Nu což, nevadí. Dneškem dokončíme první díl, který dá asi víc otázek než odpovědí, nicméně budu doufat, že se i tak bude líbit a že zachováte přízeň povídce, případně se sem podívá víc lidí, kteří by mi mohli udělat radost
1. Díl (V pravý okamžik - Right on time) PART IV
Mléčná Dráha, Země, 28. Ledna 2009
Všech sedm velkých křižníků, které stály na jedné straně barikády, zachytilo patnáct kontaktů, které se obrovskou rychlostí blížily k místu, jenž Thor na palubě Hammonda spočítal s přesností na setinu procenta. V místě, které Thor určil, se objevilo obrovské hyperprostorové okno, z něhož postupně vyskákala celá patnáctka nepřátelských lodí. Hammond, Daedalos i pětice jaffských křižníků spustila palbu do určených souřadnic. Všichni počítali s maximálním úspěchem, ale Kiva s touto taktikou počítala a navedla lodě tak, aby vyskočily za sebou a s dostatečným rozestupem. Výsledek byl pro Luciány přímo dokonalý, při možnostech, kterými pozemské lodě disponovaly. Zničen byl pouze jeden Ha’tak a druhý byl jemně ochromen, ale zbylá třináctka zlato-černých pyramidových lodí zůstala nedotčena a v plné parádě spustila palbu, kterou jako první schytal Hammond. Carterová, která doteď stála u předního skla, popošla zpět ke křeslu, posadila se a sledovala stav štítů, které hlídal Marks. První zásahy vážně zatížily buffer, jehož energie se rychle odčerpala. Nové generátory třídy Mk.III však fungovaly na výbornou a energie byla během chvilky zpět na svém místě. Hammond ji využil tak, jak měl a poslal směrem k příchozím i čtveřici těžkých paprsků, které se zakously do zlatavého štítu.
„Madam, ten Ha’tak měl být už dávno zničen, ale jeho štít drží na třiceti procentech,“ udiveně nahlásil očividnou situaci Marks.
„Musíme baterii přidat trochu víc energie, s takovou nás zničí mnohem dříve než mi je,“ zmínila Carterová a začala na svém laptopu rychle počítat. K výpočtům se připojil i Thor, který stál po boku jejího křesla a výrazně při výpočtech pomohl. Carterová ukázala Marksovi procenta, o které musel navýšit energii v bateriích, aby čtveřice paprsků alespoň prorazila štíty. Zároveň však mohlo mnohem rychleji dojít k přehřátí a následné explozi zbraně, ale do toho bylo ještě daleko. Cooperová zvýšila výkon motorů a z úhybných manévrů přešla k přímému útoku, který vedl přes Daedalova záda, kolem dvojice jaffských Ha’taků, přímo do srdce skupiny útočníků. Cooperová řídila loď, jakoby s ní byla srostlá. Hammondův štít jemně oblízl Daedalův, následně stočila loď o sedmdesát stupňů dolů, zatočila doleva a překrásnou vývrtkou prolétla mezi dvojicí jaffských lodí, z nichž jedna při obletu explodovala, když její štíty nevydržely abnormální nápor zbraní, stejného typu. Hammond se tak dostal do výborného palebného pole, kterého Marks využil na jedničku. Trojici paprsků navedl přímo do jednoho místa, čímž se mu podařilo jeden z emitorů usmažit a čtvrtý posílený paprsek prohnal celým, z naquadahu sestaveným trupem a zasáhl hlavní generátor, ukrývající se uprostřed lodě. Zlato-černá pyramida okamžitě přestala střílet a z jejího jádra vytryskla masivní energie znásobená naquadahem. Energie se opřela do Hammondova štítu a shodila jej o dvacet tři procent, což ve výsledku dávalo procent šedesát dva a nadále klesal, když se Hammond ocitl na volném, nikým nekrytém prostranství. Cooperová na příkaz Carterové provedla úhybné manévry bravo a delta, čímž se vyhnula až šedesáti procentům energetických pulsů, které na štít mířily. Hammonda pak navedla přes bojiště, na němž právě bojovaly stíhačky, jichž s přibývajícím časem rychleji a rychleji ubývalo. Zde však vyhrávala pozemská strana, která poskytla sto F-302jek, všech