Když už je ten čas obědu, tak proč si u něj nepřečíst další díl že? bez obvyklých keců a dalších podobných volovin vám ho sem dám a doufám, že se bude líbit alespoň tak, jako díl předešlý, čili bez otálení se na to vrhněte a zanechte stopu
korekce Jakop, Patas...
PS: PDF opět přidám trochu později, jen co se dostanu k tomu jej vytvořit a uploadnout jej na ulozto
11. Díl (Nepřítel uvnitř - Enemy within) PART II
Mléčná Dráha, Hebridan, 9. Října 2009
Plukovník chvíli zíral na obrazovku, která se po dlouhé minutě konečně přeblikla ze zobrazení, které již znal a ukázala se místo toho šipka směrem dolů včetně narůstající číslice. Výtah jel na technologický pokrok vcelku pomalu, což dávalo mužům plukovníka Forda ještě několik dalších sekund, než se octnou na prahu smrti. Konečně to nastalo a výtah se zastavil, zvukové zařízení cinklo a ohlásilo poslední patro, čemuž všichni s překvapením rozuměli. Dveře výtahové šachty se pomalu rozevřely a z obou stran se k sobě obrovskou rychlostí blížily olověné a energetické projektily, které se zakusovaly do ochranných vest a těl mužů a žen, na obou stranách „barikády“.
„Teď,“ zařval velitel prvního výsadku a ze zadních pozic přilétlo pod nohy Hebriďanů několik normálních i kouřových granátů, které naprosto fantasticky zlikvidovali první stojící obrannou linii.
Jaké bylo překvapení, když ani jeden člověk ve výtahu nezahynul a byl maximálně zraněn na nohách či rukách, což se vzhledem k možnostem dalo považovat za zázrak. Nezranění vyběhli z výtahu a zajistili nejbližší metry chodeb, v nichž byla početná posádka dalších obránců, kteří čekali na svoji příležitost. Zranění se vyplazili ven z výtahu a umožnili plukovníkovi přivolat jej. Ten tak ihned uskutečnil a poslal svým mužům další posily, které se mohly ihned zapojit do přestřelky, která se v úzkých chodbách základny odehrávala. Podle očekávání vzduchem létala hlavně energie v podobě zelených pulsů, které se zahryzávaly do zdí a vyčnívajících částí těl, neboť palba musela být opětována, aby se zabránilo průniku k výtahu, kterým právě přijížděly posily. Když z výtahu vystoupil plukovník Ford, nestačil se divit. Nikde neviděl mrtvoly pozemských jednotek. Rychle přispěchal k prvnímu zraněnému a i přes hluk pálících zbraní začal zjišťovat situaci.
„Tohle jsem rozhodně nečekal.“
„Poručík Teeg přišel s nápadem, že muži v popředí dostanou veškeré neprůstřelné vesty, které nás měly ochránit déle než jedna a sami se ukryli za nás, což jak vidíte, fungovalo na sto procent, neboť jsme do jejich řad vhodili několik granátů a bylo po prvotním odporu,“ syknul bolestí zraněný, když ho plukovník poplácal po rameni.
„Vydržte to vojáku,“ povzbudil jej plukovník a připojil se k Teegovi, který právě přeběhl chodbu za jeden z výběžků, čímž na sebe na chvíli strhl palbu, která s dalším přilétnuvším granátem na chvíli ustala.
„Ta základna to má přežít v celku,“ zakřičel Ford za Teegem, který se jen usmál, hodil rybičku do chodby a z pokleku plnou dávkou ze své P-90ky pokropil přední řady ničím nekrytých a zraněných obránců. Teeg neohroženě postupoval vpřed a muži jej následovali, když se obrana pod příchozí palbou a dalšími posilami bortila jako domeček z karet. Podobná situace probíhala i ve vedlejších chodbách, kde však postup nebyl tak rychlý a přímočarý, což obráncům vyhovovalo více. Bohužel je to už dlouho trápit nemuselo, jelikož se jim do zad dostal Teeg se svoji jednotkou a nemilosrdně je postřílel. Muži zastavili palbu a zkoncentrovali se u vstupu do další části základny, která vedla do laboratoří a ke schodišti.
