Stargate Vendetta III Epilog.

Zdravím, můžu se zeptat kdy bude další díl? Moje oči jsou už smutné.

Wydra, to nás je víc smutných , ale neboj, Patas nás nezklame a jistě nás brzy oslní svým talentem

[Patas25]

Tak že jste to vy, a jelikož jsem dneska tak brzo doma, dodělám Sanctuary a šupnu vám sem díl.

Ještě dnes! Jinak si vyliskám.

P.S. Právě ono je těžký najít čas na povinou četbu a zároveň na psaní.

Ono je to velice jednoduché. Koho zajímá povinná četba?

My povinou četbu nemáme ale číst musíme
Jinak se neuvěřitelně těšim na další
PS:je to ta povídka kde furlingové ukradli měsíc?

[Patas25]

Deadalos: Ano je to ona.

A co se týče poviné četby, pecky jako vesmírná odysea jsou lepší sepsané než natočené.

Jsem rád že pláč čtenářů zabral. Jinak budeme rádi, když to vydáš dneska!

Tak honem, právě jsem si pro připomenutí přečetl předchozí tři díly tak ať tě ani nenapadne to sem dnes nedat.

[Patas25]

Tak to nemůžu zklamat, váš vyřvaný díl je tu .

Díl 4 – Uvítání

„Dálkové senzory, nezachytili žádný kontakt, prozatím je stále klid,“ řekla Cara.
„Dobrá, kdyby se něco změnilo, dej mi vědět. Dokončíme průzkum a zahájíme plné obsazení,“ řekl Pospíšil, který právě komunikoval s Carou.
„Vím, dávej tam na sebe pozor. My zatím vypustíme družici,“ řekla Cara a ukončila spojení.

„On se o sebe umí postarat,“ řekla chladně Carina, která seděla za druhým křeslem.
„Já vím, ale ráda ho mám na očích,“ odpověděla Cara.
„Po takové době, a stále po sobě tak toužíte,“ řekla Carina.
„A vadí ti to snad? Ty si hraješ na chladnou a zatvrzelou, ale…“ začala Cara, ale do řeči ji skočila sestra.
„Žádné ale. Nikomu nemůžeš stoprocentně věřit, jenom sama sobě. Jen to ti v boji zachrání život,“ řekla Carina.
„Mýlíš se, jsou lidé, kterým můžeš věřit. Jsou věci, které sama nezvládneš,“ řekla Cara.
„To si myslíš ty. Stačilo, kdyby mě poslali do té základny a sama bych generátor deaktivovala. On si na to vezme radši dvě stě mužů,“ řekla Carina a pak se od sestry odvrátila a věnovala se diagnostice.

„Jdu do hangáru. Dej mi vědět, kdyby se situace změnila,“ řekla Cara a odešla pryč z můstku.

O pár minut později

„Dokončen?“ zeptala se, jakmile došla do malé řídící místnosti, nacházející se ve spodním hangáru.
„Jo, je u vrat připraven. Převezmeš manuální řízení?“ zeptal se své dcery Rodney.
„Jo radši jo, nechat to tobě, kdo ví, co by se stalo,“ rýpla si Cara a sedla si za konzolu, kde aktivovala manuální řízení.
„Otevírám vrata. Usaď ji na orbitální dráhu, konkrétně na tyto souřadnice,“ řekl Rodney, a jakmile otevřel vrata a položil tablet tak, ať jej Cara dobře vidí.
„Dobrá, jak se dostanu do té oblasti, přepnu na automat a zapnu generátor, když to vyjde, nahradíme gravitační pole Měsíce a vrátíme klima do normálu,“ řekla Cara a už se ujala řízení.

Na konci obrovského hangáru u otevřených hangárových vrat se vznesl obří kruhovitý satelit. Neměl vůbec žádné útočné mechanismy. Srdcem tohoto satelitu byl gravitační generátor napájený zdrojem ZPM, které se vědcům podařilo dobít z lodního zdroje. Další systém kromě podpory života pro malé řídící centrum byl štítový generátor, který měl satelit chránit před útokem.

O pár minut později

„Spouštím navigační program,“ řekla Cara a ukončila manuální řízení.

Satelit sebou ve vesmírné prázdnotě náhle cukl, když trysky pozměnily jeho polohu a ustálily jej na jeho konečné pozici, přesně na místě, kde by se nyní nacházel střed měsíce.

„Aktivuji generátor,“ oznámila další krok Cara a dálkově vyslala pokyn k aktivaci.

Přes povrch satelitu nyní proběhla energetická vlna, což signalizovalo úspěšné zapojení. V okolí satelitu se nyní pohnuly ty nejemnější částečky prachu a zamířily na jeho silové pole, zanedlouho následované kusy balvanů a nějakých trosek.

Mezitím na povrchu Země

„Pane, mistr Bra´tac již získal potřebné informace,“ oznámil desátník svému veliteli.
„Konečně,“ ufrkl si Jan a následoval desátníka.

Společně došli k zajatému Furlingovi, který setrvával na stejném místě jako doposud, akorát měl k hlavě připojený přístroj. Hlavně z hlediska efektivity se výslech prováděl za pomoci získané technologie pro průzkum mysli.

„Slyšel jsem, že jste uspěli,“ řekl Pospíšil hned, jak došel.
„Chvíli trvalo, než jsme do jeho mysli nahlédli. Je to skutečně silný bojovník, co se tedy mysli týče,“ řekl Bra´tac.
„Dobrá, přepokládám, že se už někdo napojil,“ pronesl velitel.
„Já sám osobně. Jejich energetický zdroj bezpečně vyřadíme zničením tří transformátorů. Vím také, kde se ty transformátory nachází. Pro nás naštěstí se nacházejí blízko samotného generátoru jen pár desítek metrů od něj. Ale naneštěstí je ten generátor v samém středu základny,“ vyprávěl Jaffský mistr.
„Dobrá, jestli se nemýlím, když vejdete do té základny, dokážete se v ní zorientovat a správně nás navést k cíli,“ pronesl velitel.
„Přesně tak,“ ujistil jej Bra´tac.
„Dobrá tedy. Jakmile my projdeme první základnu, zmapujeme ji a odešleme užitečná data na Sanctuary. Tam se připraví další dva týmy a neutralizují hrozbu. Pak ty jejich základny vymažeme z orbity,“ pronesl velitel a odešel od zajatce.
„Za deset minut vyrážíme,“ zařval na celý tábor a vojáci předem určení se začali připravovat.

O deset minut později vyrazil pětadvacetičlenný tým za svým cílem. Vepředu kráčel Pospíšil a na jeho zádech se pohupovala Žanetka.

O pár let dříve

„Au,…“ zařval Elli, který se právě hrabal v útrobách v jednom z panelů.
„Jaký au, ses zase řízl?“ zeptal se podrážděně Rush.
„Ne, dostal sem ránu,“ hájil se Elli.
„Jak si mohl dostat ránu, když je můstek bez napětí?“ položil otázku Rush.
„Na zbytkové napětí to bylo až moc silné. Ne že bych teda už dostal ránu na můstku vesmírné lodi,“ řekl Elli.
„Napadá tě to samé co mě?“ zamyslel se Rush.

Elli si na chvíli přestal cucat palec a pak se zamyslel a za pár vteřin měl v obličeji chápavý výraz.

„Tak proto jsme pořád na můstku a nepřemosťujeme rozbitý kolektor,“ pronesl Elli chápavě.
„Přesně tak, myslel jsem si, že tu něco podobného bude,“ pronesl Rush.
„Tak moment,“ řekl Elli a lehl si zpět pod rozebraný panel. Chvíli se vrtal v kabelech a po chvíli se jim dostalo zaslouženého výsledku. Světla na můstku se znovu rozzářila a některé konzole začínaly znovu nabíhat.

„Dobrá práce, Elli,“ pochválil mladíka Rush a zvedl se zpod konzole.
„Příště bez těch šoků, a byl bych více spokojený,“ podotkl Elli a s prstem v puse si sedl za další konzolu.
„Energie je pouze na můstku, ale i tak mám přístup k rozvodu energie a záznamům podpory života,“ řekl Rush.
„Takže víme, kde je vzduch a kde vakuum. A podle rozvodů poznáme, kde je únik a můžeme to opravit, či přemostit,“ pronesl nakonec Elli a také se podíval do systémů.

Mezitím někde jinde na palubě lodi

Poručík Scott utíkal temnou chodbou. Jediný světelný zdroj, který mu ukazoval cestu, sám třímal ve svých rukou. Jedna baterka, naštěstí nedávno nabitá mu poskytovala dostatečný přehled.
Poručík proběhl dalšími dveřmi a za nimi se vydal doprava, pokračoval za další roh, kde se doslova srazil s velícím důstojníkem.

„Pane, jste v pořádku?“ zeptal se pohotově poručík a sám rychle vyskočil a pomohl na nohy svému velícímu důstojníkovi.
„Jo jsem, ta blbá věc mi zhasla asi před dvěma minutami,“ postěžoval si Young a ukázal na svou svítilnu.
„Vezměte si mou, na můstek to už není daleko, tam se nějak doplazím,“ řekl Scott a podal svou baterku plukovníkovi a sám se pak, nyní již opatrněji vydal dál na cestu, stejně jako Young.

Plukovník nyní prošel tou samou chodbou, kterou nyní probíhal Scott, ale Young změnil svůj směr a vydal se na ošetřovnu.

Destiny, můstek lodi

„Všude tma a vy si tady svítíte,“ pronesl Scott, jakmile doběhl na můstek.
„Nouzový generátor,“ řekl Rush hned od patra.
„Jaký je stav na lodi?“ zeptal se hned poté a usedl za pilotní křeslo, které bylo prakticky jeho.
„Velký únik energie. Automatická opatření sama odpojila zásobníky energie, které jsou nepoškozené, proto je tu ta tma,“ řekl Ellie a podíval se na nově příchozího.
„Sakra, co to máš s nosem?“ zeptal se.
„No, řekněme, že Young má tvrdou hlavu,“ pronesl Scott.
„Další důkaz jak je tvrdohlavý,“ podotkl Rush a dál se věnoval své práci.
„Ještě, že jsem nenarazil do vás,“ urýpl se Scott a přepnul si na vnější senzory.

„Tak máme asi dvě hodiny, než radiace pronikne trupem,“ pronesl Scott.



Povrch Země, současnost

„Stát, dvoučlenná stráž u vchodu,“ ozvalo se ve vysílačce a Pospíšil zvedl pěst a vydal pokyn k zastavení.
„Očko, tady alfa. Zbavte nás jich,“ vydal pokyn do vysílačky. Na malém kopečku ve vysoké, divoce rostoucí trávě se ukrývala šestice mužů.
„Rozumím,“ odpověděl do vysílačky jeden z mužů a vydal pokyn svým kolegům. „Očko dva váš je levý cíl, trojko vy si vezmete pravý cíl,“

Mezitím se Jan proplížil za roh budovy a našel úkryt ve výklenku a vysoké trávě. Svým dalekohledem pozoroval ty dva cíle, které hlídali vstup. Najednou se pravému cíli rozprskla furlingská hlava na stěnu co byla za ním. Druhý Furling se na něj otočil, když druhá střela rozrazila ovládaní dveří za jeho zády. Tento neúspěch ale brzo nahradila třetí přesná rána do hrudi, kde pronikla jeho brněním a ukončila jeho existenci.

„Kdo to minul?“ zeptal se Jan do vysílačky.
„Dvojka pane,“ ozvalo se ve vysílačce.
„Dobrá, dvojko, jak tady skončíme, budete se hlásit u mě!“ řekl trochu přísněji a dal rukou pokyn, že jeho tým má jít kupředu.

A jinak model Sanctuary přidám, až se mi to podaří uploadnout.

V bitvě je jedno že někdo mine,tak to bylo a tak to bude,ten střelec nemohl vědět že se trochu otočí a mine

O bože, tak dlouho čekáme a tak málo v ději se posunem, nějak jsem si zvykl na delší statě:-). Al ejinak je dobře žes to vydal, ale je vidět že narychlo ... Piš dál těším se na další postupné obsazování naši matičky Země Jo a k cíli není k cíly Oprav to

„Dobrá, jestli se nemýlím, když vejdete do té základny, dokážete se v ní zorientovat a správně nás navést k cíly,“ pronesl velitel.

[Patas25]

Předem chci upozornit a vlastně se i omluvit, že ty zbraňové platformy nejsou po celém povrchu lodě. Prostě na to nemám PC a když bych se o to pokusil, nějakou dobu bych s PC nepochodil.

U.S.S. Sanctuary

Bitevní křižník, sestrojen ve vzdálené galaxii "Hydra" jak ji později identifikovali lidé.


Technické údaje:

Délka: 8901,75m
Šířka:4989,14m
Výška: 850m

Hlavní zdroj energie:Arcturus
Štíty: Anticko-Asgardská kombinace
Podsvětelná rychlost: 0,9 rychlosti světa
Nadsvětelný pohon: Mezigalaktický hyperpohon 2.0

Výzbroj:
12 Raketových sil na přídi pro Horizont 2.0,... (Ostatní nebudu jmenovat, ať máte nějaké překvapení.)
3 000 Hlavních zbraňových platforem. (Tříhlavňové platformy, střílící energetické střely-podobně jako Destiny)
5 000 Platforem bodové obrany. (Střílící malé energetické střely, možnost přepnout na projektilové střely o průměry 10cm)

Nosnost:
132 Katapultů pro stíhače. (F-302 a F-401)
8 Návratových hangárů pro stíhače
2 Hangáry pro jumpery a transportní lodě. Hangáry pro oficiální návštěvy.
1 Hlavní velký hangár (Určený pro lodě typu BC-304 a BC-305) Vrata do hangáru mají rozměry 500x100m.

Hlavní zbraňová platforma

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/42verze_7_hl-zbran_1353108578.jpg]http://www.imghosting.cz/images/42Verze_7_Hl.Zbran.jpg[/img]

Bodová obrana

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/78verze_5_bodov_obrana_1353108987.jpg]http://www.imghosting.cz/images/78Verze_5_Bodov_obrana.jpg[/img]

Můstek na přídi

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/53m_stek_1353108579.jpg]http://www.imghosting.cz/images/53M_stek.jpg[/img]

Vnější náhled na loď

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/45verze_10_1353108987.jpg]http://www.imghosting.cz/images/45Verze_10.jpg[/img] [img][./images/thumbs/50verze_2_skrable_1353108988.jpg]http://www.imghosting.cz/images/50Verze_2_skrable.jpg[/img] [img][./images/thumbs/41verze_8_1353108580.jpg]http://www.imghosting.cz/images/41Verze_8.jpg[/img] Pohled ze spodu [img][./images/thumbs/26verze_1_1353108988.jpg]http://www.imghosting.cz/images/26Verze_1.jpg[/img]

Návratové hangáry pro stíhačky

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/56verze_4_navratove_hang_1353108581.jpg]http://www.imghosting.cz/images/56Verze_4_navratove_hang.jpg[/img]

Zbraně na horní plošině

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/21verze_6_zbrane_1353108581.jpg]http://www.imghosting.cz/images/21Verze_6_Zbrane.jpg[/img]

Technický výkres

Toto je spoiler!!!:

[img][./images/thumbs/14vykres_1353108582.jpg]http://www.imghosting.cz/images/14Vykres.jpg[/img]

Snad vám to dá trochu představu.

[Patas25]

JJ díky za upozornění, chybka opravena. Jinak mám nějaké díly do zásoby a když bude zájem, řekněme že jeden delší díl dám koncem víkendu? Nebo si počkáte?

Pěkná lodička. Kde sem ten tvar už viděl

Co se tvé otázky týče HOĎ TO SEM

Asi sa nik nenahnevá ak to sem dáš.

[Patas25]

Dívejte se, jak ste mě nakopli, nebo resp. vyhecoval autorský kroužek na skype

Díl 3x05 Sedmý symbol

Povrch Země, současnost

„C4!“ zařval Pospíšil a postavil se zády ke dveřím, poté co si prohlédl zničené ovládání dveří, a mířil na planinu, odkud by se mohli objevit další nepřátelé. Jeden z členů jeho týmu si rozepnul kapsu a vytáhl dvě malé cihličky trhaviny. Umístil je doprostřed vstupních dveří a na jednu připevnil rozbušku. Poté vytáhl z druhé kapsy detonátor a doběhl za velitelem.

„Pane,“ řekl voják a podal mu jej. Pospíšil se otočil a doběhl ke stěně základny, kde se již krčil zbytek jeho týmu.

„Pozor výbuch!“ zařval Pospíšil a odpálil vchodové dveře.

Ještě než se prach stihl usadit, tak dovnitř se již vrhla pětice vojáků následována třemi Jaffy.

„Následujte mě,“ řekl Bra´tac a rozevřel svoji Jaffskou tyč a vydal se napříč chodbou.

Sanctuary, současnost

Na můstku v horní části byla jedna konzole, za kterou si právě sedl jeden mladík. Elli se pomocí svého kódu napojil na senzory, aby si sám provedl vlastní průzkum planety. První, co zaměřil, byla Severní Amerika a postupně senzory zaostřoval na své rodiště. Ale jeho nejhorší obavy se splnily, když město a přilehlá krajina byla zničená. Elli si podepřel hlavu a díval se na orbitální záběr krajiny a málem by mu z očí vyhrkli slzy, kdyby nebyl vyrušen.

„Úplná destrukce,“ pronesla první důstojnice.
„Carino, já jen…,“ vyhrkl ze sebe nervózně a ihned vstal.
„Klid, nejsi voják, nemusíš vstávat do pozoru,“ řekla Carina a opřela se o zábradlí za Elliho konzolou.
„Měl jsi v tom městě někoho?“ zeptala se.
„Matku, přátele, prostě můj domov,“ řekl Elli a díval se Carině do očí.
„Tvůj domov je nyní tady, celou posádku můžeš považovat za své přátele, ne-li rodinu. A osud svojí matky neznáš, může být někde na venkově, nebo odvedena na jinou planetu,“ pronesla důstojnice.
„Já vím, ale to nemůžeš pochopit, ty jsi na Zemi nežila,“ odvětil Elli.
„To sice ne, zatím. Řekni, kdybys potřeboval pomoct,“ pronesla Carina a odešla pryč.

Cara, která je z povzdálí sledovala, chvíli nemohla uvěřit, jak se její sestra výjimečně chová tak lidsky.

Povrch Země, současnost

V nitru nepřátelské základny se s vražedným nasazením prodíral malý tým. Mistr Bra´tac navedl jednotku až do části základny, kde Furlingská architektura skončila a chodba vyústila do staré SGC základny.

„Je to již mnoho let, co jsem tu byl naposled,“ pronesl Bra´tac a pokračoval „ a přitom je tomu jakoby včera, co jsem tudy procházel.“
„Já jsem tady byl jenom párkrát, neměl jsem tu čest zde sloužit,“ řekl Pospíšil a doslova si vychutnával onu chodbu.
„Musíme projít celým patrem, kde opět ústí Furlingský tunel. Pak jenom pár desítek metrů a jsme u cíle,“ řekl Bra´tac.
„Dobrá, jsme hned za vámi,“ řekl Pospíšil a šel za Jaffským mistrem.

Stará SGC chodba byla místy popraskaná, ale veškeré nápisy na zdech a označení přepážek bylo jasně viditelné. Místy na stěnách našli ožehlá místa a na zemi se povalovaly vystřílené nábojnice.
Cestou k furlingskému průlezu narazili jenom na jednu další hlídku, kterou během chvíle zneškodnily.

O pár minut později

„Cesta je uzavřená,“ ozvalo se z chodby za rohem.

Pospíšil byl během chvíle na místě a uviděl pancéřované dveře SGC, které ještě nesly své původní označení.

„C4?“ zeptal se Bra´tac.
„Dobrá,“ řekl Pospíšil a už mávl na jednoho z vojáků, když další člen týmu přešel ke dveřím, vytáhl starou kartu a projel jí čtečkou.
Ozvalo se hlasité drnčení a dveře se zvedly vzhůru. Muž se otočil ke svému týmu a odpověděl na jejich vykulené oči.

„Před lety jsem tu sloužil. Kartu mám jako sentimentální vzpomínku,“ vysvětlil.
„To je pěkné, divím se, že ještě funguje,“ uchechtl se Pospíšil.

Díky rychle překonané překážce se celý tým vydal dál vpřed a za pár minut byl celý tým v tunelu Furlingů. Pomalu postupovali, využívajíc své technologie, ke zneškodnění občasných hlídek.

„Tak velká základna a přitom tak malá posádka?“ podotkl Pospíšil.
„Větší část se stáhla při našem příletu. Zbyla tu pouze destruktivní posádka, která má za úkol, zachránit data a poté zneškodnit základnu,“ vysvětlil Bra´tac.
„Nevíte, kolik máme času?“ zeptal se plukovník.
„To nevím, záleží, kolik věcí zde chtějí zachránit a jaké pro ně mají cenu,“ poskytl znovu vysvětlení Jaffský mistr.
„Tak bychom neměli ztrácet čas,“ řekl Pospíšil a chopil se vysílačky a tabletu.

„Sanctuary, tady Alfa, slyšíme se?“ řekl do vysílačky. Jeho tým zajistil část chodby, aby plukovník mohl bezpečně telefonovat. Chvíli počkal, udělal něco na svém tabletu, propojil jej s vysílačkou a svou zprávu opakoval.
„Sanctuary, tady Alfa, slyšíme se?“ Po jeho zprávě se ve vysílačce ozval šum, ve kterém byl slyšet slabý, ale zřetelný hlas.

Sanctuary, současnost

„Dobrá, postarám se o to,“ řekla první důstojnice a ukončila spojení. Poté se spojila do lodní sekce, kde již byl připraven další výsadek. Carina rychle uvědomila velitele, předala mu data s mapou základny a potřebné údaje, kde by měl být cíl ke zničení. Jakmile byl druhý tým instruován, pomocí transportéru byli posláni rovnou k zadním dveřím, kde vnikly do základny.

Catrina poté předala velení lodi své sestře a sama odešla do přípravné místnosti, kde si oblékla černý oblek, a na hruď nasadila plátovaný kyrys, který byl nejlehčí a zároveň nejodolnější pro její postavu.
Na svých bocích, konkrétně na bocích kyrysu, byly pouzdra na vrhací nože, které ihned zaplnila žádanou zbraní. Další dva nože si připnula na své záda, těsně nad sedací partií, kde nože byly připraveny, stačilo jen vytáhnout. Další větší čepel si vložila do pochvy na vnější straně levé holeně, kde čepel dokonale splynula a nijak nepřekážela v pohybu.
Jako jedinou střelnou zbraň si vzala Zat, který si připnula na pravé stehno. Svou výzbroj završila speciální obuví, která měla v podrážce další vystřelovací ostří, přímo ze špičky boty. Na své pravé stehno si připnula speciální vak, ve kterém byly malé úzké proužky C4, upravené tak, aby co nejméně překážely. Pak zbývala pouze sada rozbušek a detonátor, které ukryla pod kyrys na svém břiše.

Povrch země, současnost

Celý tým se krčil v jedné uličce, kde je zastavily Furlingské pancéřované dveře. Pospíšil se vrtal v otevřeném panelu a snažil se nějak prolomit ochranu. Po pár minutách doslova nudného čekání se rozblikala světla na stropě u dveří.

„Dobrá práce,“ řekl Bra´tac.
„To jsem nebyl já,“ odvětil Pospíšil a chopil se své zbrani.
„Obranná postavení!“ zavelel současně Bra´tac, ukryl se do jednoho z výklenků a připravil svou zbraň. Zbytek týmu jej následoval a každý si našel krytí. Interval blikání světel na stropě se zrychlil a dveře se s hlasitým zasyčením otevřely, což signalizovalo, že následující místnost je hermeticky uzavřená. Skrze otvírající dveře začaly létat desítky energetických střel a jejich proudy nebraly konce. Kdokoliv kdo by vešel do chodby, by byl mrtvý.

Pospíšil sáhl do své kapsy a vytáhl svůj nůž, dal jej tak, aby v odrazu viděl do chodby, ale netrvalo dlouho a pár střel mu nůž vyrazilo z ruky.

„Co jste viděl?“ zařval Bra´tac, který se kryl na druhé straně chodby.
„Jenom světlo, nemám tušení, co tam je,“ odpověděl Pospíšil a snažil se něco vymyslet.
„Takhle to dál nepůjde, musíme něco udělat!“ zakřičel znovu Jaffský mistr. Byl to morálku dodávající hlas, nebo jen čiré bláznovství, co donutilo jednoho Jaffu zasáhnout. Ukrýval se ve výklenku jen kousek za plukovníkem. Ze svého vaku vytáhl granát a levou rukou jej hodil k vylétajícím střelám. Ovšem tento čin byl draze zaplacen sedmi zásahy do levé ruky. Střely jeho paži roztrhaly a ve vzduchu se vznášel zápach spáleného masa.
Granát ovšem vybuchnul příliš daleko od zdroje palby a poskytl jen asi dvou vteřinovou mezeru ve střelbě, a to když se ze stropu zřítil jeden panel.

„Ty blázne, stálo tě to ruku. Už nesmíš tak riskovat,“ zařval na něj Pospíšil. Ale Jaffa jeho výtku ignoroval, zařval Jaffa Cry a vyběhl z výklenku a hodil dva granáty svou pravou rukou. To co následovalo pak, nebyl pěkný pohled. Jaffa byl mrtvý dříve, než padl na zem.

Dva granáty proletěly chodbou, z nichž jeden zmizel v energetickém paprsku. Druhý úspěšně explodoval a přerušil palbu na několik sekund. Toho nyní využil Pospíšil a Bra´tac a oba dva vyběhli a vyměnili si výklenky. Při výměně každý hodil další dva granáty. Poté chvíli byli schovaní ve výklencích, a počkali, dokud se neusadí prach.

„Konečně klid,“ řekl Pospíšil.
„Ale za jakou cenu,“ podotkl Bra´tac a přistoupil k mrtvému Jaffovi.
„Aktivujte nouzový vysílač, pokud to bude možné, tak ať transportují jeho tělo,“ řekl Pospíšil a vydal se dál do chodby. Ušel asi dvacet metrů a věnoval svou pozornost střelnému zařízení. Byla to prakticky stěna, ve které byly stovky hlavní pevně zamířené chodbou. Nyní ale po granátech byla ona stěna zpola zborcená a zasypaná, ale co bylo nejdůležitější, tak jeden z granátů zničil přívod energie.

Poslední člen týmu, který do teďka umisťoval nouzový maják se silnějším signálem, byl ještě za hermetickými dveřmi, se zastavil, protože se mu aktivovala vysílačka.

„Alfa týme, odpovězte,“ ozvalo se ve vysílačce. Voják mávl na velitele a ten pochopil, ale než přišel, potvrdil, že spojení bylo navázáno.

Pospíšil vyšel z odstíněné části a i jeho vysílačka ožila.

„Sanctuary, tady Pospíšil. Nějaké novinky?“ zeptal se.
„Plukovníku, tady Eli, na senzorech máme mnoho kontaktů opouštějící vaši základnu. Míří do zbývajících dvou základen,“ ozvalo se z vysílačky.
„Jak jsou na tom naši lidi v těch základnách?“ položil další otázku.
„Jsou v postupu asi dvacet minut za vámi, jak si vedete vy?“
„Právě jsme narazili na nějaké automatické palebné zařízení. Přišli jsme o jednoho člena. Ať si týmy dávají pozor, zvlášť u hermeticky uzavřených dveří. Bylo potřeba několik granátů,“ vysvětlil Pospíšil.
„Dobrá, předám vaše varování týmu Beta a kontaktuju Carinu,“ řekl Elli.
„Právě vstupujeme do odstíněné části. Tak se nedivte, kdybyste nemohli navázat spojení. Pospíšil konec,“ ukončil hovor plukovník a pak všichni vešli dál chodbou.

Sanctuary, současnost

Spojení s pozemním týmem Alfa, bylo ukončeno a Elli ihned informoval další dva výsadky o nebezpečí. To mu zabralo jenom pár minut, jakmile ukončil spojení s Carinou, opřel se do křesla.
Jeho pohled směřoval nejprve na obří modrou planetu, která zabírala celé čelní okno. Poté sjel pohledem na kraj okna, kde se zaměřil na spojení tvrzeného skla a ocelové stěny. Na první pohled šlo krásně vidět jak je to nová loď a jak je spojení bez jediné vady. A tak si vzpomněl na svůj starý bitevní koráb, který byl pravý opakem. Stará, věkem ošlehaná Destiny, která držela pohromadě silou vůle.
Zamyslel se, jestli se před tisíci lety díval na Destiny někdo jako on právě na Sanctuary a zda se někdo za pár stovek či tisíc let bude dívat na Sanctuary jako on na Destiny.
Elli ještě chvíli takhle přemýšlel u jedné z konzol ve spodní části Můstku. Ale po chvíli se zvedl a pomalým krokem se vydal pryč z můstku. Využil vnitřního transportního systému lodi, a pokračoval ve své pomalé procházce. Jeho nohy ho samy zavedly na největší vyhlídkovou palubu, která se nacházela na lodní zádi a byla dost dobře schovaná proti náletům. To ale nijak neomezovalo její výhled. Tato vyhlídková místnost byla zároveň takový park se zahradou a sklo se nacházelo pouze na stropě. Jednalo se celkově o největší místnost na lodi, a když se člověk postavil doprostřed parku, stěží přes stromy, rostliny a dokonce umělé kopce viděl šedé stěny.
Právě tady nacházela útočiště velká skupina lidí, kteří si chtěli udělat romantickou chvilku, nebo jen celkově odpočinout.

Elli ušel jenom sto metrů a sedl na jednu z laviček a opět se trochu zamyslel. Jak hleděl vzhůru, tak z této paluby měl zároveň výhled na shluk trosek, a meteorů, které se nashromáždili kolem gravitačního generátoru a pohled na to mu dodal nápad.

Destiny, hluboko ve vesmíru, před několika lety

Bylo tomu již něco přes hodinu, co byla loď bez energie. Jediná osvětlená a z části fungující místnost byla můstek, který běžel na rezervní zásoby energie.

„Elli, nahoď rozvody,“ ozvalo se ve vysílačce.
„Rozumím,“ odpověděl a provedl příslušné úkony. Pár vteřin po odeslání příkazu se nic nedělo, ale asi deset vteřin, kdy už chtěl příkaz znovu odeslat, zhasly i na můstku světla.
„Pěkná práce, říkal nahodit ne vyhodit,“ komentoval změnu situace poručík Scott, který byl také přítomný na můstku. Ale sotva to dořekl, tak světla znovu naskočili a všechny systémy naběhly.
„Já jsem ho slyšel,“ odpověděl mu.
„Rushi, všechny systémy na můstku naběhli, a předpokládám, že i tam u vás,“ řekl Elli do vysílačky.
„Ano, dobrá práce. Jsem na cestě,“ pochválil jej a vysílačka ztichla.

„Motory na poloviční výkon vpřed, směrem pryč od té proklaté radiace,“ řekl Scott a nastavil kurz.
„Teď už pro nás není hrozbou, když máme aktivní štíty,“ podotkl Elli.
„Jak jsme na tom s energií?“
„Moment, mrknu na to,“ odpověděl Elli a přesedl na velitelské křeslo.
„Ta exploze nám scházela. Jsme na tom jenom o trochu líp než předtím,“
„Toho jsem se obával a díky vadnému sběrači energie nebudeme po nějakou dobu moci zásoby energie doplnit,“ řekl Rush, který došel na můstek.
„Jak dlouhou dobu?“ zeptal se Young, který vešel vedle Rushe.
„Když na něm budeme pracovat tak přinejlepším několik týdnů,“ odpověděl ihned Rush.
„Na to nemáme zásoby, jsme u poslední hvězdy této galaxie, kterou jsme našli náhodou. Nemůžeme si dovolit se vrátit pro zásoby a zůstat taky nemůžeme,“ řekl Scott.
„To je pravda, musíme pokračovat v cestě a musíme znovu použít stázové komory,“ řekl Rush.

Elli během této porady dělal propočty energie, aby se nakonec mohl zapojit do hovoru.

„Máme o šest procent energie více, než před dobíjením. Všichni musí do stázových komor, jenom pět lidí může zůstat venku. Podpora života na minimální výkon a jídlo na příděly. Snad se povede opravit loď před dosažením další galaxie.

„Já, Elli, Brody a Volker. Hodila by se také Parková, ale po té příhodě v hydroponii, bez zraku by byla pro nás přítěží,“ řekl ihned Rush.
„Ten poslední budu já, někdo na vás musí dohlédnout,“ dodal bez přemýšlení Young.
„V této situaci nám budete k ničemu,“ namítl Rush.
„Chloe by mohla pomoct, pořád má nějaké vědomosti,“ nadhodil Scott.
„Také mě napadla, ale tady nebudeme potřebovat pomoct s matikou, to zvládnu já a Elli. Spíše než fyzika bych uvítal inženýra,“ odpověděl Rush.
„Nikdo kvalifikovanější tady na palubě není. Ale ty tři měsíce by se dali využít i jinak. Co takhle nechat s námi TJ. Mohla by obnovit hydroponii, zvětšit zásoby léčiv a v případě potřeby být nahrazena pomocí komunikačních kamenů,“ řekl Elli.
„To nezní špatně,“ podpořil jej Scott.
„Pokud s tím bude souhlasit, máte ji mít,“ svolil Young.
„Tak teda nastavte původní kurz. A za hodinu, se všichni vrátí do komor,“ řekl Young a poté dodal.
„Nemusím však zmiňovat, že velet bude TJ.“

Povrch Země, současnost

Postup Alfa týmu nepřátelskou základnou, byl již konečně u cíle. U samotných transformátorů byly ještě nějaké Furlingské jednotky, které brzy padli.

„Poslední transformátor zaminován,“ odpověděl Bra´tac.
„Dobrá, mizíme z oblasti výbuchu,“ vydal pokyn Pospíšil. Hned na to se celý tým vydal pryč od transformátorů. Opustili místnost, prošli krátkou chodbou, pak odbočili do nějakého skladu, ve kterém se ukryly za hromadou beden.
„Pozor výbuch!“ zařval Pospíšil, a odpálil nálože. Podlaha se pod týmem zatřásla a pár vteřin na to po celé základně pozhasínala světla.
„Zabralo to?“ zeptal se Jaffa. Odpověď se mu dostala vysílačkou.

„Alfa týme, tady Sanctuary, jste tam?“
„Sanctuary, tady Alfa tým. To, že máme aktivní spojení, znamená, že to zabralo?“ poptal se plukovník.
„Ano, celá základna je bez proudu. Ten reaktor se díky bezpečnostním pojistkám odstavil. Zahajuji transport z nejbližšího okolí,“ odpověděla Cara.
Pak trosky skladiště ozářil bílý jasný paprsek.

Sanctuary, současnost

Celý tým byl transportován do malé místnosti, která sousedila hned se šatnami. To byl hned první cíl celého týmu. Pospíšil ihned skočil do sprchy, aby ze sebe smil pach krve a Furlingských střev. Po sprše ihned zamířil na můstek, kde usedl na své pohodlné velitelské křeslo.

„Jaký je stav?“ zeptal se.
„Beta tým právě vstoupil do odstíněné části, a Carina, skončila zároveň s vámi,“ řekla Cara.
„Jednou by mě zajímalo, jak to děláte,“ podotkl Jan.
„Zajímat se o to můžeš, ale ty na to stejně nemáš,“ řekla Carina, která právě dorazila na můstek a sedla si na svoje první místo, ve své uniformě první důstojnice.
„Tichá voda břehy mele,“ dodala Cara a zároveň zachovala to tajemství.
„Dobrá, zaujměte místo nad první základnou, nabít a zaměřit,“ vydal rozkaz plukovník.

Vzájemná koordinace obou důstojnic měla rychlé výsledky. Skrz čelní průzor byla brzo vidět Severní Amerika, nebo to co z ní bylo. I z orbity byla vidět stříbrná šmouha, neboli Furlingská základna.

„Nějaké lidské známky života v blízkosti cíle?“ položil otázku.
„Ne, žádné v oblasti výbuchu,“ odpověděla Cara.
„Dobrá, smažte ji s naší planety!“ řekl rozhodně plukovník a Carina ihned poslechla.

Zbraně na povrchu byly již aktivované a zaměřené na cíl. Nyní každé dělo opustila energetická střela. Jedna samotná rána by toho moc nezmohla. Ale na palubě bitevníku se nacházelo několik tisíc tříhlavňových děl.

Po první salvě, se na můstku objevil Elli, který měl na svém tabletu připravený program. Ten právě přinesl ke schválení, aby už mohl začít s jeho realizací.

Země, někde ve vnitrozemí bývalých spojených států současnost

„Mami, mami, pojď se podívat,“ zakřičela malá holčička, která skákala vedle malého baráku.
„Samantho, co tam zas máš?“ zeptala se její matka, která vyšla z jejich skromného domova. Její matka se první podívala do trávy, jestli tam něco není.
„Ne na zemi, tam dívej se,“ řekla dcerka a ukázala někam do dáli.
„Jenom trocha kouře, těm ošklivým Furligům se něco porouchalo,“ řekla matka a dívala se směrem ke kouři a pak to spatřila. Jasné záblesky, tisíce záblesků se zřítilo přímo na onen kouř, a vyvolalo tam další výbuch, jehož otřesy se byly slyšet i sem.
„Co to je?“ zeptalo se dítě.
„Nějaký druh orbitálního bombardování,“ řekla matka a vzala svoje dítě do náruče. „Pojď půjdeme do krytu, za chvíli dorazí ostatní,“

O pár minut později

K jejich domku doběhla pětice lidí, mezi nimiž byli dvě matky a tři děti.

„Jennifer, viděla jsi to?“ zeptala se první matka.
„Jo, kolik salv to celkově bylo?“ zeptala se Jennifer.
„Tři, víš, kdo to mohl být?“
„Nevím, ale Furlingové mají problém! Pohlídej mi malou, je už v krytu, půjdu do lesního krytu,“ řekla Jennifer.
„Jasně to je samozřejmost. Hodně štěstí,“ řekla matka a vešla do malého domku. Došli do kuchyně, odsunuli stranou jídelní stůl a otevřeli poklop.

Mezitím Jennifer už klusala směrem k nedalekému lesu. Každou chvíli se ohlížela, jestli nespatří další náznak palby nebo něčeho podobného. Když po několika minutách dorazila na kraj lesa, už jí vyšla naproti dvacítka mužů se zbraněmi u pasu.

