SpartaBylo to už skoro měsíc, co se Henry ztratil z povrchu zemského a Arrya teď velela Bravu povýšena z desátníka na seržanta. Přesně třicet dní po odchodu Drakea, dorazila na Dover zásilka pošty a v ní i tlustá obálka od firmy Thompson a Finch, sídlem v Paříži. Zvědavě ji otevřela a u jídelního stolu se o ni pokusily mrákoty. Zmateně se rozhlédla kolem, jakoby ji snad někdo mohl vysvětlit, co se právě stalo. Pak se opřela v židli a s odstupem zírala na štos papírů. Alex ji v tomto zmatení zvědavě pozorovala. Když už to nemohla vydržet: „Tak co je? Vyhrálas ve sportce, nebo co?"
Arry jí posunula obsah obálky a Alex po chvíli čtení vypadala úplně stejně, jako Arrya. Daniel si obálku nakonec vzal taky a vyprskl: „Cože?!"
Dostalo se mu pokývání od obou slečen a pak šeptem pokračoval: „VŠECHNO?"
„Vypadá to tak," reagovala bez dechu, „osobní účet, akcie Warrington Industries, penthouse, vilu v Toskánsku, byt v Marseille, celý vozový park, všechny permanentky do divadel a na stadióny i svou sbírku obrazů… Má tam Polletovo číslo dvanáct, jenom za to bych si mohla žít jako královna," povzdechla.
„Celková hodnota, děvět set devadesát sedm miliónů, osm set šedesát dva tisíc tři sta šedesát dva liber a dvacet centů," odrecitovala Alex bez dechu.
„Proč vlastně? Copak umřel?" Arry zavrtěla hlavou: „Naposledy, co jsme se viděli, říkal, že ho přijali do programu Sparta. Předpokládám, že to vzali od podlahy a členové nesmí mít žádné vazby ke světu. Vemte si Henryho například. Nemá rodiče, nemá manželku ani děti a o bratra se obávat nemusí.
Když se k tomu přidá, že mi daroval veškerý svůj majetek… Chtějí perfektní vojáky, takové, kteří nemají co ztratit."
„To dává smysl," potvrdil Daniel, „kdy bude párty?"
Osmá flotila již čítala osm lodí ve složení Dover, York, Grimsby, Leeds, Cardif, Belfast na pozicích fregat a Nelson s Churchillem jako křižníky. Čekalo se jen na Auroru, těžký křižník, který se blížil k dokončení mílovými kroky. První svaz byl tedy téměř hotov a pozemská flotila byla zase o stupen blíže k flotile T‘kari.
Zkompletování svazu znamenalo další dvě věci. Husher přijde o propůjčenou hodnost a velení přejde na admirála flotily. Druhým bodem je ukončení testovacích misí a navrácení strážení Sluneční soustavy první a druhé flotile.
Zatímco se Arry přesouvala na povrch, převzít svůj nově nabytý majetek, probudil se Henry na nemocničním lůžku. Nadzvedl peřinu a překontroloval své tělo. Jemné jizvy po prvních operacích již byly téměř pryč a po té poslední mu zůstaly jen krvavé tečky na loktech a několika místech kolem páteře. Cítil se skvěle, možná líp než skvěle. Z velké části za to mohl uměle posunutý práh bolesti, ale
koho to zajímá? Nahmátl mobil, posadil se a Nayi odeslal zprávu: „Až se vrátíš, tak ti udělám v kalhotkách průvan, jaký jsi ještě nezažila
"
Vyskočil z postele pln sil a sám k sobě prohodil: „A kdo říká, že vztah založený na sexu nemůže fungovat?" Natáhl na sebe jednoduchou černou uniformu a z její kapsy vytáhl psí známky. Oproti normálním měly přidány několik řádků, O1 až 012 a u nich uvedená data. Dny odpovídaly minulému měsíci, roky se však lišily. U některých bylo plus deset, dvanáct, nebo i patnáct let, označující kdy bude nutné vyměnit jaké díly. Nasadil si je na krk a vyrazil z pokoje.
