Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra ‹ FanArt ‹ Vaše povídky ‹ Dokončené povídky ‹ StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Sice je to prozatím teprve půlka 1. série...ale za optání člověk nic nedá :) CO JE PODLE VÁS LEPŠÍ

StarGate: Enemies
5
10%
StarGate: Intervention
23
48%
StarGate: I + E Shodně :D (na přání)
20
42%
 
Celkem hlasů : 48

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
mno panstvo...a jdeme do finále :)...byl to krásný rok, ještě nějaký ten týden to krásný rok bude, ovšem to je prozatím tak všechno :D škola, práce, autoškola...to všechno bere spoustu času a chutě psát pokračování...úplně to nestojí, ale ani se to nehýbe...momentálěn je desátý díl ve fázi hibernace, při níž autorovi dozrává nápad a provedení, které by se snad mohl s koncem zkoušek ocitnout i na papíře...ovšem to je věc budoucnosti

tu špatnou zprávu máme za sebou, tu dobrou snad před sebou :)

užijte si díl, korekci provedl jakop, rekorekci upravené 1. části opět Jakop :), snad se bude díl líbit a zanecháte mi zde nějaký ten podpis...:)

u dalšího dílu naviděnou

20. Díl (Vládce – Sovereign) PART I

„Není nic poučnějšího, než rána do hlavy. Člověk aspoň zjistí, že do ní může dostat.“ - Miler

Mléčná Dráha, Země, Colorado Springs, SGC, 18. Května 2010
„Tok’rové, pane,“ oznámil Walter a pozoroval destabilizující se hladinu energie.
„Mno vida, tak přece jen dostali naši zprávu,“ poplácal Waltera po ramenech a po bočních schodech seběhl do chodby vedoucí do místnosti s bránou.
„Pohov,“ přikázal stále mířícím vojákům a ti bez okolků složili zbraně.
„Generále Landry, jmenuji se Marnon a jsem jedním z členů velké rady, je mi ctí,“ uklonil se první z Tok’rů a ihned začal představovat zbylé tři.
„Toto jsou Elder, Thellas a Sina,“ sledoval generál, jak se jeden za druhým klaněli.
„Prominete, když se neukloním, ale poslední dobou mám potíže se zády,“ usmál se a pozval je do zasedací místnosti, kam nechal zavolat i doktora Jacksona, který v posledních dnech zaznamenal mnohá nová zjištění o Vládci, který byl pro Zemi hlavní prioritou, když se před několika měsíci dostalo na přetřes velké množství nových informací vedoucích k vývoji nových obranných prostředků, mezi nimiž nechyběly ani mobilní bojová vozidla třídy FIST.
Všichni společně vystoupali po schodech do zasedací místnosti a nemohli si nevšimnout mnohých změn, kterými velení hvězdné brány prošlo.
„Vypadá to tu mnohem impozantněji, než kdy dříve, generále,“ neodpustil si Marnon lichotku, kterou mu generál oplatil prostým: „Děkuji.“
„Předpokládám, že jste dostali náš vzkaz?“ nakukoval generál, co to jeden z Tok’rů nese za kufřík.
„Ano, dostali,“ položil Tok’ra kufr na stůl a otevřel jej.
„Toto je zařízení na vyvolávání vzpomínek, o nějž jste žádal, generále,“ otočil otevřený kufr směrem k němu, aby se taktéž mohl podívat.
„Mohu-li se zeptat, generále, nač jej potřebujete?“ vyzvídal Marnon a doufal, že dostane alespoň nějaké informace oplátkou za zapůjčení.
„Nedávno se nám na Langaře podařilo zajmout početnou skupinu Ba’alových Jaffů spolu s jeho prvním mužem Osrekem. Bohužel naše podobně fungující zařízení nemáme momentálně k dispozici a jeho výrobci již nejsou mezi živými,“ přisunul kufřík blíže k sobě a vytáhnul jedno z pěti kulatých zařízení: „S pomocí vašeho zařízení chceme zjistit umístění veškerých Ba’alových světů v této galaxii a doufejme, že se nám podaří najít umístění nesmírně důležitého zařízení,“ dostal Marnon to co chtěl.
„Zařízení?“ vyzvídal Marnon, když se do zasedací místnosti dostavil Daniel.
„Generále, vyslanci,“ pozdravil se se všemi v místnosti a vzal místo nejblíž ke schodům.
„Doktore Jacksone, myslím, že se dnes po delší době klidně vyspíte,“ otočil otevřený kufřík směrem k němu.
„Po klidném spánku prahnu od té doby, co jsem rozluštil jak Hvězdnou bránu používat,“ posunul spadené brýle zpět a stejně jako generál vyjmul z kufříku jeden z vyvolávačů vzpomínek.
„Ehm, ehm…“ odkašlal si Marnon vyžadujíce odpověď na předešlou otázku: „Mohu vědět, o jakém zařízení tady hovoříte?“
„Mmm…“ podíval se Daniel na Landryho, který stejně jako on chvíli tápal: „Proč nezkusíme vaše zařízení a jakmile se dozvíme informace, které budeme potřebovat, vše vám vysvětlíme…“ uspokojil Marnona a v doprovodu všech zbylých Tok’rů zamířil v čele s Danielem směrem k výslechové místnosti, kde u stolu seděl Ba’alův první muž – Osrek. Osreka sledovalo velké množství kamer a senzorů, k nimž se připojil i asgardský vědec – Sujanha.
„Dovolte mi vám představit Sujanhu, našeho asgardského experta,“ ukázal na holografické vzezření malého šedého mužíčka, který otevřel dveře a pěkně po svých došel až k vězni.
Po něm následoval Landry, Marnon, Sina a Daniel. Zbylí dva Tok’rové zůstali u dveří a pomohli pozemským jednotkám zabezpečit místnost.
„Osrek, první muž lorda Ba’ala,“ přistoupil Marnon před vězně: „Dlouho jsme se neviděli,“ cukli Marnonovi koutky.
„Marnon, Tok’erská krysa. Překvapuje mě, že ještě žijete,“ neměl Osrek problém vrátit Marnonovi jeho narážku: „Ale nemusíte se namáhat, nic vám neřeknu, ty vaše trapné metody na mě neplatí,“ pohrdavě se všem přítomným vysmíval, dokud Sina nevytáhla zařízení na vyvolávání vzpomínek.
Marnonovi zmrznul úsměv a viditelně překvapený polknul těžký knedlík v krku.
„Vidím, že toto zařízení znáš,“ obrátila se karta a donutila opodál stojícího Daniela se lehce usmát.
Sina přistoupila k Osrekovi, umístila zařízení na pravý spánek a jemným kroužením ručního zařízení jej aktivovala.
„Bohužel jsme s sebou nemohli vzít zařízení na přehrávání vzpomínek v reálném čase, takže budeme závislí pouze na výslechu, což by však neměl být problém, pokud nastavíme přístroj na maximální potenciální účinek,“ omluvil Marnon drobný zádrhel na jinak perfektním plánu a začal přístroj postupně nastavovat.
Sujanha však nemeškal ani chvíli, zaměřil se na malý procesor zabudovaný do konstrukce přístroje a díky vysoce citlivým senzorům napřed zjistil a následně i využil užívanou frekvenci. Díky výpočetnímu jádru a holografické technice byl pak schopen vedle sebe vyobrazit jakousi holografickou obrazovku zobrazující vše podstatné a důležité.
„Úžasné,“ zaskočila technická vymoženost Marnona, který doposud nic podobného neviděl: „V tom případě je situace velice jednoduchá. Stačí klást otázky a za pár minut budete mít vše, co potřebujete vědět,“ nezdržoval Marnon proces a přenechal své místo generálu Landrymu, který si vytáhnul z náprsní kapsy papírek se všemi otázkami, které byly Osrekovi kladeny již dříve.
„Ukaž nám veškeré umístění základen svého Boha,“ rýpnul si Landry a neopomněl dát důraz na poslední slovo, což Osreka ještě více rozlítilo.
Ač se sebevíc snažil, nebyl schopen skrýt informace, které Země hledala a adresy se pomalu začaly vynořovat a ukazovat na holografické obrazovce.

O dvě hodiny později
„To byl fofr,“ přemítali Daniel s Landrym nad adresami a věcmi, které viděli.
Jako první opustili místnost a měli tak prostor pro soukromější rozhovor.
„Nic jiného jsem ani nečekal, ovšem, že nám dá i adresu, kde je ukryt Vládce, to bylo překvápko,“ uculoval se generál, když pro Zemi získal vytouženou adresu, na níž si Ba’al schovával jedinou věc, která mohla zapříčinit porážku každého, kdo by se jen odvážil přiletět k planetě.
„To sice ano, ale ta planeta je tak silně střežena, že ani s celou flotilou lodí třídy Daedalos bychom jej možná nezískali. Pokud…“ zastavil se Daniel na místě a hluboce se zamyslel: „…pokud bychom jej nelokalizovali jiným způsobem,“ lusknul prsty a zaběhl si do své pracovny, kde měl rozečteno velké množství materiálů.
Jen co Daniel opustil svého nadřízeného, vyšel z výslechové místnosti Marnon spolu se Sinou, která ve svých rukách třímala stříbrný kufřík.
„Následujte mě,“ ukázal Landry směr chůze a vyrazil v čele malé skupinky zpět do zasedací místnosti.
Jen co se všichni usadili, místnost pohasla, obrazovka se zapnula a místo spořiče obrazovky v podobě loga SGC se objevil krom úvodního slajdu Danielovy prezentace program na filtraci zvuků, kterým bylo SGC vybaveno.
„Při svých nekonečných hledáních jakékoli stopy po Vládci, jsem v databázi Noxů a následně i databázi Antiků našel tento zajímavý zvuk,“ nechal Sujanhu, aby jej přehrál, ale nikdo jiný kromě Asgarda jej nebyl schopen zaznamenat.
„Nic jsem neslyšel,“ zmateně se podíval po Danielovi a stejné chování zpozoroval i u Tok’rů.
„To mě nepřekvapuje, tento tón je na tak vysoké frekvenci, že jej naše uši nezachytí,“ vysvětlil tu chvilku ničeho Daniel a přepnul obrazovku na malou animaci.
„S pomocí Sujanhi se mi podařilo vytvořit tuhle jednoduchou animaci,“ ukázal na obrazovku, kde se model lodi třídy Daedalos vynořil nad planetou s Vládcem.
V pravém horním rohu už dokonce blikala i aktualizovaná adresa, kterou Sujanha ihned zakomponoval do animace.
„Jakmile budeme nad Ba’alovou základnou, necháme jednoho z Asgardů na palubě nabourat se do jejího interkomu, s jejíž pomocí vyšleme tento vysokofrekvenční signál a zaktivujeme Vládce, který má svoji specifickou energetickou stopu. Tu už budou naše senzory schopny zachytit a následně jej budeme moci transportovat na palubu…“ přepnul Daniel obrazovku, na níž se objevilo několik řádků Antického písma: „Antikové se postarali o to, že i kdyby byl Vládce dlouho ztracen, neznámo kde, v jakémkoli terénu, budou schopni jej nalézt“ vysvětlil ve zjednodušené verzi svůj dokonalý plán, který měl pouze jeden, za to dost podstatný háček.
„Bohužel nevíme, jak dlouho bude Asgardovi na palubě trvat napojení se do jejich počítačových systémů…“ podíval se na Landryho, který si správně vydedukoval, na co Daniel naráží: „Naše loď tedy bude v bezprostředním ohrožení?!“
„Pravděpodobně ano,“ kývnul Daniel na znamení souhlasu a přepnul na další část prezentace.
„Tad…“ byl Daniel přerušen Sujanhou, který měl k tématu také pár informací: „Doktore, vaše úvahy jsou bezpochyby správné, nicméně je zde způsob, jak toto „ohrožení“…,“ použil své malé prsty jako uvozovky: „…minimalizovat.“
Jen krátkou chvíli počkal, zdali někdo nezkusí štěstí, avšak všichni mlčeli, což Sujanhovi značilo, aby pokračoval: „Pokud bude loď zamaskovaná, detekce se zužuje jen na neschopnost vyřadit goa’uldské detekční systémy, které by byly konkrétním způsobem nastaveny na vyhledávání výstupného místa, stejně jako tomu bylo například u satelitů nad Hebridanem“ přišel Sujanha s elegantním řešením.
„Zdá se, že je to na vás,“ mířil svůj pohled na generála, který pečlivě zvažoval pro a proti.
„Vládce máme na dosah, nevidím jediný důvod, proč by EARTH nemělo povolit tuto misi,“ s pardonem opustil svoji židli a odešel do své kanceláře.
Na Daniela tak zbyla jediná povinnost - zabavit čekající Tok’ry, kteří byli velice zvědavi co, nebo kdo je Vládce a k jakému účelu byl Antiky stvořen.
„Jak jsem říkal, spoustu měsíců procházím Noxskou databázi, v níž je o Vládci mnohem více informací než v samotné Antické databázi,“ uvedl na začátek poměrně zajímavý fakt, který si ale nedokázal nijak vysvětlit.
„Co mě však zaujalo nejvíce, kromě samotného popisu některých jeho vlastností je, že už jsme se s Vládcem, respektive upravenou verzí této technologie setkali,“ na chvíli zastavil a čekal, jestli někdo zkusí hádat: „Anubis, jak víme, byl na půl povznesený, což mu neúmyslně poskytlo velké množství informací, na nichž vybudoval své impérium. Anubis…“ ukázal na obrazovce počítačový model: „…Vládce získal a zakomponoval jej do své mateřské lodě.“
„Ta, ale byla zničena,“ namítl Marnon narážejíc na fakt, že by mohl být Vládce dávno zničen.
„To sice byla, ale ještě předtím Anubis unikl v záchranném modulu,“ nabídl logické vysvětlení.
„To by jej pak znovu použil,“ opět kontroval Marnon a stavěl své argumenty na logických domněnkách, i když netušil, že byl Daniel připraven na všechno.
„Problém byl v tom, že nemohl. Vládce je sám o sobě velice silný zdroj energie, nicméně je tato energie nedostatečná, a proto bylo zapotřebí jej napájet mnohem silnějším zdrojem,“ opět navedl Tok’ry na stopu vyřešení záhady.
„Ta oka,“ napadlo Sinu a uhodila hřebíček do hlavičky.
Daniel souhlasně luskl a přepnul na další obrazovku, kde se těchto ok objevilo hned šest.
„Apophisovo, Ba’alovo, Balorovo, Usirevovo, Raovo a Tiamatovo,“ postupně zabral každý z nich detailně: „Jednotlivě silná, společně desetinásobně silnější,“ dostal se do své oblíbené části: „Toto jsou předchůdci ZPM, jak jej známe dnes,“ ukázal tabulku, kterou si vytáhnul z databází: „Sice mi to dalo spoustu práce to najít, ale tady vidíte porovnání síly a výkonu obou verzí ZPM. Nutno dodat, že mezi oběma verzemi bylo ještě pět vývojových fází, které byly podle databáze údajně zničeny nebo zcela vyčerpány, při mnoha válkách,“ dokončil Daniel svoji prezentaci a uslyšel z vedlejší místnosti generála Landryho, který právě končil svůj hovor.
„Ano pane,“ uslyšeli všichni, když s úsměvem na rtech pokládal červený telefon.
Než se však stihnul zvednout, objevil se před jeho stolem Sujanha, informujíc jej o příchozím subprostorovém hovoru z paluby Chrisovi nákladní lodi. Landry nemusel nic říkat a Sujanha vše zařídil. Skrytá obrazovka se vysunula ze zdi, stejně jako na palubě Daedala a místo černého zrnitého obrazu se objevila tvář mladého, pošramoceného majora, jehož čelo začalo po včerejší bitce lehce natékat.
„Chrisi, co se děje?“ všiml si jeho jizvy a boule na čele.
„Mám nové zprávy a asi se vám nebudou líbit,“ podíval se do odrazu na obrazovce, kde si prohlédl svoje čelo: „Jak jsem předpokládal, Praví Jaffové si to s Luciánskou Aliancí pořádně rozdávají. To je svým způsobem sice dobré, ale většina těch útoků není zaměřena na zničení co největšího počtu lodí, ale na jejich získání, v čemž Jaffové dominují a nakradli si už velké množství aliančních Ha’taků,“ zasvětil Landryho do válečné fronty a taktiky na druhé straně galaxie: „A pokud můžu hádat, Praví Jaffové něco chystají, raději bych byl opatrný,“ doporučil Landrymu, aby pro jistotu držel flotilu co nejblíže domovu.
„Budeme opatrní,“ ujistil Chrise, že se ještě bude mít kam vrátit.
„A ještě něco, včera po banketu na oslavu vítězství se mi podařilo na krátký moment nahlédnout do počítače velitelky Kivy, a pokud jsem to dobře pochopil a přečetl, Luciánská Aliance má někde v této galaxii planetu s naquadriovým jádrem,“ zarazil Landryho uprostřed myšlenek, protože naprosto přesně věděl, kam se díky této planetě mohou Luciáni dostat.
„Chrisi, musíte zjistit adresu té planety, nesmíme Alianci dovolit, dostat se na Destiny!“
„Rozumím, jakmile budu něco vědět, ozvu se,“ rozloučil se s generálem a odpojil spojení.
Landry se konečně odpoutal ze svého pohodlného křesla a se zadumaným výrazem přešel ke svému místu v čele stolu. Daniel se snažil z výrazu poznat, o co mohlo jít, ale nemusel dlouho čekat, neboť se s tím Landry pochlubil sám doufaje, že o této situaci budou Tok’rové vědět.
„Jeden z našich operativců mě právě informoval, že Praví Jaffové během posledních několika bitev s Luciánskou Aliancí ovládli velké množství jejich lodí a získávají je do své flotily. Podle něj Jaffové něco chystají,“ podíval se na Marnona a čekal, jestli něco ke Chrisově teorii nedodá.
Marnon jen zadumaně seděl a rozmýšlel, zdali může k těmto informacím něco dodat.
„Jeden náš agent, který se nedávno vrátil z výzvědné mise…“ přerušil jej svým zakašláním Elder.
„Zaslouží si to vědět, taky před námi dnes nedrželi žádné tajemství,“ docílil Landry toho, v co doufal, když se Marnon rozhodl pro podělení se s informacemi.
„Jak jsem říkal, jeden náš agent se nedávno vrátil z výzvědné mise, jejímž cílem byla infiltrace nejvyšší rady Pravých Jaffů, což se mu nakonec podařilo,“ přestal na chvíli mluvit a přemýšlel jak následný popis situace co nejlépe a nejvýstižněji podat: „Bohužel jsme při pravidelném skenu jeho vzpomínek pomocí detektoru za’tarců zjistili, že jeho mysl byla vymyta a následně upravena. Stejně jako to kdysi dělal Ba’al, aby získal vliv nad Svobodnými Jaffy,“ přidal něco málo k teorii, že by Ba’al opravdu mohl být na živu.
„Nedlouho poté, co se náš agent vrátil, byl náš domovský svět napaden Ba’alovými Ha’taky v čele s Anubisovými mateřskými loděmi, jejímž silám, jsme se ani v nejmenším nemohli rovnat,“ vrátil se o několik týdnů zpět.
„Takže…“ zamyslel se Daniel.
„Ano doktore Jacksone, jsme opět na útěku a momentálně se zabydlujeme na nové planetě.“
„To je mi líto,“ kývnul Daniel směrem k Marnonovi, neboť věděl, že s „posledním“ klonem několik tisíc let staré války mezi Goa’uldy a Tok’ry konečně skončily.
„Myslíte, že Ba’al opět ovládá jaffskou radu a posílil tak své mocenské impérium?“ přišla otázka z druhé strany.
„Podle nás? Ano!“
„Asi jsem právě přišel na to, co nebo spíš kdo stál za rozpadem Svobodných Jaffů,“ trknulo Daniela, který neměl „to štěstí“, aby těsně před svou smrtí, jako tomu bylo u personálu původní Omegy, uslyšel vzkaz od Ba’ala.
„Zkusíme zjistit něco bližšího,“ slíbil Marnon a zvedl se spolu se svými společníky, aby mohl Zemi podat co nejdříve nějaké informace.
Landry s Danielem je vyprovodili, a když i poslední z nich překročil hranici červí díry, otočil se generál na Daniela.
„Chci vás na Hammondovi, vezměte si, co potřebujete, a co nejdříve vyrazte.“

Mléčná Dráha, Omega, 19. Května 2010
Generál Brown se právě s rukama za zády procházel rozbahněným staveništěm, kolem něhož byly obehnány pásky s nápisy NEVSTUPOVAT. Jednu z pásek zvednul a druhou níže položenou překročil, aby se mohl podívat do obrovské čtvercové díry, v níž se kromě tuhnoucího betonu nacházelo menší množství dešťové vody, po včerejší vydatnější přeháňce.
„Doufám, že nám to jednou zachrání prdel,“ říkal si spíš pro sebe, když si vzpomněl na plány architektů, kteří ony budovy navrhovali.
Každá budova totiž pod zemí ukrývá a bude ukrývat atomový kryt, který by pojal velké množství obyvatel, kdyby byla Omega napadena flotilou, jež by pronikla veškerými obranami. Brown se poškrábal na temeni hlavy a stejnou cestou jakou sem přišel, se také vydal zpět. Odtud už se mohl dostat k jinému, rozpracovanému projektu, jímž byla čistička odpadních vod, do níž se sbíhaly vodovodní trubky z nedaleké několik kilometrů široké řeky. Opatrně vyšplhal po schůdcích, aby nahlédl, jak to v takovém zařízení vypadá. Jedním okem nakoukl přes okraj, ale jediné co viděl, byla obrovská turbína, která přes filtrační část požene obrovské množství vody. Když vystoupal na okraj, uviděl na druhé straně kolonie, jak se velké množství obyvatel shromáždilo u nových obytných budov, které byly sto padesát metrů vysoké a pojmuly několik tisíc obyvatel naráz. Byly to první mrakodrapy připomínající domy na Omeze a rozhodně se v tomto trendu mělo pokračovat. Všechny tři výškové budovy vůči sobě svíraly šedesát stupňů a vytvářely rovnostranný trojúhelník, v jehož středu Serrakinové vybudovali trojúhelníkovou fontánu, kolem níž bude v budoucnu vypěstován menší parčík se spoustou laveček a ekologického osvětlení. Celý obraz byl vymodelován na plakátu, který ukazoval budoucí krásu Omegy. Ellis s Jiem poklidně stáli vedle sebe a vedli blíže nespecifikovanou debatu, do níž se po krátké chvíli připojil i generál Brown. Jediný, kdo zde chyběl, byl generál O’Neill, který stále ležel na jednotce intenzivní péče v kritickém stavu se zlomeninou páteře, kterou měl sice sešroubovanou triniovými pláty, ale nebylo vůbec jisté, že to k něčemu bude.
„Nevíte, co je se Stevenem? Od té doby, co se vrátil ze Země je jak vyměněnej,“ hledal Ellis velitele Daedala, který byl zbaven velení nad svou lodí.
Tyto oslavy jej nezajímaly a místo toho se nechal ještě naposledy přenést na Daedala, aby si mohl sbalit své věci a předat jej do rukou svého zbraňového specialisty. Daedalův můstek osvětlilo bílé světlo, v jehož středu se zhmotnil generál Caldwell. Všichni povstali, zasalutovali a pozorně si generála prohlédli, když se ukázal v modré, vyznamenáními ověnčené uniformě.
„Pohov,“ usadil všechny zpět na svá místa, kde jako každý den, každou minutu služby kontrolovali přilehlý vesmír a veškeré potřebné systémy.
Nudná rutina, říkala si většina osazenstva, ale tahle „nudná rutina“ leckomu zachránila život.
„Majore Kleinmane, předstupte,“ vyzval Caldwell svého zbraňového specialistu, který vůbec netušil, co se děje.
Kleinman napnutě a v pozoru stál před usmívajícím se Caldwellem, který si tenhle moment užíval vůbec poprvé.
„Je mou milou povinností, oznámit vám všem, že major Dave Kleinman, je s okamžitou platností povýšen do hodnosti plukovník a jako takový, se stává velitelem Daedala,“ vyrazil všem dech.
„Aplaus,“ provolala Meyersová, která se na tento den taktéž těšila.
„J-já…já nevím, co říct,“ nepřicházely Kleinmanovi slova na jazyk, což Caldwellovi vůbec nevadilo a sám si vzpomněl na ten den, když jej zcela nečekaně povýšili do hodnosti plukovníka.
Ještě lepší vzpomínky však měl na den, když byl jmenován velitelem první intergalaktické pozemské lodě třídy Daedalos. Z jeho ramen odepnul dva zlaté lístky a místo nich připnul stříbrné orlice, jejichž hlavy směřovaly doleva a hrdě roztahovaly svá křídla.
„Pozvedněte svoji ruku.“
Kleinman tak učinil a Caldwell začal pronášet přísahu, kterou po něm musel Kleinman opakovat.
„Já, doplňte jméno.“
„Já, Dave Kleinman…“

