Tak tady máte ten příběh...a že jsem se trefil na 1.7.2011
Úvod-rok 2036
Na Zemi poletovali ptáci, listí šelestilo, potůčky hučeli, ale na obloze se najednou mihla fregata Nero a doprovázeli ji čtyři stíhačky F-202-X, vystoupali k hranicím vesmíru kde se připojili ke Bc-304 Kuzněvovi a Bc-304 Brahmaputře
Na palubě Nera
Velitel Smith : zavolejte Kuzněva že k nim už letíme.
1.důstojník: ano pane a kde máme vyzkoušet MEW děla?
Smith: vyzkoušíme to u Jupitera,tam létá maketa BC-304
1.důstojník: dobrá.
Na Brahmaputře
Velitel Elgersma: otevřete komunikační kanál na Kuzněva.
1.důstojník: Ano pane
Velitel Elgersma: Kdy můžeme vstoupit do hyperprostoru? začínám být dost ospalý
Velitel Kuzněva Rurikov :Tak počítejte že za asi pět minut můžeme
Smith
Po pěti minutách
Otevřela se tři hyperokna a lodě do nich vstoupili s velkou ladností a po třech minutách vystoupili na orbitě Jupitera
Smith: Začnete nabíjet to dělo
1.důstojník: Rozkaz pane, děla budou nabita do půl minuty
Po odmlce Smith: jsou nabita?
1.důstojník: ano.
Smith: začnete zaměřovat tu loď a střelte.
1.důstojník: je zaměřena a střílím.
Najednou děla neslyšně zaduněla vesmírem a vyletěli z nich dvě bílé střely které narazily do makety a okamžitě ji zničily
Smith: ty vado to má takovou sílu?
1.důstojník: ano, je dvakrát silnější jak ty asgardské paprsky
Smith: tak pošlete zprávu Zemi a letíme na základnu Scylla
A otevřela se zase znovu tři hyperokna a vletěli do nich…
Mezitím na Atlantis
Lorne: Mckay jak vám jde jde výzkum toho nového pancéře?
Mckay: Mno abych řekl pravdu,když tím obalíme loď, tak bude prakticky nezničitelná lasery ale bude velice zranitelná pomalu letícími náboji které půjdou od jejich stíhačů.
Lorne:A jak to pojmenujeme?
Mckay: mě napadlo Mckayum.
Lorne: a co takhle Lornium?
Mckay: Mám lepší.
Lorne: Jenom nezpychnete.
Mckay: A ještě jsem vám zapomněl říct další nevýhodu,ten materiál je velmi vzácný takže na jednu loď byste potřeboval polovinu hvězdného systému třídy Q
Najednou přišel Sheppard: jaká třída Q?
Mckay: Jedna hvězda typu H a devět planet třídy K
Sheppard: Jaká zase H a k? nebo ti dám citron do huby, když budeš vymýšlet takové názvy
Lorne: Nebo rovnou celý citrusovník?
Mckay: Moc vtipné.
Asgardská soustava Norin-před třiceti lety
Již několik týdnů dvě lodě sledovaly z nízké orbity hroutící se gravitační pole plynného obra v Asgardské soustavě Norin. Ojedinělý pokus zažehnout vodíkovou atmosféru jedné z největších planet v této Asgardy nově kolonizované soustavě však začal nabírat nečekaný směr. Zatím co pravidelná a soustavná palba tricobaltových torpéd z Oddysey do héliového jádra obra měla zažehnout termonukleární reakci, která měla planetu proměnit v malé slunce dodávající energii pro blízké planety ve vnějším prstenci soustavy, dělo se něco neočekávaného. Jádro planety se začalo zmenšovat a vnější vodíkové vrstvy se uvolňovaly z jejího gravitačního pole. Stále častěji oběma plavidly otřásaly malé protuberance a elektromagnetické vlny narušovaly nejen komunikační kanály obou lodí, ale také jejich vnitřní systémy. Za několik posledních hodin se intenzita vyzařované energie z planety stále zvyšovala.
Kapitán Wellsová: Poručíku Rileyi, volejte Midran! Pokynula s rostoucím znepokojením kapitán Wellsová, když další pretuberance otřásla natolik, že kovové přepážky Oddysey zasténaly hlubokým skřípěním.
„Lenare, neměli bychom se od planety raději vzdálit?” Oslovila velitele Asgardské lodi, když se jeho tvář objevila na hlavní obrazovce můstku.
Lenar: Podle našich propočtů se neděje nic znepokojivého. Vnitřní proces přeměny planety postupuje tak jak jsme očekávali.
Wellsová: Skutečně? Vykřikla jízlivě, pokud se nemýlím, očekávali jste zážeh jádra již před dvěmi dny, Lenare. Tvrdil jste, že se jádro planety vznítí zcela přirozeně. Ale to co se děje bych jako přirozené nenazvala.
Lenar: Došlo k několika odchylkám od předpokladů, ale vše probíhá tak, jak by mělo.
Hallová: Další uvolnění protuberanční vlny, kapitáne, vlna nás zasáhne za dvacet vteřin.
Wellsová: Příďové štíty na maximum! Motory plný impuls na zpětný chod!
