ale abych vás nezdržoval, tak dneska vynechám obvyklý okecávání a bez větších okolků přidám druhou a poslední část 17. dílu, k němuž v nejbližší době přidám i PDF
korekce Jakop, tímto mu moc děkuji...
17. Díl (Otázka přežití - Matter of survival) PART II
Mléčná Dráha, Langara, 12. Dubna 2010
„Ehm…je to loď třídy Ha’tak a…a míří k nám,“ nemusel se dlouho rozmýšlet, než vydal rozkaz k evakuaci.
„Co to děláte?“ zasekl se Ovirda v jedné vystrašené póze.
„Evakuuji loď.“
„Ale proč?“ stále nechápal Ovirda Jonasův postup.
„Protože tahle loď letí do vesmíru,“ dokončil za Jonase O’Neill a přešel k počítači ovládajícímu přední asgardské baterie.
„Funkční je jen jedna,“ ihned informoval O’Neilla, který se na nadcházející chvíle doslova těšil.
Jonas posadil opařeného Ovirdu do křesla pro velitele a sám usedl za kormidlo. Než se celé osazenstvo pracujících dělníků evakuovalo, loď vystoupila z hyperprostoru na druhé straně planety a začala s podrobným skenováním povrchu.
„Všichni evakuováni,“ ozval se lodní interkom, když na můstek doběhla ještě trojice mužů, kteří měli na úplné vyklizení lodě dohlédnout.
„Co tady ještě děláte?“ spustil jeden z nich a začal tahat Ovirdu za límec pryč z lodě.
„Tahle loď je teď to jediné, co nám může pomoct,“ zastavil jej Jonas a poprosil trojici mužů o pomoc.
Jeden z nich usedl k počítači ovládajícím zbraňové platformy kolejnicových zbraní, druhý přešel ke komunikaci, která i z druhé strany planety díky satelitům zachytávala příchozí hovor a třetí k senzorům.
„Tady Osrek, první muž lorda Ba’ala, vydejte nám planetu s naquadriovými doly a nic se vám nestane,“ vysílal tutéž krátkou zprávu už více jak minutu.
„Ten slizkej had,“ pronesl O’Neill a sledoval muže u senzorů, které opětovně zapípaly a zachytily trojici raket mířících na Ba’alovu loď.
Osrek rakety pochopitelně zachytil a ještě než mohly pořádně vzlétnout, rozcupoval je nad odpalovacími rampami, kterými se nesl hrozivý žár a radiace vybuchujících hlavic, které svoji silou trhaly vše, co jim přišlo do cesty.
„Rakety byly zničeny, ještě než pořádně zažehly motory,“ ohlásil muž u senzorů a sledoval, jak se langarská loď odlepuje z kotevních svorek.
„Doufám, že to ta loď vydrží,“ pronesl spíše pro sebe a sledoval, jak jeden z mužů zapíná polofunkční štít kolem celé lodě.
Ovirda stále seděl na místě velitele a sledujíc dění na můstku konečně promluvil.
„Navažte spojení s lodí, zkusím vyjednávat, než zaútočí na planetu,“ vydal první rozkaz, který lodi mohl koupit dostatek času, aby se dostala do palebného pole.
Muž u komunikace naladil správnou frekvenci a dal znamení velvyslanci, že může hovořit.
„Tady velvyslanec Ovirda z planety Langara, odůvodněte svůj nestoudný útok na naši suverenitu,“ skoro až křičel do reproduktorů, což všem Jaffům na můstku muselo trhat uši.
Chvíli bylo ticho, ale Osrek nenechal Ovirdu dlouho čekat.
„Poklekněte před mocí pravého boha Ba’ala a vydejte nám tuto planetu, nebo budete zničeni,“ pokračoval ve svých výhružkách a vyslal směrem k Jonasovi letku útočných letounů.
„To bude vaše práce,“ podíval se Jonas na svůj protějšek sedící za počítačem ovládající kolejnicová děla.
„Tak se do toho pustíme,“ povzbuzoval se a sledoval, jak se k lodi blíží asi třicet kluzáků.
Jakmile se ocitly v dostřelové vzdálenosti, odjistily zbraně a spustily palbu, která slabé, jen jedním generátorem napájené štíty dost přetěžovaly. Operátor zbraní mezitím také spustil palbu, která nebyla příliš efektivní, ale v rámci možností mužům v kokpitech zatápěla, co to jen šlo. Možná štěstí, možná osud nejednou zasáhly, když díky rozptylu zbraňové palby navedly blížící se projektily dva i vícero strojů do kolize, která postupně narůstala a decimovala řady útočníků.
„Půlka strojů je pryč,“ ohlásil muž od senzorů a přeběhl ke štítům, které hlásily čtyřicet dva procent.
Z lodi mezitím unikala drahocenná atmosféra, jíž si loď držela hlavně na můstku. Další a další zásahy zlepšujícího se muže následovaly, až na bitevním poli zbyla jen chabá pětina Gliderů.
„Nastavují kolizní kurz,“ zděšeně oznámil od senzorů a přenechal veškeré dění na operátorovi zbraní, z jehož oroseného čela začal doslova stříkat pot.
„To zvládnete,“ povzbuzoval jej O’Neill, který doteď čekal na nějakou práci.
Jeden, druhý, třetí. Tři stroje se muži podařilo sestřelit, než se dostaly na hranici štítu, o něhož se dva rozrazily a třetí pronikl skrz, což na oslabeném trupu vyvolalo obrovskou bobtnající explozi. Kdo mohl, popadal na zem, nebo si jen roztrhl čelo o ostřejší hrany počítačových konzol. Ovirda se jen těžce zvedal a stejně tak zbraňový technik, který si nejvážněji poranil hlavu, z níž mu ve velkém tekla krev. Velvyslanec se k němu doplazil a snažil se zastavit krvácení, které ne a ne přestat.
„Přišli jsme o štíty,“ ohlásil stav zvedající se muž, který během nárazu přebíhal od senzorů ke štítům.
Jen co se Jonas vynořil zpoza planety, naskytl se skrz průzor čelního skla pohled na zlatavou pyramidu uprostřed černých ramen připravených na rozkaz rozmetat pochroumaného, sotva letícího Jonase. Proti tomu byl však generál O’Neill. Jedinou funkční asgardskou baterii nabyl troškou energie a v pravý moment ji vyslal na štít, který pod náporem zablikal a můstek se silně zatřásl. Ještě než byl Ha’tak v dostřelové zóně, vyslal Jonas ještě jeden paprsek, který štít příznivěji oslabil. To už se do lodního trupu pouštěly zbraňové platformy černého Ha´taku, který si rozhodně nebral servítky a kropil povrch naquadaho-triniové slitiny co to šlo. Jack naposled nabil a než vypadla energie po celé lodi, vyslal poslední paprsek, který rozhodoval o životě, či smrti. Paprsek pročísnul vzdálenost mezi loděmi během krátké chvíle a rozrazil se o štít, který stále chránil svoji loď. Naprosto bezbranný Jonas plul vesmírem jen díky setrvačnosti a jeho prošpikovaný trup jen tak tak držel pohromadě, což s přibývajícími zásahy platilo míň a míň. Pověstný poslední hřebíček do rakve přišel záhy. Dva zásahy rozpůlily loď a šířící se exploze postupně pohltila celou loď včetně můstku, na němž se všichni modlili, aby smrt byla co nejrychlejší. Na povrchu planety v kapitolu hlavního města Langary všichni utichli, když byli svědky zničení jediného do té doby polofunkčního prototypu lodě třídy Langara, která se měla stát první obrannou linií, na jehož palubě byli tou dobou přítomni Jonas Quinn, velvyslanec Ovirda a všemi milovaný generál major Jonathan „Jack“ O’Neill, který padl tak, jak si mohl muž jeho charakteru přát.
Mléčná Dráha, Země, SGC, 12. Dubna 2010
Do SGC, v němž už generál Henry „Hank“ Landry opět pevně držel otěže, se podle rozkazů dostavil major Christopher Evans, který se teprve před rokem stal právoplatným členem nové SG-1 pod vedením plukovníka Johna Shepparda.
„Christophere, posaďte se,“ usadil Chrise naproti sobě.
„Tak mi neříkal ani můj vlastní otec, kterého jsem sotva kdy viděl,“ poznamenal Chris a podíval se po generálově pracovně, která byla plna kvalitního čtení, pití a krásných modelů lodí třídy Daedalos a Prometheus.
„Předpokládám, že vám generál O’Neill neřekl, proč jste byl přijat do programu hvězdné brány, nebo jak jste se vůbec dostal do našeho hledáčku?“ začal malý rozhovor otázkou, která Chrise zajímala už od probuzení na nemocničním lůžku, ale nikdo mu na ni nechtěl dát odpověď.
„Rád bych řekl, že ano, ale ani na jednu otázku neznám odpověď.“
„Asi začnu tou druhou, jak jsme se o vás dozvěděli,“ přetřídil generál otázky a odpovědi podle důležitosti a časové integrity.
„Pamatujete na tajnou operaci uvnitř gangu drogových dealerů, na němž jste dělal sotva měsíc a podařilo se vám je všechny dostat a kompletně rozebrat jejich gang do základů?“ lehce shrnul perfektní a nečekaně krátkou práci.
„Ano, díky téhle operaci mě NSA povýšila na majora,“ usmál se Chris a vzpomínal na misi, na níž si díky mladé drogové dealerce namastil kapsu a postoupil v hodnostním rankingu.
„A zhruba za měsíc jste se v jednom z barů v New Yorku setkal s plukovníkem Sheppardem, pamatujete?“ zaskočil Chrise, protože si z té noci pamatoval jen asi tři piva, než se probudil s obrovským bolehlavem ve své posteli a s tetováním na pravém rameni.
„Pamatuju si jen tři piva, mladou tanečnici u tyče, které jsem nacpal asi pět táců, aby šla se mnou domů…mno a pak si jen pamatuji, jak mě bolí hlava, pálí nový tetování na pravém rameni a děsí pohled do prázdné peněženky,“ sesumíroval divokou noc Chris.
New York, Night club Ashes of Phoenix, 24. Prosince 2008 - 23:12
V doprovodu velmi hlučné hudby se tehdy ještě podplukovník John Sheppard pomalu plížil tanečním parketem na němž se spousta mužů a žen kroutila v rytmu elektra. John zkusil jemně zapadnout a nebýt několika nemotorných pohybů, mohl se řadit mezi aspiranty na titul král parketu. Hustým davem si protančil cestu až k baru a když se kolem něj začala motat opilá slečna, jemným způsobem ji podal vedlejšímu tanečníkovi, který se jí hned ujal a strčil ji jazyk až do krku. John se málem pozvracel, když to uviděl, ale měl zde úkol a musel pokračovat dál. Když došel na bar, uviděl svůj cíl, který právě dokončoval druhé pivo a ihned si objednával třetí, před nímž si ještě odskočil na záchod. John si zavolal barmana a zkušeně mu ukázal svůj odznak, který ho řadil mezi jednotky USAF.
„Dejte tomu chlápkovi tohle do piva,“ ukázal balíček s bílým práškem.
„To si zkoušejte na někoho jinýho,“ odmítl barman a začal se věnovat dalšímu zákazníkovi.
To si John nenechal líbit, šáhl po barmanovi a za límec si jej přitáhl k sobě.
„Dej mu to do piva, tady jde o národní bezpečnost, takže jestli nechceš skončit v chladné všemi zapomenuté černé base, dáš mu to tam,“ předal mu balíček a on to Chrisovi pod barem přimíchal do piva.
To položil na stůl před Johna a dál se věnoval svým vlastním záležitostem, kterých měl více než dost. Chris se mezitím vrátil ze záchodu, a když vedle svého místa uviděl Johna, zvednul na pozdrav hlavu a ukázal Johnovi, kdo je tady dnes pánem.
„Jak je?“ nahodil John konverzaci, aby zabavil Chrise, zatímco bude pít.
„Dobrý, brácho,“ odpověděl Chris a dál se věnoval už jen svému pivu.
„Já jsem John,“ vetřel se mu John do „přízně“.
„Chris,“ opět odsekl Chris dávaje najevo, že se sem nepřišel bavit s klukem.
„Chodíš sem často?“ pokračoval a náramně odváděl pozornost od chuti piva, která se lehce změnila, a Chris by to jisto jistě poznal, když na takové věci byl trénovaný.
„Vole, nejsem buzna, já sem přišel za štěrbinama, a ne za homokládama,“ odbyl Johna a dorazil pivo, které vypil v rekordním čase.
Chrisovi se náhle zatemnilo a nebýt Johna, který jej chytil, upadl by na zem. John jej chytil kolem pasu, ruku si přehodil přes rameno a skrz rozestupující se dav jej odvlekl ven, kde jej vložil do podlouhlé černé limuzíny značky Lincoln.
„Kam to bude, mladý pane?“ optal se řidič a John mu na lístečku dodal adresu.
Řidič zatáhnul přepážku mezi řidičským a „zábavním“ prostorem. Zařadil jedničku a pomalu se rozjel po plných silnicích. V zadní části limuzíny John vytáhnul očkovací stříkačku s obrovskou jehlou, kterou Chrisovi zabodl do ramene. Malý lokátor vysílající identifikační číslo se uchytil pod kůží a zapnul se. Sun-Tzu hlídkující na orbitě ihned zachytilo signál a přeposlalo data na SGC, kde generál Landry spolu s Jackem čekal na ohlášení úspěšné aktualizace databáze. Limuzína po zhruba dvaceti minutách zastavila na místě a John vytáhl stejně jako před chvílí Chrise z limuzíny ven a zavedl jej do tetovacího klubu, kde ho držel za rameno a vláčel jej k lehátku, na nějž jej položil a opilým hlasem mu objednal tetování.
„T-t-tady kam…hmpf…kamarád by rád tetov-tetov-vačku,“ dokončil větu a náhodně vybral jeden z obrazců, který mu asistentka ukázala.
Muž s pomocí Johna sundal Chrisovi bundu a vyhrnul rukáv trička, zpod něhož vykouklo rameno, na němž se vytvořila malá krevní sraženina.
Prvně si zkusil složitý vzor zhruba nakreslit, a když do ruky chytl potřebný cit, ošetřil Chrisovi rameno lihem, nasadil jehlu a začal vytvářet první jisté tvary, které s přibývajícím časem začaly dávat skutečný obrazec, který Johna nutil se smát. Celé tetování zabralo více jak dvě hodiny, ale výsledek stál za to. John zaplatil tři sta dolarů, chytil Chrise za pas, druhou rukou vzal jeho bundu, a když mu asistentka otevřela dveře, vyklouzl ven a zaparkoval s Chrisem do limuzíny, která je oba vezla více jak hodinu do Chrisova domu, kde jej John pohodil do postele a alespoň trošku mu zakryl nohy. Přece jen venku již klesala teplota pod bod mrazu. Klíče položil do misky u dveří a zabouchnul za sebou dveře. Poté už stačilo jen zvednout telefon a zavolat na SGC, kde náhrada Waltera zapsala zprávu a doručila ji do kanceláře generála Landryho, který tou dobou již spal ve svých ubikacích.
SGC, 12. Dubna 2010
„Chrisi, Chrisi,“ vytrhl Landry Evanse z přemýšlení.
„Ten parchant mě nadrogoval a pak potetoval,“ dal si Chris dvě a dvě dohromady.
Landry se jen usmál a vzpomínal, jak rozkaz k akci vydával.
„Jsem rád, že jste si to utřídil,“ nemohl se Landry přestat smát a posunul směrem k Chrisovi složku, na níž bylo velkým červeným písmem vyraženo TOP SECRET.
„Co to je?“
„Vaše nové rozkazy spolu s novým zařazením a krycí historkou, kterou si musíte pečlivě nastudovat, aby byla vaše mise úspěšná,“ nemusel už nic víc říkat a nechal Chrise v klidu číst.
Mléčná Dráha, Langara, 12. Dubna 2010
Necelou hodinu po naprosto nečekaném vývoji situace, kdy byl doposud jediný a to ještě polofunkční prototyp nové lodě třídy Langara – Jonas zničen se na orbitě líně se otáčející planety vynořilo čínské plavidlo třídy Daedalos – (PLAAF) Sun-Tzu. Než stihlo zvednout štíty na sto procent, prošlo na slitinu naquadahu, trinia a uhlíku šest zlatavých energetických pulsů, vytvářejíc na trupu hluboké trhliny a černé pásy vytvořené zbytkovou energií po dopadu. Můstek lodi se silně otřásl a jen díky této slitině nedošlo k vážnějším poškozením, které by výrazným způsobem limitovaly bojeschopnost lodě. Plukovník Ji opět usedl do svého křesla a s krvavým šrámem nad levým okem přikázal zničení jaffské lodě, která své zbraně nešetřila a kropila již zvednutý téměř plný štít pozemského plavidla. Major Chang strhl kormidlo ostře doleva a než loď stihl zasáhnout byť jen jediný puls, ostrým úhlem navedl loď do stoupání, které nutilo Jaffy přestat s palbou a nasměrovat své zbraňové platformy do příznivé palebné pozice. Sun-Tzu mezitím zkrátilo vzdálenost téměř na polovinu a major Chang díky brilantně odvedené práce natočil loď tak, že mohl zbraňový specialista, major Ya Tong pokropit zlatý štít sprškou rozehřátých railgunových projektilů.
„Minimální poškození,“ informoval o úspěchu svého náletu, který ihned podpořil dvojicí asgardských paprsků, jejichž baterie byly v perfektní palebné pozici.
