Jaký film jste naposledy viděli? (doporučte)

Po tom, co jsem viděl LOST apod., myslím, že právě to patří k těm reálnějším . Každopádně se mi líbí, že chápeš vtip

Last Resort, episoda 2
Stále skvělé, stále řešící morální dilemata! Podobnost se Skálou nyní i přímo co se týče peripetií postav. Tleskám.

Halo: Forward Unto Dawn
Značku Halo nemám moc v lásce. Z různých důvodů, jednímž z nich je fakt, že jde pomalu o větší agitku ozbrojených sil než Call of Duty. Ten patos spešl týpků, kteří byli STVOŘENI být supervojáky, bez jakékoliv hlubší reflexe, mi prostě vadí pro svou prvoplánovost. Jedním z dalších důvodů je skutečnost, že podle vývojářů Chief s Cortanou prožívá milostný příběh... což mi příjde spíše jako vlhký sen geeků, kteří chtějí, aby se jejich vytuněný počítač proměnil v ženu. A idea hlavní postavy bez obličeje demenci jen završuje. Ale nešť, série má své nepopiratelné kvality a signifikanci.
Nicméně v kontrastu s mým dislikem se mi velmi líbí webseriál/webfilm (je na YouTube rozkouskovaný do šesti částí; vyšla teprv první) jménem Forward Unto Dawn, který se vyhýbá většině problémů své značky. Ačkoliv jde o takovou Hvězdnou pěchodu spojenou (více) s Beverly Hills, tenhle soap opera element alias POSTAVY je něco, co hrám dost chybí, a Forward Unto Dawn to naštěstí využívá do poslední žánrové mrtě. Přitom vypadá překvapivě dobře - nerad třeba obecně hodnotím herecké výkony, ale tentokrát udělám výjimku, protože FUD je oproti většině podobných marketingových věcí na velmi dobré úrovni (tj. hercům věřím, co deklamují).
Odporučám minimálně první dvacetiminutový díl; googlujte sami.

Wanted píše:

Ony se posraly fyzikální zákony, a proto elektřina nejede.

Asi četl knihu Tma (Ondřej Neff):
„Cvak, od tohoto okamžiku se ve všech technických zařízeních na planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak, jako doposud. Nastala tma."

Jinak na turbinu toho zase tak moc nejezdí, většinou je to disel, kterej pojede s lehkym tunningem...

Druhý díl Revolution mě dost nudil, i když je fakt, že trochu méně hloupě řešil ten svět než pilot. Jinak mi čím dál tím více příjde, že Abramsovo vyprávění je hrozně podobné narativu seriálů 80. let (A-Team, MacGyver) a stalo se novým standartem, jinak ale není o moc lepší.

[Klenotka]

The Omen - Přichází satan - po delší době jsem si pustila tenhle sedmdesátkový horor (tehdy to uměli nějak líp). Blízké záběry a cíleně hororová hudba sice už dneska nepůsobí tak, jako dřív, ale rozhodně se tomu nedá upřít atmosféra. Gregory Peck je dostatečně sympatický na to, aby se mu postupné zjišťování toho, že jeho syn je zlo, dalo uvěřit. S Davidem Warnerem tvoří ve druhé půlce filmu i hodně zajímavou dvojici, a malý Harvey Stephens snad toho malého Antikrista ani nemusí hrát

REC 2 - tahle trilogie měla zůstat u jednoho dílu. Nemám moc ráda "found footage" horory (hlavně proto, že velká část z nich prostě není dobrá), ale jednička byla opravdu výborná. Byla důkazem, že se dá natočit found footage/survival/atmosferický horor v jednom. Dvojka je už bohužel jenom odvarem a vysvětlení událostí z prvního dílu tomu ubírají na děsivosti.

Wild Target - britská verze na téma "nájemný zabiják v osobní krizi". Bill Nighy je jako zabiják Victor, kterému maminka vyčítá, že ještě nemá potomka, kterému by mohl předat rodinný podnik, vynikající. S Emily Blunt mívám občas problém, že až moc sází na ztřeštěnost. V několika filmech jsem ji viděla hrát podobně a už to trochu hraničí s únosností. Tady to ale snad díky přítomnosti Nighyho umírněné "divnosti" bylo utlumené, a byla moc fajn. Rupert Grint coby náhodný bezdomovec, který se k nim přimotal, ukazuje, že mu asi budou vždycky spíš sedět role vtipných sidekicků, než vyloženě hlavní a vážné role, ale ráda se nechám přesvědčit o opaku.
Je to typicky britské, ale ve druhé půlce přece jen trochu ztrácejí dech, a pár logických lapsů (kde se tam tak najednou Victorova matka vzala? A co ten mafián v nemocnici?) filmu skoro podráží nohy. Na jedno shlédnutí, k nedělní odpolední svačince, ideální, ale o nic výjimečného se nejedná.

A Perfect Getaway - Dokonalý únik - Hodně příjemně mě to překvapilo. Nečekala jsem nic, a dostala jsem napínavý film s několika páry v přírodě, o jednom z nichž víme, že je to pár vrahů. Zjištění, který z nich to vlastně je, mě překvapilo (i když zpětně to bylo vlastně předvídatelné), a hlavně, Milla Jovovich se konečně taky ukázala jinde, než ve filmu režírovaném jejím aktuálním manželem a bylo to znát. I když u mě z hlavní čtveřice vede Timothy Olyphant, u nějž člověk opravdu nevěděl, na čem je.
Nejde o oscarové výkony, ale natáčení bylo asi dost náročné, napětí první 3/4 hodiny střídá akční závěr, a David Twohy se mi vrátil do hledáčku schopných režisérů, kteří zvládnou napětí i akci.

