Stargate: Retaliation-8. Díl-Naděje umírá poslední (1.2.14)

V pohodě, nic se nestalo.

Krásné páteční odpoledne. Venku zima jak v ruské pohádce, tak si dáme další díl, ne? Již čtvrtý v pořádí. Dnes to bude tak trochu o Pegasu, ale i tak doufám, že se Vám bude líbit. So Enjoy it!

4. Díl Průzkum

Galaxie Mléčná dráha, P8Q-478, budoucí těžební kolonie
Korolev vystoupil z hyperprostoru a začal skenovat planetu a přilehlý vesmír.
„Pane, nezaznamenávám žádnou nepřátelskou aktivitu, jsme tu sami. Planeta je bez známek života.“ podal hlášení Sergej.
„Výborně. Pošlete subprostorovou zprávu na velitelství, že jsme dorazili a že mohou začít posílat personál.“ Jak Makarov řekl, tak se i stalo. Ihned byla poslána subprostorová zpráva na velitelství. Patnáct minut na to se aktivovala brána a z ní začal proudit všechen personál. Každý člen kolonie si s sebou nesl v jedné ruce zavazadlo s osobními věcmi a v druhé většinou svíral kufr s nejrůznějšími přístroji uvnitř. Vojáci, jakožto silnější část kolonizátorů, nesli větší kufry, ve většině případů ve dvojicích. Netrvalo dlouho a každý člen, který byl přidělen na tuto misi, byl na planetě.
Podplukovník Deamon hned poté, když už všichni prošli a nahromadili se v prostoru před hvězdnou bránou a samotná brána byla deaktivovaná, kontaktoval Koroleva.
„Plukovníku, všichni už jsou zde. Můžete začít s transportem vybavení.“
„Rozumím.“ ozvalo se mu z vysílačky. Pár sekund na to se v bílém záblesku transportního paprsku, začalo zhmotňovat veškeré vybavení, které měl Korolev na své palubě. Během několika málo okamžiků bylo vše na planetě.
„Tak jo. Začneme se stavbou tábora. Vojáci se postarají o obranu tábora. To znamená, že rozmístí kolejnicová děla, miny a v neposlední řadě i pohybové senzory. Rovněž provedou průzkum přilehlého okolí. Civilisti začnou se stavbou tábora. Do práce.“ Rozdal úkoly Deamon a sám se přidal k ostatním vojákům.
Všichni se ihned dali do práce. Vojáci otvírali obrovské bedny s kolejnicovými děly, minami a pohybovými senzory a strategicky je rozmisťovali kolem právě vzrůstajícího tábora. Civilisti začali rozebírat hromady plechových ploten, z nichž brzy po jejich složení budou ubikace pro všechen personál, laboratoře, nemocnice a sklady, jak muniční, tak sklady pro potraviny a jiné potřebné věci. Práce šla všem od ruky i díky dobré organizaci práce, byla zanedlouho postavena většina budov a zajištěna většina okolí tábora. Tábor, v jehož středu byla hvězdná brána, se blížil do své finální podoby. Po dostavění a zajištění tábora, byly těžební stroje přeneseny, pomocí transportního paprsku Koroleva, který neustále setrvával na orbitě planety, k nedalekým nalezištím naquadahu. Téměř ihned se začalo s těžbou. Podplukovník Deamon oznámil plukovníku Makarovovi, že už mohou odletět zpět k Zemi. Korolev tedy zažehl své motory, následně aktivoval hyperpohon a vydal se na cestu k Zemi.

