Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Díl 3x16 Destiny end of the Road I. část
Sanctuary, současnost
Rodney měl na obličeji úsměv a s tímto úsměvem vedl Sam, Jacka a Jana do své laboratoře.
„Právě data z Aschenské databáze byla tím příslovečným posledním střípkem do mozaiky,“ řekl Rodney.
„A jsou to umělé inteligence, nebo přímo jejich vědomí?“ zeptala se Carterová.
„Jsou to přímo oni, celá jejich osobnost. S tím rozdílem, že jim dáme trochu netradiční tělo,“ vysvětlil Rodney a otevřel vstup do své laboratoře. Za dveřmi jako první bylo vidět jádro, u kterého pracoval Elli a po jeho pravici byla dvojice Asgardů v holografické podobě. Trojice se ihned otočila směrem k nově příchozím.
Jack se zastavil a podíval se na dvojici Asgardů. Mlčky přistoupil blíže, podíval se nejprve na jednoho, poté na druhého Asgarda a pak jen s úsměvem prohlásil.
„Thore, rád tě opět vidím,“ promluvil a usmál se na jednoho z nich.
„Já se jmenuji Tyr. Thor stojí vedle mne.“
Jack pozdvihl obočí, lehce se usmál a podíval se na druhého holografického asgarda, který na něj upřel velké černé oči.
„I já sem opět potěšen tvojí přítomností,“ řekl Thor a pokračoval, „udivuje mě váš zájem na naší existenci. Už jednou jste nám zajistili nová těla, sice nesplnila naše očekávání, ale nikdy bych neočekával tento druh existence.“
„Však v počítačovém systému jste už byli dříve ne?“ nechápal chvíli Jack.
„To ano. Ale doktor Wallace…“ začal Thor, když jej mladík přerušil.
„Já nejsem doktor, říkejte mi Eli.“
„Dobrá tedy, i když myslím, že si ten titul již zasloužíte. Tady Eli navrhl, že by bylo možné jádro zkonstruovat v menší podobě a umístit nás na průzkumné křižníky, s přímým propojením s řídícími prvky.“
„Jako, že by ses stal onou lodí?“ ujasnil si to trochu Jack.
„Ano, loď by se stala naším tělem. Stali bychom se jakousi umělou inteligencí řídící loď,“ dovysvětlil Thor.
„To je myslím skvělý nápad. Když ty nová klonovaná těla nevydržela, aspoň takhle vás vrátíme zpět do hry. Ani si nedovedu představit, jakou posilu bychom získali na počítačovém bojišti. Přeci jenom je fakt, že během normálních střetů probíhá i bitva, co se týče nabourávání do systémů. Naše firewally se zatím drží, ale v porovnání s přeneseným vědomím,“ zasnila se ihned Carterová a ihned Eliho v jeho nápadu podpořila.
(Poznámka autora. Nainstalovat vědomí asgardů na palubu křižníků a v podstatě jim dát takovéto nové tělo je nápad autora: Daedalos304. On to první použil ve své povídce a já se pouze nechal „inspirovat“.)
Destiny, o několik let dříve
Bylo tomu již asi pět minut, co lidé opustili emzáckou stanici, a již se jim podařilo získat pod kontrolu řídící centrum na antické lodi. Druhá útočná skupina mířila na můstek, ale ještě předtím měla zajistit ošetřovnu a zabezpečit tam tak místo pro civilisty. Posledních deset mužů zůstalo prozatím v hydroponické místnosti a připravovali se na odstřižení “pupeční šňůry“, která stále spojovala antickou loď se stanicí. Jelikož stanice byla připevněna na pevno, doslova navařena na trup, tak k tomuto jemnému, nechirurgickému zákroku bylo vybráno několik kilo plastické trhaviny C4. Poslední skupina, co tu právě zůstala tak rozmístila malé cihličky rovnoměrně po celém obvodu a čekala na povel k odstřelu.
Jelikož se pozemské výpravy drželo velké štěstí, nepřátelé se momentálně stáhli a začali přeskupovat. Útok z vesmíru byl vyloučen, jelikož si únosci chtěli antickou loď ponechat, v co možná nejlepším stavu a tak nyní probíhal boj pouze na palubě této lodi. Hlavní nepřátelská linie bránila můstek, ale malé skupiny asi po pěti členech neustále napadali kontrolní místnost a někdy dokonce již čerstvě obsazenou ošetřovnu. Nepřátelské posily, z emzácké stanice, se prozatím nemohly dostat na loď díky přerušenému transportnímu paprsku. Až po pár minutách se zkusili dostat na palubu Destiny tak, že sestup řídili pomocí umělé gravitace, co byla na stanici. Jakmile senzory zaznamenaly tuto akci, tak na přerušení jejich plánu se pustil Eli, který nyní obsluhoval konzoly v řídící místnosti. Jelikož, to byla řídící místnost, tak měl přístup ke všemu, kromě pohonu, navigaci, štítům a zbraním. Ale v jeho moci zůstala podpora života a právě umělá gravitace, kterou použil na zastavení nepřátelských posil. Zesiloval a zeslaboval účinek gravitace v dané místnosti, což některé emzáky rychlostí volného pádu rozprsklo o podlahu hydroponie, až na ty méně šťastné jedince. Těch pár, co se nacházeli na rozhraní obou gravitačních pásem, doslova tyto slapové síly roztrhly ve dví. I když jeho zásahy měly žádoucí účinek na příchozí jednotky, opačný názor pociťovala desítka ozbrojenců, kteří byli poblíž této místnosti.
Zatím, co Elli se věnoval práci na konzole, tak se plukovníkovi rozezvučela vysílačka.
„Pane, tady Scott. Můstek je náš, ovládání se zdá být nedotčeno. Přebrali jsme kontrolu nad lodí!“
„Dobrá práce, ujměte se řízení a dostaňte nás odtud,“ řekl Young a kývl na Eliho, který předal vysílačkou pokyn k odpálení náloží.
Ve stejnou chvíli, kdy lodí otřásla série výbuchů, tak se aktivovali hlavní motory a loď tak opustila své místo na stabilní oběžné dráze emzáckého domova.
Neznámo kde, neznámo kdy
Daniel se probral a s bolestí hlavy se začal rozhlížet. Ležel na nějaké dece či pytli a měl na sobě prosté oblečení. Ihned poznal, že se jednalo o oblečení ze středověku. Posadil se a následně se postavil na nohy. Rituálně se snažil najít brýle, když zjistil, že vidí dost dobře bez nich. Proto se vydal k východu ze stanu, kterým prosvítalo sluneční světlo. Daniel pravou rukou odhrnul těžkou kůži a vyšel ven. Ihned se mu dostalo pohled na celé údolí plné stanů. Mezi stany se pohybovaly desítky, či stovky osob ve středověkém brnění majíc u pasů meče a v rukou halapartny. Celý tábor překypoval životem a místy se povedlo zahlédnout i koně oděné v ocelovém brnění.
„Vidím, že již si při sobě a v plné síle,“ řekl Danielovi ženský hlas.
„Ano, už je mi dobře,“ odpověděl a otočil se na ženu.
„Morgana Le Fay,“ vyhrkl po krátkém zamyšlení Daniel, co poznal onu ženu.
„Správně,“ odpověděla mu Morgana s úsměvem a vybídla jej na procházku táborem.
„Kde to jsem?“
„V říši povznesených. Je to jen vnímání tvoji mysli, že právě tak vypadáme,“ vysvětlila Morgana.
„Takže to není skutečné?“
„Ne je to skutečné asi jako bistro u dálnice,“ vysvětlila Morgana.
„Chápu,“ usmál se Daniel, „ale proč vojenské ležení?“
„Věř nebo ne, ale vaše činy, dolehly i do naší úrovně bytí. Všechny povznesené bytosti se připravují na střet,“ pokračovala Morgana.
„Vy máte v plánu porušit pravidlo o nezasahování a pomoci s vyhnáním jednotek Furlingů?“
„Ne. Prakticky toto pravidlo neporušíme. Ale v zájmu celé galaxie, dokonce i povznesené říše, se musíme bránit proti Furlingským jednotkám,“ pravila Morgana.
„Oni mají taky svoje povznesené. Jsou větší hrozba než Oriové?“
„Mnohem větší. Protože Furlingské povznesení se nepatrně liší od toho našeho. Zatímco, když se střetl povznesený Antik a Orie, tak se energie vzájemně vyrušila. Jenže povznesený Furling je na jiné frekvenci, na jiné vlně. Tak jsou mnohem mocnější než naše úrovně bytí,“ vyjasnila rozdíly Morgan.
„Máme proti nim šanci?“ zeptal se Daniel a podíval se ještě jednou na tábor.
„Záleží, v jakém počtu přijdou. To nám není známo. Ale tvá hlava nás pokládá za středověké vojsko. Tak můžeš očekávat povzneseného Furlinga jako nějakou nestvůru. Naše největší šance je, že budeme mít početní výhodu.“
„No je nás tu minimálně tisíc, nebo dva,“ odhadl Daniel.
„Dva tisíce tři sta. To jsou povznesené bytosti z této galaxie. Ale vyslali jsme posly do okolních galaxií a očekáváme další pomoc.“
„Tak mou pomoc máte, tak mi dejte kol a já pomůžu,“ nabídl se Daniel.
„Vidíš tam v dáli ty hory?“ řekla a ukázala do dálky.
„Mezi nimi je taková průrva, takový kaňon. Odtud přijdou, tam proběhne boj. Najdi Januse a on tě více o tom obeznámí, někdo bude muset jít na průzkum,“ řekla Morgan.
„To je fakt povznesená říše? Připadám si jak v nějaké onlinovce,“ zapochyboval Daniel.
„Takhle to připadá pouze tobě, i když někteří tvou představu přijali, “znovu opakovala Morgana a s úsměvem jej opustila.
Daniel se otočil a zamířil mezi stany a cestou pozoroval povznesené bytosti, jak se připravují na osudový střet.
Destiny, o pár let dříve
Young doběhl na můstek a ihned zaujal křeslo pro velitele. Eli po chvíli taky dorazil a převzal velení nad štíty a zbraněmi.
„Máme náskok, ale dohání nás,“ řekl Rush, který standardně seděl u rozvodů energie a u senzorů.
„FTL?“
„Mimo provoz. Neproudí do něj energie a nevím, jestli to stihnu přemostit,“ vysvětlil Rush.
„Dobrá, kolik jich máme za zadkem?“
„Ty dvě stanice se nepohybují, ale pronásleduje nás třicet sedm křižníků,“
„Máme problém, když je proti nám pětice těch lodí,“
„Ale nyní je změna. Ti emzáci dobili kondenzátory. Normálně po dobití jsme měli čtyřicet procent. Oni opravili energetické zásobníky, máme přes šedesát procent,“ řekl první dobrou zprávu Rush.
„Za jak dlouho nás dostihnou?“
„Tři minuty!“
„Dobrá, připravte zbraně, energii do štítu,“ vydal pokyn lidem na můstku.
Veškerá dostupná energie proudila do určených systémů a posádka u systémů, která mohla jakkoliv přispět se koncentrovala a soustředila. Zbývající členové posádky se ukrývali na ošetřovně a pomáhali zraněním. Ti, pro které nezbyla žádná práce, pouze seděli nebo postávali a povzbuzovali alespoň antickou loď ve svých myšlenkách.
Young si nastavil na své obrazovce odpočet, kdy budou nepřátelé na dostřel a netrpělivě sledoval, jak se čas krátí. Asi když už zbývala minuta, začal jednat.
„Obrátit loď čelem k nepřátelské flotile. Energie do předních štítů, jakmile budeš moct, pal na nepřátelské lodě!“
Lidé na můstku okamžitě začali jednat. Zatímco Scott otočil loď o sto osmdesát stupňů okolo pomyslné horizontální čáry, tak Eli posílil štíty na přídi lodi. Destiny po obratu zpomalila a ve spodní části se vysunulo hlavní dělo. Trvalo asi pět vteřin, než se aktivovalo a vypálilo salvu na první loď. Stačily dvě salvy z hlavní zbraně a první nepřátelská loď skončila v plamenech. Výbuch zazářil do fialova a osvítil tak nepřátelskou flotilu. Eli ihned zamířil další loď a znovu vypálil první salvu. Sotva vypálil první salvu, tak se i nepřátelská flotila dostala na dostřel. Směrem k Destiny se rozletělo třicet sedm paprsků a po chvíli se dvanáct těchto pulsů zastavilo o štít.
„Jaký je stav?“
„Energie spadla na 51%,“
„Úhybné manévry! Eli jakmile budou na dostřel, aktivuj bodovou obranu,“ vydal pokyn Young.
Destiny právě manévrovala jako nikdy předtím. Scott se úspěšně vyhýbal několika nepřátelským pulsům a Eli při každé volné chvíli vypálil z hlavního kanónu. Ovšem tyto manévry mu to často komplikovaly a tak většinou pálily pouze sekundární zbraňové platformy. Nepřátelská flotila už přišla o tři své lodě a další byly pod neustálou palbou. Ovšem emzáci to také nenechali jenom tak a palbu opětovali. Všechny lodě kroužily okolo antického křižníku, který byl sice v pohybu, ale i tak po chvíli boje byla antická loď dokonale obklíčena.
„Energie spadla pod 30%,“ řekl Rush.
„Nějaký nápad na východisko z této kaše?“ zeptal se Young.
„Slunce, tam bychom je mohli setřást, a zároveň bychom se mohli dobít!“ vyhrkl Eli.
„Hvězda je za jejich planetou. Nevím, jestli to stihneme včas,“ uvedl na pravou míru Rush.
„Kousek od nás je malá planetka, navedu loď ke gravitačnímu zrychlení,“ oznámil Scott a razantně změnil kurz lodi.
„To by mohlo vyjít, vypočítám ti správný kurz. Ale během tohoto manévru poletí loď přímým směrem, budeme jako kachna na střelnici,“ upozornil Rush.
„To jsme tak jako tak, není jiná možnost,“ přitakal Young a docela nervózně tiskl opěradlo, zrovna když se loď otřásla.
„Štíty slábnou. Mám vypnout zbraně a posílit je?“ zeptal se Eli.
„Veškerou energii do štítů, deaktivuj veškeré zbraně. Doufám, že to loď vydrží,“ řekl Young.
Destiny nyní přestala pálit a kolem ní lítalo už pouze dvacet sedm nepřátelských lodí. Antický křižník už byl téměř u planetky a zahájil gravitační zrychlení.
Celá loď se začala otřásat, díky vstupu do silnějšího gravitačního pole, když ticho na můstku přerušil Rush.
„Změň kurz, máme kolizní dráhu s nepřátelskou orbitální stanicí!“
Scott okamžitě změnil dráhu letu a přerušil tak tento manévr a Destiny stanici minula pouze o pár kilometrů.
„Jak je to možné, že jsme si jí nevšimly?“
„Byla na odvrácené straně planety, naše senzory ji zachytili v poslední chvíli,“ vysvětlil Rush, když náhle lodí pohnul silný otřes.
To se právě do boje zapojila také nepřátelská stanice a zahájila na Destiny palbu. Její zbraně byly o mnoho silnější, než pulsy křižníků. Menší lodě se dostaly během pár vteřin opět na dostřel a podpořili tak svou stanici.
V tuto chvíli byla Destiny pod přímou palbou a koncentrovaná palba do jednoho místa brzo vyřadila štíty a pohon. Od této chvíle loď potemněla a začala neovladatelně rotovat kolem všech svých os.
, ale zdalo sa mi to nejaké kratšie. 
No nevadí. 
a 
a pak pogratuluju tobě, že si to vydržel tak dlouho a stále máš čím překvapovat a což je dost vzácné udržovat si svůj standard...nová část sice kratší, ale tak jak má být a jak jsem u tebe zvyklý 
