Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Máme tu nový díl. Doufám, že se povedl a že se také bude líbit
Je sice o trošku delší, ale valná většina toho textu je konverzace, takže to zas tak hrozné není 
16. Díl - Všechno zlé je pro něco dobré
Téměř okamžitě po skončení konference se všichni dali do plnění plánů, které na konferenci předhodil generál O’Neill dotěrným byrokratům z IOA. Jelikož byl Rodney i plukovník Carterová mimo Zemi a dokonce i mimo Mléčnou dráhu, padla všechna tíha práce na ostatní vědce, kteří se snažili předvést se před vedením v tom nejlepším světle, byla to pro ně příležitost, jak povýšit z pozice Rodneyho posluhovače a stát se plnohodnotným vědcem a vést třeba i vlastní výzkum. Všichni věděli, co musí pro lapení této šance udělat, a tak poslouchali pokyny obou generálů s přesností švýcarských hodinek a vše šlo tak rychle, jak to jen bylo v lidských silách. V databázi nebylo složité najít planety, na kterých měli Antikové základny podobné těm na Teonasu, což znamenalo, že se Sun-Tzu i Korolev nebudou pohupovat na oběžné dráze, ale vyrazí hluboko do vesmíru, kde se pokusí sehnat tolik antických křesel, kolik bude třeba na pokrytí potřeb mimozemských stanovišť. Odyssea se pod vedením plukovníka Emersona měla co nejdříve vydat na P3X-158, kde tým plukovníka Shepparda nedávno objevil maskovanou antickou základnu, na které se mimo jiné nacházelo i ovládací křeslo, ZPM a obstojné množství dronů. Na palubu Promethea bylo nakládáno nepřeberné množství beden a přepravních boxů, které bedlivě strážily lékařské a vojenské vybavení, naquadahové i jiné energetické generátory a jinou výbavu. Tohle vše bylo třeba, jelikož rozkaz generála O’Neilla byl jasný. Generál dal jasně najevo, že se Prometheus se co nejrychleji vydá na P2X-658, kde započne okamžitou těžbu surovin, které jsou nezbytné pro výrobu antických střel, které budou v budoucnu bránit mimozemská stanoviště, ale i samotnou matičku Zemi. Přípravy Koroleva a Sun-Tzu netrvaly příliš dlouho, a tak obě plavidla vyrazila s výrazným předstihem oproti Prometheovi a Odyssee, kteří sídlili oficiálně pod křídly amerického letectva. Plány Odyssey byly podobné jako dvojice Sun-Tzu - Korolev, avšak stále hlídkovala na orbitě, jelikož se snažila pomocí své transportní technologie urychlit nakládání výbavy na palubu Promethea. Když byl dokončen i tento úkon, zbylé dvě lodě pozemské flotily zmizely v zelených hyperprostorových oknech a oběžná dráha, ba dokonce i celá Země byla nehlídaná. Technici jak na Sun-Tzu a Korolevovi, tak i na Odyssee upravovali transportní paprsek tak, aby mohl přenést křeslo ze základen, které se, jak všichni doufali, budou na planetách nacházet.
Sun-Tzu doletěla na zadané souřadnice nejdříve, stihla to za pět hodin. Velitel plavidla nařídil skenování planety, které nakonec odhalilo, stejně jako senzory nákladní lodi, kterou se kdysi přepravovala SG-1 spolu s Bra’tacem, kopuli, která ležela na odvrácené straně planety, avšak byla poškozená.
Lan Chin:“Mise se ruší, kontaktujte Zemi, že křeslo nemáme. Nemohu své lidi poslat do takového nebezpečí. Jejich přičiněním, by se ta kopule mohla klidně zhroutit a všechny je zabít.“
V tom přiběhl major Soul, který měl velet týmu, jenž bude transportován ke křeslu.
Soul:“Pane, já i moji muži jsme ochotni to risknout.“
Lan Chin: “Majore, to je sice hezké, ale já si Vás nevezmu na svědomí.“
Soul: “Ale pane, při vší úctě. Víte, jak je to křeslo důležité? Neděláme to pro Američany, ale pro naše lidi, pro naši základnu.“
Lan Chin: “Dobrá majore, přesvědčil jste mě. Ať je Váš tým připraven do patnácti minut.“
Soul: “Jsme připraveni už teď, pane. Chlapi, nástup!“ Zařval přes celou chodbu major Soul na členy svého týmu.
Tým majora Soula byl za kratičký okamžik transportován díky dokonalým plánům základny přímo ke křeslu a každý začal umisťovat lokátor na jemu přidělené místo, když v tom se strop začal mírně sypat.
Soul: “Chlapi, dělejte! S klidem a rozvahou, ale rychle, ať můžeme co nejrychleji vypadnout.“
Major poté kontaktoval i Sun-Tzu: “Plukovníku, tady Soul, strop se začal trošku sypat. Transportujte nás hned, jak Vám k tomu dáme pokyn.“
Lan Chin: “Rozumím, pokračujte.“
Majorův tým ještě chvíli umisťoval speciální lokátory na všechny oblasti křesla, ale strop se již začal sypat tak moc, že bylo jasné, že dlouho nevydrží, a tak major kontaktoval Sun-Tzu: “Plukovníku, trans….“ To bylo poslední, co stihl doříct, poté se ve vysílačce začal ozývat jen hluk a řev. Plukovník Lan Chin zareagoval rychle a nařídil transportovat vše, co bylo na senzorech na palubu.
