StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

Já chci na sebe taky strhnout pozornost...
Btw, "vyset" taky občas omylem napíšu

[Marks]

Uznávám St0rmíku, že mi to párkrát ulítne, jelikož někdy nemám své dny... A jak už jsem předtím naspala, brzy se vrhnu na opravu... Jelikož jsem měla jen tři dny prázdnin, tak jsem nic nestihla. A za další s těmi čárky nás to takhle učí učitelka, takže nevím, co je na tom blbě... A v úvodu jsem také psala, že pár dílů bude přes kopírák, takže...
A za Leafa může Daedy!!

Musíš více Shayly vystupovat na veřejnosti, pak dopadneš jako já...

Tak a teď to musím všechno jít rozdejchat

Jindy tu je mrtvo, ale dnes jste ukecany, ze se divim.

No takto buďto nedáváš v hodinách pozor, nebo paní učitelka plácá pěkné blbosti. Větší šance je, že nedáváš pozor.
Příklad 1.

„Spravedlnost“, které se dovolával, nepřišla.
„Spravedlnost,“ které se dovolával, nepřišla.

První je správně, jedná se totiž o slovo v uvozovkách, ne přímou řeč.

Příklad 2.

„To je výborné,“ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“
„To je výborné“, vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“

První je opět správně, jedná se o přímou řeč následovanou uvozovací větou.

Toto je spoiler!!!:

Vcelku vtipné, že já, který mluvnici nikdy neuměl, teď dělám tohle

A Shayli jak si přeješ, kouknu i na tebe. Celý den jsem psal, už mi z toho hrabe... takže odreagovávačka

A Kašpárku náš, nechápej to jako nějakou těžkou kritiku, bylo to jen vypíchnutí pár nedostatků. Rozhodně je to lepší než spousty a spousty místních výtvorů. Jenom to chce tréning, nikdo se nenarodil dokonalý.

kasparova655365 píše:

Jelikož jsem měla jen tři dny prázdnin, tak jsem nic nestihla.

Já je měla celý týden a taky jsem prd napsala
Mimochodem, teď se snažím vystupovat na veřejnosti Kašpi, protože chci povyýšení (ještě cca 30 příspěvků, jupí )

St0rm: jj, budu moc ráda Ale asi tam najdeš stejné (nebo více) chyby jako tady u Kašpi

[Marks]

Já vím, ale já v té češtině vážně dávám pozor. Od té doby, co jsem na střední, mám za dva. A vždy, když mě učitelka přihlásí do nějaké povídkové soutěže, tak mě to opraví. (Jednu už jsem i vyhrála ) Většinou mě jen čárky opraví na tečku, ale nikdy ne před ukončení uvozovek... Mě to tak nechává... Klidně se koukni na toto. Je to po úpravě učitelky a přitom jsem první. Hodnotili jak gramatiku, tak i styl... Tak nevím

Kód: Vybrat vše

http://uoou.cz/gallery/soutez/12/60.pdf

Já zas pravidelně dostávám jedničky za překlady ze staročeštiny a učitelka mi nechce věřit, když jí na otázku kde jsem se to naučila, řeknu, že nikde, že je to pouze vylučovací metodou

Toto je spoiler!!!:

Pomáhá mi můj symbiont, ale pšt

Nějak podobně uvažuji, když si nevím rady s gramatikou (třeba kam dát čárku atd)

[Marks]

Staročeština

Nedivte se jednou, když v neděli nevydám díl. To totiž bude znamenat, že jsem se odstřelila.

kasparova655365 píše:

To totiž bude znamenat, že jsem se odstřelila.

Jé, chceš na to půjčit můj Zat'nik'tel?

[Marks]

Nemusíš, stačí když půjdu k sousedovi a vypiji pár láhví vodky, piva, atd... A to ani nepiji ani nekouřím, takže ta kocovina po ránu by byla dost hustá Si nebude ani pamatovat, co jsem dělala. A kde seženu zbraň? Asi už vím kde

Jsem si uplně představila ten tvůj výraz těsně po probuzení

Po pár láhvích vodky by si s největší pravděpodobností ležela v márnici.

