Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Zdravím. :) Máme pátek, to znamená, že si dáme nový díl. Dnes to bude převážně v bojovém duchu, tak doufám, že Vám díl bude líbit. Takže přeji příjemné počteníčko. :)

5. Díl Přímý střet

Galaxie Mléčná dráha, Země, SGC
Bylo kolem sedmé hodiny ranní a SGC se probouzelo do dalšího krásného dne. Na travnatých plochách okolo komplexu se díky slunečnímu svitu třpytily kapičky rosy. Unavení vojáci popíjeli na svých stanovištích nějaký ten horký nápoj, nejčastěji kávu a unaveně u toho zívali. U brány zastavila černá limuzína s americkými vlaječkami na kapotě. Vojáci si již chtěli vyžádat povolení o vstup do komplexu, když se stáhlo jedno ze zadních tónovaných okének. Úplně vzadu seděl generál Landry. Vojáci na nic nečekali a ihned zasalutovali.
„Pohov,“ zavelel a naznačil jim gestem ruky, aby otevřeli bránu. Auto pokračovalo dál až do tunelu, kde se postupně díky jeho chabému osvětlení ztratilo. Auto znovu zastavilo až na samotném konci tunelu, kde z něj generál vystoupil svíraje koženou brašnu. Spolu ještě s dvěma muži nastoupil do výtahu a stiskl jedno z tlačítek na bočním panelu. Dveře od výtahu se jako na povel zavřely. Výtah se rozjel a zastavil až na patře, kde se výtahy kříží. Tady se od generála oddělili oba muži. Generál následně nastoupil do dalšího výtahu a zmáčkl tlačítko s osmadvacátým patrem. Když odpočet na displeji nad dveřmi výtahu ukázal číslo dvacet osm, rozevřely se dveře a generál vystoupil. Následně zamířil do své kanceláře. Cestou potkával nejrůznější personál. Jak vojenský, který ho zdravil salutováním, tak rovněž narazil na několik civilistů, kteří ho pozdravili prostým „Dobrý den“. Jakmile došel do své kanceláře, shodil ze sebe sako a únavou sebou plácl do křesla s rukou překrývající čelo a oči. Jeho odpočinek netrval dlouho. Na dveře, které vedly do zasedačky, zaklepal Walter.
„Vstupte.“ vyzval ho generál.
„Dobrý den, pane.“ pozdravil generála.
„Tak co se stalo za mé nepřítomnosti, Waltře?“
„Nic zvláštního, pane. SG-8ička se vrátila z průzkumu planety PQR-574 a SG-12tka odešla dle plánu.“
„Dobře. Pravděpodobně mi nesete hlášení od ostatních týmů, nemám pravdu?“ ukázal na několik spisů, které svíral Walter ve svých rukou.
„Ano, pane.“
„Tak mi to tady položte.“ ukázal na volné místo na stole. Walter položil spisy na stůl a následně opustil generálovu kancelář. Landry ihned po jeho odchodu zvedl svůj telefon a zavolal si doktora Leeho. Ten zanedlouho dorazil do jeho kanceláře.
„Posaďte se, doktore.“ vybídl ho a ukázal židli před jeho stolem. Ten neváhal a vzal místo. „Doktore, vrátil jsem se ze zasedání vrchního velení programu Hvězdné brány. Jak už asi víte, plukovník Carterová předložila návrh o poskytnutí plánů lodi třídy Prometheus našim jaffským spojencům. Vrchní velení to odsouhlasilo. A na Vás bude plány upravit a pokud možno vylepšit, ale ať jim do rukou nedáváme plány lodě, které jsou silnější než ty naše. Rozumíte?“
„Rozumím, generále. Už jsem s tím tak trochu počítal a už jsem začal.“
„Výborně. Návrh chci mít na stole tří dnů.“ Doktor kývl hlavou a odebral se do své laboratoře, kde dál pracoval na plánech Promethea. Generál Landry se pustil do velice záživné činnosti a to do čtení hlášení.

Galaxie Pegas, Vita, Atlantida
Přílet nepřátelské flotily se čekal každým okamžikem, a proto, už byl nad Atlantidou nějakou chvíli zapnuty štít. Maskovat se nemělo cenu. Nepřítel věděl přesnou polohu Atlantidy. Napětí by se dalo krájet. Všichni byli na svých pozicích. Ti nejpovolanější byli v ovládací místnosti. Vojáci byli rozmístění všude po městě. Doktor Beckett seděl v ovládacím křesle a byl připraven k okamžitému vypuštění střel. Všechen nepotřebný personál byl ve svých pokojích.
Netrvalo dlouho a na sto dvacet lodí se vyrojilo z hyperprostorových tunelů jen pár světelných let od planety. Téměř okamžitě se seskupily a zamířily na orbitu Vity. Tam se nahusto seřadily vedle sebe. Neváhaly ani sekundu a začaly s odstřelováním městského štítu. Město se pod náporem tisíců zelených pulzů otřáslo. Nebylo jediného centimetru energetické bariéry, která by nebyla zaměstnávána. I přes to městský štít držel.
„Musíme s tím něco udělat, štít takovou zátěž moc dlouho nevydrží.“ prohlásil Zelenka. Beckett to slyšel skrz vysílačku. Okamžitě zareagoval. Křeslo se s ním ihned sklopilo a rozzářilo do modra. Začal se maximálně soustředit. To mělo za následek otevření dronových sil a vypuštění všech dostupných dronů. Drony se ze skladu řítily jako dravé šelmy a hned mířily na orbitu. Obrovský proud žlutých chobotniček, čítající kolem osmi set střel, si to šinul rovnou k nepřátelským plavidlům. I tentokrát, se je bodová obrana pokusila sestřelit. Některé drony byly zasaženy a vybuchly. Jiné byly poškozeny, ale i tak neschopny jakéhokoliv dalšího letu, či střetu s nepřátelskými loděmi. Ale navíc a to doktor Beckett nečekal, byly proti střelám vyslány i stíhačky. Carson se snažil nepřátelským strojům vyhnout, ale bylo jich přes příliš. Drony byly likvidovány buď nazelenalými pulzy, které stíhačky ve vysoké kadenci vypouštěly nebo bodovou obranou větších lodí. I přes velice dobrou obranu útočníků se podařilo doktorovi dostat skrz čtyři sta padesát střel. Ty nadělaly v řadách nepřítele hotovou paseku. Drony se draly do niter lodí a trhaly plátování na kusy. Lokardské lodě byly nyní proti střelám zcela bezbranné. Carson je všechny navedl, co možná nejvíce do středu lodí, kde společně explodovaly. Lodě Lokardů neměly sebemenší šanci explozi takového kalibru vydržet. Jejich plavidla byla zevnitř trhána na kusy. Za své vzalo dvaadvacet lodí vlivem exploze dronů ve svých útrobách a dalších devět, díky tlakové a energetické vlně vyvolané výbuchem. Tlak na městský štít se tímto zmenšil a všichni si mohli alespoň částečně oddychnout.
„Doktore Zelenko, jak je na tom město.“ zeptal se pan Woolsey, jenž doposud sledoval výbuchy nepřátelských lodí z balkónu.
„Pořád žádná sláva, pane Woolsey. Tlak na štít se sice snížil, ale pořád je pod zátěží.“
„Jak dlouho to štít vydrží.“ Zelenka se podíval na údaje na svém počítači.
„Když bude štít stále takhle zatěžován, tak maximálně pět dní.“
„Nenapadlo Vás město potopit. Jak to kdysi udělali i Antikové v podobné situaci.“
„Popravdě už jsem na to myslel.“
„Tak na co ještě čekáte?“ Radek pochopil a ihned přiskočil k jedné z konzolí a zběsile začal mačkat její tlačítka. Po osmi minutách, kdy bylo vše pro bezpečné ponoření města připraveno, Zelenka stiskl ještě poslední klávesu a město se začalo mírné otřásat. Atlantida začala klesat pod mořskou hladinu. Mořské voda, která obklopovala skoro celý povrch štítu, se začala pod dopadem zelených střel vypařovat. Město už bylo celé obklopeno vodou a klesalo stále níž a níž, až dosedlo na samotné dno oceánu. Při dosedu se lehce otřáslo. Nepřítelova palba byla nyní značně oslabena. Hlavně díky zhruba třem kilometrům vody.

Mezitím na můstku jedné z Auror mířící k Atlantidě
Plukovník John Sheppard seděl v pilotním křesle a byl hypnotizován modrým hyperprostorovým tunelem skrz obrovský čelní průzor. Z tohoto transu ho vyvedla až Larrin svým smíchem. Výraz v tváři, jenž u toho měl, ji náramně bavil.
„Co, co se děje,“ vzpamatoval se. „Čemu se směješ?“ zeptal se nechápavě.
„Nic, jen jsem si na něco vzpomněla.“ Odpověděla tak, aby na nic nepřišel, ale v duchu se ještě smála. Chvíli bylo ticho, pak Sheppard promluvil.
„A co tvoji lidé, jak to zvládají.“ nahodil ihned jiné téma. Larrin to zaskočilo, že se zrovna teď ptá na tohle.
„Ještě než jsme odletěli, tak jsem je kontaktovala. Zatím se drží, potýkají se ale s nedostatkem jídla. I přes to, že jim byly z Atlantidy poslány nějaké potraviny, pro tolik lidí to je i tak málo. Musíme si co možná nejdříve najít novou planetu. A to mě přivádí k doktoru McKayovi, podařilo se mu najít vhodnou planetu?“
„Víš, jeho původní záměr byl, že byste se mohli přestěhovat do toho města replikátorů.“
„To by bylo výtečné.“ neskrývala nadšení.
„Ale nejsme si jisti, zda to IOA povolí.“ cestovatelka lehce klesla na mysli.
Najednou se na můstku rozezněly reproduktory.
„Shepparde, za deset minut vystupujeme, jak to u tebe vypadá?“ ozval se McKay.
„Já jsem připraven a co ty, zvládneš to?“
„Myslíš pilotovat a střílet zároveň?“
„Myslím, že jo.“ odpověděl jakoby nic, ale zároveň byla v jeho hlase trocha nejistoty.
„To rád slyším.“ řekl, aby ho povzbudil. Hned na to se plukovník Sheppard spojil se všemi kapitány Auror.
„Zhruba asi za deset minut budeme vystupovat z hyperprostoru. Město by mělo být v tuhle dobu pod útokem. Ale předpokládejme, že Atlantida se snažila bránit. Pokud ale vím, ve zbrojnici není takové množství střel, které by stačilo na zničení tolika lodí. Vy máte ale ve svých skladech maximální možné množství střel, které tyto lodě mohou nést. Navíc máte pod svým velením velice silné lodě, proto je nešetřete a dejte jim co proto.“ Tímto „proslovem“ všem dodal na maximální odvaze, všichni si nyní věřili jako nikdy před tím. Během příštích několika málo minut se všechny posádky připravovaly na obranu města. Piloti seděli v křesle na můstku, zatím co druzí seděli ve zbraňovém křesle. Jen Sheppard, Lorne a McKay to museli zvládnout sami. Drony ve skladech jen čekaly, až se pustí do nepřátelských trupů, štíty byly na své maximální možné kapacitě. Odpočet se nachýlil k nule. Všech čtrnáct lodí opustilo hyperprostor.

