Jsem zpět s dalším pokusem o povídku
.Změnil jsem styl psaní ze scénáře do 1. osoby (já)
Příběh je vyprávěn z pohledu plukovníka Ellise.
Miniúvod do povídky Stargate - Ztraceni ve vesmíru
Apollo a San-Tzu. 2 lodě a jeden úkol.
Zachránit Zemi!
Ale něco se pokazilo...
I vyspělým lidským zbraním wraitský superúl odolal.
Obě pozemské lodě zůstaly samy, poškozené a bez možnosti zjistit, zda se Země ubránila.
Ale jejich osudem je, nikdy k Zemi nedorazit.
Apollo a San-Tzu. 2 lodě a jeden úkol.
Zachránit Zemi!
Ale něco se pokazilo...
I vyspělým lidským zbraním wraitský superúl odolal.
Obě pozemské lodě zůstaly samy, poškozené a bez možnosti zjistit, zda se Země ubránila.
Ale jejich osudem je, nikdy k Zemi nedorazit.
Stargate – Ztraceni ve vesmíru
Díl: Probuzení
Probudil jsem se s bolestí hlavy. Vyprostil jsem se z trosek poškozeného můstku. Normálně vypadá můstek pozemské lodi třídy BC-304 docela útulně. Ale teď ne. Obě dvě konzole ovládající loď a zbraně byly poškozené. Pilot a zbraňový technik byli v bezvědomí. Chtěl jsem je vzbudit, ale zastavila mě prudká bolest pod pravým kolenem. Sakra! Zlomená noha. Přesto mě bolest nezkolila a doplazil jsem se k nim. Pilota se mi vzbudit podařilo, ale zbraňového technika už ne. Zřejmě má těžší zranění než jsem se domníval.
„Klid, Jeffersne. Jste v pořádku?,“ zeptal jsem se ho.
„Ano, pane. Co se stalo?,“ zeptal se.
„Ten subprostorový vysílač se přetížil a explodoval,“ oznámil jsem mu.
„A podařilo se nám tu zprávu do SGC poslat?“
„Nevíme to jistě. Ale asi ano,“ povzbudil jsem ho.
Bolest pod kolenem dosahovala vrcholu. Právě když už jsem viděl rozmazaně, vběhla na můstek skupina doktorů.
„Ne, já nechci…,“ bránil jsem se sedativům. Ale nakonec jsem jim podlehl a usnul.
Když jsem se vzbudil, ležel jsem na ošetřovně. Bolest pod kolenem se změnila na mravenčení a doktoři mi poté vysvětlili, že použili k uzdravení nohy nanity upravené doktorem McKayem.
Nezlobil jsem se. Koneckonců bych sám schválil použití nanitů v krajní situaci.
Ale představa, že to, co málem zničilo Atlantidu a celou galaxii Pegase je ve mně, byla velice zvláštní.
Ihned jsem vyskočil z lůžka rozhodnutý se z této situace dostat, ale zase mě zastavila ta bolest pod kolenem.
„Prr!,“ snažil se mě uklidnit doktor a dodal něco v tom smyslu, že nanity nohu úplně nespravily.
Ještě chvíli jsem vzdoroval, a když doktorovi došlo, že budu pokračovat, zavolal sestřičku, která přivezla invalidní vozík.
Za pět minut jsem se s pomocí doktora dostal na můstek a zase se vžil do své role velitele lodi
„Stav lodi?,“ zněla má první otázka.
„Štíty na 40%, hyperpohon vyřazen, jedna funkční baterie asgardských paprskometů na přídi, subprostorová anténa neopravitelně poškozená a k podsvětelnému pohonu proudí pouze 40% energie,“ nahlásil strojeným hlasem jeden z techniků, kterého ani dobře neznal.
„A San-Tzu?,“ zeptal jsem se ho ještě.
„Neobyvatelná. Naštěstí funguje transport, takže jsme její posádku přenesli k nám“, řekl špatnou a dobrou zprávu technik.
Alespoň něco. První dobrá zpráva za celý den. Věděl jsem, že opravit San-Tzu ve vesmíru je nemožné, proto jsem se ani neptal, zda lze loď opravit.
