SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

[Aiwendill]

tak mi teraz napadlo...

Acelynn mohla pred smrťou kráľovnu prekliať. Niečo v zmysle, žeby sa už nikdy nenasýtila, nech sa krmí koľko chce...

[andoriel]

Poslyšte, Vy dva, nebo kolik Vás je ...
Co pořád máte? Tak krásné zakončení SPW a ono se nelíbí? Máte, co jste chtěli
Ani nevím, kolik tam bude chyb

Mimoňka k poslednímu SPW

„Ano!“ vykřikla Wraitha náhle a vztyčila se vedle lože. Jednu ruku zvedla nad hlavu a druhou stále držela Antičku. „Cítím sílu,“ řekla dutým hlasem. „A také velký hlad.“ Podívala se před sebe a vztyčená ruka jí pomalu klesla. „Velký hlad,“ zopakovala.
Acelynn se nenápadně snažila vykroutit ze sevření, které hrozilo, že jí rozdrtí dlaň. Královna si jejího úsilí ani nevšimla. S očima upřenýma do její tváře si ji přitahovala blíž.
„Ne!“ vydechl Elard. Pochopil, co královna zamýšlí, a snažil se jí v tom zabránit alespoň slovy. Věděl, že je mnohem silnější než on.
Wraitha k němu pomalu otočila oči. Doktor sledoval, jak se celá chvěje touhou po potravě a snahou se ovládnout.
„Jinou,“ zašeptala sotva slyšitelně. „Jinou cestu.“ Slova zazněla hlasitěji a poslední wraithská královna se svezla k zemi.
„Ne!“ vykřikla Acelynn a vrhla se k Wraithě.
Královna ležela vedle lůžka bez života. Dlaň s nově otevřenou krmnou jizvou měla zaťatou v pěst.
Antička u ní zůstala klečet se sklopenou hlavou. „Tohle se nemělo stát,“ zašeptala zničeně. „Všechno úsilí posledních let... proč jsme vlastně stavěli vesmírné lodě?“ Otočila oči plné slz k Elardovi. „Vaše naděje tady leží mrtvá.“ Ukázala na Wraithu a nechala pak svou ruku bez vlády klesnout. „Umřela poslední naděje,“ opakovala zoufale. „Už není jiná cesta. Ne pro vás. Ne pro nás.“
„Acelynn!“ Elard ji popadl za ramena a zatřásl s ní. „Zůstaň se mnou!“ poručil jí příkře.
Antička zamrkala, jak se snažila vyhnat strnulost a zoufalství ze všech svých myšlenek. Žádná jiná cesta ji nenapadala. Žádná jiná cesta pro Wraithy nebyla. Žádná královna, žádné pokračování rodu, žádná králov... Acelynn znovu zamrkala. Pohled se jí stočil k laboratornímu stolu plnému vzorků. Vymanila se z Elardova sevření a vrhla se ke stolu. Opřela se o něj oběma dlaněmi a oči jí těkaly z jedné popisky na druhou.
„Někde tady byla -,“ mumlala si pro sebe. „Musí tady někde být!“ rozkřikla se do prázdna.
Elard se zvedl s královnou v náruči. Opatrně ji položil na prázdné lůžko, upravil její šaty a ruce jí složil na prsa. Jeho poslední dotyk bylo pohlazení pramenu vlasů na Wraithině skráni.
„Byla jsi silná,“ zašeptal. „Silnější než všechno, co jsem poznal. Silnější než touha po životě. Odpočívej v klidu.“
Acelynn u stolu se hystericky rozesmála. „Můžeme pokračovat,“ trochu se zalykala a ruce se jí třásly tolik, že v nich nedokázala udržet nalezený vzorek. Jenom do něj strkala prsty, až se posunoval sem a tam. Trochu se uklidnila, když ji Elard přitiskl k sobě.
Stál a držel ji, dokud se nepřestala třást a její dech se nezklidnil, a pak ještě dlouho potom, jak čekal, až i jeho pocit beznaděje a marnosti odplyne, a bude se moci podívat Acelynn do očí s klidem.
„Na co jsi přišla?“ zeptal se pevným hlasem, trochu ji od sebe odtáhl, ale ruce jí ještě nechal na ramenou.
Acelynn se pokusila o úsměv. „Vaše královny vznikly samovolně, ale jejich... dají se vytvořit uměle. Nebo tak nějak... Nechtěj teď po mně podrobnosti. Prostě můžu udělat novou královnu.“ Znovu se začala třást a rty se jí zkroutily tak, že doktor nedokázal poznat, jestli je to pokus o smích nebo o ovládnutí pláče. „Ani nebudete muset čekat, až vám vyroste.“ Za posledním slovem udělala jasnou tečku, aby Elard poznal, že víc už mu neřekne. Bez odporu odešel z laboratoře, když ho o to požádala. Lůžko, na kterém ležela poslední královna Wraitha, bylo opatřeno kolečky, takže ho jednoduše odvezl s sebou.

„Doktore?“ ozval se od dveří laboratoře neznámý hlas.
Elard se poplašeně otočil. Uběhlo už deset dní od chvíle, kdy se v té místnosti zavřela Antička Acelynn. Za ten čas ani jednou nevyšla.
Teď byly dveře dokořán a mezi nimi stála – wraithská královna.
Vypadala trochu jinak než Wraitha. Vypadala trochu jinak než Acelynn.
Elard couvl, zakopl o kamenné sedadlo a těžce na něj dosedl.
„Co jsi to udělala?“ vypravil ze sebe.
Královna Acelynn se lehce usmála, zvedla si před ústa sevřenou dlaň, foukla do ní a zároveň ji otevřela směrem k doktorovi. Černala se na ní krmná jizva a hladově šklebila svoje okraje.
„Okamžitě mi zařiď přísun potravy z nejbližší obydlené planety,“ přikázala Elardovi. Jeho dotaz ponechala bez odezvy. „Ihned!“ vyjela na něj, když se jí zdálo, že se zvedá moc pomalu.
Doktor se rozběhl chodbami.
„Tamási, znáš nejbližší vesmír?“ položil nejlepšímu pilotovi zbytečnou otázku, když konečně dorazil ke kamenné přistávací rampě.
„Jistě,“ pokrčil rameny Tamás. „O co jde, doktore?“
„Potřebuju sem hned asi tři lidi z některé obydlené planety. Hned!“
Tamás se dál na nic neptal. Viděl sám, jak moc je Elard rozrušený. Nasedl do nové lodi určené k testovacímu letu a vedl ji kolmo vzhůru z dosahu Nové Veitony.

„První várka kukel téměř došla svého vývoje,“ uklonil se Elard před královnou Acelynn.
„Dobrá.“ Acelynn se zvedla ze svého křesla a pokynula doktorovi, aby šel první. „Půjdeme se podívat na naše děti,“ usmála se na něj, než se stačil otočit k odchodu.

Okamžitý nápad - třeba se Vám bude líbit víc. Ale na oficiálním závěru si trvám

[Aiwendill]

Jeeeej, to bolo krajsie...

Raz, v dalekej buducnosti sa objavi clovek, najlepsie z Atlantidy, ktory jej pripomenie, kym bola a ona olutuje vsetko, co spravila. Stane sa z nej znovu clovek a daneho cloveka, najlepsie z Atlantidy, si vezme za muza a zasveti zvysok zivota boju proti wraithom, ktorych stvorila...

Uff, to je skvely namet na poviedku...

No vida! Jen na chvíli vytáhnu paty, už máme nový konec... a novou královnu...
Ale tenhle taky není vůbec špatný!

[andoriel]

Aiwendill, pozor na to, co si přeješ
Kdybych měla použít Tebou nastíněný námět, asi by se Ti moc nelíbil

Šano, díky, už jsem Ti to nestihla poslat zvlášť, ale aspoň tu máš nějaké překvápko

[Aiwendill]

Co? Forlin a Acelynn? No fuuuuuj...

[andoriel]

Ne, Aiwe, to jsem nemyslela. Málokdy míchám postavy z jiných povídek dohromady. Oficiálně tady jsem si to dovolila jenom ve "Svátku duší" ve svém druhém tématu. A to ještě po souhlasu všech, kterých se to týkalo.
Napadlo mě něco trochu jiného

[Aiwendill]

Andoriel a Acelynn? No fuuuuj. To je zvrhleeeee...

[andoriel]

Nech se překvapit

[Aiwendill]

Tak to som fakt zvedavy, co z tohoto nametu vytrieskas...

a rekneš nám co nebo si to necháš pro sebe

Tak tento záver by som aj bral (samozrejme bez pobehovania po "spálni" ), ale keď si stojíš za prvým .......