zainteresovaných států programu hvězdné brány spolu se stíhačkami všech lodí třídy Daedalos, které doprovázely jaffské Glidery a Al’keshe. Luciánské Glidery neměly sebemenší šanci, když se navíc přidaly i railguny z Hammondova trupu. Chvíli po devastujícím útoku Hammonda explodoval další luciánský pyramidový bitevník, když se obrovskou rychlostí, kolem Hammonda prohnala čtveřice asgardských paprsků následovaná dvojicí raket, za nimiž letěl samotný Daedalos. Nezahálely však ani jaffské Ha’taky, které nestály jen tak na místě a vší silou zaměstnávaly nejsilnější štíty, které pak mohly pozemské lodě dodělat. Hammond dokončoval další nálet, když se jeho štít dostal na hodnotu devětadvaceti procent a Daedalův klesl na čtyřicet sedm. Společnými silami se jim však podařilo snížit stavy Luciánů o další dvojici Ha’taků, kterých už zbývalo pouhých devět. Na druhé straně explodoval druhý jaffský Ha’tak a na bojišti tak zůstala jen trojice, kterou stále pevným hlasem koordinoval Teal’c, jenž navrhl stažení blíže k Zemi, jíž chtěla dvojice našich lodí uchránit před jakýmkoli útokem. Carterová i Caldwell se shodli, že to možná bude lepší a oba kormidelníci obrátili svoji loď o sto osmdesát stupňů, když se s motory na plný výkon vydali k Zemi. Luciáni však pozemské křižníky nenásledovali a stáli s Ha’taky na místě a z dosahu zbraňových baterií.
„Proč stojí?“ pokládal Caldwell spíše řečnickou otázku a díval se po zbraňovém i navigátorce.
Carterová navázala spojení a poskytla možné řešení.
„Předpokládám, že vědí o Atlantidě, jinak by nestáli z dosahu zbraní a pustili by se do nás,“ logicky tvrdila Carterová, které došlo, že ve vlastních řadách mají špeha.
To samé trklo i Caldwella, kterého to přímo rozlítilo, když si vzpomněl, co mu udělaly strachem ovládané Jaffské jednotky. Carterová chtěla oznámit SGC své nové zjištění, ale Marksovi se nedařilo navázat spojení.
„Madam, počítač nereaguje na moje příkazy, něco se děje!“
„Úplnou diagnostiku, Cooperová, co ovládání pohonů?“ zjišťovala rozsah problému a sama vzala do svých rukou svůj tablet, který byl schován v opěrce křesla.
„Marksi, hlášení!“
„Polovinu systémů neovládám a druhou sotva držím,“ oznamoval Marks, zatímco se snažil držet všechny možné firewally.
„Thore!“
Thorův hologram se zobrazil prakticky ihned, co jej Sam zavolala, ale jeho zobrazení bylo nekvalitní a šumivé. Neustále se snažil něco říct, ale vůbec mu nebylo rozumět. Až po pár vteřinách Thor konečně vyčistil spojení, aby mohl informovat o průběhu počítačové bitvy.
„Sam, musíte se ihned transportovat na Zem, jádro a ostatní počítače jsou napadeny goa’uldským virem, který se do počítačů dostal při mém zásahu na antické základně. Při návratu jsem si ho vůbec nevšiml, ale musel být schovaný mezi staženými daty. Nevím, jak dlouho jej ještě udržím, snaží se mě vymaz…“
Thor už větu nedokončil a jeho hologram se rozplynul. Carterová zůstala stát jako opařená, ale jakmile se vzpamatovala, vydala rozkaz k evakuaci. Zbylí přezbrojujíce se piloti opustili hangár, ženy a muži se shromáždili na určených místech a Marks je postupně transportoval do blízkosti SGC, které s Hammondem nedokázalo navázat kontakt. Během pár vteřin byl Hammond prázdný a jediní, kdo zůstali na palubě, byli Marks s Carterovou, která se snažila lokalizovat původní program viru. Marks označil svůj i Samin lokátor, ale virus ovládl i transportní systém, čímž oba členy posádky uvěznil na lodi. Sam se ještě chvíli snažila cokoliv udělat, když Hammond zažehnul trysky a vydal se proti stojící skupině Luciánských Ha’taků, které okamžitě spustily palbu. Naštěstí štíty držely a Hammond v bezpečí skočil do hyperprostoru, neznámo kam.
„Meyersová, co se sakra stalo, kde je Hammond?“ vyprskl nevěřícně Caldwell a koukal, jako by viděl ducha.
Meyersová jen pokrčila rameny a snažila se na dálkových senzorech zachytit loď v hyperprostoru. Caldwell mezitím navázal spojení s SGC, které právě zjistilo, že jedna z lodí zmizela.
„Generále, Hammond právě otevřel hyperprostorové okno a zmizel neznámo kam.“
„Právě jsem se vás na to chtěl zeptat, co se stalo?“
„Jediné co vím je, že s vámi chtěli navázat kontakt, ale počítače nereagovaly. Pak se spojení vypnulo a asi za minutu Hammond zmizel.“
„Vůbec se mi to nelíbí, navíc jsme ztratili kontakt s Atlantidou, která byla připravena v Atlantském oceánu kdykoliv vypálit pár dronů,“ oznámil nepříjemnou situaci Landry a ještě více snížil momentální morálku, která na můstku Daedala panovala.
Atlantský oceán, Atlantida, Chodba před místností se ZPM
Na rozbouřeném moři Atlantského oceánu se se zapnutým štítem pohupovala Atlantida, která se kvůli možnému podpůrnému útoku musela přestěhovat ze zátoky u San Francisca a vydat se do mezinárodních vod. Sheppard, který byl po dosažení Země transportován do města, seděl v křesle a byl kdykoliv připraven k vypuštění dronů, kterých Země měla pomálu. V chodbě, která vedla přímo kolem místnosti s podstavcem, v němž se nacházela dvojice modulů nulových bodů, právě hlídkovala dvojice mladých mužů, kteří byli před necelým týdnem přiděleni na Atlantidu, jako ochranka. Muži stáli zády k tajemné postavě, která se k nim z dáli blížila. Tajemná postava opatrně našlapovala a pomalu vytáhla zat’nik’tel, jejž namířila na onu dvojici mladých mužů a dvojicí výstřelů poslala oba k zemi. Oba muže odtáhla do nedalekého skladiště, a když byl na chodbě klid, rukou přejela přes kontrolku, která mu zpřístupnila místnost. Ze svého pouzdra vytáhla příruční zbraň, na níž nasadila tlumič a rukou nahmatala panel, který se vysunul a odkryl bělostně svítící krystaly, které se sérií výstřelů změnily spíše v úštěpky, než celistvé krystaly. Energie po celém městě vypadla a uvrhla město do temnoty. Po chodbách běhali příslušníci armády, kteří používali baterky, aby vědeckému osazenstvu pomohli při zpětném nahazování energie, která byla utnuta přímo u zdroje. Tajemná postava mezitím vyslala signál, že je Atlantida mimo provoz a umožnila tak lodím pokračovat v útoku. Všech devět Ha’taků se dalo do pohybu a když byly na dosah zbraní, vypustily salvu, kterou se zaměřily na Daedala, jehož štíty sice posílily, ale i tak byly na pouhých šestačtyřiceti procentech. Daedalos prokličkoval mezi prvními příchozími energetickými projektily a poslal načatý Ha’tak ke všem čertům. Hned na to poslal další salvu a vyřadil štíty dalšího Ha’taku, bohužel štíty poklesly pod hranici třiceti procent a Daedalos byl nucen se alespoň na chvíli stáhnout do ústraní. Než jej Meyersová otočila, vyslal Kleinman horizont, který se okamžitě rozdělil, a jednotlivé rakety zamířily ke svým cílům. Jaffské Ha’taky poskytly ochranu a svými pulsy zaměstnávaly štíty přibližujících se pyramidových kolosů, kterých po brutálním útoku horizontem ubylo. Ke svému cíli sice doletěla jen trojice raket, ale i to stačilo na snížení stavu na pět létajících pyramid. Když Daedalos proplouval kolem jednoho ze spojeneckých Ha’taků, štít oné pyramidy zmizel a desítky energetických pulsů špikovaly trup, který nevydržel a v bezprostřední blízkosti Daedala explodoval. Daedalův štít klesl na tři procenta, což prakticky nedávalo žádnou možnost obrany. Velitel Luciánských sil zaznamenal snížení Daedalova štítu a vyslal spolu se svými čtyřmi kolosy obrovské množství střel, které zastavil jeden ze dvou zbylých jaffských Ha’taků, jehož štít se taktéž pohyboval na nízkých hodnotách. Teal’c chtěl zabránit úplné zkáze a rozletěl se se svým Ha’takem do hloučku Luciánských lodí, ale nemělo to téměř žádný účinek, když jeho Ha’tak ztratil štít a druhý Ha’tak byl nadobro zničen. Jediná obrana tak byl nebojeschopný Daedalos, na něhož letěla řádná dávka energie. S minimální šancí na přežití Caldwell navázal spojení s SGC, aby oznámil stav.
„Generále, selhali jsme, naše štíty jsou pryč a Teal’cův Ha’tak byl zajat, je mi to líto,“ načež se spojení ukončilo a na obrazovce zbyl jen šum.
„Plukovníku, plukovníku!“ křičel Landry, ale bylo to zbytečné, spojení s Daedalem bylo ukončeno a jeho signatura zmizela ze všech senzorů, kterými byl NORAD vybaven.
Atlantida
Na Atlantidě pořád panoval zmatek, který protnulo rozsvícení světel hlavní oblasti města, v níž se nacházela hlavně věž. Zelenkovi se konečně podařilo připojit dvojici naquadahových generátorů Mk.III, které se tak staraly o dodávku energie primárních a z části sekundárních systémů. Po dlouhých deseti minutách tak bylo konečně možné se s Atlantidou spojit.
„Atlantido, Atlantido, tady generál Landry, slyšíte mě?“ vyzíval generál Landry, jenž se už déle jak deset minut snažil spojit s klenotem antického impéria.
„Ano, generále slyšíme,“ odpověděl na volání Woolsey, kterému bylo umožněno ještě chvíli velet Atlantidě.
„Co se stalo? Ztratili jsme s vámi kontakt,“ zjišťoval generál, který neměl dobré zprávy.
„Někdo nás sabotoval a odstřelil krystaly kontrolující tok energie ze ZPM do rozvodů. Zelenkovi se ale podařilo napojit naquadahové generátory,“ vysvětlil Woolsey a stále čekal na jakékoli zprávy od Rodneyho.
„Co drony, můžeme střílet? Daedalos byl zničen, Hammond je nezvěstný a na orbitě tak zbyly jen Luciáni, spolu s Teal’covým Ha’takem.“ oznamoval špatné zprávy generál, který tušil, že tohle je možná konec.
„Doktore McKayi, jak jste na tom?“
„Ještě chvíli, musím nakonfigurovat spojení, aby dávalo energii jen křeslu a ne celé oblasti,“ ve spěchu vysvětloval Rodney a hrál si s tabletem, zatímco v křesle seděl John a čekal na mentální spojení.
„Za chvíli to bude, generále,“ křesal naději horkou jehlou.
„To možná bude pozdě,“ ukončil spojení generál, který právě odesílal další skupinu na stanoviště alfa.
Sluneční soustava, Oblast Kuiperova pásu, Pár vteřin po zničení Daedala
Při obraně orbity jedinou zbylou bránící lodí, celým Pentagonem a SGC otřásla ztráta Daedala, který o svém neúspěchu informoval vrchní velení. Pár vteřin poté se v oblasti Kuiperova pásu objevila dvojice lodí třídy Daedalos, z nichž byla jedna silně poškozena, a její motory nebyly schopny tahu.
„Stevene, nemáte zač, zdá se, že jsme přiletěli na poslední chvíli,“ oznámil Ian Davidson, velitel vlajkové lodě Země – Odyssey.
„Iane, díky bohu, už jsem myslel, že je s námi amen,“ oddychl si Caldwell.
„Taky jsem nedoufal, že ten manévr zvládneme,“ přičemž poplácal majora Christine Womackovou po zádech a před posádkou ji veřejně pochválil.
„Díky majore,“ poděkoval Steven, přičemž Odyssea nakopla motory a během pár vteřin se ocitla na orbitě, kterou okupovala pětice Luciánských lodí.
Odyssea velkou rychlostí vyskočila z hyperprostoru a hned první salvou rozmetala jeden z Ha’taků, svými silnými, modulem nulového bodu napájenými, asgardskými zbraněmi. Ha’taky nevěděly, která bije a než se obsluha zbraní vzpamatovala, ocitla se i druhá pyramida v plamenech. Když se obsluha zbraní konečně vzpružila, zaměřila svými zbraněmi bělostný štít Odyssey, který se pyšnil plným, stoprocentním stavem. Podplukovník Patrick Bishop, který na Odyssee obsluhoval zbraně, převedl do zbraní další část energie a vypálil tyrkysové paprsky po unikajícím Ha’taku, jemuž se podařilo příchozím paprskům uhnout, ale nečekaně schytal salvu ze Země, která přišla v podobě žluťoučkých chobotniček, jež se propalovaly trupem, a když dosáhly svého cíle, explodovaly. Zbylá dvojice zachytila drony mnohem dříve, než právě explodující pyramida, a proto měla mnohem více času na únik. Naneštěstí se jedné z nich podařilo uniknout dronům, které taktéž měly omezený dolet.
„Plukovníku, jeden z Ha’taků odletěl pryč z dosahu a převádí energii do motorů,“ oznámil Bishop.
Na rozkaz plukovníka Davidsona zaměřil unikající loď raketami, které zanedlouho opustily sila. Rakety se zacílily a nejvyšší možnou rychlostí zamířily ke svému cíli, který právě zapojoval hyperprostorové články. Davidson přimhouřil oči a s napětím čekal, jestli to rakety stihnou, zatímco Bishop odpočítával čas do kontaktu. Ha’taku se podařilo otevřít hyperprostorové okno, do něhož to ale nestihl a pod dopadem raket se rozpadl na stovky a tisíce menších či větších kousků, které si Země svou gravitací stáhla do atmosféry. V Pentagonu, SGC, ale i na Atlantidě zavládla radost, která ze všech strhla těžké balvany na srdcích. Všichni na palubě Odyssey si začali gratulovat a podávat si ruce.
„Pane, volá vás generál O’Neill,“ přepojil Bishop spojení a pozoroval prošedivělého generála, jehož výraz mluvil za vše.
„Že vám to trvalo, Davidsone, už jsme se báli, že to všechno budeme muset udělat za vás,“ spustil O’Neill na Davidsona, který v první chvíli nechápal.
Když se ale generál začal usmívat, vykouzlil i na Davidsonově obličeji úsměv. Pokračující rozhovor obou mužů protnul až Bishop, který se věnoval skenu trosek, které jedna po druhé hořely v atmosféře.
„O-ou!“
„Bishope?“
„Několik větších kusů neshořelo v atmosféře a padá na zem,“ oznámil nepříjemnou zprávu Bishop, a aniž by čekal na rozkaz, rozstřílel první padající kusy railgunovými projektily na menší kusy, což v konečném důsledku zapříčinilo jejich shoření v atmosféře.
Bishopovi se více méně dařilo trosky ničit, ale pro jednu dvojici bylo pozdě, když v plné rychlosti protnuly bělostné mraky a s typickým ohnivým ohonem a dunivou ránou dopadly na zem, do oblasti blízkého východu.
tímto je první díl skončen, jako celek si jej doporučuji stáhnout v PDF, kde jak jsem již psal dříve je několik malých bonusů