SGA - Co by kdyby (20. díl)

Zase chyba, jak minule:

oddematerilizováni rematerializováni

Dobrá časť.
Študentka ako vyšitá.

Skvělej dodatek, ale wraithi se nerozmnožují pomocí sexu. Kdyžtak se podívej na díl 4x12, je to tam vysvětleno, já si to už moc nepamatuji.

toto je fan fikce vlastna tvorba a nieje to tak ako v serialy

V dílu 4x12 Rodney říká: That's what it looks like. The Queen secretes genetic material which gets distributed through the structure into those pods. Presto – new-born Wraith. (Vypadá to tak. Královna vylučuje genetický materiál, který se touhle konstrukcí šíří ke kokonům. A bác, novorozený wraith.)
Ale už se nezmiňuje o tom, že ten genetický materiál musí být čistě jen královnin. Vycházím z úvahy, že je na půl královnin a na půl wraitha (já sázím na toho v tom černém kabátě, jak se tam pořád motal). Prostě mi to přijde logičtější a nějak se ten wraithův genetický materiál do královny dostat musel...

Vzkříšení
Na Atlantis byl opět klidný den. John se procházel po chodbách a to za jedním jediným účelem. Měl po misi, která proběhla klidně, objevili nový národ, který byl asi stejně vyspělý jako Athosani. Nabídli jim pomocnou ruku a oni jim za to nabídli zásoby potravin.
John zahnul do další chodby a uviděl cíl svého hledání Shiny. Stála u nějaké elektrické rozvodny a něco zde opravovala. Jako případná technická síla patřila do skupiny, která teď na Atlantis, měla jako jediná pořádně, co dělat. Po bouři a nežádoucím pobytu Geniů mělo město pár poškození, které se museli opravit, a to co nejdříve.
,,Ahoj,“ upozornil John Shiny na svoji přítomnost po moudré úvaze, že překvapit wraitha by nebylo zrovna rozumné.
,,Ahoj Johne,“ pozdravila Shiny a pootočila hlavou, aby si viděli do očí.
,,Ty máš na sobě moje věci,“ John překvapeně zvedl jedno obočí, když si uvědomil, že Shiny má na sobě jeho černé tričko s krátkým rukávem ledabyle zauzlované na břiše a jeho kalhoty zkrácené nad koleny, ,,a ustřihla jsi mi kalhoty.“
,,Nevěděla jsem, že ti to bude vadit. Ty ostatně taky nosíš moje věci a po tom co mi ta bomba zlikvidovala moje nejlepší oblečení, něco nosit musím a navíc ty si můžeš nové oblečení sehnat, já ne. A ustřihla jsem je proto, že tady hodně žen nosí krátké kalhoty a to jsme v úlu nesměli, tak jsem to chtěla zkusit.“
,,Nesměli?“
,,Rozptylovali by jsme pěšáky od práce,“ protočila Shiny oči v sloup.
,,Tak to chápu,“ usmál se John a přešel k Shiny, aby si ji mohl přitáhnout k tělu, ,,jak si to myslela s tím, že nosím tvoje věci?“
,,Máš na sobě moje tričko a nebo na Zemi běžně nosíte trička s nápisy wraithi vedou?“ přeložila Shiny nápis ve wraithštině na tričku, které měl John na sobě.
,,Aha,“ ušklíbl se John a rychle si převlékl tričko na opačnou stranu. Pak si však všimnul skvrny na dolním rohu trička a pokusil se jí rychle očistit rukou.
,,To dolů jen tak nedostaneš,“ povzdychla si Shiny.
,,Proč od čeho to je?“ zaváhal John a na chvíli zvednul hlavu.
,,No víš jsem trošku šmudla, a když se nakrmím…,“ Shiny naznačila otření si ruky o vnitřní stranu trička. John si okamžitě chtěl tričko převrátit na opačnou stranu, ale pak mu došlo, že tam je onen nápis, a tak to se zjevnou nelibostí nechal tak.
,,A co to tu děláš?“ zeptal se John a pohodil hlavou ke zdi, z které vysely dráty.
,,Ale jen prohlížím nějaké technické rozvody,“ odpověděla Shiny.
,,Proč nepracuješ se Zelenkou a McKayem. Pokud vím, zrovna opravují něco na druhé straně města.“
,,No… víš… Zelenka dostal chřipku a ztratil hlas. No a nějakého idiota napadlo dát mu tabulku. Takže teď za všemi leze a máchá jim tabulí před nosem. A Rodneyho snad vysvětlovat nemusím,“ ušklíbla se Shiny.
,,Tak proto mě doktor May tři hodiny otravoval s tím jestli se mnou nemůže na misi,“ usmál se John.
,,No jo. Každý se snaží Zelenkovi uniknout, jak může. Ale ne všichni mají takové štěstí,“ přidala svůj úsměv Shiny a pak změnila téma, ,,víš co je zajímavé?“
,,Co?“
,,Všechny životně důležité systémy jsou v pořádku.“
,,Jak to myslíš? To je snad dobře, ne?“ znejistěl John.
,,Je, ale je to zvláštní. Atlantis byla pod vodou deset tisíc let a nic. Žádná vážná poškození a dokonce systémy, které by měli být špinavé a zanesené jsou téměř čisté, jako by je někdo nedávno vyčistil,“ vysvětlila Shiny.
,,Možná, že se pod vodou, tak neznečišťují a nebo to Antici nějak vykoumali než město potopili,“ zapřemýšlel John.
,,Možné to je, ale… pořád z toho mám divný pocit. Nemám ráda záhady,“ přiznala se Shiny a sklopila oči.
,,Neboj McKay na to přijde,“ usmál se John a položil ruce na Shinin zadek, ,,ty sis vycpala zadek.“
,,No, ze zbylé látky z kalhot,“ přiznala Shiny.
,,Ty se mi snad zdáš,“ zvednul John Shininu bradu tak, aby jí viděl do obličeje, ,,co kdybychom šli do našeho pokoje?“
,,Už zase?“ nadhodila Shiny rádoby znuděně.
,,Já vím, po těch Geniích ten sex za moc nestojí,“ nadhodil John ironicky.
,,Cože?“ rádoby se urazila Shiny a lehce kopla Johna do kolena a oba dva se rozesmáli, ,,počkej chvíli. Ještě to tu dodělám.“
,,Jak dlouho ti to bude trvat?“ zeptal se John a zablokoval Shiny jakoukoliv možnost úniku z jeho objetí.
,,Asi hodinu,“ odhadla Shiny.
,,Skvěle,“ povzdechl si John a pustil Shiny k práci, protože ji už znal natolik, aby si mohl být jistý tím, že ji jen tak nepřesvědčí, ale vzdát to nehodlal. Chvíli jí nechal dělat si svou práci a pak k ní zezadu přistoupil a obtočil jí ruce kolem boků. Nedělal si sice přehnané naděje, ale očekával alespoň minimální odezvu od jejího těla. Když se nic nestalo, tak schoval svůj obličej do jejích vlasů. Voněla něčím co nedokázal k ničemu přirovnat, ale vonělo to krásně. Své ruce zvedl výš po jejím těle a obkroužil její křivky. Shiny se ani nepohnula, což v Johnovi vzbudilo pocit nejistoty. Nevěděl, že nepohnout se stojí Shiny velké úsilí. Věděla, že jakýkoliv pohyb, byť i sebemenší zachvění, by v Johnovi vzbudil pocit naděje a pak by už nepřestal a s prací by byl konec, zase.
John se na chvíli zamyslel a pak si vzpomněl na okamžiky, kdy s Shiny ležel v posteli a ona mu bez jakéhokoliv důvodu začala hladit břicho. Vzal si z toho příklad a sjel se svou levou rukou na Shinino břicho a pod tričko. Levou, protože z jistých wraithských zdrojů věděl, že wraithi podvědomě vnímají pohyby pravé ruky, nejspíše z instinktu, velice pečlivě. Jakmile jednou obkroužil kolečko, Shiny se napjala a už nedokázala nic předstírat. John si ji otočil obličejem k sobě a začal jí rty přejíždět ty její. Nechal ji, ať si obtočí nohy kolem jeho pasu a pak se s ní otočil a opřel ji o zeď. Přitom se ozvala dutá rána.
,,Slyšel si to?“ zeptala se Shiny, trochu vyvedená z míry. John jen přikývl, spustil Shiny na zem a popadl velký hasák, který ležel u Shininých věcí. Rozmáchl se s ním a uhodil do zdi, o kterou před chvílí opřel Shiny. Opět se ozvala dutá rána, ale nyní o poznání hlasitější.
,,Něco je za tím,“ konstatoval John a položil ruku na stěnu.
,,Podle plánů by tam, ale nic být nemělo,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Pak by jsme se tam měli podívat,“ usoudil John, zvedl něco co mohlo posloužit jako provizorní páčidlo a zasunul ho mezi desky ve zdi.
,,Raz, dva, tři,“ John zabral, ale nic se nestalo. Jakmile se podíval na Shiny, došlo mu proč. Jen tam stála a koukala na něj jako na blbce, ,,no tak na teď.“
,,Teď,“ křikla Shiny a oba se zapřeli o improvizovanou páku. Chvíli to trvalo, ale deska se uvolnila a s hřmotnou ránou dopadla na zem. Zpoza ní se vychrlil oblak prachu a jakmile se rozptýlil, byla vidět jen prázdná černá díra. John popadl baterku a v jedné ruce s ní a v druhé s pistolí vešel do díry.
,,Pojď sem,“zavolal John na Shiny jakmile si uvědomil, že nešla za ním.
,,Nejdu. Je tam prach a zašpinila bych si boty,“ odpověděla Shiny.
,,No tak,“ protočil oči v sloup John a přehodil si baterku tak, aby mohl Shiny podat ruku. Shiny se zrovna dvakrát nechtělo, ale nakonec Johnovu ruku chytila a vlezla do černé díry. Byla to malá neudržovaná místnost, ve které ležely tři stázové komory. Shiny si půjčila Johnovu ruku a zapnula s ní jeden z počítačů.
,,Jeden je mrtví, ale zbylí dva ještě žijí,“ řekla nahlas Shiny to co vyčetla z počítače.
,,Jak tu můžou být dlouho?“
,,Asi… deset tisíc let,“ odpověděla Shiny.
,,Takže Antikové,“ konstatoval John, ,,ohlásím to vysílačkou.“
,,Počkej, tohle je zajímavé. Komory jsou nastavené, tak že je probudí každých šest set let. Takže každého ob dvě stě let! Proto nebylo zařízení na Atlantis v tak dezolátním stavu, v jakém mělo být. Tihle se o ně měli starat,“ vysvětlila Shiny Johnovi, ale když se na něj podívala, tak on se s nečitelným výrazem díval někam za ni. Shiny se otočila, ale to co uviděla jí vyrazilo dech.
Poslední stázová komora byla otevřená a před nimi stál velmi starý muž s dlouhými bílými vlasy a vousy, který už jen s velkým úsilím stál na nohou. Muž řekl něco anticky, čemu John samozřejmě vůbec nerozuměl. Překvapení bylo, že mu Shiny odpověděla.
,,Ty umíš anticky?“ zeptal se John překvapeně.
,,Ano. Plynně i psát. Učili jsme se to ve škole,“ odpověděla Shiny.
,,Co to říkal?“ zajímal se John.
,,Řekl, tak jste to tedy dokázali a já jsem se zeptala, co dokázali,“ vysvětlila Shiny, ale v tom stařík opět něco řekl.
,,Říká, že wraithi nakonec Atlantis objevili, ale neví, co s ním hodláme dělat, když je tak starý,“ přeložila Shiny.
,,Řekni mu, že to, tak není, že Atlantis objevili lidé ze Země a že ty jsi přítel,“ řekl John a Shiny vše přeložila. Stařík se usmál a něco prohodil.
,,Copak wraith může být přítel?“ přeložila Shiny téměř okamžitě.
,,Řekni mu, že může,“ rozhodl John a Shiny to starci přeložila. Stařík něco odpověděl, ale Shiny na něj hned něco vyštěkla. Stařík po chvíli odpověděl klidným hlasem a Shiny se zarazila.
,,Co říkal?“ zajímal se John.
,,On se mi omluvil,“ objasnila Shiny stále zaraženě.
,,Proč?“ zajímal se John.
,,Za něco co udělali, ale to už je velice dávno,,“ otočila Shiny hlavou ke staříkovi a lehce se na něj usmála.
,,Dobře, zkus z něj něco vytáhnout. Já jdu zavolat Becketta. Myslím, že by se na něj měl podívat doktor,“ usoudil John a vyšel na chodbu zprovoznit vysílačku. Shiny se zatím vydala ke staříkovi.
,,Jste unavený?“ zeptala se Shiny anticky.
,,Ano, ale to je stářím. To ty nikdy nezažiješ,“ odpověděl stařík.
,,Nechcete si sednout,“ ukázala Shiny na něco, co mohlo posloužit jako lavička.
,,Ano, to bych rád,“ přikývl stařík a dobelhal se k rádoby lavičce.
,,Kolik je vám vlastně let?“ zajímala se Shiny.
,,Byl jsem mladík, když jsem do té věci vlezl, a teď,“ mimoděk se podíval na své ruce, ,,ani nevím, jak dlouho jsem tam byl.“
,,Asi deset tisíc let.“
,,Deset tisíc let. To je dlouhá doba. Jak jsi stará?“
,,Sedmdesát let na planetě Zemi asi. Vy jste měli za úkol Atlantis udržovat?“
,,Ano. Byl to rozkaz. Rozkaz, který mi sebral celý život,“ hořce se pousmál stařík.
,,To jste nemohli odmítnout?“
,,Říkali, že se vrátí. Brzy,“ tupě se zahleděl stařík.
,,Nám také něco slíbili. Dohodu,“ hořce se pousmála Shiny, ,,a pak ji zabili. První královnu. Pramatku všech.“
,,Omlouvám se. Kdybych o tom mohl rozhodovat nesouhlasil bych,“ zamyšleně stiskl rty stařík.
,,Vždyť už jste se mi dnes jednou omluvil,“ usmála se Shiny.
,,Ten muž je tvůj přítel?“ zeptal se stařík, aby změnil téma.
,,Můj chlapec,“ lišácky se usmála Shiny.
,,Chlapec? Vy se už nekrmíte na lidech?“
,,Krmíme, ale lidé ze Země přišli na alternativu.“
,,Účinnou alternativu?“
,,Lidé jsou lidé, ale…,“ zamyslela se Shiny.
,,Ty ho miluješ, viď?“
,,Ano,“ přikývla Shiny.
,,Byla jsi už na Zemi?“
,,Ne. Wraith na Zemi je bláhovost a vlastně ani nevíme, jak se tam dostat.“
,,Brána nefunguje?“
,,Nemáme dostatek energii.“
,,Mohli byste...,“ začal stařík, ale náhle se rozkašlal a sesunul k Zemi.
,,Johne! Johne! Něco se děje,“ zakřičela Shiny, ale už anglicky.
,,Co se děje?“ přiběhl John zpět, a když uviděl staříka v křečích popohnal Becketta vysílačkou a pokoušel se staříkovi pomoci první pomocí, ale doktor Beckett už mohl jen konstatovat smrt.
,,Tak probudíme toho druhého,“ rozhodla doktorka Weirová po asi hodinové debatě s McKayem a Sheppardem s částečným přispěním Zelenkových komentářů na tabulce, kterou neustále držel v ruce.
,,Ale co překladatel. Nikdo na Atlantis neumí tak obstojně anticky, aby mohl mluvit plynně ani já,“ namítl McKay.
,,A co Shiny?“ navrhl John.
,,Nemůžu nechat wraitha domlouvat se s Antikem. Nevíme co mu řekne,“ zavrhla návrh doktorka Weirová.
,,A co kdyby u toho byl doktor Müler,“ukázal doktor Zelenka na své tabulce.
,,Možná. Zavolejte mi doktora Mülera,“ rozkázala doktorka Weirová. Trvalo to jen pár minut a doktor Stephan se objevil v místnosti. Potom co mu doktorka Weirová vysvětlila situac, souhlasil.
Doktor Beckett už stál v nově objevené místnosti a zkoumal funkčnost stázových komor. Kolem první, v které bylo již jen mrtvé tělo, stál shluk asi pět vědců, kolem druhé, z které vylezl stařík, nestál téměř nikdo a u třetí, kterou se právě doktorka Weirová rozhodla otevřít, soustředil svou pozornost Beckett.
,,Jak to vidíte?“ zeptala se doktorka Weirová jakmile vešla do místnosti.
,,Myslím, že to přežije,“ konstatoval Beckett, ,,můžeme ho probrat.“
,,Připraveni,“ otočila se doktorka na Stephana a na Shiny a ti jen přikývli.
,,Dobře, proberte ho,“ rozhodla doktorka. Doktor McKay přešel k ovládacímu zařízení a spustil ho. Stázová komora se začala pomalu otvírat, až se v ní probudil starý muž. Byl asi tak starý jako stařík, který vylezl z té předešlé, ale tento byl v daleko lepší fyzické kondici. Seschlý obličej mu lemovali polodlouhé šedé vlasy a vousy mu spadaly k hrudníku. Hnědýma očima rychle přejel po místnosti a zarazil se na Shiny. Rychle si přejel jazykem po seschlých rtech a trpce se usmál: ,,To jste slepí a nebo toho wraitha nevidíte.“
,,Tak tomu jsme rozuměli,“ zareagoval Stephan na antikovu větu v angličtině.
,,Dobrý den. Já jsem…,“ začala doktorka Weirová, ale byla přerušena.
,,Vy se bratříčkujete s wraithy?“ přerušil jí Antik.
,,Je to jinak než se zdá,“ pokusila se vysvětlil situaci doktorka.
,,Opravdu a jak?“ pohrdavě si odfrkl Antik.
,,Rozhodla se nám pomoci.“
,,Snížit stavy populace?“
,,Nenechám se tu urážet. Odcházím. Stejně mě tu momentálně nepotřebujete,“ konstatovala Shiny a otočila se k odchodu.
,,Jen vypadni. Stejně jsi jen omylem,“ procedil skrz zuby Antik.
,,Jo a že vás ten omyl vykopal z galaxie, co?“ otočila se Shiny a s nebývalým temperamentem mrskla ta slova Antikovi do tváře.
,,Odešli jsme dobrovolně. Bylo to tu už moc poskvrněno tou vaší existencí,“ pohrdavě pronesl Antik.
,,Pokrytci. To vy jste špína. Nejdříve nám vyhlásíte válku do posledního muže a jakmile začněte prohrávat, tak okamžitě chcete být velkými kamarády, co? Pokrytci!“ zakřičela Shiny a pak prudce vykráčela z místnosti.
,,Můžeme se Vás zeptat na pár věcí?“ zeptala se doktorka jakmile Shiny zmizela z dohledu, ale Antik neodpověděl, ,,potřebujeme vědět něco víc o Atlantis.“ Antik opět neodpověděl a doktorce už se z něj nepodařilo nic dostat.
,,Elizabeth,“ zaklepal doktor Beckett na kancelář doktorky Weirové a vstoupil.
,,Ahoj Carsone. Jak se má ten Antik? Už něco řekl?“ povzdechla si doktorka a zvedla hlavu, kterou měla doteď položenou v dlaních.
,,Má se dobře. Může žít ještě několik let, ale nezdá se být moc sdílný,“ odpověděl doktor a položil doktorce ruku na rameno, ,,co tě trápí?“
,,Všechno. Nevím jestli jsem neudělala chybu,“ přiznala se doktorka.
,,Chybu? S tím Antikem?“ znejistěl Beckett.
,,S Antikem, se Shiny, s Atlantis, se vším,“ povzdechla si doktorka.
,,Já si myslím, že jsi skvělá. Vážně. Kdokoliv jiný by tu tíhu zodpovědnosti neunesl a ty ji zvládáš přímo bravurně,“ usmál se doktor na doktorku.
,,Myslíš?“
,,Já to vím,“ stisknul doktorce rameno silněji a dodal jí tím potřebnou podporu.
,,Už něco řekl?“ zeptal se Ford Johna, který Antika hlídal.
,,Ještě nic. Trucuje,“ přiznal John s pohledem na Antika, který seděl v nemocnici na jednom z lůžek a nejevil jakékoliv známky upovídanosti.
,, Každých šest set let se probudit a udělat celkovou kontrolu. Mě by to nebavilo,“ pousmál se Ford.
,,A koho jo?“
,,McKaye?“ pokusil se o vtip Ford a opravdu se mu to povedlo, protože John se pousmál.
,,Můžu dostat vodu?“ skočil jim do rozhovoru Antik.
,,Jistě,“ souhlasil Ford a naivně podal Antikovi sklenici s vodou, která ležela nedaleko jeho lůžka. Ten se však nenatáhl po vodě, ale nečekaným pohybem Forda ohnul a sebral mu zbraň, kterou měl založenou za páskem a postřelil s ní Johna a zbavil se i ochranky u dveří do nemocnice. Poté vypochodoval směrem k hlavnímu středisku technických rozvodů.
Shiny někdo zaťukal na rameno, když se otočila, zjistila, že je to Zelenka a držel v ruce tabuli s nápisem: Dobrá práce.
,,Díky,“ nuceně se na něj usmála a ten jí na oplátku slabě uhodil do ramene.
,,Děláš to špatně,“ opravila ho Shiny, čímž ho na chvíli vyvedla z míry, ,,ten palec si zastrč dovnitř a ránu veď obloukem. Ne rovnou od těla.“ Poradila Shiny Zelenkovi a nechala se ještě jednou praštit.
,,Dobře, ale tentokrát dej větší ránu,“ poradila Shiny a Zelenka to tedy zkusil znovu a tentokrát s větším úspěchem.
,,Vždyť je to primitivní,“ zaprotestoval Rodney a jen tak mimochodem ukázal svým kolegům jednu skvěle vedenou ránu pěstí do vzduchu.
,,No teď jo, když jsem vám to včera tři čtvrtě hodiny vysvětlovala,“ nedala se Shiny, ale v tom se ozval poplach a z vysílaček se ozval hlas podplukovníka Shepparda: ,,Ten Antik utekl. Míří směrem k technickým rozvodům.“
,,Autodestrukce,“ zhrozil se Rodney.
,,Poběž,“ popohnala ho Shiny a rychle vyběhla ze dveří. Jen marně za nimi doktor Zelenka máchal tabulí a poté se z hlubokým povzdechem vydal za nimi.
,,Co se děje?“ zeptala se Shiny jakmile dorazila k vchodu do hlavního střediska technických rozvodů.
,,Zavřel se tam,“ odpověděl Sheppard.
,,Ty jsi zraněn,“ všimla si Shiny Johnova prostřeleného ramena.
,,To je jen škrábnutí,“ ušklíbl se John, ale Shiny ho spražila nesouhlasným pohledem. Voják, který propaloval dveře, za kterými byl Antik zavřen, byl už téměř u konce, když se ozval varovný poplach spuštěné autodestrukce.
,,Spustil to,“ vykřikl Rodney.
,,Musíme to vypnout,“ okamžitě zareagovala Shiny.
,,Mám to,“ vykřikl voják jakmile se mu podařilo propálit dveře. Do místnosti se vřítilo asi pět plně ozbrojených vojáků a podařilo se jim Antika zneškodnit. Shiny se společně s Rodney vrhli k počítačům a začali autodestrukci rušit. Na jednom z počítačů byl vidět odpočet, který ukazoval prokletě málo času. V tom se v místnosti objevil Zelenka a něco rychle načmáral na svoji tabuli a ukázal to Rodneymu, ten ho však bez sebemenšího pohledu na tabuli ignoroval. Zelenka tedy přešel k Shiny, ale ta mu ihned řekla, že nemá čas, a když nepřestal odhodila ho na protější zeď, z čehož sice nikdo nebyl nadšený, ale v nastalém zmatku to nikdo nehodlal řešit.
,,Půl minuta,“ zahlásil jeden z vědců.
,,To nestihneme,“ zaprotestoval McKay.
,,Musíme,“ křikla na něj Shiny.
,,Patnáct sekund,“ ozval se opět vědcův hlas, ,,deset, pět, čtyři, tři, dva, jedna.“ Čas vypršel. Všichni v místnosti buď zůstali stát na místě a nebo si alespoň v rychlosti zakryli obličeje, ale nic se nestalo. Atlantis stála.
,,Ne, že by mi to vadilo, ale jak to že jsme celý?“ ozval se John.
,,Nevím,“ odpověděl Rodney úplně vyvedený z míry. To se, ale už Zelenka zvednul ze země a ukázal Sheppardovi svou tabuli a ten ji nahlas přečetl: ,,Nemohli jsme nechat Shiny pracovat tak blízko autodestrukce, a tak jsem ji na příkaz doktorky Weirové vypnul.“
,,A co to odpočítávání?“ zajímal se Rodney. Zelenka opět něco napsal na tabuli a nechal to Shepparda přečíst: ,,To už jsem nevypnul.“ Rodney se Shiny si jen hlasitě povzdechli.
,,Vy špinavci,“ ozval se Antik, který se pracně sbíral ze země, ,,nevyjde vám to. Atlantis nikdy nezískáte. Neudržoval jsem jí deset tisíc let, aby ji pak shrábla taková chátra.“
,,Odveďte ho do vězení,“ rozhodl John.
V následujících několika dnech se Johnovi podařilo vyzpovídat Antika tak, že z něj dostali dost důležitých informacích o Atlantis, z kterých byl doktor McKay a ostatní vědci nadšení, Shiny opět navštívila pevninu a upekla pro Zelenku medové košíčky jako omluvu za to, že ho odhodila na zeď a Ford se ponaučil, že ani staří lidé nejsou sto procentně bezelstní.
,,Co to tu děláš?“ zeptal se John Shiny, když jí našel v jejich pokoji balit.
,,Přistěhovalců jsme se zbavili, a tak se stěhuji zpět do vlastního pokoje,“ usmála se Shiny.
,,Ale proč?“ zaprotestoval John.
,,Zaprvé nejsem zvyklá s někým bydlet. My wraithi to prostě neděláme. A za druhé, tady se nedá spát,“ odpověděla Shiny a posadila se na postel připravena na dlouhý rozhovor.
,,Jak spát?“ nepochopil John a posadil se vedle Shiny.
,,Ze spaní se převaluješ, mumláš a chrápeš,“ objasnila Shiny.
,,Já nechrápu,“ protestoval John, ale po chvíli se opravil, ,,dobře, ale jen občas, a ty ze spaní kňučíš.“
,,To není kňučení. Já brečím,“ sklopila oči Shiny.
,,Proč?“ zvednul Shinin obličej John.
,,Víš někdy si vzpomenu na křižník a dojde mi, že kdybych tam tehdy byla, tak bych je možná dokázala zachránit. Možná ne všechny, ale pár určitě,“ Shiny opět sklopila oči, protože se jí do nich draly nežádoucí slzy a z úst jí začal unikat přerývavý pískot.
,,Možná se jim podařilo uniknout?“ utišoval ji John.
,,Ale proč by pak na té planetě byli jiní wraithi a kam by šli, proč by mi nedali zprávu,“ Shiny se musela zarazit, protože už přes pískot nebylo slyšet jejích slov.
,,Možná k tomu měli dobrý důvod,“ pokrčil rameny John.
,,Ty vždy věříš v to nejlepší možné, ale já nemám sílu věřit,“ povzlykla si Shiny.
,,Já ti tu sílu dám,“ řekl John a přiblížil se, aby ji mohl políbit. Byl to jen něžný polibek. Z jistého důvodu se ještě trochu obával políbit Shiny francouzským polibkem. Tím jistým důvodem byli její ostré zuby a její nepředvídatelné reakce.
Potom co se Shiny uklidnil a opět se sblížila s Johnem, vydala se do svého staronového pokoje. Otevřela dveře a položila svoje tašky na postel. Pak ale ucítila něčí přítomnost , a když se otočila spatřila vystrašeného vesničana, jak na ní vyděšeně hledí.
,,U Ga´Hoolu, další přistěhovalci,“ vztekle si dupla Shiny.