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

endysek Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 305
Bydliště: Jindřichův Hradec
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
pěkny díl

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já chci aby velel Caldvell jsem si vědom že Caldvell bude velet něčemu jinému věčínu ale loď to asi nebude. Ale jinak je díl pěkný.

Marks Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 1832
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Hehe, kdy dáš dohromady Pat s Davem? Zdá se mi jako pěkný doplňující páreček :D Jinak jako obvykle, pěkný díl... I když zarazilo mě, že jsi nechal povýšit Dava. Určitě by se našlo hodně kandidátů, kteří by chtěli velení. Je pravda, že Dave má více zkušeností, ale kvůli velení přeskočit i jednu hodnost... Hmmm :hmmm:

:bye: :bye:
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo

soreno Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 270
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Sujanhi u tohohle jsména si nejsem jistý, ale stejně bych tam napsal tvrdý... :D
Jinak díl bezva finále bude stát za to... Už se moc těším...

coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Opet super. :D
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Leaf Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 270
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Deadale, Deadale, Deadale. Už zas ti to musím napsat, ale už mě to vážně nebaví :D :D :D Super Díl!!! :bravo: :bravo: :bravo: :arrow: :arrow: :write: :write: :write: a nevím, co budu dělat běhěm té Vaší pauzy. :roll: :roll: :?: :?: :palka: :hmmm: :hmmm: :palka:
[img][./images/thumbs/q1wj_1391358303.jpg]http://imageshack.com/a/img706/385/q1wj.jpg[/img]
Stargate Nemesis

--------------------------------------------------
Obrázek

Kramlík Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 194
Bydliště: Atlantis, občas Kopřivnice. :)
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Super díl. :yes: :bravo:
Těším se na Středu. :bounce:
Jestli má někdo zájem si přečíst mou povídku, tak tady je:
Stargate Defence
Atrins Calendar - Ve stádiu vývoje. :P

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Dávam Ti pochvalu :bravo: - za túto, aj predošlú časť. :lol: :yes:
Dobré časti. Už som dosť zvedavý na to, ako sa bude dariť (a nakoľko to píšeš ty :P , tak aj nedariť) Zemi v nasledujúcich častiach. :shock: :)
:thumright: :thumleft: :bye:

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
ještě jsem chtěl počkat s reakcemi až se jich tu pár nastřádá, ale Puk mě prostě "vyprovokoval" :D a nemůžu prozatím alespoň na jeho reakci nereagovat...:D

začínám si myslet, že bych měl změnit svůj styl...samej happyend, abyste mi taky azčali někdy důvěřovat, že i když jde o finále, tak že to může dopadnout dobře...to bych ani nemusel psát druhou sérii, kdyby to nedopadlo dobře...nebylo by z čeho, že? :)

ale samozřejmě máte své názory a já vás nebudu přesvědčovat o opaku, od toho jsou má slova v podobě dílů :) ;)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: V poslednej dobe je na fóre "módne (happy, cool ...)" a neviem čo ešte, ak autor zlikviduje všetko čo môže a občas aj čo nemôže (aspoň podľa "niekoľkých" čitateľov). :roll:
A preto ten koment, ale naozaj som zvedavý ako bude Tvoj príbeh pokračovať. :wink: :)
:bye:

