"Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei

[Aiwendill]

neviem prečo, ale všetci sa na mňa divne pozerajú, lebo sa ešte dva dni po prečítaní tej ódy rehocem...

Ja si Johna jako Spidermana představuju podobne jako to bylo v tom dílu jak se měnil na brouka (Instinkt se ten dil myslím jmenoval), scenka jak lezl po ty stěně. Jen by místo pavuciny vystreloval náboje z P90 (nebo ze stunneru)

Takmer som si nevšimol :
Všetko najlepšie k narodeninám, hlavne zdravie , šťastie , lásku a plnoveľa nápadov .
[img][./images/thumbs/86038578364978739613_1370558619.png]http://slecinky.eu/images/86038578364978739613.png[/img]

[andoriel]

Děkuju, Puk

vše nejlepší k narozeninám ti přeje s láskou posedlík

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

[Aiwendill]

drobnosti mimo misu už nebudú?

[andoriel]

Snad zase časem, ale teď jsem se tak trochu ztratila na Zelené planetě a začínají mě tlačit nedokončená SPW, takže na další nápady už není ani čas ani síla.
Ale jednou to přijde
A třeba bude i malý komiks

[Aiwendill]

jupííííí, komiks... a kreslíš ho sama?

zelenú planétu neprezrádzaj. nevedia o nej všetci... ale priznávam, že je hodná publikovania, napríklad v drobnostiach mimo misu

[andoriel]

Komiks kreslí Maya, Já psala jenom text. Na námět mě přivedla Daša

O Zelené planetě neví nikdo, jenom Ty a Kroužek expertů
A ještě dlouho to tak zůstane

Oki. Mal by som sa staviť v AB (alebo po novom v "P" ?).

[andoriel]

Omlouvám se, Puk, nerozumím
Buď jsem nechápavá nebo je moc brzo ráno a dojde mi to později.

AB (alebo po novom v "P" ?)

SPZ Prahy.
Alebo po novom "A"?

[andoriel]

Stav se

[Aiwendill]

well, keby tá Praha nebola tak od ruky, tak by som sa stavil aj ja...

strašné bývať v takom zapadákove...

[andoriel]

Já vím, je to hrozný. Praha je jen trochu větší vesnice a ještě tak z ruky
Tak až budete mít cestu kolem, dejte vědět

[Aiwendill]

roger that

[Aiwendill]

ako pokračujú práce na komixe?

bude niečo vydané? Blíži sa Halloween, taká skvelá príležitosť...

[andoriel]

Komiks je napsaný už dlouho, ale kreslení je teď u ledu. Maya nemá čas

Právě mi došlo, kdo může za následující příspěvek. Nevíš o tom něco, Aiwendille?
Původně jsem chtěla ještě počkat, ale zítra dělám "živý exponát" na výstavě a v sobotu nejspíš půjdu za odměnu do práce
A jak jsem zjistila, Halloween je dneska
Tak se bavte

Svátek duší

Nad Atlantis se tiše snášel večer. Slunce se posledními paprsky červenalo na drobných vlnkách oceánu, než se rozbily o zubatá městská mola. I všechna okna antického města zářila teplými barvami. V každém stála vydlabaná dýně se zapálenou svíčkou uvnitř a propůjčovala Atlantis zadumaný nádech.

Šipka proletěla v malé výšce mezi věžemi a ztratila se jako duch na večerním nebi. Nikdo si jí nevšiml. Na odvrácené straně planety se za jedním z měsíců schovávala wraithská mateřská loď. Celá její posádka s napětím čekala na návrat průzkumného plavidla.
Velitel si pozorně prohlédl data a spokojeně přikývl. „Připravte se k výsadku,“ rozkázal. Důstojníci se rozběhli k jednotkám připraveným v pohotovosti u hangáru se Šipkami. Jejich piloti už nasedali do strojů. Na velitelův pokyn začala další wraithská invaze na Atlantis.
Wraithové se hned po přenesení na mnohé terasy antického města rozběhli do vnitřních prostor a v očekávání prudké obrany pevně svírali své zbraně.
Nikdo se jim nepostavil na odpor. Celá Atlantis se zdála opuštěná.
Wraithské jednotky postupovaly k městskému centru a důstojníci stěží zakrývali napětí. Zatím nepotkali ani jednoho obyvatele Města.