Pěkný díl a ten nápad s Antikem je skvělej. Těším se na pokračování.

Tiež súhlasím. Naozaj dobrá časť.

hi dnes večer sem asi za 5hod přečetl všechny díly. Ufff vyčerpávající. je toho opravdu hodně ale mohu říct že je to skvělá povídka. Je to úplně jiný šálek kávy než mám rád,ale povídka je napsaná skvěle. humor trocha akce i když pomálu. V prvních dílech se měl sice problém s tím neobvyklým párečkem. Pak sem si nějak zvykl. jenom škoda že ten zdílnější antik umřel mohly by se dostat dál s atlantidou. Jinak skus psát dál něco jiného pac podle mne más užasný talent a mohlo by to někam vést (((povede ))). Bohužel to co píšeš tet je jen pro lidi z tohoto fóra co si to oblíbí. (naka SG1, SGA nebo SGU moc lidi nezajima, což je ale jejich blbost ) Bohuzel to postihuje i nás. (zrušení SGU)

Nejspíše nadešel čas upozornit vás, že nejsem začínající autor, ale proč to píši. Osobně mám už pár věrných čtenářů a... no pár těch méně věrných. Když jsem začala psát tento příběh, většina z nich neměla o nějaké sg vůbec ponětí a malé procento si alespoň pamatovala, že nějaký podobný seriál někdy běžel na nově. V současné době jsou moje povídky o sga mezi nimi velmi oblíbené. Vše je jen otázka dobrého autora, dobrého úvodu a dobrého příběhu.

Teď k přídavku. Je to velikonoční bonus - vím, že už je červen, ale snad to překousnete. Nedávala bych to sem, kdyby to nebylo důležité pro dějovou linii.