Wellsová:. Takže vše probíhá jak by mělo, hm?” Zvýšila hlas, když se její pozornost obrátila zpět k obrazovce.
Wellsová: Lenare, jestli to přežijeme, přísahám, že s vámi nepromluvím ani slovo.
„Asgardská loď míří přímo na nás!” „Lenare!” Roztřesený obraz se na malý okamžik proměnil v čistý šum, když byla komunikace mezi plavidly přerušena. Zlomek vteřiny poté vnější senzory zobrazily rudozlatý záblesk, když se plynný obr roztrhl v mohutné explozi. Šoková vlna zachytila Wellsová: obě plavidla netušenou silou a pohybovala jimi jako s hračkami do nitra červí díry. Let připomínal děsivou jízdu na horské dráze, jejíhož řízení se ujal šílenec. Záplavy jisker ze zkratujících přístrojů zalévaly celý můstek a hrozivé skřípění připomínalo bolestné steny umírající lodi. Okno červí díry se opět otevřelo doslova na poslední chvíli. To nejhorší však mělo přijít. Asgardská loď byla příliš blízko na jakýkoli pokus o úhybný manévr. Mohutný náraz utrhl velkou část zádi Oddysey a zničil gondolu motoru Asgardského křižníku.
Wellsová: Stabilizační trysky a inerciální tlumiče na maximum!” Zavelela Wellsová, když se loď nekontrolovatelně začala otáčet kolem své osy. Na hlavní obrazovce se prudce měnil obraz toho, co senzory během rotace zaznamenávaly. Zářící hvězdy v temnotě vesmíru, odtržené trosky zádi obou plavidel, Asgardskou loď stabilizující svůj pohyb a oceány pokrytou planetu, k jejíž atmosféře se nezadržitelně blížili.
Wellsová: Hallová!
Hallová: Snažím se, kapitáne!
Náhle zastavení je téměř smetlo z křesel na podlahu.
Hallová: Asgardská loď nás zachytila vlečným paprskem. Stabilizujeme se.
Wellsová: Jaké jsou škody?
Hallová: Hlavní motory a pomocné motory na zádi jsou pryč. Zbývají nám jen manévrovací trysky. Paluby šest až dvanáct mají síť trhlin po celé délce lodi. Ztrácíme vnitřní atmosféru:
Wellsová: Zavřete bezpečnostní přepážky a oddělte zbytek Oddysey od poškozených palub.
Hallová: Ještě stále je tam několik osob, kapitáne. Zabijete je.
Wellsová: Jestli je neuzavřete hned, zabijete nás všechny.
Několika rychlými pohyby prstů po zuřivě blikající konzoli vykonala Hallová její příkaz, než bezmocně skryla ústa ve svých dlaních.
Riley: Volá nás Asgardská loď.Na obraz.” Pokynula Wellsová.
Lenar: Vaše loď utrpěla značné škody...
Wellsová: Nejen loď, Lenare, přišla jsem o několik členů posádky. Co jste to tam k čertu dělal?” Lenar: Velmi mne to mrzí. Midran však byla stejně neovladatelná jako Oddysey.
Wellsová: Nemyslím tohle. Myslím v soustavě Norin.
Lenar: Bohužel v této chvíli nemohu říci, co se přesně stalo. Mohu jen předpokládat, že jádro planety nebylo tak stabilní, jak jsme se domnívali.
Riley: Kapitáne.
Wellsová: Ano?
Riley: Nevím, jestli mohu věřit senzorům, ale podle nich jsme v okrajovém prstenci galaxie MCV-283
Wellsová: Cože?
Lenar: Je to skutečně tak.
Riley: Ač je to nepravděpodobné, se asi také nacházíme v soustavě Caia.”
Wellsová: Caia? Nikdy jsem o ní neslyšela.
Caia. zvedl ukazováček s vážným výrazem Lenar,
Lenar: Je soustava, kterou kdysi podle starých příběhů našich předků obývala rasa zvaná Enoliané. Byla to vysoce rozvinutá a vyspělá civilizace. Mnohem starší, než je ta naše. Obývali jedinou planetu této soustavy po celé desítky tisíc let. Tu, na kterou se právě díváte. Z nějakého důvodu však téměř během jediného dne zmizela celá civilizace Enolianů. A když se naši předkové nebo Antikové sem pokusili dostat, z nějakého důvodu se vždy ocitli zpět tam, odkud přilétli. Jen jediná Antické loď se pokusila odeslat krátkou zprávu poté, co se sem nakonec přece jen dostala. Bohužel, obdrželi jsme jen část zprávy a to s přesnou polohou domovské planety Enolianů. Z bezpečnostních důvodů byly všechny další pokusy o jejich nalezení ukončeny. Je to už více než dvacet tisíc let. Od té doby tu nikdo nebyl.
Wellsová: Až teď, takže to na co se díváme, je jejich domovská planeta?
Riley: Ano, toto je...