„Apolo," pozdravil ho muž ve stejné černé uniformě a Henry odpověděl lehkým pokývnutím „Několika chodbami prošel ke kanceláři velitele, zaklepal a vstoupil. V pozoru se zeptal: „Chtěl jste mne vidět, pane?"
„Pohov," máchl generál rukou, „V záznamech vám chybí jen zdolání mt.Everest, ale vzhledem k tomu, že jste byl na vrcholku Mars 1, můžeme tenhle bod vypustit. Máme pro vás první misi synku," oznámil mu. Po chvíli ticha pokračoval: „Sólová operace, ostatní sparťani nebudou připraveni ještě tři
týdny. Jste předvoj našich intervenčních sil. Dvě z ras na okraji prostoru T‘kari jsou ve válce dobrých dvacet let."
"Meli a Celi," přerušil ho Henry.
„Přesně. V tichosti jsme vyjednali s vládou Celi výměnu naší podpory za možnost využití jejích měsíce.“
„Vzdali se měsíce v náš prospěch? Co přesně jsme jim slíbili?"
"Ukončení konfliktu," odpověděl stroze generál.
„A mým úkolem je?"
„Ukončit konflikt."
„Ano pane!" přijal rozkaz s lehkým úsměvem. V tento okamžik se cítil nepřemožitelný. Generál pokračoval: „Celi je od nás vzdálená čtyřicet osm světelných let, tedy něco kolem osmi dní cesty, ale k T‘kari to je už jen necelých dvacet čtyři světelných let. Nemusím vám říkat, že se jedná o klíčovou pozici."
„Kdy startuju?"
„Zařídili jsme vám místo i s částí nákladního prostoru."
„Zařídili místo? Takže civilní transport?"
"Ano. Odlet je za šestnáct hodin. Osmá a šestá flotila startují během dvou dní, pokryjí vám nebe," ukončil briefing generál.
„Odchod," dodal ještě a Henry se zasalutováním opustil kancelář. Došel na svou ubikaci, nevelký pokoj s vlastní sprchou a základním vybavením a začal cpát oblečení do kufru a cestovního vaku. Ozvalo se lehké zaklepání, které mohly vyloudit jen ty nejútlejší prsty a chvíli nato vstoupila Naya ve stejném modelu, kterým se mu tak vryla do paměti, když se potkali poprvé. „Slyšela jsem o tvém nasazení," oznámila mu. Drake se podíval na hodinky, pak na ni a řekl: „Tak to jsi o něm musela slyšet
dřív než já. Nebylas náhodou na Europě?"
„Vím o něm už dva dny," prohodila jako by to bylo normální, „jsem přece Mossad. Mimochodem, Europa," rozhodila rukama a vyvalila oči, „neuvěřitelný bordel. Základna na maděru, všechny tři patra. Dva tisíce osm set devadesát sedm mrtvých a nemáme jediné vodítko, kdo nebo co to bylo."
„Nebo kdo ho to zastavil…" přidal na kopec problémů Henry.
„No to je jedno. Kolik máš času?" vytáhnula mobil, protože jsem dostala tvoji zprávu a pro jistotu jsem si žádné nevzala."
|
Toto je spoiler!!!:
|
Místo odpovědi udělal dva rychlé kroky vpřed a přirazil ji na zeď. Jejich rty se okamžitě potkaly, čelisti povolily a jazyky se propletly. Pravačkou sjel z jejího ramene, přes pas a bok až na pevně stažený zadeček. Nadzvedla svou nohu, Henry posunul ruku ještě dále, až na spodní stranu stehna, pevně ji stiskl a jedinou rukou zvedl do vzduchu. Opřena zády o zeď přerývavě vydechla a vzrušeně se usmála, když cítila jeho obrovskou sílu. Věděla, že si jí může vzít kdykoliv a to ji vzrušovalo ještě více. Obhodila druhou nohu kolem jeho pasu a pevně stisknula, zatímco Henry jediným pohybem roztáhnul její sako takovou silou, že se všechny tři knoflíky utrhnuly. Pak zajel širokými dlaněmi do hlubokého výstřihu, podebral ta perfektní dvojčata a vytáhl je na svobodu. Zatímco on si hrál s jejími ňadry, rozepínala jeho kalhoty a druhou rukou předehřívala sebe. Když konečně zdolala dva horní knoflíky, zajela volnou rukou dovnitř a nahmatala jeho tepající chloubu. Podívala se mu z blízky do očí, kousla se do rtu a lehce ho požduchla, aby ji uvolnil. Během vteřiny klečela na kolenou a vrhla se na něj jako tlusté dítě na lízátko.