Shiny se ještě jednou hluboce nadechla a stejně hluboce i vydechla. Už se nudila. Byla v　nemocnici něco přes hodinu a Beckett kolem ní do nekonečna jen pobíhal a říkal, že další test už bude ten poslední.
,,Další test už bude ten posledním,“ ozval se doktor Beckett a opět věnoval Shiny jeden ze svých upřímných úsměvů. Shiny jen trpce zaklonila hlavu a zapřela se rukama o matraci na lůžku, na kterém seděla, aby si mohla pořádně narovnat páteř. Doktor Beckett k　ní přistoupil s　vatovou tyčinkou v　ruce a poprosil jí, aby otevřela ústa. Shiny neprotestovala a dobrovolně vykonala to, co po ní doktor požadoval, i když nevěděla k　čemu mu to bude, když vlastně nemá sliny. Beckett pak přešel ke svému stolu, aby analyzoval výtěr z　Shininých úst a Shiny pro změnu sklopila svůj pohled ke svým nohám, které se v　pravidelném pohybu pohupovali volně visící z　lůžka a nedosahující až k　zemi.
,,Ahoj miláčku,“ ozval se John, který právě vešel do nemocnice. Rychle si proklestil cestu místností zaplněné zaneprázdněnými sestřičkami a přešel přímo k　Shiny. Dlouze a jemně jí políbil na rty. Oba dva zavřeli oči a z　chvilkového políbení se pomalu stával dlouhý polibek, který byl přerušen až Beckettovým zakašláním.
,,Omlouvám se, ale tohle bude už vážně poslední test,“ usmál se Beckett a začal měřit Shiny tlak na pravé ruce.
,,Musíš na misi?“ otočila se Shiny na Johna.
,,Musím,“ sevřel pevně rty John a položil svou dlaň na Shininu tvář, ,,slíbíš mi, že nikoho nesníš zatímco tu nebudu?“
,,Slibuji,“ usmála se Shiny. Moc dobře věděla, že to bylo myšleno v　žertu.
,,Hotovo,“ prohlásil doktor Beckett s　radostí v　hlase, ,,můžete jít.“
,,Vážně?“ hlesla Shiny, která počítala ještě minimálně s　hodinou v　nemocnici.
,,Vážně,“ usmál se Beckett a přešel ke svému stolu. Shiny jen sladce mrkla na Johna a sesunula se z　lůžka, na kterém seděla. John ihned nastavil svou dlaň, Shiny se za ní chytla a nechala se odvést k　transportéru. Jakmile se za nimi transportér zavřel, John přitlačil Shiny ke stěně. Začal zvolna přejíždět svými rty ty její. Pomalu otvíral další a další dveře něžných dotyků a Shiny se pod jeho dotyky jen slastně podvolovala. John položil svou levou ruku na Shinino břicho a Shiny okamžitě vykonala ten stejný pohyb. Pro Johna sice tento kontakt moc neznamenal, ale z　Shininých reakcí poznal, že pro ni znamená mnohé. Užívala si tento jedinečný okamžik, v　kterém si navzájem prokazovali to, že si věří. Břicho je jedno z　mála míst na těle, které není dobře chráněno. Stačil by jeden jediný pohyb a John by mohl na Shiny zaútočit přímým útokem, který by již nestačila vykrýt a navíc by jí mohl způsobit i smrtelné zranění některého z　orgánů, který by už nezregenerovala a nebo jen stěží.
Shiny tyto momenty absolutní důvěry milovala, ale i tak jí zde vadila jedna věc. Johnovo břicho bylo tvrdé. Její prsty narážely na pevné a vypracované svaly, místo toho aby se jemně vpadaly do měkkých podkožních vrstev. Shiny si, ale nemohla ztěžovat. Co by mohla Johnovi nabídnout ona, měla jen kostnaté tělo pokrývané kůží.
Tyto myšlenky, ale Shiny nechala odplout a věnovala se jen kouzlu okamžiku, dokud se dveře transportéru neotevřely. Stáli tam tři vojáci. John se okamžitě od Shiny odtáhl, chytil jí za ruku a vyvedl na chodbu. Shiny se pokoušela vojáků nevšímat, ale přeci ji instinkty na něco upozornily. Jeden z　těch vojáků byl z　týmu majora Bauera. Shiny jasně vycítila tu nenávist. Ještě jednou se otočila a zachytila od tohoto vojáka nenávistný pohled plný odporu, raději hned uhnula pohledem.
Sheppard vedl Shiny ještě chvíli chodbou, a když si byl jistý, že zde nikdo není otočil ji ke zdi. Čekala to. Jejich ústa se opět našla a John už dobře věděl, jak zaměstnat své ruce. Ani jeden z　nich nevnímal čas a přáli si, ať to nikdy neskončí. Ale skončit to muselo, John se od Shiny odtáhl a šel dál do místnosti s　bránou. Shiny ho samozřejmě následovala a jakkoliv odmítala možnost pustit se jeho ruky.
,,Já tě miluji,“ usmál se John na Shiny.
,,Já tě miluji víc,“ zaprotestovala Shiny.
,,A já tě miluji nejvíc,“ nedal se John.
,,Já tě miluji tak, že bych kvůli tobě pracovala tři dny s　McKayem.“
,,A já tě miluji tak, že bych kvůli tobě pracoval pět dní s　McKayem.“
,,Já sedm dní a zavřená s　ním sama v　jedné místnosti.“
,,To bude těžké trumfnout,“ usmál se John a vešel do místnosti s　bránou, ,,já bych kvůli tobě umřel hlady.“
,,Ty mě vážně miluješ víc,“ zarazila se Shiny a políbila Johna na rozloučenou. Pak se otočila a odcházela z　místnosti. Ještě jednou se otočila před tím než zmizela za rohem a vyměnila si s　Johnem poslední pohled. John se jen otřásl, aby vstřebal to, co právě zjistil a otočil se, aby mohl projít bránou na právě zadanou adresu.
Podplukovník Sheppard, doktor McKay, Teyla Emmagan a poručík Ford se dostali na normálně vypadající planetu. Byla zde spousta zeleně a kolem dokola poskakovala spousta zajíců různých barev.
,,Zajíci?“ ušklíbl se podplukovník a podíval se na McKaye.
,,Podle údajů zde měla žít inteligentní rasa, ale přístroj nic jiného než ta zvířata nenašel,“ odpověděl McKay s　nechápavým pohledem upřeným na přístroj ve své ruce.
,,Možná je sklidili wraithi,“ zapřemýšlela Teyla.
,,Wraithi nikdy nesklidí úplně všechny. Musejí nechat minimum osídlení, aby mohla být planeta opět zalidněna. Mají na to tabulky. A nebo by museli dosáhnout dostatečné technologické úrovně, aby je wraithi měli důvod absolutně vyhladit, ale i tak by tu museli zůstat nějaké trosky. Pokud by tedy nebyli, tak vyspělí, že by se wraithi obtěžovali vymazat jakékoliv doklady o jejich existenci,“ zauvažoval podplukovník nahlas, ale v　tom si všiml pohledů, které na něj upřeli ostatní a dodal: ,,Shiny.“
,,Fajn,“ změnil téma doktor McKay, ,,projdeme to tady?“
,,Dobře,“ souhlasil Sheppard, ,,vy jděte s　Fordem a já si vezmu Teylu.“
Skupina se rozdělila a na palouku u brány zůstali jen zajíci.
,,Cizinci už tu dlouho nebyli,“ poznamenal černý zajíc dosud neznámým jazykem, který zněl jako cvakání zubů.
,,Uvidíme co chtějí,“ řekl tmavě hnědý zajíc s　černýma ušima.
,,Možná přicházejí jako přátelé,“ zamyslela se jedna blonďatá zaječice.
,,Tím si nemůžeme být jistí,“ vmísil se do rozhovoru velký šedý zajíc s　roztrženým uchem a pochroumanou levou zadní nohou.
,,Nebudeme nic podnikat dokud se o jejich záměrech nepřesvědčíme,“ rozhodl tmavě hnědý zajíc.
,,My nic,“ zavrtěl hlavou poručík Ford, když se opět vrátili na palouk, směrem k　podplukovníkovi.
,,My taky nic,“ pokrčil rameny podplukovník a zvedl se z　kamene, na který se posadil, když čekal na příchod Forda a McKaye.
,,Zvláštní,“ zaprotestoval McKay, ,,Antikové přeci psali ve své databázi, že zde žije inteligentní rasa.“
,,Možná se přestěhovali,“ pokrčil rameny Ford.
,,Podívejte,“ zavolala na své přátele Teyla a ukázala na blonďatou zaječici před sebou, ,,on panáčkuje.“
,,Jo, to je hezké,“ zadrmolil McKay a dále se věnoval elektrickému zařízení ve své ruce.
,,Moment a nemůžeme si ty zajíce vzít s　sebou na základnu. Nevím jak vy, ale mě už ty luštěniny lezou krkem,“ navrhl Ford.
,,Dobrý nápad,“ souhlasil Sheppard a popadl jednoho z　králíků za uši.
,,Víte co by bylo skvělé? Zajíc v hamburgeru,“ posteskl si poručík Ford a chytil tři zajíce najednou.
,,To neznám,“ usmála se Teyla a popadla jednoho z　králíků, který se jí pletl pod nohama.
,,Chutná to skvěle, uvidíš,“ usmál se Ford na Teylu.
,,Oni nás loví,“ zasípěl černý zajíc.
,,Vypadali tak mile,“ zavzlykala blonďatá zaječice.
,,Naše zbraně na ně nepůsobí,“ vykřikl šedý zajíc.
,,Co budeme dělat,“ zeptala se blonďatá zaječice.
,,Utíkat! Pomozte dětem a do jeskyní. Vojáci nás budou krýt dokud to bude možné. Bůh s　námi,“ rozhodl tmavě hnědý zajíc.
,,A máme oběd,“ usmál se poručík Ford a prošel bránou zpět na Atlantis následovaný Teylou.
,,Já to nechápu,“ zaprotestoval ještě jednou Rodney s　pohledem na digitální zařízení ve své ruce, ,,měla tu být inteligentní rasa.“
,,No tak McKayi. Přestaňte si s　tím hrát a vezměte také jednoho,“ povzdechl si podplukovník a vrazil jednoho ze zajíců Rodneymu do ruky. Ten ho dosti nešikovně uchopil, ale držel pevně. Sheppard již zmizel na druhou stranu brány, a tak si McKay jen ublíženě povzdychl a vydal se za ním.
,,Pomozte mi!“ stačil ještě zakřičet zajíc, kterého držel McKay v　náručí než zmizel v　bráně.,,Co budeme dělat?“ otočil se šedý zajíc na tmavě hnědého zajíce.
,,Doufat, že už se nevrátí,“ odpověděl tmavě hnědý zajíc.
Shiny byla opět v　nemocnici. Zastavila se zde, aby si vyzvedla nějaké dokumenty, které potřeboval Zelenka. Beckett jí okamžitě vyšel vstříc a otočil se ke svému stolu, na kterém se někdy ony dokumenty povalovaly.
Shiny se zahleděla do stropu, který už znala více než dobře, a mimoděk nafukovala své tváře, aby si ukrátila čas. V　tom jí, ale zezadu obstoupili tři muži. Shiny se otočila a stál tam major Bauer se svým týmem až na Stephana. Každý z　nich držel v　ruce silný spletený cop větví.
,,Hody, hody doprovody,“ usmál se major Bauer a pokusil se praštit Shiny spleteným copem větví, který měl symbolizovat pomlázku. Shiny ovšem tento zvyk neznala, a tak to považovala za napadení. Byla rychlejší popadla Bauerovu ruku a poslala ho k zemi. Bauer vykřikl bolestí, ale to už se o útok pokoušeli jeho muži. Shiny se jich rychle zbavila a poté se vrátila k　Bauerovi, který ležel na zemi a pokoušel se vstát a natáhla k　němu svoji krmnou ruku.
,,Ne,“ vykřikl Beckett a postavil se mezi Shiny a Bauera, ,,slíbila jste to Johnovi.“ Beckett ani nevěděl, jak ho tato spásná myšlenka napadla, ale byl za ni ze srdce rád. Shiny jen tiše zaklela a otočila se k　odchodu. Ať chtěla a nebo ne, Beckett měl pravdu a ona slovo držela.
,,A ještě tenhle,“ řekl podplukovník a podal vojákovi posledního ze zajíců, které vlastnoručně přinesl.
,,Podplukovníku?“ zadržela Johna doktorka Weirová, která absolutně nevěděla co se zde děje. John jí rychle vysvětlil co se na planetě událo a doktorka se rozhodla okamžitě vyslat na planetu ještě jeden tým s　jumprem, aby nachytali více zajíců. V　plánu bylo sledovat je několik dní v　laboratoři a pokud je vědci ustanoví vhodnými a nezávadnými k　jídlu, tak budou zařazeni do jídelníčku. Doktorka zvláště kladla důraz na to, aby na planetě nechali dostatečnou populaci zajíců, aby se mohli opět rozmnožit.
,,Ahoj,“ pozdravil John Shiny. Seděla na posteli v　jejich společném pokoji.
,,Ahoj,“ pozdravila Shiny, ,,jak bylo na misi.“
,,Nic moc. Znáš to procházka lesem, občas nějaká ta zvěř...,“
,,Žádní wraithi?“
,,Tentokrát ne,“ řekl John a posadil se k　Shiny na postel.
,,To je dobře,“ souhlasila Shiny a opřela se o Johnovo rameno.
,,Jak si to myslela, když si říkala, že tě miluji víc,“ vrátil se John k　tomu co mu dělalo starosti.
,,To, že já bych kvůli tobě hlady neumřela,“ odpověděla Shiny a podívala se Johnovi do očí, protože věděla, že tohle bude důležitý rozhovor.
,,Takže kdybychom skončili na planetě sami dva a....“
,,Snědla bych tě,“ přerušila ho Shiny.
,,Jen tak?“
,,Jen tak.“
,,Páni,“ povzdychl si John mírně mimo.
,,Jsem wraith.“
,,Dobře, ale proč?“
,,Proč co?“
,,Proč by si mě chtěla sníst. Miluješ mě, ne?“
,,To ano, ale tohle je otázka přežití.“
,,A nešlo by to udělat nějak... jinak,“ navrhl John.
,,Že si to ty,“ usmála se na něj Shiny, ,,pokud se dostaneme do situace, kdy tě budu muset sníst, abych přežila dávám ti dvacet hodin než tě sním. Dvacet, ale ani o minutu déle Johne Shepparde,“ konstatovala Shiny.
,,Dvacet hodin?“ užasl John.
,,To je víc než by ti dal jakýkoliv jiný wraith,“ objasnila Shiny.
,,Fajn,“ pronesl sarkasticky John, ale to už ho Shiny začala líbat a John neměl moc energie na to dlouho vzdorovat jejímu ženskému kouzlu.
,,Hody, hody doprovody,“ doříkal Zelenka svou koledu a došlehal zrovna Teylu.
,,Je to zvláštní tradice,“ zavrtěla Teyla hlavou a opět si sedla na lůžko v　nemocnici, kde jí prováděl obvyklou prohlídku následující po misi doktor Beckett, ,,my nic podobného nemáme.“
,,Alespoň nám neuschnete,“ usmál se doktor Beckett, který zrovna dezinfikoval zranění na hlavě majora Bauera, které mu před nějakou chvílí uštědřila Shiny.
,,A teď jdu vyšlehat Shiny,“ usmál se Zelenka a vyšel na chodbu. Beckett se ještě chvíli věnoval své práci, ale pak mu náhlý záblesk poznání rozjasnil mysl a on okamžitě vyběhl na chodbu dohonit doktora Zelenku a ušetřit ho tak zranění a nebo skutečnosti stát se potravou wraitha, jelikož podplukovník se již vrátil z　mise.

Sic velikonoční díl, pěkný.

No, smát se u toho dá docela dobŕe (to neni urážka, ale některý části v tomhle směru dost vedou...).
Popravdě jsem sem zabrousil nááhodou, takže ti to chválim.Bylo by to v PDFku?

Jestli někdo chcete moje povídky v PDF, tak napište uživateli jakop (myslím z tohoto fóra).