Hvězdná Brána v centrální místnosti byla obtočená girlandami z větví s barevnými listy, mezi nimi se leskly různě veliké červené plody a malé dýničky napíchnuté na trčících holých pahýlech větví. Zábradlí někdo obalil červenými a béžovými kusy látek. Stejné visely po obvodu místnosti ze stropu a sahaly až k zemi, kde se řasily a proplétaly, že se dalo bez klopýtání chodit jenom po určených cestičkách. Jídelna a všechny ostatní společné prostory vypadaly podobně.
Dokonce i Chuck na roh svého oblíbeného stanoviště umístil aspoň malou svíčku ve skořápce z ořechu.
Richard Woolsey si pro dnešní večer oblékl svůj nejlepší oblek a postával na ochozu nad Branou se sklenkou oblíbeného červeného vína.
Nadine v černých krátkých šatech s namalovanými velikými barevnými květy se na něho usmála a s radostným překvapením si od něj vzala druhou sklenku vína, kterou odkudsi vykouzlil.
Hezky se nám to tady schází,“ pochvalovala si Erin. Přes dlouhý tmavý hábit s kapucí nebyla skoro vidět. Jednou bledou rukou s černě nalakovanými nehty nedbale přidržovala kosu s dlouhým ostřím, druhou se opřela o zábradlí a černé vlasy stočené do loken se jí vysypaly zpod kapuce. Zastrčila si je za ucho a pak zamávala na Shanu a Andoriel, které k nim přicházely v doprovodu Nicholase Montgomeryho, převlečeného za zraněného vojáka z války Severu proti Jihu, a Tereka v pečlivě upravené uniformě své domovské planety. Shanu skoro nikdo nepoznal. Široké kalhoty harémových tanečnic měla v pase stažené pruhem plným cinkavých penízků. Prsty bosých nohou jí zdobilo několik prstýnků a nehty nohou i rukou zářily jasně červeným lakem. Vlasy měla překryty korálkovou čelenkou, ze které visely různě dlouhé třásně plné ozdob, její podprsenka se blýskala flitry a dalšími penízky a tečkou za celým jejím zjevem byl velký drahokam v pupíku, který ladil s jejími nehty. Od čelenky až k pasu jí splývaly poloprůhledné šátky a dělaly ji ještě tajemnější. Většina přítomných mužů se zarazila v řeči a sledovala ji pohledem, když šla kolem nich.
Andoriel převlek pojala po svém. V upnutém živůtku a široké sukni vypadala, jako by ji někdo vyválel ve velké hromadě shrabané ze všeho, co lze v lese najít. Ze šatů i z vlasů jí trčelo různé lupení i jehličí, na uších se jí houpaly malé větvičky s plody šípků a žaludy. Ve výstřihu měla jeřabiny a kolem pasu spletené drobné větvičky s barevným listím. Stejně jako Shana byla bosa. Její jedinou ozdobou bylo malé jantarové srdíčko na pozlaceném řetízku kolem krku.
Erin si přehodila kosu přes rameno. Jenom těsně přitom minula Richarda. Omluvně se na něho usmála a seběhla k ostatním. Nadine odložila sklenku vína a následovala ji.
Celá pozemská výprava v kostýmech se shromáždila mezi visícími závěsy v centrální místnosti. Střed nechali prázdný a očividně na něco nebo na někoho čekali.
Andoriel se rozhlédla a nenápadně mrkla na tajemného muže v masce Batmana. „Povedlo se?“ špitla, sotva se k němu dostala blíž.
Jenom přikývl a podal jí malý bílý balíček svázaný nahoře látkovými tkaničkami.
Andoriel se znovu podívala po hale a několikrát dala tajné znamení. K místu, kde stála, se přesunulo pár masek. Nikdo si toho nevšiml.

Wraithové na svém postupu Městem strnuli. Kdesi za jejich zády se ozvalo temné dunění. Rychle se blížilo, proběhlo mezi nimi a pokračovalo dál do centra. Ve chvíli, kdy procházelo kolem, někteří z vojáků ucítili letmý dotek něčeho neviditelného, jiní zahlédli mihnout se po zdi stín bez těla, cíp bílé látky, který se objevil a zase zmizel tak rychle, že si nebyli jistí, co to vlastně viděli. A všichni zaznamenali světlo. Měkké, zlaté a blikající se rozlilo chodbou, prošlo jejich středem společně s duněním a zmizelo.
Vojáci se rozhlíželi, ale marně hledali, na koho by mohli zaútočit. Po iluzích se jim střílet nechtělo. Sami temnými stíny strašili vyděšené lidi před sklizní a teď se zdálo, že na ně někdo zkouší jejich vlastní kousky.

„Vítám vás, arcikněžno.“ Richard galantně vstal a maličko se uklonil. Malý stolek, u kterého předtím seděl, byl umístěn přímo u zábradlí ochozu nad hlavní místností a ze dvou stran u něho stálo pohodlné křeslo. Volné místo nabídl Anně a čekal, až usedne jako první. „Jsme rádi, že jste přijala naše pozvání. Ty hračky, které jste na moji žádost dovezla, jsou ještě lepší, než jsme doufali,“ pousmál se.
Anička Kornilovová nebo také arcikněžna Jeana z Torigonu se také usmála a posadila se. Na výslovnou žádost vedení Atlantis odložila uniformu i všechny zbraně a přiletěla jenom malým člunem. V bohaté plesové róbě a se škraboškou z černého a bílého peří si připadala jako někdo úplně jiný. Jako ten nejtajemnější host honosného maškarního plesu.
Naklonila se, aby přehlédla celé prostranství pod sebou. Na chvíli ji překvapilo, že nikdo z přítomných nepoužil jako převlek podobu některé z mimozemských ras, pak si uvědomila, že to bylo jednou z podmínek účasti. Dokonce i sateďan Ronon Dex dostal pozemský kostým. Anička se kousla do rtu, aby se nezačala smát nahlas, když si uvědomila, koho má představovat. Ronon Dex jako barbar Conan žádný převlek vlastně nepotřeboval. Také si všimla, že ani on si nenechal zbraň. Jediná ozbrojená osoba v celém sále byla drobná smrtka s kosou.

Athosiané se zastavili před centrální místností. Posledním pohledem hodnotili přesnost útvaru, ve kterém stáli. Teyla se na ně usmála. Bylo to poprvé, co svůj rituál s uctíváním duší předků prováděli mimo svoji vesnici a ještě před jinými lidmi.
Kanaan stál uprostřed skupiny a Halling ji uzavíral. Oba postupně kývli na Teylu, že jsou připraveni.
Bubínky opět zavířily, dveře do centrální místnosti se otevřely a Athosiané spořádaně vešli. Jejich rozmístění bylo jednoduché. V nejširším vnějším kruhu se posadila omladina. Dívky i chlapci od deseti let výše. Čím blíže středu, tím starší lidé. V samém středu se pak shromáždily děti. Velký kruh nebyl Athosiany nijak přeplněn. Každý z nich měl kolem sebe dost místa. Bubny ztichly. Teyla vešla jako poslední, v nastalém tichu prošla až doprostřed kruhu, pomalu se otočila, aby se podívala na všechny shromážděné, a začala zpívat.

