl Igor a pak za rozhovoru zamířili do jumperu.

Země, současnost

Doktor Zelenka se již vrátil na Zemi a momentálně byl v jedné z laboratoří na základně hvězdné brány. Tato laboratoř mu byla vyčleněna, aby si zde převezl své věci ze stanoviště Omega a také aby zde mohl napravit svou chybu. Onou chybou bylo myšleno ztráta jedné BC-304, i když ne plně vybavené, ale přesto velmi cenné. A několika velmi slibných projektů, které při útěku z akademie skupina taktéž zcizila.
Pan Coolidge se velmi angažoval, aby právě doktor Zelenka nesl plnou odpovědnost za tuto situaci, protože neučinil dostatečná opatření, aby zabránil v útěku. Toto téma se stalo velmi aktuální ve vyšším vedení, který o tom byl informován a každý na to měl jiný úhel pohledu. Jedna skupina stála za panem Coolidgem a chtěla odsoudit nějakého viníka. Druhá skupina, kterou značně ovlivnil zesnulý brigádní generál Jack O´Neill hájila doktora Zelenku a snažila se jej podpořit. Mezi takovými byla plukovník Carterová, generál Landry a dokonce i Richard Woolsey.
Proto bylo hodně debat a jako kompromis bylo dáno, že Zelenka bude v domácím vězení na základně SGC, ale tam bude mít volný pohyb a přístup k materiálům, aby mohl pomáhat a případně očistit své jméno.

Právě pracoval a procházel data, když do laboratoře vešla plukovník Carterová, velitelka A.E.S. George Hammond. Měla na sobě ještě uniformu z oné lodi, protože před chvílí se nechala transportovat na základnu.

„Prý jste objevili opět lokátory,“ začal ihned Radek.
„To ano, na chvíli se objevily v jedné soustavě plně kontrolované Luciánskou aliancí. Podle našich informací jsou v té soustavě minimálně tři lodě třídy Ha´tak. To by nebyl takový problém, až na to že v okolních systémech je minimálně dalších deset,“ vysvětlila Sam.
„Oni tam nebudou. Podařilo se jim obejít naše zabezpečení. Moje zabezpečení! A určitě ne pro to, aby loď odevzdali do rukou aliance.“
„Bohužel zatím vše vypadá právě tak.“
„Když utíkali, tak hájili svůj čin tak, že Země nechává lidské světy bez pomoci, na pospas chudobě, bídě a tyranie ze strany aliance,“ podotkl Radek.
„Je sice pravda, že jsme sice omezili humanitární mise, ale pořád jsme v kontaktu s desítkami planet.“
„Samozřejmě, že chápu, jak se na nás dívá zbytek světa, když letectvo zásobuje cizí planety, a přitom na naší planetě jsou tisíce lidí trpící hladem. Ale v podstatě mají pravdu, pod vedením Hammonda a O´Neilla to bylo jinak. I když oni své činy nemuseli hájit před veřejností,“ doplnil český vědec.
„Jenom v naší galaxii jsou stovky, ne-li tisíce světů chudých světů. Nemůžeme pomoci všem, ne teď.“
„To je pravda, a oni podle všeho chtějí pomoci dalším takovým. A to je myslím způsob, jak je najít a kontaktovat,“ nadhodil Zelenka.
„Vala Mal Doran,“ dořekla s malým úsměvem Carterová.

Někde ve vesmíru, současnost

Z hyperprostorového pole vystoupily dvě lodě třídy Ha´tak, uprostřed nicoty, kde v blízkém okolí nebyla žádná sluneční soustava ani žádné osamocené vesmírné tělesa. Bylo to místo, kde před pár dny Kefflin našel a sebral subprostorové lokátory.
Pyramidové lodě chvíli postávaly na místě, kde jejich posádky zkoumaly okolí přes lodní senzory. Po pár minutách lodě opět vstoupily do hyperprostoru, ale každá loď jiným směrem. Měli namířeno prozkoumat nejbližší soustavy a obyvatelné planety.

Planeta u středu galaxie, současnost

Právě nastala již druhá noc na této planetě a posádka měla již konstrukci filtračního systému hotovou. Nyní zbývalo zapojit hadice a elektronické součásti systému, ale to se skupina rozhodla ponechat na zítřejší den. Tento večer také Markus Scott nainstaloval hvězdářský teleskop a nesmírně se těšil, jakmile jeho zrak spočine na relativně blízkém středu galaxie.
Jakmile poslední paprsky slunce zmizeli kdesi za obzorem, aktivovala se brána a z horizontu událostí vyletěl jumper. Pár chvil na to jej následovali lidé z cizí planety.