[Marks]

Možná, asi... Nevím

Shayla: Jop, já taky... Škoda, že bydlím v přízemí, ráda bych právě skočila z balkónu... Ale venku je jaksi zima... Takže to odkládám na léto

Tam mam určitě být vody a ne vodky, ona se určitě "jen přepsala"

[Marks]

Ne Shayly, nepřepsala... Je tam VODKKKKKA!!

Tak ta tvoje slohovka, to je jiné kafčo. Sice to není bestseller, ale od tebe byc hv životě nečekal takový temný podtext.
A ty čárky jsou prostě špatně. Pokud je uvnitř přímé řeči .,!? nemá venku čárka co dělat. Bych řekl, že to paňčitelka akorát ignoruje, protože pěkně píšeš (taky možnost, že je to nějaký starý styl a proto to bere.) Otevři si jakoukoliv knížku, v žádné to nenajdeš.

kasparova655365 píše:

Jsem zahanbena Jinak děkuji

Jinak Odyssea má dvě ZPM, bylo to tam několikrát napsáno... Kvůli tomu se Rodney hádal s Elizabeth...
První ZPM dostala Odyssea ve druhém díle a o druhém ZPM bylo zmíněno v desátém díle



Edit: opraveno

Si to nemyslím.
Odignorovala si :

Stejná situaci byla i na Atheně, která oproti Odyssee nedisponuje dvě.. ZPMka... Helen sedla do

Buď: Stejná situace byla i na Atheně, která oproti Odyssey nedisponuje dvěma ZPM moduly
Alebo: Ve stejné situaci byla i Athena, která oproti Odyssey nedisponuje dvěma ZPM moduly

Ak je to spisovne inak, tak sa ospravedlňujem, ale išlo hlavne o to, že som sa nedivil že má 2 ZPM, ale v tom riadku boli chyby.

[Marks]

Aha, tak to si myslel... Já tě s tím otazníkem nechápala

Opravím to, ale až se vrátím ze školy

vynikající díl už to vypadalo na klidný let

[Marks]

Děkuji, posedlíku... Alespoň ty nejsi na mě tak zlý

Jinak St0rmíku, s těma čárky budu pokračovat do konce první série, takže aby ses nedivil, jinak po ní mám tří měsíční pauzu, takže budu opravovat... A stejně, tohle je má první povídka zde na fóru, takže se teprve přiučuji... Měl jsi vidět, jak jsem psala povídky před čtyřmi roky, to by mě tady už dávno vypískali

Však jasně
Alespoň máš uniformní styl, i když zvláštní. Dokud to není u jedné přímé řeči takhle a u druhé naopak, tak se to ještě dá, člověk si na to po pár kapitolách přivykne a začne ignorovat.

[Marks]

Jestli někde najdu ta svá stará unikátní díla, tak sem dám odkaz... Pak se schovám někam za humny, protože to je vážně unikát

[Marks]

Zdravím,
jak už je známo je neděle a s ní přichází i nový díl. Doufám, že se bude líbit a na konci vás čeká malé překvapení , takže doufám, že to se vám bude líbit. Přeji krásné čtení a pisinkejte komentáře.

Epizoda 14 : Záchranné lano, part 1

Prostor, Atlantis, operační
Atlantida neplánovaně opustila hyperprostor a nevědí, kde jsou. Všichni na Atlantidě jsou v pohotovosti. Doktoři McKay a Zelenka jsou v operačním, kde zjišťují stav hypermotorů, které pro tuto chvíli byly vyřazené z aktivního provozu.
„Rodney, už víš, co se děje?“ zeptala se jej Elizabeth, která stála vedle terminálu, před kterým stál Rodney.
„Ještě nevím. Teprve jsme spustili diagnostiku. Potrvá celkem hodinu, než skončí“, odpověděl Rodney.
„Můžeme se spojit s Odysseou, Athenou nebo s Apollem?“ zeptala se Elizabeth.
„Nemůžeme“, odpověděl místo Rodneyho Radek, který se právě komunikaci věnoval.
„Proč ne?“
„Nevíme, kde jsme, proto nemůžeme určit vzdálenost subprostorové komunikace. A energie je to poslední, co nám schází. Ztrácíme ji příliš mnoho“, odpověděl tentokrát Rodney.
„Rodney. Chci znát nějaký návrh na spojení s našimi loděmi. Jestli máme jen energii na dvacet hodin, tak je tu potřebujeme co nejrychleji. Odyssea disponuje dvěma ZPM moduly, jedno by nám mohli dát“, řekla Elizabeth. Rodney byl v úzkých, jelikož nevěděl, co dělat prvně.
„Vlastně, teď mě nic nenapadá. Ale dejte mi chvilku“, přiznal se Rodney.
„Nejdříve musíme zjistit, kde jsme a co je s hypermotory, až pak můžeme použít subprostorovou komunikaci. Pokud do té doby neztratíme energii. Potom bychom nezmohli nic“, řekl Radek.