Game Change (2012)
Mohla jedna nešťastná personální volba změnit průběh voleb ? Na tuto otázku se nepřímo ptá další z řady bezchybných skic politických reálií a zákoutí americké domácí politiky. Prestižní klání o nejvyšší politický post a de facto pozici nejmocnějšího muže planety – je soubojem, ve kterém nerozhoduje filosofie a poselství kandidátů, politický program nebo upřímnost, ale charizma rockové hvězdy, množství vybraných peněz a vizuální a společenská image, často vykalkulovaná a vykonstruovaná do nejvyšší možné míry. Merito věci se přesouvá z proneseného obsahu do prezentované formy, která tak vytlačuje přednesené poselství na vedlejší kolej. Tleskám tvůrcům za to, že přistoupili k analyzované látce nestranně. Nesoudí, nýbrž pouze konstatují fakta, tj. přesně to, co bych od tohoto typu filmu očekával.
Woody Harrelson se dostává v poslední letech do znamenité formy, Edu Harrisovi chybí dostatek prostoru, naopak Julianne Moore září a na rozdíl od jí ztvárněné postavy, je po profesionální stránce bezchybná. Právě Sarah Palin je hlavní „hvězdou“ filmu a místy je ze strany medií vystavena laciné, leč pravdivé a zasloužené kritice. Je naprosto bez diskuze, že na tázané otázky měla znát odpověď, nicméně bych rád věděl, jak by na podobně orientované otázky odpověděli zástupy těch, kteří se jí smáli. Obávám se, že znalosti většinové populace týkající se tzv. „všeobecného přehledu“ nejsou o moc hlubší. A nyní k „tragické“ postavě celého volebního příběhu roku 2008 - Johnu McCainovi. Vždy na mně působil jako slušný, zásadový a upřímný člověk. Patriot a vlastenec v pravém a ryze pozitivním slova smyslu, který si moc dobře uvědomuje, že se z politiky něco vytratilo – dle mého názoru ideová upřímnost a sebeurčující přesvědčení. Domnívám se, že mohl být dobrým prezidentem. Naneštěstí pro něj, přišel v nesprávnou dobu. Zkušenosti, politická kontinuita a příslušnost k republikánské straně byly v roce 2008 pro mnoho voličů nestravitelnou překážkou. V konečném důsledku byl poražen, nikoliv svým politickým oponentem, ale dobou a časem ve kterém kandidoval, tj. dějinami. O tom zda byla volba Baracka Obamy ku prospěchu země a ne pouze symbolickým mezníkem a krokem kupředu v oblasti rasové tolerance a rovnoprávnosti, můžeme polemizovat za pár let, až bude hlavním objektem podobné filmové adaptace současný americký prezident. Za sebe palce nahoru.

Hodnocení: 8/10

Tak Forward unto Dawn je naprosto perfektní práce. A jak to tak vypadá, tak John dostal obličej. http://www.youtube.com/watch?v=-kg3yxNs ... re=related

EDIT: Tak mě napadá, že John-117 nemá obličej právě proto, že v době prvního nasazení mu bylo patnáct, ale už byl ultrasoldier. Vypadalo by to dosti vtipně.

Skyfall (2012)
Britská exportní značka 007 potvrzuje svou životnost, nadčasovost a příslušnost do 21. století. Časy se mění, s nimi i nároky a očekávání diváků. Režisérské angažmá řídila snad sama prozřetelnost. Sam Mendes exceluje ve vodách, do kterých se jeho předchůdci, s výjimkou Casina Royale, obávali vstoupit, tj. zdařile balancuje mezi tradicí a modernitou, zachovává kouzlo a silné stránky legendy a úspěšně buduje most do nového století. Právě niterný náhled do duše, myšlenkových pochodů a motivů je definujícím prvkem nové bondovky. Po odlehčeném humoru a sebeironii nejsou ani stopy, hlavnímu hrdinovi zůstal pouze sarkasmus, jako obranný mechanismus. Craigův nevyrovnaný a vnitrně rozpolcený Bond je nejvěrnější odrazem své literární předlohy a zároveň kompletně jiný, než jeho pětice předchůdců. Přesto není nouze o několik podařených exkurzů do minulosti, v čele s projížďkou v nejkultovnějším voze z prestižní špiónovy garáže – stříbrném Aston Martinu DB6. Celý příběh předchází událostem z Dr. No. Divák je tak svědkem zrodu a vývoje slavného britského agenta. Co začalo příběhem s Vesper Lynd, končí v jedné sešlé protestantské kapličce, kdesi na Skotské vysočině. Emotivní závěr vyráží dech svou nevyhnutelností, stejně jako očekáváním nových začátků. Jsem nesmírně zvědav, kam nás Daniel Craig, ve své roli žijící ikony filmového plátna, vezme příště.