Lan Chin: “Skladiště, tady můstek. Máte je tam všechny?“
Obsluha skladiště: “Ano, pane. Jsou tady všichni, ale ne v takovém stavu, v jakém byste si přál.“
Lan Chin:“A co je s nimi?“
Obsluha skladiště: “Jsou mrtví, pane. Jejich těla jsou hodně pomlácená a mají vícečetná zranění.“
Lan Chin:“Rozumím.“
Plukovník, který svůj smutek nedal nijak najevo, poté vydal jen poslední rozkaz: “Letíme odsud. Zadejte souřadnice stanoviště Charlie.“
Korolev doletěl na místo určení, zhruba ve stejnou dobu jako Odyssea. Tentokrát již problémy nenastaly. Všechny lokátory byly úspěšně nainstalovány a obě křesla bez sebemenších potíží skončila v úložných prostorách přítomných plavidel. Korolev se vydal na stanoviště Delta na rozdíl od Odyssey, která směřovala ke stanovišti Beta.
Když lodě dorazily ke svým cílům, „vyložily“ křesla do provizorních budov, které byly narychlo „uplácány“ za účelem umístěna antického křesla. Do budoucna se plánovalo vybudovat stejnou kopuli, jako byla vystavěna v Antarktidě. Dalším úkolem bylo vypuštění speciálních min na oběžnou dráhu, každá loď jich měla v hangárech minimálně deset. Byly rovnoměrně rozesety po celé oběžné dráze a technikové z paluby nainstalovali do hlavních počítačů v řídících místnostech ovládací rozhraní pro manuální, ale i automatické ovládání min na oběžné dráze.
Pegas, P4R-227, Antická základna
Replikátoři zkonstruovaní Rodneym již několik hodin nepřetržitě pracovali na opravě základny a konec jejich práce se již nezadržitelně blížil. Devadesát procent energetických obvodů již bylo zpraveno, veškerý vnitřní interiér byl jako nový, (pozn. autora:starý minimálně 10 000let) generátory štítů, dálkové senzory, vlastně všechny primární i sekundární systémy byly opraveny a funkční. Jelikož již základna nebyla slepá, objevila Apollo, které mělo dorazit k planetě zhruba za patnáct minut. Zelenka spolu se Sheppardem zašli za Rodneym do řídící místnosti, jelikož neměli žádnou práci. U Shepparda to nebylo neobvyklé, jenomže tentokrát Zelenkovu práci zastávali replikátoři, tudíž neměl co na práci, a tak si jako činnost vyplňující jeho volný čas vybral návštěvu Rodneyho. Po chvilce ticha se Zelenka odhodlal a pronesl první slova:“Rodney, na dálkových senzorech vidím Apollo.“
Rodney: “Ano, já vím. Budou tady asi za deset minut,“ odpověděl znechuceně a částečně nezajímajíc se o situaci.
Zelenka: “Víš Rodney, jen tak mě napadlo. Nedalo by se Apollo opravit pomocí tvého replikátorského programu?“
Rodney: “Ano, možná ano.“
Rodney si stále hleděl své práce a nehodlal se Zelenkou prohodit už ani slovo, protože ho prostě neměl rád. Za malou chvíli se pokusil Rodneyho nemluvnost rozdrtit Sheppard, u něhož měl McKay větší respekt.
Sheppard: “Rodney, budou už Ti tvoji replikátoři hotoví s opravou?“
Rodney: “Ano, Johne. Už to bude. Brzy budeme moci zahájit proces výroby ZPM a také dobytí našich starých ZPM.“
Sheppard: “Opravdu? Tak to je skvělé. A co Apollo? Mohli by ho opravit replikátoři?“
Rodney: “Možná ano, kdyby se mně podařilo naprogramovat replikátory tak, aby se přizpůsobili naší technologii a dokázali ji opravit, tak ano.“
Po pár minutách nezávazné konverzace Apollo vystoupilo z hyperprostoru a okamžitě kontaktovalo Atlantidu.
Ellis:“Plukovníku Carterová, tady Apollo. Slyšíte nás?“
Carterová: “Ano, plukovníku. Slyšíme Vás jasně a zřetelně, jak jste na tom s opravami?“
Ellis: “Zatím nic moc, jsme hodně poškození. Oprava bude trvat několik hodin. Můžete nám sem poslat nějakou pomoc?“
Carterová: “Ano, můžeme a nejspíše takovou, kterou byste nečekal.“
Ellis: “O čem to mluvíte?“
Carterová: “Doktor McKay vytvořil program, který dokáže opravovat
antickou technologii a myslí si, že by ho mohl naprogramovat i na naši technologii.“
Ellis: “Program? Jak může program opravovat?“
Carterová: “Jsou to replikátoři?“
Ellis: “Cože?! Vy tam dole máte replikátory?“
Carterová: “Ano máme, právě dokončují opravu komplexu a doktor McKay spolu s doktorem Zelenkou brzy začnou pracovat na jejich přeprogramování. Pokud se jim práce zdaří, opraví Apollo během chvíle.“
Ihned co replikátoři dokončili opravu komplexu, se pracovní týmy rozdělily do dvou skupin. První skupinou se stali doktoři McKay a Zelenka, kteří se snažili naprogramovat replikátory na opravu Apolla. Druhou skupinu tvořila Carterová spolu se svým vědeckým týmem z Atlantidy. Ti měli za úkol započíst proces výroby ZPM. Vše bylo vlastně připraveno, a tak plukovník Carterová zažádala o transport dvou ZPM z Atlantidy. Mariňák, který se zhmotnil s kufříkem, ve kterém byly dva blýskající se klenoty, přistoupil ke Carterové a otevřel kufřík. Plukovník jedno ZPM zapojila do slotu pro zdroj energie a druhé položila na ležato to speciálního otvoru, který byl vyplněn jakousi plazmou, která nejspíše vedla energii. Poté se přesunula se svým týmem k ovládacím panelům, kde všichni začali zadávat nějaké protokoly a příkazy. Za chvíli všichni zahlásili dokončení svého úkolu, a tak Carterová stiskla kulaté tlačítko, které se vyjímalo mezi ostatními a proces nabíjení i výroby započal. Všichni převrátili svou pozornost na přístroj, kvůli kterému se to všechno dělo, avšak ne dost rychle na to, aby viděli, jak zářivý paprsek podobný tomu asgardskému zhmotnil prázdné ZPM do dalšího slotu. Na velkých obrazovkách mohli všichni vidět schéma nabíjení, nýbrž také výroby zcela nového ZPM. Přístroj otevřel díky energii z nabitého ZPM několik děr do subprostoru, ze kterého se za pár vteřin začala čerpat energie jak do vybitého, tak do zcela nového ZPM. Mezitím Rodney a Zelenka pracovali na programu replikátorů, Rodney jakš takš věděl, co má dělat, ale doktor Zelenka se s tímto typem technologie setkal poprvé, a proto pouze plnil Rodneyho úkoly. Práce jim šla celkem od ruky a byli asi z poloviny hotovi, když na jednom panelu v řídící místnosti, kde Rodney se Zelenkou pracovali, zablikala varovná kontrolka.