Galaxie Pegas, neznámá soustava, planeta s asuranskou pojistkou
Oba dva jumpery mířily svou maximální možnou rychlostí k planetě. Když už se blížily na dostřel satelitů, zpomalily téměř na polovinu své předchozí rychlosti a dál pokračovaly s maximální ostražitostí a opatrností. Všichni v obou jumperech se zatajeným dechem čekali, co se bude dít dál. Když už překonali hranici, kdy je satelity mohly rozstřílet na maděru, a nic se nestalo, každý si oddychl. Obě lodě se více a více blížily k satelitům a každý, kdo mohl se dívat skrz čelní průzor, obdivoval impozantní objekty. Antické satelity budily strach a respekt zároveň. Ani to, že tady jsou nějaký ten pátek, jim neubíralo na jejich účinnosti. S maximální přesností se oba piloti vyhnuli veškerým jejich výstupkům. Hustý obranný pás proletěli bez jakékoliv újmy na zdraví a začali se sestupem do atmosféry planety.
Proletěli rozsáhlá mračna a naskytl se jim pohled na hustě zalesněný povrch planety. Oba dva jumpery začaly se skenováním, za účelem nalezení stavby antické architektury nebo alespoň něco tomu podobného. Už proskenovali značnou část planety, ale zatím nic nenalezly. Už se blížily skoro k polovině, když najednou oba jumpery přestaly reagovat na jakékoliv příkazy pilotů. Obě lodě ale letěly dál. Po zhruba minutě letu se zastavily. Chvíli se nic nedělo. Zničehonic se před nimi odmaskovala městská loď třídy Atlantis. Ovšem toto město se něčím lišilo. Místo šesti mol, mělo město mol osm. Navíc každé z mol ještě dominovalo obrovským dělem v jeho středu. Věží bylo taky značně víc a navíc dosahovaly i větší výšky, než ty na Atlantidě.
„Ti replikátoři nemají vůbec žádnou představivost.“ protrhl ticho John.
„Jako to myslíš?“ zeptala se Larrin, která seděla v křesle co-pilota.
„No, pokaždé postaví něco na způsob Atlantidy. Ale vždy k tomu něco přidají.“ Larrin jen pokývala hlavou, že chápe.
Automatické řízení oba jumpery i s posádkami na palubě navedlo rovnou k řídící věži. Na špičce věže se otevřela vrata hangáru a obě lodě do nich vletěly. Přistály na úplném dně hangáru. Posádky obou jumperů vystoupily a začaly se rozhlížet kolem sebe. Světla v hangáru se začala pozvolna rozsvěcovat. S tím hangár odhaloval své nitro. Hangár byl na chlup totožný s tím Atlantským a byl zcela plný. Na každém místě, kde měla loď být, také byla. Všichni netrpělivě čekali, co se bude dít dále, zejména McKay. Ten se chtěl ihned pustit do průzkumu. John ale začal rozdávat pokyny.
„Tak jo, lidi. Vytvoříme čtyři týmy po deseti. Jeden tým povedu já, druhý major Lorne, třetí si vezme na starost Larrin a čtvrtý Ronon. Předpokládejme, že je toto město stejné jako Atlantida, takže by neměl být problém se tady vyznat. Mějte se ale na pozoru. Nevíme, co nás tady může čekat. Když cokoliv naleznete, ihned mi to ohlaste. Nějaké dotazy?“ Nikdo nic neříkal. Přítomní tedy vytvořili čtyři skupiny po deseti a dali se do průzkumu. Rodney už se chtěl vydat, Bůh ví kam, ale John ho stihl zastavit.
„Rodney, ty nejdeš se mnou?“ Rodney se zarazil ve dveřích od hangáru, obrátil oči v sloup, cosi si pro sebe zamumlal, otočil se na podpatku a přidal se k Sheppardovu týmu.
Každý tým se bez jasného cíle vydal prohledávat jinou část města. Jen Sheppardův tým si to zamířil rovnou do řídící místnosti. Procházeli zcela opuštěné město. Všude bylo ticho. Světla a některé konzole, které míjeli, se díky jejich přítomnosti aktivovaly. Město se za jejich přítomnosti začalo probouzet. Tým pod vedením plukovníka Shepparda se zanedlouho dostal do srdce města. Řídící místnost byla zcela totožná s tou na Atlantidě. Jen s tím rozdílem, že na místě, kde stává hvězdná brána, bylo nyní ovládací křeslo. Rodney ihned vyběhl schodiště a aktivoval jednotlivé konzole. Přišlo mu to ale trochu divné. I když byli Asurani stroje bez DNA, cítil, že pro aktivaci konzolí bylo zapotřebí mít antický gen. Rodney nepotřeboval zadávat jakékoliv hesla, či kódy a měl ihned přístup k celé zdejší databázi, proto neváhal a začal se zjišťováním informací o městě a vůbec o tomhle místě.
Sheppard, spolu s ostatními vojáky zabezpečili okolí řídící místnosti. Johna ale zaujalo ovládací křeslo, které celé místností dominovalo. Přiblížil se k němu a začal okolo něj kroužit, přičemž bylo zjevné, že nad něčím přemýšlí. Když už byl v půlce sedmého kolečka, zastavil se, zvedl hlavu a zavolal na McKaye.
„Ty, Rodney?“ Začal.
„No. Co potřebuješ?“ přitom doktor přešel na balkón a opřel se o zábradlí.
„Ta druhá planeta, jak jsi říkal, kde Antikové měli tu svou „pojistku“, nebylo to náhodou ta planeta s tou polorozpadlou a zarostlou Atlantidou a s tou šlechtou uvnitř?“
„Jo byla. Proč se ptáš?“
„Já jen tak, že mi to tady přišlo povědomé.“
„Aha, no dobře no.“ už se chtěl vrátit ke své předešlé činnosti, ale John ho stihl včas zastavit.
„Počkej. Už jsi něco našel?“ Zeptal se.
„Zatím nic nového. Jen to, co už víme. Je to opravdu ta asuranská pojistka. Jen se mi ještě nepodařilo lokalizovat doky, sklady dronů a vůbec ten komplex.“ odvětil McKay.
„Počkej, říkal si komplex?“
„Ano, snad sis nemyslel, že to všechno je v tomto městě.“ podotkl s mírným posměchem.
„Dobře no, hledej dále.“ Rodney se vrátil zpět k prohledávání databáze a John začal kontaktovat jednotlivé týmy.
„Larrin, tady John, už jste něco našli?“
„Zatím nic zajímavého. Jen samé laboratoře a obytné prostory.“ ozvalo se z druhé strany.
„Hledejte dál. Pokud něco zajímavého najdete, ihned mi to ohlaste. Sheppard konec.“
Plukovník už chtěl kontaktovat další z týmů, ale vysílačka v uchu se mu rozezněla dřív, než na ni stačil sáhnout.
„Pane, tady Lorne, našli jsme místnost s antickými obleky. Vypadají, že jsou stejného typu, jako ty, které na sobě měl doktor McKay a Jackson.“ oznámil nález major Lorne.
„Výborně, majore, kolik jich tam tak zhruba je?“
„Rovných třicet, pane.“
„Označte to tam lokátorem, které jsme Vám přidělili na Atlantidě a pokračujte v průzkumu.“
„Rozumím. Lorne konec.“ Sheppard poté kontaktoval poslední z týmů.
„Ronone, tady Sheppard. Jak to vypadá u Vás. Něco zajímavého?“
„Zatím nic moc. Měli jsme cestu kolem rozvodny. Jsou tam zasunuty tři ty moduly a všechny svítí. Jinak jsme nikoho nepotkali, asi je to tady úplně opuštěné. Pokračujeme v průzkumu.“
„Dobře.“ a vysílačku v uchu vypnul. Poté vyběhl nahoru za McKayem a přišel se ho zeptat na jeho pokrok.
„Tak jak? Už jsi něco našel?“
„Ano. Ale jen základní informace. Ke všemu je tady snad milion stran textu.“
„Nefňukej a povídej.“
„Město stojí na nějaké plošině, na které bylo pravděpodobně i vybudováno. Pod městem se nachází rozsáhlý komplex, pravděpodobně s doky i dronovými sklady a kdo ví s čím ještě. Dobrou zprávou je, že sklady dronů tady ve městě jsou úplně plné, dále, že ve slotech jsou dvě plné nabité ZPMemka, jedno je už téměř vybité. Špatná zpráva je, že město nemá mezihvězdný pohon, takže s městem odletět nemůžeme.“ oznámil McKay novinky.
„Tak to trochu nevychytali.“
„Kdo?“ zeptal se Rodney.
„Replikátoři. Vždycky takoví dokonalí a postavili město bez pohonu. Asi jim trochu hráblo v nanitu.“ Rodney se pousmál.
„Třeba to tak udělali schválně. Každopádně bych navrhoval jít prozkoumat ten komplex pod námi, mimoto kvůli tomu jsme tady přece přišli.“ Sheppard jen kývl na znamení souhlasu, oznámil ostatním týmům, že jdou do podzemí a desetičlenná skupina se odebrala k transportéru, který byl propojen i s komplexem. Postupně se „popřenášeli“ na jednu z nabízených lokací. Následně se rozdělili do dvou skupin po pěti a začali s průzkumem.

