Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

Toto je spoiler!!!:

Tak můžete zcela očekávat, že někdo přežije a někdo umře. Otázka je jak a proč...

[Patas25]

Tak přináším vám další díl, snad se bude líbit.

Díl 3x20- Právo na život- část druhá

Země, současnost

Brána na Zemi, již nebyla v podzemním komplexu vojenské základny, ale nyní se tyčila vysoko na travnaté ploše, kdesi na území bývalé východní Evropy. Byla ukryta na okraji rozpadlé vesnice. Vesnice, která před invazí kypěla životem, nyní však sloužila jako přístřeší pro vojenský personál, který zde hlídal onen vesmírný portál.
Panovala zde klidná, bezměsíčná noc, kterou občas narušil přelet stíhaček, které prováděly pravidelnou patrolu okolo brány. Desítky ozbrojenců hlídaly jak samotnou bránu, tak novější, leč čistě pozemské DHD. Najednou se celým ležením prohnala série bílých záblesků, které přenesly posádku na dalekou planinu. Pak se v provizorním středisku, v druhém patře poměrně zachovalé budovy objevila další trojice záblesků a do místnosti se přenesla trojice mladíků, která už nesnesla čekat.

„Zadej adresu, my nachystáme vybavení!“ řekl mladý O´Neill.

Pavel Zelenka kývl a usedl k zadávacímu počítači, kde obcházel bezpečnostní protokoly.
Zbylá dvojice mezitím šla k bráně, kde se vyzbrojila jako členové SG týmu. Na lodi se nemohli připravit, protože by upozornily posádku, na svou neposvěcenou misi.
Sotva si stihly nasadit své vesty, brána začala zadávat adresu. O pár chvil později dorazil i syn doktora Zelenky a též na sebe rychle nahodil potřebné vybavení.
Okolím se prohnala jasná, světlá záře, kterou vyprodukoval nestabilní vír brány. Taková záře, kterou viděli před chvíli přenesení vojáci. Do tábora se jim podařilo dostat asi deset minut po odchodu oné rebelské trojice, přičemž vyřadili rušičku a obeznámili lodě na orbitě o nové situaci.

Říše povznesených, současnost

Armáda vyšších bytostí v napětí a tichosti vyčkávala, na nevyhnutelné. Daniel seděl před zástupem antické armády a se zavřenýma očima meditoval. Ze svých druhů, byl právě jediný, jenž takovou činnost provozoval, protože kromě klidu a relaxace to nic nepřinášelo. Daniel byl tak uvolněný, že se jeho smysly zbystřily a daleko citlivěji vnímal veškeré projevy okolí. Mezi takové projevy se daly počítat vibrace, které se šířily od údolí, jímž očekávali příchod nepřátel.
Daniel počkal pár vteřin, aby si byl jist, když pak klidným hlasem řekl:
„Už přicházejí!“

Antikové, co byli v jeho nejbližší blízkosti, se zastavili a též zbystřili své smysly. Když tu najednou opakoval Danielovi slova a upozornil tak všechny bojovníky.

Z údolí se opět začala šířit mlha, nyní ovšem onen opar byl temně černý jako hustá okysličená krev. Malé vibrace, které přicházeli ve vlnách a každá další byla silnější než předchozí. Trvalo sotva pár minut a z vibrací už byly zcela jasně zřetelné otřesy.
Daniel se postavil a do rukou vzal svou zbraň a štít. On a armáda povznesených antiků stáli na hřebenu, kde před pár hodinami pozorovali prvního povzneseného Furlinga, který vstoupil jako první do této galaxie. Nyní opět sledovali, jak se do galaxie blíží další a že jich není málo.

Sanctuary, současnost

Generál O´Neill seděl v zasedací místnosti poblíž můstku, když jej jeden z důstojníků spravil o narušení bezpečnosti, které proběhlo před pár minutami na povrchu planety. Jack si okamžitě nechal ověřit, polohu svého syna a jeho přátel a během chvíle byl jeho instinkt potvrzen. Ustaraný generál, první muž, který před tolika lety prošel bránou, vstal od svého stolu a rázným krokem vyrazil.
Jeho cílem byl nedaleký můstek, ke kterému musel projít párem dveří a nakonec velmi odolnou přepážkou. Když se nacházel v onom obřím velitelským stanovišti, zamířil před trojici křesel v samotném středu. Jakmile jej plukovník Pospíšil spatřil, vstal a hleděl mu přímo do očí, čekající rozkazy.

Generál se jako první podíval na komunikačního důstojníka sedící několik metrů vzdálen, na boční straně můstku u svého stanoviště.

„Spojte mě s celou flotilou a veškerými stanovišti, co máme na planetě!“ řekl a důstojník během pár vteřin aktivoval potřebné vysílače a pak na svého velícího důstojníka pokývl.

„Tady je generál O´Neill. Vím, že všichni jste slyšeli o nemoci, která se tiše roznesla po naší flotile. Náš národ, naše národy,…“ nezapomněl tak vzpomenout Jaffy, Cestovatelé, kteří se před dávnou dobou přidali.
„ ..., si prošli hrozným peklem. Pronásledování válkou, jsme nedobrovolně tuto galaxii opustili a právě tento konflikt jsme se vrátili dořešit. Aschenové jsou nečestní lidé, kteří se zcela pro vlastní prospěch spojili s Furlingy a zkouší nás vyhladit biologickými zbraněmi. Ale my se nedáme!“ zdůraznil Jack,
„protrpěli jsme si mnoho sraček, na to aby nás tato rasa vyhladila! S okamžitou platností stahuji veškeré lodě do Sluneční soustavy k obraně Země, zatímco Sanctuary se vydá předat naši zprávu! Před lety jsme chtěli žít v míru, ale řada ras upřednostnila válku. My máme právo na život! My chceme žít dál a my budeme žít dál!“ nechal se rozvášnit generál a k velitelskému křeslu mu zastoupil cestu mladý český plukovník.

„Pane, vím o vašem synovi, ale tohohle úkolu bych se měl ujmout já. Tuhle loď znám jako nikdo, sám jsem ji pomáhal navrhovat a jsem schopen přivést vašeho syna a jeho přátele spolu s tím lékem.“
„Jane, víš, že jsem si tě oblíbil. Svou pozici máš díky mně, proto nepokoušej moji trpělivost!“

Najednou od svého pultu stoupla Cara, a přistoupila k dvojici.

„Generále, vy máte po galaxii pověst, které je třeba využít. Když to vyjde, sami nám ten lék vydají.“

Domovská planeta Aschenů, současnost

Bylo tomu sotva pár minut, co se brána aktivovala, horizont událostí se pouze nepatrně zavlnil a brána se o chvíli později zavřela. Obranné systémy u brány, žádné nebezpečí nezaznamenaly a senzory nezachytili žádné biologické, či radiační ohrožení, tak se toto středisko ponořilo do ticha, protože zde bylo těsně nad ránem.

Co Aschenské senzory nedokázaly zachytit, byla trojice fázově posunutých lidí, kteří takhle skrytě pronikli na nepřátelskou planetu, pomocí sodanského maskování.
„Můžou nás slyšet?“ zeptal se mladý O´Neill.
„Pokud nás nezachytili do teď, nepředpokládám, že dál bychom narazili na nějakou jinou technologii, co by nás dokázala odhalit,“ odpověděl mu Pavel Zelenka.
„Opovaž se!“ zarazil Martin mladého Shepparda, který se nadechoval ke zpěvu.
„Dobrá, po schodech?“ zeptal se Zelenka a ukázal na schody vedoucí vzhůru. Celý tenhle terminál, byl vlastně věrnou replikou toho pozemského, který vznikl v jiném časoprostoru. Jen s tím rozdílem, že za bránou se nacházela v podlaze velká vrata, nad kterou se brána vyklonila v případě dodávky z farmářských planet.

Trojice vyběhla schody, na kterých objevili stráž provádějící pravidelnou obchůzku. I v dobách této války byla bezpečnost minimální, nebo se to na první pohled tak jevilo. Pozemšťané chvíli počkali, než jeden ze strážných vyšel ven a otevřel tak svou kartou bezpečností dveře.
Jakmile byli na ulici, Pavel se podíval do svého tabletu, kde měl pečlivou mapu města. Tyto plány získal z Aschenských systémů, jež byly nainstalované na Diovi.

„O tři ulice níže je biologická laboratoř. Vsadím se, že tam určitě najdeme nějaké informace o našem toxinu,“ řekl Pavel a ukázal z mírného kopce.
„Musíme si pospíšit. Už se rozednívá. Za chvíli tu budu živo,“ pobídl své vrstevníky Petr Sheppard.

Říše povznesených, současnost

Dříve byla sféra těchto bytostí klidná jako hladina, kde energetické bytosti proplouvali v míru a harmonii. V těchto těžkých časech to ovšem byl pravý opak a v této sféře mezi sebou bojovali dvě různé rasy energetických bytostí.
Na jedné straně tisíce antiků včetně Daniela, který běžel v čele útoku a na druhé straně stovky Furlingů, oproti antikům obrovské a silné bestie, ovšem v menším počtu.
Bitevní vřava probíhala v půlkruhovém zakřivení, kdy antikové obkličovali a svírali své nepřátele, kteří se ovšem jen tak snadno nedali a na každého padlého furlinga padl tucet antiků. A vyrušení, ztráta či zabití takové energie se nepředvídatelně formovalo i do ostatních úrovní bytí.