Rodney:“Sam? Zaznamenávám výkyvy energie z místnosti, ve které jste. Co se tam děje?“
Carterová: “Ano Rodney, vidím to, ale nerozumím tomu. Spustili jsme proces výroby a nabíjení ZPM. To je vše. Systém si najednou začal brát více energie ze subprostoru než je třeba.“
Rodney: “To by mohlo být zlé. Mohlo by dojít k nashromáždění neuvěřitelného množství energie, které by vedlo k explozi, která by překonala výbuch základny Arcturus. Vypněte to!“
Carterová: “Ano, snažím se, ale nejde to. Bezpečností pojistky vypadly.“
Rodney: “Vyndejte ZPM.“
Carterová: “To také nejde, jsou bezpečnostně uzavřené v těch kapslích.“
Rodney: “Tak to je katastrofa! Všichni tady zemřeme!“
Carterová: “McKay! Uklidni se! Radši vymýšlej, jak nás zachránit.“
Rodney: “Ano, ano…. Nic mě nenapadá. Počkat! Vypnu komplex.“
Carterová: “Cože?“
Rodney: “Vypojím energii v celém komplexu……. Hotovo! Tak co?“
Carterová: “Nic se nestalo. Ten přístroj je nezávislý na základně. Má vlastní zdroj energie.“
Za dobu co se Carterová a McKay snažili najít odpověď na otázku, jak tohle zastavit, se v přístroji nashromáždilo kritické množství energie, které se začalo uvolňovat. Na to reagoval komplex jistými opatřeními.
Rodney: “Nashromáždění energie dosáhlo kritické hranice. Komplex aktivoval štít na stoprocentní výkon, aby vyčerpal energii, ale bojím se, že to nebude stačit.“
Carterová: “Rozumím, snažím se obejít bezpečnostní protokoly a vypnout nabíjecí proces. Bohužel se mně to nedaří.“
Rodney: “Mám nové informace, komplex aktivoval zbraňové systémy.“
Carterová: “A jaké? Křeslo nemá žádné střely.“
Rodney: “Zdá se, že drony nejsou jediná zbraň, kterou tento komplex má. Aktivovaly se nějaká energetická děla a zahájila palbu na oběžnou dráhu.“
Carterová: “Apollo!“
Rodney: “Ooo, pane bože. Ještě nezačali s opravou. Zbraně je určitě zaměří.“
Carterová: “Apollo, tady Carterová. Okamžitě zmizte z oběžné dráhy. Máme tady dole malý problém a pracujeme na jeho řešení, ale bohužel to nebude hned.“
Ellis: “Snažíme se plukovníku, ale jsme pod těžkou palbou. Od vaší pozice na nás letí desítky energetických střel.“
Na Apollu to vřelo. Jiskry létaly snad ze všech přístrojů, které byly napájené energií, na můstku i ve strojovně panoval chaos.
Ellis: “Jak jsou na tom štíty?“
Marks: “Patnáct procent, pane. Dlouho už to nevydržíme.“
Ellis: “Hyperpohon?“
Marks: “Mimo provoz.“
Ellis: “A nějaké dobré zprávy?“
Marks: “Podsvětelné motory fungují na čtyřicet osm procent.“
Ellis: “Co záložní generátory?“
Marks: “Mají spálené obvody. Štíty na osm procent. Máme hlášená vícečetná zranění na palubách sedm a deset.“
Ellis: “Pošlete tam lékařské týmy, zbylou energii do podsvětelných motorů, zahajte úhybné manévry a co nejrychleji pryč. Kontaktujte Atlantidu, ať se nás připraví přenést, pokud bude třeba.“
Marks: “Ano, pane.“
Mezitím se Rodney, Zelenka i Carterová dostali na povrchu do stavu maximálního psychického vyčerpání. Vše záleželo na nich, avšak žádný nápad ne a ne přijít.