Galaxie Mléčná dráha, Země, SGC
Tři dny uběhly jako voda. To znamenalo, že doktorovi vypršel čas, který měl na to, aby upravil plány lodě třídy Prometheus. I přes to, že měl na to jen tři dny, nakonec se mu podařilo jeho práci zdárně dokončit. Bill už byl přichystán v zasedačce, spolu s ním se zde nacházeli i zástupci Svobodných jaffů.
V křeslech byli usazeni Teal’c, Bra’tac a Teal’cův syn Rya'c. Už se čekalo jen na generála, který zrovna vyřizoval důležitý hovor. Trvalo to ještě nějakou chvíli, než generál hovor ukončil, následně se ihned dostavil do zasedací místnosti, kde již byl na plátně promítnut obraz Promethea.
„Omlouvám se, ale tohle jsem musel vyřídit.“ odvětil ihned, jak vešel do místnosti, „Můžete začít, doktore.“ posadil se. Lee se ujal slova.
„Pánové, představuji Vám upravenou verzi lodě třídy Prometheus,“ přepnul z prvního snímku, na druhý, kde byly vypsané podrobné specifikace lodi.
„Loď se rozměrově vůbec nezměnila. Trup je složen ze slitiny naquadahu, trinia a uhlíku, což znamená, že je schopen vstřebat poměrně velké množství energie.
Co se výzbroje týče, primární zbraní jsou dva asgardské paprsky, sekundární pak dvanáct odpalovačů raket Mark IX. Po předešlých zkušenostech a pro lepší obranu celé lodi, bylo přidáno šest railgunů, čili v celkovém součtu to dělá třicet railgunů, rozmístěných na trupu lodi. Ovládaní railgunů je automatické, ale je možné přepnout na manuální ovládání. Dále celou loď bude chránit asgardský štít.
O podsvětelný let se budou starat motory pozemské výroby, o let hyperprostorem asgardský hyperpohon. Dále jsou zde k dispozici manévrovací trysky rovněž pozemské výroby.
Energii obstarají naquadahové generátory Mark II.
Dále loď disponuje pozemskými senzory. Na palubě se rovněž nacházejí i transportní kruhy. Oblast okolo hangáru byla probourána, tím se celková velikost hangáru značně zvětšila. V hangárech budou samozřejmě jaffské kluzáky.“ přednesl všem přítomným. Všichni vstřebávali informace a ještě jednou si pročítali parametry lodi, které byly promítány na plátno, jež bylo zavěšeno u okna do generálovy kanceláře.
„Doktore, tato loď vypadá velice dobře. Převyšuje naše dosavadní lodě ve všech směrech.“ začal jako první Bra’tac.
„To vskutku ano. Ale doktore, vy jste říkal, že trup se skládá z materiálu, zvaného trinium, jestli se nemýlím.“ podotkl Teal’c.
„Ano, pravděpodobně narážíte na to, že tuto surovinu netěžíte. V Mléčné dráze se vyskytuje jen vzácně, ale i tak je několik takových planet. Zatím jsme našli jen tři planety s tímto nerostem. Na jedné už naše týmy těží a na druhou se teprve těžba plánuje. IOA a vrchní velení rozhodlo, že třetí planetu uvolní Vám.“ zástupce Svobodných jaffů to velmi potěšilo.
„O pět jsme vašimi dlužníky. S těmito loděmi pravděpodobně budeme mít navrch nad Luciánskou aliancí i Pravými jaffy. A teď, když dovolíte, vzali bychom si plány lodě a adresu planety s tím nerostem. Zahájit těžbu a následnou výrobu musíme co nejdříve.“ řekl Bra’tac.
„Dobrá. Ale jakmile budete mít dostatečné množství surovin na stavbu alespoň jedné lodě, kontaktujte nás a my Vám pošleme naše techniky, kdyby se vyskytl nějaký problém.“ Trojice odsouhlasila, vzala si datový krystal s plány upraveného Promethea a vydala se k bráně. Walter zadal Chulak a trojice prošla skrz bránu. Teal’c pověděl zprávu o daru Země radě Svobodných jaffů. Následně byly rozdány patřičné rozkazy, to mělo za následek započetí těžby trinia a následné stavby nových lodí.

Galaxie Pegas, Vita, orbita
Zbylých devadesát šest lodí stále setrvávalo na orbitě a svou neustálou palbou zaměstnávaly městský štít. Ten ale, když bylo město nyní několik set metrů pod vodní hladinou, byl schopen vydržet mnohem déle. Zbraně Lokardů jely na maximum. Zelené pulzy zajížděly pod vodní hladinu a oslabené se zastavovaly o nepropustnou energetickou bariéru, na jejímž povrchu vytvářely obrazy připomínající květiny.
Z ničeho nic se nedaleko planety otevřelo čtrnáct hyperprostorových oken, z nichž vyskočilo čtrnáct nablýskaných antických lodí třídy Aurora. Všechny se začaly přibližovat k planetě svou maximální možnou podsvětelnou rychlostí. Už byly ve vzdálenosti, kdy nepřítel mohl zahájit palbu, ale nic se nedělo.
„Buďto jsou slepí, nebo si myslí, že pro ně nejsme hrozbou.“ přemýšlel nahlas Sheppard na můstku své Aurory.
John znova nechal navázat spojení s ostatními kapitány lodí.
„Nevšímají si nás, využijeme toho, přímo do nich.“ To byl povel pro všechny kapitány i pro ty, co seděli v ovládacích křeslech. Jako první ale zareagoval Sheppard. Ten vyslal směrem k nepříteli na sto dronů. Zlatavé střely vylétly ze zbrojnice a zamířily směrem k nepříteli. Osud pěti lodí byl předem zpečetěn. Antické střely se dostaly do lodi, kde nadělaly nehoráznou paseku. Pět lodí se zanedlouho zmítalo v plamenech a další tři byly středně poškozeny, vlivem výbuchu svých sousedek. Z ostatních lodí byl rovněž vyslán stejný počet střel, ale to už Lokardové nechali Atlantidu Atlantidou a přeorientovali se na nově příchozí. Bodová obrana více jak devadesáti lodí s maximální přesností likvidovala všechny střely, které se jí objevily v palebném poli. Skrz se podařilo projít pouze čtvrtině, ale i to stačilo na zničení osmi lodí a poškození dalších čtyř. Nepřítel rovněž vyslal všechny své stíhací letouny, jenž měl v tu dobu k dispozici. Z každé lodi se vyrojilo na pět a třicet letounů. V celkovém součtu to dělalo kolem tří tisíc stíhaček. Všechny nepřátelské stroje se začaly přibližovat k antickým křižníkům. Všech čtrnáct lodí už jen nestálo na místě jako doposud, ale daly se do pohybu. Lorne už chtěl proti Lokardským stíhačkám vyslat drony, ale při pomyšlení na sestřelení stíhaček se v trupu otevřelo množství krytů, z nichž vyjela malá děla. Celkem se na trupu z ničeho nic objevilo na tři sta děl bodové obrany. Děla střílela krátké žluté pulzy o vysoké rychlosti a kadenci. Velmi se podobala pozemským railgunům. Jen s tím rozdílem, že celá hlaveň byla o několik centimetrů delší a ústí hlavně širší. Ty neváhaly ani sekundu a ihned, jak to bylo možné, začaly s chirurgickou přesností likvidovat nepřátelské stíhače. „Všem kapitánům, myslete na bodovou obranu.“ Nikdo nevěděl, co si o tom má myslet, ale i přes to se všichni kapitáni soustředili na bodovou obranu. Zanedlouho i ostatní lodě byly posety více jak třemi stovkami děl bodové obrany. Byl to hotový masakr. Nepřátelské stroje se ani nestačily pořádně přiblížit k aurorám a už byly ničeny. Většina střílela z větší vzdálenosti, ale s menší přesností. Ještě několik minut aurory likvidovaly nepřátelské stíhačky. Když explodoval i poslední z nepřátelských strojů, lodě se vydaly vstříc nepříteli. Aurory se rozletěly do všech směrů. Všichni kapitáni si byli vědomi toho, že na velkou vzdálenost není taková šance loď zničit, jako když dojde na souboj tělo na tělo. Antické bitevníky pod vedením lidí ze Země, prováděly neskutečné manévry. Různé výkruty, lety ve spirále, otočky o tři sta šedesát stupňů, střemhlavé lety. Zároveň toho všeho byly ve velké míře vypouštěny drony. Lodě Lokardů také nezahálely a pustily se boje se stejnou vervou jako pozemšťané. Drony, zelené pulzy, bodová obrana obou stran křižovala temnotu vesmíru a narážela jak do trupů Lokardů, které se pod náporem střel hroutily, tak do mocných štítů auror, které pod jejími dopady jen oranžově zářily. Zatímco se štíty všech antických křižníků držely na velmi slušných hodnotách, nepřátelské trupy na tom nebyly tak dobře. Už bylo zničeno přes dvaadvacet lodí nepřítele. Obě strany do sebe řezaly jak o život. Lodě, které na své palubě měly k dispozici dva lidi s antickým genem, zvládaly pilotování i střelbu v celku v pohodě. Jen pro Shepparda, Lornea a McKaye, to bylo strašné mentální vypětí. Každý z trojice seděl v pilotním křesle a měl permanentně zavřené oči. Jejich míra soustředění dosahovala maxima. Ostatní, kteří se v tu dobu nacházeli na můstku jedné ze tří auror, se nestačili divit, co jedinec pomocí mysli dokáže udělat. Sheppard zrovna prováděl další nálet, kdy se téměř štít aurory třel o trup lokardského plavidla. Při tomto náletu letěl čumákem dolů, se zbrojnicí mířenou na nepřítele. Když se blížil k bodu, kdy bylo vhodné vypustit drony, z lodi se vyřítilo sedmdesát střel, kterým v blízké době podlehly čtyři lodě. Díky snaze všech střelců i pilotů, bylo nyní o dalších pět lodí méně. Pořád ale zbývalo padesát dva lodí a výdrž štítů auror klesala. I přes to antické bitevníky neustále vypouštěly zlatavé trubce, které se zakusovaly do nepřátelských lodí a trhaly jejich plátování a následně vybuchovaly v lodích a tím snižovaly počet lodí v řadách nepřítele. Bodová obrana rovněž opětovala palbu, ale trupy Lokardů se v tomhle ohledu zdály být nepřekonatelné. Každá loď s přehledem absorbovala příchozí palbu z malých děl antických lodí.
Naopak bodová obrana nepřítele vyčerpávala štíty antických lodí. Spolu s hlavními zbraněmi plavidel to byla ideální kombinace pro prolomení energetické bariéry auror. Rodney, který si vedl opravdu dobře, se pouštěl do manévrů, za které by se nemusel stydět ani Sheppard. Prováděl nálety nad nepřátelskými loděmi, přičemž vypouštěl drony jak na běžícím páse. Jeho aurora se nyní ale dostala pod těžkou palbu hned deseti lokardských lodí. Štíty jeho lodě sice držely, ale pod takovou zátěží hlavních zbraní nepřítele doprovázenou bodovou obranou, ukazatel výdrže štítu rychle klesal. McKay se snažil tento problém co nejrychleji vyřešit. Ještě hlouběji se zamyslel a ze skladu se začal valit obrovský proud antických střel, který nebral konce. Zároveň prováděl úhybné manévry, za účelem vyhnutí se alespoň časti příchozí palby. Nespočetný proud antických střel si to šinul ke svým cílům, jako stádo rozzuřených býků. Rodney se s tím nepáral. Místo toho, aby střely navedl do lodi, pomocí dronů prošpikoval každou loď skrz na skrz. Ty vlivem sekundárních explozí vybuchovaly. Rodney zbylé trubce navedl na ostatní nepřátelské lodě, kdy zničil dalších šest lodí. Zbývalo zhruba pětatřicet lodí schopných klást odpor. Dvojice lodí, každá ovládaná dvojicí vlastnící antický gen, si to právě rozdávala s pěticí lodí. Antické aurory měly jasně na vrch. Jedna loď se už zmítala v plamenech a druhá k tomu neměla daleko, když jim na pomoc přispěchaly posily v podobě dvaceti lodí stejného typu. Za výbuchu jedné z lokardských lodí, začal nepřítel s odstřelováním jednoho ze dvou antických bitevníků všemi dostupnými prostředky. Obě lodě manévrovaly a střílely jako o závod, ale vše bylo marné. Příchozí palba byla neutichající. Antické štíty byly sice mocné, ale tohle bylo i na ně moc. Štít jedné z lodí zanedlouho selhal. Bylo jen otázkou času, než i trup podlehne pod dopadem tisíců zelených střel. Tak se i zanedlouho stalo. Nepřátelská palba byla neutichající. Když už neobklopoval loď štít, trup lodi nebyl schopen odolat takové palbě. Nakonec se začal bortit a zanedlouho celá loď explodovala. Výbuch antického bitevníku oslabil štíty vedlejšího, který se již začal vzdalovat od skupinky lodí, jež se teď zdála být největší hrozbou. Exploze na sebe rovněž přitáhla pozornost ostatních antických lodí, které se v tu dobu vypořádávaly s patnáctkou lodí nepřátel. Ty pro ně nebyly žádným problémem. Skupina dvanácti Auror se rozdělila na dvě po šesti. Skupinky si rozebraly nepřátelská plavidla zhruba na půl. Major Lorne chtěl všem ukázat, že je stejně tak dobrý jako plukovník a doktor. Motory jeho aurory se rozžhavily do žluta a loď vyrazila prudce vpřed. Nepřítel si ho téměř okamžitě všimnul a započal se zaměstnáváním štítu jeho lodi. S tím major počítal, stále však neměnil kurz. Neustále letěl čumákem rovnou proti třem lodím. Když už byl jen několik set kilometrů před loděmi nepřítele, ve zbrojnici se aktivovalo na šedesát střel, které však ještě nevylétly ze zbrojnice. Jen několik stovek metrů, když hrozil čelní střet, major zvedl čumák lodi o devadesát stupňů a zároveň udělal s celou lodí otočku a sto osmdesát stupňů. Zatím stále ukryté drony ve zbrojnice, se najednou vyvalily z lodi a se vší vervou se pustily do nepřátelských plavidel. Nepřítel nestihl jakkoliv zareagovat a tři lodě byly zanedlouho poslány do záhrobí. Ostatních pět lodí, které byly ve skupině spolu s majorem, si hravě poradily se zbylými čtyřmi narušiteli. Druhá skupina si vedla stejně dobře. Bohužel Sheppardově auroře vysadily štíty a jeho loď schytala pár zásahů, než se do cesty zelených střel vletěla aurora pod vedením jednoho z mariňáků. Dvanáct lodí posléze zamířilo na místo exploze, kde druhá z auror prováděla zběsilý ústup, doprovázený občasnou střelbou dronů. Zbylé aurory už jí ale letěly na pomoc. Aurora, která byla pod největší palbou dvacítky lodí, měla motory na maximum. V obrovské rychlosti se přehnala nad ostatními loděmi, které letěly seřazené v řadě, ovšem John se vystavoval největšímu nebezpečí, i když jeho loď přišla o štíty. I tak neopouštěl formaci. Hned, jakmile se ostřelovaná loď dostala do bezpečí, začalo kruté oplácení. Ze všech lodí se vyrojily mračna střel, mířící rovnou k nepříteli. Obrovské proudy dronů měly jediný cíl. Zničit nepřítele. Než však došlo k souboji dron versus trup, plukovník Sheppard označil jednu z lodí jako cíl, kterému se vyřadí motory a zbraňové platformy. Sám plukovník si vzal na starost onu loď. Několika dobře navedenými střelami odstavil onu loď. Ostatní ovladači střel bez problému navedly své trubce na příslušné lodě. Ty jim zanedlouho podlehly a byly poslány do záhrobí. Na scéně se nyní nacházelo třináct lodí třídy Aurora a jedna vyřazená lokardská loď.
„Atlantido, tady plukovník John Sheppard. Jak to u vás vypadá, naše senzory nasvědčují tomu, že jste pod vodou.“ navázal spojení.
„Ano, museli jsme město potopit, abychom snížili tlak na štít. Vidím, že jste našli asuranskou „pojistku.“ ozval se z reproduktorů Woolseyho hlas
„To skutečně ano, našli jsme město podobné Atlantidě a pod ním podzemní komplex s doky. Celkem se tam nachází dvacet lodí třídy Aurora a jedna neznámá, ale podrobně Vám to vysvětlím až později.“
„Dobře, plukovníku. Naše senzory ještě ukazují jeden nepřátelský kontakt, proč jste jej ještě nezničili?“
„Musíme se o té rase dozvědět co možná nejvíce a mě tohle přišlo jako ideální možnost.“
„Rozumím, pošlu na tu loď týmy mariňáků.“
„My se rovněž připojíme, hned, jakmile zaparkujeme na orbitě. A abych nezapomněl, pošlete na každou loď několik techniků.“
„Rozumím, Woolsey konec.“ vysílání se přerušilo. Sheppard se následně spojil s ostatními aurorami a ostatním řekl o dalším postupu. Jedenáct lodí se ustálilo na orbitě planety, zbylé dvě dostaly za úkol hlídat poškozenou lokardskou loď.
„Tady Sheppard. Rodney, Ronone, Teylo, majore Lorne, provedeme výsadek na nepřátelskou loď, abychom získali nějaké informace o jejich rase.“ Nikdo krom McKaye neřekl ani půl slova a hned se šel připravit.
„Cože? Víš, jak mě šíleně bolí hlava! Jako kdyby mě někdo majznul kladivem.“ protestoval.
„A myslíš, že mě ne? Nebrblej a hni sebou.“ Co mohl nadělat. S bolestí hlavy se zvedl z pilotního křesla, vzal si svůj tablet a spolu s Rononem vyšel z můstku. Když už byli skoro v hangáru, vedle nich se zničehonic otevřely dveře, kde byly dva antické ochranné obleky. Vědec se jen tázavě podíval na Ronona, ten pochopil. Oba obešli obleky, ty byly přístupné a stačilo do nich jen „vstoupit“. Oba tak učinili a obleky se jim přizpůsobily.
„Hm, dobrý.“ podotkl Ronon, přičemž si prohlížel oblek. Samozřejmě nezapomněl na svou zbraň, kterou musel dřímat v ruce. Oba se pak mlčky odebrali do hangáru. Hangár byl opravdu velký a rozlehlý. V jeho útrobách se nacházelo mnoho stíhaček antické konstrukce. Rovněž zde bylo pár jumperů. Do jednoho z nich dvojice nastoupila. Jumper se hned po jejich vstupu aktivoval. Rodney ihned přiskočil k ovládání a jako první kontaktoval ostatní.
„Tady doktor Rodney McKay. Těšně před hangárem se nachází místnost se dvěma antickými ochrannými obleky.“ Všichni ho uslyšeli včas a obleky si oblékli. Poté se už ale McKay chopil kniplu, pomocí páru tlačítek otevřel obrovská vrata hangáru a vyletěl ven z lodi. Naproti nim letěl tým techniků, aby zabezpečili loď. Za nimi se vrata hangáru zavřela. Jumper pilotovaný Rodneym se připojil k ostatním šesti lodím a pokračoval k lokardskému plavidlu. Tři lodě, které nesly na své palubě týmy mariňáků, letěly za třemi loděmi, ve kterých se nacházeli Sheppard, Larrin, McKay, Ronon, Teyla a major Lorne. Všech šest jumperů se přiblížilo k lodi.
„Nemají otevřeno.“ zavtipkoval John.
„Chceš zkusit zaklepat.“ opáčil ihned Rodney ze sousední lodi.
„Něco na ten způsob.“ Z Sheppardova jumperu vylétly tři drony mířící k vratům hangáru nepřátelské lodi. Vrata vůči střelám nekladla žádný odpor. Střely po střetu s vraty explodovaly, načež se vrata rozletěla do dvou stran. Otvor byl dostatečně velký, aby jím jumpery proletěly. Antické lodě zažehly své motory a jedna po druhé vletěly do hangáru nepřátelského plavidla.


Korekci provedl SPeeDy, za což mu velice děkuji. :)

Budu vděčný za jakýkoliv váš komentář. :)

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ten prometheus se mi NELÍBÍ já bych mu nedal paprskomety je to nejůčinější zbraň kterou Země má ani jafům by jí nedali třeba by tu loď zajali a hele má tu zbraň nepřítel a musel by to schválit někdo z vyších míst pokud ne rovnou prazident. IOA by to taky nepovolila.jinak pěknej díl.A ty štíty se mi taky nelíbí bych mu dal nějakej hodně vylepšnej goaldskej a to samí si myslim otom hperpohonu.a když už ty paprskomety musíš tak asi desetkrát tak slabou verzi

Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Řeknu ti to asi tak. Když si vemeš, že to máš Luciány spolu s Pravými jaffy, kteří mají poměrně velké zdroje a možnosti vyrábět lodě a samotných lodí mají taky poměrně hodně, proti Svobdným jaffům a Zemi. Země sice má silné lodě, ale nemá jich zas tolik. No a Svobodní jaffové mají ty goaldské kocábky, které už jsou dávno za zemitem. Proto jsem jim musel dát nějakou výhodu, díky které budou mít navrh. :) Takže asi tak. :wink: :)

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jo ale paprskomety ty štíty a hyperpohon eště dou ale řekni sou ty paprskomety stejně silný jako má Země určitě ano a teď si vem že by stačilo hodně zesílit goulské zraně a maj víhodu hned ale stim nebudu souhlasit po celou tvoji povídku.A já si myslím že by to preziden IOA a ostatní státy stim nesouhlasili.

SPeeDy Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 665
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
daedale, Země má ve svobodných jaffech důvěru, a tak jim ty technologie poskytla. V Galaxii zuří válka a svobodní jaffové jsou se svými ha'taky téměř bezbraní, jelikož jsou v početní nevýhodě. Tento tah je z vojenského hlediska naprosto správný.

Asgardi také dali Zemi štíty, hyperpohon, a nakonec i zbraně, jádro a další technologie, protože věřili, že je nezneužijí.