„Pane, první sekci jsme zabezpečili, máme pokračovat do další?“
„Výborně Teegu, věděl jsem, že nám budete platný,“ pochválil si svůj výběr Ford, ale odmítl okamžité pokračování, neboť chtěl počkat na další muže, aby se zároveň pokryla větší oblast.
„Doufám, že Kvasir tady odvedl prvotřídní práci,“ podíval se na hodinky a pak směrem k výtahu, z něhož vyběhla další devětadvacetičlenná jednotka.
„Vidím, že bychom čekali dlouho a nikde není záruka, že Kvasirovu záplatu nepřekonají, takže to odstartujeme,“ podíval se opět na hodinky a dal zelenou dalšímu průzkumu, který ihned započal.
Muži otevřeli dveře, jimiž ihned prolétly zelené projektily, proti nimž se jako odpověď vydala dvojice flashbangů, paralyzující své oběti a útočníci tak mohli směle pokračovat. Teeg ještě v rychlosti nařídil svázat je a ukrýt v jedné z laboratoří, na něž vojáci narazili. Teeg pomalu seběhl schody a se zbraní neustále namířenou před sebe koukal do všech stran i mezi schody, kde byly malé škvírky. Když se o schody rozrazila zelená střela jednoho z Hebriďanů, málem poskočil na místě. Rukou ihned zastavil postup a opatrně vykoukl ze zákrytu schodů, ale musel se ihned skrýt, aby neschytal jeden z pulzů. Navíc musel hodně rychle sprintovat do schodů, když se od zdi přímo k němu odrazil předmět podobný pozemskému granátu.
„A kurva,“ doslova po čtyřech vyběhl po schodech, když se k jeho zadku vydalo velké množství střepin.
„Do prdele…ten hajzl mě trefil do řitě,“ chytil se Teeg za levou půlku a nahmatal ve svém opasku připevněný granát.
I přes bolest se po schodech svezl dolů a hodil je někam směrem, kde očekával další obránce. Další muži učinili stejně a kromě výbušných granátů vhodili kouřový, který jim umožnil vběhnout do chodby, kam přistálo několik hebridanských výbušných zařízení. První větší ztráty „konečně“ přišly a podlaha se zabarvila pozemskou krví. Teeg všechno sledoval škvírou mezi schody a polohlasně zaklel, neboť jej jeden z jeho kamarádů postavil na nohy. Když ho chtěl vyvést po schodech nahoru Teeg jej zastavil a dal jasně najevo, že se nebude s kouskem železa v prdeli schovávat někde mimo boj, když jeho kamarádi pokládají své životy.
„Je to tvůj zadek,“ usmál se jeho kamarád a zakryt sprintující bandou vojáků pomalu dokulhal do nižšího patra, kde si sedl na nejspodnější schod, když se v dáli chodby ozvalo několik výbuchů a hustá palba zbraní obou druhů.
Po schodech konečně seběhl i Ford s velkým počtem posil, které před pár okamžiky přijely výtahem.
„První patro je naše a toto je údajně poslední, alespoň to tvrdil jeden z vědců, kterého jsme zajali v místní laboratoři,“ posadil se vedle Teega, z jehož levé půlky kapala krev.
„Právě jsem se chtěl zeptat, jestli máte své dny, ale asi to není moc vtipné,“ podíval se na Teega, který dal tušit, že opravdu nebylo.
Ford se odpoutal od Teega a vběhl do chodby, která ústila velkými vraty vedoucími do místnosti s počítači ovládajícími satelity. Plukovník přistoupil ke dveřím a vyzval všechny uvnitř ke kapitulaci.
„Vzdejte se a můžeme se vyhnout krveprolití, které stejně nemáte šanci přežít, neboť nás je víc jak tři sta,“ apeloval na jejich zdraví rozum, avšak odpověď stále nepřicházela.
„Máte půl minuty na rozmyšlenou, pak vtrhneme dovnitř a postřílíme každého, kdo se jen pohne,“ podpořil své „vyjednávání“ výhružkou.