Rodney: “Dostal jsem se do ovládání nouzového režimu a zadal příkaz pro přerušení palby, ale musím najít něco, co vyváží energetický výdej těchto děl.“
Carterová: “Fázový posun.“
Rodney: “Ano, jsi génius Sam. Aktivuji generátor fázového posunu, vypínám zbraňové baterie, teď.“
Carterová: “Tak co? Funguje to?“
Rodney: “Zatím ano, ale bojím se, že dlouho nebude. Fázový posun je nestabilní, jelikož do něj čerpáme moc velké množství energie… A stalo se to, co jsem čekal. Fázový posun se vypnul…Moment, něco se děje. Zaznamenávám razantní výdej energie…Cože? To není možné. “
Carterová: “Co se děje, McKayi?“
Rodney: “Aktivovaly se inerciální tlumiče a podsvětelný pohon.“
Carterová: “Cože? Vždyť tenhle komplex nemá pohon.“
Rodney: “Jak vidíš, tak ano. Informace o tom musely být ukryté. Jak to vypadá s tím přetížením?“
Carterová: “Pohon odčerpává dost energie, ale pořád to nestačí. Brzy se stane to, co jsme těmito opatřeními oddálili.“
Rodney: “Komplex již reaguje na situaci a aktivoval masivní EM generátor, který se nachází v jeho útrobách, na plný výkon. Aktivoval se také subprostorový vysílač, který přesně udává naši polohu.“
Carterová: “Mohou ho zachytit Wraiti?“
Rodney: “Je to více než pravděpodobné.“
Carterová: “Znovu dochází ke kritickému nashromažďování energie.“
Rodney: “Další ZPM. Přineste i poslední ZPM z Atlantidy a začněte do něj pumpovat energii. Je to ale možné?“
Carterová: “Ano, je tady dost slotů. Dobrý nápad.“
Carterová se spojila s Atlantidou a vyžádala si další ZPM. Její rozkaz byl uposlechnut a ZPM bylo ve speciálním kufříku transportováno přímo k ní. Plukovník ho bez otálení zapojila a ZPM se začalo dobíjet.
Carterová: “Dodatečné ZPM je nabité. Zahájím proces výroby dalšího, ale bojím se, že to nevyčerpá dost energie.“
Rodney: “Dálkové senzory zaznamenaly deset wraitských úlů směřujících k naší pozici.“
Sheppard: “Aby toho nebylo málo. Tohle už není legrace Rodney, udělej něco!“
Rodney: “A co asi? Já se snažím, ale pořád čerpáme moc energie a nedokážeme to regulovat.“
Sheppard: “A co ten pohon? Můžeme vzlétnout ne?“
Rodney: “Ano! Běž do křesla a dostaň nás na oběžnou dráhu.“
Sheppard: “Rozumím, už běžím.“
Rodney: “Mám na senzorech čtyři wraitské úly. Doposud jsme je neviděli. Nechápu. Směřují k pozici Apolla. Shepparde. Hoď sebou a co nejrychleji k nim.“
Když ustala palba, na Apollu se situace trošku uklidnila, ale loď byla stále ve špatném stavu. Major Marks odletěl s lodí co nejdále od planety. Za okamžik zjistil, že to nebyl dobrý nápad.
Marks: “Pane, mám na senzorech čtyři wraitské úly. Objevily se odnikud. “
Ellis: “Cože? Co tady dělají?“
Marks: “Nevím, pane, ale směřují k naší pozici.“
Ellis: “Otočte loď a co nejrychleji k povrchu. Ty zbraně co po nás pálily, by se teď mohly hodit.“
Mezitím Sheppard doběhl ke křeslu, usedl do něj a bez pobízení soustředil svoje myšlenky na pohon a vzlet. Celý komplex se brzy začal třást a nakonec vzletěl. Ze zasněženého povrchu se začalo vznášet město, menší než Atlantida, ale styl infrastruktury byl stejný. Město stoupalo výše a výše, až se dostalo na oběžnou dráhu.
Carterová: “Shepparde, Wraiti se nesmí dostat k Atlantidě. Nemá ani jedno ZPM, a tak se nemohou bránit.“
Sheppard: “Rozumím, jsme čtyřicet sekund od čtyř kontaktů. Apollo se blíží k nám.“
Rodney: “A co s Apollem? Nemá dostatek energie. Úly ho dohoní.“
Carterová: “Rodney, můžeš na chvíli deaktivovat štít?“
Rodney: “Ano, na chvíli, ale proč?“
Carterová: “Apollo, tady Carterová. Vypínáme štít na komplexu. Vleťte do něj. Budete tam v bezpečí. Vysvětlování si necháme na později.“
Apollo dorazilo ke komplexu, který se vznášel na oběžné dráze. S wraitskými úly v zádech proletělo štítem a schovalo se uvnitř. Za několik málo vteřin dorazily nepřátelské kontakty na dostřel.
Rodney:“Shepparde, máš energie, kolik jen chceš. Pusť se do nich.“
Sheppard v křesle se začal soustředit a za okamžik začaly z pod štítu vylétávat ohromné zelené pulzy, které se s ohromnou efektivitou začaly zakusovat do boku jednoho z úlů. Wraiti neotáleli a opětovali palbu. Štít na komplexu držel a Sheppard nepřestával pálit. Účinnost zbraní byla nekompromisní. Stačilo deset výstřelů a první úl se zmítal v plamenech. Wraiti již ve třech nebojácně kropili štít, který se zdál neproniknutelný. Ze zbraňových baterií nyní vyletěly dva zelené paprsky, které se nakonec roztříštily a trup wraitského úlu, ten nápor nevydržel a rozletěl se na desítky kousků. Zbylé dva úly čekal podobný osud. Zbraňové baterie neúnavně pokračovaly a zbylé dva úly byly za méně jak minutu roztrhány. První úl protnul v oblasti hangárů dlouhý energetický paprsek, což mělo za následek sekundární exploze šipek. Celá tato skáza vedla ke zničení lodi. Poslední úl se snažil z předem prohrané bitvy utéci, bohužel pro jeho posádku, Sheppard byl proti. Zažehnul motory a za doprovodu neustávající palby zlikvidoval i poslední nepřátelský kontakt. Na oběžné dráze se povalovaly pouze trosky. Sheppard byl potěšen vítězstvím, avšak Carterová se svým týmem zažívala v místnosti, ve které pracovala jinou situaci. Z přístroje začaly vylétávat vysokonapěťové energetické výboje a přístroje v mžiku zkratovaly.
Rodney: “Sam, úly jsou zničené. Sam? Slyšíš? Sam jsi tam?… Shepparde, Carterová se nehlásí. Senzory mně v místnosti, kde se nacházela, ukazují jednu nestabilní známku života. Běž to zkontrolovat. Když Sheppard dorazil, nemohl uvěřit svým očím.“
Pokračování příště!