Jednou rukou se opíral o stěnu, zatímco druhou měl v jejích vlasech a lehce ji hladil. Po chvíli si její ruce našly cestu k Henryho zadku, který pevně stiskla. Její obrovské oči se s šibalským plamínkem podívaly nahoru a potkaly se s jeho. Pak se rty rudými jako rubíny dotkla špičky a pomalu postupovala vpřed, lícní svaly i jazyk stáhnuty k sobě, aby vytvořily
tunel rozkoše. Pevně stiskl její vlasy, když pokračovala centimetr za centimetrem, až bylo celých sedm palců pohlceno a ona se dotýkala nosem jeho podbřišku. Pak zase couvla a opět přijela blíže, stále znovu a znovu... Fascinující talent, o jehož původu nevěděl nic, ale kdo by se v takové chvíli ptal, že?
Po dlouhých minutách pocitu, který nelze popsat, musí být zažit, cítil, že se odtáhla. Otevřel tedy přivřené oči a mohl tak spatřit Nayu se sukní vyhrnutou až k pasu, jak na něj špulí zadek a dlaněmi se opírá o rám zrcadla. Přistoupil k ní, naslinil prsty pravé ruky a přes podbřišek sjel až k onomu přecitlivělému výstupku v ženských slabinách. Přejel přes něj prsty ve stejný okamžik, kdy do ní proniknul a Naya slastně zaklonila hlavu. Levou rukou přejel přes jemné chloupky na bříšku a stoupal výše. Přejel ňadro, kde si nemohl odpustit lehké štípnutí a nakonec zastavil levou dlaní na jejím pravém rameni, jakési obráceně objetí. Přitáhl horní část
trupu k sobě a Naya se propnula vzad jako luk, jako ten nejrozkošnější mladý proutek. Kroužila zadečkem jeho slabinách a cítila jej v sobě tak, tak hluboko. On se zatím kochal odrazem v zrcadle, kterému vévodila ňadra. V této pozici tak napnuté, že neměly ani milimetr prostoru k pohybu a
jen se tam majestátně tyčily. Položila svou hlavu zátylkem na jeho rameno, a když začal jemně přirážet, mohl slyšet její roztomilé jemné sténání hned vedle svého ucha. Jeho pravačka byla stále položena na tom růžovém květu života, když špitla: „Rychleji," a uvolnila sevření.
Předklonila se, vyšpulila sametový zadeček a opřela se o zrcadlo. Obě jeho dlaně spočívaly ne jejích bocích, když přirazil tvrději a po jejím těle projelo zachvění. Narazil do ní ještě dvakrát a zachvění se zopakovalo. Přesel do plynulého pohybu a jako píst zaoceánského parníku pronikal do ní a zase ven ve stále zrychlujícím se tempu. Naya v jeho rukou sténala jako mistrem laděné housle a když ucítil její
svalstvo ztuhnout, věděl, že zvítězil. Celá na okamžik ztuhnula, jejími lýtky prosel viditelný třes a zhluboka vydechla: „Ještě," s takovou chtivostí, jakou u ní ještě neslyšel. Začal opět zrychlovat, přirážel stále tvrději a tvrději a Naya jej stále pohledem do zrcadla pobízela k většímu výkonu. Povolil sevření pravé ruky, lehce se zapřáhl a plácl ji přes zadek, v odpověď mu bylo lehké výsknutí
a tak ji plácl podruhé, potřetí… Po chvíli ucítil onu slastnou křeč projíždět jejím tělem, a když ji přešla euforie, naznačil, že taky nemá daleko k finále. S tvářemi rudými, bez dechu a srdcem bušícím jako o závod si sedla na židli a dlaněmi si k sobě stlačila ňadra. Vložil své žezlo mezi ty dva hebké polštáře a lehce klouzal nahoru a dolů. Sklonila svou hlavu, bradou až na hruď a našpulila rty. Vždy když byl nahoře, dotkla se lehounce jeho špičky a to bylo vše, co potřeboval. Mezi svými ňadry ucítila mohutný puls a její hrud byla v okamžicích zbarvena bíle.
Oba udýchání jako po maratonu se na sebe podívali a bez jediného slova si vyměnili místa. Henry si sedl na židli a Naya obkročmo na něj, čelem k němu a hned začala poskakovat nahoru a dolů s tou úžasnou mužskou částí hluboko ve svém těle, řídíce se jednoduchým "Musíš ho udržet v pozoru,"
Nabrala část bílé nadílky na prsty, slíznula ji a pak mimoděk prohodila:
„Příště musíme sehnat nějakou, co to ze mě očistí, pokud možno jazykem." Henry se jen natěšeně usmál a pokračoval v činnosti. |
Arry, bohatší o pár set milionů liber zastavila s řevem obrovského sportovního motoru přímo před výtahovou stanicí a vyhopla ven. Zpod sedačky vytáhnula plachtu a celé auto přikryla„ Vyšla schody, kde na ni čekalo celé Bravo, a Daniel si nemohl nerýpnout: „To už sis stihla koupit novou hračku?"
„Cože? Ale ne… To je Bugatti Veyron, nejrychlejší benzíňák na planetě."
„Já vím," pokýval hlavou, a už drží rekord osmdesát let."
"Henry ho měl v garáži a nikdy mě nenechal ho řídit," prohodila šibalsky když nastupovali do výtahové kabiny.
„A řekl bych, že věděl proč. Je to veterán a ty jsi přiletěla jako stíhač.“
„Má najeto sotva tisíc kilometrů, je jako nový." Výtah zhasnul varovné světlo a vystřelil do výšin. Dover visel v prostoru, hned vedle něj další čtyři fregaty a zbývající lodě dokovaly u stanice doplňujíce zásoby. Všichni již byli na palubě, šestá flotila odstartovala před několika hodinami kvůli horší akceleraci a osmá se již řadila.
Husher si nechal otevřít kanál s řízením provozu: „Osmá flotila žádá o
povolení ke gravitačnímu praku."
"Vyčkejte na pozici," oznámilo řízení a několik minut se nic nedělo, než se ujistili, že je prostor prázdný. "Povolení uděleno, hodně štěstí," zaznělo z reproduktorů a Husher naznačil dvěma prsty, vpřed.
Navigace poskytla perfektně vypočtenou trajektorii a piloti se ji podle svých instrumentů drželi jako klíšťata. Dover začal klesat k povrchu a ve stokilometrovém rozestupu se za ním vrhaly ostatní lodě. Obkroužili planetu, vystřelili na druhé straně a ve zrychlování pokračovali již jen konvenčními motory v lineárním směru, posádka tedy mohla opustit bezpečnostní křesla a věnovat se dál svým povinnostem.
Flotila dorazila ke vstupní bráně, v jejímž prostoru jedna podruhé mizela směr Celi.
Osmidenní cesta jak Henryho, tak flotily, se obešla bez jakkoliv výrazných událostí, jen při bezpečnostní zastávce obdrželi zprávu, že cesta mezi branami u Magelanova mračna a BeK je až do odvolání uzavřena kvůli zbloudilé černé díře v oblasti. Zdánlivě běžná zpráva vsak měla mít mohutný dopad.
Celi a Meli, dvě rasy, které se kdysi dělily o jednu planetu. Teď každá z nich obývala jednu v tom samém solárním systému, který byl zároveň jednou ze dvou přímých přestupních stanic mezi prostorem T‘kari a Zemí.