Čekat ale nemusel tak dlouho a dveře se pomalu otevřely. Připraven na cokoli namířil svoji P-90ku do škvíry s ukazováčkem na kohoutku. Najednou se ozvala rána a skrz dveře prolétlo několik zelených zbraní, které byly zajištěny a nebyly schopny nikomu ublížit. Tou ranou byla jedna ze zbraní, která se o dveře zastavila. Ford opatrně nahlédl jedním okem přes hranu dveří a jediné, co uviděl, bylo dvacet mužů s rukama za hlavou.
„Vzdáváme se,“ až teď pronesl jeden z nich a de facto předal kontrolu nad stanicí, která byla stále napadena Kvasirovým virem.
Mléčná Dráha, Země, 9. Říjen 2009, 5 hodin po útoku
Země a konkrétně vrchní velení USA a Ruska se jen těžce vzpamatovávalo z direktu, který jim uštědřil nejhledanější muž na Zemi. Prozatím hypotetické zničení Suvorova a jisté těžké poškození druhého křižníku – Hammonda bylo tlustou čárou přes rozpočet, což na nikom nenechávalo jedinou nitku suchou, neboť jediná obranyschopná základna teď ležela na jižním pólu a druhá dvě stě dvacet pět milionu kilometrů vzdálena od Země, na čtvrté planetě Sluneční soustavy – Marsu. Její nadzemní část byla po čtyřech měsících konečně uvedena do provozu, i když ne vše prozatím fungovalo tak jak mělo. Tím hlavním nedostatkem byla nemožnost doručit ovládané drony k Zemi, neboť na takovou dálku křeslo nebylo dost silné. Proto Radek s Rodneym vymysleli síť satelitů, které by byly kompatibilní s antickou technologií a umožnily by přenášet vědomé příkazy přímo dronům tak, že by byly schopny doletět až k Zemi, kdyby toho bylo zapotřebí. Satelity dnes ale vůbec nikoho netrápily, protože všechny hlodalo video, které bin Ládin poslal jen několik okamžiků po útoku na oba křižníky.
„Už je to několik hodin, já říkám, že nezaútočí,“ křičel přes celý dav jeden z příslušníků náčelníků generálního štábu.
„Já si naopak myslím, že útok přijde s příletem zbytku flotily,“ kontroval O’Neill, který moc dobře znal taktiky „vesmírných“ teroristů.
„Protože pokud byli schopni dostat ty bomby do lodí, tak určitě zjistili, že bomby vybuchly jenom dvě. Čelíme vážnému úniku informací a ohrožení národní bezpečnosti,“ pokračoval O’Neill, který tušil, že pokud lodě nenavážou kontakt, bude pozemská flotila v naprostých troskách a Země se tak odkryje drtivému útoku Luciánské Aliance, která již dlouhou dobu prahne po modrém klenotu v děsivém temnu.
Mléčná Dráha, Hebridan, 9. Říjen 2009, 5 hodin po útoku
Základna ovládající síť satelitů již několik hodin patřila pod správu pozemského vojska, které s malou pomocí Kvasirova chytrého viru získalo přímou kontrolu nad tím, co dávalo Zemi neuvěřitelnou výhodu nad svým sokem. Toho si byli vědomi i velitelé jak útočných tak obranných sil, které už připravovaly útok za znovuobsazením základny, což by výrazně zpomalilo obsazení a následné osvobození Hebridanu. FIST se i s velkou částí jednotek SGC vydal zpět do města, kde probíhal boj doslova o každý centimetr. Když jedna strana obsadila byť jen jeden dům, následně se o něj strhla bitva, která přinesla více škody než užitku. Nejedna výšková budova se kvůli hustým a tvrdým bojům narušujícím statiku sesunula k zemi, což jen zvyšovalo počty obětí jak vojenského tak civilního obyvatelstva. Kvůli tomu se boj stal velice obtížný, neboť se ulicemi šířil štiplavý prach a kouř, který oslepoval každého bez rozdílu příslušnosti.
„Tady kapitán Gant, velitel roty Baker, před chvílí jsme zaútočili na další výškovou budovu v našem dosahu, ale ta se mi teď sesunula na půlku roty a nepřítel mě tlačí ze všech stran, potřebuju posily, hned,“ křičel i přes obrovský hluk v okolí do vysílačky.