Dva tyrkysové proudy energie, výrazně silnější, než ty na Jonasovi se doslova zapíchly do energetické bariéry a odsály z ní řádný kus síly. Pod prohnutým štítem došlo k silnému přepětí a několik palub na malý moment ztratilo energii. Toho využil Ya k rychlému útoku railguny, které namířil do prostor, kde emitory štítu nepodávaly stoprocentní výkon. Několik projektilů prošlo skrz, ovšem poškození nebylo o moc větší, než když byla loď chráněna štítem. Piloti gliderů mezitím usedli do zbylých strojů a díky urychlovači se vyřítily z hangáru na spodku zlatavé pyramidy, která opět napálila plnou salvu do bělostných štítů pozemského šampiona. Zbraňový specialista se nenechal zahanbit a tentokráte vyslal plnou čtyřproudovou salvu svých paprsků, které konečně vyčerpaly štíty a zasáhly loď přímo do hangáru.
„Zapojte hypermotory a padáme,“ ozval se Jaffa odpovídající za zbraňové systémy a skrz průzor na můstku pozoroval, jak se mateřská loď s obrovským štěstím vyhnula dvojici paprsků a skočila ještě před svým zničením do hyperprostoru, směr Ba’alovo nové impérium.
Spolu s sebou Ha’tak odvezl téměř polovinu veškerých zásob naquadrie, kterými Langara momentálně disponovala, což silně ohrozilo vývoj nových technologií založených právě na naquadrii. Sun-Tzu zaparkovalo na orbitě a snažilo se s pomocí Penegala překalibrovat senzory tak, aby odhalily jiné biologické stopy, vydávané symbionty. Asgardský technik pracoval velice rychle a během několika vteřin byla úprava senzorů hotová. To samé už se nedalo říct o senzorech, kterým vyhodnocení specifických znaků trvalo déle, než bylo potřeba. Plukovník Ji proto povolal veškeré vojenské bojeschopné složky do akce a vyslal je na povrch, kde se armáda Jaffů a Kullů, zatím nevidoma nové situace na orbitě pokojně procházela a s vidinou pokořených Langaranů si dělala, co chtěla. Horní komora parlamentu byla popravena, první náznaky partizánských a odbojových skupin taky a hrozba útoku z vesmíru beznaděj jen umocňovala. Tisíce mrtvých z příkladně zničeného města na samotném okraji dřívějšího Kelownského státu to jasně dokazovaly.
„Tak dělejte,“ pobízel Osrek tři ženy, které se táhly s těžkou bednou plnou naquadrie.
Hned za nimi šly další zástupy shromažďující zásoby z nejrůznějších míst po městě.
„Tady Osrek, další zásilka naquadrie je připravena,“ promluvil do komunikačního zařízení, ale nic se nestalo.
„Tady Os…“ přerušilo jeho volání své lodi bílé světlo, které však nevzalo nashromážděné zásoby naquadrie, ale jeho.
Osrek zmaten vývojem situace moc dobře poznal interiér pozemské lodě, v jejíž cele se objevil. Ihned z ruky sundal zat’nik’tel, kterým vystřelil na ovládací panel. Hned na to podlahou projelo čtyři sta voltů a statný Jaffa se ihned složil k zemi.
„To je naučí,“ sledoval plukovník Ji na obrazovce několik cel zároveň, v nichž se tísnilo více jak sedmdesát členů Osrekovi posádky.
Na planetě se mezitím objevila pomoc ze Země, která se v ulicích střetla s překvapeným protivníkem, jehož největší zbraní byli vojáci Kull, jejichž brnění normálním zbraním odolávalo.
„Zapněte modulátory,“ přikázal velitel útoku a zapojil na své zbrani malé přídavné zařízení, které při každém desátém výstřelu své rychlopalné pušky vypustilo jeden silný puls zabíjející Kull vojáky.
„Pane, další část kontaktů vyhodnocena, mám zde více jak sto padesát jaffských jednotek,“ oznámil major Ya a čekal na rozkaz, kam s nimi.
„Vyhoďte je do vesmíru,“ zcela chladně a bez náznaku soucitu zabil významnou část jaffské armády na povrchu.
Ta se díky překvapivému útoku a následné pomoci místní milice velice rychle ztenčovala a s každou vteřinou byla porážka více a více jasná. Jasnou drtivou porážku sil lorda Ba’ala dokonal třetí a poslední transport zbývajících členů posádky uniknuvšího Ha’taku, který za sebou na planetě zanechal více jak šest set mužů.
„Tady plukovník Ji Tau, z pozemské lodě Sun-Tzu, všechny jaffské jednotky byly zajaty nebo zabity,“ oznámil plukovník do rozhlasu, na nějž se Penegal napíchnul.
„Projeďte mi celou soustavu senzory, jestli tady někdo není,“ odvrátil se od komunikační linky a věnoval se zpětně překalibrovaným senzorům, na nichž se postupně vykreslovalo nejbližší okolí Langary a další planety v soustavě.
„Pane, zhruba padesát tisíc kilometrů od nás senzory zachytily velké množství trosek a nějakou blíže nespecifikovanou anomálii,“ ohlásil Ya.
Chang nabral kurz k troskám, z nichž Penegal poskládal pravděpodobný obraz lodě.
„Pokud se nepletu plukovníku, tyto trosky patří Jonasovi, Langarské bitevní lodi,“ oznámil Penegal a ihned začal zjišťovat, co za anomálii se mezi troskami skrývá. Pravý hangár Sun-Tzu opustil malý zelený jumper, který byl polem trosek naváděn k místu anomálie, které se s ubývající vzdáleností čím dál tím více vykreslovalo.
„Plukovníku, vypadá to jako část můstku,“ svítil předním světlometem do míst, kde se skutečně nacházela část Jonasova můstku, rotujícího kolem tří os zároveň.
Penegal přestal dělat, co dělá, zacílil svoji mysl a během krátké chvíle pronikl frekvenčním nastavením štítu, který se kolem zbytku můstku vytvořil.
„Detekuji čtyři známky života,“ oznámil Penegal a všechny transportoval na ošetřovnu.
Zde se novým pacientům ihned začali věnovat všichni doktoři a všechny sestry, které zrovna neošetřovaly lehká zranění po prvním průniku střel skrz štít.
Mléčná Dráha, Země, 12. Dubna 2010
SGC právě žilo informacemi o stavu čtyř zachráněných z vraku Jonase, jehož můstek sloužil jako záchranný modul, který se při explozi zaštítoval a oddělil od zbytku explodující lodě.
„Plukovníku Ji, jaký je stav pacientů,“ objevil se na obrazovce generál Landry, který byl o zachráněných jen zběžně informován.
„Jeden z langarských mužů má těžké popáleniny na obličeji a několikanásobné zlomeniny pravé nohy a levé ruky,“ přeposlal jeden z operátorů obrázek do počítačů.
„Druhý muž má rozdrceny snad všechna žebra, propíchnutou pravou plíci, jeho stav je velmi kritický a prozatím svůj boj prohrává,“ shrnul nejdůležitější fakta o druhém z langarských mužů.
„Jako třetího jsme zachránili Jonase Quinna, jehož lebka je na třech místech prasklá a čelní kost je proražena, což způsobilo mírné krvácení do čelního laloku s následkem možné amnestie. Krom zlomené ruky a pohmožděných zad mu však nic vážnějšího není a v přímém ohrožení života taktéž není,“ nadechl se před poslední částí, která byla pro Zemi nejzávažnější.
„Posledním zachráněným byl generál O’Neill…“ zastavil plukovník a rozhodně se mu nechtělo do rekapitulace stavu, který dostal od svých doktorů.
„Jak je na tom?“ vyzvídal Landry, kterého prozatím neznámý stav jeho přítele velice tížil.
„Generál O’Neill má sedm zlomených žeber, všechna se naštěstí vyhnula důležitým orgánům. Má zlomenou pravou stehenní kost a levé zápěstí…“
„To není tak zlé, vylízal se i z horšího,“ spadl Landrymu kámen ze srdce.
„Bohužel utrpěl zlomeninu páteře, a podle doktorů, pokud se vůbec probere z kómatu, bude ochrnut od hlavy dolů,“ dokončil report o stavu generála O’Neilla.
„Landry se zděšeně chytl za ústa a musel se posadit na křeslo, které měl po ruce.
„Jaké má šance, plukovníku?“
„Asi dvanáct procent že se probere a jen tři procenta, že ještě někdy vůbec bude chodit,“ přečetl zprávu, kterou mu před malou chvílí donesl jeden z doktorů.
„Přivezte ho domů, plukovníku,“ vydal poslední rozkaz, vypojil spojení a odešel do své pracovny, kde si otevřel láhev vodky a zhruba čtvrtinu flašky do sebe doslova nalil.