„Základno, tady jumper jedna. Právě se k nám stěhuje prvních čtyřicet dva obyvatel, co se rozhodlo žít tady. Zbytek jsme bohužel nepřesvědčili, ale pevně věřím, že je to otázka času,“ oznámil Igor skrz vysílačku.
„Rozumíme, k bráně jsou na cestě zbylé tři jumpery. My zatím začneme se stavbou přístřešků a stanů, co máme na palubě lodi,“ odpověděl Jan a informoval ostatní.

První jumper, kde byl pouze Igor, byl již nad základnou a chystal se na přistání. Celá zadní část byla plná objemných a těžkých věcí. Proto zbytek týmu a noví přistěhovalci museli jít pěšky. Průchod skrz bránu byl pro mnohé novinkou, a proto se vzpamatovávali na planině před naquadahovým portálem.

„To je v pořádku, pokračujte dál a uvolněte místo pro ostatní,“ říkala Katie a ukazovala dál od brány. Přesun trval sotva pár minut, ale i tak za tuto dobu se tu nashromáždilo mnoho věcí, například klece s domácími zvířaty.
„To jsou všichni, kdo se chtěli přemístit. Ale už nyní jsem zaslechl, že když se jim tu bude líbit, připojí se další,“ řekl Pavel, který spolu s Julií přišel jako poslední bránou.
„Stejnak to bude lepší. Nemáme tu prostředky během chvíle ubytovat stovky lidí. Alespoň zatím,“ řekla Katie, když už slyšely známý zvuk jumperů.

Byly to tři lodě, které postupně přistály před bránou. Vystoupil Petr, Emily a Thomas a právě Petr vytáhl z kufříku sadu baterek. Před bránou byla černočerná tma, protože měsíc byl schován za pahorkem.

Během půl hodiny byla celá skupina přesunuta do tábora a lidé se rušně míhali okolo jumperů. Petr se domluvil, a vylezl na jednu z antických lodí. Dva lidé ve spod na něj namířili baterkami a tak jej osvětlili. Pár slovy všechny svolal před sebe a měl je tak před sebou jako na dlani.

„Vítejte,“ řekl a máchl rukama.
„Jmenuji se Petr Čermák a budu mluvit za všechny, když vám řeknu, že jsem rád za vaši volbu. Obětovali jsme své předchozí životy, abychom mohli pomáhat. Můžu vás nyní pouze vyzvat, abyste se podívali okolo. Je tu jenom pár stanů, několik desítek lidí a žádná infrastruktura. Ale to se změní a jednoho dne si na má slova vzpomenete, jak se někteří z vás vydáte na skutečně nepředstavitelnou cestu,“ řekl svůj malý proslov Petr a vytáhl vysílačku.
„Copak si někteří z vás někdy tohle dokázali představit?“ řekl a třikrát zmáčkl tlačítko na vysílačce a zároveň ukázal do strany. Tam kdesi v dáli se právě na tento signál rozžnula všechna venkovní světla lodi, a s pěkným světelným efektem odhalila trup.

Můstek Minervy, současnost

Patrik právě na požádání aktivoval vnější osvětlení a hned na to aktivoval vzdálený přístup. Senzory a ovládání primárních systému si bezdrátově přepojil na tablet a opustil můstek. Nyní bylo na palubě lodi sám a tak se chtěl pojistit, že kdyby senzory něco zachytili, ihned by byl o tom informován a mohl zareagovat.
S tabletem v ruce se vydal do spodní paluby, konkrétně do hlavní pumovnice, která bez pum měla nyní jiné využití. Byl zde několika set kilogramový kus asteroidu a pár menších odlomků, které v sobě ukrývali naquadah. Dříve než tato ruda bude použita, se musí řádně vyčistit a tak by v konečném důsledku mohlo být několik kilogramů zbraňové kvality. Dostatek na pohon lodi a celé základny na další měsíc. (Poznámka autora: Asi jedna cihlička, kterou jsme viděli v seriálu).
Patrik obcházel tento kus kamene a přemýšlel. Při útěku sice sebrali těžící zařízení, ale čistící linku na materiál je třeba si postavit. A vyrobit něco podobného by trvalo přinejmenším měsíc s prostředky na Zemi. Tady to bylo nereálné a tak jej napadlo pouze jedno jediné řešení.