„Posily jsou na cestě, vydržte,“ dostalo se mu jako odpověď.
S malou nadějí na přežití dneška se vrátil za jednu z vyvýšených sutin, kde se krčilo dvacet mužů, kteří byli odděleni pádem budovy od zbytku týmu, který zůstal na druhé straně silnice, na níž se válela halda sutin spolu s velkou spoustou těl. Gant ze své kapsy vytáhnul zrcátko a nahlédl za sutiny, které je dělily od skupiny přeživších obránců, jejichž řady taktéž značně prořídly. Zrcátko se přes těch několik paprsků pronikajících hustým mračnem zatřpytilo a Gant uviděl kromě několika číhajících nepřátel i tři muže ze své roty, kteří se plížili do zad nic netušících Hebriďanů.
„No ták, kde jsou ty posily,“ netrpělivě těkal mezi zrcátkem a ulicí před sebou, odkud posily očekával.
Když se jednou takhle podíval do zrcátka, ztratil své muže ze zorného pole a rozhodl se trošku vykouknout zpoza sutin, což neměl dělat. Přes celé kouřové pole prolétl zelený puls a zasáhl val v bezprostřední blízkosti Ganta, což mu vrhnulo několik malých úlomků sutě do očí.
„Kurva, kurva,“ proklel sám sebe a sesunul se dolů, aby si mohl čutorou vymýt oči.
Naopak odstřelovač, který vystřelil po Gantovi zkontroloval okolí a snažil se najít další cíl. Konečně jednoho našel, když se jeho mozkem prohnala olověná kulka trhající zadní část lebky na kusy. Muži sedící vedle snipera s sebou škubli úlekem a schovali se za jeden z pilířů, na němž bylo dříve přichyceno sklo výškové budovy.
„Mám ho šmejda,“ podíval se pozemský odstřelovač směrem ke Gantovi, když jeho hlavu zasáhl zelený puls.
Kousky mozku se rozprskly po okolí a hebridanský odstřelovač tak Zemi připravil o další drahocenný život. Gantovi se konečně podařilo vymýt z očí veškeré úlomky sutin a prachu přičemž se mohl i se silně zarudlýma očima vrátit na své místo, odkud měl nádherný výhled na druhou stranu barikády. Opět vytáhl zrcátko, aby spatřil, jak se plazící trojice staví na nohy a kropí těla Hebriďanů přikrčených za podpěrnými sloupy z pravého boku. Zaťatými lícními svaly pozoroval přestřelku, když se všichni tři sesunuli mrtvi k zemi. Odstřelovači z jiných budov zpozorovali přestřelku a vykonali, co bylo potřeba. V tom se nad hlavami roty Baker prohnaly čtyři pozemské stroje, které s požehnáním velitelů z mobilního velitelství prošpikovaly budovy stovkami ostrých kulek z minigunů a několika raketami, které jim ještě po vzdušném boji zůstaly. Výškové budovy dostaly řádně na frak a další ztratily alespoň několik svých částí, když se některé sekce naprosto očekávaně sesunuly. Většina odstřelovačů, kteří se ve vysokých patrech budov nacházeli, byla mrtvá a se zbytkem už si pozemští snipeři hravě poradili.
„Snipeři v sekci tři eliminováni, teď si můžete podat pěchotu,“ oznámil velitel letky dívajíc se do ulic, kde se křížila palba kulek a zelených pulsů.
„To je pohled, přál bych vám ho vidět,“ pozoroval v jiné části města tutéž scenérii prachu, štiplavého kouře a energie rozbíjející se v okolí pozemských jednotek.