Netrénované oko by mezi příslušníky nepoznalo rozdíl. Obě strany byly velikosti člověka s nazelenalou kůží, pruhem chlupů na zádech a lehce předkloněnou hlavou. Jediný rozdíl byly kostní výstupky nad lokty. Meli po dvou na končetinu, Celi po třech.
„Kde je vás víc?" zeptal se nervózně představitel Celi, který vítal Henryho na planetě.
„Nebojte se, však oni dorazí," odpověděl chladně a opřel se o svou bednu na kolečkách, „Tak kudy na bojiště?"
Když dorazily do systému flotily s dvoudenním skluzem v porovnání s prvním Spartanem, vydali se rovnou do válečné zóny. Oba křižníky již z minutové vzdálenosti pálily z těžkých, kilometr a půl dlouhých railgunů a fregaty se řadily do obranného vzorce, ten však byl zbytečný. Výstřely z křižníků
se přihnaly do boje. Jen čtyři projektily rozbily nepřátelskou orbitální základnu na hromadu pokroucených trosek a ta byla posledním vesmírným tělesem schopným boje. Flotily tedy dorazily na oběžnou dráhu a zahájily okamžitý výsadek na planetu.
Celi již měli na planetě vybudované předmostí, které každou hodinou rostlo. Henry za poslední dva dny spal sotva čtyři hodiny, zbytek trávil na bojišti. Cítil se jako polobůh. Se svými augumenty byl už tak dvakrát silnější než člověk, ale planeta Meli měla pouhých 0,85G. Ve svém rudém brnění se tak
proháněl tam a zpět řadami nepřítele a kdykoliv měl příležitost, šel tak říkajíc na nože. Proto se není čemu divit, že když Bravo vystoupilo z výsadkových člunů, doneslo se jim skandování „Apolo. Apolo, Apolo!" z úst místních vojáků.
Z davu spojenců vystoupil muž v rudém brnění, s moderní, dvouhlavňovou útočnou puškou v ruce, dvěma pistolemi zavěšenými u pasu, prázdnými sumkami, na zádech místní obdobu meče a v ruce
držel za dlouhé chlupy hlavu jakési bestie, která musela mít alespoň osm metrů délky. Na helmě měl dva bílé proužky značící kapitána a přes tónované sklo průzoru nešlo vidět obličej. Když si všiml Brava, zařval: „Po-zor!"
Všechny jednotky v doslechu zamrzly v pozoru, on však věnoval pozornost jen prvním čtyřem. Procházel kolem nich a štěkal: „Hrudník vystrčit, zadek zatáhnout, bradu nahoru. Notak dělejte vy pose…“
„…routkové, nebo vám zatrhnu večeři," doplnila Arrya a klepla svého nadřízeného do helmy: „Co blbneš, pako?"
Když se ho dotkla, zazněl od okolních Celi výdech v úžasném ohromení. Alex se po nich rozhlédla a Henry ztlumil zatmavení skla.
"Jak to šlape?" prohodil koketně, stále třímajíce v ruce hlavu tvora.
„Co tady blbneš?" propálila ho Arrya pohledem a Henry se zašklebil: „Co by? Mimochodem, už jsi protáhla Veyron?"
„Jasně, že jo," práskl Danny a Masters se nemohl udržet a ujel mu úsměv. „Vás čtyři budu potřebovat, zbytek rozchod," zavelel k jednotkám Země, když se z čerstvě přistátého transportu vyhrnul muž s výložkami majora a štěkl: „Co se to tady děje?"
„Ále nic," prohodil k němu kapitán a pak se otočil na Bravo, "Za deset minut támhle," a ukázal na budovu opodál.
„Tak počkat!“ vyjel major, „tohle jsou mé jednotky a…”
„Víte co je tohle?" zeptal se Henry a začal žmoulat palec a špičku ukazováčku o sebe. Když major neodpovídal, prozradil tajemství: „Ty nejmenší housle v galaxii," naznačil pohyb, jako by je zahodil, „Co takhle, že byste mi je šel najít?” Bravo, stejně jako zbytek jednotek, jen zírali se směsí, obdivu,
strachu a překvapení, když se Henry otočil nejprve k Arry: „Deset minut," a pak ke stále čekajícímu davu Celi, „Shari, era, na!" a hodil mezi ně trofej, kterou třímal v ruce. Vojáci odměnili jeho krátký proslov pokřikem a Apolo vyrazil pryč, s majorem prskajícím: „Ještě jsme spolu neskončili!"
