Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

Další takový díleček přináší dnešní horko. Ohledně toho, kdy stihnu sem dodat model oné lodičky, nebo kdy dodám další díl nechcu nic slibovat, protože začínáme dělat nové okna a nebudu mít kdyspozici počítač a pravděpodobně ani přístup k internetu. Ale nejpozději do týdne, by se tu měl objevit další díl.

Mezidíl

Na povrchu Slunce vyšlehla erupce, a vyslala do okolního vesmíru pro člověka smrtelné záření. Čím více byly částice dále od Slunce, tím více byla hustota menší. Najednou tyto částice pár minut po svém vyslání narazili do štítů masivní lodi. Ten, kdo teďka pozoroval erupce na Slunci a náhle se otočil ke zmizelým částicím, mohl si na masivním trupu přečíst název lodi „Sanctuary“.

Loď zůstávala na stabilní nízké orbitě hvězdy až do této chvíle. Všechny motory se rozžhavily a loď nyní opustila orbitu a vydala se do chladného vesmíru.

„Senzory naskakují,“ řekl důstojník, který seděl v horní části můstku za jednou z konzol. Jedna z důstojnic, která stála za jeho zády, jenom užasle promluvila.
„Jak je tohle možné. Senzory zachytili Merkur a Venuši v neporušeném stavu,“ řekla důstojnice a sjela po žebříku, který byl jen pár metrů vedle konzole.
„A Země je také vcelku, stejně jako zbytek soustavy,“ dořekla blonďatá důstojnice, zatímco mířila k trojici křesel, které zaujímali své místo ve spodním podlaží můstku.

Od předu můstku se přes celý strop táhlo dlouhé okno. Trojice křesel měla z obou stran několik monitorů, určené pro komunikaci. Jen pár metru za můstkem byl taktický operační stůl. Můstek pokračoval dál asi padesát metrů, ale pouze ve vrchním patře. Ve spodní části byl vstupní tunel. Ve vrchní části byly dvě řady křesel s neurálním rozhraním. Ne jako ty na Atlantidě, ale funkci měli stejnou. Z těchto křesel se ovládal vnitřní bezpečností systém.

„Když jsme odsud odletěli, celou soustavu zničila supernova. Nevím, jak to dokázali, a co s naším domovem udělali, ale již brzy to zjistíme,“ řekl velitel, který pohodlně seděl ve velitelském křesle a sledoval na jednom z monitorů soustavu.

„Kdo?“ zeptala se nově příchozí osoba v červeném tričku.

Velitel vstal ze svého křesla a přistoupil k nově příchozímu čelem. Chvíli se mu díval do očí, a jakmile se ozvalo dvojité pípnutí, tak promluvil.

„Oni, Elli. Furlingové,“ řekl a otočil se k mladíkovi zády.

Dvojité pípnutí signalizovalo, že se senzory konečně vzpamatovaly z radiace a zaznamenali menší tělesa jako například lodě.

„Kontakt. Lodě, které nemáme v databázi. Největší uskupení je na orbitě Země další lodě jsou po celé soustavě,“ ozvalo se z vrchní části můstku.
Velitel lodi si sedl na své křeslo a spustil.
„Kurz k největšímu uskupení lodí. Motory na poloviční výkon a ty Elli jdi do spodního hangáru a proveďte poslední kontrolu.“

„Dávám jim ještě tak tři minuty a radiace nás přestane chránit před detekováním,“ ozval se komunikační důstojník z horního patra můstku.
„Aktivujte průzor,“ dodal rozkaz velitel a první důstojnice tak učinila.

Skrz celé okno projela bílá energetická vlna a okno se aktivovalo. Ihned za vlnou se zvýraznily veškeré důležité strategické body. V tomto případě bíle se označili planety a měsíce a červené tečky označovaly umístění lodí, které byly v tomto zorném úhlu. A že tam bylo teček.

„Spočítal je už někdo?“
„Šedesát tři lodí v hlavním uskupení a dalších dvacet sedm hlídkující po soustavě,“ řekla důstojnice po jeho pravici.
„To bude zajímavé,“ řekl velitel a zahleděl se do vesmírné dálky.