Téměř okamžitě po skončení konference se všichni dali do plnění plánů, které na konferenci předhodil generál O’Neill dotěrným byrokratům z IOA. Jelikož byl Rodney i plukovník Carterová mimo Zemi a dokonce i mimo Mléčnou dráhu, padla všechna tíha práce na ostatní vědce, kteří se snažili předvést se před vedením v tom nejlepším světle, byla to pro ně příležitost, jak povýšit z pozice Rodneyho posluhovače a stát se plnohodnotným vědcem a vést třeba i vlastní výzkum. Všichni věděli, co musí pro lapení této šance udělat, a tak poslouchali pokyny obou generálů s přesností švýcarských hodinek a vše šlo tak rychle, jak to jen bylo v lidských silách. V databázi nebylo složité najít planety, na kterých měli Antikové základny podobné těm na Teonasu, což znamenalo, že se Sun-Tzu i Korolev nebudou pohupovat na oběžné dráze, ale vyrazí hluboko do vesmíru, kde se pokusí sehnat tolik antických křesel, kolik bude třeba na pokrytí potřeb mimozemských stanovišť. Odyssea se pod vedením plukovníka Emersona měla co nejdříve vydat na P3X-158, kde tým plukovníka Shepparda nedávno objevil maskovanou antickou základnu, na které se mimo jiné nacházelo i ovládací křeslo, ZPM a obstojné množství dronů. Na palubu Promethea bylo nakládáno nepřeberné množství beden a přepravních boxů, které bedlivě strážily lékařské a vojenské vybavení, naquadahové i jiné energetické generátory a jinou výbavu. Tohle vše bylo třeba, jelikož rozkaz generála O’Neilla byl jasný. Generál dal jasně najevo, že se Prometheus se co nejrychleji vydá na P2X-658, kde započne okamžitou těžbu surovin, které jsou nezbytné pro výrobu antických střel, které budou v budoucnu bránit mimozemská stanoviště, ale i samotnou matičku Zemi. Přípravy Koroleva a Sun-Tzu netrvaly příliš dlouho, a tak obě plavidla vyrazila s výrazným předstihem oproti Prometheovi a Odyssee, kteří sídlili oficiálně pod křídly amerického letectva. Plány Odyssey byly podobné jako dvojice Sun-Tzu - Korolev, avšak stále hlídkovala na orbitě, jelikož se snažila pomocí své transportní technologie urychlit nakládání výbavy na palubu Promethea. Když byl dokončen i tento úkon, zbylé dvě lodě pozemské flotily zmizely v zelených hyperprostorových oknech a oběžná dráha, ba dokonce i celá Země byla nehlídaná. Technici jak na Sun-Tzu a Korolevovi, tak i na Odyssee upravovali transportní paprsek tak, aby mohl přenést křeslo ze základen, které se, jak všichni doufali, budou na planetách nacházet.
Sun-Tzu doletěla na zadané souřadnice nejdříve, stihla to za pět hodin. Velitel plavidla nařídil skenování planety, které nakonec odhalilo, stejně jako senzory nákladní lodi, kterou se kdysi přepravovala SG-1 spolu s Bra’tacem, kopuli, která ležela na odvrácené straně planety, avšak byla poškozená.
Lan Chin:“Mise se ruší, kontaktujte Zemi, že křeslo nemáme. Nemohu své lidi poslat do takového nebezpečí. Jejich přičiněním, by se ta kopule mohla klidně zhroutit a všechny je zabít.“
V tom přiběhl major Soul, který měl velet týmu, jenž bude transportován ke křeslu.
Soul:“Pane, já i moji muži jsme ochotni to risknout.“
Lan Chin: “Majore, to je sice hezké, ale já si Vás nevezmu na svědomí.“
Soul: “Ale pane, při vší úctě. Víte, jak je to křeslo důležité? Neděláme to pro Američany, ale pro naše lidi, pro naši základnu.“
Lan Chin: “Dobrá majore, přesvědčil jste mě. Ať je Váš tým připraven do patnácti minut.“
Soul: “Jsme připraveni už teď, pane. Chlapi, nástup!“ Zařval přes celou chodbu major Soul na členy svého týmu.
Tým majora Soula byl za kratičký okamžik transportován díky dokonalým plánům základny přímo ke křeslu a každý začal umisťovat lokátor na jemu přidělené místo, když v tom se strop začal mírně sypat.
Soul: “Chlapi, dělejte! S klidem a rozvahou, ale rychle, ať můžeme co nejrychleji vypadnout.“
Major poté kontaktoval i Sun-Tzu: “Plukovníku, tady Soul, strop se začal trošku sypat. Transportujte nás hned, jak Vám k tomu dáme pokyn.“
Lan Chin: “Rozumím, pokračujte.“
Majorův tým ještě chvíli umisťoval speciální lokátory na všechny oblasti křesla, ale strop se již začal sypat tak moc, že bylo jasné, že dlouho nevydrží, a tak major kontaktoval Sun-Tzu: “Plukovníku, trans….“ To bylo poslední, co stihl doříct, poté se ve vysílačce začal ozývat jen hluk a řev. Plukovník Lan Chin zareagoval rychle a nařídil transportovat vše, co bylo na senzorech na palubu.
Lan Chin: “Skladiště, tady můstek. Máte je tam všechny?“
Obsluha skladiště: “Ano, pane. Jsou tady všichni, ale ne v takovém stavu, v jakém byste si přál.“
Lan Chin:“A co je s nimi?“
Obsluha skladiště: “Jsou mrtví, pane. Jejich těla jsou hodně pomlácená a mají vícečetná zranění.“
Lan Chin:“Rozumím.“
Plukovník, který svůj smutek nedal nijak najevo, poté vydal jen poslední rozkaz: “Letíme odsud. Zadejte souřadnice stanoviště Charlie.“
Korolev doletěl na místo určení, zhruba ve stejnou dobu jako Odyssea. Tentokrát již problémy nenastaly. Všechny lokátory byly úspěšně nainstalovány a obě křesla bez sebemenších potíží skončila v úložných prostorách přítomných plavidel. Korolev se vydal na stanoviště Delta na rozdíl od Odyssey, která směřovala ke stanovišti Beta.