„Nepřeháníš trošku?" zeptala se Arry hned jak vstoupila do určené budovy. Až pak si všimnula Henryho, který seděl na křesle vedle středně velkého kontejneru, i přes řídkou atmosféru měl sundánu helmu a část brnění a v ruce zavedeny dvě jehly. Ze dvou balíků tekutin kapala rudá a čirá tekutina, zatímco Henry svačil.
Pokynul Bravu rukou, ať si sednou na lavičku a než stihl něco říct, vydechla překvapená Arry: „Stálo tohle za to?" Bez jediného zaváhání přikývl: „Cítím se perfektně, tohle, kývl hlavou ke kapačce, je jenom takový bonusek. Mimochodem, nesundávejte si helmy," dodal ještě a znovu kousl do sušeného masa.
Masters si prohlížel svého bývalého velitel s novým zájmem: „Chci vědět, co všechno s tebou provedli?"
„Udělali mě lepším vojákem, nechme to u toho."
Arry kroužila kolem kontejneru a se zájmem si prohlížela obsah, když se zeptala: „Co jsi nám chtěl?"
„Jsem tady sám, ostatní Spartani mají k dokončení daleko a já potřebuju někoho, kdo mi bude hlídat záda."
„A co tvůj fanclub?"
„Celi jsou dobří vojáci, plní rozkazy, ale nevěřím jim a jsou po všech stránkách méně výkonní než lidé."
„A to nám dáváš na výběr?" zjišťovala Alex.
„Víceméně. Můžu vám to dát příkazem, ale je to vaše rozhodnutí. Pokud se ke mně přidáte, budete po dobu operace Svoboda mimo regulérní řetězecvelení, zodpovědní jen vůči mně a generálu Moffatovi."
Arry pohledem přejela svou jednotku a když nikdo neprotestoval, přikývla: „Tak fajn, jdeme do toho."
„Fajn. Dáme si menší briefing," prohodil a překontroloval kapačky, než pokračoval: „Dorazil jsem zrovna uprostřed Meli ofenzívy, vystoupil přímo na bitevním křižníku a zúčastnil se protiútoku. Při příletu jste dost možná viděli těžký křižník Meli, který jsem s pomocí obsadil."
„Šli jste na palubu, když měl nepřítel plnou kontrolu nad lodí? Je důvod, proč jsme to přestali dělat," zpražila ho Arry a Dan dohodil: „Jop, je to totiž sebevražda."
„Hej," přerušil jejich rozjímání Henry: „Žiju a loď je naše,“
„Ztráty?"
„Sedmdesát procent... Ale jak jsem řekl, tu loď jsme potřebovali.“ Arry se nadechovala, ale Henry se nenechal přerušit: „Pak jsme se vezli na vlně ustupujících Meli až na jejich oběžnou dráhu. Parchanti sice neumí pořádně bojovat ve vesmíru, ale ve výsadku nám bránili zuby nehty. Po půldni bombardování jsme konečně prorazili skrz a já se vezl dolu na čele. Od té doby jsem byl na bojišti, zajišťoval předmostí, rozšiřoval bezpečnostní perimetr… Jestli dobře počítám, tak třicet osm hodin v kuse vedeme ofenzívu a já se jí účastnil až do teď."
"Spánek nic? Nebo jedeš na nějakých dobrotách," zeptal se Daniel a kývl směrem k téměř prázdným kapačkám.
„Jen plasma a bonusová dávka červených krvinek."