Mezitím na Atlantidě, řídící místnost
Na Atlantidě panoval každodenní pracovní shon. Každý se věnoval své práci. Vědci zkoumali a opravovali poškozené přístroje, kterých bylo v neprozkoumaných částech města stále více než dost.
Botanici analyzovali stále nové a nové rostliny, které jim byly dováženy z pevniny. Archeologové překládali nápisy z chrámu, kde podle všeho měli žít Antikové. Vojáci, aspoň ti, kteří nebyli zrovna ve službě, trávili většinu času v posilovně, na střelnici nebo na jiném místě, kde si mohli zlepšovat své dovednosti.
Richard Woolsey seděl ve své kanceláři a prokousával se hromadou hlášení, která se mu v poslední době kupila. Vysílačka, kterou měl položenou na stole, se rozezněla. Richard si ji rychle strčil do ucha.
…kuji Richard Woolsey do řídící místnosti. Zaslechl jen část hlášení. Vysvobození, pomyslel si. Ihned se zvedl ze své židle a zamířil si to přes malý můstek rovnou do srdce Atlantidy.
„Tak co se děje, Amelie?“ zeptal se ihned po příchodu.
„Senzory zaznamenaly sto dvacet sedm lodí letící hyperprostorem. Vypadá to na lodě, které nás napadly posledně a míří rovnou k nám.“ oznámila hrůznou informaci. Woolsey se na ni podíval se strachem v očích.
„Za jak dlouho dorazí?“
„Když nezmění kurz, ani rychlost, tak do dvaceti šesti hodin.“
„Kontaktujte cestovatelskou loď a zeptejte se, jak jsou na tom. Jestli nalezli ty lodě, o kterých mluvil McKay, tak je budeme potřebovat co nejdříve.“ Amélie ihned pomocí subprostoru poslala zprávu na cestovatelskou loď o současné situaci.

