Stargate Vendetta III Epilog.

Výbornej díl.

Toto je spoiler!!!:

Já to říkal, že ten osmej typ signálu budou seedry a Destiny

Dobré pokračovanie a výborný nápad v pokračovaní SGU.

Peknej dil

super,super skvělej díl,jenom tak dál,ale ta tvoje hranice vydávání je pro mě jako čtenáře moc dlouhá,nechceš to nějak zkrátit?

[Patas25]

Vynasnažím se.

a kdy sem dáš novej díl? jednou za týden to bylo dobré ale teď to už je tak 2 týdny a půl a už u mě hrozí,že už to nebudu číst,protože krátkej díl jednou za 2 týdny je moc málo

jn sice sem zde ještě nic nenapsal, ale myslím si, že povídka je dobře promyšlená a už se těším na nový díl nemůžeš aspoň napovědět kdy bude?

[Patas25]

Díl je už napsaný, dokonce aji po korekci.. ale dneska už nestihnu korekci upravit, protože doslova usínám na klávesnici. Tak díl během zítřla.

nooo, tak kde to je? Dnešek už pomalu končí...

[Patas25]

No tak že jste to vy. Bohužel další kecací díl ale příští by měl být akčnější.

Díl 9. Sedmý symbol start

Carterová po vydání rozkazu začala zkoumat ty lodní počítače a snažila se obnovit proud alespoň do jednoho panelu. Po pár hodinách práce k ní došel Mitchell a donesl jí a celé smečce vědců nějaké jídlo.

„Krůtí sendvič?“ zeptala se Carterová a Mitchell jí hodil vyžádanou pochoutku.

Carterová se do něj s chutí zakousla a poté se dala znovu do práce a přitom ještě poznamenala.

„Není nad armádní stravu.“

Po další hodině práce, kdy vědci zkoušeli zprovoznit konzole typem pokus, omyl, a kdy se Mitchell nudil v rohu místnosti. Carterová nahradila jedno antické relátko pozemským, pustila proud do obvodu a ona konzole se konečně rozsvítila. Tento akt si upoutal pozornost všech v místnosti. Carterová si ihned stoupla a podívala se na monitor. Konzole se načítala a Sam hltala každé antické slovo.

„Na první pohled je text plný antického dialektu. Jenom uspořádání slov je jiným způsobem, takže starší dialekt, nebo nějaká odvozenina atičtiny,“ řekla Carterová.
„A co se tam píše?“ zeptal se Mitchell, který si konečně přestal házet tenisovým míčkem.
„Několik technických údajů, pro pár slov, nemáme překlad, budou to zřejmě antické terminy a názvy,“ odpověděla Carterová.
„Za pár hodin přiletí Daniel, a jeho namakaný mozeček, to určitě během chvíle přeloží,“ řekl Mitchell a sotva to dořekl, celý panel zčernal a po chvíli se načetl operační systém.
„Tak se na to podíváme,“ řekla Carterová a začala otáčet kolečkem vedle monitoru a projíždět tak různé stránky. Další dvojice vědců jí stála za zády a četla texty přes její rameno. Zbytek vědců pokračoval v zapojování ostatních panelů.“

Mezitím na palubě Athosu

Daniel seděl v konferenční místnosti přímo na konferenčním stole. Stůl byl skleněný a Sheppardovi se moc nelíbilo, že sedí zrovna tam. Ale stůl se strumenným osvětlením spolu s uklidňující hudbou pomáhal Danielovi v koncentraci. Sheppard mu řekl, o jakou loď se jedná a Daniel hledal ve svých znalostech všechno, co o této lodi věděli povznesení. Tudíž by ji znal od prvního šroubku až po poslední program.
Ve vedlejší místnosti seděl Rodney, který opustil svoji podzemní laboratoř, aby prověřil nález. Něco tak životu prospěšného a velkého by přeci nemělo být bez jeho asistence. Co se týče jeho dcerek, pár týmů neustále pátralo, ale moc velkou naději tomu nedávali. Když se nenašli v prvním měsíci, tak je prakticky nulová šance jejich nalezení.

Rodney si projížděl data, jak tu loď objevili a sledoval prakticky celý záznam výzvědné mise. Když v simulaci uviděl hvězdu, najednou se zasekl a zamyslel. Jeho tvář střídal úsměv a zmatení zároveň.
Poté Rodney vstal od počítače a šel říct svůj nápad Danielovi.

Po pár vteřinách konverzace

„A to tě zas jak napadlo?“ zeptal se Daniel, který ukončil svou meditaci.
„Prostě mě to napadlo, ale to není důležité, ale je to vůbec reálné?“ zeptal se Rodney.

Daniel se zamyslel a Rodney už musel svůj nápad vysvětlovat.

„Kdybychom upravili napájecí systém jako je na Athosu a potom použili vyrovnávací kondenzátory…“ „Dobrá, ale systém senzorů by byl velmi náročný, přeci jenom než by pronikly takovou radiací,“ namítl Daniel.
„Dokázal bych navrhnout nějaký systém senzorů, který by pronikl,“ hájil svůj nápad Rodney.
„Já vím, ale bylo by to náročné. Tady jde o to, jestli by generál uvolnil tolik pracovní moci, aby se tento ztřeštěný nápad mohl uskutečnit,“ řekl Daniel.
„To je fakt, ale ty se za to přimluvíš ne?“ zeptal se Rodney.

Daniel se na něj podíval, lehce se usmál a poté dál meditoval a utřiďoval si myšlenky. Ale po pár minutách se vrátil v myšlenkách k novému nápadu a začal uvažovat, jak by se dal zrealizovat.

Na planetě uvnitř antické lodi

Carterová dál překládala antické texty a jako první si našla plány lodi. Po krátkém prohlédnutí zjistila, že prakticky všechny významné části lodi byly objeveny. Vnitřní řídící uzel našli dávno, protože v něm se tým vědců nacházel. Hlavní skladiště a výrobní linku bran také nalezli a můstek, který se nacházel ve spodní části lodi, byl prakticky zničen nárazem, když loď přistála. Poté byly na lodi nalezeny také hibernační komory, které měly antikové použít při dlouhých cestách.

Doktor Bartowski se pak na pokyn plukovníka vydal prozkoumat brány a jelikož jedna z bran byla dopravena na domovskou základnu, tak měl za úkol ji zprovoznit.

Jakmile došel do místnosti, ihned sešel se schodů do spodních pater výrobní linky. Doslova pod schody byla jedna konzole, která byla jen lehce poškozená a Bartowski se na ní napojil během pár minut.

„Měli jsme jít první sem. Vidím tady odkazy na napojení na hlavní systém lodi,“ řekl Bartowski jednomu z vojáků, který mu stál za zády.
„Pane, vy jste si toho nevšiml, ale jakmile jste tu konzolu aktivoval, tak se tady rozzářila tato věc,“ oznámil voják.

Vědec se otočil a podíval se na onu věc ve stěně, na kterou voják ukazoval. Přístroj byl kruhovitého tvaru a po jeho obvodu bylo něco napsáno anticky. Bartowski si celý nápis přečetl a přeložil.

„Doneste jeden generátor. Je to přípojka externího zdroje. Já se mezitím podívám po nějakém návodu, co udělat, až tu přidáme externí energii,“ požádal vědec a obrátil se ke konzole.

Voják neodešel a zavolal si o generátor vysílačkou, protože jeho prvořadý úkol bylo dohlížet na hlavního vědce lodi Athos.

O pár minut později

„Bingo!“ vykřikl Chuck, když otevřel složku plnou adres.
„Adresy pro hvězdné brány, ale není jich nějak málo?“ zeptal se voják, který mu koukal přes rameno.
„Toto nejsou obyčejné adresy. Za prvé, každá adresa má osm symbolů, je jich tu jenom sedmnáct, protože jsou to adresy pro centrální základny v jednotlivých galaxiích, podívejte, když otevřu jednu z těch galaxií, vyskočí další stovky adres,“ řekl vědec a ukázal.
„Hodně planet, hodně potenciálních zdrojů,“ podotkl voják.
„To ano, ale taky hodně potenciálních hrozeb,“ odvětil vědec a pak obrátil pozornost k dvojici vojáků, kteří sestupovali ze schodů a nesli onen vyžádaný generátor.