Před deseti měsíce

Destiny, bájná antická loď, která byla vyslána do prázdného vesmíru mocnou rasou, byla nyní pod kontrolou pozemských lidí, z nichž většina právě byla ve stázové komoře.
Jenom jeden člen posádky seděl u poslední stázové komory, a studoval její nastavení. Měl už pouze dva dny na to, aby ji zprovoznil a zachránil život tak sám sobě.
Po technické stránce náhradní díl byl ve stázové komoře, dokonce i správně namontován, ale počítač jej nebyl schopný přijmout. Bylo to dost podobné jako v lidském těle, které nepřijímalo transplantovaný orgán.
Bohužel Elli dělal, co mohl, ale jeho práce stále vycházela v niveč.

O necelé dva dny později

Elli chudák poslední dva dny vůbec nespal. Žvýkal jednu z posledních tyčinek z cizí planety, která měla podobné účinky jako kafe. Najednou mu uprostřed práce, začaly pípat hodinky a chudák kluk se zarazil. Hodinky se spustili přesně v 17:40 a automaticky začal odpočet posledních dvaceti minut, které mu ještě zbývaly.

Asi minutu seděl a zamyšleně se díval do rohu místnosti. Naposledy si stoupl do stázové komory a aktivoval. Komora lehce zablikala, když se konečně stabilizovala a zavřela. Opar chladné páry jej začal oklopovat, když se náhle dveře otevřely a proud páry ustal.

Elli začal mlátit do strany komory a z očí mu začali stékat kapky slz. Ale nakonec se zmohl a vyšel od stázových komor a cestou se díval na celou posádku této lodi. Zastavil se pouze u plukovníka Younga, vytáhl si obálku s dopisem a připnul ji na stěnu vedle jeho komory. Poté se dál vydal na poslední procházku lodí. Cestou ho ještě napadlo, že by mohl porušit slib, a dál pracovat na problému, dokud jej nevyřeší, ale vystavil by tím celou loď velkým problémům a jeho čestné svědomí bylo pevně odhodlané dodržet slovo.
Došel až na vyhlídkovou palubu a chtěl to svým přátelům ulehčit a tak položil na zem igelitový pytel, který rozevřel a vlezl si do něj. Byl to pytel na mrtvoly, který se jako jeden z mála ještě zachoval a tak pak zavřel zip, až jej obklopila tma, skrz kterou prosvítalo světlo z FTL pohonu.
Chudák kluk se pak chopil poloautomatické zbraně, zrovna ve chvíli, kdy světla na lodi pozhasínala a veškerá základní podpora života přestala pracovat.

„Hodně štěstí.“ řekl a dal si hlaveň do úst a prst položil na spoušť.

Elli kráčel dál chodbou a prošel ještě několika dveřmi, než se ocitl ve velmi prostorném hangáru. Ne délku měl od prvního pohledu minimálně kilometr a strop byl ve výšce sta metrů. U obřích hangárových vrat na konci hangáru bylo seskládáno několik desítek kvádrovitých bloků.
Elliho cesta ale nebyla u konce. Rychle doběhl do hangáru a vydal se do přilehlého řídícího centra, kde již seděla parta vědců.

„Málem jsi to zmeškal. Jsme připraveni na vypuštění, řekl Rodney, který seděl za hlavní konzolou.

Doktor Rush se chopil vysílačky a požádal o povolení, které mu ihned bylo uděleno.

„Dobrá otevírám hangárové dveře,“ řekl Rodney a zadal příkaz do počítače.

Z vnějšího pohledu by bylo vidět, jak se ve spodní části otvírají největší hangárové dveře, schované mezi spodními motory.

„Štít drží atmosféru konstantní, nikde žádný únik,“ řekl Elli, který stál u jedné z konzol.
„To by mě velmi překvapilo, kdyby na téhle lodičce nedokázali štíty udržet atmosféru,“ řekl Rush, který seděl vzadu místnosti a něco si črtal do zápisníku.
„Vypínám umělou gravitaci,“ řekl nahlas Rodney další krok a ihned tak učinil. Všechny tělesa se začaly odlepovat od podlahy a pomalu se vznášely.
„Je to na tobě Elli,“ řekl nakonec Rodney a mladý vědec se již usadil za počítač a aktivoval první sekvenci příkazu, který spustil manévrovací trysky na jednotlivých tělesech.

hmm zase trochu zašmodrchanější doufám, že ještě vysvětlíš, alespoň rychle, co se stalo

[Patas25]

Toto má být dějový skok do budoucnosti... vše se ale postupně bude vysvětlovat v následujících dílech

to doufám, jediný co jsem pochopil bylo, že zachránily Destiny v té době kdy se chtěl Elli zastřelit... Jinak dobrý

[Patas25]

Toto je spoiler!!!:

Ne tak docela, ale jsi blízko pravdy.

Patas25: Taky nezapomínej, že si kvůli mě model lodi několikrát (myslím, že 10x) upravoval.

Aha, takže si myslím, že už mě napadlo, jak to bude no nechám se překvapit, ale otázka zní: Jak dlouho si mám asi tak počkat??

[Patas25]

Na model asi týden, a na díl asik tak 2-3 dny. Sice jsem si tedka zapojil wifinu, ale přes den sem neměl čast psát tak na to jdu až nyní.

[Patas25]

Díl 1- Na ostří nože

„Všechny objekty v dostatečné vzdálenosti. Aktivuj druhý krok,“ řekl Rodney a Elli spustil druhou část programu.
„U všech objektů pozitivní odezva. Začínají se skládat,“ oznámil Elli.
„O jednu starost méně,“ prohlásil Rush a odešel pryč.
„Mám vyšší IQ a přesto se chová, jako by byl on ten nejchytřejší,“ postěžoval si Rodney.

Mezitím na můstku lodi

„Pane, senzory hlásí, že se části dávají dohromady, a také nás zpozoroval nepřítel. Hlavní uskupení míří k nám a zbytek lodí se stahuje na orbitu Země,“ podala hlášení důstojnice, která seděla za navigátorským počítačem.
„Šedesát lodí proti nám. Šedesát lodí proti Sanctuary,“ přemýšlel nahlas velitel a zavrtal se do svého křesla.
„Šedesát tři, pokud budeme přesní,“ opravil velitele známý důstojník z vrchní části můstku a vysloužil si od velitele mírně zamračený pohled.
„Bojová pohotovost. Připravte stíhačky,“ dodal nakonec a přehlížej jeho opravu bez dalšího komentáře.

Po lodi začal znít alarm a na chodbách se rozsvítilo modré světlo. Zároveň s bojovou pohotovostí se nad všechny prosklené výhledy začaly stavět pevné bariéry. Tyto bariéry se skládaly z replikátorských bloků, které velmi rychle zakryly můstek více jak dvoumetrovou vrstvou. Další výhoda tohoto krytu, bylo, že bloky velmi účinně pohlcovaly energii. Přesně takové kryty se zformovaly nad můstkem a dalšími třemi prosklenými oblastmi, které tato loď měla.

Na můstku nyní mělo sklo stále funkci „průzor“ aktivní, a tak veškeré objekty se stále zobrazovaly pomocí barevného označení.

„Příchozí komunikace,“ ozvalo se kdesi z horní části můstku.
„Na obrazovku,“ naznačil velitel a ukázal na jeden monitor po své levici.

Během chvíle se tam přenesl obraz, který ale nebyl dokonale zaostřený, ale postupně se jeho kvalita zlepšila.

„Vstoupili jste do Furlingské vesmírné državy. Identifikujte se, nebo začneme střílet,“ řekla osoba na obrazovce a během její řeči se obraz dokonale zaostřil.
„Vstoupili jsme do naší domovské soustavy. Dávám vám jedinou šanci, abyste v míru ustoupili, jinak vás zničíme,“ řekl velitel.

Furling vyvalil něco, co zřejmě byly oči. Chvíli mlčel, ale pak odpověděl svým smíchem.

„Kdo si myslíte, že jste? Je to odvaha, či bláznovství, když si troufáte na Furlingskou sedmou flotilu.“
„Jsem plukovník amerického letectva Jan Pospíšil velitel lodi Sanctuary. A již brzy zjistíte, že vyhnat nás z našich domovů byla osudová chyba,“ odpověděl s úsměvem Pospíšil a tlačítkem na svém křesle ukončil spojení.

„Je načase se té sedmé flotile představit. Pošlete jim pozdravy z našich hlavní,“ rozkázal Pospíšil a jeho posádka to pochopila zcela jasně.
Situace ve vesmíru vypadala prozatím klidně. Šedesát tři lodí letělo ve formaci napříč jedné velké bitevní lodi.

Bitevní loď Sanctuary se na budoucí střed dobře připravila. Celý její trup byl pokryt zbraňovými platformami, které se nyní aktivovaly a zamířily ústí svých hlavní do vesmírné prázdnoty, kde se brzy na dostřel měla dostat nepřátelská flotila.

„Dvacet sekund do kontaktu,“ řekl důstojník z horního patra můstku.
„Zaměřte vždy čtyři lodě,“ vydal pokyn Pospíšil a přitom sledoval rozmístění lodí na jedné obrazovce.
Najednou se ale ozvalo dvojité pípnutí a na obrazovce se znázornila nepřátelská palba.

„Jejich zbraně mají větší dostřel. Střely ve formách rudého paprsku míří na nás,“ řekla zbraňová důstojnice.
„Plnou parou k nepříteli. Musíme se dostat na dostřel,“ křikl Pospíšil a stiskl tlačítko intercomu.
„Posádko, připravte se na náraz,“ zněl Pospíšilův hlas po celé lodi a sledoval na obrazovce šedesátku paprsků.
„Nebudeme se pokoušet o úhybné manévry?“ zeptal se Rodney, jakmile došel na můstek a sedl si za jedno z volných křesel, které tam ještě bylo. Zrovna v tu chvíli dopadly první parsky na lodní štít a rozzářily ho do bílé barvy. Na místech dopadu štít získal narůžovělou barvu.
„Štíty drží, přísun energie stabilní. Naše staré 304 by takovou salvu nevydržely,“ přečetl a okomentoval dění Rodney.
„Jo, ale tohle nejsou 304,“ řekl Pospíšil.
„Jo, tohle je devíti kilometrová svině,“ dořekl Rodney a zašklebil se s mírným úsměvem.

Pár vteřin na to se ozval jeden krátký tón, na který všichni na můstku čekali, a Pospíšil vydal jednoduchý rozkaz.

„Zahajte palbu.“

Důstojnice sedící po jeho levici, Cara McKeyová, stiskla kombinaci kláves a platformy na trupu zahájily palbu. Přes devět tisíc žlutých střel vyletělo z platforem a mířilo naproti rudým paprskům. Střely se navzájem minuly, jen pár žlutých se ztratilo v rudé záři. Zbývající doletěly až k nepřátelské flotile a zastavily se až o směrové štíty jen pár desítek metrů od trupu.

Každý čekal výsledek první vystřelené salvy.

„Zaznamenávám fluktuace štítů. Ještě jedna salva a jsou beze štítů,“ řekl Rodney, jakmile si přečetl data ze senzorů.
„Pokračujte v palbě,“ dodal Pospíšil.

Před několika lety, Destiny

Mlhovina někde mezi galaxiemi byla rázem narušena. V samotném jejím středu vyskočila z FTL antická loď Destiny.
Elli, který seděl v pytli na vyhlídkové palubě, stiskl spoušť zároveň s výstupem lodi z FTL.

„Sakra!!“ zaklel ihned vytáhl zbraň z úst.

Rozepnul pytel a ve světle mlhoviny se podíval na zbraň, která zůstala zajištěná.

„Pár minut života navíc,“ řekl si Elli a postavil se na nohy. Barevná mlhovina zabírala výhled přes celou výhledovou kopuli. Elli se chvíli díval na barevnou symfonii a poté odešel do centrální místnosti, kde nahodil jeden z počítačů. Ihned provedl průzkum mlhoviny a objevil bílého trpaslíka asi dvě světelné jednotky od polohy Destiny.

„Bingo,“ řekl si sám pro sebe a spustil všechny systémy na lodi a pak odběhl ke stázovým komorám.

Šel okolo každé komory a manuálně je probouzel. Skoro vřískal radostí, jako by se podruhé narodil. Jakmile všechny probudil, odběhl nyní na můstek, kde usedl do jednoho z křesel a začal podrobně skenovat mlhovinu.

Na můstek do pár minut přišel plukovník Young následován doktorem Rushem a poručíkem Scottem.

„Už jsme na okraji druhé galaxie?“ zeptal se plukovník.
„Vlastně ne. Vlastně my vypršel čas, a když jsem se rozhodl skončit, tak Destiny vyskočila z FTL,“ oznámil Elli.
„Jo tak to souvisí s tím pytlem a devítkou, co byla na zemi ve vyhlídkové kupoli,“ podotkl Scott a posadil se do druhého křesla.
„A proč jsme vystoupili?“ zeptal se Rush a sedl si do velícího křesla, což trochu urazilo Younga.

„Než jsem vás vzbudil, tak jsem odhalil v nitru této mlhoviny bílého trpaslíka. Jediná hvězda uprostřed temné prázdnoty mi zachránila život. Museli jsme letět v dosahu mlhoviny tak blízko, že hvězda narušila náš FTL. Taková šance byla jedna ku miliardě, ale přesto se to stalo. Ihned jsem přerušil plánovaný kurz a nyní si můžeme doplnit energii pro další cestu.

„Dobrá práce Elli,“ řekl plukovník Young, dal mu ruku na rameno a pak odešel.

Během následujících třech hodin, zatímco Destiny prolétala mlhovinou, seděl doktor Rush opět za počítačem a zbytek vědců se soustředil na opravení Elliho stázové komory.
Po několika hodinách se uspořádala další oslava - na počest Elliho - při které se dojedli poslední zbytky ovoce, které by se brzy zkazilo.
Na palubě byla ale jedna osoba, která se neúčastnila oslavy, ale na místo toho seděla zamyšleně u počítačů.

Sluneční soustava, současnost

Boj ve Sluneční soustavě nabíral na obrátkách, desítky červených paprsků dopadalo na štít. Z vnitra tohoto štítu vylétaly tisíce žlutých střel, které byly stejného typu, jako zbraňové platformy na Destiny, jen o jiné účinnosti.

„Další loď přišla o štíty,“ zařval Rodney, který byl nyní už u konzole v horní části můstku.
„Je to k ničemu. Jedna přijde o štíty a další ji kryje svýma. Přesměrujte palbu všech zbraní na jeden cíl. Připravte horizonty,“ vydal pokyn Pospíšil.
Všechny platformy nyní zacílili na jeden objekt. První salva si našla cestu kolem nepřátelských směrových štítů a prokousala se skrz jejich trup. Jejich pancíř byl velice odolný, ale nátlak plné salvy nemohl vydržet.

„Horizonty 2.0 připraveny a nabity,“ informovala Cara.
„Dobrá, udělejte ze střel tunel. Rodney naveď horizonty tunelem do jejich flotily,“ rozkázal Jan a na to Rodney opustil konzoly a doběhl k jednomu z křesel v zadní části můstku. Sedl si a křeslo se aktivovalo. Své ruce položil na gelové rozhraní a zavřel oči. Křeslo se rozsvítilo do modra a při jeho aktivaci se ze spodního podstavce můstku vyvalil tenký proužek chladicího dýmu.

Na přídi se otevřelo šest sil, z nichž vyletěly nové horizonty. Jednoduchá změna byla jejich ovladatelnost. Už to nebyly jenom rakety, ale rakety ovládané na podobném principu jako drony, jenom ne tak citlivé.
Rodney se soustředil a vletěl do tunelu střel, které nyní nebyly stříleny po salvách, ale postupně, aby poskytly krytí. Energetické střely mezitím vyřadily další ze směrových štítů a zatěžovaly poslední, který bránil jednu z lodí.

Furlingové si uvědomily, oč se jedná, až když horizonty byly v půli cesty. Svými paprsky neměli šanci rakety zničit, ale přesto se pokusily. Jejich naděje spočívala v bodové obraně, která byla pouze na blízkou vzdálenost.
Jedna Furlingská loď se chtěla obětovat v zájmu flotily a vyrazila podél palebného pole naproti raketám. Po krátké chvíli mohla bodová obrana zaměřit rakety a začít pálit.
Rodney si byl dobře vědom hrdinské lodi a tak pro jistotu obětoval jeden horizont a rozdělil ho ještě pár tisíc kilometrů před flotilou. Dvanáct nukleárních hlavic opustilo svůj nosič a zvýšenou rychlostí zamířili vpřed. Tři z těchto raket vybočily z tunelu a letěly na hrdinskou loď. Zbývající rakety letěly ještě pár vteřin po boků horizontů a poté opustily tunel z cílem zatížit štíty ze předu.
Ze třech raket se podařilo Furlingům zničit dvě. Ta třetí dobře proklouzla obranou a první nukleární výbuch se objevil na slabých směrových štítech, které ihned zmizely, a zbývající energie poškodila onu loď.
Pár vteřin na to se objevilo dalších pět nukleárních výbuchů raket, které nebyly zničeny, na předních směrových štítech a zničily dvojici lodí.
Jakmile se objevil pátý výbuch, poškozená hrdinská loď nezvládla svůj směr a vletěla do palebného pásma žlutých střel. Tento tlak trup vydržel jen pár sekund, než se loď ztratila v dalším výbuchu.
Rodney tento ohňostroj nevnímal a soustředil se na zbylé horizonty. Dva z nich padly za oběť bodové obraně, ale ostatní splnily svůj úkol.
Poté, co střely z tunelu zničily směrový štít furlingského křižníku a doslova si tak prokousaly cestu trupem, v kterém jejich explozí vznikla dostatečně tlustá díra pro průlet horizontů, se Rodney maximálně koncentroval a navedl poslední tři horizonty onou dírou, a jakmile vylétaly z křižníku ven, ihned je nechal všechny rozpojit.
Třicet šest nukleárních hlavic se nyní dostalo do zad celé flotile a první výbuchy se začaly objevovat dříve, než nepřátelé stihly zareagovat. Celkově se objevilo přes dvacet detonací, které dokonale rozhodily Furlingskou formaci a vyřadily štíty, zničily lodě. To co z masakru přežilo, se ihned dostalo na mušku energetickým platformám.

„Nepřítel se stahuje. Podle senzorů opouští flotilu dvacítka lodí. Zbývající lodě kryjí jejich ústup,“ řekl důstojník z horního patra.
„Dobrá, zničte, to co tu přežilo a vezměte nás k troskám,“ vydal pokyn plukovník a vstal ze svého křesla.
Udělal pár kroků, při kterých obešel taktický stůl a podíval se na Rodneyho, který stál v horní části můstku u křesel a opíral se o zábradlí.

„Sakra dobrá práce doktore. John by záviděl,“ pochválil jej a sám se pak vydal do horní části můstku k technickým konzolám.

Dobrá časť a čiastočné vysvetlenie Elliho nesmrtelnosti.
Budem sa na pokračovanie príbehu.

Souhlasím vysvětlil si Ellie. Doufám, že nám někdy jako vysvětlíš jak se dostaly k destiny a co se dělo na dočasném bydlišti lidí...

[Patas25]

Všehno bude to vám určitě můžu slíbit. Ani já ještě přesně nevím co se stane, zvlášť po tom co se do toho zapojil Jakop. Vymysleli jsme asi tucet možných a dobrých dějových linií.

Veď napíš dvanásť rôznych verzií poviedky a každý si príde na svoje.

Pečlivě čtu a jsem velmi spokojen díl jak má být... hlavně se mi líbila část kdy devíti kilometrová mrdka nasrala 63 furlingských lodí, které si myslely, že jsou unbeatable paráda

Jen tak dál, jen ták dál.... kdy bude v akci to obrovské dělo co rozmetá vše na cucky ?