Stargate - Arkturus

Tato povídka je o skupině lidí, kteří našli loď Furlingů (ze serialu SG-1- pátá rasa). Objeví ji a spustí nějaké zařízení, kterým se celá loď posouvá v paralelních vesmírech. Najdou vůbec náš vesmír, aby se vrátili? To se dočteme.

Pokusím se vydat jeden díl za týden.

Arkturus e.1 část1
Sestavování

Je rok 2013. Profesor Langford přednáší v hodině astronomie. Ve větě: „ve vesmíru určitě existuje mnoho vyspělých civilizací“ k němu přišel jistý muž.
„Mohl byste se mnou jít k vám do kanceláře?“
„Co sen provedl?“
„Potřebujeme se vás na něco zeptat.“
Jakmile došli do kanceláře:„Co potřebujete?“ odpověděl profesor
„Nabízím vám možnost pracovat na něčem mnohem větším něž je tady toto, nabízím vám noví život.“ odpověděl neznámí muž.
„Já se jmenuji Jack Langford a vy jste?“
„Já jsem plukovník Jackob Wiliams armáda USA.“
„A na co mě potřebujete?“ zeptal se profesor.
„Podepište smlouvu o mlčenlivosti a vše se dozvíte.“
Profesor nejprve váhal, ale pak se na smlouvu podíval a po chvíli si vzal pero a tu smlouvu podepsal.
„Auto vás vyzvedne v šest sbalte si jen nejnutnější věci na týden.“ řekl plukovník a odešel. Profesor se vrátil do hodiny a odvikládal svou hodinu.
Po cestě domů Jack přemýšlel o tom co udělal a nevěděl si rady co své ženě Emili doma řekne. Přišel domů a je asi pět hodin. „Emili ... udělal jsem něco hrozného, ale myslím že je to správná věc. Dnes jsem si v práci vzal dovolenou a v šest hodin si mě vyzvedne armáda USA.“
„Co si zase udělal?“ říká Emili.
„Nevím ale na týden odjedu“
Jack si šel zabalit věci a po tom co šel ze schodů dolů, někdo zaklepal na dveře. „To je pro mě!“ a Jack se šel obejmout s Emili a šel do auta.
Jakmile nastoupil do auta, řidič mu řekl: „držte si svoje zavazadlo!“. Pak řidič vytáhl mobil a poslal SMS s textem: Je tu.
Po chvíli byl Jack transportován na nějakou neznámou loď. „Vítejte na palubě lodi Feníx typu X-307“ řekl opět plukovník Wiliams. „Co se to stalo?“ vyhrkl vyděšeně Jack.
„No nic se nestalo, teda pokud při transportu nedošlo k chybě a nenechal jste dole kuc svého těla nedej bože mozku!“
po chvíli dodal: „Dělám si legraci nic takového se nikdy stát nemůže.“ Jack si oddechnul a plukovník mu postil nějaké video. Při zapínání říkal: „Toto je instruktážní video SGC, toto video vás uvede do obrazu co se za těchto patnáct let na světě a v galaxii stalo.“
V tom to videu říkali např. o generálu Hammondovi, o galaxii Pegas a o Atlantidě, o našich spojenectvích a nepřátelích.