Vojáci poté položili generátor, tam kam jim vědec ukázal a poté Bartowski začal připojovat generátor. Jakmile jej kabelami propojil, tak jej přes integrovaný počítač spustil. V místě rozhraní to zajiskřilo, ale o pár vteřin později se rozhraní pořádně rozsvítilo a kudy energie proudí, bylo znát díky směru světla.
Bartowski se podíval do konzole, kde vyskočil zelený antický nápis.

„Co to znamená?“ zeptal se voják.
„Výrobní linka je online. Ale naštěstí nejsou zadány pokyny v práci, tak nám to tu nezačne vyrábět nové a nové brány,“ řekl vědec.
„Dobrá, a co takhle zkusit vytočit nějakou planetu?“ zeptal se voják.

Bartowski se na něj podíval, a pak šel vyhledávat nějakou planetu v dosahu. Nejdříve najít správnou galaxii, bylo to nejlehčí a po seřazení dostupných planet bylo zadání maličkost.

Vědec zadal jednu z nejbližších adres a pak obrátil pozornost na linku bran a hledal nějakou aktivní bránu.

„Neslyšíte něco?“ zeptal se voják a všichni se zaposlouchali. Dokonce také dvojice vojáků, která přinesla generátor, sešla ze schodů a zaposlouchala se.
„To bude jedna z těch bran,“ řekl voják a Bartowski mezitím hlásil.
„Sedmý symbol start!“
Najednou mezi dvěma schodišti vyrazil ohromný nestabilní vír, který zasáhl dvojici vojáků. Po jednom zbyly jenom boty a po druhém většina trupu, ale levá ruka chyběla spolu s hlavou. Jakmile vír zmizel, zanechal za sebou překvapenou dvojici u konzole a modré rozhraní červí díry někde za pancéřovými vraty. (poznámka pro SGU diváky. Schodiště jako v místnosti s bránou, ale brána mezi dvěma schodišti za pancéřovými vraty. Konzole pod pravým schodištěm.)

„Tak to jsme posrali,“ poznamenal Bartowski.
„Plukovník Carterová, bezpečnostní tým a úklidový tým do výrobní linky,“ řekl voják do vysílačky.

Poté Bartowski začal netrpělivě až panicky překračovat za konzolou.
„Ta nás zabije. Že jsem byl tak neopatrný. Proč jsme si nevšimli toho pancíře.“
„Nebyla to vaše chyba, nikdo netušil kde ta brána je, a jenom štěstí, že jsme nevolali Carterovou dříve. Mohla klidně na tom místě stát ona spolu s dalšími lidmi a ztráty na životě mohli být mnohem větší,“ uklidnil ho voják.

„Sakra, co se tu stalo?“ vykřikl Mitchell, který došel s Carterovou.
„Nehoda, jediná aktivní brána byla za pancířem, a než jsme si to uvědomili, bylo pozdě,“ řekl Bartowski.
„Jedinou útěchou je, že nic necítili,“ řekla Carterová a přistoupila ke konzole.
„Kdyby tady nezemřeli ti dva, byla by to další radostná zpráva,“ řekla Carterová, poté co viděla seznam planet a galaxií.

O dvě hodiny později

Velmi blízko hvězdy se vynořil křižník s označením Athos. Jeho pilot zopakoval tichý manévr a o pár minut později zaparkoval těsně vedle Portose.

„Připravte se na propojení energetickými kabely,“ vydal pokyn Sheppard, který seděl na můstku lodi, když se najednou aktivovala vysílačka.
„Sheppe, nepropojujte se. Měli jsme tu nehodu a ještě něco musíme vyřídit,“ řekla Carterová a pak vydala pár pokynů.

O dvacet minut později

Athos mezitím odstartoval a uchýlil se na nízké orbitě slunce. Vyhlídková paluba na lodi byla plná posádky lodí a pouze plukovník Carterová vyčnívala z davu. Stála na menším balkónku ve slavnostní uniformě.