Hodnocení: 8/10

Looper
Pokus o drama, charaktery a dobrou zápletku v moři kojotin. Vůbec nic tam nedávalo smysl, od premisy po reálie. Hlavně, že se snažili bejt superhluboký. Příště by bylo fajn se nad svojí tvorbou alespoň trochu zamyslet, když to na sci-fi prvcích stojí a padá.
Vtipnej byl přerod JGL ve Willise, a ten bystrej klučina byl zpočátku fakt creepy, asi jako evil Sheldon, než to pohltila ta další věc...
Nechápu ty nadšený ohlasy, jak to bylo chytrý, hluboký a tak. Bylo to mělký a nekonzistentní až běda. Dokonce i samotnej název. 3/10

Earth 2100

Před pár měsíci jsem tu hodil recenzi několik dokumentů a "dokumentů" řešících škaredý svět za pár desetiletí, a i dnes je to podobná látka (agitko-dokument), nicméně jde o zdaleka nejlepší snímek z ostatních, který by si sám o sobě měl doplnit snad každý. U někoho vzbudí deprese, jiný vypíchne jeho slabá místa, a další si ho prostě může užívat jako cool spekulativní fikci.
Ve stručnosti - Earth 2100 popisuje průběh 21. století a toho, jak lidstvo skrze změnu klimatu půjde do prdele. Není to zdaleka tak primitivní, jako jinde, a navíc je to doprovázelo vyprávěním jedné postavy o jejím životě, takže tomu dávám palec nahoru. Jeho výhodou je také méně punkové pojetí - sice opět dochází k pohlavkování technické civilizace, a opět se ignoruje potenciál technického pokroku, ale není to tak primitivní jako baterie indie "dokumentu", A HLAVNĚ se to obejde bez obviňování židozednářskokapitalistickomuslimskokomunistickotemplářské konspirace z celé zkázy společnosti...
Zmiňovaná spekulativní fikce je navíc přítomná díky tomu, že nejde jen o nudný výčet faktů (nebo "faktu"), ale naopak je celý film okořeněn oním fiktivním vyprávěním ženy, jež prožila celé turbulentní 21. století. A jedná se o perfektní příklad "mýdlové opery na pozadí společenských změn", který ve svých nejlepších okamžicích mnohdy připomene Benjamina Buttona či podobně dějepisně rozmáchlé dílka.
Tato fiktivní linka je ilustrována animovanými pasážemi, jimž nechybí působivá stylizace (kromě toho, že je scénáristicky vypointovaná), jenom zase bacha na očekávání - animace je tvořena více méně statickými obrázky, jež "rozpohybovává" lens-flare a třas kamery. Není to animovaný film sám o sobě, víme?
Veľa doporučám komukoliv, kdo si ujíždí na postapu.
Koukejte se tadyhlenc.

Tak jsem dokoukal Forward Unto Dawn minisérii (viz dříve) a potěšeně musím konstatovat, že je to nejlepší letošní sci-fi film i seriál!!!! Jelikož jde o pět 20min+ webizod spojených do stejného děje, paradoxně jde vlastně o obojí.
Zamysleme se nad tímto tvrzením - v roce, kdy vyšel sci-fi opus od Ridleyho Scotta, superdrahý "avatarózní" John Carter a "transformeří" megafilm Battleship, je nejlepším produktem stominutová reklama na Halo 4.
Nevím, jestli to spíše vypichuje šmakóznost Forward Unto Dawn, nebo spíše debilitu tohoto filmového roku (a to se mi Battleship dost líbil), ale je tomu skutečně tak...

[img][./images/thumbs/h45-game0-img219851_1352330491.jpg]http://games.cz.imag3box.com/uploads/h45-game0-img219851.jpg[/img]

Důvod je k tomu však protinký - Forward Unto Dawn má oproti všem jmenovaným dobře popsané POSTAVY, jimž nechybí smysluplné a někdy protichůdné MOTIVACE, jsou před ně vrhány smysluplné PERIPETIE, na základě čehož všeho pak prožívají vypointovaný DĚJOVÝ OBLOUK. Scénář FTW! Jasně, celá zápletka o kadetovi Hvězdné pěchoty (nebo tak něčeho), který je nejprve loser, ale posléze dospěje v muže (jakože doslova) je strašně předvídatelná. Jenže klišé je klišé, protože sakra funguje - a zde je podané uvěřitelně, věrohodně a řemeslně zručně (viz třeba to, jak se v klimaxu mísí Laskyho hudební heroic theme s Master Chiefovým hudebním leitmotivem; to není něco, co by vyplodil neschopák). Své paradoxně vyvolá i divákova znalost formátu ("je to videoherní film, ty jsou vždycky strašné") a média ("je to webizodová youtube série, ty jsou vždycky levné"), díky čemuž ty vlastně-totálně-logické zvraty působí skutečně nečekaně.
Díky práci se story i práci s režií mi tak série přivodila hned několik příjemných mrazení v zádech, což se mi naposledy u filmoseriálu stalo... asi při koukání na BSG.

- "Why is ODST droping here?"
- "...because we are under attack."


Navíc je u tohodle pozoruhodně (nebo vlastně ani tak moc ne, znáte-li pojem intermedialita a jiné podobné bláboly), že ačkoliv Forward Unto Dawn obsahuje vcelku minimum epických sci-fi záběrů (byť určitě víc, než třeba Tmavomodrý svět...), podvědomě zdejší svět dobře známe z Halo her (a komiksů a videí), takže moneyshoots na detonující planety ani nepotřebuje. Stačí vybudovat atmosféru založenou na citacích našich herních prožitků (a ta tu je!), a tvůrci mají vyhráno.

Googlujte případně název díla s dovětkem "part 1", ono vám to něco ukáže. Za mě osobně Forward Unto Dawn rozhodně dostává letošní Nobelovu cenu za hrané sci-fi.
9/10

FuD ukazuje, že herní adaptace jde vytvořit dobře a kvalitně, ale je na to zapotřebí spolupracovat s tvůrci a necpat do toho zápletku z her, která je všeobecně profláklá jenom aby si zlehčili práci. FuD balancovalo s rozpočtem deset milionů dolarů a jde na tom vidět opravdu každý cent. Teda až na závěrečnou část, kde Chiefovi spolubojovníci by měli nést stejné zbroje, jaké má on. Ale tady se pravděpodobně jednalo o ušetření a použili zbroje z filmečku deliver hope, které se odehrává 26 let po událostech v FuD.

