StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Taky si nemohl dát že Daedala odstíný a né že ho zníčí pro mě vždy nejoblíběnšjí loď spolu s Odysseou

nechci být nezdvořák, ale podle tvýho komentu jsi asi četl jinou povídku a ne moji, protože Daedalos není zničen...Odyssea ho v poslední možné chvíli (i když Daedalos schystal pár ran) vtáhla do hyperprostoru, za Kuiperův pás (je to poslední část dílu )

Né já to spíš jen nepochopil

tak to mě jako autora mrzí, že jsem to popsal nepochopitelně (ale na jakýkoliv dotazy rád odpovím )

[Marks]

Daedalos304 píše:

(ale na jakýkoliv dotazy rád odpovím )

Vážně? Na jakýkoliv?? Tak mi řekni, kam zmizel Hammond??

No myslim že si ho tim dostala protože mam tušení že na todle neodpoví

kam zmizel? PRYČ

[Marks]

Daedalos304 píše:

kam zmizel? PRYČ

Tak to vím. Ale na jaké místo??

Na velmi tajemné místo

A jaké sou souřadnice místa a jak to tam vypadá?

Vy zřejmě nechápete, že to je jak kdyby jste mluvili s Omou, ta taky řekne co chce, ale pochopí to tak procento lidí... Dozvíte se to všechno až si to přečtete... Tak buďte trpěliví... A počkejte si...

To je legrace si to tady číst. A občas už se ale obávám, že to není humor

Já to tak myslel

[Patas25]

Tak já se taky zapojím a prozradím, kam letěla ona loď.

Promiň dady.. ale jelikož next díl bude zítra, tak ten spoiler snad vadit nebude.

Toto je spoiler!!!:

Souřadnice ve vesmírném prostoru: 2792304x2957130x6025067

mno tak teďs to jako celý vyzradil...prevíte

Ještěže jsem si nedávno koupil v Elektroworldu nový navigační počítač a za věrnost dostal doživotní mapy galaxie zdarma

[Marks]

No, v tomhle případě mě asi GPS nepomůže

Pic děti

jak už je zvykem, se středou přichází i moje velká moc , čímžto ji využívám a uploaduji sem novou částečku, novýho dílečku

korekce Jakop a Patas, připomínky Ronnie124 => moc vám vděkuji

2. Díl (Ze spárů smrti – From jaws of death) PART I

„V lásce je to jako ve válce - nakonec rozhodne boj zblízka.“ – Erroll Flynn

Mléčná Dráha, Země, Írán, Provincie Semnán, Pohoří Alborz, 29. Ledna 2009
Zatímco ve Washingtonu, D. C., ve Spojených státech amerických, byla noc v plném proudu, v Teheránu, hlavním městě Íránu rafičky hodin ukazovaly půl deváté ráno. Ve vedlejší provincii Semnán se necelé dva kilometry od okraje náhorní plošiny nacházelo poměrně velké město, na jehož samotném kraji stála dvoupatrová bílá budova, obehnaná vysokou zdí. Vysoká zeď i samotná budova byla velice silně střežena a bylo zhola nemožné se dostat do bezprostřední blízkosti. Americká vláda a předně NSA proto přišlo s plánem, jak zlikvidovat určený cíl, aniž by byl někdo v přímém ohrožení života. Po písečném povrchu náhorní plošiny se plížila postava ve vojenských maskáčích, jejichž barva splývala s daným prostředím. Byl jím major Chris Evans, čtyřiadvacetiletý muž, střední výšky a sportovní postavy. Pomalým tempem se doplazil na samotný okraj plošiny, sundal ze svých zad zbraň a z náprsní kapsy vyndal otrhanou fotku, na níž byl zvěčněn jeho cíl. Byl to postarší šedivý muž, jenž se mohl mezi svými lidmi pyšnit vysokým a významným postavením, což jej vyneslo na seznam nejhledanějších osob světa. Muamar Alíf byl vrchní fyzik a chemik teroristické skupiny Al-Kaída, která před osmi lety zaútočila na dvojici mrakodrapů Světového Nákupního Centra. Alíf byl pro hlavu Al-Káidy, Usáma bin Ládina velmi důležitý, a proto jej dosadil do vysoké funkce, která mu umožňovala využívat „vojsko“ pro své účely. Právě díky svému vysokému postavení se před třemi měsíci zmocnil velice důležité zásilky, která obsahovala velké množství uranu a plutonia. Tyto prvky se používají při výrobě atomových bomb, a i když o výrobě atomových bomb na území Íránské islámské republiky americká vláda věděla, její přítomnost v rukou teroristické skupiny vyvolávala ve vysoce postavených lidech americké vlády pořádnou hrůzu. Major Chris Evans byl jako nejlepší z nejlepších vybírán na téměř nemožné úkoly, které v jeho podání vypadaly jako hotové brnkačky. Ze zad sundal svoji odstřelovací pušku CheyTac LRRS a s velikou pečlivostí upravil vše, co bylo potřeba, aby za nynějších povětrnostních podmínek a dané vlhkosti vzduchu zasáhl svůj cíl s obrovskou přesností. Když bylo vše, jak mělo, přiložil Chris své pravé oko, zapřel pažbu o rameno a ve velkém klidu začal hledat jakoukoli skulinku, která dle rozvědky měla z této náhorní plošiny existovat. Po několika minutách skulinu opravdu našel a namířil přímo do ní, když se před jeho hledáčkem procházela velká spousta cizích mužů. Na svém místě nehnutě ležel asi dvě hodiny, než se mu přímo do rány konečně postavil cíl, na jehož hlavě se nacházel běloučký turban. Alíf divoce rozhazoval rukama a z jeho výrazu bylo vidět, že se velice zlobí. Chris se jen usmál, zhluboka nadechl, zamířil, lehce vydechl a zmáčknul spoušť. Kulka prolétla celou vzdálenost během necelých tří vteřin. Velkou rychlostí a efektivitou prolétla kulka sklem a poté i Alífovou hlavou, která se rozstříkla po celém pokoji a nahodila vše, co bylo alespoň v dosahu. Jeho ruce, kterými ještě před chvílí mával všem před očima, dokončily předem danou dráhu a zastavily se až pod těžkým tělem, zpod něhož se ozvalo hlasité křupnutí oněch rukou. Pětice mužů, která stála kolem Alífa, byla celá od krve, přičemž stropní ventilátor pomohl krvi a kouskům mozku dostat se i do dalších pokojů, které nebyly uzavřeny dveřmi nebo závěsy. V celé místnosti zavládl chaos, strach a zmatek, protože nikdo nevěděl, co se právě stalo a co má v tuto chvíli dělat. Jeden z mužů instinktivně nahmatal mobilní telefon a s rukou u ucha přiskočil k mrtvole. S žaludeční šťávou v krku ji zakryl a nahlásil místo události. Přes celé město se kromě obvyklého ruchu začala rozléhat siréna ambulance, která vyjela z garáže jen několik vteřin po ohlášení situace. Za koly auta se vířil prach a kamínky zpod kol se odrážely od předních skel automobilů, které ambulance v rychlosti předjela. Mezitím se slunce pomalu zvedlo k úplnému vrcholu, sem tam přes oblohu prolétl mrak či nějaký pták, ale ani jedno z toho Chrise nezajímalo. Ten musel co nejrychleji zmizet, protože mohl být za krátkou chvíli odhalen ostrahou, která ze zdi dohlédla velice daleko. Chris na svá záda nasadil pušku a ve snaze rozvířit kolem sebe co nejméně písku a prachu se velice opatrně otočil a vydal za malinký útes, který se nacházel jen několik stovek metrů od jeho nynější pozice. Bohužel veškerá snaha byla marná a jeden z mužů jej zpozoroval. Ihned si ke svému levému oku přisadil mířidlo a zaměřil se na oblast výskytu většího množství prachu. Po jen několika vteřinách uviděl pohyb, na nějž se zaměřil a vystřelil. Naštěstí jeho puška neměla možnost dostřelit tak daleko, aby Chrise vůbec ohrozila. Chris výstřel uslyšel, ale musel si jen odplivnout, a pohrdavě se zasmát, když se podíval směrem, odkud výstřel vyšel. Muž okamžitě povolal posily v podobě jeepů a jiných terénních vozů, které ve své výzbroji Al-Káida měla. Z velké garáže pod domem ihned vyrazila početná skupinka jeepů, které zamířily po obyčejné silnici k několika set metrů vzdálené odbočce na stezku, která vedla k obrovské jeskyni, jež ústila jen půl kilometru od místa, kde se Chrisovi podařilo zabít Alífa. Chris se velice rychle dostal za útes, který mu měl poskytnout čas a prostor pro kontakt velení, které netrpělivě čekalo na informaci o smrti cíle. Chris už se chystal na navázání kontaktu, když jej upoutala obrovská hořící koule, řítící se na jeho pozici.
„Do hajzlu, to sem musí meteorit spadnout zrovna teď?“ říkal si spíše pro sebe a zakoukal se na oblohu.
K zemi se opravdu řítil hořící kus meteoritu, za nímž se však skrýval velký kus goa’uldské mateřské lodě třídy Ha’tak, jenž Bishop nestihl svými railguny z orbity sestřelit. Ten se teď jako kus šrotu řítil s obrovským duněním a hlukem do oblasti, kde se Chris dříve nacházel. Chris zabalil vysílačku zpět do bundy a urychleně se dal na úprk, který skončil po několika vteřinách na okraji ústí jeskyně. Když se zastavil, uslyšel na konci jeskyně hlasy několikačlenné skupinky teroristů, kterým se chtěl rozhodně vyhnout. Naneštěstí nemusel, jelikož kus hořící lodě dopadl na okraj plošiny, čímž se přilehlým skalním masivem šířila velice silná tlaková vlna, jež svrhla téměř celý strop jeskyně, a nejen že zabila většinu mužů Al-Káidy, ale uvěznila i Chrise, který na tom byl velice špatně.

Můstek Odyssey, Několik vteřin po dopadu trosek
Na můstku vlajkové lodě pozemské první flotily všichni netrpělivě čekali, kam trosky zničené goa’uldské mateřské lodě dopadnou. Bishop pozoroval senzory a byl okamžitě připraven po dopadu trosky transportovat. Rychlost pohybu totiž znemožňovala přímý transport za letu. Jakmile trosky dopadly, Bishop naťukal příkaz, jenž udělal vše za něj. Hořící trosky, od nichž se šířila velká vlna prachu, písku a kamení, byly zaměřeny a okamžitě transportovány do chladného vesmíru, kde i sebevětší oheň v cuku letu ustal. Bishopa však zaujala mnohem závažnější věc, kterou nikdo ani ve snu nečekal.
„Ehm, pane?!“
„Co?“
„Na senzorech, poblíž místa dopadu senzory zachytávají lokátor a pět, oprava, čtyři známky života,“ přičemž se Bishop zaměřil na identifikaci lokátoru, který se zobrazoval jen jako čísla.
„Kdo to je?“
„Nemám nejmenší tušení, v databázi není nikdo s touto identifikací,“ zůstal Bishop trochu zmatený.
Davidson však udržel klidnou hlavu a okamžitě obnovil spojení s Pentagonem,“ který očekával návrat Daedala.
„Davidsone, co bude s Daedalem?“ zeptal se trochu vyšším tónem Coolidge, který před malinkou chviličkou dorazil do místnosti.
„Teď máme jiný problém, poblíž dopadu trosek v Íránu senzory zachytily podkožní lokátor, ale naše databáze jej nerozeznává. A podle vysílaného signálu na tom není nejlíp,“ opáčil stejně zvýšeným hlasem Davidson, který Coolidge vyloženě nesnášel.
Do komunikace se vložil generál O’Neill, který na pozadí vydával patřičné rozkazy.
„Bishope, nahlaste mi číslo, naše databáze bude o měsíc novější,“ ukončil nepříjemnou situaci Jack a vyjel si v počítači databázi lokátorů.
Bishop nahlásil identifikační číslo, ale tohle opět asi nikdo nečekal.
„Transport, hned, ten člověk je pro nás klíčový,“ vykřikl O’Neill a dodal situaci na dramatičnosti.
Bishop okamžitě vyslal signál, který obalil Evanse bílým světlem a transportoval jej ihned na ošetřovnu, která byla na příchozího připravena.

Paluba Teal’cova Ha’taku
Na palubě jediného Ha’taku ve sluneční soustavě se právě silně bojovalo. Všude byl slyšet hluk z příručních zbraní malé i velké ráže, byl cítit pach spáleného masa způsobený jaffskými energetickými tyčemi, ale hlavně, byl slyšet Teal’cův hrubý hlas, který pevně velel obranným složkám své lodě. Vyzbrojen svoji tyčovou zbraní rozdával jednu smrtelnou ránu za druhou každému, kdo ztratil koncentraci a přestal se dostatečně krýt. Přesnost s jakou Jaffa zabíjel, byla skoro nemožná, ale již mnohokrát ve službách Země dokázal, čeho je svými schopnostmi schopen. Ale nebyl to jen Teal’c, kdo na lodi bojoval. Spolu se svalnatým Jaffou bojovali i Rak’nor s Bra’tacem, kteří si vzali skupiny na jiných podlažích, jež byly v obležení. Bra’tac právě probíhal přes chodbu, aby se ukryl za jedním z výklenků, když jej přes koleno škrtnula kulka, díky níž začal lehce krvácet a v první chvíli mu přejel mráz po zádech. V krytu rychle zkontroloval koleno, ale viděl, že to je jen povrchové škrábnutí.
„Už na to začínám být starý,“ pomyslel si a namířil zbraň za sebe, přes své rameno, kde se z ničeho nic objevil jeden z Luciánů.
Bra’tac nakoukl ze své skrýše a zpozoroval trojici Luciánů, kteří právě padali mrtvi na zem. Starý Jaffa vyšel ze svého úkrytu a vyrazil vstříc osmičlenné skupince svých bratří, kteří statečně bojovali. Bra’tac všem pohleděl do očí, dal svoji pravou dlaň na jejich ramena a povzbudil je do dalšího boje, který probíhal o tři patra výše, kde byl Rak’nor zahnán početnou skupinou až k hangáru, kde se shromažďovala další skupina luciánských ozbrojených složek k útoku do zad. Rak’nor nic netušíc otevřel dveře do hangáru, když jej do zad zasáhla dvojice kulek, které zlomily jedno žebro a zasáhly pravou ledvinu. Rak’nor se sesunul k zemi a zbytek jeho jednotky byl velice rychle pobit. Velitel Luciánských jednotek přistoupil k Rak’norovi a namířil svoji zbraň na jeho hlavu.
„Poslední slova, než zemřeš?“ zeptal se opovržlivě velitel a podíval se Rak’norovi na krvácející čistý průstřel.
Rak’nor se podíval velitelovi do očí a zatnul svaly na lícních kostech. Odvrátil zrak ke krvácející ráně a zatlačil na ni. Svá poslední slova si šetřil právě na tuto chvíli, kdy s velkou hrdostí vykřikl:
„Tal shaka mel!“
Velitel Luciánů se usmál a prohnal Rak’norovi kulku mezi očima. Hned na to rozkázal své skupině, aby pokračovali ke kruhům, které vedly o několik pater níže k Teal’cově skupině. Po cestě potkali několik ozbrojených skupin, se kterými si s menšími ztrátami poměrně lehce poradili. Když dorazili do místnosti s kruhy, kolem nich se objevila bílá světla značící problémy. Před i za Luciány se objevily týmy vedené plukovníkem Mitchellem a plukovníkem Sheppardem, jejichž palebná síla a moment překvapení zlikvidovala hrozbu.
„Odysseo, tady Sheppard, Luciáni zabiti,“ oznámil stroze Sheppard a pravou rukou naznačil směr chůze, do středu transportních kruhů, které se podařilo během několika málo vteřin aktivovat.
Odyssea mezitím zamířila za Kuiperův pás, kde se nacházel nehybný, poškozený Daedalos, na jehož palubě všichni netrpělivě čekali na jakékoliv zprávy ze Země. Ta se jim velice rychle dostavila, když se přímo před nimi objevila přilétnuvší nablýskaná Odyssea, jež prokličkovala horní vrstvou Kuiperova pásu. Odyssea zastavila nad samotným Daedalem, kterého k sobě desítkou pevných ocelových lan, vystřelených ze spodního trupu, připoutala a skočila k Zemi, která na svoji první loď třídy Daedalos čekala. Na palubě Ha’taku se oba pozemské týmy velice rychle dostaly k bojující skupině, které velel Bra’tac. Bra’tac si obou týmů všiml a strhnul veškerou pozornost na sebe, aby nic netušícím luciánským jednotkám odepřel možnost zjištění, že jsou za nimi po zuby ozbrojené týmy amerického letectva. Sheppard s Mitchellem zastavili postup svých týmů za jedním zlatem pokrytým pilířem a čekali na signál od Bra’taca, který udělal efektní rybičku zakončený kotoulem, kterým se dostal na druhou stranu uličky. Rychle se schoval, když zpoza úkrytu uslyšel silné dávky pozemských P-90tek, doprovázené zmatenými výstřely Luciánských zbraní. Když palba zbraní utichla, Bra’tac opatrně vykoukl zpoza výklenku, za nímž byl schovaný.
„Mitchelle, jsem opět vaším dlužníkem, luciánské jednotky nás zatlačily do kouta a nebýt vás…“ nedokončil větu Bra’tac, když jej přerušil Mitchell.
„Přišli jsme, co nejrychleji to šlo. Měli jsme menší problém s jednotkami, které bojovaly s Rak’norem.“
„A Rak’nor?“ tušil odpověď Bra’tac.
„Těsně před naším transportem na vaší loď, jsme ztratili signál z jeho lokátoru, což znamená…“
„Že je mrtev,“ dokončil Bra’tac a do koutků oka se mu nahrnuly slzy.
„Nesmíme otálet, Teal’c bojuje jen několik pater pod námi a podle zpráv, co mám, by se mu hodila pomoc,“ naznačil Bra’tac směr chůze a sám se jako první vydal ke kruhům, které ústily za zády rozkazujícího Teal’ca. Teal’covi se podařilo prorazit střed bojující Luciánské skupiny, když se za jeho zády aktivovaly kruhy. Teal’c se mžikem otočil, namířil zbraň a čekal, na příchozí, o nichž si myslel, že to jsou Luciánské jednotky. Když uviděl tvář Bra’taca s jeho muži a spolu s týmy plukovníka Mitchella a plukovníka Shepparda, který právě zachránil svalnatého Jaffu, před jistou smrtí, když zasáhl jednoho z mužů, jenž zamířil na stojícího Jaffu, spadl mu kámen ze srdce. Teal’c se zdviženým obočím otočil hlavu, aby se podíval na muže, který již mrtev dopadl na tvrdou lesklou zem. Uznale pokývnul hlavou a položil Bra’tacovi ruku na rameno.
„Tek‘ma’te mistře Bra’tacu,“ zdvořile pozdravil svého spolubojovníka, což Bra’tac, jak bylo zvykem zopakoval.
„Tek’ma’te Teal’cu.“
„Mitchelle, Shepparde,“ pozdravil se i se svými starými známými, kteří potichu přihlíželi v pozadí.
Oba plukovníci pozdravili Teal’ca a vydali se na pel’tak, který byl obležen zbylými muži Luciánské aliance. Mitchell se Sheppardem dali Bra’tacovi čas říct Teal’covi o smrti Rak’nora, což jej pochopitelně silně zasáhlo. Nyní však měli důležitější starosti, které museli vyřídit.
Teal’c naplněn touhou po pomstě předběhl oba pozemské týmy a vydal se loučemi prosvětlenými prostory k dalším kruhům, které jej přenesly poblíž pel’taku. Když se všichni transportovali na podlaží s pel’takem, rozdělili se do dvou skupin, v níž byl vždy jeden pozemský a jeden jaffský tým. Každý šel z jiné strany, ale oba mířily k jednomu a tomu samému místu. Mitchell se spojil se Sheppardem, aby zjistil, že jsou jen několik metrů od luciánského týmu, který právě připlácl na zlatem vykládané dveře výbušninu a zároveň se šli schovat za roh, kde čekaly oba týmy. Jen, co se Luciáni dostali za roh, Jaffové i oba pozemské týmy spustily zběsilou palbu, která zapříčinila smrt zbylých členů Luciánského osazenstva na lodi. Teal’c deaktivoval výbušninu a odstranil ji ze dveří, které se za moment otevřely a uvnitř se nacházeli Jaffové, kteří byli připraveni na vše, co dveřmi mohlo projít. Všem se ulevilo, když bylo po boji, ale Teal’c se otočil na patě a vydal se k hangáru, kde ležel Rak’nor v kaluži své vlastní husté, rudé krve. Teal’c poklekl k jeho mrtvole a svou rukou mu zavřel víčka, která naposledy „mrknula“.
„Tak mal arik tiak,“ („Nebudeš zapomenut“) pronesl a zvednul Rak’norovo tělo, jež odnesl do jeho ubikací, které se nacházely poblíž jedněch transportních kruhů. Než stačil položit jeho tělo do příjemné a měkké postele, transportní paprsek je oba spolu se všemi, kdo se na palubě nacházel, přenesl na Odysseu, která se usídlila jen několik desítek kilometrů od proděravělého trupu, jehož některé sekce byly zcela odkryty vesmírnému chladu, jenž se vkrádal všude, kam měl přístup. Překvapený Teal’c málem upustil tělo svého padlého bratra na zem, když mu na záda položil ruku plukovník Mitchell.
„Je mi to líto Teal’cu, byl to dobrý přítel,“ se smutkem v hlase chlácholil svého přítele.
„Vskutku,“ odpověděl Teal’c a zatnul svaly na lícních kostech.
K neformální kondolenci se přidal i Davidson, jenž umožnil Teal’covi uložit Rak’norovo mrtvé tělo v jedné z ubikací pro významné hosty. Womacková na rozkaz otočila Odysseu směrem k Zemi, k níž se také vydala, nechávajíc poškozený Ha’tak za sebou. Bra’tac se nevěřícně kouknul po Davidsonovi, který si pohledu všiml a následně odpověděl na Bra’tacův výraz.
„Nebojte, jen co budeme mít náhradní díly, vrátíme se pro něj, mezitím vás chce generál Landry v SGC, kde s vámi chce probrat pár věcí, které mu dělají starosti.“
Bra’tac přikývnul a vydal se za Teal’cem, za nímž jej doprovodil plukovník Mitchell. Po několika minutách se Odyssea ocitla na orbitě, kterou okupoval poškozený Daedalos, jenž musel dobít štíty, aby vydržel sestup do atmosféry a následně do svého doku v Oblasti 51, kam právě dorazil příkaz k výrobě náhradních krystalů pro poškozené lodě. Bishop transportoval veškerý „cizí“ personál, neoperující na lodi na velitelství hvězdné brány, kde bylo po dlouhé době živo. Landry si byl vědom momentální „přeplněnosti“, a proto předal Walterovi veškeré pravomoci v umisťování jaffských hostů do volných ubikací. Walter si pouze povzdechl, ale za dobu svého působení na velitelství si zvykl na příležitostné přetěžování a využívání jeho talentu. Landry si tak mohl po psychicky náročných dnech konečně odpočinout a nechal na ráno svolat krátkou poradu.

Pokračování příště

To vypadá, že v Íránu, přece jen nebudou mít mimozemskou technologii... Nebo se mýlím???
Bylo to dobré, máš to opravdu propracované a snad nejde ani nic vytknout, přesto:

rafičky hodin

to asi mělo být ručičky hodin, ne?

Rafička jako ručička, to máš to samé

Jinak ty vsuvky a přístavky se oddělují čárkou z obou stran.
-Například: Daedalos304, dobrý kamarád Patase,

čeho je svými schopnostmi schopen

-Tohle bylo trošku nešťastné Ale není to nic strašného.

A celkově mě spíše zaujala ta pasáž s vraždou člena Al-kajdy, na jehož jméno si rozhodně nevzpomenu. Doufám, že tato zápletka bude mít ještě nějaké pokračování a popřípadě rozuzlení.

J té pasáže z al-kaidou jsem čekal že nasedne na jumper a odletí

Opět skvěle odvedená práce.
Akce Íránu pěkně popsaná, osobně si myslím, že šlo a představení hlavního hrdiny. Jeho jméno mi příjde povědomé, možná je to jen shoda náhod, ale není to jméno někoho z nějakého hollywoodského trháku?

Taky mi to přišlo povědomé to jméno ale mohl si tam dát třeba Lorna

jop Chris Evans (podle mého pozdějšího zjištění je představitel Human Torch z fantastic four a především Captain America ) pak už se mi nechctěli přepisovat jména

daedalos: Lorne to být nemohl, Chris je specifický druh člověka, kterýho bylo potřeba "vytvořit" (Patasovi se napříkald moc nezamlouval - údajně moc nabušenej, ale ve skutečnosti se ukáže jako někdo naprosto jiný (bude tu i jistá proměna, a vývoj) ), ale to bych moc spoileroval, takže se nechte překvapit

no mě spíš přijde ujeté, že je ve 24 letech majorem ve speciálních jednotkách což je opravdu nemožné. Nejmladšího majora co jsem kdy o něm četl byl jakýsi 32 letý korvetní kapitán (vážně, který blbec tenhle překlad vymyslel) z Navy SEALS