Když lodě dorazily ke svým cílům, „vyložily“ křesla do provizorních budov, které byly narychlo „uplácány“ za účelem umístěna antického křesla. Do budoucna se plánovalo vybudovat stejnou kopuli, jako byla vystavěna v Antarktidě. Dalším úkolem bylo vypuštění speciálních min na oběžnou dráhu, každá loď jich měla v hangárech minimálně deset. Byly rovnoměrně rozesety po celé oběžné dráze a technikové z paluby nainstalovali do hlavních počítačů v řídících místnostech ovládací rozhraní pro manuální, ale i automatické ovládání min na oběžné dráze.
Pegas, P4R-227, Antická základna
Replikátoři zkonstruovaní Rodneym již několik hodin nepřetržitě pracovali na opravě základny a konec jejich práce se již nezadržitelně blížil. Devadesát procent energetických obvodů již bylo zpraveno, veškerý vnitřní interiér byl jako nový, (pozn. autora:starý minimálně 10 000let
) generátory štítů, dálkové senzory, vlastně všechny primární i sekundární systémy byly opraveny a funkční. Jelikož již základna nebyla slepá, objevila Apollo, které mělo dorazit k planetě zhruba za patnáct minut. Zelenka spolu se Sheppardem zašli za Rodneym do řídící místnosti, jelikož neměli žádnou práci. U Shepparda to nebylo neobvyklé, jenomže tentokrát Zelenkovu práci zastávali replikátoři, tudíž neměl co na práci, a tak si jako činnost vyplňující jeho volný čas vybral návštěvu Rodneyho. Po chvilce ticha se Zelenka odhodlal a pronesl první slova:“Rodney, na dálkových senzorech vidím Apollo.“Rodney: “Ano, já vím. Budou tady asi za deset minut,“ odpověděl znechuceně a částečně nezajímajíc se o situaci.
Zelenka: “Víš Rodney, jen tak mě napadlo. Nedalo by se Apollo opravit pomocí tvého replikátorského programu?“
Rodney: “Ano, možná ano.“
Rodney si stále hleděl své práce a nehodlal se Zelenkou prohodit už ani slovo, protože ho prostě neměl rád. Za malou chvíli se pokusil Rodneyho nemluvnost rozdrtit Sheppard, u něhož měl McKay větší respekt.
Sheppard: “Rodney, budou už Ti tvoji replikátoři hotoví s opravou?“
Rodney: “Ano, Johne. Už to bude. Brzy budeme moci zahájit proces výroby ZPM a také dobytí našich starých ZPM.“
Sheppard: “Opravdu? Tak to je skvělé. A co Apollo? Mohli by ho opravit replikátoři?“
Rodney: “Možná ano, kdyby se mně podařilo naprogramovat replikátory tak, aby se přizpůsobili naší technologii a dokázali ji opravit, tak ano.“
Po pár minutách nezávazné konverzace Apollo vystoupilo z hyperprostoru a okamžitě kontaktovalo Atlantidu.
Ellis:“Plukovníku Carterová, tady Apollo. Slyšíte nás?“
Carterová: “Ano, plukovníku. Slyšíme Vás jasně a zřetelně, jak jste na tom s opravami?“
Ellis: “Zatím nic moc, jsme hodně poškození. Oprava bude trvat několik hodin. Můžete nám sem poslat nějakou pomoc?“
Carterová: “Ano, můžeme a nejspíše takovou, kterou byste nečekal.“
Ellis: “O čem to mluvíte?“
Carterová: “Doktor McKay vytvořil program, který dokáže opravovat
antickou technologii a myslí si, že by ho mohl naprogramovat i na naši technologii.“
Ellis: “Program? Jak může program opravovat?“
Carterová: “Jsou to replikátoři?“
Ellis: “Cože?! Vy tam dole máte replikátory?“
Carterová: “Ano máme, právě dokončují opravu komplexu a doktor McKay spolu s doktorem Zelenkou brzy začnou pracovat na jejich přeprogramování. Pokud se jim práce zdaří, opraví Apollo během chvíle.“
Ihned co replikátoři dokončili opravu komplexu, se pracovní týmy rozdělily do dvou skupin. První skupinou se stali doktoři McKay a Zelenka, kteří se snažili naprogramovat replikátory na opravu Apolla. Druhou skupinu tvořila Carterová spolu se svým vědeckým týmem z Atlantidy. Ti měli za úkol započíst proces výroby ZPM. Vše bylo vlastně připraveno, a tak plukovník Carterová zažádala o transport dvou ZPM z Atlantidy. Mariňák, který se zhmotnil s kufříkem, ve kterém byly dva blýskající se klenoty, přistoupil ke Carterové a otevřel kufřík. Plukovník jedno ZPM zapojila do slotu pro zdroj energie a druhé položila na ležato to speciálního otvoru, který byl vyplněn jakousi plazmou, která nejspíše vedla energii. Poté se přesunula se svým týmem k ovládacím panelům, kde všichni začali zadávat nějaké protokoly a příkazy. Za chvíli všichni zahlásili dokončení svého úkolu, a tak Carterová stiskla kulaté tlačítko, které se vyjímalo mezi ostatními a proces nabíjení i výroby započal. Všichni převrátili svou pozornost na přístroj, kvůli kterému se to všechno dělo, avšak ne dost rychle na to, aby viděli, jak zářivý paprsek podobný tomu asgardskému zhmotnil prázdné ZPM do dalšího slotu. Na velkých obrazovkách mohli všichni vidět schéma nabíjení, nýbrž také výroby zcela nového ZPM. Přístroj otevřel díky energii z nabitého ZPM několik děr do subprostoru, ze kterého se za pár vteřin začala čerpat energie jak do vybitého, tak do zcela nového ZPM. Mezitím Rodney a Zelenka pracovali na programu replikátorů, Rodney jakš takš věděl, co má dělat, ale doktor Zelenka se s tímto typem technologie setkal poprvé, a proto pouze plnil Rodneyho úkoly. Práce jim šla celkem od ruky a byli asi z poloviny hotovi, když na jednom panelu v řídící místnosti, kde Rodney se Zelenkou pracovali, zablikala varovná kontrolka.