Tak, včera jsem mluvil o nejlepší letošní sci-fi, dneska si zase dáme nejlepší letošní žánrový thriller...

[img][./images/thumbs/530965_219615984838279_1370799778_n_1352390110.jpg]http://sphotos-b.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash3/530965_219615984838279_1370799778_n.jpg[/img]

Skyfall
Jednoduše nejlepší bondovka od Moonrakeru, což je ovšem jako srovnávat komedii s hororem a psát se, který z nich je lepší. Ne ne, takhle by to nešlo. Zkusím to tedy jednodušeji: Skyfall je dost možná možná nejlepší bondovka všech dob. Nekálí totiž ani na Flemingovy knihy, ani na úplně všechny možné (!) filmové verze Bonda. Skyfall je amalgámem všech z nich a přesto nějakým zázrakem drží pohromadě lépe než mnohé předchozí bondovky samy o sobě.
Zaznělo to už od Fancipala, ale protože výraziva popisů jsou často trochu moc obecná, napíšu to jinak a přitovnám to k jiným filmům - Skyfall je pro 007 totéž, čím je Temný rytíř pro Batmana. Bez prdele.

Jde o snímek, který ani v nejmenším nepošlapává tradici série, ale zároveň ji ani hloupě rétoricky necituje (zdravím poslední Brosnanovku, na jejíž jméno si už nevzpomínám). Něco podobného, jako když Temný rytíř 2 ukáže archetypální komiksové postavy Banea, Robina i Catwomen, ale činí tak organicky s předchozími filmy a moderní atmosférou.
Jde zároveň o snímek, jež umí vykouzlit dramatické pasáže stejně jako třeba Bourneovky či Mission Impossible 3, ale geniální Mendesova režie NAPROSTO PŘIROZENĚ o minutu později dovede totéž skoro až s hravostí Conneryho filmů ohláškovat, zesměšnit a zkomediálnit až do ranku grotesky typu Mission Impossible 4. Fakt, že Skyfall je poměrně hodně vtipný, ale přitom dramatický, je něco neuvěřitelného. Mendes je buď větší génius než Nolan, nebo dneska všichni chápeme komedii úplně blbě. Sorry Brade Birde, ale tenhle film překonává MI4 na všech frontách. Možná jsem to neřekl dost jasně (sám to ostatně stále nepobírám), ale mimo citování klasiky (viz minulý odstavec) je na Skyfall nejlepší jeho neustálé přepínání mezi žánry, které však nepůsobí dementně.
A závěrěm jde rovněž o film, který neuvěřitelný drajv, náboj, akci i myšlenku, a IMO tedy může rezonovat jako s diváky volícími lehčí formu (Klenotka) tak s cynickými naturalisty (já).

Mohl bych psát ještě dlouho, od vypichování přestřelek přes záporáka či nebudu-spoilovat-ale-jsou-tam gay elementy (!) až po tleskání "CoD:MW2 Infamy trailer" momentu (hráči asi pochopí), ale delší dojmologie je zbytečná. Také bych si mohl kopnout do názoru, že "to není bondovka", ale nebudu zbytečně sprostý - jde jen o to, nakolik kdo vlastně bondovský mýtus zná, aby mohl jako Petr Kořínek vyblít podobný protimluv (takže jsem si stejně kopl, heč). Leč jsme lidi, všichni se můžeme mýlit...
Každopádně však jestli byste na nějaký film od Avengers měli jít do kina, je to Skyfall.
10/10



PS. sice by to působilo až příliš groteskně a bralo by to autoritu Craigovi, ale moc moc mě mrzí, že roli housekeepera nakonec nenabídli Connerymu, jak původně zvažovali...
PPS. podobnost s Nolanem je možná trochu moc evidentní. Navzdory nápadné podobnosti syžetů obou filmů to však rozhodně to není Temný rytíř, u něhož se "pouze přejmenovaly postavy a kulisy", jak někde zaznívá.

Nejlepší bondovka od Moonrakeru je Zlaté oko
Skyfall není špatný "moderní" akční film(střelba na skleničku, skok na metro, totálně levej 007). Ale chybí mi v něm dětinský Bond jako byl Connery nebo Brosnan.
6/10

Mulholland Drive
O tom proč herečka skončila s otřesem mozku, náhledem do tří kapitol jejího života v LA. Film má velmi kvalitní zvuk.
8/10

Dovolím si oponovat. Právěže Craig dětinský je občas taky - v MI6 při testech a dialogu s Eve, v šanghajském kasínu, při úprku z Londýna v bouráku, na konci v kanceláři. Akorát se nesměje v jednom kuse. Hlášky jako "vybuchující tužky už nepoužíváme" nebo "budete si celou cestu ztěžovat" si prostě vědomě střílejí z celého mýtu - to by si obyčejný smrtelně vážný film (Bourne) prostě nedovolil, protože to boří zdání z reality. Dost to v těhle okamžicích připomíná hláškujícího O'Neilla z SG-1. Zlaté oko je proti tomu obyčejný akční film, v němž by klidně mohl pobíhat Nicolas Cage jako agent CIA a nikdo by si nevšiml rozdílu. Naproti tomu Skyfall využívá jako páteř zápletky britské prostředí prodchnuté nostalgií, ten film by třeba po přesazení do Ameriky prostě nefungoval stejně jako teď, a tím je podle mě spojený s Flemingem nejlépe ze všech (tedy s výjimkou Casino Royale a Dr. No), ale zároveň je spojen i s bondovskou filmovou sérií - první minuty vypadají jako akční Brosnan, pak dojde cosi jako Bourne, v MI6 se podobá Connerymu (stejně jako na konci), a v Šanghaji zase připomíná barového elegána Moora.