Neviditelní
Brána se zavřela a poručík Ford s podplukovníkem Sheppardem a třemi vojáky stáli na nově objevené planetě. Teyla ani Shiny o ní nic nevěděly, jen v antických záznamech byla zmínka o osídlení.
John se se svým týmem vydal na tuto planetu již před pár hodinami. První kontakt proběhl pozitivně a vesničané byli ochotni spolupracovat. V jeskyni nedaleko vesnice Rodney objevil pozůstatky nějaké antické laboratoře, a tak se rozhodl zde zůstat a jeskyni prozkoumat. Teyla pro jistotu zůstala s ním a podplukovník Sheppard s Fordem se vydali zpět na Atlantis pro léky, které slíbili vesničanům za jejich spolupráci.
,,Tak Shiny už spí?“ ozval se poručík Ford do nepříjemného ticha. Šli pěšky, protože vesničané nebyli zrovna nadšeni z jumpru a doktorka Weirová jim chtěla vyjít vstříc, proto také šli s Johnem a Fordem vojáci, kteří pomáhali nést krabice s léky.
,,Ano, dnes ráno se uložila k hybernaci do svého ex pokoje,“ odpověděl John.
,,Takže se od vás přestěhovala.“
,,Zatím ne úplně, řešíme to. Wraithi prý nejsou zvyklý žít společně,“ ušklíbl se John.
,,Ale hybernovat šla jinam,“ poznamenal Ford.
,,No...,“ John si rychle vybavil to, co mu Shiny o hybernaci říkala a pokusil se to zformulovat do jednoduchých vět, ,,wraithi potřebují k hybernaci klidné místo, protože jakýkoliv sebemenší hluk je dokáže probudit.“
,,Jo, v úlech k tomu mají takové ty... ty...“
,,Vím co myslíte. Jsou údajně vyrobeny z nějakého pevného materiálu, který nepropouští hluk a umožní jim klidně spát a navíc jsou nějak napojeny na loď, takže je můžu královna kdykoliv podle potřeby vzbudit. Shiny se mi to pokoušela vysvětlit, ale já jsem zrovna... řekněme, že můj střed zájmu byl někde úplně jinde,“ lišácky se usmál John.
,,Víte, kdo to je?“ zeptal se jeden z vojáků, kteří kráčeli za podplukovníkem a poručíkem do vesnice. Měl čistě blonďaté vlasy sestříhané na krátko a vysokou postavu.
,,Podplukovník John Sheppard,“ odpověděl hnědovlasý voják s jasně zelenýma očima.
,,No jo! To je ten, co chodí s tou wraithkou,“ užasl třetí z vojáků. Byl to podle přízvuku Francouz. Měl trochu delší černé vlasy a jemně opálenou pleť. Od velkého nosu odváděly pozornost velké mandlové oči.
,,Přesně,“ souhlasil blonďák.
,,Já bych s wraithem chodit nemohl,“ otřepal se hnědovlasý voják.
,,Já taky ne,“ přiznal blonďák.
,,No...,“ ozval se Francouz.
,,Co no?“ dorážel blonďák.
,,Má hezký zadek,“ usoudil Francouz a blonďák i hnědovlasý voják se rozesmáli.
,,A jak je na tom vůbec váš vztah se Shiny. Jste opět spolu. Jak to klape?“ zeptal se Ford.
,,V pohodě, až na jednu věc,“ povzdechl si John.
,,O co se jedná?“
,,No..., při sexu... ona je pořád nahoře.“
,,A to vám vadí?“
,,Zezačátku mi to nevadilo, ale teď mi to přijde divné.“
,,A zkoušel jste jí to naznačit.“
,,Jo už několikrát.“
,,A co?“
,,No vždy se přetočí a je zase nahoře.“
,,Páni, tak o tom jsem ještě neslyšel,“ rozpačitě si prohrábl vlasy Ford.
,,Má hezkej zadek a ne, že ne,“ trval na svém Francouz.
,,Malej,“ nedal se blonďák.
,,Já jí ještě neviděl,“ postěžoval si hnědovlasý voják.
,,Adame! Ta má tělo,“ usmál se Francouz.
,,Ty by si snad přefik všechno,“ poznamenal blonďák.
,,Všechno ne. Jen ty hezký,“ nedal se Francouz.
,,Když přehlédneš ten nazelenalý odstín, hadí oči, přehnanou vyzáblost, ošklivý zuby, stravovací návyky a nejspíše ještě řadu věcí, které nejsou na první pohled vidět,“ odfrkl si blonďák, ,,a náhodou s hubenou holkou je hrozný sex. Leží jako poleno a nic s ní není. Já to mám z první ruky. Chodil jsem s modelkou.“
,,To platí u lidí, tohle je wraith,“ opravil ho Francouz, ,,slyšel jsem od jednoho vojáka, který dřív měl pokoj hned vedle podplukovníka Shepparda, že se tam prý nedalo spát. Dělali to celé noci a bez přestávky.“
,,Řeči,“ namítl blonďák, ,,ale musí být pravda, že výdrž má.“
,,To jo. Několikrát jsem je viděl, jak se mazlí na chodbě a zajímavé je, že se hladí na břiše,“ zamyslel se Francouz.
,,Jak to myslíš?“ nepochopil Adam.
,,Možná tam mojí wraithi druhý bod G,“ zamyslel se Francouz, ale v tom se zastavili. Podplukovník Sheppard a poručík Ford stáli uprostřed velké mýtiny a rozhlíželi se dokola.
,,Bylo to tady,“ byl přesvědčen poručík Ford.
,,Ale kde je pak ta vesnice. Nemohla se jen, tak vypařit. McKayi! Teylo!“ zkusil Sheppard zavolat někoho ze svého týmu, kteří zde zůstali, ale nikdo se neozval.
,,Rozdělíme se a prohledáme to tady. Možná jsme někde přeci jenom špatně zahnuli,“ zavelel Sheppard, ,,Forde vezměte si Sanda a Norise. Já si vezmu Browna.“ Francouz s blonďákem se vydali s Fordem a Adam se vydal s Johnem.
Adam kráčel za Johnem, ale pořád se mu hlavou honila myšlenka na Shiny.
,,Pane? Můžu se vás na něco zeptat?“ osmělil se nakonec Adam.
,,Můžete,“ souhlasil John a klestil si přitom cestu rozlehlým houštím.
,,Vy chodíte s tím wraithem, že?“
,,Se Shiny, ano,“ odpověděl John lehce podrážděn, protože tušil co bude následovat.
,,A to jako... vám to klape?“
,,Ano,“ odvětil John.
,,A vám nevadí, že je to wraith?“
,,Tak samozřejmě, že bych byl raději kdyby byla člověk,“ protočil oči v sloup John.
,,A to se jí nebojíte?“
,,Ne. Proč bych měl?“ otočil se John na Adama, ale v tom ho praštila jedna z větví do obličeje, a tak si nadále raději všímal pouze cesty.
,,No,“ Adam pokrčil rameny, ,,protože z vás může vysát život.“
,,Proč by to měla dělat?“
,,Protože by dostala hlad?“ hádal Adam, ale John se jen usmál a šel dál. Nechtělo se mu rozebírat to, že se na něm Shiny už jednou málem krmila a navíc Brownovi do toho nic nebylo. Obešli ještě kus a pak se vrátili na mýtinu. Ani druhý tým neměl štěstí, a tak John rozhodl, že se vrátí zpět na Atlantis a uvidí se.
Jakmile se vrátili zpět k bráně, Ford přistoupil k ovládacímu panelu a začal zadávat adresu, jenže brána nezareagovala. Ani jednou se neotočila. Všichni zůstali stát na místech a jen nechápavě zírali na to, co právě viděli.
,,Rozumíte tu někdo technologii?“ zeptal se John pro jistotu.
,,Já trochu,“ ozval se blonďatý Noris.
,,Dobře zůstaňte tu s Fordem a já s Brownem a Sandem půjdu prozkoumat jeskyně. Jestli někde něco najdeme, tak tam,“ rozhodl podplukovník Sheppard a vydal se s Brownem a Sandem k jeskyním, ale ani tam nic nenašli. Stěny byli holé, ale jeskyně byla úplně totožná jako ta, kterou jim ukazovali vesničané. Bylo to jako by vesnice i s vesničany a antickou technologií naráz zmizela.
Když se John vrátil k bráně oznámil mu Noris, že brána i ovládací zařízení jsou úplně v pořádku a problém musí být tedy někde jinde. S blížícím se večerem se John rozhodl utábořit se, vydali se do tamních jeskyní a rozhodli se střídat si hlídky po hodině.
John si vzal hlídku jako první a celou dobu myslel pouze a jen na Shiny. Chyběla mu její vůně, její hlas a její jemná pokožka. Bylo to až neuvěřitelné, ale její pokožka byla hladká jako hedvábí. Nechal si v hlavě líně a volně převalovat vzpomínky na její úsměv, na její oči a na společné romantické chvíle. Hodina uběhla rychle a Sheppard musel vzbudit Forda, aby ho vystřídal.
,,Pane?“ oslovil ještě Ford Johna.
,,Ano,“ odpověděl John a otočil se na Forda už z poloviny připravený zalézt a usnout.
,,Přemýšlel jsem nad vámi a nad Shiny.“
,,A na co jste přišel?“
,,Možná,“ zamyslel se Ford a přiblížil se k Johnovi, ,,wraithi jsou dominantní, a tak možná chce Shiny takto vyjadřovat svou dominanci ve vztahu.“
,,Ne,“ zavrhl to ihned John, ,,je sice dosti velitelský typ, ale to platí pokud je sama. Když je se mnou, tak... velím já.“
,,Ona vám dobrovolně předává vedení?“ užasl Ford
,,Ano,“ přikývl John a zalehl. Ford nad tím jen zakroutil hlavou a posadil se k východu z jeskyně na hlídku. Po hodině si pracně promnul oči a šel vzbudit Sanda. Vyměnili se a Ford zalehl. Chvíli bylo ticho, ale Ford neustále nemohl usnout. V hlavě mu vířily myšlenky a on je nedokázal plně ovládnout.
,,Viléme,“ sykl Noris na Sanda.
,,Co je Marku?“ odpověděl Sand.
,,Přemýšlel jsem o tom bodu G. Možná wraithi nemají vagínu tam kde lidi, ale někde jinde, třeba v bříše,“ vyjádřil se Noris.
,,Fakt?“ ozval se náhle Adam.
,,Ale to je jen domněnka,“ konstatoval Noris.
,,Ale je to logické. Proč by jí jinak hladil po břiše,“ zamyslel se Sand.
,,Já ještě nespím,“ ozval se Ford, ,,a doporučoval bych vám zalehnout a spát.“ Vojáci na chvíli ztichli, ale po dvaceti minutách, když už Ford spal, rozpovídali se nanovo.
John zatím klidně spal a zdál se mu sen: Ležel na zemi a pozoroval denní oblohu, na které se honili líné a slabé mráčky. Kolem dokola šuměly okolní lesy a vítr si jen tak pohrával v trávě.
,,Johne,“ uslyšel Shinin hlas, který přicházel zblízka, ,,Johne!“ Shiny se sklonila nad Johna. Vlasy jí volně spadaly. Nebyly rovné, ale ledabyle rozvlněné. Na rtech se jí rýsoval radostný a upřímný úsměv a na sobě měla dlouhé, průsvitné, bílé šaty sahající až k zemi. Byli stáhnuty na bocích lehkou šňůrkou a jemný, vyzývavý výstřih byl utáhnut další ze šňůrek. Vypadala nádherně.
John k ní vztáhl ruce a něžně pohladil její prsa.
,,Johne musíš se vzbudit!“ pokusila se mu Shiny vysvětlit, ale Johne jí vůbec nevnímal. Sklouznul svými prsty na šňůrku od výstřihu a zatáhl za ni. Šňůrka se uvolnila a poodkryla kousek z tajemství Shinina těla.
,,Johne! Nech toho,“ zatvrdila se Shiny, ale stále se usmívala, ,,musíš se probudit!“ Shiny stáhla Johnovi ruce ze svého těla a zablokovala mu je podél těla. Johna to viditelně nepotěšilo.
,,Já se, ale nechci probudit,“ usmyslel si John a laškovně se pousmál.
,,Johne poslouchej mě! Musíš se vzbudit hned,“ křikla na něj Shiny už dost naléhavě, ale když viděla, že ji John nehodlá vyslyšet, natáhla k jeho hrudníku svoji krmnou ruku: ,,Vzbuď se!“ John se prohnul v náhlém záchvatu křečovité bolesti, která mu spalovala všechny buňky v těle. Bolesti, kterou způsobovalo to, že se na něm Shiny krmila.
John se probudil. Byl ještě v šoku ze svého snu, ale celkem v pořádku. Rychle si ještě přejel rukou po hrudníku, ale bylo to zbytečné. Byl úplně v pořádku. Do jeskyně už prosvítalo slunce, což Johna hned udivilo. Možná se zde planeta točila rychleji, že den přišel tak brzy a vojáci ho tedy nestačili podruhé vzbudit. John se otočil na bok a ztuhl. Před ním stálo velké zvíře. Bylo větší než medvěd. Tělo mu pokrývala hustá tmavě hnědá srst. Mělo čtyři končetiny, ale zadní o něco delší než přední. Končetiny byly zakončeny dlouhými drápy ostrými jako nože. Hlavu to mělo obrovskou s dvěma temnýma očima a velkým nazelenalým čumákem. Malá dozadu stočená ouška a velká tlama plná ostrých zubů.
John se vyděsil a okamžitě popadl svůj samopal, který měl položený hned vedle sebe. Rychle se otočil na zvíře a vypálil do něj celý zásobník. Všichni se vzbudili, ale ani jeden z nich nevěděl, co se děje.
,,Pryč,“ křikl na ně John a všichni se vyřítili z jeskyně. John šel jako poslední a ještě se otočil na zvíře. Vypadalo, že je mrtvé, ale náhle se začalo zvedat. Kulky neprošli kůží. John se otočil a utíkal, jak nejrychleji mohl. Doběhli k bráně a pokusili se ještě jednou zadat adresu v naději, že dnes budou mít větší štěstí než včera, ale situace se opakovala a brána se nepohnula.
,,Sakra,“ zaklel rychle John, ,,do lesa!“ Všichni se rozeběhli do lesa a pokusili se schovat mezi stromy. Když se zdálo, že je zvíře nesleduje a není ani nikde v okolí, John se rozhodl probrat nastalou situace a vymyslet nějaký plán.
,,Jsi v pořádku?“ zeptal se Rodney Teyly, kterou srazila k zemi facka od jednoho z vesničanů, kterému bylo nařízeno je hlídat.
,,Ano, Rodney,“ odpověděl Teyla a opatrně se pokusila postavit se zpět na nohy. Byla svázána v řetězech, protože se, narozdíl od Rodneyho, který byl volný, pokusila aktivně bránit.
,,Jste šílení,“ křikl Rodney na vesničany, kteří je hlídali. Byli dva, neodpověděli.
,,Nech je být. Nic neřeknou,“ vysvětlila Teyla.
,,Uctívači wraithů?“ hádal Rodney.
,,Ne. To jsou korzáři,“ odpověděla Teyla.
,,Korzáři?“ nakrčil nechápavě čelo Rodney.
,,Národ, který po odchodu Antiků putoval galaxií a hledal jejich technologii, aby ji poznal a naučil se používat. Když ji konečně do jisté míry ovládly, dokázali se uchránit před wraithi, ale chránili jen sebe,“ objasnila Teyla.
,,Ale co s námi hodlají udělat?“ zajímal se Rodney.
,,Nikdo to neví přesně, ale kolují zvěsti.“
,,Zvěsti?“
,,Prý mají jisté zařízení, které je dokáže udělat neviditelné a nehmatatelné. Zapínají ho vždy, když jejich radary zachytí wraithy. Zařízení je pak zapnuté do té doby, dokud wraithi neodejdou, ale mají i jistou pojistku, kdyby se wraithi chtěli na planetě zdržet Gukula.“
,,Gukula?“
,,Je to zvíře. Velmi nebezpečné zvíře, kterého se obávají i wraithi. Je způsob, jak ho zabít, ale musíte vědět kam vrazit nůž. Má ocelovou kůži, kterou nepronikne nic, ale i on má slabé místo...,“ začala vysvětlovat Teyla.
,,Mohli je sklidit wraithi a toto zvíře tu nechali jako nějakou pojistku,“ zamyslel se Adam.
,,Ne. Wraithi nesbírají všechny lidi z planety. Vždy nechají dostatečný počet lidí, aby mohla být planeta opět plně osídlena, mají na to tabulky, a to s tím zvířetem je hloupost. Je to newraithské,“ zavrhl John.
,,Newraithské? Jak to že toho tolik víte o wraitheh?“ zeptal se se zaujetím Sand.
,,Chodím s wraithkou,“ objasnil rychle John.
,,A to vy spolu i mluvíte,“ překvapeně zalapal po dechu Noris, ,,já.. tedy my jsme si mysleli, že spolu jen to... to fyzicky to.“
,,V naše vztahu jde o víc než jen o sex,“ povzdechl si John nad intelektem vojáků, ,,a jak se vůbec dostalo to zvíře do jeskyně? Neměli jste náhodou mít hlídku?“
,,No víte... my,“ začal Noris.
,,Vlastně jsme asi tak trošku celkem...,“ pokračoval Sand.
,,Usnuli jsme,“ přiznal se nakonec Adam.
,,Vy jste usnuli?“ podrážděně se ujišťoval John.
,,Ano,“ sklopil oči Adam.
,,Jak jste mohli usnout na hlídce?“ vysípal ze sebe John s jasným podtextem vzteku.
,,My jsme si povídali a pak...,“ vysvětloval Adam.
,,O čem jste si povídali. Doufám, že to bylo něco opravdu důležitého,“ vztekle vyštěkl John.
,,O vašem vztahu s tou wraithou, pane,“ přiznal Adam. John si schoval obličej do dlaní a popošel pár kroků tam a zpět aby vychladl než bude v rozhovoru pokračovat.
,,A to bylo tak důležité, že jste to museli řešit celou noc a neuposlechnout tím rozkaz,“ otázal se John s trochu klidnějším hlasem než před chvílí.
,,Řešili jsme, kde mají wraithi vagínu,“ odvážil se Sand.
,,Myslíme, že jak se pořád hladíte po břiše, tak že tam,“ pokračoval Noris. John se zadíval do korun stromů a chvíli setrval nepohnutě, aby se mohl uklidnit.
,,Ujišťuji vás, že Shiny má vše tam, kde to má být, a doufám, že tímto vaše starosti v této oblasti skončili,“ řekl nakonec John.
,,A co budeme dělat s tím zvířetem?“ zeptal se Ford.
,,Pokusil jsem se to zastřelit, ale kulky neprošli skrz jeho kůži,“ odpověděl John.
,,A co C4?“ napadlo Forda.