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mno, moji milí, mladí...i starší čtenářští přátelé. :) Poněkud zvláštní úvodní věta, nemyslíte? :D No, to ale popocházím směrem, kam jsem nechtěl, což samozřejmě zdrží jen o vteřiny, ale i tak to dokáže napovědět o slabší duši mé maličkosti, která se rozhodla, že přece nebude ta zlá a poskytně vám na Vánoce dárek jak se patří...a jelikož je to druhá z pěti částí finále StarGate: Intervention, považuji tento dárek za více než vhodný, vzhledem k jeho obsahu a situaci...:)

a zdržování bylo dost, plkání o blbostech taky...radši to ani nečtu, protože bych se hanbou propadl, ale co už....:)

mně nezbývá nic jiného než vám popřát příjemné počtení, s tím spojené zpříjemnění Vánoc, spoustu dárků, lásky a tepla u rodinného krbu a doufám, že vás dnešním dárkem nezklamu a že se budete těšit na zítřejší regulérně vydávaný díl, který stejně jako tento přečetl a opravil Jakop jemuž touto cestou také děkuji a přeji příjemné prožití svátků :)

20. Díl (Vládce - Sovereign) PART II

Mléčná Dráha, M9H-36P, 19. Května 2010
Po téměř jednodenní dlouhé cestě se na samotném okraji obrovské sluneční soustavy, v níž si poslední z Goa’uldských vládců soustav Ba’al vytvořil novou hlavní planetu svého impéria, konečně objevil George Hammond. Hammond se zapojeným ZPM, které si vypůjčil od hlídkující Odyssey, ihned přešel na maskování, aby se vyhnul nechtěné detekci a pro jistotu obletěl blízký měsíc, který planetě sekundoval jako její přirozená družice.
Po téměř nekonečné čtvrt hodině se Hammond konečně přiblížil dostatečně blízko svému cíli, což mu umožnilo využít sílu a preciznost svých senzorů, které pracovaly na plný výkon již od opuštění hyperprostoru.
„Madam, na měsíci zachytávám několik energetických signatur,“ zaměřil senzory na jednu z nich, aby usnadnil Thorovi práci, načež se vrátil zpět k sledování senzorů, které prozatím nenaznačovaly žádnou loď v bezprostřední blízkosti měsíce.
„Thore, co máš?“ předklonila se Sam ve svém křesle a s bradou podepřenou palcem a ukazovákem pečlivě sledovala vykreslující se holografickou mapu skenovaného objektu.
„Pokud bych mohl hádat, tak konkrétně tato část, kterou jsem ti detailněji proskenoval, bude pouze nadzemní část obrovského komplexu z větší části podzemních továren. Ta není nijak zvlášť stíněna oproti té podzemní, kde zřejmě probíhá vývoj nejnovějších zbraní, štítů a mnoha dalšího,“ pouze odhadoval účel takto ohromného komplexu.
„A ty vysoké válcovité budovy na okrajích skenované oblasti?“
„Podle údajů je to pouze jakési silo uchovávající energii, ač už solární, nebo geotermální, z něhož by mohl celý komplex žít,“ uchýlil se k použití apostrofů, jak to často a rád dělával generál O’Neill.
„Dala by se ta sila použít i jako zbraň?“
„Těžko říct, ovšem já bych je tak navrhnul,“ nechal Thor rozplynout vygenerovaný obraz, který Sam zrovna nezvedl náladu.
„Marksi, nějaký náznak, že by nás detekovali?“ obrátila svoji pozornost na zbraňového specialistu, který jen zakroutil hlavou.
„Thore, napoj mě na Paulovu vysílačku, prosím tě…“ na chvíli vyčkala, když se jí ve sluchátku ozval šéfinženýr odpovídající za běh Hammonda.
„Plukovníku, co pro vás mohu udělat?“
„Paule, potřebuju nachystat tři hlavice Mk. IX k naložení do jumperu spolu s dálkovou manuální detonací,“ opustila své křeslo a přešla ke dveřím, kde stál jeden z mužů disponujících ATA genem.
„Provedu plukovníku,“ odpojil se Paul z frekvence a opustil své momentální pracoviště, které přenechal jednomu ze svých podřízených.
„Majore Keene, vy a Katie Jordanová dostanete zvláštní úkol,“ chytila jej za rameno a s hlavou plnou nápadů opustila můstek, kterému teď velel major Marks.
„Megan, udržuj stabilní orbitu, nad základnou,“ mrknul po své přítelkyni, která už byla zvyklá, že jí Kevin občas taky velí.
„Provedu…pane,“ vychutnala si poslední slova a vrátila Marksovi jeho mrknutí.

O několik minut později
Když se Sam po několika minutách vrátila zpět na můstek, Hammondův pravý hangár opustil zamaskovaný jumper, který si to nejpřímější možnou cestou zamířil rovnou k první energetické signatuře. Megan mezitím opětovně zapojila motory a se stále aktivním maskovacím polem opustila orbitu měsíce, z níž to bylo už jen, co by kamen dohodil k planetě, kde se podle Osrekových informací skrývala technologie hodná Antického intelektu a vyspělosti. Konečně se před Hammondem rozprostřel výhled na Ba’alovu novou planetu, která z vesmíru nevypadala příliš přívětivě. Rudé rozpálené jizvy vrásnily spálený povrch, po němž v mnohakilometrových řekách proudila láva, díky níž Ba’al napájel celý obrovský komplex.
„Vypadá to tady jako na Sokarově domovské planetě,“ vzpomněla si na několik let starou misi, při níž využila vzpomínek Jolinar z Malkshuru, aby proklouzla se svým týmem dovnitř a pak zase ven i se svým zajatým otcem.
„Sam…Sam,“ vytrhl Thor kapitánku lodi z letargie a ukázal ji snímek ze senzorů.
Dvě obrovské černočerné lodě budily svoji velikostí a výbavou hrůzu v očích těch, kteří sem jen tak přiletěli na krádež, s několikanásobně menší lodičkou, i když sebelíp vyzbrojenou.
„Thore, buď nanejvýš opatrný, posledně jsme z bitvy s oběma loděmi vyvázli jen se štěstím.“
Thor kývnul na znamení souhlasu, a když Hammond zaparkoval na oběžné dráze, opřel svoji mysl do počítačových sítí, kterými byl celý komplex protkán. První firewall, druhý; všechny prozatím vyřadil bez sebemenších problémů a bez jediné známky detekce. Přes vedlejší počítačové sítě se dostal do komunikačních systémů, které už byly mnohem lépe chráněny. Přesto však rychlostí blesku prošel přes nástrahy a všechny obrany, aniž by na sebe upozornil jediného technika starajícího se o správu počítačových sítí. Ze základny na Hammonda prošla zašifrovaná subprostorová zpráva, kterou ostatní lodě nemohly detekovat.
„Doktore Ri, začněte vysílat signál,“ přikázala vědci u asgardského jádra, v němž byl signál uložen a jehož veškerá využitá výpočetní paměť pocházela ze snahy udržet přítomnost Thora i vysílaný signál bez detekce.
„Vysíláme,“ ohlásil doktor Ri stav Carterové na můstek.
Ta netrpělivě seděla a třásla nohou na špičce své boty, aby se trochu odreagovala. Čekajíc na typický pípající zvuk pečlivě sledovala senzory, ale nic se nedělo.
„Senzory nic neobvyklého nezachytávají madam. Vládce zde zřejmě není,“ nepozoroval Marks nic na svých senzorech.
„Thore?“ přivolala Thora zpět, když doktor Ri přestal vysílat.
„Ano, plukovníku?“ objevil se nedlouho poté a sledoval senzory asgardského jádra, zdali se něco změnilo.
„Zkus se podívat do úložišť, někde tam musí být adresa, kde Ba’al schovává Vládce,“ přešla na strategii všechno nebo nic.
Thor se opět zapřel svojí myslí do počítačové sítě, ale tentokráte musel proniknout do dobře střeženého systému, jímž bylo uchovávání dat. Vyřadit první obranu mu zabralo třikrát déle než při prvním proniknutí na základnu a to si ještě musel poradit s automatickým vyhledávačem malwaru, který by mohl chtít cokoliv poškodit nebo ukrást. Thor se proti programu obalil do svých vlastních firewallů a jen, co dostal příležitost, pronikl jeho zdrojovým kódem a přepsal mu detekční protokol, aby si i příští programy Thora nevšímaly. Jen, co si poradil s dotěrným programem, pustil se do druhého a následně třetího firewallu, který byl poslední překážkou, před vytouženými daty. Svoji přítomnost v tak důležitém a tolik zatěžovaném systému však nedokázal déle skrýt a počítačoví technici jeho přítomnost odhalili. Když se základnou rozezněl alarm, Thor se přestal soustředit na ukrytí své přítomnosti, obalil se jen nejnutnější obranou, přes niž se technikové prozatím nedostali a urychleně začal obcházet poslední firewall, který byl dobře ukrytým příkazem nastaven tak, že po jeho vypnutí celá počítačová síť padnula a Thor se objevil zpět na Hammondovi.
„Tak co Thore, máš něco?“ vyzvídala Sam, ale jako odpověď se jí dostalo zakroucení hlavou, spolu s nabíjením zbraní obou mateřských lodí.
„To mi jako odpověď stačí,“ usedla do křesla a bez vydání jediného rozkazu sledovala, jak se výhled z okna lehce zavlnil, když Hammond přecházel z maskování do plného bojového stavu se zapnutými štíty.
Ty se zacelily právě včas, když první velkorážní děla napálila řádnou dávku energie do zacelujícího se energetického obalu. Můstek se jen lehce otřásl, ale štíty držely a vykazovaly téměř plnou sílu. Marks ihned napumpoval všechny asgardské baterie a pokropil mohutné štíty nepřítelova plavidla malou dávkou railgunových projektilů, k nimž se za jasných záblesků přidala i čtveřice plazmových paprsků. Cooperová stejně jako před chvílí Marks převedla obrovské množství energie ze stabilizačních trysek do motorů a s velkou vráskou na čele začala Hammonda otáčet o devadesát stupňů, když se ozvala v interkomu kapitán Jordanová:
„Plukovníku Carterová, nevím, jestli to vidí i vaše senzory, ale z měsíce se k vám blíží několik desítek Gliderů,“ sledovala skrze čelní průzor zamaskovaného jumperu, jak se z podzemní garáže řítí několik útočných skvader najednou.
„Marksi?“ obrátila se Sam na svého zbraňového, který příchozí zprávu potvrdil a zkonkretizoval počet na šedesát pět.
Krom toho ještě pokropil zasažený štít jednoho z kolosů další dávkou, což bylo po zásluze potrestáno. Několik rychlopalných baterií konečně zaměřilo mrštného Hammonda a s plnou parádou proti němu vyslaly velké množství oranžových pulzů, jejichž síla se od posledního měření sil nijak nezměnila.
„Alespoň nějaká dobrá zpráva,“ poznamenala Cooperová směrem k Sam, která si byla vědoma Hammondových mnohem silnějších štítů.
„Kapitáne, díky za upozornění,“ přešla Sam k hlavní obrazovce, kam byl přepojen videohovor ze zamaskovaného jumperu:
„Majore Keene, jak vám jde umisťování náloží?“
„Podařilo se nám umístit jen dvě, ale i to by mohlo udělat slušnou paseku,“ sledoval krom obrazovky i zvláštní kruhovou formaci všech letek Gliderů.
„S tím počítám, usmála se Sam a za malého otřesu můstku přikázala majoru Keenovi, aby se i s jumperem vydal vstříc svému ochránci.
„Za několik minut budeme u vás,“ zavřel Keen zadní dveře, uzamknul středovou přepážku, a co nejvyšší možnou rychlostí zamířil k přibližujícímu se Hammondovi, jehož zadní emitory štítu byly již několik desítek vteřin pod neustálou palbou rychlopalných baterií obou anubisovských kolosů.
„Majore, převeďte záložní energii do záďových emitorů štítu, budeme je ještě nějakou chvíli potřebovat,“ usedla opět do svého křesla, z jehož opěrky vyjmula zapnutý tablet:
„Zajímalo by mě, proč letí v tak zvláštní formaci,“ nechala si na tablet přeposlat Thorem zjištěná data.
„Plukovníku, mám vypustit 302jky?“ ozval se ze zadních pozic jeden z operátorů, který měl na starost vypouštění stíhaček z hangáru.
„Prozatím ne, uvidíme s čím se Ba’al vytasí,“ dávala všem kolem sebe tušit, že v podivně tvarované formaci vidí skrytý účel:
„Ale zvyšte pohotovost na stupeň dva,“ otočila hlavu na operátora, který přikývnul a uvedl všechny přítomné piloty do stavu plné připravenosti.
„Jak je na tom major Keen?“ převedla otázku na Markse, který ostřeloval za Hammondem letící kolosy, v jejichž zádech doslova zářila rozpálená planeta.
„Už by nám mohli konečně přimontovat záďový baterie,“ zamumlal dostatečně nahlas, aby jej slyšela i Sam, která se i přes obtížnost nynější situace usmála a pohlédla přes Kevinovo rameno na jeho konzoli, kde svítila zelená tečka značící jumper majora Keena:
„Ještě asi minutu,“ podíval se na Sam, jejíž hlava byla téměř u té jeho:
„Aha…“ došlo mu, že jeho obrazovku Sam celou dobu pozorovala.
V momentě, kdy vrátil obrazovku zpět na původní obraz, vytryskl ze stále blížícího se měsíce obrovský, v průměru několik desítek metrů silný, bíle zářící paprsek, který prolétnul kolem jumperu překvapeného Keena a se vší parádou napálil rozsvěcující se Hammondův štít. Nepřipoutaná Sam ihned klesla k zemi a s bolavým šrámem na čele se do něj opět vrátila.
„Co to sakra bylo?“ chtěla ihned jakékoliv informace.
„Jak jsem předpokládal, Ba’al využil jedno ze sil jako zbraň,“ objevil se během mžiku Thor a sebral Marksovi slova z úst:
„Přední emitory štítu jsou vážně poškozeny, štít na třiatřiceti procentech,“ přeposlal data na hlavní obrazovku, aby je mohla Sam vidět i ze své pozice.
„To není možné…“ nevěřila svým očím a než se stihla vzpamatovat, povrch měsíce opustil další paprsek.
Ten tentokrát nebyl tak přesný a i díky Thorovu zásahu paprsek doslova o milimetry minul loď, která se otřásla v základech. To samé však nemohl říct jeden z Ba’alových kolosů, který byl v přímé dráze tohoto obrovského paprsku. Asgardskými paprsky oslabený štít nevydržel takový enormní nápor a propustil paprsek skrze svoji konstrukci, která se rozpadla na desítky větších a tisíce menších několik centimetrů velkých kusů.
„Odpalte nálože a popožeňte Keena, ať si pospíší,“ spustila ve velmi zoufalé situaci předem přichystaný plán.
Aniž by měl kdokoli z Hammonda možnost exploze vidět, jejich následky byly patrné i na odvrácené straně, na níž došlo během několika sekund po výbuchu k druhotným explozivním následkům, které ukončily Ba’alovy snahy vyřadit Hammonda z provozu, což se ukázalo jako klíčové. Jen co major Keen vlétnul do hangáru, vrata se zavřela a i přes lehce pocuchaný hyperprostorový článek Hammond zmizel v záři hyperprostorového okna v tunelu.
„To bylo o chlup…“