Proud jasného, bílého světla na pouhé mrknutí oka zaplavil můstky obou lodí. Když se opět rozplynul, nemohli uvěřit vlastním očím. Dvě ohromné sochy před pylony nějakého chrámu směrovaly hroty kopí svírajících ve svých rukou přímo na ně. Vysoká a štíhlá brána před nimi zářila ve slunečním světle jako stříbrná plocha zrcadla. Bujná vegetace již dávno pohltila to, co dávno muselo být překrásným parkem okolo chrámu zbudovaného na vrcholku nevysoké hory. A dole pod nimi se rozprostíralo překrásné město, které jako kdyby přímo někdo vytrhl z antické doby pozemského světa.
Lenar: Toto je chrám bohyně Lantashi Menor, jsme v hlavním městě domovské planety Enolianů, Enolii...Nikdy jsem si nepomyslel, že by ji ještě někdo mohl spatřit.
Wellsová: To vy jste nás sem přenesl?
Lenar: Ne,” odpověděl Lenar. „Ještě stále musí pracovat automatické transportní zařízen někde tady na planetě. Ale již zřejmě chybně. Měli bychom být před palácem Enolijských králů a královen, a ne tady.
Wellsová: Takže tohle, je chrám nějaké bohyně, ano?
Lenar: Není to ledajaký chrám, kapitáne. Chrám Lantashi Menor ukrýval veškeré vědomosti a znalosti Caiuranů za více než dvěstě tisíc let. Je v něm ukryto celé vědění nejvyspělejší civilizace v této galaxii.
Riley: Skutečně? Tak to bychom tam mohli najít něco, čím spravíme Oddyseu. Pronesl s rostoucím zájmem. S poslední ozvěnou jeho slov odrážející se od brány chrámu, k nim oči soch vyslaly úzký pruh světla.
Wellsová: Co je to?
Lenar: Zřejmě nás skenují. Chtějí vědět kdo jsme.
Riley: Vědět? Řekl jste, že planeta je dávno opuštěná, tak kdo…
Lenar: Zřejmě automatické bezpečnostní systémy. Jakmile paprsek po jejich tělech pozvolna několikrát klesl a zase vystoupal, opět je obklopilo jasné světlo, které je přeneslo zpět na paluby jejích lodí.
Hallová: Otevřelo se okna červích děr, kapitáne.
Wellsová: Okna? To je přece nemožné.”
Hlavní obrazovka k nim přenášela obraz z vesmíru, jenž do této chvíle všichni považovali a nemožné spatřit. Dva rotující víry červích děr jen několik mil od sebe.
Hallová: Odněkud z orbity planety se na nás zaměřují nějaké zdroje energie, kapitáne.
Wellsová: Pokuste se zvednout štíty na levoboku!
Hallová: Nemáme dost energie ani... Poslední slova majora Hallové splynula v rázové vlně hlasitého šumu. Obě plavidla v neuvěřitelném zrychlení vlétla do červích děr. Tentokrát však průlet trval jen několik vteřin. Několik vteřin naprosto hladkého letu. Téměř se zdálo, že loď stojí na místě a subprostor kolem nich plyne jako rozbouřená řeka. Když se z něj opět vynořili, Oddysea se vznášela na nízké orbitě kolem Země. Po Midranu nebylo na senzorech ani stopy. Bylo zřejmé, že neznámý proud energie vyslal obě plavidla k jejich domovských světům. Bylo to nemožné, ale překonali vzdálenost dvaceti miliónů světelných let v několika vteřinách. Hlavní obrazovka se opět aktivovala, a na posádku Oddysey zhlížela více než překvapená tvář Generála Hammonda
Hammond: Vítejte doma,Oddysey. Může mi někdo z vás říct, čeho jsme to my tady dole právě byli svědky?”
Kapitán Wellsová jen pochybovačně zavrtěla hlavou.
Wellsová: Tomu nebudete věřit, Generále.
Uplynulo několik dnů, než nejvyšší velení s požehnáním prezidenta rozhodlo, že Enolia může být doslova bohatstvím. Pokus o návrat do soustavy Caia započal....
Na orbitě Země-Současnost
Na orbitě Země panoval značný zmatek, protože se flotila o počtu dvanácti BC-304 a jedné obrovské kulovité stanice Jormung se připravovala na skok do hyperprostoru.
Najednou ve všech lodích zazněl mohutný hlas admirála Pequota: Nechť se lodě dostaví do mol jedna až dvanáct, odlet za 30 minut! A následně na stanici přicházela tato hlášení:
Warrior připojen, molo jedna.
Ionic připojen, molo dva
A takhle dále to pokračovalo dokud všech 12 lodí nebylo připojeno.
Pequot: důstojníku začněte s předletovou přípravou
Důstojník: ano pane, začínáme zahřívat hypermotory
Navigační důstojník: Skok za 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, skok!
A najednou kulová stanice o velikosti čtyř kilometrů vstoupila rychle a ladně do hyperprostoru, kde zůstane asi tak dva měsíce než vystoupí v galaxii MCV-283 kde byla ukryta soustava Caia
tak...doufám že mě za toto neukamenujete...

a potřeboval bych někoho kdo mi navrhne proporce lodí a jejich obrázky...nejsem arcitekt a kdybych to měl dělat já tak to bude vypadat jako spíše gel než loď...