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já mluvim otom že nějací můžou bejt zrádci nebo tu loď můžou zajmout, a asgardi ty zbraně jim poskytli protože už je sami nemohli použít na Oneillech by byli mhohem účinější jelikož tyto lodě energiji doslova překipují ty jí maj opravdu na rozdávání tudiž by do ní mohli víc energie poslat a posílit je a to se o 304kách říci nedá. jo a je to velmi pravděpodobné že tu loď zajmou jafové sou často moc tvrdohlaví než aby loď zníčili či ustoupili.

SPeeDy Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 665
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jaffové právě umírají rádi ;-) Ale nevím jak ty, ale já mám situace, kdy Ti ukradnou loď nebo okopírují technologii, v povídkách rád. Dostane to pak nový náboj....

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Neumírají rádi ale sou rádi když umírají svobodní ale já to rád nemam zvlášť u nepřítele s takovou přesilou.Ale je to pak zvláštní ale nesnášim když Země prohrává ale stěmi paprskomety opravdu souhlasit nehodám.

Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ahojte. Je pátek a s ním je tu i další díl. Raději žádné další vykecávání a tady to rovnou máte. :wink: :) Přeji příjemnou četbu. :)

6. Díl Neustálé problémy

Galaxie Mléčná dráha, těžební kolonie/stanoviště Gama
Bylo kolem třiadvacáté hodiny večerní. Všude byl klid. Sem tam se ozval nějaký živočich nebo šustění listí vlivem občasného poryvu větru. Všechen vědecký a valná většina vojenského osazenstva základny spala. Na nohou byla jen noční hlídka. Zbytek si užíval „pohodlí“ svých ubikací. Každý si v klidu snil svůj sen, jen podplukovník Deamon měl poslední dobou sny divoké. Na své palandě se převaloval ze strany na stranu. Házel hlavou zleva doprava. Pravděpodobně se mu něco nepříjemného zdálo, a taky že ano. V jeho hlavě se mu míhaly záblesky vzpomínek. Vzpomínek, které nebyly jeho. V jeho mysli se míjely obrazy stavby Atlantis, pohledy na Antiky umírající na mor, odlet Atlantidy ze Země, ukázky ohromných wraithských flotil, pohled na replikátorskou verzi Atlantidy a následné bombardování planety, vybuchování antických auror, odstřelování Atlantidy flotilou Wraithů, pohled na rozlehlou místnost, ve které je mimo něho ještě jedna osoba, pravděpodobně antik. „Braň se,“ zavolal na něj. On ale nic neudělal. Stál tam jako opařený. Zanedlouho byl odhozen na nebližší zeď. Jakmile dopadl na zeď, probudil se. Celý zpocený Dave se zároveň z polohy ležmo posadil. Tvář si vložil mezi dlaně. Ztěžka oddychoval. Po chvíli, když se uklidnil, si promnul oči a následně vstal, obul se a zamířil se napít do jídelny. Cestou potkal hlídku a bezduše opáčil jejich pozdrav. Zároveň přemýšlel, proč se mu takové sny zdají. Nebylo to poprvé, kdy se mu něco takového zdálo, ale zároveň věděl, že ne naposled. Došel do jídelny, vzal si jeden z plechových hrnků a načepoval do něj čaj. Na několik loků vypil celý obsah hrnku. Posléze se odebral zpět do své ubikace. Tam si lehl zpět do své postele a pokoušel se usnout. Marně.

Galaxie Pegas, Vita, lokardská loď, hangár
Všech šest jumperů postupně vletělo do hangáru skrz odstřelená vrata. Za nimi se nacházel, dalo by se říct tunel a na jeho konci byla ještě jedna vrata, ta byl volně „průchozí“. Nejspíše sloužily na udržení atmosféry. Celý hangár byl velmi prostorný a s mnoha plošinami, pravděpodobně na stíhací letouny. Ale veškeré plošiny byly prázdné. Celý hangár byl rovněž dobře osvětlen. Na zdech i na samotném stropě se nacházely obrovské panely se světly. Všech šest jumperů se sneslo až na úplné dno hangáru, kde přistály. Rodney, pomocí senzoru v jumperu začal zjišťovat základní údaje.
„Všem posádkám jumperů. Zdejší ovzduší je pro nás nedýchatelné. V zadní části jumperů by se měly nacházet dvě kyslíkové masky. Sice to nevyjde na všechny, ale aspoň pro dva. Navíc sebou budeme muset hodit.“
„A co vy, doktore? Vy přece nic takového v jumperu nemáte,“ ozval se jeden z mariňáků.
„My máme antické ochranné obleky, ty zdejší ovzduší přefiltrují. Budeme v pohodě.“
Z každého jumperu tedy vystoupili vždy jen dva. Zbylá posádka jumperů se mezitím přesunula do přední části jumperu, aby umožnili vystoupit dvěma členům výsadku. V celkovém součtu to dělalo dvanáct lidí. Šest s kyslíkovými maskami a šest v ochranných oblecích.
„Tak jo lidi, chci tři skupiny po čtyřech. V každém budou dva s obleky a dva s maskami.“ rozkázal Sheppard. Přítomní utvořili skupiny.
„Výborně. Začneme s průzkumem. Prioritou jsou data. Na Atlantidě vám měly být přiděleny harddisky. Vyhýbejte se co možná nejvíce kontaktu s nepřítelem. A samozřejmě buďte opatrní a mějte se na pozoru. A abych nezapomněl. Nechte si dostatek času na cestu zpět. “ rozdal pokyny a rady.
Všechny týmy společně došly až ke dveřím od hangáru. Vedle dveří se nacházel panel se dvěma tlačítky. S jedním větším a druhým menším. Jeden z mariňáků stiskl to větší a dveře se za velkého skřípání otevřely.
„Asi by chtěly trochu promazat.“ zavtipkoval Rod. Všichni přítomní se lehce pousmáli. Všechny týmy prošly dveřmi a před nimi se objevila křižovatka chodeb. Ta nabízela možnost jít do čtyř směrů. Nikdo nemusel nic říkat a každý z týmů se vydal do jedné z nabízených chodeb. Všechny týmy zamířily hlouběji do nitra lodi a s maximální opatrností a ostražitostí započal s průzkumem.
Tým pod vedením plukovníka Sheppard si vybral chodbu úplně vpravo. John s Larrin po svém boku šli jako první, jelikož je chránily obleky. Za nimi šla v těsném závěsu dvojice mariňáků. Všichni se zbraněmi namířenými dopředu postupovali chodbou. Zatím na nikoho nenarazili. Chodby, stejně jako hangár, byly dobře osvětleny. Cestou míjeli několik dveří vedoucí do různých místností. Většina místností vypadala jako laboratoře. Ty byly plné nejrůznějších „udělátek,“ o kterých neměl nikdo tušení, k čemu slouží. Naopak některé místnosti vypadaly jako obytné prostory. Ty se na první pohled jevily velice prostě. Nacházelo se tam něco, co vypadalo jako postel, skříň a umyvadlo.
„Jednoduché. Tak to mám rád.“ prohodil Sheppard, když nahlížel do jedné z ubikací.
„Jo, jo. Vy chlapi to máte tak nejradši, že?“ opáčila ihned Larrin.
„Co prosím?“ Larrin mu ale neodpověděla a podvědomě se začala smát. Smích ji ale rychle přešel, když se ničeho nic před nimi objevila skupinka čítající osm nepřátelských vojáků.
„Pozor!“ zařval. Všichni ihned zpozornili. Jakmile uviděli skupinku nepřátelských vojáků, začali se krýt za nosníky, které vystupovaly do koridoru. Totéž udělali i jejich protivníci. Lokardové neváhali a ihned započali s palbou. Pozemšťané si to nenechali jen tak líbit a palbu opětovali. Zelené pulzy létaly směrem k pozemšťanům. Místo toho, aby zasáhli svůj cíl, se zastavovaly buďto o nosníky nebo o zeď chodby, ve kterých vytvořily díru a černé očouzení okolo ní. Naproti pulzům létaly kulky pozemšťanů, které se snažily zavrtat do těl nepřítele. Bohužel většina kulek nenašla svůj cíl. Tato přestřelka trvala ještě nějakou chvíli. Pak Sheppard dal mimicky signál dvěma mariňákům, aby ho kryli palbou. Plukovník na prstech napočítal do třech tak, aby ho dvojice viděla. Když napočítal do tří, z krytí vykoukli dva vojáci a svou palbou kryli Johna, který právě odskočil od zdi. V letu začal střílet po jednom z nepřátel. Toho zabil. Následně dopadl k protější zdi, kde se skryl za jeden z dalších nosníků. Lokardové se po tomhle přeskupili. To ale byla chyba. Pozemšťané toho maximálně využili. Jakmile se naskytla možnost palby do nepřátelských řad, ze strany pozemšťanů začaly létat kulky. Ty se zahryzávaly hluboko do těl nepřátel. Celkem padli čtyři nepřátelští vojáci. Zbývali jen tři. Plukovník Sheppard dal jednomu z mariňáků znamení, aby hodil flashbang. Ten tak učinil a hodil jej mezi Lokardy. Flashbang explodoval. Nepřátelé byli zmateni jak polní myši. Hned na to proti nim vyrazila jako první Larrin, která svou pistolí nastavenou na zabíjení trefila jednoho přímou ranou do hlavy. Zasažený Lokard naposledy zařval a skácel se k zemi. Druhému uštědřila dvě rány do břicha. Zbylí tři pozemšťané zasypali posledního kulkami. Ten se prošpikován olovem sesunul k podlaze. Ve víře, že je nikdo neslyšel a neviděl, pokračovali v průzkumu.
Tým, ve kterém se nacházel Rodney a Ronon, stejně jako Sheppardův tým, zatím nenarazil na nic zajímavého. Procházeli zcela prázdné chodby. Všude bylo ticho. Rononovi to přišlo nejpodivnější.
„Je tu až moc velký klid.“ poznamenal, stále se však měl na pozoru.
„To já rád.“ odvětil McKay. Pohodová „procházka“ se ale nyní změnila, když se jim v zádech objevila početná skupinka nepřátel. Rodney šel jako poslední a proto schytal první zásahy. Oblek se z části propálil, zelené pulzy ale nepustil k tělu jeho držitele. Když se vzpamatoval z prvotního šoku a všiml si, že má v zádech Lokardy, otočil se. Ještě nebyl zcela čelem k nepříteli a už aktivoval svůj štít. Žlutá energetická bariéra ihned začala zachytávat příchozí palbu. Ostatní mu ihned přispěchali na pomoc. Jako první začal střílet Ronon, který se svou zbraní nastavenou na zabíjení, kosil jednoho nepřítele za druhým. Mariňáci také nezaháleli a pustili se do Lokardů se stejnou vervou jako Ronon. Klekli si těsně před štít, jeden zleva a druhý zprava okolo Rodneyho. Jen Ronon stál a svou neustálou palbou zaměstnával nepřítele, jenž se zformoval uprostřed chodby a byl tak pro pozemšťany a sateďana jako cvičný terč na střelnici. Rodneyho štít ale začal ztrácet svou sílu. To se především projevovalo občasným „probliknutím“ samotného štítu a propuštění páru střel, které byly směřované přímo na vědce. Dokonce i oblek začal povolovat. Naštěstí zbývali poslední tři Lokardi. Ronon si byl vědom toho, že je jen otázkou času, než štít vysadí úplně. Proto se rozhodl jednat. Vyběhl zpoza štítu a zamířil přímo proti nepříteli, který nepřestával se svou palbou. Cestou se snažil vyhýbat příchozí palbě, ale i tak byl několikrát trefen, ale oblek prozatím držel. V samotném běhu opětoval palbu a podařilo se mu zabít jednoho z Lokardů přesnou ranou do krku, která mu téměř oddělila hlavu od zbytku těla. Ke zbývajícím dvěma protivníkům doběhl už s vybitou zbraní. Teď to musel vzít „ručo fučo“. To mu ale nedělalo vůbec žádný problém. Jednomu uštědřil tvrdou ránu do obličeje, která byla posílena díky energii, kterou mu propůjčil oblek, druhého kopl do břicha, ten spadl na zem. Než se druhý zvedl z podlahy, mohl se věnovat prvnímu. Vlepil mu další ránu do obličeje, toho to vůbec nerozhodilo a chtěl sateďana střelit svou pistolí, kterou neustále dřímal v ruce. Ronon mu ji z ruky stihl včas vyrazit. V tu dobu byl již na nohou druhý z dvojice. Ten namířil na Ronona svou zbraň a vystřelil. Ronon pohotově zareagoval. Chytl prvního z dvojice a postavil ho mezi sebe a střelu. Střela jej zasáhla a ten se s výkřikem svalil k zemi. Lokard už chtěl vystřelit znovu, když se do něj zavrtalo nespočetné množství kulek. Za několik okamžiků se i on odporoučel na onen svět.
„Jsi v pořádku.“ Zeptal se McKay, držíc ve svých rukou P90.
„Jsem, ale podívej se na sebe.“ Vědec si byl vědom stavu, ve kterém se jeho oblek nachází.
„Já vím. Oblek drží jen silou vůle.“ odpověděl. „Ty máš ale vybitou zbraň. Nemáš s sebou náhradní článek?“ zeptal se McKay.
„Ne.“ odpověděl stroze. Pak se sateďan zohnul a vzal si místo své zbraně do ruky jednu ze zbraní nepřítele, svou si vzal do druhé ruky. Všichni čtyři se poté mlčky vydali ještě více do nitra lodi.
Lorneův tým rovněž narazil na odpor, ten se jim ale podařilo eliminovat. Cenou byl jeden postřelený mariňák. Tým majora ale narazil na něco, co by se dalo nazvat strojovnou. Ta byla kupodivu zcela prázdná. Strojovna, jako i všechny části lodě, byla velmi prostorná. Celá místnost měla tvar čtverce. Konzole a všelijaké druhy počítačů byly naskládané po celém obvodu místnosti. Uprostřed se nacházel skleněný válec s koulí, která byla obalena jakýmsi druhem energie. Major přistoupil k jedné z konzolí a pomocí dvou kabelů se napojil na danou konzoli. Díky programu, jenž se nacházel na disku, začalo automatické kopírování dat. Lokardové to zaznamenali a ihned do strojovny vyslali své jednotky.

