SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

Tak jsem to dočetla, no nevím jak nejlépe shrnout mé pocity, ale zkusím to. Úžasné, báječné, skvělé, neskonalé a ještě lepší, jedno z nejhezčích co jsem kdy četla (a že mám načteno docela dost). Děj je skvělý už se těším co bude dál a pár A+A se mi moc líbí
Prostě sepsaná dokonalost.

[andoriel]

Darren Nix, děkuju
Opravdu moc. Tolik chvály najednou Budu se snažit nezklamat.

[andoriel]

Bavte se

65. Nepřítel zůstal doma

3. Útok nebo útěk?

Radek naposledy zkontroloval opravený Jumper včetně úprav, které se jim do něho s Erin za tu krátkou dobu podařilo nacpat. Zdroj lodičky byl nabitý na maximum. Erin obcházela hangár, otvírala všechny skříně s nářadím a dívala se do každé police. Ani ona sama nevěděla, co hledá, hnal ji jenom pocit, že musí zkontrolovat úplně všechno. Radek se otočil ve chvíli, kdy vyskakovala, aby viděla na hromadu rozbitých náhradních dílů, naskládaných až nahoře na vysoké skříni.
„Tam je,“ vyhrkla po třetím skoku a začala se rozhlížet po něčem, na co by si mohla stoupnout, aby byla vyšší a dosáhla, kam potřebovala.
„Tady,“ řekl a nohou k ní posunul kovovou bednu. Byla prázdná a určená právě pro takové případy. Ani Radek Zelenka nedorostl příliš vysoko a naučil se využívat všeho, co mu přišlo pod ruku, nebo vlastně pod nohy, aby zvýšil svůj dosah.
Erin spokojeně vystoupila na bednu a začala se přehrabovat v harampádí. Několik menších kousků jí spadlo na hlavu a skutálelo se na zem, ale ani si toho nevšimla. Stála na špičkách, aby dosáhla až dozadu ke zdi. Konečně se jí podařilo sevřít prsty kolem žádaného předmětu. Škubala s ním, aby ho uvolnila.
„Na ten jsme úplně zapomněli,“ zavrtěl Radek hlavou a vzal od ní vybitý zdroj do Jumperu. Rozhlédl se. Nechtělo se mu ještě víc vyčerpat už tak poloprázdné ZPM pohánějící Město, ale chápal, že se další zdroj energie bude na té děsivé misi hodit. Erin ho v krátkosti informovala o možnosti, jak zabránit Wraithům dostat se k Zemi. Po jejím stručném proslovu přestal vzdychat nad nedokončenou prací a snažil se ze všech sil, aby byl Jumper vybavený vším, co si Erin vymyslela.
„Tady je ta zásilka,“ ozvalo se u vstupu do hangáru. Dvojice vojáků postávala u vozíků, až do vratkého vrchu naložených bednami ze zbrojnice.
„A to by mělo být všechno,“ oddechla si Erin. Sledovala, jak Radek nabíjí náhradní zdroj a ukazovala přitom vojákům, kam složit výbušniny.

Seděla jsem v pilotním křesle Jumperu a přejížděla rukama po palubní desce. Radek s Erin mi dávali rychlé školení v nových funkcích. Radek mým směrem vrhal zoufalé pohledy a Erin se tvářila rozzlobeně. Nedostala svolení k účasti na misi. Těžko jsme mohly vysvětlovat, že v případě boje může vydat za pár vojenských jednotek. Zvlášť, když jsem vojenskou podporu na palubě Jumperu okamžitě a důrazně odmítla s tím, že pokud naše akce nezůstane do poslední chvíle tajná, nebude mít ani vojenská podpora žádný význam, a je zbytečné riskovat víc životů.
Ace stál v zadní části Jumperu a čekal, až skončí moje školení. Zamyšleným pohledem přejížděl po bednách vyskládaných kolem stěn.
Erin začala mít najednou naspěch a táhla Radka za sebou. „Už je nech letět. Vědí všechno, co se dá,“ vrčela na něj a tvářila se nepřítomně. Kývla na Ace s přáním hodně štěstí a Radek ho obešel uctivým obloukem.
Ještě stále jsme s Erin neměly čas si promluvit o možných významech nápisů v jeskyních a právě to vypadalo, že se v její hlavě rodí nějaké další zajímavé myšlenky. Nikdy jsme neměly dost času. Byla jsem v pokušení začít Wraithům závidět dlouhověkost.
Ace se za nimi ohlédl, než si sedl do křesla druhého pilota. Jumper se uzavřel a jeho motor začal spokojeně bzučet.
„Tady Ája. Můžeme letět,“ řekla jsem zcela nepředpisově směrem ke komunikaci.
„Máte zelenou. Hodně štěstí,“ ozval se hlas doktora Woolseyho.
Usmála jsem se, pomalu zvedla lodičku nad zem a ostrým obloukem jsem vyletěla z hangáru a z ochranného štítu Atlantis. Naše rychlost se zvyšovala s každým metrem. Maskování jsem zapnula ve chvíli, kdy jsme se ocitli ve volném vesmíru.
„Hezky od začátku,“ zabručela jsem si a podívala se po očku po Wraithovi.
Přiblížení k nepřátelské lodi proběhlo bez nesnází. Ještě zdaleka nedosáhla plné kapacity svých možností. ZPM bylo připojené příliš krátce. Ani její senzory zatím nebyly schopné objevit náš maskovaný Jumper. Počkala jsem, až vypustí další Šipky na obranu před antickými střelami, kterými je v pravou chvíli zasypal John z antického křesla, a vklouzla dovnitř lodi.
Usadila jsem nás do odlehlé části přistávacích portů a otevřela dveře. Tichounce jsme si s Acem šeptali poslední pokyny. Telepatii jsme pro jistotu nezkoušeli.
Zůstala jsem v Jumperu a dávala pozor na dění kolem. Ace odešel s náručí plnou výbušnin. Rozmístění náloží byla jeho práce. Nejlépe věděl kam s nimi a po lodi se uměl pohybovat nenápadněji než duch.
Neměli jsme v plánu okamžitě zničit loď výbuchem, ale zpomalit ji. S většinou hraček, co jsme dostali na Atlantis, bychom velké škody nenapáchali, ale na upoutání pozornosti stačily. A těžký kalibr jsme si nechávali na konečnou fázi.
Trvalo dlouho, než Ace rozmístil všechny nálože podle svých představ, a několikrát se vracel pro další náklad. Zdálo se mi, že v nepřátelské lodi trávíme moc času, a byla jsem stále nervóznější. Z poslední pochůzky se Ace vrátil později, než jsem očekávala. Zavřela jsem za ním dveře a tázavě se na něj podívala. Kývl a pokynul, že můžeme letět. Dálkové ovládání na odpálení první z obou druhů náloží bylo směšně jednoduché, až na jeden malý háček. Fungovalo jenom uvnitř wraithského štítu. Museli jsme se dostat až ke vstupu pro Šipky a odpálit výbušniny těsně předtím, než se ocitneme z dosahu signálu.
Letka stíhaček právě vlétala do lodi. Propletla jsem se mezi nimi a řítila se k uzavírajícímu se vchodu. Věděla jsem, že se k němu nedostaneme včas. Ohlédla jsem se po Aceovi. Očima jezdil od zmenšujícího se otvoru na mou tvář a zpátky.
„Chceš tu být věčně?“ zeptala jsem se nahlas. Po dlouhém šepotu zněl můj hlas ochraptěle. Před námi už byla jednolitá zeď wraithské lodi. Paprsky energie, vyslané z Jumperu, ji narušily. Vytvářely se na ní pupínky jako na spálenině.
„Promiň, lodičko,“ vykřikla jsem a vypálila raketu. Zároveň s tím Ace zmáčkl dálkové ovládání a lodí otřásla série výbuchů. Ve stěně se objevil roztřepený otvor, ale rychle se stahoval a uzavíral. Vyklouzli jsme na poslední chvíli.
Masa lodi se nad námi chvěla a natřásala. Využila jsem okamžiku, kdy obranné pole kolem ní vypadlo, a dostala nás z jeho dosahu. Obletěla jsem loď tak, abychom byli dobře viditelní sondami na trupu, které přenášely do lodi obraz okolního vesmíru, a odmaskovala Jumper. Otočila jsem ho k wraithské lodi zádí a zakroužila s ní, než jsem se rozletěla pryč.
Ace seděl v křesle s očima napůl zavřenýma a rukama svíral opěradla. Právě kontaktoval svého bývalého zástupce a sdělil mu, kdo ho napadl. Po mé malé provokaci se mu rozšířily oči a neodpustil si postranní pohled.
Nedbala jsem na to a snažila se dostat co nejrychleji pryč. Neměli jsme šanci odletět z dosahu lodních děl a také jsme to neměli v úmyslu. Táhli jsme tu horu za sebou jako na provázku. Podle Aceova výrazu byl jeho bývalý zástupce a vězeň rozzuřený na nejvyšší míru.
Výbuchy směřovaly tak dobře, že poškodily některé základní lodní systémy. Doufali jsme, že jejich pravý účel – odlákat pozornost od několika „speciálních“ kousků – zůstal utajen, a při honičce se nám podaří zavést loď co nejdál od jejího původního kursu. Před cestou do jiné galaxie museli dát lodi čas na opravu a dokončení regenerace, tak proč toho nevyužít a nevypořádat se jednou provždy s nanejvýš otravným obědem a bývalým velitelem?
Při složitých manévrech jsme mlčeli. Atlantis neměla náhradní Modul nulového bodu, který by mohla postrádat při svém letu ve vesmíru a boji s nepřátelskou lodí pro pouhý Jumper. Na hyperpohon jsme mohli zapomenout. Musela jsem zmobilizovat všechny síly a celou svou dovednost. John s městskou lodí podle naší dohody udržoval dostatečnou vzdálenost, aby pro wraithskou loď nebyl přímou hrozbou, ale zároveň byl tak blízko, aby mohl brzy zasáhnout v případě nejvyšší nutnosti.
Ace seděl v křesle druhého pilota, svíral pult před sebou a občas poslal posměšnou poznámku k pronásledovatelům. Potřebovali jsme jistotu, že poletí za námi.
Střela z nepřátelské lodi se otřela o náš bok a vybuchla tak blízko, že se Jumper celý roztřásl a řízení začalo vypovídat službu.
„Do frelu!“ použila jsem svoji oblíbenou hlášku.
„Náhradní zdroj?“ zeptal se Ace a vstával z křesla.
Jenom jsem mávla rukou, ať sedí. „To zvládneme.“ Položila jsem obě dlaně na ovládací pult a zavřela oči. Wraithova varovného křiku jsem si nevšímala. Prsty mi kroužily po nerovném povrchu a váhaly nad každou prohlubní. Další střela nás těsně minula.
„Takhle to nepůjde,“ řekl Ace klidně. „Otevři oči a podívej se před sebe.“
Oči jsem otevřela, ale stejně jsem nevěřila tomu, co před sebou vidím. Všechno vysvětlování a popisy mě nedokázalo připravit na zvláštní jev, který se vznášel ve volném prostoru před Jumperem.

„Ahoj,“ řekla Erin vesele Áje a Aceovi. „Připravte se na malý skok.“
Hověla si v náruči vysokého muže. Jeho obrovská křídla je udržovala před Jumperem a oba dva je zahalovala jemná tyrkysová látka. Zřejmě je chránila před nepřízní vesmíru. Andoriel věděla, že ten okřídlený tvor je Erinin Strážce Marcus, ale právě zjistila, že si ho podle vyprávění představovala trochu jinak. Ne tak nebezpečně. Z Marcuse před Jumperem jí běhal mráz po zádech.
„Ne!“ Ájin hlas zněl vyděšeně i v myšlenkách. „Wraithové musejí za námi, jinak bylo všechno zbytečné.“
„Samozřejmě, že musejí,“ potvrdila Erin nevzrušeně. „Marcus se o to postará.“ Otočila tvář ke Strážci. Něco jí tiše řekl.
„Bude potřebovat trochu víc prostoru, otevřete mi zadní část.“ Erin s Marcusem zmizeli za Jumperem.
Andoriel se automaticky vyhnula další střele z wraithské lodi. Ace došel k přepážce uprostřed vznášedla, zavřel ji a vrátil se zpět do křesla vedle Andoriel. Zadní vchod se otevřel a zase hned uzavřel. Vzápětí se otevřela i přepážka uvnitř Jumperu.
„Jsem tady.“ Erin se zastavila nad místem druhého pilota a významně zvedla obočí. Pohodlně usazený Ace se na ni zadíval bezvýraznýma očima.
Andoriel hlasitě zaklela a otočila Jumper do vývrtky. Zaměřování Wraithů se lepšilo s každým dalším výstřelem. Erin vykřikla a ztratila rovnováhu. Díky pomoci Aceových paží nedopadla na středový panel, ale skončila s ním v křesle s výsměšně svítícíma žlutýma očima těsně před obličejem.
„Takhle nás dostanou. Co ten Marcus dělá?“ řekla Andoriel a jednu ruku natáhla k Erin, aby jí pomohla vstát.
„Už…,“ začala Erin, ale hned zmlkla. Prostor před Jumperem se začal chvět. Hvězdy ztratily pevné obrysy a staly se z nich barevné šmouhy, rozmáznuté na předním skle vznášedla.
Andoriel obdivně vydechla, když se skvrny hvězd pohnuly, a než nabyly svůj původní tvar, změnily své pozice. „Kde to jsme?“ zeptala se a snažila se vyvolat potřebné údaje na displeji.
Wraithskou loď měli stále za zády. Přestala střílet. I na její palubě zjišťovali, co se stalo. Jumper ani tak neměl šanci odletět mimo dostřel jejich děl.
„Nevíš?“ zeptal se Ace. Vstal a přešel k ní. Prstem ukázal na malý bod blízko středu obrazovky.
Andoriel se na něj zadívala a přes rty jí přeletěl úsměv. „Doma,“ zašeptala si pro sebe.
Erin hned využila situace a sedla si na místo druhého pilota. „Odpočiň si,“ řekla směrem k Áje. „Ráda si pohraju.“ Zhoupla Jumper vpravo a vlevo. „Pšš, pšš. Už nespinkej, děťátko, budeme si hrát s broučky,“ řekla jemně.
Ace se zachytil sedadla, aby tentokrát on neskončil na klíně Andoriel, a sevřel ho ještě pevněji, protože další střela z wraithské lodi je zasáhla. K výbuchu nedošlo, ale energetický ráz vyřadil zdroj a Jumper přestal reagovat na ovládání.
Andoriel se rozběhla dozadu. Wraith byl rychlejší. Než se tam dostala, měl připravený náhradní zdroj v rukou. Beze slov vyměnili vybitý zdroj za náhradní a vraceli se zpátky k Erin.
„Dlouho nevydrží,“ informovala je klidně a provedla prudký obrat. Další střela je těsně minula. Za Erininými zády se ozval výkřik. Andoriel ležela mezi sedadly a Ace držel jednu její ruku zvednutou vzhůru jako hadrové panence. Pokrčila nohu v koleni, opřela ji o chodidlo a nechala se vytáhnout nahoru. Švihem stanuli s Wraithem proti sobě v dokonalém postoji pro tango. Ace ji trochu pootočil, Ája použila jeho ruku v pase jako oporu, zaklonila se a zvedla nohu do výšky.
„Taneční kurzy pro pokročilé každé pondělí a středu od osmnácti hodin,“ řekla, když se postavila na obě nohy a pustila Wraithovo rameno.
„Konec výuky, máme problémy.“ Erin zápasila s ovládáním Jumperu.
Andoriel odklopila panely s krystaly a zase je hned vrátila zpátky. Sedla si vedle Erin a rychle zadávala příkaz pro přistání na planetě, na kterou jí předtím upozornil Ace.
„Neptej se,“ zavrtěla hlavou, když zachytila Erinin tázavý pohled. Polovina krystalů z panelu se výbojem roztavila.
„Kdo nevydrží?“ chtěl vědět Ace.
„Ten náhradní zdroj. Je poškozený a energie se do něj vejde jenom trochu. Na přistání by měl snad stačit.“ Erin se otočila v křesle a podívala se Aceovi přes rameno. „To je dost,“ řekla s úlevou v hlase.
Marcus se na ni ze zadní části Jumperu zářivě usmál a potom se obrátil k ostatním.
„Už jsi o mně slyšela,“ mírně se uklonil Andoriel.
„A ty,“ zadíval se na Ace. „My dva se známe,“ řekl s trochou obdivu v hlase.
„Ano.“ Wraithův hlas zněl chladně. „Vím, co jsi zač.“
Dívky se po sobě rychle podívaly. Marcus a Ace se znají? To byla pro obě novinka.
„Pozor!“ vykřikl Ace.
Na wraithské lodi rozpoznali úmysl Jumperu přistát na planetě a spustili palbu ze všeho, co měli na palubě.
„To bude těsné,“ řekla si pro sebe polohlasem Erin a pevně svírala antické ovladače.
„Raději si sedněte,“ doplnila ji Andoriel směrem k Marcusovi a Aceovi.
„A připoutat,“ neodpustila si Erin.
S očima přilepenýma k obrazovce naváděly Jumper na nouzové přistání uprostřed lesa na planetě Nová Veitona.

Děkuji za všechny komentáře

Příště se dozvíte, jak bude v mém světě probíhat taková legrace, jakou je Boj

vynikající díl ať žije boj

[andoriel]

Děkuju, posedlíku
Ať žije, kdo přežije. A nebo taky ne

víš co se říká: kdo uteče ten vyhraje

[andoriel]

I útěk bude. A taky bude boj až do konce a... a dost Nechte se všichni (skoro všichni) překvapit.

Wow, super skvělý díl, moc se li líbil. No, co jiného čekat od mé nejoblíbenější autorky, že? Zkrátka, těším se na další díl.

Ace a Marcus se znají? No ty bláho! O__O
A všechno nejlepší k MDŽ.

[andoriel]

Děkuju , děkuju

I Vám, holky, všechno nej k svátku

Jo, ti dva se znají. Myslím, že v jedné z povídek už jsem se o tom zmínila, ale to neva. Překvápka já ráda

Výborná časť a zaujímavý dej.
Na "druhej strane" som objavil nepatričné písmeno: a. Dúfam, že to miesto nájdeš.
Už aby tu bolo pokračovanie.

[andoriel]

Při čtení takhle po ránu nenašla, Puk
Víš, co tam mám áček!? Mraky. Napovíš mi?
Děkuju Za komentář i za "a", které jsem nenašla. Až se víc probudím, půjdu hledat znovu

copa ze by jsi nemohla k vuli tomu spat?

[andoriel]

No, pal, kvůli "a" jsem ještě nikdy nespavostí netrpěla, ale všechno je jednou poprvé Tentokrát ne. Občas nespím jen tak sama pro sebe
Díky, že ses ozval.
Jak to, že nespíš Ty?




P.S. Naštěstí mám Shanu, která je skvělá v hledání chyb. Našla to správně špatné "a".
Děkuju, Shano

[Aiwendill]

well... no... ako by som to...

bolo to pekné. asi tak...

Rádo se stalo.

Já jsem si za odměnu přečetla jeden z kousků, které jsou skvěle napsané a které mám ráda. Prožívám pokaždé s A+A i ostatními hrdiny povídky tu blízkost, kterou provází společné nebezpečí a společný úkol.

Jo, můžu to.

[andoriel]

Děkuju, Aiwendille
I když to bylo takové... no... jak bych to... rozpačité
Ale to nevadí. Není každý den svátek

A díky, Shano

Chválim. Prešiel som to ešte raz a všetko v poriadku.
Samozrejme, český jazyk je trošku iný, takže grmatiku a nejaké tie vetné hračičky nemusím zbadať.
P.S.: To tango bolo výborné .

[andoriel]

A to jsem přemýšlela, jestli nemám tango raději vyhodit Pak jsem si řekla, že Vás o tu trochu legrace nepřipravím.

Druhý krát o takom ani neuvažuj.

[andoriel]

Bavte se

65. Nepřítel zůstal doma

4. Boj
Wraithská loď se držela těsně za námi i při vstupu do atmosféry planety. Všude kolem vybuchovaly střely a pohazovaly si s Jumperem jako na rozbouřeném moři.
Ucítila jsem na rameni dotyk Aceovy ruky. Skoro jsem zapomněla na druhé dálkové ovládání. Vytáhla jsem ho z přihrádky po levé straně řídícího panelu a podala ho dozadu.
Střelba z lodi za námi ustala, ale řítili jsme se k hradbě stromů jako projektil. Těsně před nárazem se nám s Erin víc silou vůle než zbytkem energie z náhradního zdroje podařilo pád zbrzdit.
Jumper tvrdě dopadl mezi stromy. Náhradní zdroj stačil ještě na otevření dveří a ze vznášedla se stala hrouda kovu bez života.
Šipky z wraithské lodi nám létaly nad hlavou a s každým přeletem vysadily další vojáky. Aceův zástupce se zjevně nechtěl své pomsty vzdát.
Místo přistání nebylo pro boj nejvhodnější. Využili jsme chvíli času, než byli vojáci vyloženi a zorientovali se v novém prostředí, abychom se lesem přesunuli jinam.
Erin s Marcusem se stáhli kousek nalevo od nás. Erin svítily oči vidinou boje. Její schopnosti byly v plné síle a kůže jí zářila v přítmí lesa. Vypadali s Marcusem jako dva ledové plameny. Stříbro s tyrkysem se při běhu míhalo a proplétalo tak rychle, že na první pohled mohli budit zdání lesního požáru.
Ace mi svíral ruku a táhl mě za sebou. Zastavili jsme až mezi posledními stromy před rozsáhlou holou planinou. Na jejím okraji Šipky vysazovaly další a další wraithské vojáky. Všude kolem jsem viděla černé pláště a bílé vlasy nepřátelského vojska. Netušila jsem, že jich bude tolik. Rychlým pohledem jsem střelila po Aceovi. Zamračil se. Nelíbilo se mu, co jsem mu právě beze slov sdělila. Prudce zavrtěl hlavou.
„O tom se nebudeme dohadovat,“ zasyčel a vedl mě dál.
Věděla jsem, že v boji jsem nejslabší článek naší čtveřice, a nechtěla jsem, aby kvůli mně ostatní riskovali. Wraith vedle mě na to nehodlal přistoupit.

Erin se držela mezi stromy poblíž Marcuse a představa boje jí vháněla adrenalin až do konečků rozechvělých prstů. Andoriel a Ace zůstali stát na okraji lesa. Erin cítila Ájinu nejistotu. Podívala se po Marcusovi. Soustředil se na pohyb nepřátelských Wraithů, ale zároveň natáhl ruku, aby se mohl dotknout jejího ramene. Než dotyk skončil, stiskla mu krátce prsty.
Andoriel a Ace se přiblížili. Nenápadný pohyb Wraithovy hlavy navedl Áju přesně na místo, které jí určil. Erin si s uspokojením všimla, že bylo nejvíc chráněné.
Kruh Wraithů kolem nich se začal uzavírat. Nepočítali je. Přicházeli stále noví.
Ace podrážděně syknul a přikrčil se. Erin se na tváři objevil široký úsměv a Marcus stál a díval se do dálky, jakoby se ho blížící se nepřátelé vůbec netýkali. Andoriel cítila srdce bušit až v temeni hlavy. Otřela si zpocené ruce o vestu a pevněji uchopila pažbu revolveru, která jí stále klouzala v dlani.
Wraithové zbraně nepoužili. Na dvě lidské ženy, nějakého křídlatce a odpadlíka jim podle jejich názoru stačila síla paží. Těšili se na boj. Navíc měli od svého velitele přísné rozkazy ohledně přežití nepřátel.
Nejvíc se jich vrhlo na Ace. Jenom on podle nich představoval reálné nebezpečí. Wraith se mezi nimi prosmýkl a jednoho z nich odhodil na blízký strom. Toho, který se k němu snažil dostat zezadu, zastavila Andoriel kulkou do hlavy.
„Z toho už se nedostaneš,“ zavrčela a znovu před sebe natáhla zbraň. Držela ji v obou rukách a pečlivě mířila na další wraithskou hlavu.
Erin se vymrštila z podřepu a ve výskoku švihla nohama. Dva nejbližší Wraithové sebou trhli a hlavy jim klesly v nepřirozených úhlech. Dopadla na zem u stromu a rozběhla se po jeho kmeni vzhůru, aby vzápětí seskočila za zády dalšího nepřítele. Vzala jeho hlavu téměř něžně do dlaní a prudce s ní trhla.
Andoriel vystřílela první zásobník a přikrčená v nízkém křoví ho rychle měnila za plný. Očima hledala další cíl. Z patnácti střel se trefila šestkrát. Zbylé kulky se neškodně zavrtaly do stromů v dalekém okolí. Vybírala pečlivě, aby nezranila své přátele.
Kolem Erin se každou chvíli ozvalo zapraskání. Nebyly to rozšlápnuté větve, ale wraithské krky. Úsměv jí z tváře ještě nezmizel, ale její pohled ztvrdnul a oči jí zářily stříbrem.
Ace se rychle pohyboval mezi vojáky a rozséval kolem smrt. Bledý obličej měl stažený do bolestné masky. Některé ze svých protivníků znal.
Bojující zmrazil na místě táhlý výkřik. Jejich hlavy se otočily po zvuku a oči všech se rozšířily hrůzou. Marcus stál na svém původním místě. Lehce držel jednoho z útočníků za rameno a pod prsty mu praskaly silné wraithské kosti. Druhou ruku mu zabořil hluboko do hrudi. Wraith znovu vykřikl. Marcus povolil stisk. Bezvládné tělo se sesunulo k zemi na tři další, stejným způsobem zabitá. Marcus – Erinin Anděl strážný – stál a v ruce svíral škubající se černou věc.
Andoriel se roztřásla. Už to viděla. Kdysi dávno ve svých představách držela stejnou tmavou hmotu vysoko nad hlavou a snažila se jí tancem vrátit život. Tenkrát se jí to povedlo. Rychle vyhledala očima majitele velkého černého wraithského srdce, které jí tehdy leželo v dlaních. Ace se po výkřiku také ohlédl, ale dál si Marcuse nevšímal. Využil zděšení všech okolo a rychlým plynulým pohybem se dostal z téměř beznadějného postavení.
Erin se vzpamatovala první a zlikvidovala další tři Wraithy, než se probrali z ohromení.
„Jste obě stejné,“ uslyšela Andoriel v hlavě. „Nevíte, s čím si zahráváte.“ Musela s Acem souhlasit. Přátelit se s někým, kdo se živil lidskou energií, bylo skoro stejné, jako přátelit se s někým, kdo trhal nepřátelům z těla ještě bijící srdce.
„Máš pravdu. Nenávidím tě,“ zareagovala okamžitě a kulkou se trefila do oka Wraitha, který byl nejblíže Ace.
„Taky tě miluju. A kdyby tě to zajímalo, jejich loď se rozpadá. Výbušniny, které jsem tam nechal jako závěrečné překvapení, se podařilo odpálit tak, že explodovaly při vstupu do atmosféry, a loď to ani přes dostatek energie nevydržela. Počáteční poškození byla dost vážná a teď nastal konec. Právě sem v Šipkách letí zbytek posádky. Nebudou se snažit loď zachránit. Všechno, co chtějí a potřebují, je na této planetě. Mají s sebou i ZPM.“ Ace udělal půlobrat a bočním kopem zlikvidoval další útok.
Nový přelet Šipek doplnil řady nepřátel. Wraithské stíhačky už se neměly kam vracet a jejich piloti s nimi začali přistávat na planině. Útok nabýval na síle.

Erin se rozhlédla a hlavou jí blesklo, že se z toho nemohou dostat. Veškeré schopnosti a výcvik je nemohly zachránit před tak drtivou přesilou. Pořád měla kolem sebe prostor, pořád dokázala zabít každého nepřítele, který byl tak neopatrný, že se k ní přiblížil na dosah. Ale ztrácela cit v rukou. Síly jí začaly opouštět. Zpočátku litovala, že svůj oblíbený světelný meč nechala Rodneymu na Atlantis, ale ani s ním by nedokázali porazit drtivou přesilu, která se na ně valila.
Marcus se po ní ohlédl. Ruce měl po lokty černé od wraithské krve a plášť potrhaný. Tmavé skvrny měl i na obličeji a po čele mu tekla velká černá kapka. Sám za sebe mohl říct, že větší zábavu si už dlouho neužil, ale v první řadě byl Erinin Strážce a musel ji chránit. Proto tady byl. Proto dneska bojoval. Ne pro zábavu, ale pro Erin.
Andoriel nabíjela poslední zásobník. Útočníci ji zatím přehlíželi. Zatímco na Erin útočili se smrtelnou zuřivostí a na Marcuse sice s trochou respektu, ale stejně jednoznačně, jí a Ace si tolik nevšímali. Jediné, o co se snažili, bylo, aby je udrželi na místě, kde se právě nacházeli. Ace si toho všiml také a podezřívavě se rozhlížel kolem sebe.
Zůstal stát a zvedl hlavu. „Otagari!“ vykřikl. Mávnutím ruky pootočil útočícího Wraitha, využil jeho původní rychlost a postrčil ho k nejbližšímu stromu. Wraith do něj narazil tak prudce, že zůstal ležet v jeho kořenech.
„Otagari!“ znovu vykřikl Ace. „Ukaž se!“
Andoriel vystřelila a zaraženě se podívala na zbraň ve svých rukou. „Ještě jsou tam čtyři,“ zašeptala si pro sebe. Rázně zastrčila zbraň do pouzdra u pasu a vytáhla nůž. Vztyčila se a vykročila z křoví. První Wraith, který se jí odvážil napadnout, skončil s proříznutým hrdlem, dalšímu vrazila nůž tak prudce mezi žebra, že ho nedokázala vytáhnout. Odhalil zažloutlé zuby v úsměšku a odletěl, odmrštěn Aceovou paží.
„Co si myslíš, že děláš?“ křikl jí do tváře. Sice na ně neútočili tak zuřivě a bez zábran, jako na Erin a Marcuse, ale bez podpory Ájina revolveru bylo mnohem těžší, držet si wraithské vojáky dostatečně daleko od těla.
Erin při prasknutí dalšího krku bolestivě hekla. Měla pocit, že svaly na rukou i nohou na ní visí jako příliš prověšené mokré prádlo.
Marcus byl v okamžiku u ní. „Je jich moc,“ řekl tiše a bez námahy vytrhl jednomu z útočících vojáků ruku z kloubu.
„Jo. Moc,“ Erin se snažila popadnout dech, než se k ní přiblíží další. „Tak jim trochu probereme řady, ne?“ S námahou se narovnala a rozhlédla.
„Ne,“ řekl Marcus stále tiše, ale důrazně. „Je jich prostě moc.“
„Přece to nechceš vzdát?“ V Erinině hlase byla znát panika.
„Jsem tu proto, abych tě chránil.“ Marcus ohodil dalšího mrtvého Wraitha a objal Erin černým rukama v pase. „Drž se!“ Roztáhl křídla a vzlétl kolmo k nebi.
Erinin výkřik se ztratil v mracích, zakrývajících slunce.

Zvedla jsem hlavu a zahlédla tyrkysový stín. Mihnul se po nebi a zmizel za obzorem. Aceův výkřik mě vrátil zpět na zem. Zůstali jsme sami dva a on právě udělal chybu. Na každé ruce mu viselo několik Wraithů a pokoušeli se ho znehybnit. Vytrhla jsem pistoli a vystřelila. Jeden z vojáků padl s kulkou v hlavě. Bez rozmýšlení jsem vypálila i zbývající tři rány a mrštila tím zbytečným kusem železa do tváře nejbližšího Wraitha. Aceovy ruce ale drželo ještě příliš mnoho dalších a stále přibývali. Marně se cukal a snažil vyprostit. Po několika marných pokusech se hrdě narovnal a zůstal klidně stát.
Už jsem neměla žádnou zbraň a tváří v tvář zajatému Aceovi mne opouštěla i veškerá naděje. Můj pokus o boj holýma rukama byl zmařen hned na začátku a po pár vteřinách jsem se ocitla ve stejně bezvýchodném postavení jako Ace. Věděla jsem, že mě sleduje. Zvedla jsem k němu oči a na tváři se mi najednou objevil úsměv.
„Jejich loď se rozpadla?“ zeptala jsem se klidně.
Ace neodpověděl. Vojáci nás oba dva otočili stejným směrem. Přicházel Aceův bývalý zástupce.
Zůstal před námi stát a prohlížel si nás očima plnýma nenávisti.
Aceova tvář se ani nepohnula. Mohla být klidně vytesaná z mramoru, rozdíl by nikdo nepoznal. Napřímila jsem se a vracela zástupci pohled se stejnou zatvrzelostí jako vždycky. Dobře jsem věděla, že podle wraithského protokolu ten, kdo v takovéto situaci promluví první, je považován za slabšího. Zachytila jsem Aceovu myšlenku a zarazila ho.
„To je ale milé setkání,“ řekla jsem rychle sama. „Ale o to nejlepší jsi přišel,“ dodala jsem posměšně.
„Mýlíš se,“ zasyčel Wraith a přistoupil ke mně. „To nejlepší nás všechny teprve čeká.“ Přejel mi nehtem po tváři. Cítila jsem, jak se mi na kůži otevírá rána, teplá krev mi stéká po bradě a kape do trávy přede mnou.
„Připravil jsem se na tebe tentokrát ještě mnohem lépe, než při našem posledním setkání,“ pokračoval a zblízka si mě prohlížel. „Tak rychle stárnete,“ přehnaně si povzdechl a obrátil se k Aceovi. „Ještě pár let a neměl bys z ní vůbec nic. Jsou tak slabí,“ potřásl hlavou.
„Opakuješ se,“ řekla jsem klidně. „Nebo jsi na tom tak špatně, že jsi začal zapomínat?“
Prudce se ke mně otočil. „Pamatuji se moc dobře na všechno. A na některé věci se pamatuji zvlášť. Žádný člověk mi nebude beztrestně odporovat. Aspoň ne dlouho,“ zvedl ruku a přidržel mi dlaň před obličejem.
„Ale fuj!“ pokrčila jsem nos. „Mohl ses aspoň umýt.“
„Otagari,“ ozval se Ace. „Proč se bavíš s jídlem?“
Wraith na mě ještě chvíli zíral, pak stáhl ruku a pomalu se otočil k Aceovi.
„Že to říkáš právě ty, veliteli,“ zavrčel. „Navíc – odkdy sdělujeme jídlu naše jména? Jsi stejně slabý jako oni.“ Kývl hlavou mým směrem.
„Přesto jsi mě právě nazval titulem, Otagari. Svůj jsi ztratil. Jediné, co ti zůstalo, je tvoje jméno. Chceš přijít i o ně?“ Ace stál se zvednutou bradou a svrchu se díval na svého bývalého podřízeného
„Já jsem nic neztra-!“ rozkřikl se Otagari, ale zarazil se v půlce slova. „Neztratil jsem vůbec nic,“ řekl tiše. „A získám ještě mnohem víc. Tvůj titul, tvoji loď a tvoji hračku.“ Přes rty mu přeběhl ošklivý úsměv. „Ano, ano. Vím, že je tvá původní loď tady. Už by měla být opravená. Jen, co to tady vyřídíme, najdeme ji a použijeme náš energetický modul. Ještě není příliš vybitý. Na let k těm bájným pastvinám bohatě stačí.“ Znovu přešel ke mně.
Cítila jsem za sebou pohyb. Wraithští vojáci se přeskupovali a jejich sevření povolilo. Prudce jsem sebou škubla. Podařilo se mi vysmeknout se a setrvačností jsem padala na Otagariho. Za mnou zazněl varovný výkřik, projela mnou bolest a odnesla mě s sebou do bezvědomí.

Děkuji za všechny komentáře

Další díl bude mít podobně krátký název: Otagari. Dozvíte se v něm, kam Marcus odnesl Erin a co se stalo s Acem a Andoriel v zajetí.

vynikající díl

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

[Aiwendill]

hmmmm...

Erin s Markusom si lietajú kade tade a Andoriel ide o život... tssssss... prečo mám dojem, že to bude v ďalšej časti hlavne o rečiach, keď sa Ace alebo Andoriel budú snažiť ukecať toho jeho zástupcu, aby získali viac času pre Erin, ktorá určite niečo vymýšľa, aby ich zachránila...

[andoriel]

Děkuju, Aiwe

Andoriel je ukecaná dost a dost, ale nejsem si jistá, jestli jí to bude něco platné