Sluneční soustava Aschenů, současnost

Středem tohoto planetárního systému byla jedna dvojhvězda. Samotná soustava pak měla další čtyři planety, z nichž pouze jedna byla obyvatelná. Ona jediná, životem kypřící planeta byla v samé podstatě jedno velké město, jež by svou monstrózností upoutala každého. Na konci této soustavy se otevřelo subprostorové okno, jaké dosud v tomto hvězdném systému nespatřili.
Toto narušení prázdného prostoru se dalo měřit v kilometrech a vůbec se nepodobalo normálnímu hyperprostorovému oknu. Byl to pohon na principu červí díry, který sem přemístil bitevní koráb během několika sekund.

Na můstku Sanctuary v křesle velitele seděl plukovník Pospíšil, který právě na aktivovaném průzoru sledoval veškeré zvýrazněné vesmírné objekty. Většinou to byly sytě modré objekty na orbitě planety, které představovaly satelity. Další barvy objektů, představující asteroidy a planety ignoroval, vyjma červené, která představovala bojeschopné lodě.

„Jaký je stav?“ zeptal se velitel.
„Třicet tři Aschenských křižníků je na patrole okolo soustavy, spolu s pěti Furlingskými. Okolo planety je dalších šedesát sedm Aschenských v pravidelných rozestupech,“ řekla Carina, zbraňová důstojnice.
„Jak reagují na naši přítomnost?“
„Skáčou k planetě, přijímáme komunikaci,“ řekla nyní Cara, navigační důstojnice.
„Tak dobrá, spojte nás,“ rozkázal plukovník a vstal ze svého velitelského křesla a udělal pár kroků vpřed směrem k holografické obrazovce.

„Veliteli, otočte svou loď a opusťte systém Aschenské konfederace!“ řekl Aschenský důstojník působící jakožto přísný velitel.
„Jmenuji se plukovník Pospíšil. Určitě poznáváte tuto loď a jste si dobře vědom, že vaše flotila, leč působivá, s ní nic nezmůže. Opustíme vaši soustavu, až po tom, co nám předáte vzorek vašeho toxinu a protijed!“
„Aschenská konfederace nepadne před vaším nátlakem! Již je na cestě, celá konfederační flotila spolu se spojeneckými křižníky. Takové množství nezvládne ani vaše loď!“
„Říkejte to pak svým civilistům. Proč je jejich flotila zničena, jejich města vybombardována. Vy nás chcete vyhladit, ale jestli půjdeme k čertu, vaši konfederaci vezmeme sebou!“ řekl plukovník a ukončil spojení.

„Podařilo se vám zaměřit lokátory naší trojice?“ zeptal se důstojníků, sedící po bocích můstku.
„Negativní pane, musí být ještě fázově posunutí.“
„Neustále je hledejte!“ řekl vybraným důstojníkům a zaměřil se na ostatní osoby, které byly na můstku.
„Bojová pohotovost!“

Toto je spoiler!!!:

A pro ty, jež by chtěli vědět, kdy uzří další díl. Odpověď naleznete ZDE!

[Aiwendill]

hmmmm, dej sa vyvíja zaujímavo. táto časť však vyznela skôr ako taký úvod do skutočnej akcie, ktorá bude v ďalšej kapitole. mám pravdu Patasi???

vynikající díl

pěkny počteníčko

Moc pěknej part.
Chudáci ascheni ti to schytají.
Jinak se těším na další part bohůžel 4 dny.

Vcelku dobré , len strašne krátke .

„Opovaž se!“ zarazil Martin mladého Shepparda, který se nadechoval ke zpěvu.

Oki. Teším sa na pokračovanie, ale v tichosti dúfam, že bude o dosť dlhšie.

co k temu dodat?
dobré ogare
peknej odpocet

Klepy klep, kde je nový díl?

čas vypršel a díl nikde

[Patas25]

Jo tak lidičky, tak to přesně dopadá, když na to někdo totálně, ale absolutně zapomene . Děkuji jisté osobě na skype skupině, která mi to připomněla a zbytku přeji, hezké čtení.

Díl 3x21- Právo na život- část třetí

Aschenská soustava, současnost

V samotném centru nepřátelského teritoria, hlídané stovkou křižníků Aschenské konfederace a pěticí furlingských bitevníků, se nacházela jediná loď pod vedením pozemšťanů. Posádka této lodi, byla v pohotovosti a lodí se nesl bojový alarm, který je udržoval v pohotovosti. Na můstku ve velitelském křesle seděl plukovník Jan Pospíšil a zcela s klidnou hlavou sledoval objekty skrz čelní průzor, a jakmile se ozvalo dvojité zapípání, vydal plukovník příkaz k palbě.