Rodney:“Sam? Zaznamenávám výkyvy energie z místnosti, ve které jste. Co se tam děje?“
Carterová: “Ano Rodney, vidím to, ale nerozumím tomu. Spustili jsme proces výroby a nabíjení ZPM. To je vše. Systém si najednou začal brát více energie ze subprostoru než je třeba.“
Rodney: “To by mohlo být zlé. Mohlo by dojít k nashromáždění neuvěřitelného množství energie, které by vedlo k explozi, která by překonala výbuch základny Arcturus. Vypněte to!“
Carterová: “Ano, snažím se, ale nejde to. Bezpečností pojistky vypadly.“
Rodney: “Vyndejte ZPM.“
Carterová: “To také nejde, jsou bezpečnostně uzavřené v těch kapslích.“
Rodney: “Tak to je katastrofa! Všichni tady zemřeme!“
Carterová: “McKay! Uklidni se! Radši vymýšlej, jak nás zachránit.“
Rodney: “Ano, ano…. Nic mě nenapadá. Počkat! Vypnu komplex.“
Carterová: “Cože?“
Rodney: “Vypojím energii v celém komplexu……. Hotovo! Tak co?“
Carterová: “Nic se nestalo. Ten přístroj je nezávislý na základně. Má vlastní zdroj energie.“
Za dobu co se Carterová a McKay snažili najít odpověď na otázku, jak tohle zastavit, se v přístroji nashromáždilo kritické množství energie, které se začalo uvolňovat. Na to reagoval komplex jistými opatřeními.
Rodney: “Nashromáždění energie dosáhlo kritické hranice. Komplex aktivoval štít na stoprocentní výkon, aby vyčerpal energii, ale bojím se, že to nebude stačit.“
Carterová: “Rozumím, snažím se obejít bezpečnostní protokoly a vypnout nabíjecí proces. Bohužel se mně to nedaří.“
Rodney: “Mám nové informace, komplex aktivoval zbraňové systémy.“
Carterová: “A jaké? Křeslo nemá žádné střely.“
Rodney: “Zdá se, že drony nejsou jediná zbraň, kterou tento komplex má. Aktivovaly se nějaká energetická děla a zahájila palbu na oběžnou dráhu.“
Carterová: “Apollo!“
Rodney: “Ooo, pane bože. Ještě nezačali s opravou. Zbraně je určitě zaměří.“
Carterová: “Apollo, tady Carterová. Okamžitě zmizte z oběžné dráhy. Máme tady dole malý problém a pracujeme na jeho řešení, ale bohužel to nebude hned.“
Ellis: “Snažíme se plukovníku, ale jsme pod těžkou palbou. Od vaší pozice na nás letí desítky energetických střel.“
Na Apollu to vřelo. Jiskry létaly snad ze všech přístrojů, které byly napájené energií, na můstku i ve strojovně panoval chaos.
Ellis: “Jak jsou na tom štíty?“
Marks: “Patnáct procent, pane. Dlouho už to nevydržíme.“
Ellis: “Hyperpohon?“
Marks: “Mimo provoz.“
Ellis: “A nějaké dobré zprávy?“
Marks: “Podsvětelné motory fungují na čtyřicet osm procent.“
Ellis: “Co záložní generátory?“
Marks: “Mají spálené obvody. Štíty na osm procent. Máme hlášená vícečetná zranění na palubách sedm a deset.“
Ellis: “Pošlete tam lékařské týmy, zbylou energii do podsvětelných motorů, zahajte úhybné manévry a co nejrychleji pryč. Kontaktujte Atlantidu, ať se nás připraví přenést, pokud bude třeba.“
Marks: “Ano, pane.“
Mezitím se Rodney, Zelenka i Carterová dostali na povrchu do stavu maximálního psychického vyčerpání. Vše záleželo na nich, avšak žádný nápad ne a ne přijít.
Rodney: “Dostal jsem se do ovládání nouzového režimu a zadal příkaz pro přerušení palby, ale musím najít něco, co vyváží energetický výdej těchto děl.“
Carterová: “Fázový posun.“
Rodney: “Ano, jsi génius Sam. Aktivuji generátor fázového posunu, vypínám zbraňové baterie, teď.“
Carterová: “Tak co? Funguje to?“
Rodney: “Zatím ano, ale bojím se, že dlouho nebude. Fázový posun je nestabilní, jelikož do něj čerpáme moc velké množství energie… A stalo se to, co jsem čekal. Fázový posun se vypnul…Moment, něco se děje. Zaznamenávám razantní výdej energie…Cože? To není možné. “
Carterová: “Co se děje, McKayi?“
Rodney: “Aktivovaly se inerciální tlumiče a podsvětelný pohon.“
Carterová: “Cože? Vždyť tenhle komplex nemá pohon.“
Rodney: “Jak vidíš, tak ano. Informace o tom musely být ukryté. Jak to vypadá s tím přetížením?“
Carterová: “Pohon odčerpává dost energie, ale pořád to nestačí. Brzy se stane to, co jsme těmito opatřeními oddálili.“
Rodney: “Komplex již reaguje na situaci a aktivoval masivní EM generátor, který se nachází v jeho útrobách, na plný výkon. Aktivoval se také subprostorový vysílač, který přesně udává naši polohu.“
Carterová: “Mohou ho zachytit Wraiti?“
Rodney: “Je to více než pravděpodobné.“
Carterová: “Znovu dochází ke kritickému nashromažďování energie.“
Rodney: “Další ZPM. Přineste i poslední ZPM z Atlantidy a začněte do něj pumpovat energii. Je to ale možné?“
Carterová: “Ano, je tady dost slotů. Dobrý nápad.“
Carterová se spojila s Atlantidou a vyžádala si další ZPM. Její rozkaz byl uposlechnut a ZPM bylo ve speciálním kufříku transportováno přímo k ní. Plukovník ho bez otálení zapojila a ZPM se začalo dobíjet.