Základna, další den ráno

Celá posádka základny zůstala pár hodin vzhůru, ale přesto do rozbřesku všichni ještě zavřeli oči. Jakmile paprsky slunce osvítili základnu Igor a pár nových přistěhovalců se jako první vzbudili a prohodili několik slov u ranního jídla. Igor si byl dobře vědom, že je potřeba dostavit čističku vod, ale tu nemohl dokončit s bandou nevzdělaných lidí. Proto se rozhodl vytáhnout tuto pětici pár mil na západ do dvou kilometrů vzdáleného lesa, nalovit nějakou zvěř a případně vytěžit nějaké dřevo. Proto zkusil vysílačku a probudil Patrika, který stále setrvával na Minervě.
Ten ihned na požádání zjistil, že na lodi jsou celkově čtyři motorové pily a skoro desítka seker. Proto je připravil u spodní rampy, kde si je vyzvedla trojice pověřených.
Tito lidé sice rozeznali jenom sekeru, k čemu slouží a na onu jednu motorovou pilu hleděli s nechápavým pohledem.

Celý tento den byl pro kolonisty plný práce. Zatímco jedna skupina v lese kácela mohutné stromy a posílala je po proudu do základny, tak druhá ty kmeny a větve lovila a vytahovala. Dalších pár lidí dodělávalo filtrační systém na vodu a zbytek se rozhlížel po okolí.
Mezi ostatními, kdo nepřiložil ruku k dílu, byl Patrik, Petr a Jan. Tato trojice byla po celý den na lodi a právě se zaměstnávali trochu věcmi do budoucnosti. Všichni z původní posádky Minervy si uvědomovali nedostatek prostředků a v debatě této trojice se zrodil nápad.

„Planeta P3X-777. Je to planeta dlouho znající mimozemský život. Byla na ní SG-1, aby získala informace o nějakých vězeňských náramcích. Podle jejich hlášení je to svět mírumilovný a neovlivněný Goa´uldy. Jejich ekonomika je založena na obchodování.“
„Pro začátek by bylo dobré nakoupit u nich vybavení a zásoby,“ doplnil Jana Patrik.



Základna, konec dalšího dne

Končil další den na této planetě a v osadě vyrostlo několik přístřešků, filtrace pitné vody byla dokončená a na břehu řeky ležela zásoba dřeva, za kterou by se žádný dřevorubecká firma nemusela stydět. Kolem hlavního stanu s laboratorními přístroji bylo celkově dvacet sedm přístřešků, ale veškerý obyvatelé byly u jednoho velkého ohně, kde si nyní vzal slovo Tukan.

„Tahle planeta prý nemá ještě jméno.“
„Ale má. P3X-209,“ řekl s úsměvem Igor,“
„To je označení planety v našem počítači. Ale od teď je to váš domov, pojmenujte si ji, jak chcete,“ vysvětlila Micuki.
„Já vím. Taky jsem nad tím přemýšlel. Naše loď nese označení Minerva, což je bohyně učení a moudrosti. Minerva má v Itálii celkově dva chrámy. Z nichž ten známější se jmenuje Aventin.“
„To se hodí. Aspoň ty iniciály SG-A nebudou tak nesmyslné,“ schválila také název Micuki a ostatní kývali hlavami na souhlas.

pěkny počtení

vynikající díl

Vcelku dobrá časť, ale s tými bohmi (nakoľko sú v nich silne zakorenení) ešte bude problém. Zatiaľ majú len jednu skupinku z jednej planéty, ale keď sa stretne viac skupín ..... .
(Aspoň podľa mňa.)

Dobrý, moc dobrý!!!

[Patas25]

Puk: Naprosto s tebou souhlasím, ale řekl bych, že to není zrovna akutní problém. Přeci jenom, nemohou si naráz přistěhovat pár stovek lidí. Je třeba vybudovat nějaký ten základ a pak až expandovat.

Jinak, děkuji všem za ohlasy.

Tak to můžou vyřešit celkem jenduduše, zatim pomáhat lidem pouze od jedoho goa'lda a až jim budou důbvěřovat tak začít i s jinými.

Vypadá to na to, že se nám tu formuje alternativní Avalon.