Tisíce jasných střel opouštěli hlavně na povrchu lodi a směřovali všemi směry, ovšem největší salva mířila vpřed, na lodě bránící planetu. Lodě provádějící patrolu, na Sanctuary nalétaly ze všech směrů a měly nastaven kolizní kurz. Desítky členů posádky obsluhovaly zbraně skrz jeden systém rozdělen do více konzol na můstku a zadávali střelbu na nejbližší cíle.
Nepřátelské lodě vybuchovaly okolo a osvětlovaly tak temný prostor solárního systému. Nepřátelská strana ztratila již třináct lodí, z toho padl i jeden furlingský křižník. Jedna loď se v závěsu za svou sesterskou dostala tak blízko, že mohla provést kamikadze nálet a v plné rychlosti narazila do mocného štítu pozemské bitevní lodi.

Jakmile to velitel bitevníku zpozoroval, okamžitě zaměřil zrak na ukazatele štítu a vytížení energetického vedení a trochu jej znepokojilo, že vedení se vytížilo o dvě procenta ze stabilní hodnoty, které způsobovala nepřátelská palba. Moc dobře věděl, že kdyby naráz naletělo více lodí, posádka by se na lodi poprvé zapotila. Plukovník ustoupil od boční konzole a podíval se do zadní části můstku, na druhé patro, kde se opíral již vesmírem ošlehaný doktor Rodney McKay. Ve svých rukou třímal černý tablet, který byl bezdrátově připojen k lodnímu počítači a když spatřil pohled plukovníka, který na něj kývl, ihned onen signál pochopil.

„Tak jo, poslouchejte mne! Potřebujeme větší efektivitu, než nám můžou dát, naše počítače. Přecházíme do křeslového režimu!“ řekl doktor a na jeho slova se hned dvě třetiny lidí, co zde byli, zvedli a namířili si to na své nové stanoviště. Tím byla řada šestatřiceti pozemsko-antických křesel, které se nacházely v horní části můstku nad přístupovým vchodem. Doktor McKay, pozoroval, jak určení lidé usedají na své pozice, a každý přebírá ovládání jednotlivých prvků.
V prvé řadě, několik jedinců se plně soustředilo na ovládání zbraní a každý měl vybranou určenou palebnou pozici a střelba z lodi se zlepšila na efektivitě. Další lidé pak převzali kontrolu nad bodovou obranou, vnitřními bezpečnostními prvky a nakonec i nad technickými systémy. Rozvody energie byly teď pod pečlivější kontrolou a v případě problémů pak odpojovali nepotřebné systémy, aby tak uvolnili hlavní rozvody.

Jediný hlavní systém, který zůstal pod kontrolou původního stanoviště, byla navigace, o kterou se starala Cara, přítelkyně a družka mladého Pospíšila. Ta naváděla devítikilometrovou bestii přímo do chřtánu nepřítele, neboli na orbit domovské planety.
Potom, co ovládání lodi přešlo do nového režimu ovládání, byla nepřátelská flotila smetena a zbývala slabá polovina, která se stáhla do povzdálí, mimo dostřel hlavních zbraní.

Domovská planeta Aschenů, současnost
Trojice se bez odhalení vplížila do biologické laboratoře. Z jim neznámého důvodu, bylo ráno velmi živelné. Do laboratoře přicházel zástup lidí a nevědomky vlastním pohybem otvírali dveře pozemšťanům.

„Vidíš něco, co by odpovídalo našemu cíli?“ zeptal se Petr.
„Absolutně nevím. Budeme se muset podívat do počítače, ale to znamená vypnout maskovací pole,“ odvětil mu Pavel.
„Najdeme si zapadlou místnost. Jenom doufám, že s jejich technologií umíš zacházet!“ řekl mladý O´Neill.
„Manipulaci a základní dešifrovací fígle znám,“ odvětil Pavel a ukázal na monitor, který byl nad jakousi recepcí. Byl tam jasný záběr Sanctuary, kropící ze sebe tisíce jasných pulzů. Záběr tam byl pár vteřin a poté jej nahradil Aschenský reportér udílející jasné instrukce, jak se v takové situaci zachovat. Velká města byla evakuována, planetu opouštěli tisíce lidí v lodích a další stovky bránou.
„Jejich planeta je napadena. Všichni utíkají, a tady to s nimi nehne! Taťka měl pravdu, jsou to bezcitní panáci,“ řekl Martin O´Neill.

Trojice prošla další bezpečností přepážkou a ocitla se v dlouhé, protáhlé chodbě a šlo vidět několik dveří. Při bližší prohlídce zjistili, že se jedná o moderně vybavené laboratoře s jakousi verzí pracovního stolu v samotném středu. V první místnosti viděli dvojici techniků, jak si nad stolem promítá chemickou strukturu toxinů a pomocí panelu je upravuje.

Až konečně třetí místnost byla prázdná.

„Dobrá. Pavle ukaž svoje kouzla, Petře hlídej ho. Já budu na chodbě stále maskován a v případě problémů vás varuji,“ řekl přirozený velitel této trojice.
Mladý O´Neill poté zůstal stát na chodbě a neustále se rozhlížel po chodbě, přičemž po očku pozoroval jak nyní odmaskovaná dvojice, projížděla aschenský počítač, přičemž se šeptem dohadovala.