,,Taky mě to napadlo, ale to by jsme museli nastražit past,“ zapřemýšlel John.
,,A co použít návnadu?“ navrhl Ford.
,,Dobře. Vykopáme jámu,“ rozhodl John.
John si hluboce oddychl a vyskočil z právě vyhloubené, hluboké jámy. Sand a Adam v ní ještě zahlazovali stěny, aby se zvíře nemohlo vyškrábat ven.
,,Myslíte si, že to zabere, pane?“ zeptal se Ford se ztrýzněným pohledem upřeným na jámu.
,,Bude muset. Nic lepšího nemáme,“ konstatoval John.
,,A kdo bude dělat návnadu?“ zajímal se Noris zatímco vylézal z již hotové jámy.
,,Já,“ odpověděl John a Adam zatím přikryl jámu větvemi a listím tak, aby nebyla vidět.
John se pomalu procházel. Tráva se mu tiše třela o boty a jediným zvukem široko daleko bylo šumění listí v korunách stromů. Náhle Johna vyrušilo nečekané zapraskání větve. Rychle se otočil tím směrem a spatřil to, co očekával. Mezi dvěma stromy s rozložitými korunami stálo ono zvíře, s kterým měli dostaveníčko v jeskyni. John vykonal první pomalý krok dozadu a po něm ještě jeden, teprve pak se rychle otočil a vyběhl směrem k nastražené pasti. Běžel, jak nejrychleji mohl, ale i tak si mohl být jistý tím, že ho zvíře dohání. Slyšel za sebou jeho dech, který se nebezpečně přibližoval blíž a blíž. Nebyl dostatečně rychlý! S poslední nadějí se John vrhnul k zemi. Zvíře, které na něj původně chtělo skočit a strhnout ho k zemi, ho přeletělo. Bokem spadlo na zem a setrvačnou silou vytvořilo dlouhou rýhu na zemi, po které popojelo dobrých pár metrů, až nakonec spadlo do připravené jámy.
Sand, Noris, Adam a Ford vylezli ze svých úkrytů v závětří a přistoupili blíže k jámě. Zvíře v ní bylo uvězněno a jen bezradně se dívalo na stěny svého vězení. John se zvedl ze země a prohrábl si zpocené vlasy. Chytili to.
,,Odpálíme to?“ zeptal se Noris.
,,Vytáhněte C4,“ rozhodl Sheppard a přistoupil k jámě, aby se také podíval na zvíře v ní. Noris se zatím vydal k věcem, které měli schované opodál a vytáhl jednu C4. John se zatím díval do jámy, měl nějaké zvláštní tušení. Zvíře se náhle schoulilo ke stěně svého žaláře a s vekou silou se od ní odrazilo. Odskočilo k druhé stěně a i od té se rychle odrazilo, pak ještě jednou a bylo venku. Sand s Adamem ztuhli strachy.
,,Utíkejte!“ vykřikl rychle Ford a vypálil do zvířete dobrou polovinu zásobníku, ale k ničemu. Zvíře jen o krok couvlo a zůstalo stát bez zranění. To už, ale Sand s Norisem a Adamem měli pěkných pár kroků náskok.
,,Běžte,“ křikl John na Forda a postavil se proti zvířeti. Před chvílí si všiml špatně zhojeného zranění na boku zvířete. Stáli tam proti sobě a hleděli si vzájemně do očí. John nechtěl utíkat, musel získat čas. Zvíře přeneslo váhu na zadní nohy a zapřelo se do bojovného postoje. Jednou bojovně zahřálo a vyskočilo. John vyčkal správného momentu, vyhnul se drápům a váhou celého těla se opřel o zranění na zvířecím boku. Zvíře zařvalo bolestí a schoulilo se k zemi. John na nic nečekal a rozběhl se pryč. Zvíře se po chvíli zvedlo a párkrát tupě dopadlo na namoženou stranu a poté se vydalo po pachu své budoucí kořisti.
,,Všechny nás zabije,“ začal zmatkovat Sand, když už byli opět všichni pohromadě.
,,Uklidněte se,“ zesílil hlas Sheppard, ,,rozdělíme se, ať nás to zvíře nevyvětří.“
,,Dobře,“ souhlasil Ford, ,,Adam půjde s....“
,,Ne,“ přerušil ho Sheppard, ,,každý půjde sám. Domlouvat se budeme přes vysílačky a žádné hlouposti. Když se rozdělíme znemožníme mu stopovat nás. Alespoň ne všechny najednou. Když něco zjistíte okamžitě se ozvěte.“
Každý se rozešel jiným směrem, ale Noris se po chvíli stočil směrem k Sandovi a zanedlouho ho dohonil.
,,Ahoj,“ pozdravil Noris Sanda, ale dosti ho tím vyvedl z míry.
,,Ahoj, co tu děláš? Měli jsme se přeci rozdělit,“ Sand konečně sklopil svou zbraň.
,,Mám plán, jak dostat to zvíře,“ napřímil se Noris.
,,A proč si to neřekl podplukovníkovi?“
,,Prosím tě, ten má jiné starosti. Rozdělit se, kdo to kdy slyšel, a navíc mám takové podezření, že se nás snaží zbavit schválně.“
,,Jak to myslíš.“
,,Jak asi. Přešel na temnou stranu sílu. Spojil se s wraithi a snaží se nás vyvraždit postupně. Vsadím se, že ta Athosanka a McKay už to mají za sebou.“
,,A jsi si jistý, že to bude fungovat?“ zeptal se Sand s pohledem na nově postavené zařízení na odchyt zvířete.
,,Stoprocentně,“ usmál se Noris, ,,teď stačí jen....“ Noris se zarazil, protože právě zaslechl zapraskání větví. Bylo to zvíře. Pomalými kroky vystoupilo ze křoví. Sand se stočil na stranu k Norisovi a čekal. Zvíře zvolna přešlo k vojákům a prohlíželo si je šelmými pohledy.
,,Teď,“ zavelel Noris a Sand uvolnil připravené lano. Ze zařízení se spustila klec, která s hřmotnou ránou uvěznilo zvíře vevnitř. Zvíře si jen odfrklo a párkrát tvrdě narazilo do stěny klece, která se ihned zhroutila. Sand se pokusil po zvířeti vystřelit, ale byl ihned odmrštěn na strom. Rána mu zlomila vaz. Zvíře poté vykonalo dva skoky a stálo před Norisem, ten v náhlé záplavě strachu spadl na zem a pak už jen křičel, když mu zvíře pojídalo vnitřnosti. Dokud mu, možná z milosti, nerozdrtilo krk.
John se rychle otočil. Uslyšel křik a ihned mu bylo jasné odkud přichází. Pokusil se spojit vysílačkou se Sandem, ale v odpověď mu přišel pouze šum, ani Noris nebyl na přijmu, a tak Johna zaplavily obavy. Ještě jednou zvedl vysílačku.
,,Forde,“ řekl John do vysílačky.
,,Ano, pane,“ odpověděl téměř ihned Ford.
,,Slyšel jste to.“
,,Ano.“
,,Zůstaňte na místě,“ rozkázal John a zkusil jiný kanál, ,,Browne?“
,,Ano, pane,“ ozval se Adam a John si hlasitě oddechl, ,,slyšel jsem ten křik a jdu tam.“
,,Ne! Okamžitě se vraťte,“ zavelen John.
,,Sakra!“ ozval se z vysílačky Adam a pak už přišel jen šum.
,,Forde,“ přeladil si opět John vysílačku, ,,vypadá to, že Adam má potíže.“ Oba dva se rozběhli směrem odkud přicházel onen výkřik a doufali, že cestou najdou Adama. Mýlili se přiběhli na ono místo a jediné co našli byli dvě mrtvá těla. Jedno Norisovo a druhé Sandovo.
,,Hlupáci,“ zavrtěl hlavou Ford jakmile se rozhlédl po okolí. Okamžitě mu bylo jasné o co se ti blázni pokoušeli. Nemohlo to vyjít ani ve snu. Trámy byli špatně zajištěné a dřevo moc měkké. V tom se, ale z dálky ozval výkřik. Nebyl to výkřik bolesti, ale spíše strachu. Ford si s Johnem vyměnil jeden pohled a okamžitě se rozeběhli tím směrem.
Jakmile doběhli na místo uviděli velký a košatý strom na jehož nejvyšší větvi se křečovitě držel Adam a pod stromem na něj doráželo zvíře, které se ovšem do tak vysokých a lehkých větví neodvážilo.
,,Hej,“ křikl Sheppard na zvíře a hodil po něm kámen. Zvíře se okamžitě otočilo a změnilo svůj střed zájmu. Sheppard se zhluboka nadechl, teď musel přemýšlet.
John byl s Teylou na misi na jedné z planet. Šli potichu a o ničem se nebavili. V tom se před nimi objevil obrovský a velký divočák s narudlými štětinami a zvláštně utvořenými kly místo zubů.Teyla Johna zarazila rukou.
,,Ne. Když začneš utíkat zvíře tě začne honit. Musíš se vzdalovat pomalu.“
,,Díky Teylo,“ pomyslel si John a držel se Teyliny rady. Vzdaloval se pomalými kroky čelem ke zvířeti a zvíře ho stelně pomalými kroky následovalo.
Bylo to zezačátku, když se ještě John se Shiny poznávali, a ani jeden nevěděl, kam vlastně jejich vztah povede. John se pokusil na Shiny zaútočit, ale místo pod žebra, jak mu Shiny radila, útočil na břicho. Shiny tento útok ihned vykryla.
,,Shepparde,“ rozčílila se Shiny, ,,jak jsem vám říkala, že máte útočit? Nemůžu vás nic naučit, když nebudete poslouchat. Každý, kromě vás lidí, si břicho dobře brání, protože znamená snadný přístup k důležitých orgánům. Je velice těžké se k němu dostat. Na břicho vás jakýkoliv tvor pustí jen když vám absolutně věří a jinak to jde vlastně jen lstí a tu vás budu učit, až později. Pokud se k tomu vůbec někdy dostaneme.“
Sheppard potichu poděkoval Shiny a zapřemýšlel. Potřeboval, aby něco na okamžik odvedlo pozornost zvířete. Stačil by jen okamžik.
Teyla seděla na zemi svázaná a marně se pokoušela uvolnit. Rodney zatím stál v rohu a něco si pro sebe pomumlával. V tom přišel do jeskyně nějaký muž.
,,Zvíře je zvětřilo. Dva už jsou mrtví a další jsou jen otázkou času. Zabij je,“ oznámil muž o opět odešel. Jeden z vojáků uchopil nůž, který měl připevněný k pásku a pomalu se počal přibližovat k Rodneymu. Ten jen zalapal po dechu a pokusil se něco zadrmolit na svou obranu, ale marně. Voják se stále přibližoval, až stál přímo před Rodney. Rodney naprázdno polknul a poté se pokusil o poslední věc, která ho napadla. Stáhnul ruku do pěsti, palec si schoval dovnitř, a vedl ránu obloukem od těla největší silou, kterou mohl. Měl velké štěstí, že tento voják nepatřil zrovna k těm nejchytřejším, a tak neočekával nějaký pokus o obranu. Rozhodně tedy ne od něj a ne ránu pěstí. Rodney ho udeřil přímo do čelisti, která se s prasknutím rozlomila. Voják spadl v bolestech na zem a nůž mu jen bezmocně vypadl z ruky. To samozřejmě nemohlo projít bez povšimnutí druhého hlídače, který stál u vchodu do jeskyně o několik metrů dále. Rodney opět ztuhnul a bezmocně polknul.
,,Rodney! Ten nůž,“ vykřikla ihned Teyla, které došlo, že Rodney je v koncích. Ten ji naštěstí vnímal, a tak okamžitě ze země sebral nůž, který vypadl vojákovi, a hned se vrhl k Teyle rozříznout jí pouta. Druhý voják se rychle s nožem v ruce rozhodl Rodneymu v jeho úmyslech zabránit, ale Rodney byl rychlejší. Jakmile byla Teyla volná, okamžitě se postavila a pár základními ranami poslala vojáka k zemi. Poté se ještě postarala o toho s přeraženou čelistí, který se už i přes bolest zvedal ze země.
,,Kde jste se to naučil?“ otočila se nechápavě Teyla na Rodneyho.
,,Shiny,“ vysvětlil Rodney.
,,Dobře,“ pousmála se Teyla, ,,a máte nějaký nápad, jak se odtud dostaneme?“
,,Původně jsem si myslel, že nás zachrání Sheppard, ale když nepřišel začal jsem nad tím přemýšlet. Pamatujete si na tu silovou vlnu, která tu proběhla, když nás zavlekly do této jeskyně?“
,,Ano,“ odpověděla Teyla.
,,Myslím si, že mají jisté zařízení, které je dokáže udělat neviditelnými přes silové působení. Ale je to zatím jen domněnka.“
,,A jak to přerušíme?“
,,Pokud mám pravdu, tak potřebují k spuštění silového pole antické zařízení a to by samozřejmě hlídali, takže?,“ položil otázku Rodney.
,,Ta obilnice na náměstí, ke které nám nedovolili se přiblížit.“
,,Přesně. To nebude jen obilnice.“
Teyla vyšla z jeskyně první. Měli štěstí, před jeskyní nikdo nestál. Teyla si okamžitě rozlomila jednu větev, kterou našla u cesty, ve dví tak, že si opatřila zbraň. Rodney si mezitím prohlížel věci, které mu vojáci v uniformě nechali. Nebylo toho moc jen pár drátků a jeden provizorní šroubovák, ale bude to muset stačit.
Pomalu se připlížili k vesnici. Obilnici uprostřed náměstí uviděli hned, ale ta byla plně hlídána několika vysokými vojáky.
,,Máte plán?“ otočil se Rodney na Teylu.
,,Ano. Pokusím se je zaměstnat a vy se zatím dostanete do toho stanu,“ rozhodla Teyla.
,,Ale jak je hodláte zaměstnat?“ zajímal se Rodney.
,,Zapálím jim zásoby,“ odpověděla Teyla a zvedla se ze země.
Chvíli to trvalo a pak se na severovýchodní straně vesnice rozhořel požár.
,,Zásoby hoří!“ začali se ve vesnici ozývat zděšené výkřiky. Rodney na nic nečekal a v nastalém zmatku se mu podařilo dostat se do obilnice. Přesně jak čekal v obilnici nebylo žádné obilí jen stoly rozestaveny do hvězdy a každý ze stolů byl přeplněn zbraněmi. Některé byli antické, ale byli zde i wraithské a jiné zbraně. Uprostřed stálo zaktivizované antické zařízení. Vypadalo jako postavený váleček se spoustou světélkujících tlačítek na boku. Rodney se k němu hned postavil. Chvíli se pokoušel zjistit, jak funguje, ale netrvalo to dlouho a zmačknutím pár tlačítek zařízení bezpečně vypnul.
Planetou se prohnala silová vlna. Zvíře, které zrovna stálo před Sheppardem se na chvíli otřáslo vlivem nečekaného a trošku nepříjemného tlaku a vyvedlo se ze soustředění. Tato chvíle Sheppardovi stačila na to, aby na zem položil jednu C4. Jakmile bylo zvíře opět plně soustředěné, upřelo svou pozornost opět na Johna a začalo se k němu znovu přibližovat. John ustoupil o několik kroků dozadu a přesně ve chvíli, kdy zvíře stálo nad C4, trhavinu odpálil a schoulil se k zemi.
John uslyšel z dálky hlas poručíka Forda a rychle si protřel oči. O kus dál leželo mrtvé tělo zvířete. John si hlasitě oddechl a postavil se na nohy, ale to už k němu přiběhl poručík Ford.
,,Cítil jste to?“ zeptal se Ford ještě z části zadýchaný.
,,Ano, ale co to bylo?“ zajímal se John.
,,Nevím, ale ...,“ poručík nestačil svou větu dokončit, protože se za ním ozvala střelba.
,,Zatracený Brown. Chvíli ho necháme o samotě a on už zase něco vyvádí,“ postěžoval si John.
Rodney stál dosud v obilnici, která ve skutečnosti nebyla obilnicí, ale zbrojnicí a pozoroval zařízení. Bylo velice zajímavé, až se mu tajil dech. Mělo několik funkcí, jak zneviditelnit lidi, zvířata, potraviny, vše v okruhu 4 mil a spoustu dalších vymožeností.
,,Rodney! Pojďte,“ ozvala se za ním Teyla, která právě teď přišla do obilnice.
,,Ano hned,“ souhlasil Rodney, ale ještě se otočil a sebral ze stolu ono antické zařízení. Teyla mezitím sebrala z jednoho stolu svůj samopal a vysílačku. Obojí jí bylo odebráno, když ji vojáci zajali.
,,Podplukovníku,“ zkusila Teyla vysílačku.
,,Ano, Teylo,“ ozval se Sheppard se značnou úlevou, že jí slyší, ale za ním byly slyšet blízké zvuky přestřelky.
,,Jdu s McKayem k bráně,“ oznámila Teyla.
,,Dobře. Sejdeme se tam,“ souhlasil Sheppard a přesně mířenou ranou zastřelil jednoho s nepřátelských vojáků, který držel v ruce jednu z wraithských zbraní.
,,Spusťte bránu,“ rozkázala Rodneymu Teyla a otočila se, aby se obranou palbou zbavila dalších pronásledovatelů. Rodney přiběhl k ovládacímu zařízení a okamžitě zadal adresu brány a zaslal potřebný kód.
,,Podplukovníku? Kde jste?“ zeptala se ještě jednou Teyla do vysílačky, ale to už uviděla Johna vybíhat z lesa napravo s Brownem a Fordem v patách. Padlo ještě pár výstřelů a všichni proběhli bránou. Rodney si zhluboka oddechl a podíval se po prostoru brány, konečně měl klid.
Jakmile John vyřídil všechny potřebné věci šel se projít po Atlantis. Kroky ho automaticky zavedly na jedno jediné místo. K pokoji, kde spala Shiny. Neotevřel dveře, aby ji nevzbudil, jen položil ruku na dveře a chvíli přemýšlel. Poté ruku sundal a poloradostně se usmál: ,,Pozítří se uvidíme, lásko.“
Doktorka Weirová stála v kontrolní místnosti v hlavní věži a sledovala monitor, který zobrazoval záběry z planety, z které se před pár dny vrátil tým podplukovníka Shepparda. Chtěla místním obyvatelům nabídnout ještě jednu šanci ke spolupráci, která by byla jistě výhodná pro obě strany, ale už nebylo komu nabízet. Planeta byla plně sklizená. Wraithi usoudili místní obyvatele jako příliš vyspělé jakmile je objevili.
,,Vypněte to,“ zavelela doktorka.