„Haileyová, tady!“ zařval jeden z nich a mávl na ni. Jennifer se trochu usmála a doběhla k nim.
„Už víte co se děje?“ zeptala se, a vzala si od jednoho pouzdro na pistol, které si připnula na stehno a dala do něj devídku.
„Jakmile začala palba, nahodili jsme senzory z té spadlé 302, ale během chvíle celý systém spadl,“ řekl jeden muž.
„Měli jste počkat na mě. Vysvětlila jsem vám, jak to funguje, ale nikdo z vás to nechápe tak jako já. Viděli jste něco?“ zeptala se.
„Jeden velký objekt na orbitě. Zřejmě to, co střílelo. Ale není v databázi letounu. Nevíme co to je,“
„Richarde, běž ke mně do domu, ať je tam někdo se zbraní. Já se podívám na ty senzory. A bude třeba také upozornit ostatní střediska odboru,“ řekla Jennifer Haileyová a šla dál mezi stromy a pak použila malou škvíru mezi kameny, aby se dostala do krytu.

Jennifer šla necelou minutu jen za světla baterky. Poté ji již mohla zhasnout, když se dostala do osvětlené části.

Celý bunkr byl prázdný, všichni lidé hnutí odporu se doslova rozprchli, aby chránili své rodiny. A navíc v bunkru bez orbitálních senzorů, nebylo nic zajímavého. Haileyová si sedla k vykuchaným střevům F-302.

O pár minut později

„Haileyová, tohle musíš vidět!“ nesl se hlas ozvěnou.

Ta nechala rozdělané práce, odložila spálené části a vyběhla ven z jeskyně. Když se jí na obličej konečně dostaly paprsky světla skrz listy stromů, již tam čekal dvojice ozbrojených mladíků.

„Co se děje?“ vyhrkla ihned.
„Tady zavazí stromy, musíme na kraj lesa,“ řekl jeden z nich a už se rozeběhl. Trvalo dalších pár minut, než doklusali na místo.
„Co tu má být?“ zeptala se.
„Ne tady, ale tam!“ řekl mladík a ukázal jí na druhou stranu, přímo na oblohu.

Tam v dáli jenom kousek nad horizontem se vznášel symbol. Jednalo se o výchozí symbol, který se používal při zadávání brány. SG týmy tento symbol nosily na svých ramenou, který prezentoval celou Zemi.

„Výchozí bod, symbol SG jednotek,“ vysvětlila Haileyová.
„Nejdřív zmizí Měsíc, potom se na jeho místě objeví tento symbol, co to znamená?“ zeptal se onen mladík. Ale jako odpovědi se mu dostalo hlasitého zvuku, následovaného dvěma letouny.

„Nejprve evakuace Furlingů, pak palba do jejich základen, symbol SG jednotek a teďka krásné F-302. Jak si hezkej, tak si i blbej,“ trkla si do mladíka Jennifer. Poté si sáhla do kapsy a vydělala vysílačku.
„Konečně je můžeme bez rizika použít,“ vysvětlila a zapnula ji, naladila první frekvenci.

„Všem SG jednotkám, tady seržant Haileyová, jste tam někde?“
Chvíli bylo ticho, potom se ozvalo rušení a zazněl hlas.
„Seržante, tady plukovník Mitchell. Po dlouhé době jsme tady,“
„Mitchell? Člen SG-1?“ nechtěla Jennifer uvěřit.
„Ano jsme to já, a nejenom já. Odesílám vaši pozici na Sanctuary, očekávejte příchod výsadku,“ odpověděl Mitchell.

Trochu delší díl... je někdo proti ?

NOup Jen tak dál

Ahoj,

abych byl upřímný, tak tahle část se mi hodně líbí. Má takový svěží nádech, pěkně do odsejpá, prostě paráda.

Děj a vůbec celá povídka je luxusní.

Musím ti říct, Sanctuary je teda pořádný macek. Skoro devíti kilometrová loď to už je něco. A toho arsenálu...oja Nepřítel to bude mít hodně těžké.

Nad něčím jsem se ale trochu pozastavil a to bylo nad seržantem Haileyovou. Není to náhodou ta, kterou "objevili" na vojenské univerzitě a pak byla s SG-1 na planetě, kde byl ten žlutý hmyz či co?

Takže suma sumárum dobrá práce a jen tak dál.

JJ, je to ona

[Patas25]

Ano je to ona. Chtěl jsem tam dát nějaké známé jméno, které jsem v povídkách neovlivnil.. aspoň zatím.

Najprv:
A bude třeba také upozornit ostatní střediska odboru,“ řekla Jennifer Haileyová

Dobrá časť a vcelku nieje čo vytknúť (možno niektoré veci ešte trochu rozvinúť, ale inak pohoda).
Som rád, že si sa znova rozpísal, nech Ti to vydrží čo najdlhšie.
a

Máš to hezké patasi. Nvm jak je autocad náročný a jak máš rychlé PC, ale pokud chceš pujčim ti na modelování výkon přes vzdálenou plochu 16 GB RAm a i5 2500k na 4,5 GHz

Jiný smajlík než tenhle nedokáže vyjádřit maji radost. Jinak budu rád, když budeš přidávat v pravidelných intervalech tuto povídku.

[Patas25]

Tak celkově jste možná něco zaznamenali, ale teďka se na skype založila skupina: Jakop, Dragon, Storm, Daedalos a já a tak se navzájem nutíme a hecujeme do psaní, hned je to o něco záživnější.

Jinak Rigixi: Díky za nabídku, ale přes vzdálenou plochu.. to by byla vražda. Nyní je už kdyspozic Autodesk Inventor se studentskou verzí, tak si to stáhni a zkus si v tom sám pohrát.

No nevim proč se furlingové bojej,loď se nedá využít v pěchtnim boji na to maj pouze 302 na podporu pozemních jednotek.Jinak hezkej díl