Prostor, M35-117, Apollo, Athena a Odyssea – o hodinu a tři čtvrtě později
Všechny tři pozemské lodě setrvávaly poblíž orbity M35-117, kam původně mířila Atlantida.
Všichni tři velitelé byli na můstku Odyssey, kde čekali, až se Atlantida ozve.
„Už uběhli dvě hodiny. Měli by už tady být“, řekl Kevin, když stál poblíž konzole, u které seděla znova Jane.
„To není dobré“, řekla Helen.
„Ne, to ne“, řekl Abraham.
„Nejspíše museli předčasně vystoupit z hyperprostoru. Letěli na jedno ZPM, které už nemělo dostatečnou energii, a McKay to podcenil. Doufal v to, že jim to vyjde až sem. Měli jsme jim jedno ZPM dát“, řekl Kevin a přišel ke zbylým dvěma velitelům.
„Co budeme dělat?“ zeptala se Helen.
„Nejdříve se spojíme s přestupní stanicí, jestli ji nekontaktovali. Jestli ne, tak budeme muset letět zpáteční cestu, až k původní planetě Atlantidy“, odpověděl Kevin.
„Víte, kolik bych takových skoků bylo?“ zeptal se Abraham.
„Jo, vím. Přesně čtyřicet pět skoků. Ještě, že máme dálkové senzory. Můžeme se rozdělit. Já s Odysseou poletíme na původní místo Atlantidy. Budeme tam během hodiny. Athena a Apollo se budou střídat ve skocích. V prvním bodě třeba vystoupí Apollo a ve druhém zase Athena, nebo obráceně. To je jedno. Takhle se můžete střídat. My s Odysseou to budeme pročesávat pořádně od začátku“, odpověděl Kevin, který už to měl naplánovaný.
„Ty to máš nějak naplánovaný“, řekla okouzlená Helen.
„Myslím na každou možnou situaci. Tato byla mezi nimi“, odpověděl Kevin.
„Dobrá, tak jdeme na to“, řekla Helen.
Oba velitelé se nechali přenést na své lodě a vyrazili na zpáteční cestu.

Prostor, Atlantis, operační
Rodney seděl u jednoho terminálu, na kterém měl položený laptop, kterým vypínal všechny nepotřebné systémy. Elizabeth pochodovala ve své kanceláři a přemýšlela o možnostech, které mají. Během několika minut za ní přišel John, který přemýšlí stejně jako ona.
„Už jsi na něco přišel?“ zeptala se Elizabeth, když jej viděla před sebou. Sedla do křesla stejně jako on.
„Ne. Podle diagnostiky hyperpohonu je prý vše v pořádku. Jenže nemáme dostatek energie na jeho použití.“
„Jaké máme možnosti? Nikde poblíž nás není žádná planeta. Není žádný způsob jak se spojit s Odysseou, která by nám právě teďka mohla pomoci nejvíce.“
„Rodney něco určitě vymyslí. Chce být hrdinou“, řekl John.
„Hrdinou být nechci, i když bylo by to dobrý“, ozval se Rodney, které stál u dveří.
„Máš něco?“ zeptala se Elizabeth.
„Dva mega-velké průšvihy“, odpověděl Rodney a sedl vedle Johna.
„Tak povídej“, řekl John.
„Hlavní problém je ZPM. Spotřeba energie je veliká, doporučuji stáhnout štít až k věži“, oznámil současnou situaci Rodney.
„To ale budeme vystaveni vesmíru“, řekl John.
„Jo, ale nic jiného nám nezbývá. Jestli takhle budeme využívat štít, nezbude nám dost energie na to, aby nás nalezli. Vsadím se, že je už napadlo, že jsme předčasně vystoupili z hyperprostoru. Určitě nás už hledají.“
„Kolik dostaneme času, když stáhneme štít k věži?“ zajímalo Elizabeth.
„Ke dvaceti hodinám nám přibude celý den“, odpověděl Rodney.
„Souhlasím. Oba se ujistěte, že všichni budou přestěhováni do hlavní věže“, rozhodla Elizabeth.
„Jistě. Jakmile budeme hotovy, ozveme se ti“, řekl John, než s Rodneym odešli z její kanceláře.

Prostor, Athena, můstek
Athena vystoupila jako první z hyperprostoru v určeném bodě.
Helen stála u boční obrazovky, na které byla zobrazena oblast, až kam mohly dálkové senzory dosáhnout.
„Dálkové senzory nic nezaznamenávají. Je tu čisto“, oznámil Pavel. Helen také nic neviděla na senzorech a tak vydala rozkaz: „Skočte do hyperprostoru. Zastávka číslo dvě.“ Jakmile usedla do svého křesla, Athena se dala do pohybu a vstoupila do hyperprostoru.

Mezi Mléčnou dráhou a galaxií Pegasus
Přestupní stanice
Podplukovník Carterová s doktorem Leeem konečně zprovoznili umělou gravitaci a tak mohli normálně chodit. Právě teď oba sedí u počítačů a čekají od některé z lodí zprávu o stavu Atlantidy. Když Sam spouštěla diagnostiku celé funkční základky, brána z Pegasu se otevřela.
„Přestupní stanice, tady Odyssea“, ozval se Kevin.
„Kevine, tady Sam. Jaká je situace?“
„Atlantida úspěšně vstoupila do hyperprostoru, jenže na určeném místě se neobjevili. Předpokládám, že McKay podcenil energii v ZPM a předčasně vystoupili z hyperprostoru. Athena s Apollem pročesávají zpáteční úsek, my jsme se vrátili na původní místo, kde byla Atlantida, a začínáme pročesávat určité úseky“, oznámil ji situaci.
„Budeš mě potřebovat?“
„Jop. Vezmi s sebou i Leea, ať se podívá poprvé do Pegasu jako já“, odpověděl Kevin.
„Jakmile se sbalíme a budeme na planetě, tak se ozveme“, řekla Sam.
„Rozumím. Odyssea konec.“ Brána z Pegasu se deaktivovala a Sam šla za Billem, který byl se židlí otočen směrem k ní.
„Na co čekáte? Jde se balit, směr Pegasus, tak pohyb“, popohnala ho Sam. Bill tedy vstal a šel za Sam.

Galaxie Pegasus
Prostor, Apollo, můstek – o půl hodiny později
Apollo opustil hyperprostor právě uprostřed prázdna.
Sedící plukovník Ellis pohlédl na Cooperovou se slovy: „Našla jste něco?“ Megan zmáčkla pár tlačítek a se zavrcení hlavou odpověděla: „Ne, pane. Senzory nic nezaznamenávají.“
„Dobrá tedy. Majore, zapojte hyperpohon. Zastávka číslo dvě.
Apollo po několika málo minutách strávené v prázdném prostoru vstoupilo do hyperprostoru.

Prostor, Atlantis, operační
Doktoři McKay a Zelenka seděli u terminálů a prováděli poslední kontrolu štítů, aby jej mohli stáhnout až k hlavní věži, kam všichni byli přesunuti.
„Vše je připraveno“, oznámil Radek.
„Výborně“, řekl na to Rodney, pohlédl na Elizabeth, která stála před ním s Johnem, a řekl: „Jsme připraveni. Čekám jen na povel.“
„Dobrá. Stáhni štít až k věži“, řekla Elizabeth a Rodney po kývnutí hlavou zmáčknul na pár krystalů.
Atlantský štít se rychle stáhnul k věži.
„Hotovo“, oznámil Radek.
„Máte pro mě nějakou dobrou zprávu?“ zeptala se Elizabeth.
„Jo, dvě. Byl jsem schopen přesně vypočítat naši polohu a hyperpohon je v pořádku“, odpověděl Rodney.
„Můžeme teda použít bránu?“
„Ne. Jestli chceme aktivovat bránu, musíme zůstat namístě. Na to letíme příliš rychle“, odpověděl na Elizabethninu otázku Rodney.
„Sednu do křesla a zpomalím“, napadlo Johna.
„Skvělý nápad, ale křeslo se nachází mimo štít a se skafandrem na sobě křeslo nefunguje“, odpálkoval hned jeho nápad.
„Tak nám alespoň řekni, proč jsme předčasně vystoupili z hyperprostoru?“ dotázala se jej Elizabeth.
„Hyperpohon nebyl používán tisíce let. Měl dost energie v nádrži, jenže ta nešla dál. Takže se vypnul“, odpověděl Rodney.
„Předpokládám, že se staženým štítem nemůžeme do něj skočit“, řekla Elizabeth.
„Ne. I kdybychom měli štít přes celou Atlantidu, nemáme už energii. Jsme v pasti. Jestli chceme přežít, musíme se spojit s Odysseou.“
„Za jak dlouho zkolabuje štít?“
„Teď, když jsme stáhli štít až k věži, asi den a půl.“
„Madam, máme problém“, ozval se Chuck, který sledoval na obrazovce prostor, kterým prolétají. Elizabeth s Rodneym, Johnem, Teylou a Rononem se přesunuli k Chuckovi, který něco podivného zobrazil na obrazovce.
„Co to je?“ zajímalo Johna.
„Pás asteroidů?“ hádal Rodney a rovnou se i trefil.
„Zpomalit nemůžeme… Máte nějaký nápad?“ zeptala se Elizabeth.
„Kdy tam doletíme a jaký bude průlet?“ zeptal se John.
„Jsme tam asi za deset minut a pak dvě minuty průlet“, odpověděl Chuck.
„Dvě minuty průlet asteroidy?“
„Nepoletíme skrze celý pás, dotkneme se pouze okraje“, informoval je Chuck při spuštění animace.
„Nemůžeš rozšířit štít alespoň na dvě minuty?“ zeptal se John.
„Neber si to osobně, já bych rád, ale nemůžeme si to dovolit.“
„Jak velké jsou?“ zeptala se Elizabeth.
„Jsme uprostřed poměrně velké sluneční soustavy a ten pás s asteroidy byl tvořen nejspíše z rozpadlých planet… Takže asi velikostí budov a víš… Proč?“ odpověděl Rodney.
„No, máme tu kolem dvaceti lidí s Antickým genem…“
„Ne, ne, ne, ne, ne. To je špatný nápad“, začal ze sebe vykoktávat Rodney, protože věděl, o co Elizabeth jde.
„Máš snad lepší nápad?“ dotázala se Elizabeth a Rodney se zakoktal ještě více. No a tak Elizabeth dopověděla: „Takže ne. Oba sežeňte všechny, co mají ten gen, a běžte do hangáru. Vezmete si Jumpery a prostřílíte nám cestu pomocí střel.“ John se přiklonil tomuto plánu a s Rodneym šli do hangáru, kde se pomalu začali shromažďovat lidi s Antickým genem.

Prostor, Atlantis, hangár – o tři minuty později
John s Rodneym stojí před skupinou lidí, která se shromáždila v hangáru s Jumpery.
„Nemůžeme zvětšit štít, protože bysme přišli o zbytek energie. Když nevyčistíme cestu pro průlet, město bude rozerváno. Takže vezmeme všechny Jumpery a vyčistíme cestu pásem asteroidů pomocí střel“, oznámil John všem plán. Skupina, která se skládá převážně z vědců, začala panikařit.
„Promiňte“, ozval se jeden ze skupiny, který dále pokračoval: „Letěl jsem s Jumperem pouze dvakrát a nikdy jsem nevypustil střelu, takže…“
„Ale při simulacích jste střílel, ne?“ zeptal se jej John.
„No jo, ale…“
„Je to to samé. Když to zvládne McKay, tak vy také“, poukázal John na Rodneyho, který stál pár metrů vedle něj.
„Ano, podívejte, ve skutečnosti…“
„Hele, já vím, že je to nebezpečné, a že s tím nemáte hodně hodin nalétaných, ale pravdou je, že tohle je naše poslední možnost nebo…“ John nemohl najít to správné slovo a tak za něj Rodney dopověděl: „Nebo zemřeme.“
„Tak jdeme na to“, řekl John, když viděl skupinu lidí, která se do takového nechce pouštět, když vědí, že mohou zemřít. Ale jak řekl John, je to jejich poslední šance jak přežít, takže všichni začali nastupovat do Jumperů.

Prostor, Atlantis, operační
Elizabeth přišla k Chuckovi, který na její povel otevřel hangárová vrata. Pak zapnul Elizabeth vysílačku, která řekla: „Máte zelenou. Hodně štěstí.“

Prostor, Atlantis
Jeden Jumper za druhým začal vylétávat z Atlantidy.
John sedící v jednom z Jumperů odpověděl: „Děkuji, bude třeba.“ Pak si na obrazovce zobrazil formaci Jumperů, která byla jaksi chaotická a tak se s ostatními spojil skrze vysílačku a řekl: „Nahrál jsem vám všem do systému letovou formaci, takže se podle ní řiďte. Jakmile budete v dosahu, stříleje vše, co budete mít v cestě. Máte zásobník plných střel, takže by vám munice neměla dojít.“
„Vypadá to jak ta videohra s asteroidy“, zmínil se Rodney.
„No, když ti to pomůže.“
„Ta hra mi nikdy nešla. Jednou jsem nahrál nula bodů.“
„No, tak teď máš způsob, jak se zlepšovat“, řekl mu na to John a všichni podle nahrané formace se srovnávali do vodorovné linie.

Prostor, Atlantis, operační
Elizabeth s Teylou a Rononem stáli před obrazovkou, na které je mohli sledovat.
„Jumpery, budete v dostřelu za tři, dva, jedna“, oznámila jim Elizabeth.

Prostor, Atlantis
John na nic nečekal a hned vydal rozkaz: „Začněte!“
Jumpery ve vodorovné formaci začaly podle pokynu střílet. Pro některé vědce je to novinka a střílí opatrně, ale i tak mají přesné zásahy. Jeden asteroid za druhým před nimi mizel.
„Pěkná střelba“, pochválil je John.
„Je jih mnoho a letí moc rychle. Nedostaneme je všechny“, řekl Rodney.
„Tak vystřel všechny čtyři najednou“, odpověděl mu na to John.
„Hele, nezvládnu čtyři střely najednou.“
„Soustřeď se.“
„Lépe se ti to řekne, než udělá“, odpálkoval ho Rodney a najednou se začal soustředit.
S Jumperu vyletěly čtyři střely, které mířily na asteroidy. První, druhá i třetí střela měla štěstí, jenže čtvrtá střela se netrefila a asteroid mířící k Atlantidě prolétl kolem Jumperu, který pilotoval Rodney.
„Sakra.“
„Dobrá. Zapomeň na to. Máš pravdu. Nemůžeme je dostat všechny najednou“, řekl John.

Prostor, Atlantis, operační
Nervózní Elizabeth sledovala obrazovku, na které nemohla vidět, jestli Jumpery odstranily dostatečné množství asteroidů z cesty. Pak se zeptala Chucka: „Odstranili z cesty dostatek asteroidů, abychom bezpečně proletěli?“
„To každou chvíli zjistíme“, odpověděl na to Chuck, jelikož i on to nevěděl.

Prostor, Atlantis
Jumpery se velice rychle dostávaly ke konci pásu asteroidů. Některé z nich, které nesestřelili, letěly k Atlantidě a tak se McKay zeptal: „A co teď?“
„Na můj povel ty, Bolton a Levine opustíte formaci a vrátíte se k městu. Odstraníte zbylé asteroidy“, odpověděl John.
„To zní důležitě… Možná by to měl být…“
„Teď“, dal John všem třem povel k návratu k Atlantidě. Všechny tři Jumpery se otočily a vyrazily na zpáteční cestu k Atlantidě. Hned po otočce jeden z nich vystřelil a rovnou trefil asteroid.
„McKayi. Vlevo máte jeden“, spojil se s ním Levine.
„Vidím ho.“
„Dopad za deset vteřin“, oznámil mu Levine a McKay svou myslí aktivoval v zásobníku dvě střely, které vyrazily rovnou na asteroid, který mířil na jednu z věží na Atlantidě. Během několika nanovteřin byl zničen, ale McKay měl pak dost práce, aby se sám vyhnul Atlantidě, jelikož mířil přímo na ni. Rychle popadl řídicí páku a zvednul Jumper nahoru. Stačilo jen trošku a byl by narazil do věže. McKay si oddychnul a pokračoval v honu na asteroidy.

Prostor, Atlantis, operační
Elizabeth, Teyla, Ronon i Chuck pocítili dopad jednoho z mnoha asteroidů na Atlantidu, se kterou to pěkně otřáslo.
„Co to bylo?“ zajímalo Teylu.
„Menší kousky, které unikly“, odpověděl Chuck. Stačila jen vteřinka a s městem to zatřáslo mnohem více než předtím.
„Menší kousky? Spíše pořádné kusy. Takhle z toho města nic nezbude“, řekla Elizabeth.
„Zatím došlo k poškození pouze vnějšího okraje města“, zjišťoval Chuck údaje o poškození Atlantidy na svém počítači.
„Doufejme, že to tak zůstane“, přála si Elizabeth.

Prostor, Atlantis
Jumpery už dorazily na samotný konec, kde zničily poslední kusy asteroidů.
„Dobrá tedy. Jsme skrz. Teď se vrátíme a zničíme ty zatoulané.“

Prostor, Atlantis, operační
Všichni, co byli na Atlantidě, stáli v operačním, kde jen poslouchali a pociťovali dopady zbylých asteroidů. Po napínavých vteřinách zapípal Chuckův počítač, který udával, že už jsou z pásu asteroidů venku.
„Výborně. Jaké jsou škody?“ zajímalo okamžitě Elizabeth.

Prostor, Atlantis, hangár
Jeden Jumper za druhým přistával v hangáru a John rychle po zaparkování šel za Rodneym, který vycházel z Jumperu.
„Nechápu, že to vyšlo“, řekl s úžasem Rodney.
„Šlo ti to dobře. Ještě, že to Elizabeth napadlo“, pochválil ho John.
„Johne, Rodney, okamžitě přijďte do operační“, ozval se Elizabethin hlas z interkomu.
„Ale co zas?“ zakňučel Rodney a oba šli za ostatníma.