„Tak vyhledej cokoliv spojené s Diem!“ radil mu Petr.
„To už jsem zkoušel.“
„Tak se Zemi,“ neustále radil mladý Sheppard.
„Hele můžeš, prosíme jít k panelu na druhé straně stolu?“ požádal jej Zelenka.

Petr jej uposlechl, a když stál na pozici, tázavě se podíval.

„Dobrá, stůj tam a buď zticha!“ umlčel jej Pavel a hned pár vteřin na to se v místnosti objevil Martin s varováním a hned zmizel.
Petr se taktéž ztratil a Pavel rychle uvedl počítač do původního stavu a taktéž stiskl zelený krystal na koženém náramku, který měl připnut na svém předloktí.

„To bylo o fous. Řekl Martin, zrovna ve chvíli, kdy jím prošla dvojice techniků a zaujala místo u terminálu v místnosti.
„Našel jsi něco?“
„Jsou tam stovky patogenů, chorob a genových terapií. Nevím, co přesně hledat.“
„Co takhle všechno? Co když zkopírujeme celou jejich virovou databázi, včetně vzorců popisů. Nebudeme mít přímo vzorek, ale mít kompletní strukturu,…“ navrhl Petr.
„To by šlo, ale jsou to kvanta informací. Mám sice kompatibilní rozhraní, ale kopírování pár minut potrvá.“

Sanctuary, současnost

Nepřátelské lodě byly mimo dostřel a tak se bitevník ustálil na orbitě. Nyní již nebyl pod palbou, tak se z desítek katapultů vystřelili stíhačky, které se pod vedením plukovníka Mitchella naplno pustily do likvidace satelitů.

„Dobrá, je na čase jejich národ trochu vyděsit. Nabourejte se do jejich sítě a přenášejte naše požadavky. Zahajte odpočet. Deset minut a první horizont zasáhne jejich vojenské základny!“ rozkázal plukovník.

Aschenská planeta, současnost

Situace v laboratoři již nebyla zcela klidná. Trojice se domluvila, zviditelnila se a pomocí dvou přesných ran poslali aschenské vědce do bezvědomí. Pavel Zelenka okamžitě propojil počítačové systémy s vlastním tabletem a začal kopírovat veškeré záznamy.

„Kolik potřebuješ času?“
„Sedmnáct minut,“ řekl Pavel a sledoval, jak dvojice schovává posledního vědce do vedlejší komůrky a zavírá za nimi dveře. Hned při dovření vedlejší laboratoře, se ozval alarm v místnosti, který okamžitě přilákal další Ascheny přímo do této laboratoře.
„Co to sakra?“ zeptal se Martin, po tom, co poslali další vědce k zemi a za dalšími vyslal modravý pulz ze Zatu.
„Musí tam mít bezpečnostní program, který detekoval naše kopírování. Nebo nějaké snímače ve svých lidech, které u nich detekovali bezvědomí. Je tolik způsobů,“ vysvětloval Pavel a taktéž ze své zbraně vystřelil, aby zahnal nepřátele od dveří.
„Tak jo. Ještě něco přes patnáct minut. Plán B!“ dodal Petr, který zahlédl na obrazovce odpočet a aktivoval zařízení na své ruce, které měl hned nad maskovacím zařízením.

Sanctuary, současnost

„Zachytili jsme lokalizační signál z planety. Přijímáme audio!“
„Spojte nás.“

Najednou se můstkem prolinul šum, místy protnutý palbou, když se konečně ozval Petr Sheppard.

„Sanctuary, jsme obklíčeni v Aschenské laboratoři! Potřebujeme ji udržet alespoň patnáct minut, než zkopírujeme celou jejich virovou databázi!“
„Posily jsou na cestě,“ odvětil ihned velitel bitevníku a nechal přenést na jejich lokaci dva zásahové týmy, které ihned zajistili laboratoř a okolní prostory.
„Proveďte sken oblasti, kudy vedou napájení do té laboratoře?“
„Podle všeho pod zemí. Asi dvacet metrů, je to tam propojené jak pavučina,“ řekl Rodney, který si to vyjel na tabletu.
„Dobrá. Naši hoši našli to, co chceme. Vypalte obvodový horizont a uzavřete tu oblast,“ řekl plukovník Pospíšil.

Na přídi této lodi se otevřelo jedno raketové silo a střela typu horizont byla vypálena z horizontální polohy. Obvodový horizont, byla speciální raketa, která se taktéž po vstupu do atmosféry rozdělila na dvanáct menších raket.
Každá raketa měla namířeno na předem určený cíl. V tomto případě, dopady raket byly dva kilometry od biologické laboratoře a detonace na těchto místech způsobila dokonalé odříznutí hlídaného cíle, od okolí města. Nálože obohacené špetkou naquadahu rozzářily město a tlaková vlna porazila desítky budov a další stovky vysklila, včetně oné chráněné laboratoře.