Mléčná Dráha, Země, 19. Května 2010
Necelou hodinu po útoku Hammonda na Ba’alovu hlavní planetu jeho nového mocenského impéria, se daly věci do pohybu. Brána v podzemí Chayenne Mountain se dnes již po několikáté vytočila a po přijetí autorizačního kódu prošla skrz dvojice Tok’rů, kteří jak slíbili, zjistili něco nového o Ba’alovi a jeho napojení na nejvyšší radu Pravých Jaffů. Ještě než je Landry stihl přivítat, Marnon si vzal slovo.
„Generále, neseme velmi špatné zprávy,“ pozval se do zasedací místnosti, aby měli na tuto debatu větší klid.
„Co se děje?“ nabídnul oběma Tok’rům místa a sám se jako vždy usadil do čela stolu.
„Ba’al.“
„To mě napadlo,“ zakroutil hlavou a pobídl své protějšky k rychlejšímu vyjádření.
„Shromáždil flotilu. Do dvou dnů bude u Země!“
Uslyšeli byste spadnout špendlík, jaké v místnosti zavládlo ticho. Landry jen mlčky seděl na židli a poslouchal detailnější informace o síle, s níž Ba’al zaútočí.
„Zcela jistě to není celá flotila, ale i tak se mu podařilo nashromáždit zhruba pětadvacet lodí třídy Ha’tak a čtyři anubisovské mateřské lodě,“ seznámil jej se silou, která mohla Zemi v celku bez problémů porazit.
„Plus, se k němu přidalo i dvanáct Ha’taků Pravých Jaffů,“ dodal Marnon ke konečnému součtu, což pro Zemi ani v nejmenším nevypadalo dobře.
„Zdá se však, že útok na Zemi jste vyprovokovali vy sami,“ podíval se na Landryho, který ani v nejmenším nechápal, která bije.
„Na zasedání rady Pravých Jaffů padlo obvinění Země z útoku na Ba’alovu suverenitu. Údajně na jeho hlavní planetu zaútočila jedna z vašich lodí, generále,“ podíval se na Landryho, na němž byla jasně zřetelná odpověď.
„Ví, že jdeme po Vládci,“ dal si dvě a dvě dohromady.

Mléčná Dráha, Aschen Prime, 19. Května 2010
Aschenská konfederace se od posledního střetnutí se silami Země a její Aliance vehementně snažila získat adresu planety, na níž se schovávaly poslední zbytky Serrakinského lidu, jenž Aschenům i přes jejich povahu ležel hluboko v žaludku. Většina Aschenů jako obvykle v tento obyčejný pracovní den již usilovně pracovala a jen někteří si mohli dovolit bavit se. Jedním z nich byl i Mollem, kterému v den jeho volna zapípala aschenská verze mobilního telefonu. Dotykem na displej zobrazil zprávu, v níž se jeho asistent dožadoval jeho příchodu. Mollem si zabalil své věci, odjel do svého bytu, kde je uložil pěkně na místo a co nejrychleji se vydal do své práce, kde už na něj jeho asistent netrpělivě čekal.
„Proč mě v den mého volna voláš, Kalome?“ uvedl se nezainteresovaně a stejným tónem hlasu na scénu.
„Naše subprostorové přijímače zachytily z neznámého a předpokládáme, že neobydleného slunečního systému kódovanou zprávu,“ otevřel ji na monitoru a čekal, až překladač přeloží goa’uldské písmo do jejich řeči.
„Kdyby bylo neobydlené, nedošla by z něj zpráva,“ podíval se na Kaloma jako na hlupáka a odvrátil oči na monitor, kde se překládal jeden řádek za druhým.
„Hm, zajímavé,“ usmál se Mollem a začal číst.
„Věřím, že tuto adresu již dlouhou dobu hledáte. Doufám, že víte jak s ní naložit,“ netušil, od koho přišla, ale na tom mu nezáleželo.
„Dej svolat vrchní radu, máme adresu posledního útočiště Serrakinů,“ odešel ven z budovy a blízkým transportérem se přenesl přímo do budovy, v níž měla sídlo jak vrchní, tak nejvyšší rada Aschenské konfederace.
Rada se v záblescích žlutého kruhového světla zhmotnila přímo na svých sedadlech a shůry pozorovali Mollema, který s laptopem v ruce naťukal pár příkazů, čímž se jeho přístroj sesynchronizoval s těmi, které byly zabudovány do stolců vrchní rady. Mollem přeposlal jen adresu, aby si mohl vychutnat ten triumfální pocit.
„Hvězdná adresa?!“ podíval se na svůj počítač předseda vrchní rady a zvědavě se na Mollema podíval v očekávání, že dostane vysvětlení.
„Lidé ji říkají Omega, je to poslední útočiště Serrakinů,“ překvapil všechny zvolené zástupce vrchní rady, kteří si začali šuškat mezi sebou a úplně zastínili Mollemův popis dalších informací, které zpráva obsahovala.
„Ticho,“ utišil své kolegy burácejícím hlasem předseda vrchní rady:
„Kde jsi získal takové přesné informace?“
„Z pro nás neznámého kvadrantu třetího ramene naší galaxie přišla zašifrovaná zpráva…“ na chvíli utichl, aby poslední informaci dodal dostatečný drive: „v goa’uldštině!“
„Můžeme té zprávě věřit?“ padla důvodná otázka, která opět vyvolala malý šum na pozadí.
„Netroufám si odhadovat. Avšak pokud je ta zpráva pravdivá, můžeme je zaskočit nepřipravené…“ nemusel více dodávat, protože předseda vrchní rady nečekaně rychle na základě Mollemových slov rozhodl:
„Děkujeme ti Molleme, my se teď setkáme s nejvyšší radou a pečlivě prodiskutujeme tuto zprávu a možnosti z ní plynoucí,“ poděkoval Mollemovi a poslal jej zpět do jeho volného dne, který měl dnes nečekaně dobrou náplň.