„Vážně se nechceš vyspat?" zeptala se s obavami Arry a Henry zakroutil hlavou. „Vyspím se, až půjdete vy a jak se na vás tak dívám, zvládneme ještě aspoň jednu akci." Zvedl se ze židle, natáhl na sebe pružná vrstvy brnění, pláty a přes ně přehodil vestu. Zatímco vybíral zásobníky a skládal je do kapes, prohlížela si jednotka jeho novou zbraň. Spodní hlaveň s klasickým zásobníkem byla útočná puška ráže 7,65mm a hlaveň horní, s obloukovým zásobníkem na sedm nábojů, automatická brokovnice. Na horní straně namontován holografický zaměřovač, možnost podvěsit ruční granátomet a celý komplex vyroben z uhlíkových vláken a kompozit. Natáhl k ní ruku a tak mu zbraň předali.
Henry překontroloval svou novou zálohu a prsty zavelel: „vpřed.“
Při přesunu základnou je několik Celi spojením čtyř prstů na rukou a přiložením k čelu zdravilo se slovy: „Fa taha, Apolo."
„Apolo?“ zeptal se zvědavě Masters.
„Všichni máme, nebo tedy budeme mít, přezdívky z řecké mytologie."
„Dává smysl," poznamenal Masters.
Vyšli z ohrazené oblasti a u jednoho z posledních stanů zavolal Henry na, podle uniformy, vyššího důstojníka místní armády. Prohodili spolu pár vět a pak i s jednotkou nastoupil do malého obrněného transportéru.
Výzvědná sít někdy v té době zachytila velice znepokojující zprávy z prostoru T‘kari. Jejich hraniční flotily mobilizovaly a podle všech předpokladů mířily do válečné zóny v MeCeli systému. Vrchní velení ozbrojených sil okamžitě zasedalo a rozhodnutí padlo během hodiny. Meli musí být donuceni ke kapitulaci, než flotily dorazí. Otevřený konflikt je za současných okolností nepřijatelný.“
Transportér se otřásal, když sjeli z pevných cest a dále pokračovali po louce nažloutlé trávy.
„Kam vlastně jedeme?" zjišťovala Arry.
„Slyšíš?" zeptal se Henry a Arrya se zaposlouchala, vážně bylo slyšet těžké dunění přicházející zpoza horizontu. „Orbitální kanony čtyřicet kilometrů tímhle směrem."
„Nějaká záloha?" vložil se do hovoru Daniel a Henry odpověděl: „Jo, vy.“
„Cože?"
„Zaútočím sám, vy mě budete krýt. Dva z kopce, dva mi budou krýt záda."
„Nefandíš si trochu?"
„Jen se neboj, však uvidíš sám," odpověděl tajemně.
Zastavili za kopcem, zpoza kterého se k nim neslo dunění, a Henry otevřel kufr transportu. Tam si hověla opřená ostřelovací puška a vedle ní objemný batoh, spíše krosna. „Seznamte se s SRM-15, první railgun puškou ve výrobě.“
„Railgun puška? Pokud se nepletu, nevýhody nevyrovnávají výhody, ani zdaleka?"
„Proto ji nemá armáda," reagoval Henry, „zbraň je těžká, baterie k ní váží šestnáct kilo a to ani nemluvím o nábojích z čistého tungstenu," popsal a hodil jednu nábojnici Arry. Dvanáct centimetrů dlouhý kus kovu s jehlovitou špičkou. „Mysliš, že ji zvládneš?" ptal se Arry a ta po chvíli prohlídky
odpověděla: „Není problém," a ukázala Dannymu, ať na sebe hodí krosnu s baterií.
„Plížení nepřipadá v úvahu, co?" Zeptal se Masters, když si prohlížel rudé brnění Spartana. Henry se jen usmál a zavelel k pohybu.
Na vrcholku kopce zanechal podpůrnou jednotku a hustým křovím proběhl až na úpatí, odkud bylo vidět ležení. „Dejte mi minutu, pak vyrazte. Jste tu od toho, abyste kryli záda, nepleťte se mi pod ruce." Oba přikývli, i když jejich oči značily nedůvěru a překontrolovali své zbraně.
Henry odjistil zbraň a vyrazil vpřed. V podřepu se hnal ven z křoví, a když už ho nekrylo, svezl se skluzem do zákopu. Vztyčil se, namířil a dvěma kulkami odstřelil vojáka na stráži. Zase se schoval a běžel dál.