Galaxie Mléčná dráha, těžební kolonie/stanoviště Gama
Celý tábor ozařoval sluneční svit. Sluneční paprsky se odrážely od plechových střech budov. Část planety, na které se nacházel i tábor, si zrovna procházela létem. I když bylo kolem deváté hodiny ranní, rtuť teploměrů se vyšplhala až ke třicítce, kolem poledne měla teplota dosahovat až závratných pět a čtyřicet. Proto všichni členové začali s prací už v brzkých hodinách, kdy byla teplota ještě v únosné mezi. Tábor i jeho zabezpečení byl kompletně dokončen. Celý tábor se rozkládal kolem hvězdné brány, před kterou byla dvě kulometná stanoviště, jedno zleva, druhé zprava. Obě obskládané pytli s pískem. Několik metrů od brány pak byly laboratoře, jídelna, sklady a „hlavní stan“. Za nimi, až téměř na samém okraji tábora pak stály ubikace pro veškerý personál, spolu s toaletami a sprchami. Navíc byla kolem celého tábora rozmístěna mohutná kolejnicová děla. Dále od tábora byly pak nastraženy miny, spolu s pohybovými senzory. Miny byly zakopané několik centimetrů pod zem a v tuto chvíli zcela nečinné. Aktivace byla možná pouze z „hlavního stanu“. Celým tábor navíc křižovaly pravidelné hlídky vojáků, kterým neuniklo absolutně nic. Tábor byl postaven jen několik desítek metrů od naleziště naquadahu. Těžba byly v plném proudu. Těžební stroje se zakusovaly do tvrdé horniny, kterou ve větších ale i v malých kusech odlupovaly a dopravníkovým pásem posílaly do vozíků s antigravitační podložkou.
Jeden ze strojů právě prováděl svou obvyklou činnost. Vše vypadalo v pořádku. Kusy surového naquadahu byly posílány do vozíku, když se najednou pás zastavil. I těžební stroj přestal dělat svou činnost a začal se lehce otřásat. Všichni přítomní technici i vojáci se snažili zjistit, co se stalo. Všem ale bylo na první pohled jasné, že se stroj zaseknul. To by ale nebyl jediný problém. Při téhle situaci se měl automaticky vypnout, on ale běžel dál a to na plný výkon. Pomalu ale jistě se začal přehřívat. Navíc venkovní teplota tomu taky zrovna dvakrát neprospívala. Těžební mašina se začala silněji otřásat. Několik jedinců se snažilo stroj manuálně vypnout, ale vše bylo marné. Mezitím se o tom dozvěděl podplukovník David Deamon. Hned jakmile doběhl do místa, kde už šlo o krk, začal se ptát.
„Co se to tu děje.“ zařval, aby přehlučil hluk, který vydával zaseknutý stroj.
„Ten krám se zasekl, nejde vypnout, hrozí výbuch.“ vykreslil situaci jeden z okolních vojáků stejně nahlas jako podplukovník. Ve stroji se začala hromadit energie. Stroj se nyní velmi silně třásl, až na něj začaly padat kusy horniny, jež se odlamovaly vlivem vibrací, které vydával.
„Všichni pryč. Okamžitě!“ zařval velitel z plných plic. Žádný z přítomných na nic nečekal a ihned se začal vzdalovat od místa těžby. Než však všichni stačili utéct dostatečně daleko, stroj explodoval. Jeho součásti se rozletěly do všech směrů. Největší část stroje ale mířila na prchající pozemšťany. Hned první na ráně byl podplukovník Deamon. Značné množství součástek se řítilo jeho směrem. David viděl, jak rychle se k němu přibližují. Když už byly skoro u něj, jeho pudy sebezáchovy zafungovaly správně a on si automaticky dal ruce před obličej. V tu ránu se všechny součásti ve vzduchu zastavily. Ti, kteří byli ještě dostatečně blízko na to, aby viděli, co se stalo, se poté, když neslyšeli žádný zvuk dopadajících součástí, otočili. Nevěřili svým očím. Na kamenné zemi stál podplukovník a měl ruce před obličejem. Asi dva metry od něj visely ve vzduchu všelijaké díly stroje. Dave, který měl stále ruce před obličejem a oči zavřené, oči otevřel a dal si ruce k tělu. V tom všechny součástky stroje spadly na zem.

Galaxie Pegas, Vita, lokardská loď, strojovna
Lorneův tým se krčil za dveřmi strojovny a už několik minut odolával příchozí palbě více jak dvaceti lokardských bojovníků. Teyla a major byli nejvíc na kraji dveří, za nimi pak přikrčení mariňáci. Nepřátelská palba byla neúprosná. Jeden zelený pulz za druhým neustále vylétával ze zbraní nepřítele. Lokardi se ani nekryli, stáli uprostřed chodby a stříleli na pozemšťany. Do strojovny se ale neodvážili. Vypadalo to, že se skvěle baví. Radost je ale velice brzy přešla. Major Lorne vymyslel plán. Každému ho ihned sdělil. Posléze si stoupl do dveří a aktivoval svůj štít, do kterého se vzápětí opřela nepřátelská palba. Mariňáci spolu s Teylou poté zasypali nepřítele velice slušnou palbou. Nepřátelé padali k zemi jako zralé hrušky hezky jeden za druhým. Tato akce si vyžádala osm obětí na znepřátelené straně. Ovšem náboje v zásobnících docházely a majorův štít na tom taky nebyl zrovna nejlépe. Když už byl téměř před kolapsem, vystřídala jej Teyla. Než však vojáci přebili, Lorne odjistil jeden ze svých granátů a hodil ho po skupince. Než stihli nepřátelé jakkoliv zareagovat, granát explodoval přímo pod jejich nohama. Sedm zabil na místě, čtyři byli odhozeni na nedaleké stěny. Pro pozemšťany už nebyl problém je dorazit. Kopírování dat se dokončilo. Lorne vzal disk a strčil ho do batohu, který nesl jeden z mariňáků. Poté se všichni začali vracet zpět do hangáru lodi. Právě včas. V kyslíkových bombách zbývalo vzduchu na pouhých pět minut.
Týmu doktora Rodneyho McKaye se podařilo narazit na nějaký panel, který se nacházel v jedné z mnoha chodeb. McKay překopíroval, co se dalo a stejně jako Lorneův tým spěchal zpět do hangáru. Návrat do hangáru rozkázal i Sheppardův tým. Všechny tři týmy se po necelých dvou minutách setkaly.
„Tak co? Našli jste něco?“ zeptal se Sheppard velitelů jednotlivých týmů.
„Našli jsme jeden panel, zkopíroval jsem vše, co se dalo.“ odpověděl McKay.
„My jsme narazili na strojovnu, pane. Nás disk je plný informací.“ oznámil major Lorne.
„Ty, Shepparde, není ti divné, že to tady skoro nikdo nehlídá? My jsme narazili jen na jednu hlídku.“ přemýšlel Ronon nahlas.
„My taky, pane. Přece museli zpozorovat, že jsme tady.“
„Nevím, co si o tom mám myslet, pánové. Snad se to dovíme ze stažených informací.“ Všechny týmy byly téměř před hangárem, stále však v maximální pozornosti. Došly až k chodbě vedoucí rovnou do hangáru. Jako první šel Sheppard. Hned, jak vešel do chodby, se jeho směrem hnalo nespočetné množství zelených střel. Sheppard stihl naštěstí uhnout včas, ale i tak dostal několik zásahu do levé ruky. Oblek ho ale ochránil. Jeho okamžité vrácení zpět, dalo všem jasně najevo, že tam by nebylo dobré vkročit.
„Počíhali si na nás, zmetci.“ odvětil John a díval se na svou ruku, která byla černě očouzená.
„A já už se bál, že se odsud lehce dostaneme.“ poznamenal ironicky vědec. „Tudy ale musíme jít.“ pokračoval a začal lehce panikařit.
„Uklidni se. Něco vymyslíme.“ snažil se ho plukovník uklidnit.
„Jak jsou na tom vaše štíty?“ položil otázku tentokrát Lorne.
„Jaké štíty, majore.“ zeptala se Larrin
„Přece ty v oblecích.“ podíval se na ni. Shepparda to trklo.
„Ten můj je už vybitý.“ oznámil McKay.
„Ten můj taky.“ poznamenal Lorne.
„To znamená, že já, Larrin, Ronon, Teyla, máme stále nabité štíty.“ řekl Sheppard.
„Já tak na půl.“ skočila mu do řeči Teyla.
„To nevadí, stále toho můžeme využít. Uděláme to jednoduše. Já, Ronon, Larrin a Teyla, půjdeme úplně vepředu, samozřejmě se zapnutými štíty. Ostatní půjdou za námi. Musíme se skrz ně probít. Nějaké jiné návrhy?“ všichni mlčeli. Všech dvanáct pozemšťanů se rozmístilo na své pozice. Sheppard dal povel, načež on, Larrin, Ronon a Teyla, udělali krok vpřed, směrem do koridoru. I za tak krátkou dobu stihli aktivovat své štíty, které se rozzářily do žluta. Všichni čtyři, krásně seřazení vedle sebe, se svými štíty zaplňovali celou šířku chodby. Přikrčení se vydali vstříc nepříteli. V těsném závěsu za nimi se vydal zbytek výsadku. Hned, jakmile se v zorném poli nepřátel objevili zástupci pozemské rasy, započala opravdu hustá palba. Desítky střel se zastavovaly o štít antické výroby. Pod náporem tolika energie se energetické bariéry zbarvily do sytější žluté. Pozemšťané se ale nezastavovali a stále přikrčeni pokračovali dál. Nepřátelé nepřestávali s palbou do energetických bariér, rovněž tomu bylo i na druhé straně barikády. Olověné kulky se zahryzávaly do těl Lokardů, ti následně padali k zemi buď mrtví, nebo postřeleni. Štíty už hlásily, že jsou na pokraji zhroucení, stále však ještě nebylo dobojováno. Ronon jako jediný z držitelů štítu opětoval palbu lokardskou zbraní, která se zdála být velice efektivní proti znepřátelené straně. Mariňáci nepřestávali bušit do nepřátelských jednotek, přičemž přebíjeli o sto šest. Štíty selhaly. Jako první na ráně byla čtveřice Sheppard, Teyla, Larrin a Ronon. Když Lokardi zpozorovali, že pozemšťané jsou nyní bez ochrany, pustili se do nich ještě z větší vervou. I když byly obleky sebelepší, náporu tolika střel nemohly odolat a začaly na některých místech povolovat. Štěstím bylo, že chodby nabízely mnoho možností krytí. Tři z mariňáků se ale nestihli včas schovat a schytali pořádnou dávku střel. Po zásahu tolika střel se jejich těla doslova rozškvařila. Jeden z mariňáků rovněž dostal zásah do břicha a začal ztrácet hodně krve. Ostatní ho odtáhli na bok. Naštěstí pro něj se řady nepřátel ztenčovaly a zbývalo posledních pět protivníků. Sheppard si přebil, odhodlal se a rozběhl se proti poslednímu odporu. Byl si totiž vědom toho, že v kyslíkových bombách už nezbývá moc vzduchu. K němu se přidal i Ronon. Oba dva v antických ochranných oblecích běželi vstříc nepříteli, který stále opětoval palbu. Jakmile se jim naskytla možnost palby, neváhali a využili toho. Ronon zrovna sundal jednoho přesnou ranou do hlavy. Půlka odletěla a zároveň z ní vystříkla modrofialová „krev“. Sheppard se svou P90kou zasypal dva nepřátele kulkami. Palba stačila na jejich zabití. Dvojice už byla dostatečně blízko na to, aby zbývající dva dorazili. Ronon neváhal a hned, jakmile to bylo možné, zmáčkl dvakrát spoušť a jeden ze zbývajících dvou se skácel k zemi. Sheppard to tak lehké neměl. Poslední z vojáků se totiž schovával za nedalekým výstupkem. Ten Shepparda překvapil. Vrhl se na něj jako rozzuřené zvíře. Snažil se ho uškrtit, ale k jeho překvapení nedokázal vyvinout dostatečnou sílu, aby oblek promáčkl. I přes to, že v oblasti krku byl oblek nejnáchylnější, byl tam dostatečně odolný. Když se John vzpamatoval z prvotního šoku, vyprázdnil zbytek zásobníku do svého soka. Mezitím dorazili i ostatní i se zraněným mariňákem, jenž byl nesen dvojicí svých kamarádů, rovněž jednotkami námořnictva. Skupince již nic nebránilo v cestě do hangáru. Otevřeli nedaleké dveře, vešli do hangáru a nastoupili do jumperů. Piloti usedli na svá místa. Jumpery se následně odlepily od podlahy hangáru a zamířily si to k „východu“. Všechny lodě proletěly skrz první vrata a následně i druhá. Jumper, ve kterém byl prostřelený mariňák, se ani nezastavoval a ihned si to zamířil na Atlantidu, kde je již v hangáru očekával lékařský tým. Zbylé jumpery se vzdálily od lodi. Plukovník Sheppard vydal rozkaz, načež se otevřela zbrojnice jedné z auror, ze které vylétly zářivě žluté střely. Ty obletěly jumpery a zamířily si to rovnou do otevřeného hangáru a následné dál do nitra lodi, kde explodovaly. Lokardská loď byla zanedlouho roztrhána na kusy. Aurory se poté vydaly ke svým sestrám na orbitu a jumpery do hangáru na Atlantidě.


Za korekci opět moc děkuji SPeeDymu. :)

Komentujte, kritizujte, ptejte se. Díky. :)

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Skvělí díl opravdu doufam že to ten mariňák přežije aby jich mohlo co nejvíc chcípnout těch lokárdů jelikož se bude hodit každá ruka a nemají u těch obleků ty energetické zbraně a eště jedna věc doufám že se jim podaří postavit repliky těch obleků.

Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Děkuji za kladný komentář. :)

K těm oblekům. Ano, obleky mají nějký druh energetických zbraní, ale aby to bylo zajímavější, tak jsem raději v tomhle díle použil klasické SG zbraně. :wink:
Co se těch replik obleků týče, tak sám ještě nevím. Možná někdy v budoucnu. :) V městě replikátorů je jich myslím více než dost, takže zatím není potřeba. :)

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Aha ale doufam že nějaké uděláš nebo něco podobného

Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Něco podobného možná bude, pravděpodobně to bude ale jen jeden kus. :D :D Ještě se ale uvidí. :)

Mr. Mister Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 264
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Zdravím. Předem se omlouvám za double post, ale jinak to hold nejde. :) Od posledního dílu uběhl týden, to znamená, že je opět pátek a sním i nový díl mé povídky. Dnešní díl je z části kecací, ale je tam i menší akce. Doufám, že se Vám bude tato část líbit. :)

7. Díl Něco za něco

Galaxie Pegas, Vita, Atlantida
Na orbitě planety kotvilo třináct antických bitevníků. V jejich útrobách se to hemžilo všemi dostupnými vědci a techniky, kterými v současné době expedice Atlantida disponovala. Téměř nikdo jak z vědců, tak z techniků se doposud nesetkal s něčím, jako byla antická loď třídy aurora. Bylo tu ovšem pár jedinců, kteří měli možnost, a před několika lety si mohli prohlédnout Orion. Někteří prohledávali loď jako takovou. Nahlíželi do každé chodby, do každé místnosti. Zkrátka se jednalo o klasický průzkum. Jiní si vzali na starost prozkoumávání konkrétních věcí. Především šlo o zkoumání lodních systémů a prohledávání databází lodí.
Atlantida, která byla na rozkaz Richarda Woolseyho opět vynořená, se pohupovala na vlnách oceánů, který byl dnes obzvlášť neklidný. Obrovské vlny, které dosahovaly výšky až pěti metrů, narážely do mol města. Pokaždé při styku vlny s molem vytryskla voda vysoko nad molo samotné a jako déšť spadla na jeho povrch. Jelikož byl oceán tak rozbouřený, na molech se raději nikdo nezdržoval. Mimo to se všichni členové ještě vzpamatovávali z nedávného útoku, který se díky několika odvážným a obětavým lidem podařilo úspěšně odrazit. Cenou ale byli tři padlí mariňáci, kteří se v tu dobu nacházeli na palubě jedné z auror, která nevydržela palbu nepřátelských lodí. Ale tím, že nasadili své životy při obraně Atlantidy, nikdy nepadnou do zapomnění.
Doktor Rodney McKay si stejně jako ostatní, jež se účastnili mise na asuranskou planetu, užíval zaslouženého odpočinku, který jim nařídil sám pan Woolsey. I když věděl, že má analyzovat data získané z nepřátelské lodi, nechal práci prací. Místo toho zašel do jídelny pořádně se najíst. V jídelně si na tác nabral to, co se na něj vešlo. V neuvěřitelné rychlosti to do sebe naházel a s plným žaludkem následně skončil ve své posteli, kde usnul tvrdým spánkem. Podobně to udělal i plukovník Sheppard. Ten si rovněž skočil pro něco na zub, pak si dopřál pořádně horké sprchy. S osuškou kolem pasu vyšel ze své koupelny a chystal se, že se rovněž odebere do říše snů. K jeho smůle se z jeho pokojového interkomu ozval hlas Chucka.
„Plukovníku Shepparde, máte se hlásit v místnosti se zadrženým wraithem.“ John si jen povzdechl, hodil na sebe čisté oblečení, s obrovským zívnutím vyšel ze svého pokoje a vydal se za Toddem. Jeho cesta nebyla nikterak dlouhá. Díky transportérům nebylo po třech minutách co řešit. Dorazil k atlantským celám, kde v jedné z nich uprostřed na lavičce seděl Todd. John přistoupil k jednomu z vojáků, jež měl v tu dobu službu.
„Proč jste mě nechali zavolat?“ zeptal se téměř šeptem, aby ho wraith neslyšel.
„Chce s vámi mluvit, pane.“ odpověděl se stejnou hlasitostí.
„A co mi chce?“
„Nic jiného neřekl. Jen to, že chce mluvit jen s vámi.“ Sheppard kývl, že rozumí. Poté udělal několik kroků směrem k cele. Když Todd zaznamenal, že k němu Sheppard míří, načež se postavil a přistoupil blíže k mřížím, na kterých bylo aktivní silové pole.
„Co mi chceš?“ začal bez okolků John s mírně útočným tónem.
„Proč takový tón, Shepparde.“ opáčil s klidným hlasem.
„Protože jsi wraith“
„Wraith, který ti dal dvě ZPM a napomohl zachránit tvou planetu.“ John musel uznat, že má pravdu, najevo to však nedal.
„Tak ještě jednou. Co mi chceš?“ zopakoval svou otázku stejně vážně.
„Vím, že Wraithové rozsívají lodě. Napadlo mě, že byste o tom chtěli něco vědět.“
„A co tak na jednou, že jsi tak ochotný? A vůbec. Jak o tom víš?“ zvědavě se na něj podíval.
„Řekněme, že stačí, když to ví Teyla.“ odpověděl šibalsky.
„Což…“ došlo mu to. „Ale Teyla by na to přišla, kdyby ses jí hrabal v hlavě.“
„Jsem několik tisíc let starý. Myslíš si, že nevím, jak se to dělá? Navíc jsem si vždy počkal, až když spala.“
„ A co ještě si zjistil?!“ bylo vidět, že ho to opravdu vytočilo.
„Například to, že nyní máte nového nepřítele nebo to, že jste objevili velice zajímavou základnu replikátorů.“ John ho chtěl na místě zastřelit. Naštěstí pro Todda neměl John po ruce žádnou zbraň.
„Tak a dost, co vlastně chceš?!“ plukovník znatelně zvýšil hlas.
„Jídlo. Je mi jasné, že mě na svobodu nepustíte.“ John se začal lehce smát.
„Myslíš si, že ti jen tak dáme nějakého člověka, kterého bys mohl vysát.“ Todd pokrčil rameny.
„Ani když ti řeknu, kde se nacházejí právě rostoucí lodě a jak bys je mohl zničit?“ Tím si získal Johnovu sto procentní pozornost.
„Poslouchám.“ odvětil John.
„Nejdříve jídlo, potom informace.“ John už poté nic neřekl. Otočil se a zamířil si rovnou do Woolseyho kanceláře. Po jednom přenosu pomocí transportéru a pár minut chůze dorazil ke kanceláři velitele Atlantidy. Pan Woolsey seděl za svým stolem. V jedné ruce držel hrnek s čajem a druhou se snažil něco psát na notebooku, který měl přímo před sebou na stole. I když byl plukovník rozhořčen z nedávného rozhovoru s Toddem, zachoval klidnou hlavu. Slušně zaklepal na skleněné dveře. Když se ozvalo klasické „vstupte“, Sheppard bral za kliku a vstoupil do kanceláře. Richard odvrátil oči od počítače a věnoval se příchozímu.
„Plukovníku, nemáte mít volno?“
„Mám, ale Todd si chtěl pokecat.“
„Jak to myslíte?“
„Ví o tom, co se tady poslední dobou dělo.“ Woolsey nahodil nechápavý obličej, John se proto dal do vysvětlování.
„Z Teyliny mysli, když spala, vytáhl informace o nedávných událostech. Navíc mi nabídl, že mi řekne, kde rostou wraithské lodě a jak je zničíme, výměnou za jídlo.“ Woolsey byl stejně jako Sheppard dosti naštvaný, že toho wraith tolik ví.
„Cože?!“ Richard se prudce postavil.
„Uklidněte se, pane Woolsey. Když ho držíme pod zámkem, žádné bezpečnostní riziko nehrozí.“ Woolsey se trochu uklidnil.
„Co navrhujete, plukovníku?“
„No, jelikož se nikdo dobrovolně nenechá sníst, tak jsem toho názoru, abychom chytili nějakého wraitha, použili Beckettovo sérum, abychom přeměnili daného wraitha na člověka a Todd by ho potom mohl sníst. Myslím, že ty informace za to stojí.“ Woolsey chvilku vstřebával Sheppardův plán a celé si to promýšlel.
„Dobrá, plukovníku. Ale kde seženete wraitha?“
„Víme o jedné wraithské základně.“ Woolsey jen mlčky kývl.
„Vezměte si dva týmy mariňáků a hned jakmile to bude možné, vyrazte.“
„Rozumím.“ Plukovník se poté rozloučil a šel oznámit dvou týmům mariňáků a Rononovi, ať se připraví na misi. Rodneyho raději nevolal, jelikož by měl zase plno řečí. Teylu rovněž ne, protože věděl, že ta chtěla být s Torrenem. Všichni požadování byli ve zbrojnici a chystali si výzbroj a výstroj. Mariňáci byli nachystaní během chvilky a jinak to nebylo ani u Shepparda. Nejméně nebo spíše žádnou práci neměl Ronon. Ten do zbrojnice přišel prakticky připraven. Se svým mečem na zádech a se svou zbraní u pasu, byl připraven čelit jakémukoliv fyzickému útoku. Ostatní byli ověšeni různým vojenským vybavením. Od P-90, přes flashbangy, až po wraithské stunnery. Plně vyzbrojeni se všichni odebrali do hangáru, kde nasedli do jednoho z jumperů. Sheppard automaticky usedl za knipl. Loď se vznesla a tunelem, který spojoval hangár a řídící místnost, doletěla před bránu, která již byla aktivována. Pan Woolsey jim dal zelenou a loď proletěla skrz horizont událostí. U brány na druhé straně se nikdo nenacházel, i přes to plukovník jumper hned po průletu zamaskoval. Následně antický stroj navedl k nedaleké wraithské základně.

Galaxie Mléčná dráha, stanoviště Gama
Nad těžební kolonií byl jeden z dalších slunných dnů. Slunce se dnes opět činilo. Každý, kdo se nacházel delší dobu na slunci, se po chvíli začal potit. Naštěstí vody bylo dostatek a nebyl tak zatím žádný problém, co se úžehu nebo přehřátí týkalo. Byly to už pomalu dva dny, co v oblasti naleziště a těžby naquadahu explodoval jeden z těžebních strojů. Škody nebyla nikterak velké, ale přesto byly vlivem odletujících součástek poškozeny ještě další dva stroje. I když práce na opravě strojů zabrala několik hodin, stroje se podařilo úspěšně opravit a mohlo se tak pokračovat v těžbě. Na odpis byl ale onen stroj, který explodoval. Po explozi z něj zbyla pouhá půlka. Zbytek se nacházel někde v přilehlém okolí. Navíc ještě pořád zůstal zaklíněný ve skále a pomocí prostředků, které se nacházely na planetě, ho nebylo možné vyprostit.
Nikomu, kdo se v tu dobu nacházel v oblasti výbuchu, se naštěstí nic nestalo. Jistou zásluhu na tom měl i podplukovník Deamon, který zastavil odletující trosku způsobem, který byl jasný snad jen jednomu člověku v táboře.
Podplukovník měl za sebou další probdělou noc. Jasně na něm bylo znát, že se s ním něco děje. S nikým se moc nevybavoval, většinu času trávil ve své ubikaci a vycházel jen tehdy, když musel. Zrovna přišel z pravidelné obhlídky tábora a dolu. Sundal si ze sebe zelenou vojenskou bundu a hodil ji na židli, která stála u psacího stolu. Poté přistoupil k oknům, zatáhl rolety, otevřel menší skřínku, ze které vytáhl láhev vodky. Poté uchopil plechový hrníček a nalil do něj značné množství ruské lihoviny. Kopl do sebe jeden lok a poté se posadil na postel. Neustále nad tím přemýšlel. Zároveň obouruč dřímal plechový hrnek. David si dopřával dalšího loku, když do místnosti vešel major Jim Tenbley. Přistoupil k Davidovi.
„Co si myslíš, že tu děláš?“ položil Jim otázku hned, jak vešel do místnosti.
„Nevidíš?“
„Tím nic nevyřešíš.“ vzal mu hrnek z rukou.
„V poslední době je toho na mě trochu moc, už to psychicky nezvládám. Skoro vůbec nespím, zdají se mně divné sny a ještě k tomu to, co se nedávno stalo. Vůbec nevím, co mám dělat a co si o tom mám myslet.
„Vím, co se s tebou děje.“ vyhrkl ze sebe major.
„Jak to asi můžeš vědět?“ Dave se na něj podíval. Jim poté přešel k oknům a vytáhl rolety. Do místnosti pronikly sluneční paprsky, které osvětlily celou místnost. Oba nyní na sebe lépe viděli.
„To, že jsme spolu byli už na akademii a ve stejném týmu na velitelství a to, že jsme i teď tady spolu, není náhoda.“
„Co? O čem to mluvíš?“ nechápavě se na něj podíval.
„Nařídili mi tě sledovat.“ pokračoval Jim bez okolků.
„Tak teď už tomu vůbec nerozumím. Můžeš mi to nějak vysvětlit?“
„To nebo raději co jsi udělal, když ten stroj explodoval, nebyla jen náhoda nebo zázrak. Byla to telekinetická bariéra. Tvůj otec byl Antik.“
„Cože?!“
„Ano. Antik, jež cestoval v čase. Proto se ti zdají všechny ty sny. Jsou to totiž jeho vlastní vzpomínky. Rada Antiků mu to sice zatrhla, ale on s tím nepřestal. Nakonec skončil v osmdesátých letech, když se mu stroj času porouchal. Poté se seznámil s tvojí matkou a za několik let jsi byl na světě. Po nějaké době ale náhodný civilista našel jeho jumper, který byl schovaný v lese a nahlásil nález na policii. Dříve se toho ale ujalo letectvo a jumper byl převezen do oblasti 51 na prozkoumání. Dlouhé roky vědci snad ze všech států světa zkoumali loď, ale bez jasného výsledku. Až asi po pěti letech od zahájení programu Hvězdné brány, se přišlo na jeho majitele. Tvůj otec byl dlouhé hodiny vyslýchán, až z něj vytáhli úplně všechno. Kdo je, odkud je, co tam dělal, proč to dělal, však to znáš, jak to chodí. Po nějaké době mu dokonce nabídli i podílení se na programu, on ale odmítl. Když zjistili, co je zač a dozvěděli se, že má syna, přesměrovali veškerou svou pozornost na tebe. Jakožto syn Antika, který ovládal schopnost telekineze a uměl číst myšlenky, jsi po něm zdědil jednu ze schopností, tedy telekinezi. Oni to věděli a za každou cenu tě museli dostat do programu hvězdné brány. Bylo zároveň i štěstí, že jsi dobrovolně šel na vojenskou akademii. To jim práci značně usnadnilo. Všemožně tě podporovali, samozřejmě jsi o tom nevěděl. Většinou to však bylo všechno jen proto, aby ses dostal k hvězdné bráně. Nakonec se jim to podařilo a dostali tě do SGC. Tam ti chtěli všechno říct a začít s tvým tréninkem. Ale jelikož po radě doktora Jacksona, který zastával názor, že se to má nechat volně plynout a počkat, až se schopnosti projeví samy, tě nechali v uvozovkách volně žít.“ Tady prsty naznačil uvozovky. „Nenechali to jen tak a mě na tebe nasadili. V případě, že se tvé schopnosti projeví, jsem to měl ihned nahlásit na velitelství.“ David byl teď úplně zmatený. Jediné co udělal, bylo, že vytrhl Jimovi z rukou jeho hrnek a celý jeho zbylý obsah do sebe vyprázdnil.
„Už jsem to oznámil na velitelství. Máš se ihned sbalit a jít.“ Tak tohle už na něj bylo přespříliš.
„Nech mě to vstřebat, jo? Právě jsem se dozvěděl, že můj otec byl Antik, který si skákal z tisíciletí do tisíciletí, jak se mu zamanulo.“ Chvíli ještě přemýšlel, pak se zpátky podíval na Jimyho.
„Proč jsi mi nic neřekl?“ zeptal se značně zklamaným hlasem.
„Nemohl jsem, dostal jsem to jako rozkaz.“ Odpověděl mu suše.
„Vždyť jsme nejlepší kamarádi více jak dvanáct let, Jime.“
„Promiň Dave, nemohl jsem.“
„Kdo tady bude po mně?“
„Nejpravděpodobněji já.“ opáčil bez emocí. Deamon jen mlčky pokýval hlavou a naznačil mu, ať odejde. Major se otočil a odešel. Podplukovník si nalil další dávku alkoholu.

Galaxie Pegas, neznámá soustava, planeta s wraithskou základnou
Zamaskovaný jumper si to šinul přímo k wraithské stavbě. Nikým nezpozorovaní atlanťané doletěli až k základně, která byla jako přes kopírák jako ostatní wraithské základny. Sheppard přistál několik desítek metrů od místa, kde přepokládal, že se bude nacházet vchod. Dosedl na okraj lesa tak lehce, že bylo vidět jen, jak se tráva slehla pod tíhou jumperu. Poté se křeslo otočilo a John promluvil k ostatním.
„Jsme tady jen proto, abychom chytli nějakého wraitha, nic víc. To znamená, že jakmile se naskytne možnost, omráčíme jednoho wraitha, vezmeme ho a padáme pryč.“ Každý pochopil plán. Hned na to se John zvedl z křesla pilota a přešel k zadním dveřím jumperu, ty stiskem tlačítka otevřel.
Ze stále zamaskovaného jumperu vystoupila desetičlenná skupinka. Sheppard si vzal ovladač na případné odmaskování lodi a spolu s ostatními se vydal k základně. Všichni postupovali s maximální opatrností a ostražitostí, s mírnými rozestupy a se zbraněmi namířenými před sebe. Bez jakékoliv známky nepřátelské aktivity došli až ke vchodu základny, který se nacházel tam, kde Sheppard tušil. Ronon zmáčkl tlačítko, které se nacházelo na pravé straně od dveří a dveře se otevřely. Otevírání dveří bylo doprovázeno i roztáhnutí slizu, který obklopoval oblast styku dvou částí dveří. Sheppard rozhrnul onen sliz a všichni vstoupili do temných chodeb wraithské základny. Koridory byly špatně osvětleny a u podlahy se držela mlha. Nikde nebyla ani noha. Plukovník Sheppard si už myslel, že to tady Wraithové opustili. Skupinka dvou wraithů ho ale z této myšlenky ihned vyvedla. Wraithi pozemšťany zpozorovali a ihned tasili své stunnery a započali s palbou do pozemských řad. Sheppard, který šel v přední řadě, schytal první rány a šel ihned k zemi. Ronon, který kráčel vedle něj, stihl včas zareagovat a se zbraní nastavenou na zabíjení sundal jednoho z wraithů jednou ranou do hlavy a druhému propálil břicho hned ranami dvěma.
„Neříkal plukovník, že máme wraithy jenom omráčit?“ ozval se jeden z mariňáků.
„Kdybych je nezastřelil, tak by polovina z vás byla omráčená dřív, než byste se stačili pohnout.“ Mariňák musel uznat, že má pravdu.
„A co bude dále?“ zeptal se druhý z vojáků.
„Jeden vezme Shepparda a odnese ho k jumperu, zbytek půjde se mnou a najdeme nějakého wraitha.“ Jeden statnější si tedy hodil Shepparda na rameno a odnesl ho zpátky k lodi. Zbytek se vydal za Rononem, který si raději nastavil zbraň na omráčení. Po několika minutách procházení chodeb základny, narazili atlanťané na další odpor. Ronon ani teď nezaváhal a ihned započal s palbou do wraithských řad. Omračující pulz trefil jednoho z wraithů, ten ale nebyl ještě zcela skolen. Ronon vystřelil ještě jednou a wraith konečně podlehl. Sateďan nebyl ale jediný, kdo se pustil do život vysávajících stvoření. Mariňáci zaujali bojové postavení a začali mačkat spouště. Olověné kulky se zakusovaly hluboko do těl nepřítele a způsobovaly jim smrtelné zranění. I přes to, že wraithi disponovali možností regenerace, teď jim to bylo houby platné. Množství kulek, které si hledalo cestu do niter jejich těl, nemohla jejich regenerace zvládnout. Jeden wraith za druhým padal k zemi jako mrtvola. Řady pozemšťanů také prořídly. Naštěstí dva mariňáci, kteří padli k zemi, byli jen omráčení. Ronon, který si nyní přepnul zbraň znovu na zabíjení, vytasil svůj meč, vyběhl z krytí, které mu poskytoval jeden z výstupků do chodby. Překvapení wraithi, kteří si mysleli, že je to nějaký sebevrah, pokračovali v palbě. Běžící Ronon stíhal uhýbat všem pulzům, ale i přes to ho jeden výstřel líznul. Z toho se otřepal a wraithům to vrátil i s úroky. Jeho agrese nyní dosahovala maxima. Mariňáci raději přestali s palbou, aby náhodou Ronona netrefili. Sateďan doběhl k prvnímu wraithovi. Ten než stihl jakkoliv zareagovat, jeho hlava se válela na zemi. Zároveň, když uťal nepřátelskému bojovníkovi hlavu, dalšího trefil do krku, ten se s chroptěním sesunul k zemi, kde pomalu zemřel. Zbývali tři. Wraithi věděli, že zbraněmi to nepůjde a zkusili to rukama. Trojice vytasila malé dýky a s velikou vervou se pustili do Ronona. První wraith zkusil klasický bodný útok ze shora. Ronon to očekával a ruku, ve které svíral dýku, mu usekl. Wraith neskutečně zařval. Poté mu ještě propálil břicho svou zbraní. Zbylí dva se na něj vrhli současně. Jeden se ho pokusil bodnout do břicha, Ronon útok stihl včas vykrýt. Hned na to mu vyrazil dýku z ruky a rozřezal mu břicho svým mečem. Jeho vnitřnosti se zanedlouho válely tam, kde se zanedlouho ocitl i on sám-na podlaze. Útok druhého wraitha stihl vykrýt jen částečně. Místo toho, aby dýka zajela do Rononova břicha, ho díky včasnému zareagování wraith bodl do stehna. Sateďanovi se podlomila levá noha a zároveň upustil svou zbraň. Wraith už ho chtěl dorazit, jenže Ronon mu usekl pravou nohu přímo pod kolenem. Wraith spadl na zem a neskutečně u toho řval. Sateďan se k němu dobelhal, chytl svůj meč pevně do obou rukou a s výkřikem mu ho zarazil přímo do břicha, posléze s ním ještě zakroutil. Wraith ihned zemřel. Ronon, který se nyní opíral o zabodnutý meč, oddychoval. Za několik málo okamžiků dorazil i zbytek týmu.
„Jste v pořádku?“ staral se jeden z mariňáků.
„Jo, jsem.“ odpověděl mrzutě. „Vezměte toho omráčeného wraitha a naše omráčené. Padáme odsud.“ Dva vzali omráčeného wraitha, další dva silnějších hodili na rameno omráčené pozemšťany. Jeden pomohl na nohy Ronovi. Ten ještě vyňal z těla wraitha svůj meč a ze země vzal svou zbraň. Kulhajíc, mířil za ostatními. Naštěstí nikoho na zpáteční cestě nepotkali. Ronon chtěl Wraithům jeho zranění splatit i s úroky a proto ještě nechal u energetického vedení všechnu C4, kterou měli v tu dobu s sebou. Poté už se ale odebrali směrem k východu, k jumperu, kam zanedlouho dorazili. U lodi je již čekal jeden z mariňáků a právě probírající se Sheppard. Wraitha položili doprostřed jumperu a ještě pro jistotu ho jednou střelili stunnerem. Ronona spolu s dvěma omráčenými mariňáky položili na zadní sedadla. Poslední voják, který vešel do lodi, zavřel zadní dveře.
„Ty ti dali, co?“ prohodil k Rononovi Sheppard.
„Nic co bych nezvládl. Navíc mám pro ně překvapení.“ Ukázal mu odpalovač C4ky. John se usmál.
„Dobře. Počkej s tím, až budeme trochu dále.“ odvětil směrem k Rononovi a současně zamířil ke křeslu pilota, kde se posléze uvelebil jako na královském trůně. Chopil se ovládání a se stále zamaskovaným jumperem vzlétnul. Když byla loď v bezpečné vzdálenosti, Ronon odpálil C4. Výbuch, který měl své epicentrum u jednoho z hlavních energetických tepen, se ještě právě díky tomu znásobil. Obrovská exploze, podpořená energií z wraithské energetické sítě, začala trhat wraithský komplex na kusy. Výbuch předčil očekávání všech. Exploze s sebou vzala tři čtvrtiny komplexu a srovnala lesní porost v okruhu několika set metrů. Podívaná skončila a Sheppard s lodí zamířil přímo k bráně. Když byli zhruba pět set metrů od brány, mariňák, který seděl v křesle co-pilota, zadal adresu Atlantidy. Po vytvoření stabilní červí díry poslal identifikační kód. Jumper proletěl skrz horizont událostí. Na druhé straně John nasměroval jumper přímo do hangáru. V hangáru je už čekal doktor Beckett a doktorka Kellerová. Jumper dosedl na podlahu hangáru. Vzápětí se otevřely zadní dveře. Doktoři se jako první chopili wraitha a dali mu silná sedativa. Jennifer si ale všimla bodného zranění na Rononově noze.
„Od čeho to máte?“
„Od dýky, nic to není.“
„To si nemyslím. Potřebujete to zašít.“ Prohlížela si ránu na jeho levém stehně. „A co tihle?“ ukázala na omráčené mariňáky.
„Jsou jen omráčeni.“
„Dobře. Pomozte mi, toho vezměte ihned na ošetřovnu.“ zavolala na dva zdravotní bratry. Ti se ihned Ronona chopili a posadili ho do kolečkového křesla a odvezli jej přímo na ošetřovnu, kde mu Jennifer ránu vyčistila a zašila. Wraitha se ujal doktor Beckett, který ho nařídil převést do izolace, kde již bylo vše připravené. Pevně ho uvázali do kožených pout a nitrožilně mu do těla vpravili látku, která ho měla přeměnit na člověka. Chvíli na to sebou začal cukat a házet ze strany na stranu. Díky poutům se tohle všechno dělo na lůžku. Pro jistotu však u dveří byla dvojčlenná hlídka. Trvalo to necelou hodinu, než z něj byl člověk. Poté byl na rozkaz plukovníka Shepparda do izolace přiveden Todd, kterému byla následně odňata pouta. Ten si chvíli protahoval zápěstí, pak přistoupil k přeměněnému wraithovi. V mžiku mu rozerval jeho oblečení v oblasti hrudi a začal se na něm krmit. Vojáci v místnosti se měli na pozoru a při jakémkoliv náznaku pokusu o útěk nebo útoku na někoho v místnosti, byli ochotni ihned střílet. Zhruba po minutě, když Todd vysál z wraitha veškerou jeho životní sílu, mu byly dány zpátky pouta. Kupodivu všech se o nic nepokoušel. Hned na to se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Sheppard.
„Tak a teď ty informace.“


Korekci provedl SPeeDy, za což mu velice děkuji. :)

Na závěr bych chtěl vyzvat ty, kteří si dnešní část a vůbec zatím dosavadní díly přečetly, aby mi zde zanechali nějaký komentář. Jestli bude kladný, budu jen rád, jestli záporný, tak se zlobit nebudu. :) Potřebuji to, abych věděl, jak povídku vidíte Vy, čtenáři. Případně mi to pomůže vychytat chyby a nedostatky. Děkuji. :)

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Todd lhal a shepard ho zastřelí nebo todd lhal a něco si vymislí a nebo todneví vše a něco si vymislí
Naposledy upravil deadalos dne 24.2.2012 18:55:16, celkově upraveno 1

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Mrtvé povídky

cron