Prostor, Atlantis, operační
Rodney s Johnem rychle přiklusali do operační, kde na ně čekala špatná zpráva.
„Co se stalo?“ zeptal se John.
„Vím, že v tuto chvíli je nám k ničemu, ale nemáme hyperpohon“, odpověděla Elizabeth, která stála před Radkem.
„Několik asteroidů dopadlo na město a poškodilo jednu řídící jednotku. I přesto, že by nás Odyssea našla a poskytla ZPMko, nemůžeme skočit do hyperprostoru“, dopověděl vzniklou situaci Radek.
„No, bezva. Ty asteroidy mi vážně nikdy nešli“, řekl na to Rodney.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Je to už pár hodin, co na Odysseu byla přenesena Sam s Billem. Právě teď letí hyperprostorem na po trase, kterou teoreticky letěla Atlantida. Za několik málo minut budou stavět na třetím určeném místě.
Sam s Kevinem a Billem se nachází v místnosti s jádrem, kde se snaží ještě více zvětšit rozsah dálkových senzorů. Kdyby se jim to podařilo, nemuseli by tolikrát vystupovat z hyperprostoru. I když u nich je to jedno, když mají do systému lodi zapojená obě ZPMka, která v tuto chvíli pracují na poloviční výkon.
„Kvasire, Kvasire…“ začal Kevin promlouvat Kvasirovi do jeho systémové duše: „Jestli mi s tím nepomůžeš, tak řeknu Jane, že se s tou chytrostí spletla. Protože tohle by měla být pro tebe hračka, nemám pravdu?“ Připadal si jako idiot, když mluvil k jádru. Po chvilce povzdychnul a sedl na židli, která byla hned za ním.
„Musíš být na něj hodný“, řekla Sam.
„Já nevím, co na něm Jane vidí. Škoda, že je to jenom hologram, protože bych mu nakopl tu jeho šedivou prdelku“, řekl Kevin a čekal na moment, kdy se objeví Kvasir. Ten moment nastal okamžitě, jenže s velkým překvapením. Kvasir si pomocí jádra udělal malého klona, kterému dal úkol, aby ho splnil. Mini-klon přišel ke Kevinovi, který o něm neměl ani tušení, a pouhým dotykem mu dal malinký elektrický šok. Kevin spadnul na podlahu na zadek a rychle se otřepal, jelikož mu naskočila po celém těle husí kůže.
„Sakra! Kvasire!“ Mini-klon se začal smát a Kevin mu na oplátku podkopl nohy a mini-klon spadl na zadek jako on a přestal se smát. Hologram Kvasira byl schovaný za jádrem a po chvilce zmizel, jelikož věděl, že Asgárdko jej zastoupí.
„Kvasire, jsi Asgard, ne idiot! Tak přestaň s těmi schválnostmi!“ zakřičel naštvaně Kevin.
„Byl by na tebe hodný, kdybys byl ty na něj hodný“, ozvala se Jane, která stála u otevřených dveří do místnosti.
„No jo“, zabručel Kevin a vstal z podlahy. Jane se usmála a šla k mini-Asgardovi, který byl velikostí ročního dítěte. Vzala si Asgarda do náruče a začala si s ním hrát. Nabručený Kevin sedl vedle Sam, která na něj udělala ten její kočičí roztomilý obličej. Kevin se usmál a pak se zaměřil na mini-Asgarda, kterého lechtala Jane.
„To máš za to, ty šedivá prdelko“, pomyslel si Kevin. Jane pak s Asgárdkem přišla ke Kevinovi, který od nich odvrátil hlavu. Když se po několika vteřinách otočil zpátky, Asgardík se na něj usmíval s růžovými tvářičkami, že i Kevina to překvapilo.
„Ahoj. Jakpak se jmenuješ?“ zeptala se Sam
„Jsem Kaila, dcera Kvasira. Můj táta to nemyslel vážně, jen nemá tolik času, aby mohl dělat více věcí zároveň“, řekla Kaila a Jane ji posadila Kevinovi na klín.
„Kaila? Netušil jsem, že Kvasir má dceru… A jak to, že nejsi hologram? Vždyť vaše těla umírala a proto jste všechny vaše vědomosti nahráli do jádra, které díky vám nám pomůže v bojích proti nepřátelům“, zeptal se Kevin na to, co zajímalo i ostatní, jelikož Asgardi byli samé klony klonů. Nedokázali vyřešit jejich fyzickou strukturu, která by dokázala vydržet déle než pouhých pár let.
„Táta mi dal toto tělo, které jsem měla, než jsem s ostatníma zemřela. Nejsem hologram proto, že chce, abych vám se vším fyzicky pomohla, pokud zrovna budu vědět to, co po mně budete chtít“, odpověděla Kaila.
„Kolik ti je vlastně let, smím-li se zeptat?“ zajímalo Kevina.
„Pouhý rok. Plus půl roku v jádru“, odpověděla. Kevin se usmál a zeptal se jí: „Chceš někam se mnou jít? Potřeboval bych s něčím malým na můstku pomoci.“ Kaila souhlasně kývla hlavou a tak Kevin vstal a nesl ji v náruči až na můstek.
Když oba dorazili na můstek, Kevin sedl k pilotní konzole a Kailu si posadil na klín.
„Toto jsou souřadnice, odkud prvně Atlantida odletěla. Bohužel se nám ztratila. Nejspíše předčasně vystoupila z hyperprostoru a my ji teď musíme najít. Skáčeme z jednoho místa na druhý a pomocí dálkových senzorů je hledáme. Jenže senzory nejsou moc efektivní a mají krátký dosah. Potřebuji, abys jejich dosah zvětšila. Zvládneš to?“
„Ahm.“ Kaila kývla hlavou a hnedka se dala do práce. Kevin tam s ní pro jistotu zůstal, kdyby potřebovala s něčím pomoci. Po chvilce řekl: „A chtěl bych se ti omluvit za to podkopnutí“, omluvil se Kevin.
„Taky se omlouvám za ten elektrický šok, ale zasloužil jste si to“, řekla Kaila při práci, kterou zatím zvládala.

To be continued

super,zase,chci takoveho mini-asgarda domu

„Jsme uprostřed poměrně velké sluneční soustavy a ten pás s asteroidy byl tvořen nejspíše rozpadlými planety…

Ale jak řekl John, je to jejich poslední šance jak přežít, takže všichni začali nastupovat do Jumperů.

to ze mozna muzes vypustit

„No, tak teď máš způsob, jak se zlepšovat“, řekl mu na to John a všichni podle nahrané formacie se srovnávali do vodorovné linie.

Během několika nanovteřin byl zničen, ale McKay měl pak dost práce, aby se sám vyhnul Atlantidye, jelikož mířil přímo na ni.

Asgárdo
no jinak to uslo