Při dalším takovém přeletu jiné části města, kam se boje ještě nedostali, koupil jeho stroj dávku energie v podobě hebridanského ekvivalentu pozemské bazuky. Neovladatelný stroj zabřednul do nekontrolovatelných otáček a v plné rychlosti se rozplácl o jednu z budov, která konečně doznala bitevního šrámu. Pád stroje pozoroval i voják, který před malou chvílí volal o posily. V hlavě mu probleskl malý náznak viny, ale to ihned hodil za hlavu, neboť se jeho rota spojila s další, která již několik minut téměř stála na místě a ostřelovala vyvýšené pozice hebridanských mužů a žen. Ti tohoto vyvýšení využili a vrhli na pozice pozemských jednotek velké množství výbušných zařízení, která dopadla jen několik metrů od cílů. Vzduchem se roznesly hlasité exploze trhající sutiny na prach a s nimi i několik těl mrtvých, ale i živých pozemšťanů. Jako odpověď se jim dostala palba P-90 a M203jek, které ze svých hlavní kromě kulek pálily i granáty. Stejně jako před malým momentem i nyní se do vzduchu zvedlo mnoho prachu a sutin, ovšem účinek byl podle očekávání menší.
„Musíme se dostat výš,“ přemýšlel jeden z velitelů přidružené roty, když se nad jeho hlavou prohnala trojice 302jek pálících miniguny do hebridanských pozic. To dalo příležitost pozemským jednotkám vyběhnout na pozice svých ostřelovačů, kteří měli plno práce s krytím se před projektily stíhaček. Když všechny tři přestaly pálit, naskytlo se okénko ke zjištění stavu útočníků, kteří však naprosto neočekávaně stáli doslova na prahu a po třech až čtyřech v jedné vlně skákali přes sutiny. Boj tělo na tělo více vyhovovalo pozemským jednotkám, které byly v této oblasti přece jen lépe vycvičeny, za což mohlo SGC i IOA děkovat Rononovi a Teal’covi, jejichž výcvikový program konečně nesl své ovoce. Hebriďané byli vcelku rychle přemoženi a operace obsazení města se tak mohla znovu posunut do dalších rovin. Jednou z nich bylo využití FISTu, který se konečně v plné síle zapojil do bojů v ulicích hlavního města. Střílel, drtil, rozrážel, prorážel, dělal vše, na co byl postaven a jeho přítomnost byla na průběhu bojů znát. FIST vháněl Hebriďanům strach do žil a demoralizoval jejich snahy, které s jeho příjezdem přišly vniveč. Při jednom takovém útoku projížděl sutinami právě spadlého dvoupatrového bloku, který kromě několika hebridanských vojáků uvěznil i několik desítek civilistů. Biometrické senzory pochopitelně všechno zachytily, ovšem FISTu podobné stroje se z ničeho nic vyhouply přes hromadu sutin a zamířily plnou parou k pozemskému ekvivalentu.
„Tři tanky na dvanácti hodinách,“ oznámila Stirlingová, která na ně zaměřila hlavní baterii.
Travis dupnul na plyn doufaje, že větší rychlost znemožní protivníkům efektivní cílení a možný zásah. To samé se mohlo stát i Stirlingové, ovšem systém náprav alespoň z části kompenzoval výkyvy, takže kokpit zůstával docela nehnutě. Stirlingová zaměřila první hebridanský tank a s plnou parádou do něj naládovala tolik energie, že by rozsvítila celé město. Tank pochopitelně explodoval a poškodil své blízké sousedy, s nimiž exploze trhla a neumožnila jim střílet. To samé se ale nedalo říct o FISTu, jenž konstantní rychlostí uháněl ke zbylé dvojici a pálil do nich vším, co měl. Tři výstřely, a bylo po boji. Stav tři ku nule pro FIST, jehož štít zasáhl jen jeden výstřel a tak náhodně, že byla ztráta síly zanedbatelná.
„Velitelství, tady Travis, právě jsme poměřili síly s hebridanskými tanky. Pozitivní věc je, že nemají štíty, ta horší stránka může spočívat v jejich počtu. Což mě přivádí, že budu potřebovat 302jku na průzkum.“
„Majore, tady generál Brown, musíte chvíli počkat, právě doplňujeme palivo,“ ukončil spojení a přeběhl k jednomu z pilotů, jejichž stroj měl téměř plnou nádrž.
„Poručíku, vaším novým cílem je průzkum nejbližšího okolí této oblasti,“ ukázal na mapě a předal ji do rukou pilota, který ji hodil do kokpitu a vyrazil hned za ní.