Cestovatelská loď, můstek
Na můstku se nacházela šestice cestovatelů a každý seděl za jedním z počítačů. Najednou se ozvalo zapípání. Jeden z cestovatelů ihned přečetl příchozí zprávu z Atlantidy. Hned na to kontaktoval týmy na planetě.

Asuranské město
Všechny týmy pokračovaly v průzkumu. Tři týmy se nacházely ve městě, jen tým pod vedením plukovníka Johna Shepparda zahajoval průzkum podzemního komplexu.
„Larrin slyšíš mě? Tady Jabe. Obdrželi jsme zprávu z Atlantidy. Letí k ní sto dvacet sedm lodí Lokardů. Jak to tam u Vás vypadá? Našli jste něco?“ vychrlil ze sebe.
„Slyším tě, Jabe. Našli jsme zcela opuštěné antické město podobné Atlantidě. Rozdělili jsme se do čtyř týmů po deseti a začali s průzkumem. Můj tým zatím nic nenašel. Tým pod vedením plukovníka Shepparda ale začal s průzkumem podzemního komplexu, který se nachází rovnou pod městem. Snad tam něco bude.“ podala vysvětlení o nynější situaci.
„Rozumím. Ale pospěšte si. K Atlantidě mají přiletět do dvaceti šesti hodin.“
„Oznámím to Sheppardovi.“ řekla. Po chvíli se spojení přerušilo. Následně se pokusila kontaktovat Shepparda.
Dva týmy po pěti pokračovaly v průzkumu podzemního komplexu. Jeden vedl Sheppard a druhý měl na starost major Hugh Gorgins. Každý z týmu se vydal na jinou stranu. Nebylo možné si vybírat. K mání byly pouze dvě varianty. Jeden tým se vydal levou chodbou a druhý chodbou pravou. Jako v městě nad nimi, tak i tady nebyla ani noha. Procházeli chodbami a nacházeli samé laboratoře a sklady. Laboratoře plné různých přístrojů, o kterých neměl nikdo nejmenší tušení, k čemu slouží. A sklady, kdy některé zely prázdnotou, ale některé byly plné velkých i malých antických ručních zbraní. Zbraně většího kalibru, jako například něco jako pozemské granátomety a menší děla tu také byly. Dále meče, osobní štíty, rovněž se v některých nacházely antické ochranné obleky. Dále nalezli místnost nebo spíše místnůstku, ve které se nacházelo sedm modulů nulového bodu, to nejvíce potěšilo McKaye. I když se každý tým vydal jiným směrem, stejně jejich chodby
směřovaly do jediného místa. Před veliké dveře. Sheppard na nic nečekal, přejel rukou po bočním panelu a dveře se ihned otevřely. Všech deset lidí vešlo dovnitř. Vešli do místnosti, která se pomalu probouzela. Díky přítomnosti hned několika členů vlastnící antický gen, byly aktivní všechny konzole i osvětlení. Všechno nasvědčovalo tomu, že to je velín celého komplexu. Rodney se ihned vrhl po první konzoli, kterou viděl.
„Rodney, jak jsme asi hluboko?“ vyrušil John vědce.
„Já nevím, asi hodně, proč?“ odvětil nevrle.
„Někdo se s námi snaží spojit a slyším jen šum. Nemohl bys s tím něco udělat?“
„Pokusím se.“ začal mačkat pár tlačítek, poté řekl Sheppardovi, ať to zkusí.
„Tady plukovník Sheppard. Jsme hodně hluboko. Rádiový signál neprojde skrz. Opakujte to prosím.“
„Shepparde, tady Larrin, dostali jsme zprávu z Atlantidy. Míří k ní sto dvacet sedm lodí Lokardů. Jak jste na tom? Už jste něco našli?“ vylíčila mu současnou situaci.
„No do prdele. Ti si nenechají jen tak něco líbit. Zatím nic moc. Lodě jsme pořád ještě nenašli, jestli myslíš tohle.“
„Tak si pospěšte. K Atlantidě mají přiletět do dvaceti šesti hodin.“
„Rozumím.“ John ukončil rozhovor s Larrin a otočil se na McKaye, který se stále hrabal v jednom z panelů.
„Rodney, slyšel jsi to?“
„Nejsem hluchý, ne?“
„A už víš, kde ty zatracené lodě jsou? Už mě hledání naslepo štve.“
„Vydrž chvilku,“ zmáčkl pár dalších tlačítek, „Už vím, kde jsou.“ přičemž se podíval na Shepparda.
„A řekneš nám to?“
„Jo jasně. Musíme o dvě patra výše, pak doprava a na konci chodby by to mělo být.“
„No sláva. Tak jdeme.“ Všichni přítomní se odebrali na již řečené souřadnice. Dorazili před ještě větší dveře, než byly ty do velína. Tyto dveře se ovšem od ostatních lišily. Na levé i pravé straně dveří, se nacházel jeden panel. Rodney přistoupil k tomu na levé straně a jeden z mariňáků k tomu na pravé. Na tři oba přejeli rukou po panelu, ale nic se nestalo.
„Máte vůbec antický gen.“ zeptal se ho Rodney.
„Nemám, pane.“
„Shepparde, pojď sem.“
Plukovník tedy přistoupil k tomu panelu na pravé straně. Oba ve stejnou chvíli přejeli po panelu a dveře se za lehkého skřípání otevřely. Všichni vstoupili dovnitř se svými zbraněmi v pohotovosti. Naskytl se jim pohled na hangár, ohraničen zdmi. Vešli na balkón, který umožňoval výhled na antickou loď třídy Aurora natočenou čumákem k nim. Všichni byli ohromeni tím, co vidí. Nepoškozený antický bitevník v celé své kráse a nyní v držení lidí ze Země.
„Jenom jedna loď?“ pronesl zklamaně Rodney.
„Ty máš vždycky málo. Támhle jsou další dveře, nejspíše vedou do dalšího hangáru.“ Sheppard ukázal na dveře po své levici. Vědec ihned vyrazil tam, kam John ukázal. Otevřel dveře a naskytl se pohled na další Auroru. Poté pokračoval dál. Když to John viděl, raději za ním poslal pětici mariňáků a s ostatními se vydal na pravou stranu. Došel ke dveřím, otevřel je, vešel dovnitř a to co viděl, mu doslova vyrazilo dech. V hangáru, který byl ve všech směrech větší, se nacházela loď s velice dlouhou a na vesmírnou loď tenkou přídí. Zadek lodě byl o poznání širší. Celá loď se jevila jako šipka. John se ještě chvíli kochal tou nádherou, pak kontaktoval McKaye.
„Rodney, tohle bys měl vidět.“
„A kde jsi?“
„Na pravé straně od prvního hangáru.“
„Rozumím, hned jsem tam.“
Za necelé dvě minuty doběhl celý udýchaný McKay s mariňáky v zádech. Ti jen lehce oddychovali, za to Rodney popadal dech další minutu.
„Prej. Jsem ve skvělé kondici.“ pronesl ironicky John, přičemž se snažil napodobit McKaye.
„Vždyť jsem skoro sprintoval.“ bránil se vědec.
„Asi si každý sprint představuje trochu jinak.“ Vojáci v místnosti se jen pousmáli. Mezitím se Rodney vztyčil ze svého předklonu a zahleděl se na onu loď. Žasl.
„Myslíš, že je to nový druh lodě?“ nahodil nové téma McKay.
„Já nevím. Musíme se jít kouknout dovnitř. Na to teď ale není čas. Kolik lodí jste celkem našli?“
„Dvacet lodí třídy Aurora, plus ještě jeden větší hangár jumperů.“
„Dobře, to by mohlo stačit. Kolik lidí tady má antický gen?“
„Nevím, ale většina těch co gen mají, tak velkou loď ještě nikdy nepilotovala.“ Vědec věděl, kam tím míří.
„Nic jiného nám nezbude, budou se učit za pochodu.“
„No dejme tomu, ale co tahle loď?“ ukázal svým ukazováčkem ruky na loď.
„Nevíme co je to zač, zatím zůstane tady. Neboj, Rodney, ona nikam neuteče.“
„Ale… “ oponoval Rodney, ale plukovníkův obličej mluvil sám za sebe.
„Rodney, běž zpátky do toho velína a dej ostatním zprávu, ať všechny týmy okamžitě přestanou s průzkumem a ať ihned přijdou sem.“ přikázal vědci. Hned na to, se otočil ke zbylým členům jeho týmu.
„Kdo z Vás tady má antický gen a už někdy pilotoval jumper?“ Ruce zvedlo pět mariňáků. „Dobrá, pilotovat loď třídy Aurora je něco podobného, akorát je větší než jumper.“ Tím vojáky moc nepovzbudil.
Mezitím Rodney dorazil do srdce celého komplexu a začal kontaktovat jednotlivé týmy. Ty se ihned po obdržení Rodneyho zprávy začaly přesouvat do podzemního komplexu, kde se nacházel hangár. McKay jim samozřejmě cestu důkladně popsal. Hned na to šel zpátky. Jednotlivé týmy se postupně pomocí transportérů dopravily až do hangáru.
„Wau, kolik lodí se tu nachází, pane?“ zeptal se Lorne, který se svým týmem dorazil jako poslední.
„Dvacet lodí třídy Aurora a tahle neznámá loď,“ ukázal, „Ale k věci, majore. Kolik lidí z vašeho týmu má antický gen?“
„Se mnou šest, pane.“
„Dobře. Spolu s ostatními týmy to máme celkem i spolu s cestovateli, pětadvacet lidí. Vy, já i McKay, zvládneme pilotovat i vypouštět drony každý sám. Na každé z dalších lodí budou vždy dva. Jeden bude střílet a druhý pilotovat.
„Pane, jste si jistý McKayem?“
„On to zvládne, když jde o krk, obzvlášť o jeho, vždycky předvede neskutečný výkon.“ Lorne jen přitakal. Poté se dvojice, která stála po celou dobu zády k ostatním, otočila a vysvětlila ostatním další postup. Nikdo nic nenamítal. Jedenáct dvojic se tedy vydalo na cestu. Každá k jedné z lodí. Jen McKay, Lorne a Sheppard šli po jednom. Zbylí se libovolně přidali k jakékoliv lodi, nejčastěji však k doktorovi, plukovníkovi nebo majorovi. Lodě jedna po druhé se začaly probouzet ze svého dlouhého spánku za přítomnosti držitelů antických genů. Najít můstek ani ovládací křeslo nebylo problém. Všichni piloti ihned začali s předletovou přípravou. Začali kontrolovat, zda všechno funguje a taky že ano, lodě byly v perfektním stavu. Proto nikdo dále neotálel. McKay pomocí myšlenky ze své lodě otevřel příslušná vrata nad všemi čtrnácti antickými bitevníky. Čtrnáctka pilotů se hluboce zamyslela
a lodě se jedna po druhé začaly za burácení motorů vznášet ze svých hangárů a mířily na orbitu. Někteří nezkušení piloti měli s pilotováním tak velké lodi jako je právě Aurora zprvu problémy, ale i díky tak malému letu, jako byl právě na orbitu planety, si to ihned osvojili. Než však dorazili na orbitu planety, stály jim v cestě satelity. Ty jako by na povel zažehly své manévrovací trysky, tím vytvořily průchod, kterým vzápětí šedé kolosy proletěly. Larrin, která se nacházela na palubě lodi, kterou pilotoval Sheppard, ještě kontaktovala svou loď a oznámila jim, že letí na pomoc Atlantidě, dále jim doporučila, ať raději zůstanou zde. Poté ještě byly z cestovatelské lodě poslány přesné souřadnice Vity. Hned po obdržení souřadnic všech čtrnáct lodí aktivovalo hyperprostorová okna, ve kterých následně zmizely.

Za korekci velice děkuji mému novému korektorovi SPeeDymu.

Ještě nakonec bych chtěl vyzvat ty, kteří ještě nehlasovali v Průzkumu povídkové sekce. Nezabereto tolik času a navíc nechcete, aby měl Dragon tak málo práce, že?

Pěkné, slušná flotila. Jsem zvědavý jak si poradí proti nepřítely.

to město si představujes nejak takhle?

[img][./images/thumbs/babylon_90_1328281775.png]http://projectcgi.ic.cz/Babylon/Babylon_90.png[/img]
[img][./images/thumbs/babylon_91_1328281775.png]http://projectcgi.ic.cz/Babylon/Babylon_91.png[/img]
[img][./images/thumbs/babylon_94_1328281776.png]http://projectcgi.ic.cz/Babylon/Babylon_94.png[/img]

Hele replikátorské lodě sou nějak vylepšeny mají i energetické zbraně.

jestli pak Storm ví, že jsi použil jeho Babylon ted apokud nejsi stejně schopný jako on a nevytvořil jsi jej sám

Daedalos304 babylon je sice Stormuv napad, ale můj model

aha, tak to se ti hluboce omlouvám... já měl za to, že to vytvořil Storm, ještě jednou se omlouvám

Tak já jsem díl již četl, ale teď ho pochválím i veřejně Hlavně jsem zvědav na bitvy 20 auror vs ??? (......)

14 auror proti 126 lodím a eště drony z atlantidi.

Daedalos304 pohoda, stane se. Mas PM


jinak Mr. Mister doufám že pozemšťanům nedáš až moc síly...

Ahojte. Opět všem děkuji za všechny vaše kometáře.

Co se toho města týče, tak jsem si ho představoval o něco větší než je Atlantida. Mola stejně velká a věží daleko více než na Atlantidě. Původní myšlenka byla, že by to mělo fungovat jako no jako taková "pojistka" , kde by se mohli replikátoři v případě nouze přesunout.

deadalos

Hele replikátorské lodě sou nějak vylepšeny mají i energetické zbraně.

Jestli myslíš ty děla na těch molech tak ano. Navíc mám ještě jedno eso v rukávu, které se vám myslím bude líbit.

Ronnie124 - Jak jsem psal i SPeeDymu do SZ, který se taky bál, že jsem jim dal až moc velkou sílu, tak i tobě řeknu,že jsem to myslím trefil tak akorát. Když si vemeš, že Lokardi mají docela hodně lodí, navíc wraithům rostou rovněž nové lodě, takže tak přiměřeně.

Jinak mi příjde divné, že nikdo nezmiňoval tu jednadvacátou loď.

Já myslel ty aurory.

Aha. Jsem si to špatně přečetl. Jako přímo, že by tam byly např. antické parsky, které jsou na satelitech, tak to ne. Něco, co tam podle mě muselo být, ale v seriálu to ukázané nebylo.

No vtý bitvě o tu planetu tak replikátorské lodě npoužívali drony ale nějaké žluté výboje

Myslím, že to žluté pulzy byly rychle letící drony, ale to vcelku jedno. Každopádně ty žluté pulzy jak říkáš, se v dalším díle objeví.