[andoriel]

Puk, asi bys to nebral
V konečné fázi to bylo silné i na mě

[Aiwendill]

Ten konecny zaver sa vobec nepacil ani mne...

Nebój, polohu Zeme ešte nemajú, tak môžeš byť v kľude.

[andoriel]

Kdopak ví, Puk, kdopak ví

[Aiwendill]

Veru tak. Kto vie, co autorke skrsne v hlave a aku vyhodu da wraithom pre mozne dosiahnutie Zeme. U Andoriel nikdy nevies...

Mimoňka byla ještě lepší!

Ano, taky se mi ten alternativní konec líbil líp. Ale rozumím tomu, proč Ája musela Acelynn zabít (v tom "normálním" konci). Kdyby to neudělala, celý Pegas by byl v ohrožení před novou, mimořádně silnou královnou!
Ona Ája fandí Wraithům (stejně jako některé jiné ), ale to neznamená, že chce, aby to dopadlo (a ono by to tak asi dopadlo) jako v Mimoňce k Mimoňce.

Andoriel, řekla bych, že nezbývá, než abys s ní vyrukovala i na Fórum. Ať všichni vidí, co dokáže udělat i z báječné a obětavé Antičky moc v kombinaci s nesmrtelností!

[andoriel]

No, tak se pobavte

Mimoňka k mimoňce


„Stáhněte se! Dozadu! Dozadu!“ plukovník Sheppard rozčileně zamával levou rukou za sebe. V pravé držel pistoli a nepřestával mířit na zatarasené dveře. Hlouček vyděšených lidí se přitiskl k zadní stěně.
Rodney zuřivě tloukl do klávesnice nejbližšího terminálu. „Všechno je pryč,“ vrčel tiše. „Všichni jsou mrtví.“ Poslední slovo vypískl fistulí. „Ronon, Teyla, Woolsey, Jennifer - Jennifer zůstala na ošetřovně. Nechtěla odejít.“ Ruce mu bezmocně klesly. „Proč neodešla?“ zeptal se protější zdi. „Teď je taky…,“ Nedopověděl. Zamykací mechanismus dveří povolil pod náporem zvenčí. V rychlosti nakupený nábytek se rozletěl na všechny strany.
Příchod Wraithů byl rychlý. Nevšímali si ran z Johnovy pistole, jen ho odzbrojili a pokračovali dál. Rodney nestačil ani vytáhnout zbraň a byl zbaven veškeré energie stejně, jako většina ostatních. Než se John vzpamatoval, zůstal naživu jen on a Andoriel.
Wraithové je obstoupili a vytvořili uličku pro wraithskou královnu, které se podařilo dobýt Atlantis.
Vešla a lehce pokývla hrdě vztyčenou hlavou na znamení spokojenosti.
„Acelynn?“ řekl John. Vzpomněl si na vyprávění ze skal Nové Veitony.
Královna se na něj podívala s mírným údivem. „Ty víš, kdo jsem?“ zeptala se.
„Vím, kdo jsi byla.“ John se jí naléhavě díval do očí. „Víš to taky, Acelynn z antické průzkumné lodi Nausicaa? Byla jsi jednou z našich předků.“
Královna se na něj klidně dívala a čekala, až domluví.
John se zhluboka nadechl a polkl. „Acelynn,“ zkusil to znovu.
Ale královnina trpělivost neměla dlouhé trvání. Sklonila se k němu a v úsměvu odhalila špičaté zuby. „Asi jsi nepochopil, proč jsi ještě stále naživu,“ řekla mu tiše.
„Acelynn,“ hlesl John. Viděl, jak se k němu blíží její hladová dlaň. Uvědomoval si, že ho nikdo nedrží. Je volný a mohl by se bránit, ale nedokázal se pohnout. Jeden z Wraithů mu u krku roztrhl uniformu.
Královna spokojeně přimhouřila oči. Požadovala pro sebe ty nejsilnější jedince a její Wraithové je pro ni pečlivě vybírali. Věděla, že tento je poslední, ale na Atlantis jich už měla několik. Město bylo její. Mohla si dovolit krátkou konverzaci před konzumací.
Chceš se dovolávat toho, čím jsem byla?“ zeptala se.
John se na ni díval a zmlknul. To Acelynn vyprovokovalo k další řeči.
„Myslíš, že se teď ve mně pohne svědomí? Před deseti tisíci lety jsem vyhnala Antiky z Pegasu. Kdyby neodešli, vybila bych je do posledního. Měla bych tě ušetřit proto, že jsi svou malou částí jedním z nich?“ Rozesmála se. „Jsi zábavný hlupák,“ prohlásila. „Vzala jsem si od nich všechno, co nám prospělo. Vy nám nemáte co nabídnout. Nemáte nic kromě svých životů, po čem bychom toužili.“
„Co sis od nich vzala?“ neodpustil si John otázku. Zachytil pohyb za královnou, a když se tam podíval, zjistil, že přišel další Wraith. „Todde?“ vydechl údivem. Vzápětí po něm prskl: „Tak to ty jsi je přivedl?“
Ace se na plukovníka sotva podíval. Sledoval svoji královnu. Pootočila se k němu a kývla k bledé Andoriel stále stojící napůl zapomenuta u zadní stěny. „Tam ji máš. Záleží jen na tobě.“ Acelynn pokrčila rameny, aby dala najevo, že osud jedné lidské ženy je pro ni naprosto nepodstatný.
Andoriel sledovala Johnovy pokusy o - o co vlastně? Tvářil se tak zvláštně. Ája ten pohled už někdy viděla. Pokouší se ji svést, napadlo ji vzápětí. Přes rty jí přeletěl smutný úšklebek. Věděla, že John nemá šanci. Zadívala se na Wraitha, který se k ní blížil.
„Nevíš, co jsem si vzala od Antiků?“ otočila se královna zpátky k Johnovi. „Znáš toho, kdo právě přišel. Říkáš mu Todd,“ ušklíbla se nad tím jménem. „Jeho jméno zní jinak. Je jedním z vyvolených. A díky ní,“ tentokrát se vědomě podívala na Andoriel, až se žena u stěny zachvěla, „víš i o rituálu tance smrti. To není smíření s odchodem. Je to příprava k povznesení.“
John se na Acelynn díval s rostoucí hrůzou. Královna spokojeně pokračovala:
„Povznesení pro nás nic neznamená. Je to jen způsob, jak se vrátit zpátky. Postarala jsem se o to, abychom byli nesmrtelní mnoha způsoby. Nikdo nás nevyhubí.“
Plukovník znovu polkl. Napadlo ho, že stále ještě žije. Pořád je nějaká šance. Nějaká naděje na záchranu. Dokud bude královna mluvit… Možná četla jeho myšlenky, možná už řekla všechno, co chtěla, bez předchozího varování přitiskla dlaň k Johnově hrudi. Pod tím dotekem sebou zaškubal, ale zbavit se ho nedokázal. Život z něj pomalu unikal.
Andoriel se letmo podívala na pozůstatek Johna Shepparda sesouvající se k zemi, a hned se zase otočila k Aceovi. Do svých myšlenek jí nepouštěl, přesto cítila jeho váhání. Ještě nebyl rozhodnutý, co s ní udělá. Už jen to, že si ji vyžádal pro sebe, považovala za dobré znamení. Pak si uvědomila, že zůstala sama. Opuštěný člověk uprostřed Wraithů. Co mohla očekávat, kdyby zůstala naživu? Dívala se do zlatých očí, o kterých se jí tak často zdálo, a věděla, jak dnešní wraithský útok na Atlantis skončí.
Když jí Ace dal krátkým sklopením víček znamení, že je mu směr jejích myšlenek jasný, sotva znatelně se jí ulevilo. Se směsicí strachu a smíření se dívala na jeho pomalu se blížící dlaň.
Atlantis ten den dostala novou paní. Paní, která měla dost síly ji udržet ve své moci, díky svým starým i novým genům a zkušenostem.

[Aiwendill]

Neeeeeeeee...

[andoriel]

Je Ti líto Andoriel, viď Aiwe?

[Aiwendill]

Andoriel si ten osud zasluzila za svoje bratrickovanie sa s wraithmi. Ale nemam rad ked wraithi vyhravaju, resp. Nemam rad zabijanie postav...

[andoriel]

Zabíjení postav se neubráníš, Aiwe. Wraithové jsou taky postavy (a jaké!) a zlikvidoval jsi je bez mrknutí oka. Aniččina i svého

Celkom pekne Ti to píše.
Mimoňková mimoňka je perfektná (hlavne úplný koniec - ten sa mi páčil asi najviac ). Možno dostala čo hľadala.
Wraithi sú naozaj postavy, takže ich treba postaviť .....