Dálkové senzory byly mezi systémy, které naštěstí fungovaly.
Právě když to nikdo nečekal, objevily se na dálkových senzorech dva kontakty. Velikostí by odpovídaly lodím třídy Ha’tak.
„Za jak dlouho dorazí?“, zeptal jsem se obsluhy senzorů.
„Přibližně za 30 minut.“
„Dobře. Prioritou je opravit hyperpohon a zbraně.“
Odešel jsem z můstku zkontrolovat probíhající opravy.
Bohužel probíhaly pomalu. Bez náhradních dílů museli technici spálené obvody přemostit na jiný energetický okruh.
30 minut uběhlo rychle a já jsem se vrátil na můstek.
A opravdu. Zanedlouho se před Apollem objevily 2 Ha’taky.
„Zvedněte štíty a nabijte funkční zbraně“, nařídil jsem, jakmile jsem se dostal na můstek.
„Pane, volají nás“, oznámil technik u komunikačního panelu.
„Přijměte to.“
„Jsem Landus, vůdce Luciánské aliance. Ihned nám předejte vaši loď!“, začal Landus ostrým tónem.
„Taky zdravím. Jsem plk. Ellis, velitel Apolla. Naši loď vám v žádném případě nepředáme. A víte moc dobře, že ji radši zničíme, než abychom vám ji předali“, řekl jsem ledovým hlasem.
„To se ještě uvidí“, pronesl s úsměvem Landus a obrazovka zčernala.
„Spojení přerušeno a nabíjejí zbraně“, řekl technik se zděšeným výrazem v obličeji.
„Jak je na tom sakra ten hyperpohon?!“, zvýšil jsem na ostatní hlas.
„Nováková potřebuje minimálně půl hodiny“, odpověděl jiný technik.
V tu chvíli jsem dostal nápad. Zeptal jsem se technika, zda má San-Tzu funkční hyperpohon.
„Ano, ale proč?“, zeptal se nechápavě.
„Spojte mě se strojovnou“, nařídil jsem mu.
„Můžete mluvit, pane.“
„Nováková, možná to bude znít divně, ale které krystaly potřebujete vyměnit?“, zeptal jsem se ihned po navázání spojení.
Zřejmě pochopila, o co mi jde.
„Momentíček, pane… A3, B2 a F3“, odpověděla po chvilce přehrabování v panelu.
„Máme na palubě nějaké skafandry?“, tázal jsem se technika.
„Ne, pane. O všechny jsme přišli během boje.“
„Nevadí. Přeneste mě do strojovny na San – Tzu.“
Technik věděl, že jsem v takových věcech jako je zachraňování životů tvrdohlavý, proto mě bez námitek přenesl.
Než mě obalilo zářivé světlo transportéru, zadržel jsem dech. O zlomek sekundy jsem už stál ve strojovně na San-Tzu.
Okolo mě byl nějaký hnědý plyn, přes který nešlo skoro nic vidět. Pouze to mlhavé světlo přede mnou…
Věděl jsem, že je to ono. Rychle jsem panel otevřel a sebral krystaly. Modlil jsem se, aby to byly ty správné krystaly a ne od jiného systému.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že mi došel vzduch. Pokusil jsem se nadechnout, ale plyn v okolí neobsahoval žádný kyslík a byl asi mírně jedovatý.
Právě když už jsem slyšel vlastní bušení krve v hlavě, obalilo mě zářivé světlo transportéru a přenesl mě do strojovny na Apollu.
Nováková ihned zavolala lékařský tým a vyměnila spálené krystaly hyperpohon za ty, co jsem vzal ze San-Tzu.
Záběr z vesmíru
Ha’taky zahájily palbu, ale Apollo rychle vstoupilo do modravého hyperprostorového okna.
The end
A také jsem si dovolil dát díl také do PDF s menším obrázkem
http://www.krulik.tode.cz/ztraceni/1_probuzeni.pdfDoufám, že to jako úvodní díl stačí. Budu rád za každou reakci.