Bylo by vůbec cool, kdyby lidi přestali tvrdit, že Bond = Connery nebo Bond = parodie na špionážní filmy z 60. a 70. let. Tak jednoduché to není a na základě stejného argumentu můžu tvrdit, že Temný rytíř přece vůbec není Batman, protože neobsahuje jakýkoliv repelent proti žralokům...

Starship Troopers: Invasion
Odehrává se poměrně daleko za filmovou story, J. Rico je generálem a připomíná spíš Ovčáka z Mass Effectu - ostatně celý mi to dost připomínalo ME...
Všechno se tam děje takovym tim přebombenym videohernim stylem, děje se tam toho dost a kouká se na to fajn.
Ne že by to byla nějaká extra pecka, ale určitě lepší, než obě hraný pokračování, jejichž existenci se snažim zapomenout.
7/10


The Campain
Můžu říct tak akorát: Will Ferrell; kdo zná, ten ví, kdo nezná, těžko budu vysvětlovat. Takhle k volbám, dosti podařenej filmeček
8/10

Tak jsem si jen ke srovnání znovu dal dvě bondovky.

Dr. No
Božansky staromilské, ale Bond je tu také místy krásně mimózní. Je sice šaramantní, ale už tady se to trochu bije s logikou zdejší špionáže, kde vás na ulici popraví trojice slepců, na které nejste připraveni. Je líbezné vidět, jak Dr. No nastartovává pozdější módu zvratů "hrdina je zajat a dočká se večeře u záporáka", ale Bond tu není jenom za lva salónů, ale má i výrazné temnější kontury. Jeho poprava profesora je dost brutálně pomstychtivá a zneužití té asijsky působící agentky jsou něco, co by člověk od hláškujícího hrdiny úplně nečekal. Takže jakože líbilo velmi, ale tak-trochu-parodie to by už tehdy.

GoldenEye
Viz výše. Ve srovnání s předchozími Bondy je GoldenEye skutečně neuvěřitelný skok (na bungie) vpřed. Ovšem při srovnání s kvalitními akčňáky 90. let jako Skála, Total Recall nebo Tváří v tvář to skutečně není nic moc inovativního. Narativně sice řešíme někdejší zradu kozáků Brity a také postava Seana Beana popichuje Brosnana kvůli jeho oddanosti až za hrob, nicméně celkově je GoldenEye až nostalgicky věrný studenoválečnému kontextu (Rusové, úvodní ). Je také znát, jak 007 už tady stojí na půlce cesty mezi svou starou rošťáckostí a Bournovským antihrdinou - Bond sice svede hned v úvodu svou psycholožku, ale M mu to dá docela sežrat, když ho nazve sexistickým dinosaurem (stejně tak působí i zmínka o sexuálním harašení, oblíbeném to itemu devadesátek). GoldenEye není špatný, ale není to ani bondovka toho nejstaršího střihu.

Hodí se do svého kontextu (kopíruje předešlé akční filmy), což však není tak šokující, protože i Skyfall hodně připomíná komiksovou dřívější adaptaci Batmana a dost i Bourna; žánry se jak dnes, tak i v 90. někam posunuly a je logické, že 007 pokračoval s nimi. Jinými slovy, ani Skyfall (resp. Casino Royale a Quantum of Solace) by dnes nemohl být stejný jako v 90. nebo 60. letech, protože jeho konkurence se také posunula blíže osudovosti (Batman), klipovitosti (Mission Impossible) a autenticitě (Bourne).
Opakuji tedy znovu, že fakt, že Skyfall navzdory posunu obsahuje dost humoru a referencí, je jeho největší vítězství.

Looper: Někteří si stěžovali, že to nepochopili, jiní, že to nedává smysl. Mě osobně to přišlo jako naprosto geniálně natočené prolínání několikta timeline z pohledu dvojice/jedince, kteří je utvářejí.

Skyfall: Tak u tohohle jsem chrochtal blahem. Perfektně natočené, komorní (snad první bondovka, ve které je finále exploze dvou plynových bomb) a přesto all-around-the-world zážitek s pravděpodobně nejlepší Bondgirl všech dob a koncem jako vystříženým ze začátku Dr. No.

[Klenotka]

Skyfall - výborné, skvělé, nejlepší bondovka od...vlastně ani nevím Má nej z "nových" byla zatím Goldeneye, ale Skyfall je lepší. Bylo to moderní, skvěle natočené, a přesto tak bondovské, jak to jen jde. Sam Mendes mě zatím nikdy nezklamal, a tady je jeho další zářez do mé osobní režisérské top ten, v které už od Americké krásy lebedí. První dva filmy s Craigem byly hrozně fajn, ale nějak tomu přece jen něco chybělo - tady proběhlo nenásilné střídání stráží, s mnoha slavnými britskými tvářemi v hlavních i vedlejších rolích. A Bardem byl přímo geniální záporák