Muže v místnosti zasypaly střepy od rozbitých oken a tento zmatek využili k zneškodnění dalšího útočného týmu a pak jenom pozorovali tu ohnivou zkázu, která všude okolo kam až oko dohlédlo.

„Obvodový horizont,“ řekl Pavel.
„Ještě nebyl nikdy použit. Člověk by řekl, že jej vystřelí v případě nouze,“ odvětil Martin.
„Plukovník dal Aschenům ultimátum. Místo zničení klíčových objektů se plukovník rozhodl k vybombardování a zajištění okolí. Ztráty budou minimální. Město bylo evakuováno, a pouze státní budovy, jako tato byla v činnosti,“ odvětil seržant s typickou P90kou v rukou.

Vojáci v okolí už pouze bedlivě střežili prázdné chodby proti narušitelům, ale po detonaci se žádní již neobjevili. Když ukazatel na počítači signalizoval kompletní stažení, celý výsadek se pak nechal transportovat zpět na palubu lodi, kde trojici uvítal potlesk přítomné posádky.

vynikající díl

sice troska kratke ale snaha se ceni
bitva vcelku jednostranna zalezitost
a dalsi dil bude .... ?

Upřímě pěkný dí, kromě té bitvi, upřímě bitvy u tebe jsem měl vždy rád ale toto jsi trošku odflákl aspoň mě to tak přijde.

[Patas25]

Tak mě to přijde taky. To je taky důvod, proč to chci rychle dokončit. Pro Vendettu jsem ztratil ten vnitřní cit. Tuto povídku píšu doslova na silu, ať to má konec a můžu se plně soustředit svému novějšímu dílu, kde ten cit mám v dostatečném množství.

Naozaj to píšeš štýlom najmenšieho odporu (najpriamejšia cesta k záverečnej botke za celým dejom poviedky), ale aspoň bude ukončená , hoci jej kvalita utrpela.

pěkny čtení ,škoda že vesmírna bitva nebyla rozepsanější

[Patas25]

Tak tady u Vendetty se obávám, to už moc lepší nebude. Ale všem vám to vynahradím pěkně v další povídce, o které si troufnu říct, že první pěticí dílů strčí celé tři série Vendetty do kapsy.

Kdy ji začneš vydávat ?

[Patas25]

Podobně jako Daedalos304, chci si první dopsat první sérii, abych mohl pěkně a pravidelně vydávat. Osobně to vidím, někdy během léta. To si i já osobně onu povídku tak ještě 3x minimálně přečtu, doladím detaily prostě se stím pěkně vymazlím.

tak jsem si to uz taky precetl, super dil a kdy bude dalsi dil?

[Patas25]

Tak třeba pěkný úvod týdne a jeden z posledních dílů.

Díl 3x22- Návrat

Můstek Thora, současnost

Na upraveném křižníku BC-304, seděla ve velitelském křesle plukovník Carterová, která byla právě vyrušena starým přítelem. Šedivá malá postava, představující Thora, se zhmotnila před čelním sklem a ihned spustila.

„Mám vás informovat, že plán Cary McKayové vyšel. Plukovník O´Neill kontaktoval Aschenskou konfederaci po zničení obranné flotily u jejich planety a podařilo se mu vyjednat výměnu onoho toxinu, za stažení Sanctuary. Bitevník ovšem prvně zničil všechny jejich vesmírné objekty na orbitu a vyzvedl tvého syna a jeho přátelé, kterým se podařilo získat celou jejich virovou databázi,“ řekl Thor, a za jeho zády se nyní z modrofialového hyperprostoru vynořila dříve zmiňovaná loď.
„Dobrá, díky Thore. Pošli ty data a vzorek jedu Jennifer, a buď jí přímo k dispozici. Vytvoření onoho protiléku je naší prioritou!“ rozhodla blonďatá plukovnice a sama opustila můstek lodi.

Říše povznesených, současnost

Bitva v této sféře bytí se neodehrávala zrovna dvakrát pozitivně pro domorodé povznesené bytosti. Antikové byli nuceni se stáhnout a uvolnit tak místo pro postup Furlingům. Jejich počet se již snížil o třetinu a nepřátelští obři leč padali pod jejich ostřím, neustále přicházeli další a další.

Daniel a Morgana společně skolili jednoho obra a stáhli se pár desítek metrů, kde se již formovala druhá obranná linie, která měla převzít hlavní nátlak poté, co se první linie stáhne, aby se přeskupila.