Carterová: “Dodatečné ZPM je nabité. Zahájím proces výroby dalšího, ale bojím se, že to nevyčerpá dost energie.“
Rodney: “Dálkové senzory zaznamenaly deset wraitských úlů směřujících k naší pozici.“
Sheppard: “Aby toho nebylo málo. Tohle už není legrace Rodney, udělej něco!“
Rodney: “A co asi? Já se snažím, ale pořád čerpáme moc energie a nedokážeme to regulovat.“
Sheppard: “A co ten pohon? Můžeme vzlétnout ne?“
Rodney: “Ano! Běž do křesla a dostaň nás na oběžnou dráhu.“
Sheppard: “Rozumím, už běžím.“
Rodney: “Mám na senzorech čtyři wraitské úly. Doposud jsme je neviděli. Nechápu. Směřují k pozici Apolla. Shepparde. Hoď sebou a co nejrychleji k nim.“
Když ustala palba, na Apollu se situace trošku uklidnila, ale loď byla stále ve špatném stavu. Major Marks odletěl s lodí co nejdále od planety. Za okamžik zjistil, že to nebyl dobrý nápad.
Marks: “Pane, mám na senzorech čtyři wraitské úly. Objevily se odnikud. “
Ellis: “Cože? Co tady dělají?“
Marks: “Nevím, pane, ale směřují k naší pozici.“
Ellis: “Otočte loď a co nejrychleji k povrchu. Ty zbraně co po nás pálily, by se teď mohly hodit.“
Mezitím Sheppard doběhl ke křeslu, usedl do něj a bez pobízení soustředil svoje myšlenky na pohon a vzlet. Celý komplex se brzy začal třást a nakonec vzletěl. Ze zasněženého povrchu se začalo vznášet město, menší než Atlantida, ale styl infrastruktury byl stejný. Město stoupalo výše a výše, až se dostalo na oběžnou dráhu.
Carterová: “Shepparde, Wraiti se nesmí dostat k Atlantidě. Nemá ani jedno ZPM, a tak se nemohou bránit.“
Sheppard: “Rozumím, jsme čtyřicet sekund od čtyř kontaktů. Apollo se blíží k nám.“
Rodney: “A co s Apollem? Nemá dostatek energie. Úly ho dohoní.“
Carterová: “Rodney, můžeš na chvíli deaktivovat štít?“
Rodney: “Ano, na chvíli, ale proč?“
Carterová: “Apollo, tady Carterová. Vypínáme štít na komplexu. Vleťte do něj. Budete tam v bezpečí. Vysvětlování si necháme na později.“
Apollo dorazilo ke komplexu, který se vznášel na oběžné dráze. S wraitskými úly v zádech proletělo štítem a schovalo se uvnitř. Za několik málo vteřin dorazily nepřátelské kontakty na dostřel.
Rodney:“Shepparde, máš energie, kolik jen chceš. Pusť se do nich.“
Sheppard v křesle se začal soustředit a za okamžik začaly z pod štítu vylétávat ohromné zelené pulzy, které se s ohromnou efektivitou začaly zakusovat do boku jednoho z úlů. Wraiti neotáleli a opětovali palbu. Štít na komplexu držel a Sheppard nepřestával pálit. Účinnost zbraní byla nekompromisní. Stačilo deset výstřelů a první úl se zmítal v plamenech. Wraiti již ve třech nebojácně kropili štít, který se zdál neproniknutelný. Ze zbraňových baterií nyní vyletěly dva zelené paprsky, které se nakonec roztříštily a trup wraitského úlu, ten nápor nevydržel a rozletěl se na desítky kousků. Zbylé dva úly čekal podobný osud. Zbraňové baterie neúnavně pokračovaly a zbylé dva úly byly za méně jak minutu roztrhány. První úl protnul v oblasti hangárů dlouhý energetický paprsek, což mělo za následek sekundární exploze šipek. Celá tato skáza vedla ke zničení lodi. Poslední úl se snažil z předem prohrané bitvy utéci, bohužel pro jeho posádku, Sheppard byl proti. Zažehnul motory a za doprovodu neustávající palby zlikvidoval i poslední nepřátelský kontakt. Na oběžné dráze se povalovaly pouze trosky. Sheppard byl potěšen vítězstvím, avšak Carterová se svým týmem zažívala v místnosti, ve které pracovala jinou situaci. Z přístroje začaly vylétávat vysokonapěťové energetické výboje a přístroje v mžiku zkratovaly.
Rodney: “Sam, úly jsou zničené. Sam? Slyšíš? Sam jsi tam?… Shepparde, Carterová se nehlásí. Senzory mně v místnosti, kde se nacházela, ukazují jednu nestabilní známku života. Běž to zkontrolovat. Když Sheppard dorazil, nemohl uvěřit svým očím.“
Pokračování příště!
jenom doufám že to přežila Carterová