Mléčná Dráha, Země, 20. Května 2010
Na silně střeženou orbitu Země, jejíž prostor byl hlídán všemi doposud postavenými loděmi třídy Daedalos, které byly kvůli Ba’alově mobilizaci staženy k Zemi, se připojil i středně těžce potlučený Hammond. Ten jako poslední kousek skládačky pozemské flotily vypadl za všemi plavidly a zakotvil přímo nad antickou základnou na Antarktidě. Sam se spolu s Danielem přenesla do prostor Atlantidy a po rematerializaci se pozdravili s Woolseym, který již čekal v operačním středisku. Zde byl přítomen i Chuck s Amélií, McKayem a Zelenkou, který si na krátký moment odběhl ze svého nového pracoviště na Karlově univerzitě v Praze. Vedle nich se následně objevil i Loki s Thorem.
„Plukovníku, jak vlastně funguje ten program, který chcete vložit do databáze?“
„On už vlastně v databázi je…“ ujal se Daniel slova a předal s pomocí Thora Lokimu přibližný popis programu, který by měl v databázi vyhledat:
„Právě díky tomu, že tam už je a díky několika kouskům od Noxů mi to došlo,“ lusknul prsty a nenechal nikoho dlouho čekat:
„Pokud chtěli Antikové někdy lokalizovat Vládce, ať už byl kdekoliv, museli jej dokázat aktivovat i na dálku,“ přihrál na smeč Rodneymu, který dychtil zapojit se do diskuze.
„A k tomu bude zapotřebí vysoce výkonného dálkového subprostorového vysílače, který je jako jediný nám známí schopný vysílat po celé galaxii,“ přistoupil Rodney k počítači, kam Loki přemítl onen program, jehož nalezení by kterémukoliv člověku trvalo více jak padesát let.
Jako vždy Rodney otevřel příkazový řádek a s pomocí několika rychlých příkazů si nechal vyobrazit zdrojový kód velice komplexního a složitého programu, s nímž však Rodney po tolika letech strávených v Pegasu a konkrétně na Atlantidě neměl sebemenší problém.
„Jste si jisti, že to bude fungovat?“ prohlížel si Rodney program řádek po řádku a klasicky u toho posrkával kávu.
„Jste odborník na Antickou technologii, že doktore?“ položil Thor Rodneymu jednoduchou otázku, na níž Rodney bez okolků kývnul a ještě se u toho neopomněl usmívat.
„Tak to vynásobte asi stokrát a dostanete moji odbornost,“ vrátil Rodneymu jeho narážku a podíval se na obrazovku, na níž začal blikat jeden jediný bod: „Vidíte, fungovalo to!“
„Máme ho,“ usmála se Sam a objala Daniela, jehož nápad opět fungoval.
„Gratuluji,“ připojil se i Richard, jehož úsměv byl na historickém maximu:
„Jak je na tom Hammond, plukovníku?“ zvažoval Woolsey, jestli pro Vládce nepošle jinou loď.
„Přední emitory štítu jsou sice poškozené a štíty fungují jen z osmapadesáti procent, ale i přesto jsme Zemi víc prospěšní, když pro něj poletíme my, a u Země zůstanou bojeschopné lodě s plnými a hlavně funkčními štíty,“ výmluvně si odůvodnila účast Hammonda na honu na Vládce a s Woolseyho přikývnutím se nechala spolu s Danielem transportovat na palubu své lodi, z níž bylo možné se spojit s SGC, vrchním velením amerického letectva a hlavně nejužším vládnoucím orgánem EARTH, které bylo nalezením nyní již přesné pozice Vládce nadšena.
Po svolení Hammond nažhavil motory a opět se během několika krátkých minut ocitnul na cestě subprostorem. Jakmile Hammond zmizel v záři fialového světelného efektu hyperprostorového okna, Sun-Tzu se spolu s Apollem odpoutalo z orbity a zamířilo k Marsu. Plukovník Girard byl předem informován a vše potřebné nechal připravit. Oba bitevníky zaparkovaly na orbitě v dosahu transportního paprsku, který během krátké chvíle hned několikrát osvítil muniční sklady se zářivými žlutými chobotničkami.
„Plukovníku Girarde, půlku dronových zásob máme na palubě, pokud flotila proletí kolem Marsu, neváhejte a sestřelte, co půjde,“ předal Ellis vzkaz a spolu se sesterskou lodí zamířil zpět k Zemi, kde drony přistály v muničním skladu na Atlantidě v prvním, třetím a pátém molu.

Mléčná Dráha, Aschen Prime, 20. Května 2010
Ještě včera si hlavní planeta Aschenské konfederace žila svým vlastním klidným životem a dnes, o necelý den později se její orbita proměnila v jedno velké shromaždiště. Patnáct válečných lodí stejného typu mezi sebou žhavě komunikovalo, když se v jejich středu z jednoho velkého hyperprostorového okna vyřítila obrovská zhruba dvakrát větší loď.
„To je Punitor,“ [pozn. autora: Punitor = Mstitel (lat.)] užasle hleděl skrz okno velitel prvního úderného svazu, čítající pětici po zuby ozbrojených válečných lodí.
Stejný úžas se zrcadlil v očích velitele třetího výsadkového svazu, jehož lodě byly sice stejného typu, jejich interiér byl však upraven pro převoz většího množství vojáků spolu s mobilními tanky, které chtěli Aschenové využít pro pozemní část boje. Velitel Punitoru se spojil s vedoucími loděmi jednotlivých svazů, překontroloval stavy svých jednotek, a když bylo vše připraveno, čekalo se na předsedu vrchní rady.
„Dobrý lov,“ ozvalo se na všech lodích současně, což znamenalo jediné.
Válečná výprava na Omegu započala.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Kramlík Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 194
Bydliště: Atlantis, občas Kopřivnice. :)
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Opravdu skvělý díl. :) Tobě a taky všem ostatním přeji krásně strávené chvíle, které jsou časem zázraků. :) Užijte si tento den v pohodě, klidu a míru. Šťastné a Veselé Vánoce a bohatého Ježucha. :)
Jestli má někdo zájem si přečíst mou povídku, tak tady je:
Stargate Defence
Atrins Calendar - Ve stádiu vývoje. :P

Marks Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 1832
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
:D Ty mě vážně dokážeš překvapit, Daedy. Moc pěkný díl. A tyké přeji Šťastné a Veselé Vánoce :santa:

Toto je spoiler!!!:
Ty mi z Kevina děláš lišáka :rflmao:
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky