Z různých důvodů aktuálně hodně přemýšlím nad tím, jak má vypadat cosi jako "povídkový (resp. textový) trailer" většího díla.
Něco jsem googlil, ale vyplivlo mi to jenom trailery ve smyslu "YouTube video, do něhož hraje cool hudba a prolínají se cover-arty knížek s citacemi recenzí", což je sice taky možnost, nicméně mě jde skutečně jenom o krátký text, který upoutává (a používá části z) větší text.
Prostě trailer.
V minulosti (i tady) bylo populární dělat "knižní/povídkový trailer" tím způsobem, že použiju tradiční trailerovou rétoriku ("Ve světě, kde...") pospojovanou nic neříkajícími hláškami nebo výjevy ("'Jdi k čertu!' deklamoval John."). Tento postup jsem však zavrhl, protože tak nějak... je úplně useless. Nemá to drajv filmového traileru, většinou to VŮBEC NIC neřekne nepoučenému čtenáři (píše se o postavách, které nezná; výjevech, které nečetl) a obskurně to recituje filmařskou formu trailerů, která je - tak nějak - drasticky závislá na hudbě, jež u textu zase chybí.
Jde o to nejhorší z obou světů literatury i filmu...
Takže je tu třetí možnost, co se nabízí, a to je poezie. Poezie a filmové trailery mají skutečně velmi blízko sebe, ať už vlastní přesnou syntaxí, bohatým množstvím výjevů, uměním zkratky, rytmem slov a výrazů atd. atd.
Jenže poezie jako textový formát je závislá na nějakém přesném druhu psaní (rýmování, stressy, a to i u free verse), jež se spíše vylučuje s používáním citací z věštího díla.
Pokud to větší dílo nepřepíšeme, aby vyhovovalo trailerům... což je také poněkud obskurní nápad.
Mimo to se obávám, že poezie je pro masového čtenáře velmi, velmi nevděčným formátem a básnička reklamující větší dío neplní proto svou promo funkci.
Takže mi z toho vychází, že něco jako "upoutávka" v čisté formě textu je jedině krátká povídka. Ale tím se zpátky dostáváme k bodu dva a jeho problémům s absencí hudby i k bodu tři a jeho problémům s nemožností pořádně citovat. Kruh se uzavírá.
Nějaké protiargumenty nebo cesty z toho ven?


Neviem či som to pochopil správne, ale: