Stargate: Zrcadlový zlom - 8. Díl Příčina (3.6.)

Hele todle je alternativní realita takže to tak bejt nemusí.

Tak to bylo opravdu Rázné řešení. Díl jako celek dobrý po obsahové stránce slušné, ale pořád to chce, jak psal SPeeDy, rozepisovat. Zkus si to představit tu danou situaci, jak to probíhalo, co se stalo a pořádně to rozepsat.

Omlouvám se vám, ale tento týden pravděpodobně další díl nevydám sešlo se mi moc věci najednou taže nemam moc času psát.

Omlouvám se za double post, ale aby jsi někdo nemyslel že zanedbávám povídku tak tohle úterý vyjde jako normálně čeká se už jen na korekci

Toto je spoiler!!!:

Příští díl se bude odehrávat v Íránu a dal sem si fakt záležet tak doufám že se bude líbit

Omlouvám se za triple post , ale konečně je tady další díl

4. Írán
Odyssea se nehybně vznášela nad Tehránem, občas pozemní obrana vypálila nějakou raketu země-vzduch, ale ta se vždycky neškodně zastavila o modrobílý štít pozemského bitevníku. Jakmile se některá pozemní obrana prozradila vypálením rakety svojí pozici, ihned se na místo zaměřila minimálně jedna baterie railgunů a vypálila několik projektilů, čímž postupně vyřazovala obranu Íránského hlavního města. Mezitím probíhala v bunkru Íránského diktátora vášnivá debata.

Ahmadínežád: "Jak je to sakra možné, myslel jsem, že jsme připraveni na každý útok Američanů."
Generál: "Ano, pane, to jsme, ale tahle loď je mnohem vyspělejší než jakákoliv naše vojenská technika."
Ahmadínežád: "Pošleme na ně naše atomovky."
Generál: "Co prosím, pane? Chcete použít nukleární zbraně nad naším hlavním městem?!"
Ahmadínežád: "Máte s tím nějaký problém?"
Generál: "Ano, mám pane, nemůžeme obětovat několik miliónů obyvatel, když ani nevíme, jestli to zabere."
Ahmadínežád: "Generále, tímto vás zproštuji služby."
Generál: "Ale pane…"
Ahmadínežád: "Kapitáne, odveďte tady generála do cely."
Kapitán: "Ano, pane. Generále, pojďte prosím se mnou."
Generál: "Děláte chybu, pane."
Ahmadínežád: "Možná ano, ale oni si to zaslouží, a není důležité, kolik lidí při tom zemře."

Odyssea, můstek, ve stejnou chvíli
Na můstku Odyssey byl mezitím trošku zmatek. Důstojníci a technici pobíhali po celém můstku a vyřizovali všemožné věci.

Cooperová: "Pane, blíží se k nám rakety ze sil 112 kilometrů jihozápadně od nás."
Emerson: "To jsou tak naivní, že ještě zkoušejí střely proti našemu štítu."
Cooperová: "Pane, ty střely nesou jaderné hlavice."
Emerson: "Cože?!"
Cooperová: "Pane, naše štíty to vydrží, ale město ne, to snad nemohou myslet vážně, vždyť ty střely zabijou několik milionů lidí! "
Emeroson: "Zapomínáte, že je to diktátor, ten kvůli tomu, aby přežil obětuje klidně pár miliónů lidí. Co navrhujete abychom udělali?"
Mitchell: "Promiňte, pane, že vám do toho skáču, ale co takhle použít asgardský paprsek?"
Emerson: "Lituji, ale ten má ve svém programu pojistku proti přenášení zbraní."
Mitchell: "Ale máme na palubě Asgarda, ne?"
Emerson: "Ano, máme."
Mitchell: "Tak mu řekněte, že jestli s tím něco neudělá, tak že kvůli němu umřou milióny lidí."
Emerson: "Pokusíme se, plukovníku, strojovno?"
Williams: "Tady kapitán Williams, pane."
Emerson: "Kapitáne, řekněte Kvasirovi, že jestli nedeaktivuje pojistku v transportním paprsku, zemřou kvůli němu milióny lidí."
Williams: "Provedu, pane."

Strojovna
Ve strojovně byl mezitím narozdíl od můstku úplný klid, každý, kdo zde byl, věděl přesně, co má dělat, a dělal to dobře, protože zde byli ti nejlepší ve svém oboru.