„Takhle to dlouho nevydržíme,“ řekl Daniel a setřel si krvácející líc.
„Napadá tě něco jiného?“ zeptala se Morgana, která přitom nespouštěla pohled z bojové vřavy.
„No jeden blbý nápad mám. Zbavíme se povznesených Furlingů a ještě pomůžeme v nižší vrstvě bytí, bude to třeba,“ odvětil Daniel, ale pak už Morgana z plných plic zavelela a první linie se stáhla a druhá řada se opět pustila do boje.
Tato strategie zajistila pomalý, leč stálý ústup před útočící armádou.

Sanctuary, současnost

Nedávná akce se na posádce poznamenala velmi pozitivně, co se týče morálky. Ona opojná vítězná nálada se velmi brzy rozšířila na ostatní lodě a informace, že doktoři již pracují na potřebném léku, náladu taktéž pozvedla.

Plukovník Pospíšil se nacházel ve své kajutě, kde v posledních dvaceti minutách prošel dlouhou sprchou a nyní na sebe navlékl čistou lodní uniformu, když byl vyrušen. Z reproduktorů se ozval hlas Cariny, první důstojnice.

„Pane, máte hovor od generála O´Neilla.“
„Dobrá, přepojte mi to sem.“

Na obrazovce, která se nacházela naproti postele, se objevila stará, věkem ošlehaná tvář generála.

„Jane, v prvé řadě musím říct, že jste odvedl skvělou práci na misi. Ale z vlastní zkušenosti vím, že vydat onen rozkaz k vypálení střel na město, je velmi traumatizující. Proto než přejdu k další věci, chci vám říct, že mé dveře jsou vám otevřené.“
„Děkuji, pane. A jaká je ta další věc?“
„Tuhle zprávu jsme přijali bránou. Je to varování a výhružka v jednom. Máme hodinu,“ řekl generál a dříve než ukončil spojení, přehrál onen vzkaz.

Na obrazovce se místo něj objevil muž v Aschenské uniformě. Pospíšil v něm poznal důstojníka, který kontaktoval Sanctuary v Aschenské soustavě. Nynější zpráva byla jasná výhružka, že ona spojenecká flotila dorazila a do hodiny se měla objevit ve Sluneční soustavě.
Jakmile ten vzkaz dodíval, okamžitě se vydal na můstek, kde nechal bedlivě sledovat dálkové senzory a celou posádku uvedl do stavu pohotovosti, čekajíc další rozkazy od generála O´Neilla.

O necelou hodinu později

Generál O´Neill nechal vytočit galaxii Hydra a poslal na vzdálenou základnu křižník U.S.S. Thor, na jehož palubě pracovala řada vědců na vytvoření léčebného séra. Zároveň z této galaxie povolal čerstvě dostavené křižníky a tak v obranné linii nakonec byly lodě s názvem Zeus, Odin, Loki, Kvasir, Hermiod a nové dva přírůstky Freyr a Penegal. V samotném čele uvítacího výboru nesměla chybět Sanctuary.

Přesně hodinu po aktivaci brány, se můstku všech lodí ozval důstojník, oznamující nespočet kontaktů opouštějící pozadí Slunce. Generál O´Neill se osobně ujal velení Odina a když viděl senzorovou obrazovku, přesto že čekal mnohonásobnou přesilu, na něco takového se člověk nemohl připravit.

Sanctuary, současnost

„Kolik jich je?“ zeptal se plukovník Pospíšil, když skrz čelní průzor viděl jenom záplavu červené, kterou byly označeny nepřátelské lodě.
„Dvě stě sedmdesát tři lodí Aschenské konfederace. A tisíc dvě stě čtyři Furlingských křižníků. Také zaznamenáváme neznámý objekt v hyperprostoru,“ podala hlášení Carina.
„Doba příletu onoho neznámého objektu?“
„Dvacet minut.“
„Křeslový režim ovládání. Musíme do nich naplno!“ zařval Pospíšil, když se na obrazovce objevila tvář generála O´Neilla.
„Plukovníku. Sanctuary na sebe převezme hlavní nápor. Zbytek lodí bude mezi vámi a Zemí a postará se o zbývající lodě, které by proklouzly s úmyslem vybombardovat planetu.“
„Souhlasím. Jakmile na tom bude nějaká loď blbě se štíty, můžou se schovat pod ten náš!“ odvětil Pospíšil a bez dalších okolků nechal zažehnout podsvětelné motory směrem k nepřátelům.

Říše povznesených, současnost

Antikové se stáhli o několik stovek metrů a jejich řady prořídli již téměř na polovinu. Z prvních linií se ztratil Daniel, který daleko od bojové zóny připravoval malé kruhové zařízení, křehkého na pohled a plného krystalů. Danielově a Morganě bylo předem jasné, že je to nakonec jediná možná šance na vítězství.