Trochu se i zmiňuji o epizodě 1x13 Horká zóna.

Sama
Shiny se ještě jednou převalila v posteli a posadila se. Trochu jí zabolela hlava a pak se ozval ten pocit. Prostoupil jí celým tělem a spaloval jako ohnivá ruka. Měla hlad. Na chvíli se choulila do klubíčka a přestála první příval bolesti. Rychle se dvakrát zhluboka nadechla a postavila se. Proto se vzbudila, kvůli hladu, ale proč jí u Ga´Hoolu nevzbudil John a nebo doktor Beckett? Proč jí nechali, tak dlouho spát, až vyhladověla, a nebo to byl úmysl? Přešla ke dveřím a otevřela je. Znatelně si oddychla. Nebyla zavřená. Vrátila se zpět a obula si své červené lodičky na vysokém podpatku. Rychle se převlékla z vytahaného trička do bílé blůzy a maskáčových kalhot ustřižených nad koleny. Poté vyšla na chodbu a šla přímo do nemocnice.
Okamžitě zasunula ruku do bílé poličky s připravenými, naplněnými injekčními stříkačky a jednu z nich si aplikovala do svalu na levém rameni. Zaplavil ji pocit nechuti z té odporné chuti a poté hlad ustoupil. Byl zde, ale pořád, sice už smrtelně nespaloval její tělo, ale i tak potřebovala ještě jednu dávku. Vzala druhou injekci a aplikovala ji na stejné místo jako tu první. Tentokrát se, ale musela přidržet stěny. Odporná chuť jí projela tělem a nechutně se rozlévala do každého svalu. Shiny se z úst vydralo zvířecí zasyčení značící nelibost a odpor.
Obě dvě použité injekce ihned vyhodila a rozhlédla se kolem. Teď jí to plně došlo, byla zde sama. Nechápavě se rozhlédla, ale bylo tomu tak.
,,Beckette?“ oslovila Shiny prázdnou nemocnici, ,,doktore Beckette?“ Nic se neozvalo. Shiny přešla nemocnici tam a zpět, ale nikde nic jen prázdná lůžka a opuštěné pracovní stoly.
Shiny se bezhlavě rozběhla po Atlantis. Nikde nikdo nebyl. Chodby jinak plné lidí, byly dnes opuštěny. Shininy kroky vedly rovnou do Johnova pokoje. Rychle otevřela dveře a vběhla dovnitř. Pokoj byl prázdný. Jen jeho bunda se klidně válela pohozená na posteli jako by měl každou chvíli přijít. Co to znamená? Rychle se ještě jednou rozhlédla po místnosti a pak vyšla na chodbu. Konečně se rozhodla, prohledá celou Atlantis.
Shiny klesla do křesla v kontrolní místnosti. Byla vysílená. Prošla celou Atlantis a nikde nikdo. Hledala, pátrala a nic nevynechala. Žádný vzkaz ani nápověda, kde by mohli být. Shiny si složila hlavu do dlaní. Byla unavená, projít celou Atlantis zase není jen tak nějaká lehká večerní procházka.
,,Teď ještě ne,“ sykla si sama pro sebe a opět se plně narovnala. Rychle si prohrábla vlasy a zapnula počítač, který stál na stole před ní. Naštěstí to byl jeden z těch počítačů, ke který nepotřebovala antický gen, a tak nemusela vymýšlet ještě složitý program, kterým by se dostala do sítě. Jestli by na něj vůbec přišla.
Počítač se spustil téměř ihned. Shiny si zvolna protáhla svaly na krku a v ramenou a spustila své prsty na klávesnici. Zhluboka se nadechla a pustila se do práce. Vyhledala vše, co bylo do počítače zapsáno od té doby, co šla spát.
Byly to nekonečné stránky o ničem. Jediné co Shiny trochu zaujalo byla zmínka o jisté nákaze, která se po Atlantis rozšířila dva dny na to, co se uvedla do hybernace. Jakoukoliv spojitost, ale musela ihned vyloučit. Nákaza byla úspěšně zlikvidována a nenašla jakoukoliv spojitost se současnou situací.
,,Dobře,“ odtáhla se Shiny od počítače, ,,proto mě nevzbudili. Měli zde nákazu a chtěli si být jisti, že je pryč, až mě vzbudí. Dva dny po začátku mé hybernace se objevila nákaza. Ta trvala několik hodin. Pak chtěli počkat pár dní než mě vzbudí, ale tři dny od nákazy zde končí jakékoliv zápisy.“ Shiny se podívala na posední zápis. Byl to jen nějaký běžný formulář o nedostatku nějakých položek na skladě. Nic neobvyklého.
Shiny náhle projel myslí nápad. Našla na počítači informace o týmech. V momentě, kdy se zhruba z Atlantis vytratil život, byly všechny týmy na Atlantis.
,,Zvláštní,“ usoudila Shiny a pohodlně se opřela do křesla. Chvíli přemýšlela a pak rychle vstala. Dlouhými a jistými kroky se vydala do skladu. Otevřela dveře, a jak očekávala, nebylo zde žádné jídlo. Sbalili se snad a odešli?
,,A nebo?“ zaváhala Shiny. Rozrazila dveře do Rodneyho laboratoře a přešla k velké bílé tabuli popsané pečlivými rovnicemi. Na tabuli byl pověšen velký nápis: Nesahat! Shiny se tomu jen usmála a odhodila nápis někam ke stěně. Popadla velkou bílou houbu a přiložila jí k nejtěžší části rovnice.
,,Rodney?,“ Shiny se rozhlédla po místnosti, ale jelikož nikde neviděla rozzuřeného doktora, jak k ní běží a něco arogantně mumlá, pokračovala. Houbu přiložila k sedmičce a umazala háček, tak že vypadala jako jednička. Opět se rozhlédla, ale Rodney nikde. Žádný řev připomínající godzilu se nekonal.Takže zkouška, co by udělala, kdyby byla na Atlantis sama to není. Hluboce si povzdechla a vydala se zpět do kontrolní místnosti. U dveří se, ale zastavila a rychlými kroky se vrátila zpět k Rodneyho tabuli. Popadla propisku a rychle doplnila háček. Pro jistotu.
A pak to přišlo, byla sama. Byla sama na Atlantis. Na tváři se jí objevil nebezpečný úsměv. Přemístila se do Johnova a svého pokoje. Popadla jednu ze svých černých kozaček, v kterých poprvé přišla na Atlantis a vyndala z podpatku malé elektronické zařízení, na které se samolibě usmála. Vydala se znovu do kontrolní místnosti. Opět usedla do stejného křesla a jistými pohybem připojila elektronické zařízení, které bylo bezesporu wraithské výroby, k počítači. Chvíli se počítač načítal a poté se na obrazovce objevila zpráva. Shiny se zklamaným výdechem sklopila hlavu. Bude to muset udělat, vyrobit program, který umožní počítači přečíst data na wraithském zařízení.
Trvalo jí to jen několik hodin, i když několik hodin bylo docela dost. Shiny už téměř usínala. Byla unavená, vyčerpaná, bolela jí hlava a opět začínala mít hlad. V úlu se mohla po hybernaci alespoň pořádně najíst, kdežto tady? Automaticky se jí v hlavě vynořila vzpomínka na dřívější zvyklosti. Sice se ještě nikdy neúčastnila dlouhodobé hybernace trvající několik desetiletí a nebo dokonce století, ale i tak o tom už mnohé slyšela.
,,Normálně se probudí, nají a pomalinku se začínají připravovat na práci. Tady se vzbudíš a jsi hladová, poté dostaneš blivajs, který se téměř ani nedá pozřít a nakonec tě postaví do plné polní a ty tu lítáš a makáš jako u vytržení a navíc musíš i svévolně přemýšlet,“ Shiny si hlasitě povzdechla a opřela si hlavu čelem o sůl, ,,mně se tu nelíbí! Chci Johna! Chci obejmout a do postýlky! Fňuk! Fňuk!“ Shiny se narovnala a protřela si oči. K tomu co se teď chystá udělat musí být čilá. Vstala a přešla k nejbližší zdi. Rychle se nadechla a udělala stojku. Vydržela tak několik minut a opět se postavila na nohy.
,,To mě snad probralo,“ povzdychla si, pečlivě si porovnala oblečení a opět usedla k počítači. Tentokrát však seděla pečlivě a co chvíli si ještě urovnala nezbedný pramen vlasů, který jí neustále spadával do obličeje. Spustila své prsty na klávesnici a zapnula jeden z programů z wraithého zařízení. Sjela úplně dolů a rozklikla menší položku. Byla v ní spousta odkazů. Shiny si je rychle prohlédla a poté klikla na třetí odshora.
Rychle se ještě více narovnala a zvedla hlavu do patřičného úhlu, aby vypadala hrdě a důstojně. Obrazovka na chvíli zčernala a pak se na ní objevila již známá tvář. Ten wraith, kterého potkali u Geniů.
,,Zdravím,“ pozdravila Shiny wraitha s patřičným úklonem hlavy.
,,Zdravím,“ oplatil wraith Shiny její úklonu, ,,jak se vede?“
,,Nestěžuji si,“ odpověděla zdvořile Shiny v neustále důstojné póze těla.
,,Nevypadáš na to,“ odpověděl wraith a rychlím pohledem přejel Shinino vyzáblé tělo.
,,Do toho ti, ale nic není,“ zarazila ho Shiny a po chvíli dodala, ,,a jak se vede tobě?“
,,Dobře... naštěstí. A co že se mnou chceš mluvit. Tak nečekaně. Děje se něco?“ naklonil se wraith blíž s jasně viditelným zábleskem zájmu v očích.
,,Ne. Jen jsem si myslela, že stará přátelství se mají utužovat, nebo jsi jiného názoru?“ zvedla Shiny provokativně hlavu.
,,Ne. Ne. Klidně. Rád si s tebou jen tak popovídám, vždyť to dobře víš.“
,,Takže na nás nic nechystáte. Žádné náhlé přepadení Atlantis?“
,,Ne,“ odpověděl wraith s velkou snahou, ale Shiny ji i tak rozeznala. Mají něco v plánu, ale co? Na to se bude muset poptat jinde.
,,Fajn,“ usmála se Shiny jakoby nic, ,,co říkáš na tu novou píseň od Grischo. Podle mě super, ale ty bubny mi tam prostě nesedí. Nemůžu si pomoci.“
(...)
,,Jasně, jasně,“ souhlasila Shiny jako opřekot s wraithovou předchozí myšlenkou.
,,Přesně. Teď mám na krku dva nováčky ze 7. sektoru. Slyšela jsi už ten jejich nemožný slang?“
,,Jo to vycpávkové jako?“ znejistila Shiny.
,,Přesně.“
,,Jo, řeknu ti jako, že jako super jako,“ rozesmála se Shiny.
,,Brzdi! Před třemi týdny mi jeden z nich přišel oznámit, že vypracoval zprávu o poslední sklizni a řekl to nějak takhle.. ehmm... Jako tady to jako máš jako.“
,,A jak to dopadlo?“
,,No před třemi týdny jsem měl na krku tři. Den na to už jen dva,“ pousmál se wraith.
,,Aha. Jak jinak,“ pousmála se Shiny, ale v tom wraith otočil hlavou a zadíval se někam do prostoru vedle sebe.
,,Promiň, ale mám práci,“ omluvil se rychle wraith a natáhnul se, aby vypnul zařízení.
,,Zatím,“ stačila se ještě rychle rozloučit Shiny a pak už jen seděla naproti černé obrazovce. Pomalu se sesunula do křesla a v jejích očích se dalo číst, že o něčem vážném přemýšlí. Po chvíli se opět posadila do předepsaného sedu, narovnala se v zádech. Opět položila ruce na klávesnici a otevřela osmí odkaz ze shora. Obrazovka na notnou chvíli zčernala a pak se objevil obraz malé, ale dospělé wraithky (Víc než jsem si mohl přát, Bonus k dílu Bouře).
,,Zdravím,“ pozdravila Shiny jako první.
,,Zdravím. Upřímně mě udivuje, že tě vidím. Co tě přivádí na Glick?“ odpověděla wraithka.
,,Potřebuji s tebou mluvit.“
,,Dobře, ale ještě si musím něco zařídit. Počkej chvíli,“ řekla wraitha a zvedla se, aby mohla onu věc zařídit.
,,Pokud chceš poslat vir, tak tě upozorňuji, že jsem podnikla patřičná opatření a nainstalovala nejnovější antiviry,“ usmála se Shiny.
,,Aha,“ uznala wraithka a opět se posadila, ,,tak v tom případě už nic zařizovat nemusím. Co potřebuješ?“
,,Zdá se mi sen a jsem z něho trochu ne svá,“ přiznala Shiny a zahrála skvěle rozpačitý výraz.
,,O čem se ti zdálo,“ vyjádřila wraithka neskrývanou zvědavost.
,,Bylo to dosti zmatené. Nejdříve jsem byla na Atlantis a procházela jsem se chodbami, ale nikdo zde nebyl. Myslela jsem si, že jde o nějaký wraithský útok,“ Shiny bedlivě pozorovala reakce ve tváři wraithky, ale nezaznamenala žádné známky, že by něco o dané situaci věděla, které by bezesporu v její tváři byli, kdyby o tom něco věděla, ,,a pak jsem šla do jednoho z pokojů. Otevřela jsem skříň a tam stál ten první důstojník, jak jsem s ním chodila.“
,,No tedy,“ uznala wraitha.
,,Co myslíš, že to znamená?“
,,Udivuje mě, že se ptáš,“ usmála se wraithka, ,,nejlepší sex v životě. Sama si mi to řekla.“
,,Ale...“
,,Jaký je tvůj současný sexuální život?“ skočila wraithka Shiny do řeči.
,,Fajn.“
,,Fajn? Fajn jsou nové ornamenty na botách. Já chci detaily.“
,,Je to jiné,“ uhnula Shiny na chvíli pohledem, ale opět se vrátila, ,,je to něžné. Jako od pěšáka, který si váží toho, že tě má. Není to několikahodinová rozkoš, většinou je to krátké, ale hezké. Má mě rád a... dává to najevo. Jde poznat, že mu na mně záleží, a riskoval by pro mě život. Jednou mi dokonce řekl, že mě má, tak rád, že by pro mě i umřel hlady.“
,,Tak to je buď blázen a nebo lže.“
,,Podle mě mluví pravdu,“ rozhodla Shiny a wraihtka se zatvářila jako, že v tom případě platí ta první varianta.
,,A co ty? Pořád šťastně ve vztahu?“ zeptala se Shiny
,,Ale ano,“ pokusila se usmát wraithka, ale za jejím úsměvem se objevilo něco zlověstně nešťastného. V Shiny cuklo. Měla by se správně zeptat, co se děje, ale když to udělá, prozradí, že pozná, když někdo lže. Ale kdyby se nezeptala?
,,No tak. Slyšela jsem o tom. Co se děje?“ vyhrkla Shiny.
,,Co by se mělo dít?“ podivila se wraithka.
,,Co by. Vám to ve vztahu neklape nebo co? Vím to, už nic neskryješ.“
,,Ne klape to, ale... už jsme se dlouho neviděli. Měli jsme naplánované společné dva měsíce. Plánovali jsme to několik let, ale pak nastalo probuzení.“
,,Aha.“
,,Až zjistím, kdo je za to zodpovědný nezastavím se dokud z něj nevysaji veškerý život,“ rozzuřila se wraithka. V Shiny hrklo. Byl to John, který měl probuzení na svědomí, a Shiny wraithku znala dost dobře na to, aby věděla, že své výhružky plní.
,,Prý nějaký major Bauer,“ zalhala Shiny.
,,Bauer,“ zopakovala wraithka ono jméno, aby si ho pečlivě zapamatovala, ,,děkuji ti. A pověz mi je něco, co já mohu na oplátku vykonat pro tebe?“
,,Ano jedna věc by tu byla. Někde po galaxii se potuluje jistý major Nathan. Jestli ho najdete postarej se o to, aby... už se potulovat nemohl.“
,,Chápu. Jakým způsobem, že ho mám zabít?“
,,To nechám čistě jen na tobě. Mě bude stačit, když bude mrtví, ale pokud chceš využít své kreativity nebráním ti.“
,,Dobře. Jsme dohodnuty,“ usmála se wraitha a pak už se bavili jen o novinkách ve světě módy, hudby, knih a jídla.
,,Tak opět někdy,“ usmála se wraithka.
,,Ráda si s tebou opět popovídám,“ oplatila jí úsměv Shiny a vypnula spojení. Shiny si lehce prohrábla vlasy a klikla na minimalizované okno. Objevilo se ukončené stahování nějakého hudebního souboru.
,,Tak wraithi v tom nejedou, kupodivu,“ vyslovila nahlas Shiny, ,,ale kdo tedy?“ Shiny si opřela hlavu o stůl a přemýšlela. Byla unavená, ale ještě nemohla jít spát. Opět se začala soustředit na počítač. Chtěla soubor uložit, ale omylem klikla na tlačítko otevřít. Z reproduktorů se ozval hluboký a dunivý zvuk bubnů. Shiny rychle soubor vypnula a omluvně se rozhlédla po místnosti, ale nebylo komu se omlouvat, byla sama.
Usmála se a otevřela znovu soubor. Z reproduktorů se opět ozvaly bubny následované hlubokým hlasem nějakého wraitha. Shiny se postavila. Opřela se o stůl a pomalu se nahnula ke svým lodičkám. Nejdříve si sundala levou. Opatrně ozkoušela došlápnout na zem, ale jakmile to vykonala a došlo jí, že se nic nestalo, sundala si i druhou botu. Stála na zemi a nohy jí bolely, byly už neuvěřitelně uvyklé nepohodlným podpatkům. Udělala pár prvních kroků. Bylo to zvláštní, ale příjemné. Dokonce i lehce osvobozující.
Nechala boty ležet na zemi a prošla se pár kroků tam a zpět. Byla to neuvěřitelná úleva. Bolest ještě párkrát štípla a pak ustala. Zůstal jen nezvyk. Shiny se usmála a rychle se otočila do rytmu hudby. Počkala na refrén, který se opakoval v pravidelném několika minutovém intervalu a v zpola tanečním kroku pokračovala k balkónu. V otočce se posadila na zem. Zapřela se rukama dozadu a narovnala se tak, že jí sluníčko svítilo na co největší plochu těla. Bylo to příjemné. Denně pozorovala dívky, jak se opalují na balkónech, ale ona nikdy neměla dostatek odvahy opakovat jejich jednání. Vždy se bála mužů, kteří nenápadně pokukovali a kritizovali. Nebyla tak odvážná, aby se nechala klidně okukovat, na to se až moc styděla za svou pohublou postavu.
Seděla tam asi čtyřicet minut. Její kůže se zatím stačila lehce opálit dožluta. Tu Shiny lehce zívla a uvědomila si, že na sluníčku usíná. Ještě se ujistila, že město je chráněno a že ji počítač při případném napadení uvědomí. Poté se vydala do svého a Johnova pokoje. Ulehla do postele a do objetí schovala svého plyšáka.
,,Fufo, co se to děje? Kde jsou všichni?“ zeptala se Shiny své hračky a zavřela oči. Dech se jí zvolnil a ona pomalu usínala. Náhle se jí něco otřelo o rameno. Bylo to rychlé, ale neznámé jako závan větru. Shiny byla opět v sedu. Rozhlížela se po pokoji, ale nikoho neviděla. Zdálo se jí to snad? Po chvíli se uklidnila a opět ulehla do postele se svým plyšákem v objetí, ale již zdaleka nebyla tak klidná.