Looper - Nenazvala bych to nejlepším sci-fi nebo vůbec nejlepším letošním filmem atd., ale rozhodně je to dobré. Tenhle film zklame každého, kdo čeká další Počátek, případně zpomalené kulky alá Matrix. Tady se druhá polovina filmu odehrává na jedné osamělé farmě, kde můžeme jako diváci rozhodovat o tom, co bychom my udělali na místě všech tří (ano, tří) hlavních protagonistů. Ani jeden z nich není příkladný občan, všichni jsou částečně svině a ten malý kluk je místy docela děsivý (to děti umí). Joseph-Gordon Levitt si dal hodně práce "okopírovat" Bruce Willise, a i vzhledově docílili toho, že jsou si podobní. Jenže zatímco Willisův Joe je už otřískaný a bojuje za život ženy, kterou miloval, potkal příliš pozdě a která se mu jeho skokem čase nenávratně vzdaluje, Levitt je ještě relativně "nevinný". Nejvíc mě ale z celého filmu dostala Emily Blunt. Vlastně mě vzala a zatloukla mě do země Praštěná Britka z romanťáren vzala do ruky brokovnici, a vydala se směrem Sarah Connor. Matka chránící svého syna i přesto, že jí děsí a ví, že se v budoucnosti může stát ledaccos, přesto ho chrání. Looper je především o postavách, jejich jednotlivých rozhodnutích, která závisejí vlastně jen na tom, že v budoucnosti *může* nastat něco, co v současnosti není. Paradoxy stranou - Willis to shrnul jednou větou ("nebudu se o tom bavit"), a víc než o nějaké cestování časem jde o postavy. Zápory jsou - tempo kolísá, a i když má druhá půlka přes pomalejší tempo grády, tak první část (byť nutná, seznamovací) by možná snesla nůžky a i toho Willise tu bylo málo. Nevím, jestli byl účel, aby to bylo od poloviny takhle předvídatelné, ale odhadla jsem, co se děje, hned, jak jsem toho malého viděla. Malé detaily k tomu ale naváděly, tak je možné, že to tak být mělo

The Amazing Spiderman - asi budu jedna z mála, ale tahle Webbova verze se mi líbila mnohem víc, než Raimiho. Přiznám se, že Spiderman je snad jediný komiksový hrdina z Marvelu, o kterého jsem nezavadila ani v Avengers, takže nevím, jak moc blízko či daleko se film blíží předloze. Každopádně mi přišlo, že ač to bylo víc "popcornové" a chyběly tomu takové ty "emocionálně dramatické" scény, tak mě to místy bralo víc. Raimi se se vším hodně páral, a tady, ač to mělo dvě a čtvrt hodiny, to uteklo jako voda, a přesto tam bylo všechno podstatné. Smrt strýčka Bena byla celkově přirozenější (zapadla do příběhu líp), hlavně mě potěšilo to, že většina postav o tom, kdo Peter je, na konci filmu ví. Žádné "musím to udržet jako tajemství", což je imo jedna z největších berliček, jakou může jakýkoliv film nebo seriál použít, protože neznalostí lidi kolem akorát do nebezpečí spíš uvádí. Emma Stone i Andrew Garfield byli hrozně fajn a (fanoušci Raimiho verze prominou), mnohem sympatičtější, lepší a líp to mezi nimi klapalo. Nedávno jsem na Spidermana 2 znovu koukala, a některé dialogy jsou jako vytržené z telenovely. Tady je Parker jako normální naštvaný teenager, není to ale vyložený loser (Garfieldovi by se to přece jen věřilo těžko), a má z nových schopností normální radost a hlavně nestráví jejich objevováním půlku filmu. Vlastně jsem mohla jen napsat, že se mi na tomhle filmu líbilo všechno víc A mimochodem, cameo Stana Lee je tady opravdu vymazlené a zatím nejlepší, jaké měl

Lawless (2012)
Příznivci žánru budou chrochtat blahem. Bezchybně zvládnutá žánrovka, scénaristicky bez hluchého místa, je mistrně natočenou a po řemeslné stránce skvěle zvládnutou výpovědí své doby. Rád bych věřil, že existovala doba, ve které slova jako čest, odpovědnost nebo zásadovost nezněla s příchutí patosu jako dnes. Příběh podle skutečné události uchvacuje právě silou s jakým odhodláním se dokázala jedna rodina vzepřít pokryteckému a prohnilému systému. Lawless nejsou ani Public Enemies ani Nedoknutelní. Jsou sví. Přesto inspirativně kráčí vyšlapanou cestičkou svými žánrovými předchůdci. Lawless nemají na to stát se klasikou, na to se tvůrci příliš báli experimentovat, takhle z toho vznikl žánrově čistý film, bez hlubšího přesahu nebo vlivu na svůj žánr. Co ale na tom, hlavně že atributy kvalitní gangsterky jsou splněny - pašovaný alkohol, korupce, oblíbená hračka všech gangsterů - automatický Thomson, hodní-zlí poldové a sympatičtí zločinci, kterým by byl zločin nefandit. Film na jedno zhlédnutí, o kterém ještě možná něco uslyšíme na přelomu února a března při předávání Oscarů.

Hodnocení: 8/10

Atlas Mraků (2012)
Pokud jsme všichni jenom kapkami v moři, jakou sílu může mít čin jednotlivce? Zpočátku možná nepatrnou, ovšem až do okamžiku, kdy jedna kapka inspiruje a strhne ostatní a změní se v mohutný příliv bořící a nenávratně měnící obecně přijímané a většinovou společností akceptovatelné pořádky. Někde je jedna kapka přesně to, co svět potřebuje … Čím jiným je Atlas mraků, než svědectvím, že motorem pokroku doby je a musí být naděje v lepší zítřek. Unikátnost sama o sobě obsažená v žánrové pestrosti. Kde jinde můžeme být svědky takové palety jednotlivých žánrů - souvisle, logicky, smysluplně a především nenásilně v „jednom“ uceleném příběhu. Akční-futuristické sci-fi 22. století, detektivní thriller z období zámořské ropné krize, komedie z domu pro seniory, zakázaná láska počátku 20. století nebo dobrodružná výprava v post apokalyptické době. Atlas mraků je komplexní, mnohovrstevní (doslova) a inteligentně namíchaný koktejl pro všechny. Jak z výše zmíněného vyplývá. Atlas Mraků je z rodu těch, kterých se dneska už moc netočí. Velké zrcadlo lidské společnosti, přes všechna uběhnutá staletí stále opakující stejné chyby, definována stejnými slabostmi, hnána stejnými pohnutkami a motivována neměnnými cíli. Staletí plynou, ale technologická vyspělost nejde ruku v ruce s vyspělostí morální. Atlas mraků je po právu filmem, jenž si zaslouží být pamatován. Dvojnásobně to platí dnes, v době, kdy paměť většinové společnosti selektivně vynechává.