Loď vyskočila z hyperprostoru. V interkomu se ozvalo: „Jsme na místě. Pan Lagford ať se ihned dostaví do transportní místnosti.“
Po transportu na planetu profesor řekl: „Toto není země že?“ a škodolibě se pousmál. Plukovník řekl: „toto není země ale planeta P38-581.“ A všichni šli do nějaké větší řídící místnosti. Plukovník: „Toto se stane vašim novým domovem, tedy zatím na týden.“
Profesor si to tu prohlédl a zaujatým hlasem pronesl: „Tato zařízení nejsou pozemská že? To se budu muset učit hodně než to pochopím.“
„To ano, ale nejste kvůli tomu aby jste se učil, ale aby jste nám pomohl něco najít. Je ti hádanka zanechaná jednou velmi vyspělou rasou, jmenují se Furlingové a s velkou pravděpodobností už z této rasy nikdo nežije. U Noxů v archivu je o nich zmíňka, že někde v této části vesmíru ukryli nějaký bájná zdroj energie. Skryli to podle šifry a potřebujeme vás aby jste ji rozluštil. Běžte zatím do svého pokoje, já za vámi příjdu.“ Po večeři přišel plukovník a přinesl mu první část skládanky. Na papíru byla napsána věta: To co hledáš nenajdeš, to co nehledáš najdeš. Nevycházej kam nemáš abys šel kam máš. To co hledáš je ukryto v srdci duhy, kde temnota se ukrývá. „To by mohla bít nějaká mlhovina ale v naší galaxii je jich miliony. Podívejte se do záznamů o nějakých s tímto popisem a možná tam něco najdete.“

Snad se líbí, Zkouším psát povídku poprvé. Tak se nebojte kritiky. Díky za koment.

Hmmm zajimavy namet. takhle brzo je to tezke hodnotit. snad jen ze by jsis mel precist pravidla pro povidkovou sekci a tez korektor by nebyl na skodu.
jinak preju at ti to pise

JJ. Napíš úvod - o čom to je a poviedku dávaj do citácie.
Držím palce s nápadami a neskôr uvidíme.
P.S.: A korektor by sa Ti vážne zišiel (minimálne automatická oprava chýb).

Rozhodně souhlasím s tím, že máš asi nápady a živě si dokážu představit, jak by to mohlo pěkně pokračovat, ale rozhodně by to chtělo jednu razantní změnu, a to v pravopise. Nechci být nějak hrubý, ale těch chyb tam bylo opravdu neúnosně, takže buďto psát střízlivý, nebo si najít korektora, popřípadě skloubit obě varianty
Další věcí je forma toho textu, stylistika, jazykové prostředky, chtělo by to trochu obohatit a naplnit nějakými výrazy

A jak už Puk řekl, umístit celý text povídky do citace.

Každopándě ale neodrazuji od dalšího psaní. Pokud budeš mít chuť, pokračuj a snaž se vyvarovat prozatimních chyb

Bolo by dobré načrtnúť si kostru príbehu a pripraviť pár častí dopredu (ak sa pri písaní zasekneš niekde v pokačovaní deja, "hodíš" už napísanú a môžeš vydávať pravidelnejšie).

Stargate Arkturus e.1 část 2

„Tak toto je můj pokoj. Hmm není teda nic moc jen stůl skříň a postel. A jeden obraz který mi nic neříká. Je tu jen něco napsané, je to strašným drobným písmem. Myslím že je tu napsané ZPM a Dr. McKay.“ Jack si mezitím vybaloval věci a šel si lehnout. Vstává přeci brzy ráno.„Co mám dělat? Už tu sem dva dny a zatím tu s nikým nemluvím, kromě plukovníka, který je pořád někde pryč. Co budou po mě zítra chtít? vždyť tady musejí mít někoho více chytřejšího než jsem já.“ Říkal si Jack těsně předtím než šel spát.
„Pane?...Pane! vstávejte! je ráno. Musíte do práce!“ upozorňoval Jacka jeden ze služby na chodbách. Jakmile Jack vstoupil něco jako operačního střediska, něco se změnilo. Už to není takové jaké si pamatoval z prvního dne. „Dobrý den“ říká nějaký muž. „Kdo jste? Ještě jsem vás tady neviděl. Proč tu jste“ pořád vyzvídal. „Já jsem Jack Langford a jsem tu, protože mě tu chtěl plukovník Wiliams.“ „Dobře pojďte za mnou do mé kanceláře.“ A oba se tedy odebrali do kanceláře. „Povězte mi prosím něco o sobě ať vím k čemu vás mohu využívat.“ ptal se ten velitel základny nebo kdo to byl. „Takže jak už jsem vám řekl, Já se jmenuji Jack Langford. Pracuji v New Yorské universitě. Jsem doktor přes astronomii a energii. Mám ženu Emili a jednoho bratra. Zatím žádné dítě. Mám 35 let. A chtěl bych se vás zeptat, kdo jste vy a co se to stalo v řídící místnosti, před několika dny vypadala jinak.“ a mezitím si představoval jak před tím vypadala. Byla to celkem velká místnost se třemi dveřmi. Po pravici byl asi dvaceti centimetroví schodek a na tomto vyvýšeném místě byli nejrůznější přístroje. Od obyčejných počítačů až po nějaké dotykové stoly a nejrůznější zařízení, které oko neznalce nedokáže popsat.
„Přestavěli jsme to tam z důvodu oprav a zpevňování některých sekcí před útokem našich nepřátel. Museli jsme to celé přestěhovat do jiné místnosti. A mimochodem já jsme generál Harisson, velitel této základny. A byl jsem to já kdo požádal vaši návštěvu na tuto základnu.“ vyprávěl generál, ale Jack ho moc neposlouchal, protože si představoval tu místnost, ve které před tím byl. při odchodu přišel plukovník Wiliems oznámit generálovi nějakou zprávu, ale to už byl jack pryč.
„Profesore!...Profesore!... Podívejte co jsme našli v jedné z mlhovin!“ volal plukovní na Jacka. Když se Jack obrátil a podíval se na plukovníka, řekl plukovník: „Chcete vidět co jsme s vaší pomocí našli? Je to ohromné.“
„Co jste našli?“odpověděl Jack.
„Pojďte se mnou do hangáru a uvidíte sám.“ Jak mile došli do hangáru nestačil se divit. Obří koule popsaná nějakými texty, které se zatím luští. „To je ohromné a co s tím budete dělat?“ otázal se Jack.
„To už není vaše starost budeme vás potřebovat na nalezení dalšího kusu skládanky nebo už samotného cíle.“ konstatoval plukovník. „Běžte zatím do svého pokoje nebo si procházejte základnu, ale do osmnáctého patra nechoďte, Je to tam přísně tajné.“ promluvil dále plukovník.
Jack zesmutněl a šel tedy do svého pokoje. Na počítači co byl v pokoji se připojil do databáze a četl o jednotlivých hlášeních z misí a jednotlivých nálezů co někdy někdo nalezl v programu Hvězdné brány.
Po pár hodinách přišel plukovník za Jackem: „potřebujeme pomoct. na povrchu této koule se rozzářili nějaké světla a myslíme si že to mohou být souhvězdí nebo tak něco. prosíme vás zkontrolujte to kam to kam nás ta mapa vede.“ Jack se pořádně zamyslel a odpověděl: „Myslel bych si že jste blázni. na světě je tolik nepřátel a vy se zabýváte nějakým starým artefaktem co nějací lidé zakopali na planetě, kde se člověk asi nemá dostat.“ Plukovník se zamračil a na chvíli se zamyslel. jestli to je pravda že mají někoho lepšího na tuto práci nebo ne. „Vydržte moment. Hned se vrátím.“ a plukovník někam odešel. Šel za generálem se zeptat jestli to musí být on. „Ano, musí to být on, protože je to on, který odhalí podstatu té Lodě , kterou tolik přece chceme. To on se sní naučí létat a vrátí ji do známého vesmíru.“ rázně pronesl generál. „a jak to všechno víte? jak je možné, že víte vše co se stane a víte jak to řešit. Například že jste věděl že zrovna na této planetě bude první díl skládačky. Jak to všechno víte?“ tázal se plukovník. „To vám bohužel říci nemohu, ale uvidíte že bude potřeba.“
Mezi tím se už Jack díval a prohlížel ty neznámé symboly, které zářili z koule. „Zhasněte tu!“ rozkázal Jack. Jakmile se stalo, na stěnách a po stropech ze vyznačili souhvězdí naší galaxie a nějaký červený bod. který je na planetě Orionova pásu v Orionově souhvězdí. „Tam máte další díl skládačky.“
„Vyšlete tam Fénixe spolu s profesorem a oznamte mi pak co najdete.“ rozkázal generál.
Na těchto souřadnicích o dva dny později.
„Oskenujte planetu, jestli tam něco nenajdete!“ rozkázal plukovník.
„Našli jsme na planetě nějaký druh života a také hvězdnou bránu, která je ukrytá někdo pod povrchem planety.“ oznámil první důstojník. „Transportujte nás k bráně!“
„To vypadá jako planeta, na které byl generál O'neil přisát ke zdi a byl do něj nahrán celí archiv Antiků. To je další vyhynulá rasa.. “ povídal plukovník. Při slově rasa ho přerušil Jack a zařval: „Mi všichni moc dobře víme co se stalo“ Oba se zadívali do zařízení na zdi. Najednou se vysunulo a zmáčklo to plukovníkovi hlavu. Najednou barevné paprsky všude kolem. A už ho to pustlo. Plukovník upadl do bezvědomí. „Transportujte nás pa palubu! Plukovník je v bezvědomí!“ Lékař na palubě oznámil že to není tak vážné ale musí okamžitě na SGC, kde s tímto už mají zkušenosti. Bohužel už není Ashgard, který by mu mohl pomoct. Je tu jen jeden na lodi Daedalus, ale ten je momentálně v jiné galaxii.

Plno veľa preklepov. Oprav si to, alebo nájdi korektora.

P.S.: prečítaj si : http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=8578 a dávaj pozor hlavne na čiarky a yi.

Stargate Arkturus e.3

SGC země.
„Plukovníku? Plukovníku! Slyšíte mě? Co si pamatujete?“ tázala se doktorka a pleskala ho po tváři aby se probral. „Pořád nereaguje, ale ze záznamů ze do zítřka spamatuje. Pak bude trvat pět dní než se změní struktura jeho mozku na Antika,“ oznamovala generálu Landrymu, který chtěl vědět co se stalo. z interkomu se ozvalo: „Doktorka Rayeová Ať se dostaví na ošetřovnu!“ Doktorka spozornila a rozběhla se do ošetřovny. „Co se stalo?“
„Pacient se probral z bezvědomí.“ a plukovník tam seděl a nadával doktorům že chce jít pryč, že mu nic není. Bohužel doktorka ho pustit nemůže. Když mu doktorka vylíčila co se s ním bude dít, Plukovník vstal a odebral se ke generálovi.
„Pane s veškerou úctou, mohl byste mě propustit z ošetřovny? Potřebuji něco dodělat na základně.“
„Pustit vás mohu ale s vámi půjde doktor Jackson, který se zrovna vrátil z myse.“ odpovídá generál.
„Proč musí jít se mnou tenhle knihomol?“ ptá se plukovník.
„Protože až začnete mluvit v Antičtině kdo to bude za vás překládat? Nikdo tak dobře Anticky neumí než on.“

Mezitím na základně
„Profesore už jste rozluštil ty nápisy na klouli?“ ptá se velící důstojník.
„Většinu jsme přeložili, ale jsou tu nějaké znaky, které jsem nikde neviděl. Podívej te se.“
Důstojník se pousmál a zvolal: „To není žádné slovo! To je adresa brány!“ a velmi rychle běžel za generálem Harissonem, aby mu tuto nevou informaci zdělil. Jakmile mu to zdělil oba dva šli rychlím tempem do řídicí místnosti, aby tuto adresu vytočili. „Pošlete M.A.L.P na průzkum.“ a M.A.L.P projel horizontem událostí. „Žádný signál. M.A.L.P byl zničen.Mají tam pravděpodobně nějaký štít jako Iris na naší bráně.“ informoval vojín u panelu. Přitom klepal do klávesnice aby z toho něco zjístil. Bohužel nic.
„Vyšlete tam Fénixe! Ať něco zjistí.“

Mezitím na zemi.
„Pane mohu tedy opustit zemi a vrátit se na základnu?“
„Ano, ale jde s vími Jackson.“
„Děkuji za povolení.“ odpověděl spokjený plukovník.
„Bránu vytočíme za hodinu, mezitím máte pauzu. Jackson bude na vás čekat u brány.“
Jakmile plukovník, odešel přišel ke generálovi Valter.

Znovu na základně
„Pane, přichází subprostorová zpráva z Fénixe. Na planetě nic neobjevili. Jen šikmo ve skíle. M.A.L.P spadl a rozbilse. Ale stopy po Základně nebo nějaké lodi tu nejsou žádné. Postavíme bránu na zem a pak sem můžete poslat tým k průzkumu planety.“
Generál se trochu urazil a šel opět do své kanceláře vypisovat nějaká povolení. V tom se ozval alarm na příchozí bránu. „To je SGC. Posílají nám zásoby. A přišel plukovník s doktorem Jacksonem.“ Jen co se rozhleděl plukovník s Danielem, oba šli za Jackem pro nové informace. „Oba dva zastavte! mám pro vás práci.“ hulákal generál. „Půjdete na planetu kam nás avedla adresa na té kouli.“ rozkázal generál.
„Aletam už jsme byli.“ odpověděl plukovník.
„Ne to není ta, na které ste byly. To je jiná. Profesor ji objevil v textu na kouli. „Vy dáte se tam společně s trojkou na průzkum. Jak mile něco oběvít dej te nám vědět. A za jak dlouho se u vás projeví Antik?“ říkal generál plukovníkovi.
„Asi za tři dny a od toho je tady Jackson aby to po mě překládal, po dalších asi dvou dnech se přestanu ovládat.“

Po průchodu na planetu pluovník řekl nahlas: „Tady celkem dost svítí Denár.“
„Denár? co je to?“ tázala se Candy.
„To je Anticky slunce.“ přeložil Daniel.
„Rozdělíme se, já a Jon půjdeme tudy do lesa, Candy a ...“ kázal plukovník „Jak mile něco najdete ozvěte se ve vysílačce.“
„Co si myslíte že najdeme?“ ptá se Daniel Jackson profesora. „Říkej te mi Jacku, myslím že najdeme nějaký další díl skládačky,kterou.“ a než to stačil doříct, ozvalo se z vysílačky: „Tady plukovník Wiliams, pojďte hned ke mě něco jsem našel.“
A Daniel s Jackem se rozběhli na pozici plukovníka. Jakmile přiběhly, nestačili se divit. Celkem vlká skála zarostlá lesem a stavinami. Tato hora připománala vzdáleně trysky. Taky to podletoho na místě zapáchalo. Byl to velký kopec asi šedesát metrů vysoký a pak byl celí rovný. K nám byli dvě vystoupliny vedle sebe, asi hlavní trysky a několik dalších okolo. Byl to celkem pěkný pohled, tedy pokud je někdo nezažehne.
„Prozkoumejte okolí, jestli najdeme vchod.“ rozkázal plukovník.
„To nemusíme, nějaký vztup je tady blízko.“ ozval senějaký vojín.
„Johne! Vydejte se k bráně a ozvěte se na základnu že jsme nalezli loď.“ rozkázal plukovník a John se rozběhl k bráně.
„Vchod my připomíná dveře z Destiny“ mumlal si pro sebe Deniel. A opravdu to byli ty samé dveře jako na Destiny.
„Destiny? Co je to?“ ptal se Jack.
„To je tajné. Víc tajné než program hvězdné brány.“ odpověděl slušně Daniel.
Pak Daniel pomačkal tyto dveře a otevřelise. při vztupu si všichni museli dát roušku na obličej, jaký tam byl zatuchlí vzduch.
„Při průzkumu na nic nesahejte pouze na otvírání dveří. Na nic jiného.“ rozkázal plukovník, který to myslel opravdu vážně.
A rozdělili se. Po nějaké době co dělali průzkum se všichni sešli pravděpodobně v nějaké ovládací místnosti.
„Tak co jste objevili?“ ptá se plukovník. „My jsme objevili nějaké skladiště plné zapečetěných benen, ošetřovnu pravděpodobně, pokoje a obří halu, kde byli uschlé rostliny je to asi zahrada.“ opověděl Jack.
„My jsme objevili také pokoje, jídelnu, nějaký druh společenské místnosti, nějaký druh kanceláří a pravděpodobně generátory“ odposídal zamyšleně vojín. „To my jsme objevili hangár, kde bylo sedm letounů a několik vozidel, protože měli kola a vědecké laboratoře také jsme objevili několik skladů.“ informoval další člověk. Ty letouny, které našli vypadaly jako letouny z Destiny, ale měli jednu zvláštnost. Ta zvláštnost byla, že měli ještě jedny křidélka ve předu, ty samé so jsou vzadu tak zmenšené ve předu a větší okno ve předu.
Po vyslechnutí se všichni vydali do řídící místnosti. Ta už nevipadala jako z Destiny. Byla to asi tři metry vysoká kulatá místnost do niž vedl jen jeden vchod. Na stěnách byli nejrůznější obrazovky. Uprostřed bylo velitelské křeslo, před ktyrým byl malí pult a nazdi před týmto křeslem největší obrazovka z celé místnosti. Pak v kruhu kolem křesla byly další ovládací stoli u nichž byly sedačky. Plukovník si sedl a řekl: „Na toto bych si kludně zvikl.“ a velmi se pousmál. Jakmile si všichni tuto místnost prohlédly Daniel něco uviděl a pověděl: „Co je toto? Proč jo to u stěny?“ Byl to takoví malí pult. Vypadal jako ovládací pult od hologramové místi na Atlantidě, ale na povrchu byla nějaká želatyna místo čudlíků. Vojín Everet na tuto želatynu sáhl a loď začala vydávat nějaký zvuk. „Co ste to udělal?“ zeptal se plukovník. „Já nevím, ale mislím si že se nabíjejí motory.“ ospověděl vytřeseně vojín. Najednou se rosvítila hlavní obrazovka. Ukázalo se naní několik znaků a nějaké odpočítávání. „To je odpočítávání na skok do hyperprostoru. Vypěněto!“ volal zběsile profesor, který se stačil naučit základy Furlingského jazyka. Záře kolem. A tma. „Co to bylo?“ zeptal se plukovník. „Snad né to co si myslím. Myslím si že to byl skok so paralelního vesmíru. A tato obrazovka bude asi obrazovka pro mapu vesmírů. Ale raěji se toho už nikdo nedotkne.“
„Běžte na průskum okolí. Pokustete se vytočit bráku k zemi. Až to uděláte tak jim podejte hlášení v jaké jsme situaci. Mezitím všichni odevzdají vodua jídlo, abychom zbytečně neplítvali.“ rozkázal plukovník a všichni se dali do pohybu. Po několika minutách se z vysílačky ozvalo: „Plukovníku, tady John. Vodu a potraviny jsme vyzbírali. Uložili a zamkli jsme to do jednoho pokoje. Maím že nám to vydrží maximálně na tři dny, ale voda nám vydrží na čtyři dny.“ Opět se z vysílačky ozvalo: „Pane? Tady vojín Evetret. Bránu jsme nikde nenašli. Ani tam kde byla poprvé. prostě tu není.“
„Skuste jí najít.“ poprosil plukovník a začal se modlit. „Jak dlouho se ten pohon ke skoku do dalšího vesmíru bude nabíjet?“ zeptal se plukovník doktora Kinseyho, který stál u jedné z panelů. „Myslím že den nebo dva.“ odpověděl doktor. „Plukovníku, měl byste odpočívat, za chvíli se u váz projeví Archyv Antiků. Běž te si lehnout do jedné z kajut.“ rozkázala doktorka Jensenová. Plukovník odpověděl: „Ne! Musím tu být. Zbívají my ještě dva dny.“
Z vysílačky se ozvalo: „Pane, tady vojín Everet. Bránu jsme nikde nenašli. Žádám o povolení vrátit se zpět.“
„Povolení uděleno. Konec“ odpověděl plukovník. „Je možné že v tomto vesmíru nebyli Antikové nebo se jim rozbila loď na které vezli bránu sem. je mnoho možností, proč tu nejsou.“ odpověděl Daniel Jackson.
„Hlavně tu musíme přežít.“ řekl plukovník.

PS. Podle Wordu a opravování chyb na tomto webu je to všechno bez chyby.

Ale je jich tam jak máku hlavně I/y no děs....

Vážně si najdi korektora prosím. Kromě i/y i hovorová mluva atd.

JJ. Plno chýb, vynechané hlásky zle rozdelené slová ......
Prečítaj si to sám a uvidíš.

no je fajn ze veris technologiim, bez toho se scifi pise blbe.
jak jsi ale sam zjistil(tedy doufam v to) neda se jim verit ve vsem.delaj jen to k cemu je naprogramuje clovek a jak je znamo ten je tvor omylny
lepsi je si to nekolikrat precist beze spechu a ne spolehat jen na softwarovou kontrolu.
holt uspechanost je nemoc mladi

Mezitím všichni odevzdají vodua jídlo, abychom zbytečně neplítvali.

Jak říká pal, kontrola wordu, no, myslím si o ni své. Je dobrá hlavně na překlepy, ale ani tam si nemůžete být jisti. Poté vám také nejspšíe opraví chyby ve vyjmenovaných slovech, ale věci jako s/z, shoda přísudku s podmětem a další věcicčky, na to už korektor, nebo vlastní znalost češtiny

Stargate Arkuturs e.4
Místnost

Sedím ve třídě. Jsem strašně smutný. Všichni se mě pořád ptají co mi je, ale já se bojím jim říct pravdu. Jsem strašně smutný a mám zlomené srdce. Tak moc rád bych jim to řekl, ale strach, že to někomu řeknou, je větší. Bojím se jim říct, že je mám raději než holky a že mě velmi trápí jak se přede mnou baví o věcech, které udělali už dávno a já ne. Velmi mne to bortí. když se odhodlám jim to říct, tak se osypu a nedokážu jim to říct.
Plukovník se probudil. „To byl sen? Pěkně mne z toho mrazí po zádech,“ řekl si v duchu plukovník. Tuto vzpomínku si pořád opakoval v hlavě a nemohl přijít nad pointu tohoto snu.
Doktorka přišla na ošetřovnu: „Tak, plukovníku, jak se dnes máme?“
„Tak dobře, ale velmi mě štve tady jen tak ležet. Musím něco dělat! Musím dostat tyto lidi zpět domů,“ odpověděl plukovník a velmi se u toho rozpálil. Doktorka mu na to odpověděla: „Děláme pro to vše. Potravin a vody máme již dostatek, takže tento bod záchrany můžete již uzavřít. Objevili jsme asi nějakou zahrádku, takže tam zkusíme něco zasadit. Ale nevíme jak je to se vzduchem. Nějak tu řídne. Nikdo nedokáže přijít na důvod.“ Plukovník se uklidnil a zase si lehnul. Velmi se mu točí hlava a je mu tudíž špatně.
Mezitím na můstku zkoumají podporu života, se kterou si neví rady. Nechali otevřít všechny dveře a přepážky do lodi, aby do ní proudil vzduch. Většina lidí byla venku na vzduchu, kde sbírali ovoce a zeleninu, kterou našli.
„Co tu děláte?“ ptá se doktorka plukovníka, kterého našla v jiné části lodi, protože ho nenašla na ošetřovně. „Jak jste se sem vůbec dostal? Víte o tom, že se nesmíte toulat volně po lodi ve stavu v jakém jste.“
„Nechte mně být a jděte na ošetřovnu, hned tam za vámi dojdu,“ odpověděl plukovník a zavřel za sebou dveře, které nešly dále otevřít.
„Můstku, tady je doktorka Jensenová, prosím o otevření dveří v chodbě C na třináctém patru,“ volala doktorka.
„Je nám líto, ale nejdou otevřít. Nemáme ještě plný přístup do lodních systémů,“ odpověděl doktor Kinsey.
Mezitím plukovník šel nějakou divnou chodbou a před očima se mu pomalu zatemňovalo. Už si skoro s ničím nevěděl rady. A v tom upadl na zem.
Opět je ve třídě. Tentokrát z pohledu ducha, který vše okolo pozoruje. Tento kluk je čím dál víc smutný. Většina jeho spolužáků se ho ptá co se s ním děje, ale protože se stydí, tak si to nechává pro sebe. A znovu si začal malovat. Začal malovat nějaký panel s krystaly. Ptají se ho co to je a on na to vždy odpoví: nestarej se.
„Plukovníku!... Plukovníku!... Jestli se neozvete a nevrátíte na ošetřovnu, bude zle!... tak plukovníku!“ snaží se ho major přemluvit v lodním interkomu. Jakmile toto plukovník slyšel, probudil se a šel dál. Velmi se mu točí hlava a pořád má nějaké mžitky před očima. Dorazil k nějaké místnosti, otevřel dveře a uviděl místnost, ve které byl uprostřed takový kruhový výstupek. Stejný byl i na stropě. Z tohoto vedlo zábradlí kolem dokola. Ze stropu z tohoto výstupu trčel nějaký válec, do kterého vedlo mnoho kabelů. Kolem toho byly nějaké ovládací pulty. Plukovník šel k jednomu z nich a aktivoval ho. Něco do něj nastavil a pak odešel do toho zařízení. Jakmile do něj vstoupil, válec se otevřel a ten se pak snížil a objal mu hlavu. V ten samý moment mu to chytlo i nohy a ze zábradlí i ruce. Z podlahy vyjelo nějaké gumové opěradlo a přisálo se mu k zádům. Po pár sekundách zhaslo po celé lodi světlo a všechny ovládací panely, kromě jedné v místnosti s plukovníkem.
„Co se to stalo? Co jste to udělal?“ ptá se major v řídicí místnosti. „To já ne.“ odpověděl Kinsey. Po pár minutách se opět rozsvítilo světlo a na můstku se objevil plukovník. „Co tu děláte? Jak jste se sem dostal?“ vyděšeně se ptal major. „Sám to nevím. Poslední co si pamatuji jsou sny a jak ležím na ošetřovně,“ odpovídal vyděšeně plukovník, který měl opravdu zamyšlený výraz v obličeji.
„Doktorko! přijďte ihned na můstek.“
„Co se stalo?“ táže se doktorka.
„Jak to mám pochopit, že se tu objevil hologram plukovníka?“ zeptal se rozhořčeně major.
„Já opravdu nevím. Naposledy jsem ho viděla jít někam na lodi a zamkl za sebou dveře. Opravdu to nevím.“
„Pane, kde je vaše tělo?“ ptá se major plukovníka.
„Paluba 13, chodba C.“ odpověděl plukovník.

Jakmile přišel major s doktorem Kinseyim a doktorkou k místnosti, kde má být plukovník, nikdo se nestačil divit zařízení, ve kterém byl držen. „Pane, prosím vás zkuste vypnout to zařízení, které vás drží.“
Plukovník se rozmýšlel a zavřel oči. V tom jeho hologram zmizel a zařízení pustilo jeho tělo. Doktorka hned skočila, aby zkontrolovala jeho stav. Jen co mu sáhla na krk, tak se lekla. Nedokázala mu najít tep. Plukovník je mrtvý. Všemi to otřáslo. Nikdo nevěděl, co má teď dělat. Ale major zavelel: „Podle hodnosti jsem tu nejvyšší. Přebírám tedy velení.“

Opět pohled na známého, mladého a velmi smutného kluka. Teď se rozmýšlí jestli mu to má říct. Ale mezitím dokresluje obrázek, na kterém můžeme vidět nějaký mimozemský počítač. Na obrazovce je krev.

Děkuju za pomoc od Andoriel.

díl byl moc pěkný je vidět změna o proti předchozím dílům moc rád si přečtu další díl