Probudila se sama. Otevřela oči a doufala v to, že se jí vše jen zdálo, ale nezdálo. Atlantis byla prázdná. Všude v pokoji se rozprostírala Johnova vůně. Bylo to až k zbláznění. Musela odejít. Bezmyšlenkovitě vstala a oblékla si první, co měla po ruce. Bylo to stejné oblečení jako včera. U dveří si ještě rychle obula červené lodičky a vyběhla z pokoje. Opřela se o vedlejší zeď a sklouzla k zemi. Do očí jí vhrkly slzy. John, Teyla, Tom, Stephan, Radek, co když je už nikdy neuvidí. V galaxii je spousta nepřátelských kmenů. Geniové? Shiny si přikryla ústa rukou, aby jí neunikl vzlyk. Co když jsou mrví?
Nasedla do šipky, která stála v garáži. Musela to udělat. Vzlétla směrem k pevnině, jestli někdo něco ví, budou to Athosani. Shiny jenom nervózně zamrkala, snad měla Teyla pravdu. Snad mě vyslechnout.
Šipka přistála na pevnině. Shiny nezapnula maskování. Vzala to jako slušnost, dát vědět o svém příchodu. Otevřela kokpit, okamžitě si musela stáhnout ruce k tělu, zaplavil jí chlad a kabát nechala na Atlantis. Tiše zaklela a vylezla ze šipky. Nohy se jí zabořili do studené a bílé pokrývky. Shiny se k ní sehnula, aby ji mohla promnout mezi prsty.
,,To je sníh,“ vydechla překvapeně. Vlastně to bylo poprvé co se dotýkala sněhu. Dosud o něm jen četla a nebo se na něj dívala z vyhřáté šipky při výkonu sklizně. Narovnala se, ale byla jí zima a to čím dál tím větší. Do vesnice to bylo pár set metrů, nepřistála rovnou ve vesnici pro nabuzení přátelské atmosféry, jestli to tedy bylo vůbec možné.
Zezačátku šla zpříma a jistě, ale chlad jí nepříjemně bodal. Neměla pevné boty, její blůza byla bez rukávů a kalhoty měla ustřižené nad koleny. Rty se jí začaly rychle klepat, ruce zbledly do téměř bílého odstínu a jen marně si pokoušela prokrvit ramena tím, že si je rychle třela. Prsty na nohou už téměř necítila a u těch na rukou to nebylo o moc lepší. Stáhla si ruce k ústům a instinktivně na ně vydechla teplý vzduch. Moc to nepomohlo, ale bylo to lepší než nic. Teprve teď rozevřela svou pravou ruku, aby se přesvědčila, že to vůbec ještě jde, ale čekalo jí zděšení. Jen stěží zadržela hlasitý úlek.
Její jizva, která byla vždy mírně roztažená a lehce načernalá, byla v současnosti úplně černá a křečovitě svraštělá do sebe, jako by ji někdo zašil. Kolem ní se rýsovaly jasně znatelné vrásky. Shiny nemohla ani dlaň pořádně roztáhnout, prostě to nešlo. Bolelo to. Stiskla, tedy opět ruku v pěst, a pokračovala v cestě.
Cesta sněhem trvala delší dobu než by trvala za normálního počasí. Krajina téměř neubíhala a Shiny se začínala bát, že tam vůbec nedojde, když se před ní mezi lesy bleskly obrazy stanů. Přidala do kroku, narovnala se a šla hrdě. Obě ruce v pěst, protože si nemohla dovolit jakékoliv selhání. Bolest zmrzlých prstů nevnímala.
Vkráčela doprostřed vesnice. Nikde nikdo nebyl. Dala jim dostatek času na to, aby odvedli ženy a děti, ale doufala, že alespoň muži zůstanou, aby bojovali. Nejspíš už jen pomyšlení na setkání s wraithem je zneklidnilo natolik, že vzali do zaječí. Shiny se na ústech objevil lehký úsměv. V tom okamžiku za sebou uslyšela šramot, otočila se včas na to, aby mohla poslat k zemi muže, který se k ní hnal s kosou v ruce. Najednou jich tam bylo plno. Byli to muži středního věku asi třicet jich tam bylo, víc ne. Shiny se párkrát ohnala, ale ani mráz a překvapení jí nezabránili zneškodnit všechny své protivníky. Jakmile již všichni leželi v bolestech na zemi, Shiny přešla k nejbližšímu, který měl v ruce ještě hořící pochodeň. Zvedla ji ze země a zapálila s ní nejbližší ohniště, které bylo narychlo uhašeno, nejspíš proto aby nebylo poznat, že vesnice byla ještě před chvílí plně osídlena. Dřevo chytlo a Shiny si tak mohla ohřát vymrzlé ruce.
Chvíli si užívala blažené teplo, až málem zapomněla na to, pro co přišla. Vesničané se již počali zvedat ze země překvapeni tím, že nejsou mrtví ani sklizení, někteří rovnou utíkali, jiní ještě pomáhali na nohy svým přátelům, ale nikdo se nehodlal touto záhadou zabývat. Shiny si počkala, až se zvedne konkrétně jeden z nich. Poslouchala jeho pomalý pohyb. Nejdříve se opatrně zvedl na kolena, poté se vyškrábal na nohy a přešel pomoci jednomu ze svých soukmenovců, který ležel na zemi s vykloubeným ramenem. Zvedl ho ze země a podal jednomu z mužů, který byl, až na pár modřin, v pořádku, ať ho odvede. Poté se sehnul k dalšímu muži, pomohl mu do stoje a podal mu svou vestu, ať si s ní přikryje krvácející ránu nad obočím, kam se praštil, když padal. Ještě se rozhlédl, ale když uviděl, že je posledním, co ještě otálí s odchodem, začal se belhat stejným směrem jako všichni ostatní, dohlížejíc na pochod.
,,Hallingu,“ otočila lehce Shiny hlavou, aby si mohl být Athosan jist, že se dívá na něj, ,,vy ne!“ Halling se otočil a zůstal ohromeně, ale hrdě stát. Jak Shiny očekávala, s Hallingem zůstal stát ještě jeden muž. Shiny se na něj nemusela ani podívat, jen mu rychle prošacovala mysl, aby našla to co hledala wraithský gen, stejný jako má Teyla. Shiny se neubránila lehkému úsměvu, otočila se od ohně a přešla k Hallingovi. Zastavila se asi dva metry od něj a dala mu výhodu prvního slova.
,,Kdo jste a odkud znáte moje jméno?“ zajímal se Halling. Shiny jasně cítila nevoli od muže, který stál opodál.
,,Sám jste mi ho řekl,“ odpověděla po pravdě Shiny a zvedla Teylin náhrdelník, který vzala s sebou z Atlantis.
,,To je Teylin medailon,“ rozkřikl se muž, který stál opodál, a málem by se na Shiny vrhnul, kdyby mu v tom v posledním okamžiku Halling nezabránil. On věděl, že by to nebylo moudré.
,,Kanaan, že?“ usmála se Shiny na muže, ale byl to spíše pohrdavý úsměv. Jako by se dívala na odpadky u svých nohou. Opět se otočila na Hallinga a pomalu se nadechla: ,,Potřebuji pomoct.“ Ta slova vyšla s Shininých úst s jasným a neskrývaným odporem k jejich významu. Halling i Kanaan zůstali stát jako opaření. Jako první se vzpamatoval Halling: ,,Proč by jsme vám měli pomáhat?“
,,Protože budete pomáhat Teyle,“ odpověděla Shiny a na Hallingově i Kanaanově tváři se objevil jasný údiv.
,,Teyle? Co je s Teylou?“ vyhrkl téměř ihned Kanaan.
,,To nevím, a proto jsem zde. Na Atlantis se před třemi týdny něco stalo a já potřebuji vědět co?“
,A proč by jsme vám měli věřit?“ zeptal se Halling.
,,Protože mi už se přeci známe. Teyla říkala, že si nemám dělat o lidech předčasné úsudky, že mě můžou i překvapit. Tak co už jste si oškrábali ty připáleniny z hrnců a nebo doufáte, že to udělám opět já?“ ušklíbla se Shiny. Halling vytřeštil oči překvapením a úlekem. To nebylo možné! Zalapal po dechu, ale slova mu z náhle tak vyschlého hrdla nevyšla.
,,Chápu,“ řekla Shiny a otočila se na Kanaana, ,,ty máš stejný dar jako Teyla. Podívej se mi do mysli a přesvědč se, že vám nelžu.“
,,To neumím,“ odmítl Kanaan.
,,Ale umíš,“ usmála se na něj Shiny, ale tentokrát bylo v jejím úsměvu něco milého a chápajícího. Vzala Kanaanovi ruce a položila si je na spánky. Kanaan byl jako ochromený. Nevěděl, co se děje a nemohl se ani pohnout. Nohy mu zamrzly na místě a on... on se dotýkal wraitha. Třes mu projel páteří a bylo to. Rychlé, kmitavé záblesky ukazovaly různé věci. Vnitřky wraithských lodí střídaly obličeje různých wraithů, okamžiky sklizní, běžné denní záležitosti.
,,Tak ne,“ zarazila ho Shiny a sundala mu ruce, ,,musíš se soustředit na to, co chceš najít.“
,,Teylu,“ zaváhal Kanaan.
,,Přesně tak. Připraven?“ zeptala se Shiny a Kanaan jen přikývnul.
,,Dobře,“ souhlasila Shiny a opět položila jeho ruce na své spánky. Kanaanem kmitl třes, který mu projel celým tělem, a bylo to. Začínaly se mu objevovat různé výjevy, kde Teyla se Shiny byly společně. Trvalo to dlouho a nakonec se Kanaan s hlubokým vydechnutím sesunul k zemi. Byl vyčerpán, bolela ho hlava a nevěděl, co se vlastně děje. Shiny stála kousek od něj a sledovala ho. Cítila, co Kanaan prožívá, ale nemohla mu pomoci. Tohle si musel překonat sám.
Konečně se vzpamatoval, pomalu vstal a narovnal se.
,,Mluví pravdu,“ otočil se na Hallinga.
,,Jsi si tím jistý,“ zaváhal Halling.
,,Ano,“ odvětil stále ještě vyčerpaný Kanaan.
,,Co tedy chcete vědět?“ otočil se Halling na Shiny.
,,Jestli vám Teyla o něčem neřekla. Atlantis je prázdná a já nevím proč. Odešli, když jsem spala,“ objasnila Shiny.
,,Teyla mi vyprávěla,“ znejistěl Halling, ,,když tu byla naposledy, někdy před třemi týdny, že objevili korzáry.“
,,Korzáry?“ Shiny nikdy předtím o tomto národě neslyšela.
,,Ano. Národ, který po odchodu Antiků putoval galaxií a hledal jejich technologii, aby ji poznal a naučil se používat. Když ji konečně do jisté míry ovládly, dokázali se uchránit před wraithi, ale chránili jen sebe. Prý mají jisté zařízení, které je dokáže udělat neviditelné a nehmatatelné. Zapínají ho vždy, když jejich radary zachytí wraithy,“ vysvětlil Halling.
,,Neviditelnými a nehmatatelnými,“ Shiny se zamyslela. Možná je právě tohle to, co hledá, ,,děkuji vám. Už půjdu.“ Zaťala pěsti ještě více a vydala se opět do mrazivého lesa.
,,Počkej,“ křikl na ni ještě Kanaan. Tu dobu, kterou strávil v její hlavě, nevnímal jen její myšlenky, ale také její pocity. Nevěděl sice jak, ale vycítil, že není zlá. Sundal si z ramen jedno z huňatých ponč a podal ho Shiny. Ta si ho změřila překvapeným pohledem, ale ihned přijala, a vykoktala ze sebe i jakési poděkování.
Když se konečně dostala zpět do šipky, byla neskonale vděčná za to pončo, které jí zahřálo alespoň horní polovinu těla. Cesta na Atlantis byla již v pořádku. Jakmile tam Shiny dorazila, sundala si opět lodičky a přirozeným krokem přešla do hlavní věže. Zde zapnula další z wraithských písniček. Tentokrát jednu o nekonečnosti vesmíru a utrpení, i když to bylo vlastně jedno, protože přes silné bubny a sirénu nebylo stejně slyšet slov.
Shiny přešla do Rodneyho laboratoře. Posadila se na Rodneyho místo a zapnula jeho osobní počítač. Jednoduché programy nebyly zaheslované, a tak se Shiny nemusela zdržovat jejich odheslováváním. Téměř ihned našla poslední používaný soubor, který nebyl zálohován v centrálním souboru, proto ho prvně nenašla, jako ostatně všechny Rodneyho rozpracované zprávy. Otevřela ho a zjistila, že pojednává o nově získaném zařízení na misi. Zařízení, které stálo přímo před ní na stole, bylo antické výroby, a tak jí předtím nepřišlo zvláštní. Chvíli ho zkoumala, ale stále nemohla přijít na to, co s ním McKay provedl.
,,Fajn,“ rozhodla se Shiny, ,,musím myslet jako McKay.“ Rozhlédla se po laboratoři a ihned jí došlo, co by udělal. Přešla ke stolku s teď už studenou kávou a nalila si plný hrneček, i když McKaye již několikrát varovala, on stále pil několik šálků denně. Chtěla se opět posadit do křesla, ale zakopla o špatně postavené křeslo a málem vylila hrnek na zařízení, kdyby ho včas svým rychlým postřehem nezachytila.
,,Moment,“ docvaklo jí téměř ihned, ,,McKay by tak rychlý nebyl.“ Položila hrnek na stůl a pečlivě se podívala na zařízení, byly na něm viditelné stopy po zaschlé kávě.
,,Mám to,“ vyhrkla Shiny. Několikrát přehodila obvod v zařízení a spustila zpětný chod. Při polití zařízení, zařízení zkratovalo. Poslalo vše organické do neviditelného a nehmatatelného stavu. Přesně jak bylo naprogramováno od korzárů. Takže lidi a jídlo. Sebe tam, ale neposlalo kvůli zkratu, což zapříčinilo, že lidi tam se neměli, jak dostat zpět. Shiny zůstala tam, kde byla, protože byla v hybernaci se sníženým dechem a tepem. Tento stav byl velice podobný zimnímu spánku gukula, kterého korzáři nechávali volně pobíhat po planetě a likvidovat případné vetřelce, pro zneviditelnéní a znehmatatelnění tedy nevhodný.
Atlantis projela silná tlaková vlna. Vše bylo opět na svém místě.
,,To vám to tedy trvalo,“ postěžoval si McKay a šel si po své práci.
,,Já si myslím, že to bylo super. Já bych na to nepřišel,“ přiznal Zelenka. Shiny se na něj otočila a v tom okamžiku ztuhla: ,,Áaaa! Já jsem stejně vysoká jako Radek!“ Rychle popadla své lodičky na vysokém podpatku a obula si je, když se narovnala spokojeně si oddychla: ,,To je lepší.“
,,Výborně,“ ozvala se doktorka Weirová, která byla v laboratoři také, ,,nečekala bych, že na to přijdete, tak rychle.“
,,Hodně mi pomohly Athosani,“ podívala se Shiny na Teylu.
,,Říkala jsem ti, že nesmíš soudit předčasně,“ usmála se Teyla v odpovědi.
,,Jsi nějak zamlklý,“ usmála se Shiny na Johna už v jejich společném pokoji.
,,Víš asi je něco co by si měla vědět,“ přiznal John.
,,Co to je?“ zeptala se Shiny, sundala si boty a pečlivě je urovnala v rohu pokoje. John mezitím vkráčel do pokoje ve svých umaštěných kanadách a natáhl se na postel.
,,Johne?“ upozornila ho Shiny.
,,Shiny!“
,,Zas tak těžké to není.“
,,No jo no,“ zamumlal John a sundal si kanady a hodil je do rohu vedle dveří, ,,spokojená?“
,,Příště bys je mohl prostě položit.“
,,Víš,“ začal John a Shiny si k němu přešla lehnout na postel, ,,jak jsi vytáhla to wraithské zařízení….“
,,Ano?“ vyzvala Shiny Johna, aby pokračoval, a kreslila si na jeho hrudníku kolečka.
,,My jsme si mysleli,“ John se narovnal a uchopil Shininu krmnou ruku tak, aby ji dostal, co nejdále od svého hrudníku z preventivních důvodů, ,,že nás chceš podrazit a vydat Atlantis wraithům.“
,,Cože?“ vybuchla Shiny a okamžitě vytrhla svou krmnou ruku z Johnova sevření a instinktivně si ji propnula.
,,Vypadala jsi dost podezřele a upřímně řečeno jsi wraith.“
,,Ani ty si mi nevěřil?“
,,Byl jsem trochu na pochybách, když si mluvila s tím wraithem.“
,,Johne! Řekni mi celou pravdu!“
,,No víš,“ začal John, ,,nemohli jsme nechat Atlantidu v rukou wraithů, a tak McKay přišel na způsob, jak ji odpálit.“
,,Cože?“
,,Kdyby nebyl ve stresu a nespadl mu spoj už tu nejsme,“ přiznal John.
,,Ty by si mě nechal zabít?“ zasyčela Shiny s krmnou rukou nebezpečně připravenou.
,,Musel jsem se rozhodnout mezi tebou a ostatními.“
,,A vybral sis ostatní.“
,,Já musel,“ sklopil zrak John, ,,dokážeš mi odpustit?“
,,Ano,“ pousmála se Shiny nad Johnovou upřímností. Ona by jednala stejně. John Shiny chytil a povalil ji na postel.
,,Co to děláš,“ cukla sebou Shiny.
,,Usmiřovací sex,“ vysvětil hned John.
O tři dny později, když se John zrovna vrátil z mise, nenašel Shiny v jejich společném pokoji. Dělalo mu to trochu starosti, a tak se po ní šel podívat. Našel jí v pokoji, který byl vyhrazený pro její hybernaci. Jakmile vstoupil zachumlala se do peřiny.
,,Shiny?“ oslovil ji John.
,,Jdi pryč,“ křikla na něj Shiny.
,,Proč?“
,,Proto,“ odvětila Shiny. John se rozhlédl po pokoji a nemohla mu uniknout kopice posmrkaných kapesníků ležících vedle Shininy postele. Lehce nadzvedl peřinu, aby se přesvědčil, a i když ji Shiny téměř okamžitě stáhla zpět, uviděl to, co potřeboval.
,,Ty jsi nemocná?“ zeptal se jí.
,,Ne,“ odpověděla mu s přízvukem ucpaného nosu, který ji prozradil.
,,Shiny,“ John si k ní sedl na postel a pohladil jí po temeni hlavy, které vyčuhovalo zpod peřiny.
,,Jdi pryč. Nic mi není,“ trvala na své Shiny, ale na konci věty se rozkašlala. Rezignovaně vystrčila hlavu zpod peřiny a John mohl vidět ještě více bledou kůži než obvykle s jasně načervenalým pruhem pod nosem.
,,Mám dojít pro Becketta?“ zeptal se John.
,,Ne,“ vyhrkla hned Shiny, ,,to bude v pořádku.“
,,Jsi si jistá?“
,,Ano,“ zavrtěla se Shiny, ,,nejsem nemocná poprvé.“
,,A jak to většinou probíhá, když jste nemocní,“ John si opravdu nedokázal představit průběh nemoc u wraitha. Hladil Shiny po vlasech a poslouchal.
,,Pořádně se najíme, zalezeme do postele, vyspíme se, a když se probereme, jsme v pořádku,“ vysvětlila Shiny.
,,No,“ zapřemýšlel John, ,,tak pro tentokrát budeš muset stonat jako my. Dojdu ti pro léky.“
,,Ne,“ křikla Shiny.
,,Proč se toho tak bojíš?“
,,Nechci, aby někdo zjistil, že jsem nemocná,“ přiznala se Shiny.
,,Proč.“
,,Nechci ukázat slabost.“
,,Dobře,“ rozhodl John a zvedl se k odchodu.
,,Kam jdeš,“ polekala se Shiny.
,,Pro léky.“
,,Ne!“
,,Neboj,“ otočil se John u dveří, ,,řeknu, že jsou pro mě.“
Za půl hodiny byl zpět, ale to už Shiny spala. Byl to neklidný spánek plný kašle, sípání a pokašlávání. John se na Shiny soucitně usmál. Položil léky na stůl a vybral z nich eukalyptovou mast. Nabral si ji do dlaně a zajel Shiny pod tričko, aby jí mohl mast rozetřít po hrudníku. Náhle uslyšel křupnutí a ucítil, jak se mu bolest rozlévá v ruce.
,,Johne? To jsi ty?“ pronesla překvapeně Shiny.
,,A kdo jsi myslela, že to je?“ zeptal se John a tiskl si k tělu zlomenou ruku.
,,Wraith, který mě přišel sníst.“

Tohle je dodatek k 12. dílu. Rozebírám, co dělá John a spol., když jsou neviditelní.
Prosím Vás to o aby jste mi přízpěvky komentovali. Já vím, že je to nuda, psát své pocity, ale já chci vědět na čem jsem. Pokud jsem se již omrzela a dávám to sem zbytečně. Prosím, oznamte mi to.

,,Vždyť to ani nevypadá jako sedmička,“ postěžoval si Rodney. Naslinil si prst a pokusil se jím smazat háček, který na bílou tabuli doplnila Shiny, ale jeho prst bez sebemenšího zachvění prošel skrz.
,,Ale vypadá,“ zamručel Zelenka, který se momentálně snažil dostat do centrální počítačové sítě s vybavením, které antické zařízení zneviditelnilo a znehmatetelnilo společně s nimi.
,,Ty nemáš, co říkat. Dobře jsem vyděl ty tvé jedničky a sedmičky. Píšeš je ještě hůře než doktor Kowalski,“ trval na svém Rodney.
,,Doktor Kowalski měl mozkovou příhodu a ochrnul na pravou polovinu těla,“ upozornil Zelenka.
,,Před třemi roky! Měl dost času se to naučit,“ vytrvale a arogantně argumentoval Rodney.
,,Doktore McKayi a doktore Zelenko?“ oslovil doktory nějaký voják, který si velmi pospíšil, aby k nim doběhl rychle.
,,Co se děje?“ zeptal se hned Rodney.
,,Musíte do Kontrolní místnosti. Hned,“ vychrlil ze sebe voják.
,,Tak co se děje?“ vypravil ze sebe trochu udýchaný Rodney jakmile konečně doběhl do kontrolní místnosti s doktorem Zelenkou v patách.
,,Máme problém,“ odpověděl poručík Ford a pohodil hlavou směrem k Shiny. Ta seděla u počítače a rychle do něj zadávala údaje.
,,Co to dělá?“ zajímal se doktor McKay.
,,Snaží se spojit s wraithy,“ odpověděla doktorka Weirová.
,,A do prdele,“ vystihl situaci ve své rodné řeči doktor Zelenka.
,,Jak to víte?“ zeptal se Rodney.
,,Teyla se s ní pokusila spojit a vyčetla jí to z myšlenek,“ odpověděla doktorka Weirová. Teprve teď si Rodney všiml Teyly, která se vzadu opírala o zeď a s bolestí ve tváři si třela spánky zatímco se jí doktor Beckett pokoušel vnutit alespoň trochu vody.
,,Dokážete s tím něco udělat,“ ozval se konečně podplukovník Sheppard. Celou dobu stál v rohu a s bolestí v očích sledoval Shiny.
,,Pokusím se přesměrovat energii,“ řekl Rodney, ,,ale nevím, jak to dopadne. Vybavení, které mám k dispozici je velmi omezené.“
,,Zadržte!“ křikl Tom Potter a vřítil se do kontrolní místnosti, naštěstí ho stačilo zadržet pár vojáků, ,,nechte ji na pokoji. Určitě nás nechce zradit. Znám ji.“
,,A proč se tedy chce spojit s wraithy?“ otočil se John na Toma s prázdným pohledem plným bolesti.
,,To nevím,“ přiznal Tom a uklidnil se.
McKay se Zelenkou se snažili najít nějaký způsob, jak Shiny znepřístupnit přístup ke spojení, ale nic se jim nedařilo a čas ubýval. Jedinou z posledních možností bylo jen Atlantis zničit.
,,Doktorko?“ otočil se jeden z vědců u počítačů na doktorku Weirovou.
,,Takže na nás nic nechystáte. Žádné náhlé přepadení Atlantis?“ zeptala se Shiny wraitha, s kterým zrovna vedla rozhovor. Bylo to jasné. Doktorka Weirová sklopila oči a pevně stiskla rty. Shiny se právě ujišťuje, jak velké výhody jí přinese vydat Atlantis.
,,Odpalte to,“ rozhodla doktorka. Rodney se ještě naposledy rozhlédl po krásném světě a se zavřenýma očima stiskl příslušné tlačítko, ale nic se nestalo. Atlantis stála. McKay tedy opět otevřel oči a prohlédl si nově naprogramovaný přístroj a povšiml si špatně upevněného spoje. Okamžitě ho znovu připevnil, protentokrát pevněji, a znovu se připravil stisknout tlačítko.
,,Počkejte,“ ozval se jeden z vědců.
,,Fajn,“ usmála se Shiny jakoby nic, ,,co říkáš na tu novou píseň od Grischo. Podle mě super, ale ty bubny mi tam prostě nesedí. Nemůžu si pomoci.“
,,Co to říká?“ nepochopil Rodney.
,,No jasně,“ došlo konečně Tomovi, ,,ona nás nechce podrazit. Ona se chce dozvědět jestli nejsou za naším zmizením wraithi.“
Rodney si patřičně oddechl, že neumře. Dokorka Weirová sklopila oči pod návalem tíhy svého špatného rozhodnutí a John si uvědomil, jak Shiny zklamal. Nevěřil jí. Tom se jenom usmál a šel si na balkón zakouřit, tiše si pobroukávajíc melodii od Beatles.
,,A teď jí ukopnu hlavu,“ zasmál se jeden z vojáků a nohou kopal do vzduchu skrz Shininu hlavu. Shiny se zrovna opalovala na balkóně a nikoho z nich nevnímala, ani nemohla.
,,Hele rozmašíruju jí vnitřnosti,“ usmál se další z vojáků a skočil na místo, kde měla Shiny břicho.
,,Představte si, že kdyby se teď trochu naklonila, tak bych jí viděl ***.“ konstatoval další z vojáků a mohl si přelomit krk, aby získal ten nejlepší možný výhled skrz Shininy nohavice.
,,Co to má znamenat,“ zahřměl John, když uviděl tuto scenérii.
,,Pane, my jen... Ono to... Tohle....,“ mumlali vojáci jeden přes druhého.
,,Odchod,“ rozkázal jim John a vojáci se rozprchli. Poté si John všiml Toma. Stál u zábradlí a kouřil už několikátou cigaretu za sebou.
,,Ahoj,“ pozdravil John a postavil se vedle Toma.
,,Ahoj,“ odvětil suše Tom.
,,To, jak ses zastal Shiny, bylo správné,“ konstatoval John.
,,Jo, ale měl si to být ty,“ odvětil Tom, típl nedopalek a odešel.
John ještě chvíli stál na balkóně a přemýšlel nad tím, co se stalo, až za sebou uslyšel smích. Otočil se a zhluboka zadržel dech. Byli to opět ti vojáci jako před chvíli. Opět tam stáli, kopali a okukovali jeho holku. John se rozzuřil, ale ještě než stačil něco udělat, ozval se ze stany Tomův hlas: ,,Hele to být vámi nedělám. Doktor McKay pracuje na něčem co by nás mělo opět dostat do normálu a pokud se to stane, když budete mít nějakou část těla v té wraithce, tak vás to roztrhá na kusy. Něco jako nášlapná mina. Jo a víte, že když se wraithovi podíváte pod kalhotky tak oslepnete?“ Vojáci, kteří do Shiny kopali a bouchali toho okamžitě nechali a ta část, která se jí chtěla podívat „pod kalhotky“ okamžitě ucukla a odvrátila zrak jinam. John se nad tím musel usmát.
Shiny se konečně zvedla a vydala se do svého pokoje. John šel za ní. Jakmile si Shiny lehla a zavřela oči, objevila se ve dveřích doktorka Weirová, doktor Beckett a Teyla.
,,Zkusím to ještě jednou,“ vysvětlila Teyla Johnovi, ,,tentokrát se pokusím o fyzický kontakt.“
,,Jsi si jistá?“ zeptal se ještě John, ale Teyla jen přikývla. Posadila se vedle Shiny na postel a dlouze se soustředila. Nakonec zvedla svou ruku a neuvěřitelně pomalu se s ní přibližovala k Shinině ruce. Dotkla se. Shiny se okamžitě napřímila, ale Teyla už neměla sil. Párkrát zalapala po dechu a zhroutila se k zemi bez tepu. Doktor Beckett byl v okamžiku u ní a během chvíle ji zresuscitoval. Doktorka Weirová pak Teyle definitivně zakázala riskovat život tímto způsobem a přidala i víru v to, že Shiny snad sama přijde na to, co se s nimi stalo.
John se opět otočil na Shiny. Ležela v posteli a pokoušela se znovu usnout. Trpce se usmál a lehl si vedle ní. Byla tak daleko a tak blízko. Zavřel oči a usnul.
,,Ahoj,“ pozdravil jeden vědec druhého.
,,Ahoj,“ odpověděl druhý, ,,co tu kutíš?“
,,Ale nic, jen pozoruji ty zajíce. Představ si, že jim chlupy línají do fyzických vzorců,“ zavrtěl nevěřícně první vědec hlavou.
,,Fakt?“ zaváhal druhý vědec a naklonil se k vitrínám se zajíci, ,,a jo. Tady je teorie relativity a zde Newtonův první zákon!“
,,Divný, že?“ otočil se první vědec na toho druhého.
,,Jo. Hotové Akta-X,“ odpověděl druhý vědec a popadl jednoho ze zajíců, ,,dáš si guláš a nebo gril?“

Neomrzelas nás(nebo alespoň mě, mně se tvá povídka líbí).