Hodnocení: 9/10

Perks of Being a Wallflower (2012)
Na nic si nehrající, hloubavý, inteligentní a upřímný pohled na strasti, první lásky a nepodmíněná přátelství v životech dospívajících středoškoláků. Na tom být jiný a tím pádem osamělý, není nic špatného, jen musíte doufat, že najdete přátele, kteří jsou na tom podobně jako vy ...

Hodnocení: 8/10

Sestřih toho nejlepšího za rok 2012.

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=5B2-wvdpZ4U

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=M1r1tS464jE

Cloud Atlas
Formálně čupr, velmi se mi to líbilo, ale při bližším zamyšlení vlastně nějak uniká podstata toho, proč je to propojené vyprávění napříč pěti liniemi. Což je docela dost škoda. Očekával jsem, že na konci se vyjeví nějaké omnipotentní propojení mezi všemi příběhy, nicméně jediné, co se odhalilo, bylo pojítko tématické o boji dobra se zlem. Což je cool a prosím více podobných naivních optimistiálií, leč je dost škoda, že to nefunguje podobně jako LOST s jeho detektivní prací, kterou si divák dává, když spojuje flashbacky/flashforwardy s aktuální realitou. Ona návaznost "za hranice tématičnosti" tu prostě není (nevím, jak v knížce), a absence nějakého velkého twist endingu po třech hodinách je - mohu-li generalizovat z pár náhodných dojmů jiných lidí - pro řadu diváků spíše sklamáním.
8/10 za formu a pozitivismus

Temný rytíř povstal podruhé
Ne, tu ideologickou stránku tomu prostě neodpustím. Mějte mě za levičáka, nebo za někoho, kdo přisuzuje příliš velkou autentičnosti komiksové story (natočené schválně co "nejrealističtěji"), ale třetí Batman je pro mě podobně zkreslující paralela jako Zrození národa...
Je zajímavé si film postavit vedle Skyfallu, který se mi moc líbil. Oba pracují podobně s nějakým popkulturním mýtem; a nový Superman i Star Trek budou zřejmě fungovat taky tak - pokud ano, Nolan bude za pár let nejspíše považován za klíčovou persónu vývoje žánrového filmu, podobně jako byli Wachovští kvůli Matrixu. Podstatnější však je, že i Skyfallem rezonuje ostře pravicová ideologie o nutnosti silných tajných služeb kritice navzdory. Skyfall však lépe pracuje s antihrdinou stojícím proti antagonistovi - tedy M vůči Silvovi, která v průběhu story dělá rozporuplná rozhodnutí, za než na konci de facto umírá, takže "je potrestána". Taktéž celý příběh vlastně vznikl právě kvůli silné tajné službě, která Silvu nejprve rektutovala a vycvičila, aby ho nakonec nechala napospas a sama následně vyžírala hrozby jeho hněvu - čili i po konci filmu je poselství nejednoznačné.
Naproti tomu v Batmanovi 3 proti Baneovi chybí nějaký jasný zástupce korporací, který by za chamtivost dostal "co proto". Je tu sice ten korporátní cápek, co si původně Banea najal, jeho exitus však přichází už v půlce story a stojí odděleně od zbytku hodných boháčů, co nakonec zachrání Gotham. Stejně tak Batman 3 pracuje strašně jednoduše s onou masou "the people", takže není jasné, jestli nechutné tribunály fakt provádějí pološílení dělníci (jako ten kluk, co zmiňuje, že není práce) nebo prostě kriminálníci, které Bane propustil z lapáku. Přítomnost takto jednorozměrových prvků je pro mě prostě největší problém filmu, který si činí nárok na to dělat nějaké ožehavé paralely s realitou...

Hobit

Má vůbec cenu psát nějaký recenze? Krásně spojili děj okolo trpasličí výpravy a souběžných akcí Bílé rady. Sice je tam moc očividné, jak to má být pokračování pro fanoušky PJovy Středozemě, a ne samostatně stojící film, ale kuš s tím. 11/10

Ray: Skyfall jsem ještě neviděl, ale nutnost silných tajných služeb kritice navzdory je všechno, jenom ne pravicová ideologie. Zdraví NKVD, KGB, Gestapo... Ústřední zpravodajskou nebo různé SISky západních zemí bych do stejných kategorií moc neřadil. Vůbec Langley se strašně přeceňuje.

Na tom třetím Batmanovi se mi právě moc líbilo to, o čem tady píšeš. Že nebylo jasné, jestli ta slavná revoluce s tribunály a tak je vedena zhrzenou masou beroucí zpět co jí podle ní právem patří, nebo oportunistama v žákulisí. Všude je to buď to nebo to, podle toho komu máme fandit, ale historie nás učí, že to je pokaždé ta druhá možnost... Za to má u mě ten film strašný plus.