Andoriel využila příležitosti, když Athosiané vcházeli, aby provedla svůj malý zlomyslný plán. Společně s několika přáteli, mezi kterými nechyběla Erin, Nadine, Shana ani Ronon, obstoupili plukovníka Shepparda. Než se vzpamatoval, měl ruce navlíknuté v dlouhých bílých rukávech a Nadine mu jejich konce právě svazovala za zády.
John stál bez hnutí s Erininou kosou těsně u nosu a jenom vzteky skřípal zuby. Takhle se nechat překvapit! A to byl tak hrdý na svůj kostým Fredy Mercuryho. Teď ho z části zakrývala svěrací kazajka a znemožňovala mu volný pohyb.
Sotva Erin s kosou ustoupila, klopýtavě odstoupil a snažil se najít někoho, kdo by mu uvolnil svázané ruce. Setkával se s pobavenými pohledy nebo přímo se smíchem, ale žádné pomocné ruce nemohl najít. Při své pouti se dostal až mezi Athosiany. Uhýbali mu z cesty a odvraceli tváře. Nenechali se vyrušit. Teyla k němu stála zády.
Dostal se až do kruhu nejstarších a mračil se na malé děti, které přestaly poslouchat Teylin zpěv, pošťuchovaly se a smály se mu. I Teyla poznala, že je něco jinak a pomalu se otočila. Při pohledu na Johna se jí oči rozšířily úžasem, ale tón udržela. Sotva znatelně kývla a za stálého zpěvu si prohlédla dokonalé zauzlování Johnovy kazajky. Krátce se podívala na okraj sálu, kde se na ni mračil Ronon a vrtěl hlavou. Maličko se usmála, vytasila nůž a přeťala svázané tkanice. John na ni děkovně kývl a rychle si hledal cestu z kruhu. Mířil k místu, kde ještě před okamžikem stála Andoriel, ale ta zmizela. Zůstalo po ní jen pár poztrácených barevných listů.
Teyla se v písni blížila k závěru. Zvedla ruce nad hlavu a pomalu je nechávala klesnout. Athosiané následovali její pohyb a nenápadně se otáčeli k několika dveřím do centrály, které se začaly otevírat.
Anna na svém vyvýšeném místě vyskočila a ruce jí podvědomě sjely k bokům. Žádnou zbraň nenašla a se zlostným pohledem si zase pomalu sedala zpět. Richard se na ni povzbudivě usmál a pozvedl sklenku s vínem. Naštěstí nic neřekl, i když se musel hodně držet, aby jí neporadil, ať si užije halloweenskou párty.
Seděla vzpřímeně v křesle a mračila se na plochu pod sebou, kde postupovaly wraithské přepadové oddíly, zmateně se rozhlížely a bez povšimnutí míjely shromážděné lidi.
Pozemská expedice i Athosiané mlčeli. Sledovali Wraithy a čekali, až je pátrání omrzí.
John, stále ještě rozzlobený, stál s rukama v bok a pozoroval jednoho z wraithských důstojníků, který mířil přímo k němu. Důstojník se rozhlížel kolem sebe a šel stále dál. Plukovníkova přítomnost ho nezastavila. Ani nezpomalil a prošel přímo Sheppardem.
John sebou trhnul, ale zůstal stát a jenom si rozzlobeně odfrknul.
Důstojník vyskočil snad metr do vzduchu, když uslyšel zvuk vycházející přímo z místa, kde se právě nacházel.
Smích ozývající se celou rozlehlou místností přinutil Wraithy se otáčet dokola ve snaze najít nepřítele. Žádný nebyl k nalezení.
Erin se dotkla malého přístroje na své kose. Přiblížila se k dalšímu z důstojníků a mávla před ním ostrou čepelí. Důstojníkova zbraň se bez viditelného zásahu rozdělila. Část jí spadla na zem a Wraithovi zůstala v rukou jenom pažba. Vyjekl a odhodil i zbývající kus.
Další výbuch smíchu donutil Wraithy couvnout.
Erin se přitočila k jednomu z vojáků a jemně ho špičkou kosy píchla do pozadí. Vykřikl, vrhl se k východu a strhl sebou i ostatní.

Přepadení Atlanis se nezdařilo. Vojáci i důstojníci se hnali zpět k místům, kde na ně čekaly Šipky, a nechávali se přenést zpátky do bezpečí svého Úlu.
Velitel lodi poslouchal jejich hlášení a na tváři se mu usazoval stále zachmuřenější výraz.
Pohybem ruky všechny propustil. Víc už slyšet nechtěl. Atlantis byla na útok příliš dobře chráněná.

Wraithská loď se otočila a zmizela v hyperprostorovém tunelu. Na její původní místo se pomalu přiblížilo další plavidlo.
„Jdeme pozdě,“ zavrčela Maya.
James pokrčil rameny. Nechápal, proč je pro Mayu toto setkání tolik důležité, stejně jako nechápal, proč se má převlékat do toho, co mu nadšeně předložila. Přesto se do neforemného obleku nasoukal. Když se mu to po dlouhých úpravách podařilo, bezradně zvedl ruce.
„To nemyslíš vážně,“ řekl vyděšeně.
Maya se jenom usmála a poskočila, aby jí i její kostým sedl tak, jak si představovala.
„Budou nadšení,“ ujistila Jamese. „Můžeme jít.“
Cesta do Města byla krátká. Přistáli na molu co nejblíže vstupu do hlavní věže a rychle se vydali k Hvězdné Bráně.
Maya se zastavila uprostřed centrální místnosti a zatočila se dokola.
„Kde jsou všichni?“ zamrmlala. Slyšela hrát hudbu a šepot hlasů, ale nikoho neviděla.
James se zastavil vedle ní. „Tak kde je máš? Nechceš mi říct, že jsme sem letěli zbytečně?!“ Na Atlantis se mu nelíbilo. Pamatoval si z ní jenom zadržovací celu s pozorovatelnou.
„Rozhodně ne,“ řekl ženský hlas těsně vedle něj.
Chtěl uskočit, ale mohutný kostým mu to znemožnil.
„Klid, Jamesi,“ pokračoval hlas s tlumeným smíchem. „Hned to napravíme.“
Převlečený Wraith ještě o krok couvl, když se kolem nich zavlnil vzduch a místnost byla náhle plná lidí. Nejblíže od něj stála rozcuchaná žena, která vypadala, že právě prošla tím nejhustším lesem a část ho vzala s sebou.
Maya radostně zavýskla a vrhla se k ní. „Andoriel!“ Natahovala k ní na uvítanou ruce.
Andoriel se rozesmála. „Některé věci se špatně odnaučují,“ prohodila a přes vyděšené a protestující hlasy Maye napřažené ruce stiskla. „Máte úžasné oblečky,“ pokračovala. „Maskování už necháme vypnuté. Bavte se.“ Kývla na ně, ještě jednou si je prohlédla a vydala se ke schodům na ochoz.
Maya se spokojeně usmívala a mrkla na Jamese. Její nápad na kostýmy sklízel úspěch nejenom u Andoriel, ale také u ostatních přítomných. Všichni se chtěli blíž seznámit nebo se aspoň podívat na dvě chobotnice. Centrální místnost Atlantis byla sice mnohem výš než ve druhém patře, ale přesto je přišli navštívit Zelená a Modrej.

„Všichni přítomní byli chráněni tím zařízením, které jste přivezla.“ Richard Woolsey se už poněkolikáté zdvořile uklonil stále ještě rozzlobené Anně. „Věděli jsme o plánovaném útoku a díky vám jsme mohli uspořádat athosianský svátek duší zároveň s naší halloweenskou oslavou bez ohledu na probíhající invazi. Poslední dva příchozí jsou přátelé, kteří nás neohrozí. Museli počkat, až odletí wraithská loď, než se k nám mohli připojit.“
Anna zavrtěla nevěřícně hlavou. „Víte co?“ řekla po krátkém zamyšlení, „běžte si užívat slavnost. Jsem ráda, že vám moje „hračky“, jak jste je laskavě nazval,“ lehce kývla směrem k Richardovi, „posloužily. Víc snad ani vědět nemusím. Víno tady máte vynikající, takže se ještě chvíli zdržím.“ Podívala se na prostranství před Hvězdnou Branou, kde Shana s Terekem kroužili v rytmu Straussova valčíku. Usmála se na kohosi v černočerveném plášti s výrazným umělým chrupem. Napadlo ji, jak dlouho už netančila. Měla by to napravit.

Děkuji všem zúčastněným za souhlas s uvedením jejich osoby nebo postavy z jejich povídky. (U Shany obojí)

Užijte si cokoli, co právě dnes děláte

[Aiwendill]

Moc libilo, chci vic...

[andoriel]

Já chci taky víc, Aiwendille , ale je potřeba i penízky vydělávat, aby měla múza kde hlavu složit a čím břicho nacpat
Další "víc" určitě bude. Časem

[Aiwendill]

Materialistka...

[andoriel]

Jasně. Materialistka s hlavou v jiné části vesmíru

Moc pěkné. Odpočinková povídka. Chtěl bych vidět výraz Wraitů, když se kolem nich ozýval smích. Jak je přitom jednoduché odvrátit invazi, stačí použít správné hračky

Musím říci, že tuhle povídku jsem si ohromně užila, přestože jsem o ní tak trochu věděla předem a taky Halloween jinak moc nemusím.

Nápad se svěrací kazajkou na Johna je úžasný a potěšila mě nakonec i Teyla. když ho v ní nenechala. Hodná holka

Musím napráskat Shanu. To, že se za ní nakonec tolik mužských otočilo, byla odměna za velikou dřinu. Dalo jí strašnou práci na sebe navěsit tolik šátků (a sehnat je!). Být tajemnou v širokých kalhotách a šátcích byla v podstatě jediná možnost, jak schovat veliký zadek, ale nakonec jí ten kostým docela vyšel, ne?

Děkuju, pokračovat!