Sluneční soustava, současnost

Hlavní centrum bojů probíhal někde na půl cesty mezi Venuší a Zemí. Tisíce jasných žlutavých pulzů směřovali od Sanctuary směrem k nepřátelům a miliony fialových pak dopadaly na pozemský bitevník, od dvou třetin nepřátelské flotily a vytížení rozvodů sotva přesáhlo šedesát procent. V energetickém vedení byla ještě dostatečná rezerva a to byly ještě aktivovány veškeré zbraně a subsystémy.
Během prvních pár chvil padlo téměř padesát nepřátelských lodí a největší škoda byla způsobena neovladatelnou lodí, která narazila do své vedlejší, jež následkem explodovala a zničila ty nejbližší ve svém okolí.

Zhruba po minutě přímé palby změnil plukovník Pospíšil strategii a nechal vytvořit čtveřici tunelů, ze střel aby tak zaopatřil hladký průlet vesmírných raket typu horizont vybavené tuctem naquadahových raket. Tato čtyřka tunelů mířila do nepřátel, oblétající si Sanctuary z boku, z vrchu a ze spod snažící se dostat k planetě.

Horizonty vystartovaly z přední části a každý se rozdělil a směřoval vlastním směrem. Ovládání těchto raket převzal jeden mladý důstojník v nervovém křesle. Furlingové již tuto strategii dříve viděli a tak změnili svůj cíl ve své palbě a snažili se sestřelit horizonty. Ve dvou případech se jim to nakonec podařilo, ale dvě monstra si našla cestu do jejich flotily, kde se rozdělily každá na dvanáct menších částí od sebe směřujících na jednotlivé lodě. Generál O´Neill sledoval jak nad a vedle Sanctuary probíhají monstrózní exploze, ničící unikající lodě.
Sanctuary pak obrátila svůj směr a začala pronásledovat lodě, na straně kde horizonty neuspěly, aby k Zemi postoupilo co nejméně nepřátel.
Ovšem v té době, se již do boje zapojily i zbylé pozemské lodě, které spolu s asgardskými paprsky k nepřátelům vyslali hned sto šest naquadahových raket, ze svých sil a taktéž značně redukovali první vlnu nepřátel, jež prošla skrz Sanctuary.
Poté již byli přečísleni pouze sedm versus čtyřiceti a pustili se s plnou vervou do boje, přičemž byli obratnější než samotný pozemský bitevník a tak dobré třetině nepřátelských střel unikly.
Furlingové s Aschenskými spojenci ovšem pro tento druh boje použili strategii všichni na jednoho a během chvíle se první loď s názvem Loki ztratila v explozi, přičemž sebou do pekel stáhla další Aschenský křižník. Automatický protokol přenesl přes polovinu posádky na nejbližší křižníky a tak aspoň ne celá posádka nepřišla nazmar.

Ze vzdáleného pohledu tato bitva vypadala naprosto chaoticky a poměr ztrát byl tři sta dvacet ku dvěma, protože Penegal byl další obětí cílené palby a unikl do hyperprostoru s posledními procenty energie ve štítech.

U.S.S. Odin, současnost

Generál O´Neill seděl ve velitelském křesle a jeho výhled zavalila spoušť jisker. Generál zahlédl na boční obrazovce, kde byl zobrazen senzorový pohled na Sluneční soustavu, jak Furlingové změnili svou strategii a začali se stahovat do jediné oblasti, z dostřelu zkázonosné Sanctuary. Lidé toho využili a taktéž se přeskupili. Tak, že Sanctuary se stáhla k tři sta čtverkám a čelem se natočila k nepřátelské flotile.

„Pane, neznámý kontakt tu je za tři, dva, jedna,…“ řekl důstojník po jeho pravici a i skrz čelní okno bylo vidět otvírající se hyperprostorové pole, které do sluneční soustavy vyplivlo obří objekt.
„No do prdele,“

Sanctuary, současnost

Lidé na můstku hleděli na nový objekt, který se navrátil do Sluneční soustavy a všechny vyrušil až doktor Rodney McKay, který objevil další záhadu na senzorech.

„Po naší pravici se otevírají stovky hyperprostorových polí!“

Teraz to bolo to pravé orechové. Aspoň mne sa táto časť páčila. Neide o to či vyhrá Zem, alebo Aschéni, ale je to výborne popísané, akčné a veľmi čtivé.

tak ty tteda nejsi troškař ale super dil, skoda ze jich uz moc nebude

„Mám vás informovat, že plán Cary McKayové vyšel. Plukovník O´Neill kontaktoval Aschenskou konfederaci po zničení obranné flotily u jejich planety a podařilo se mu vyjednat výměnu onoho toxinu, za stažení Sanctuary.

Příště bude Cartervá znovu kapitán čí major ?

generála O´Neilla.“

Tak byl teda degradován zoět na plukovníka nebo ne ??? D .

pouze sedm versus čtyřiceti

bejt tebou tak tam nedávam to I , sedm proti čtyřiceti by šlo ale myslím že když si tam dal versus tak by tam mělo být čtyřícet.
No jinak super díl.