A vůbec jsem se nedávno zamyslel, jak US filmová a televizní tvorba šla v poslední době strašně doleva. To byly dřív časy, kovbojky, soukromý očka... Nebo vezměme si období Reagana a individualismu, kdy obrazovkám vévodil soukromý A-team nebo Macgyverovská neziskovka.
Dneska to je samá vládní služba. FBI, CIA, úřad státního prourátora, policie města X (jenom čekám, kdy natočej seriál o FEDu)... Soukromníci jsou dneska ukazovaný maximálně jako instituce, co musej státním službám poskytnout všemožný údaje pro práci ASAP, nebo soukromý bezpečnostní služby, co jsou independent contractors někde v Iráku a můžou za všechny tamní excesy a korupci.
Jestli se ptáte mě, tak tohle krásně pomalinku mění veřený mínění společnosti ve prospěch silnýho státu, a i pomalu mi z toho začíná bejt špatně.
Když vezmu extrémy jako tvorbu Aarona Sorkina, tak The West Wing nebo teď The Newsroom jsou neskutečně skvělý seriály, ale neobjektivní agitka z toho jenom čiší.

No, prostě se to dle mého mínění strašně zpolitizovalo a Hollywood si tímhle tak maximálně pojišťuje vůli lidí se v počítačovým věku lépe státu podřídit a platit za nuly a jedničky stejný peníze jako za opravdový věci. Samozřejmě takhle jednoduchý to taky neni. Můžeme připočítat i hromadu celebrit, co se plamenně angažujou v politickejch kampaních kvůli zrovna populárním tématům atd

Dobře, tak jinak - nejde ani tak o to, je-li Skyfall pravicový či levicový (strašně přežité a flexibilní škatulky IMO), ale jeho ideologickou příslušnost paradigmatu západního světa (imperialismu, if you will), což taky apriori nevytváří nějaké pozitivní konotace (protože kolonialismus). Skyfall neřeší dualitu levice vs. pravice ale spíše trauma z britské ztráty impéria. Sám Bond je tu (skrze dokonalou "Tennyson scénu" i další filmické znázornění; "brave new world" v Šanghaji, změna hudby do elektroniky tamtéž) jasně přiměřen k éře silné Anglie, která uvadá, stejně jako uvadá i Bond/MI6, ale stále s tím bojují. PŘESTO není výstupem tak jednoznačné odsouzení X nebo Y jako v případě TDKR a proto působí postavy sympaticky...
Ono vůbec z toho narativně z filmů, které řeší stárnoucí ikonu (TDKR, Indy 4) IMO vychází nejlépe. Jestli jsi to neviděl, doplnit!

Já nevím, nejednoznačné poselství TKDR v tomhle beru spíše jako laps scénáře/syžetu než záměr. To, jak ten film pracuje s motivy - v první půlce dělá strašné bububu kvůli smrti Denta a pak na to úplně zapomene - mi prostě příjde jako špatná dramaturgie, nic víc.

Mno, Hollywood byl v americkém kontextu vždycky spíše levicový liberální, zvláště od pádu studiového systému v padesátých a šedesátých letech, co se týče předkládaných témat. Tohle by bylo na nějakou delší studii, ale rámcově se mi nezdá, že by v tom mohlo být jen zrnko pravdy - třeba jeden z nejslavnější filmů o dobývání kosmu - Destination Moon, který prý ovlivnil lidi z NASA - sice byl o soukromé společnosti, co navzdory US vládě letí na Měsíc. Jenže zrovna v televizní sekci dneska máš Mad Meny, Breaking Bad i Dextera, což jsou díla více či méně popírající (americkou) vládní autoritu. Co je celá, dnes extrémně populární kultura kolem zombie filmů a superhrdinských témat než narativ o situacích, kdy je vláda useless? A ano, někdy za dystopii může soukromník (Resident Evil), ale ten asi není moc dle tvé "pravicové svobody", protože se taky snaží o dominaci; a na každý Resident Evil tu pak je zase 28 týdnů poté nebo Crazies, kde vládní moc situaci jen zhoršuje. Nějaký depresivní posun vstříc náruči indoktrinaci "vláda je supr" vážně moc nevidím. Dokonce i seriózní seriály s establišmentovými hrdiny jako BSG (West Wing jsem neviděl celý) o limitech vládní moci dost polemizují.
Co se týče nějaké potenciální agitky, spíše jsme si s mým pravicovým kamarádem (se kterým vedeme dlouhé debaty o rozdílných světonázorech) všimli, jak se v posledním roce navýšil počet US filmů, které nějakým způsobem řeší obnovitelné zdroje energií. TDKR, Avengers, Den zrady a myslím i pár dalších. Ale to zmiňuju jen jako takový bombónek ukazující, že tohle smýšlení lze interpretovat oběma směry - kdo v tom chce hledat důkaz mediální reflexe oil peaku, najde; kdo v tom chce hledat důkaz lobbismu alternative energy firem, taky najde.

Aby to nebylo o ničem:

Looper
Paradoxně více mě na to zaujalo vykreslení dost depresivní budoucnosti než mechanika o cestování časem. Idea roku 2044 jako období připomínající horší Great Depression působí ještě úmorněji než něco podobného v Potomcích lidí; aneb proč dává smysl používat i v tento čas auta.
Ten rurální návrat k hodnotám mi přišel více najs než to, kdo je arcipadouch. Ale samozřejmě velmi dobré aplikování time travell k řešení toho, že násilí plodí násilí a v rámci možností inteligentní častostory (pokud to není oxymoron už z principu). A Gordon-Levitt by už defaultně měl předstírat Bruse Willise; podobně cool příměr k jinému herci tu byl naposledy ve Star Treku 11.
8/10 překvapivý popkorn, no more, no less