Arry ležela na kopci, ukrytá za kamenem a ostřelovací pušku pevně zaklíněnou nožičkami v jeho rozsedlině. Daniel sundal batoh ze zad a jedním kabelem jej připojil ke zbrani. Ta se zabzučením a rozzářením kontrolky v optice oznámila připravenost k palbě. Arry uchopila zbraň a zalícila, zatímco Danny s dalekohledem v ruce hlásil: „Sedm set metrů, vítr severozápad nula celá šest."
Upravila předstřel, zadržela dech a zmáčkla spoušť. Zbraň škubnula, když projektil zrychloval v hlavni a z konce vyprskl obláček plasmy. Kulka dopadla do země a vyvrhnula několik kilo hlíny.
„Ups," vyhrkla Arrya a upravila znovu zaměření, počítajíce s menší balistickou křivkou nové zbraně. Opět zmáčkla spoušť a tentokrát se trefila.
Henry se přesouval zákopy blíže a blíže k první pozici dělostřelectva. Oběhl roh, okamžitě přecvakl zbraň na brokovnici a jedním výstřelem odpálil dva protivníky. Rychle vystrčil hlavu ze zákopu a mohl být svědkem kulky z odstřelovačky, která jednomu Meli utrhnula ruku. „Pěkná rána," poznamenal
do vysílačky.
„Desítka mužů v příkopu před tebou," zahlásila Arry a pokračovala ve střelbě. Zahlédla ještě Alex a Masterse, jak sbíhají do příkopu a odbočují na druhou stranu než Henry. Ten vystřílel zásobník pušky, opět přepnul na brokovnici a i tu vyprázdnil. Přehodil zbraň na záda a v plné rychlosti vbíhajíce do okopu kolem děla, vytasil ostří z pochvy na zádech. Jednoho Meli sekl přes krk, druhého odstřelil rychle vytasenou pistolí a po třetím hodil meč. Poslední na něj zezadu skočil. S lehkostí ho přehodil, zkroutil mu ruku, opřel hlaveň o břicho a vyprázdnil zásobník.
„Dělo jedna zajištěno," nahlásil a opřel se zády o stěnu, zatímco dobíjel zbraně. Z druhé strany zaznělo: „Jsme pod palbou, nemůžeme se pohnout."
„Neříkal, jsem, že mě máte jenom krýt?!" sjel Henry Alex, než se zeptal: „Kde?“
„První dělo, druhá strana."
„Držte pozici, Arry kryj je!" zavelel a vyběhl vpřed. Nevracel se, nejkratší cesta vedla přes třetí a finální dělo.
Pokus o zopakování postupu se nevyvedl, byl očekáván. Sotva vběhl do posledního zákopu, přistál před ním flash a explodoval. Sklo helmy zčernalo v téměř ten samý okamžik, aby pohltilo záblesk a zase se vrátilo k průhlednému. I tak to však bylo dost, aby zastavil. Kulky dopadaly všude kolem něj, když se kryl za úzkým sloupem. „Arry, potřebuju krytí, zařval a dlouhé vteřiny čekal, než se otočila jeho směrem. Dva výstřely, dva mrtví a Meli se okamžitě kryli. Henry vyběhl vpřed s brokovnicí v ruce a ukončil odpor několika pohyby.
Arry opět přemířila na přišpendlenou dvojici a držela nepřítele v bezpečné vzálenosti. Zvedla optiku výše a byla svědkem Henryho brutálně rychlého stylu boje. Projížděl protivníky jako nůž máslem a ze zákopů létaly jen cákance krve a tělesné části. Přihnal se do okopu třetího děla a spustil palbu nepříteli do zad. Ti se otočili a v ten okamžik Alex a Masters vystrčili hlavy a také zahájili palbu.
Ležení padlo rychlostí blesku a Henry podával rádiem hlášení: „Mise splněna!"
03.8.2012 13:16:32
. Jenom škoda že bude pauza 
A nielen v spoilerovaní. 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