„Hledám něco konkrétního?“ otočil se na žebříku a zůstal stát s jednou nohou v kokpitu.
„Major Travis by rád věděl, kolik tanků na něj v blízké budoucnosti čeká,“ usmál se Brown a odešel zpět do mobilního přívěsu, který sem tam schytal nějakou tu energii z odstřelovačské pušky.
„Udělejte už něco s těmi odstřelovači,“ trochu nasupeně prohodil k vojákovi po své pravici a ten s patřičným respektem zasalutoval a dle regulí odpověděl.
„Provedu, generále,“ připažil svoji ruku a vzal si s sebou čtveřici mužů, kteří zaběhli do pár desítek metrů vzdáleného lesa, odkud výstřel přišel.
Mléčná Dráha, Země, Nevada, 10. Říjen 2009, 14 hodin od útoku
Čtrnáct hodin po útoku Al-Káidy se stovkám příslušníků hasičského sboru Oblasti 51 díky obrovskému úsilí a nasazení podařilo dostat plameny z doku Suvorova konečně pod kontrolu, což umožnilo alespoň částečně zjistit napáchané škody. Předběžné zprávy bohužel nebyly vůbec pozitivní. Suvorov byl kompletně zničen, a co nezpůsobil výbuch, dokonal silný oheň a pěna hasičského sboru. To co zbylo ze Suvorova, nejnovější pýchy pozemské flotily, byla jen pozohýbaná kostra držící poslední začernalé zbytky trupu vytvořeného z naquadahu, trinia a uhlíku. Alespoň takový pohled se naskytl skrze velké množství kusů zborceného doku, který nemohl explozi bomby a následně Suvorova ustát. Ani vedlejší doky nezůstaly netknuté a napáchané škody tak prozatím mohly teroristy z Al-Káidy těšit. To samé už se nedalo říct o O’Neillovi, který více jak osm hodin čekal na kontakt zbylých lodí, aby je mohl předem varovat o možnosti nastražených bomb. Když se blížil čas návratu všech lodí, atmosféra stále více houstla a netrpělivé přešlapování převládalo u velkého množství lidí přítomných v hlavní řídící místnosti pozemské obrany v Pentagonu.
„Pane, pokud by lodě vyrazily hned po vydání rozkazu, měly by se dostavit za necelou minutu,“ přišel Jackovi oznámit prošedivělý Walter, jehož tvář neskrývala strach z nadcházejících okamžiků.
„Díky Waltře, doufám, že zprávu dostanou ihned po výstupu z hyperprostoru?“ informativně se optal, zatímco se zvedl od svého stolu a spolu s Walterem se vydal do místnosti plné lidí generálního štábu náčelníků.
„Ano, zpráva je již vyslána do pravděpodobné oblasti výstupu z hyperprostoru,“ ukázal oblast na obrazovce zobrazující okolní vesmír kolem Země.
Obrazovka odpočítávala poslední vteřiny, když naprosto nečekaně na samotném počátku planetárního bloku, všechny čtyři křižníky vystoupily z hyperprostoru.
„Pane, jsou u Pluta,“ ihned vystřelil Walter, a aniž by čekal na rozkaz, snažil se navázat kontakt s loděmi.
Odpověď přišla rychle a s ní i rozčtvrcený obraz, na němž se objevily všechny čtyři obličeje pozemských velitelů. Všichni se dle etikety pozdravili, ale závažnost situace si žádala rychlé jednání.
„Okamžitě zkontrolujte záložní řídící místnost, na všechny lodě mohly být uloženy bomby, které můžou každou chvíli explodovat,“ vystrašil všechny posádky můstku O’Neill.
Všichni kývnuli na podřízené po své levici, kteří se spojili se záložní řídící místností, která se tak na chvíli stala terčem všech obav. Nikdo si nedovolil ani kýchnout, natož aby promluvil. Více jak minutu dlouhé napětí by se dalo krájet, když se ozvaly čtyři silné exploze.
23.7.2013 07:57:17
A koukni se na skóre 
A s pár lidmi 
(preto sa to vola fanfikcia)
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