Williams: "Kvasire, plukovník Emerson potřebuje, abyste deaktivoval pojistku branící transportu zbraní."
Kvasir: "Lituji, ale to nemůžu."
Williams: "Když to neuděláte, tak zemřou milióny lidí, a z této pozice se za žádnou cenu hnout nemůžeme."

Kvasir se najednou divně zatvářil, nejspíše to mělo být něco jako zamračení, ale toho už jeho obličej dávno nebyl schopen. Procházel si také pořád v hlavě, jestli to má vůbec dělat, že když jdou lidé proti sobě, možná si zaslouží být zničeni, ale pak tyto myšlenky rychle zahnal, byli to přece oni, kdo jim pomohli zlikvidovat replikátory a Asgardi jim teď na oplátku dlužili svojí pomoc.

Kvasir: "Uvidím, co se dá dělat."
Williams: "Dobře, plukovníku, Kvasir se tu pojisku pokusí obejít."
Emerson: "Rozumím."

Ahmadínežádův bunkr, vězeňský blok
V bunkru vrcholilo napětí, rakety se podle taktické obrazovky pomalu ale jistě blížily k Odyssee.
V cele, kde byl uvězněný Generál, přišel nejednou mladší muž s černými, nakrátko zastřiženými vlasy, nemohlo mu být víc jak třicet. Podle uniformy měl hodnost majora.

Major: "Tak za co tě zavřeli tentokrát."
Generál: "Odpálil rakety na tu americkou loď, ale já si myslím že to nezabere a jenom při tom přijdou o život statisíce, možná i milióny lidí."
Major: "Ten blázen to opravdu odpálil?"
Generál: "Co je s tebou, to už nevěříš ani staršímu bratrovi?"
Major: "Promiň, to ta politika."
Generál: "Nevadí, ale co uděláme?"
Major: "Jednoduše ho chytnem a dáme Američanům."
Generál: "Ale jak, většina vojáků je mu věrná na život a na smrt, i kdyby udělal cokoliv."
Major: "Zapomínáš, že jsem velitelem zvláštních jednotek, ty poslechnou mě a ne nějákýho fanatika."
Generál: "Tak dobře, pustíme se do toho, a je taky dobře, že nejsme v odposlouchávaný cele."
Major: "Jak to myslíš?!"
Generál: "Napíchnul některé cely politických vězňů, ale neboj, tohle je obyčejná cela, tady žádně takové vybavení není."

Na majorově tváři byl výraz zděšení náhle vystřídán výrazem úlevy.

Generál: "Tak co, budeš tady čumět, nebo mě konečně pustíš?"
Major: "No jo, promiň, za chvíli jsem zpátky."

Major zašel do vedlejší místnosti, kde seděl kapitán, který vedl jeho bratra do cely. V okamžiku, kdy přišel, tak se postavil do pozoru a zasalutoval.

Kapitán: "Pane."
Major: "Pohov, kapitáne, dejte mi, prosím, ty klíče, které máte."
Kapitán: "To nemůžu, pane, mám rozkaz z vyšších míst ho tu držet."

Sakra, další fanatik, pomyslel si Major, ale nehodlal na nic čekat. Přišel ke kapitánovi a najednou ho napadl, kapitán po pár ranách pěstí do obličeje upadl do bezvědomí. V tom se k němu Major shýbl na zem, vzal si od něj klíče a šel znovu do vedlejší místnosti.

Generál: "Co ti tak trvalo?"
Major: "Ale nic, jenom jsem musel vyřídit toho blbečka vedle."
Generál: "Nedělal moc problémy?"
Major: "Ne, po pár ranách do obličeje se složil."

Major s Generálem ihned zamířili z vězeňského bloku, prošli několika chodbami, tam na ně čekali tři týmy elitních jednotek Íránské pěchoty.

Major: "Díky, poručíku, jste tu opravdu rychle."
Poručík: "Ano, pane, o co jde?"
Generál: "Poručíku, vedení odpálilo jaderné střely na tu americkou loď."
Poručík: "Zbláznili se, pane?!"
Generál: "Vypadá to, že ano, hlavně prezident Ahmadínežád."
Poručík: "Rozumím, generále. co uděláme?"
Major: "Musíme ho zajmout a předat Američanům, poručíku."
Poručík: "Ano, pane, uděláme, co je třeba."

Jak poručík domluvil, ozbrojené týmy se okamžitě vydaly k velícímu centru.

Ahmadínežádův bunkr, velící centrum
Velení stálo u velké taktické obrazovky a sledovalo, jak se jejich jaderné střely blíží k americké lodi, když v tom najednou střely zmizely z obrazovek.

Ahmadínežád: "Jak je to možné?"
Operační důstojník: "Nevíme, pane."

Odyssea strojovna o půl minuty dříve
Kvasir, který dosud pracoval na vyřazení pojisku blokující přenosu zbraní, byl konečně hotov.

Kvasir: "Plukovníku, jsem hotov."
Emerson: "Výborně, Kvasire."
Kvasir: "Kam mám přenést ty rakety?"
Mitchell: "Přeneste je na orbitu, Kvasire."
Kvasir: "Rozumím, kvůli rychlému pohybu bude chvíli trvat, než je zaměřím."
Emerson: "Dobře, pokračujte."

Ahmadínežádův bunkr, velicí centrum
Všichni ještě stále nevěřícně zírali na obrazovku, když v tom explodovaly dveře vedoucí do místnosti a dovnitř vtrhlo čtyřicet ozbrojených vojáku a mířily zbraněmi na velitele a prezidenta Ahmadínežáda. Po vojácích vstoupili Generál a Major.

Ahmadínežád: "Generále, jak se opovažujete, tohle je zrada!"
Generál: "Ne, pane prezidente, jste to vy, kdo všechny, a hlavně íránský lid, zradil."

Ve chvíli, kdy domluvil, přistoupili k velitelům vojáci s pouty a postupně všechny spoutali a odvedli do cel, až na prezidenta. Generál to celé pozoroval, a když skončili, přistoupil k vysílačce.

Generál: "Americké lodi Odyssea, tady generál Jafari, prosím ukončete palbu, jsme připraveni ke kapitulaci."
Emerson: "Dobře, udejete svoje souřadnice."

Generál začal cvakat do počítače přesné souřadnice. Když byl hotov a odeslal souřadnice, chvíli se nic nedělo, ale najednou zalilo místnost bíle světlo a poté se objevilo několik týmů americké armády a uprostřed stál plukovník Emerson.

Emerson: "Generále, těší mě, jsem plukovník Emerson."
Jafari: "Mě taky těší plukovníku, jsem generál Jafari, jaké jsou vaše podmínky kapitulace?"
Emerson: "Jenom ukončete palbu a předejte nám prezidenta Ahmadínežáda."
Jafari: "Ano, oboje ihned zařídím, majore Jafari, přiveďte prezidenta."
Jafari (Major): "Ano, pane."

Po pár vteřinách se rozrazily dveře a skupinka vojáku přivedla do místnosti prezidenta."

Jafari: "Tady ho máte a ukončení palby je už také zařízeno."
Emerson: "Děkuji, ale nebudete teď mít vnitřní problémy nebo dokonce může vypuknout občanská válka."
Jafari: "Nebojte se, plukovníku, mám záznam, jak tady prezident Ahmadínežád nařizuje jaderný útok na vaší loď."
Emerson: "Uvěří vám?"
Jafari: "Určitě, jsem u veřejnosti velmi oblíbený, zejména proto, že jsem se nikdy nechoval krutě, jako někteří jiní vysoce postavení velitelé."
Emerson: "Chápu a díky, že jste se vzdali, bylo mi nepříjemné mít za úkol vybombardovat město."
Jafari: "Není zač, plukovníku, já vám také děkuji za osvobození našeho lidu z útlaku."
Emerson: "Odysseo, přeneste mě a bezpečnostní týmy zpátky na loď."
Cooperová: "Provedu, pane."

V tom všechny Američany i prezidenta, kterému jeden z vojáků navlékl vysílač, obalilo bílé světlo a všichni naráz zmizeli.

Pentagon, o týden později
Normální typická kancelář v Pentagonu, ve které seděl postarší plešatý muž a pracoval na nějakých papírech. Po chvíli zazvonil telefon a muž ho zvedl.

Hammond: "Tady generál Hammond."
Asistentka: "Generále, je tady plukovník Caldwell."
Hammond: "Pošlete ho dál."
Asistentka: "Ano, generále."

O pět sekund později se otevřely dveře a do místnost vešel plukovník Caldwell.

Hammond: "Stevene, posaďte se."
Caldwell: "Děkuji, pane."
Hammon: "Mám pro vás novou misi."
Caldwell: "Pane a kam nás ta mise zavede?"
Hammond: "Do galaxie Pegas."

Pokračování příště

Zjímavé to stěmi zbraně mi připomínalo první bitku Daedala.

Pěkný díl. Zlepšuješ se.

Jen taková výtka.

Emeroson: "Zapomínáte, že je to diktátor, ten kvůli tomu, aby přežil obětuje klidně pár miliónů lidí. Co navrhujete abychom udělali?"

Jako podle mě by se kapitán vesmírné lodi neměl ptát, co by měli udělat. To by ho rovnou mohli vystřídat, když neví, co má dělat. Myslím ale, že se to neobjevilo jen v tomhle díle ale i v předešlých.

Jinak se mi to celkově docela líbí.

Když horozí silný útok na nějakou základnu nebo něco podobného tak se generál nebo plukovník zeptá na návrhy na obranu.

to ber, že je otevřen názorům...to že ví co má dělat, ještě neznamená, že to je dobře alespoň navodí dobrou atmosféru, když to není "tyran" co jenom přikazuje a nebere v potaz návrhy ostatních ...ale musím souhlasit, že je povídka čím dál lepší rozhodně pokračuj

Jo to beru, ale v takové situaci, jako bylo tato, když na loď letěly atomovky a hrozila smrt několika milónům lidí, tak by přesně měl vědět, co má udělat.

Díki moc za ohlasy určitě se pokusím vás při dalších dílech nezklamat
Mr. Mister:Já vim že velitel by měl vědět co dělat ale napadá tě způsob jak sestřelit railgunem rychle letící raketu v atmosféře tak aby jsi jí jenom nešktl a ona náhodu nevybuchla a nevzpomínám si že by velitelé pozemských lodí byli něják moc na techniku tak se hold Emerson musel zeptat a nezapomínej že v tuhlen chvíli velí lodi asi necelý měsíc

Doufam že Emerson neumře a že brzo získaj nějaké zraně proti těm ori lodím

Tak týden uplynul jako voda a je tu další díl korekci opět provedla BB20, přeji příjemné čtení

5. Projekt Atlantis

pozn:FLASHBACK

Pentagon, kancelář generála Hammonda
Po chvilce ticha způsobeného Hammondovou odpovědí se Steven vzpamatoval a začal znovu mluvit.

Caldwell: "Pane, není to tak trochu z ruky?"
Hammond: "Před rokem a půl jsme tam vyslali expedici."
Caldwell: "Ano, už si vzpomínám, nebyla to ta expedice, co měla najít to bájné antické město?"
Hammond: "Senzory na sondě tam odhalily dýchatelnou atmosféru, tak bylo rozhodnuto, že se vyšle expedice, ale ta se od té doby neozvala."
Caldwell: "Takže tam máme letět a zjistit co se stalo?"
Hammond: "Tak zní cíl mise."
Caldwell: "Dobrá, hned se dáme do příprav, můžu už odejít, pane?"
Hammond: "Bežte, pukovníku, a připravte se co nejdříve na cestu."
Caldwell: "Rozumím, pane."

Steven už se otáčel k odchodu, když v tom si generál vzpoměl, že ještě na něco zapomněl.

Hammond: "Plukovníku, hodně štěstí vám i posádce."
Caldwell: "Díky, pane, mám tušení, že bude potřeba."

S tím už se otočil a vyšel z kanceláře a nechal generála Hammonda pokračovat v práci.

Daedalos, můstek, o den později
Všichni členové posádky seděli na svých místech a čekali, až dostanou potvrzení, že je jeden z hangárů naložen, aby mohli vyrazit

Marks: "Pane. nakládaní dokončeno."
Caldwell: "Výborně, majore, vyžádejte pro nás povolení k odletu."
Marks: "Ano pane, kontrolo, tady Daedalos, žádáme o povolení k odletu."
Dispečer: "Daedale, tady kontrola, povolení uděleno, hodně štěstí."

Když dispečer ukončil vysílání, vrata nad Daedalem se začala otvírat. Jen co se vrata uplně otevřela, tak Daedalos zažehl své žluté motory, jakmile byly v plném provozu, tak se začaly uvolnovat kotevní svorky držící Daedala při zemi a ten začal stoupat nad scenerii Nevadské pouště, kde se nacházel jeho dok. Po necelých třiceti vteřinách dorazil na orbitu, kde hlídkovala Odysesa a Korolev, který byl dokončen díky přísunu z prostředků z veřejného sektoru v relativně krátkém čase.

Deadalos, můstek

Marks: "Pane, volá nás Odyssea."
Caldwell: "Spojte nás."

Marks zmáčkl pár tlačítek a na obrazovce se objevil plukovník Emerson.

Caldwell: "Ahoj Paule, co potřebuješ."
Emerson: "Nic Stevene, jenom jsem ti chtěl popřát hodně štěstí a ať se brzo vrátíš."
Caldwell: "Sakra, chováte se všichni, jako bychom tam měli umřít."
Emerson: "Tak to není, ale pouštíte se tam, kam se dosud člověk nevydal."

Po poslední větě oba propukli v smích.

Caldwell: "Díky Paule, v tom případě to přijímám."
Emerson: "Nemáš zač Stevene, dej na sebe pozor."

Po poslední větě kývl Emerson na Cooperovou a ta spojení ukončila.

Caldwell: "Tak, majore, nastavte kurz do Pegasu a doufejme, že se při jeho výpočtu nespletli."
Marks: "Ano, pane."

Daedalos se pořád pohyboval po orbitě, když se před ním otevřelo modré okno hyperprostoru, a on v něm zmizel.

Daedalos, konverenční místnost, o tři dny později
V konferenční místnost se zatím scházeli vyšší důstojníci a jakmile přišel poslední a zavřel za sebou dveře, tak začal plukovník Caldwell mluvit.

Caldwell: "Tak, svolal jsem vás, abychom si zrekapitulovali, co všechno vůbec o všem, co se tam stalo, víme. "
Novaková: "Pane, není toho moc, co víme, ale než se brána zavřela, údaje ukazovaly na stabilní podporu života v oblasti, nic víc nevíme. "

Chvíli ještě probíhala v místnosti výměna názorů, ale po pěti minutách dal plukovník poradu rozpustit.

Pegas, Lantea, orbita, o 17 dní později
Daedalos dorazil na orbitu Lantey, kde byl dokonalý klid soustava se zdála být prázdná.

Daedalos, můstek
Na můsku panoval klid všichni se věnovali své práci, po chvilce skenování dorazil na můstek i plukovník Caldwell.

Caldwell: "Marksi, hlášení."
Marks: "Pane, zachytávám uprostřed oceánu obrovskou stavbu, ale podle senzorů je bez energie a zatopená. "
Caldwell: "Rozumím, pokračujte v skenování."
Marks: "Pane, mám osm známek života."
Caldwell: "Okamžitě k ním přeneste naše výsadkové týmy. "

Lantea, kolonie přeživších
Dnešní den se povedl, řekl si Sheppard, když se podíval na nebe, na kterém nebyl ani mráček. Byl to už rok a půl, co tady uvízl spolu s dalšími sedmi lidmi, kteří jako jediní přežili zaplavení Atlantis, říkal si, jesti je vůbec někdo hledá, přece jenom, už rok a půl tady žili a z počátečních problému se dokázali dostat a postavili už dokonce tři chatrče, ve kterých nocovali. Když tak přemýšlel, objevilo se před ním bíle světlo, neváhal a ihned vytáhl svojí pistoli, ale když uviděl, jak se po zmizení bílého světla objevili lidé v armádních uniformách, myslel si, že už se zbláznil. Jeden z vojáků přešel k němu a začal s ním mluvit.

Taylor: "Major Sheppard?"
Sheppard: "Ano?!"
Taylor: "Jsem kapitán Taylor z lodi Daedalus, jsme tu, abychom zjistili, proč jste se nám neozvali."
Sheppard: "Myslím že je to očividné, ne?"
Taylor:"Ano pane, plukovník Caldwell žádá, abyste se spolu s ostatními přeživšími dostavil na loď."
Sheppard: "Dobře, hej lidi, pojďte sem."
Weirová: "Johne, co se děje?"
Sheppard: "Máme návštěvu, chtějí, abychom šli s nimi."

Weirová, která přišla k hloučku mariňáků a pozorně si je prohlédla, pokývla hlavou.

Weirová:"Dobře zavolám ostatní."

Během pěti minut se všichni sešli i s doktorem Zelenkou, který se stal za ten rok a půl co tu trčeli asi největším odborníkem na antické technologie od dob Antiků díky jumperu, kterým se dostali z Atlantis. Každý přeživší se chytil jednoho vojáka, aby je mohli přenést na palubu. Po pár sekundách je obalilo bílé světlo a všichni zmizeli.

Daedalos, konferenční místnost, o 5 minut později
V místnosti už seděl major Sheppard, který se koukal z okna na planetu, na které poslední rok a půl žil, uslyšel hluk a otočil se. Za ním stál plukovník Caldwell.

Caldwell: "Majore, jsem plukovník Caldwell."
Sheppard: "Těší mě, major John Sheppard."
Caldwell: "Působivý pohled, že?"
Sheppard: "Ano, to je."
Caldwell: "Ale teď mi popište, co se stalo, když jste přišli na Atlantis."

Caldwell vypozoroval v Sheppardově tváři nechuť mu něco říkat, protože by radši zapomněl, co se ten den stalo.

Atlantis, řídicí místnost, o rok a půl dříve
McKay a Grodin stáli v řídicí místnosti a zuřivě cosi mlátili do počítačů, ale ty nechtěly přijímat jejich příkazy.

McKay: "Bežte okamžitě, pokusím se otevřít bránu a přijdu za vámi."
Weirová: "Rodney?!"
McKay: "Bežte, hned!"

Hned, co to dořekl, se na něj Weirová podívala, neřekla by do něj, že by dokázal někdy někoho seřvat, tak na nic nečekala a rychle odešla. V hangáru dorazila do jumperu, ve kterém byli ona, Sheppard a Zelenka. Jen, co se usadila, ozval se z vysílačky McKayův hlas.

McKay: "Našel jsem nad vámi střechu, je otevírací, pokusím se ji otevřít."
Weirová: "Rodney, co to bylo?"

Celým městem tedy tím nezaplaveným zbytkem se ozval alarm.

McKay: "Jsou prolomeny některé nouzové přepážky vedoucí do řídicí místnosti, otevřu vám dveře a vypadněte."
Weirová: "Rodney, to nemůžete."
McKay: "Je to vaše jediná šance jak uniknout!"

V tom se McKay odmlčel, chvíli se nic nedělo, ale pak se začala zespodu vlévat do hangáru voda. Sheppard naštěstí pohotově zavřel dveře.

Sheppard: "Myslíte, že McKay otevřel ty dveře?"
Zelenka: "Nevím, ale myslím, že ne."
Najednou zapraskala vysílačka a ozval se jumper který stál naproti nim.

Martin: "Pane, uvízlo nás tu pět, co máme dělat?"
Sheppard: "Počkejte."

Další půl hodinu objevoval Sheppard jak se v jumperu co ovládá, a když si byl jistý, tak vzlétnul, ale narazil na překážku, které se celou dobu bál. Dveře byly stále zavřené.

Sheppard: "Sakra, McKay to nezvládnul, rád bych věděl, kde to má zbraně.

Jak ho ta myšlenka napadla tak se z boku jumperu vynořil zásobník s drony a dva se vystřelily a rozervaly vrata na kusy.

Sheppard: "Tak aspoň že tak."
Martin: "A co my, pane?"
Sheppard: "Máte mezi sebou někoho, kdo má antický gen?"
Martin: "Ano pane, ale je to vědec."
Sheppard: "Nevadí, budu ho navigovat, přenechte mu řízení."
Martin: "Dobrá, pane, ale mám z toho špatný pocit."
Sheppard: "To nejste sám."

Skoro hodinu vysvětloval vědci, co má dělat, než se konečně odlepil a společně zamířily jumpery nad hladinu. Po půl hodině doletěli na pevninu, kde se usadili a začali budovat obydlí.

Daedalos, konferenční místnost, současnost
Caldwell chvíli zíral na majora, ale pak se rozhodl, že se z něho ty informace raději nebude pokoušet dostávat.

Sheppard: "Pane, co plánujete udělat s Atlantis?"
Caldwell: "Sami zatím nevíme, jak bychom ji vylovili z moře, ale pokusíme se na něco přijít."

Pokračovaní příště

Hezký díl. Sice trošku kratší, ale dobrý.

Líbí se mi, že jsi použil alternativní verzi SGA... Budu se těšit příští týden.

Pěknej díl to samí se stalo když Weirová se nevrátila v čase a nezustala tam a nepřipravila město k vyplutí až na to že se jim nepodařilo tako odletět ale bylo to podobné.