„Tak jako naše stará galaxie, tak v této galaxii se ukrývá smrt. Někteří zemřou v bitvách, jiní přirozenou smrtí a někteří sou obětí technického pokroku. I když to nebyla smrt v boji, jak by si přál každý válečník, tak tato oběť nepadne v zapomnění. Každý tým, který bude procházet bránou, který bude bojovat za náš národ, si při průchodu bránou vzpomena na desátníky, a vzpomenou si, že smrt čeká na každé cestě. Nechť je jejich oběť výstrahou a jejich krev se připíše jako důvod naší pomsty,“ řekla Carterová, poté dala signál. Jeden z vědců zadal pokyn na počítači a zanedlouho byli skrz výhledové okno vidět dvě rakve s americkou vlajkou, které přímo mířili do hvězdy. Posádka salutovala, dokud rakve nezmizely z dohledu. Poté Carterová zavelela rozchod a rychlý pohřeb skončil.

O pár hodin později

Chuck měl pořád výčitky za dva vojáky, které omylem zabil a stejný pocit trápil i vojáka, který jej chránil.
Carterová poté uvolnila svoji konzoly Danielovi a sama se vydala k bráně. Tam odstranila pancéřovou bariéru, tím že vydala pokyn a ona se zasunula do podlahy.
Plukovník pak musela pochopit systém rozdávání bran, aby pak mohla odeslat souřadnice na domovskou základnu.
Rodney nějakým zázrakem v řídící místnosti během hodinky zprovoznil zbývající konzole. McKay odháněl ostatní vědce a nadával jim do amatérů. Ti nakonec museli uznat, že ty doktoráty nemá nadarmo, když během chvíle zpravil tolik konzol a jim se za takovou dobu podařilo zpravit jenom jednu.

Daniel mezitím projížděl databázi, ale ne že by něco konkrétního hledal, ale spíše si osvěžoval vzpomínky ohledně této lodi. Nakonec opustil databázi a začal zkoumat celkový stav lodi.

O den později

Směny se dvakrát prohodili a za tuto dobu se konečně podařilo navázat spojení mezi domovskou planetou a antickou lodí.
Proto také Sheppard, Carterová a Daniel prošli červí dírou na planetu, aby se zúčastnili porady s generálem.

O´Neill seděl ve svém pohodlném křesle a zahájil poradu.

„V prvé řadě se zeptám na nepřátelskou aktivitu v té soustavě,“ řekl generál.
„Vojenská aktivita je prakticky nulová. Vyslal jsem jumpery na průzkum a podle nich se jedná o zemědělské kolonie o několika statisících obyvatel,“ řekl Sheppard.
„Od nynější doby se povoluje pouze let v maskovaných lodí. Nebudeme v té soustavě budit pozornost, dokud antická loď nebude pořádně zajištěná,“ oznámil generál.
„Já přejdu rovnou k bránám. Je to druhá nejprimitivnější verze, kterou jsem kdy viděla, krom té, kterou jsem měla ve sklepě.“ řekla Carterová a potom dále pokračovala, „ovšem píšu program, který malý dosah bran obejde. Je to podobný program jako jsme používali na přestupní stanici. Když brána je z dosahu, tak se data předají po jiné bráně.“
„Dobrá a jak je na tom samotná loď?“ zeptal se generál a otočil se k Danielovi.
„Je velmi, velmi stará, ale když do ní hodně investujeme, bude schopná letu, ale nejdříve až tak do půl roku,“ řekl Daniel.
„Kromě ztráty dvou vojáků byla mise celkem úspěšná. Má někdo další dodatky?“ zeptal se generál.
Celá místnost byla zticha a tak byla porada mnohem rychlejší, než kdo očekával.

„Dobrá. Plukovníku Shepparde, jste pověřen sestavením týmu, který půjde na průzkum bránou. Prioritou je najít nové zdroje pro opravu antické lodi. Zdroje v této galaxii budou využité pro stavbu nových stíhačů z Pospíšilovi slitiny,“ řekl generál a definitivně ukončil schůzi.

A jinak Rodney tam podotkl nový návrh. Napiště mi PM co si myslíte, že to bude. Ten kdo se trefí nejblíže bude mít možnost přidat něco do povídky. (samozřejmě v reálných mezích... viz. domluva)

A druhá soutěž, není o to abyste něco vyhráli, ale abyste mi pomohli, teďka se dost potýkám, že nemohu psát ... plukovník letectva spojených států. Tak lidé a domorodci na planatě spojí své národy, ale jaký jim dát název?? Napiště své návrhy a během příštího týdne se nějak rozhodne.

dobrý díl sice hlavně kecací ale stejně dobry pokračuj v
no a ja nevim nemeli by spise nejdrive dat jmeno te galaxii a az potom neco jako si mel terra pegasus tak bych dal terra (a nazev galaxie) nebo neco podobneho nebo Navo Terra

díl super, jsem rád že chceš použít seeder.. a jména? to nechám na povolanějších

co třeba Atteřané (Atter, atteranská)? Athos a Terra

Attera měl být původní název pro Satedu. To co zkomolil Scary102 by mělo být spíš Terra Nova, pokud bys to chtěl brát gramaticky správně.

A co takhle Novus Mundus?

to Neil: jo takhle sem to myslel akorát sem to špatně napsal

skvelý dil

Ahoj patasi doufám že se neurazíš za mé výtky ale:

Atlantis ma vlastní bránu s řídícím inteligentnim PC (V jednom díle ho rodney popisoval) V momentě kdy se atlantis ustálí na stabilní oběžní dráze nebo přístane na planatě, ihned si odkáže pro svou bránu vypočítat novou adresu (7 místnou)¨a dokáže detekovat hvězdé brány v dosahu. Tahle hvězdná brána s pegasu je kompatibilní i se starýma verzema jen má v případě kolize nadřazený příkaz viz 5x20. Chybu si udělal v momentě že si brány odhlalil až nyní, protože atlantis by jim přítomnost beta verze brány oznámila hned po vystoupení z hyperprostoru. Krom toho brána na atlantis ma vlastní zdroj a ta beta brána která má krátky dosah, nelimituje tu z atlantis, protože pegas brána použije tu starou bránu puze jako supra vodič a tudíž může brána z atlantidy vytáčet brány po celé galaxii protože ma vlastní lepší zdroj napájení, samozřejmě problém je když jí chceš vytočit zpátky, osobně bych spíš vymyslel osobní příadvný zdroj na cesty ale tvoje věc makro taky nejni tak hrozný.

Další věc co se mi nelíbí používáš neduch z SGU tj relé. Proboha každej kdo aspon čuche k eletrice ví co je relé a rozhodně ví že se hodně špatně spálí, relé je jednoduše řečeno magnetickej spínač. Mnohem lepší by si měl kdyby si používal výrazi spálených integrovaných obvodů ,nebo výkoných supra vodičů, nebo klopné obvody a podobný věci co se opravdu spalit lechce daj.

Pak jedna otázka, pokud si dobře pamatuju na atlantis bylo i pár asgardů kam zmizeli ?

Jina komentář pod čarou. Nejde mi do hlavy proč by měli zájem opravovat tak zastarlou lod jako je gateseeder. Je to jen továrna se štíty na úrovni starého hataku. Tušim že dokonce byl ošizen i o to velké dělo co mela destiny. V každém směru ta technologie je zastarala a k ničemu, neustojí ani výstřel z asgard beamu. Snad jedině že by jí chtěl patas upgradovat, protože přece jen je to lod velké konstrukce a kdyby se vyházeli linky na brány a nahradili reaktory, zbranovími systémy a hangáry, tak by to určitě byla zajímava vlajkova lod.

[Patas25]

rigixi: bohužel odpovídám až teď, ale tak k věci

1) No brána na Atlantis je nejmodernější verze (nám známá), ale na to tady existuje jedno logické a jednoduché řešení. Je poškozená a tudíž nepoužitelná.

2)Tady je fakt poznat, že mám jen jednoduché základy elektroniky a moc mě nebaví. Časem se to snad změní, ale tuto výtku beru na vědomí a pro příště se polepším.

3) Asgardy nemám v plánu do mé povídky momentálně zařadit.

4) Stará herdka? já bych spíše řekl pokladnice vědomostí. A navíc nemůžeš srovnávat s hatakem. Pokud by proběhl jedna bitka s nějakou známou lodí, pak už by si mohl podloženě tvrdit, kolik loď vydrží. Ale třeba v sgu tak štíty rychle selhávaly kvůli účinným energetickým zbraním.

Patas25 píše:

rigixi: bohužel odpovídám až teď, ale tak k věci

1) No brána na Atlantis je nejmodernější verze (nám známá), ale na to tady existuje jedno logické a jednoduché řešení. Je poškozená a tudíž nepoužitelná.


4) Stará herdka? já bych spíše řekl pokladnice vědomostí. A navíc nemůžeš srovnávat s hatakem. Pokud by proběhl jedna bitka s nějakou známou lodí, pak už by si mohl podloženě tvrdit, kolik loď vydrží. Ale třeba v sgu tak štíty rychle selhávaly kvůli účinným energetickým zbraním.

1) No poškodit bránu ? Nezničil ji ani asteroid co ji zarazil několik metru pod zem ale budiž

4) Styl zbraní a štítu se vizuálně schoduje s hatakem a úroveň zbraní odvozuju od toho že lod pochází z dob kdy měli jen FTL, tudíž nemůžuou být efektyvnější než hatak který ma hyperpohon.

Další díl,supr ale kdy dojde k dalšímu přidání?a to jméno...co jim takhle dát název Enoliané doufám že se to ujme

[Patas25]

V dalším díle jsem se trochu zadrhl, tak do středy snad bude.

Jinak díky za návrhy názvů, pár dobrých jich tu padlo a tak za pomoci jakopa nějaké vyberu.

Keď povieš v čom možno pomôžeme

Patas25 jsi živej?jestli ano, kdy sem dáš novej díl?

[Patas25]

Sice trochu se spožděním, ale díl je tu.

Díl 10: Skrz modrou louži

Sheppard seděl ve své kajutě na palubě Athosu a prohlížel si složky vojáků, kteří by měli projít. Ihned se rozhodl pro desátníka Pospíšila, který byl obdobou Carterové v SG-1. Se vším si poradil, měl odborné znalosti, ale byl také velmi přínosný v boji.
Jako dalším, koho vybral bez váhání, byl neotesaný Ronon Dex. Elitní voják zastával spíše silnou část týmu, a jakmile si jej Sheppard vycvičil, začal více dbát rozkazům, než před několika lety.
Zbylí dva členové byli horší oříšek. Nyní to chtělo najít někoho, kdo by měl hodně strategických znalostí a byl by schopný vést tento tým. Nakonec mu nezbylo a musel na tuto pozici vybrat jedinou kandidátku. Jednalo se o jeho podřízenou podplukovník Sarah Walkerovou. Byla to skvělá první důstojnice, a ač se jí nerad vzdával, věděl, že ona je ta pravá na toto místo.
Poslední členem týmu se nakonec stala Teyla Emmagan. Její charisma bylo téměř dokonalé na vyjednávání a ještě, když je tu přístroj na vkládání vzpomínek a vědomostí, tak byla jednou z nejlepších diplomatů.
Jakmile byl tým sestavený, odeslal jej subprostorovou zprávou generálovi. Ten proti týmu neměl námitky a tak ihned zařídil potřebné vybavení. Vzhledem k tomu, že se na planetě teprve budovala základna pro bránu, podobná jako SGC, tak musel tým na antickou loď a odtud teprve bránou na průzkum.

Sheppard stál před čtyřčlenným týmem.
„Tady jsou vaše zpáteční lístky. Jedná se o identifikátory, které vyšlou heslo. Kdybyste se pokusili projít bez hesla, tak tu narazíte na tuhý odpor střílejíc bez varování. Iris ani štít tu nemáme, tak použijeme olověnou obranu,“ řekl plukovník.
„Na jakou planetu vlastně půjdeme?“ zeptal se Ronon.
„Jedná se o blízkou planetu, na které by se měli nacházet nerostné zdroje. Vaším úkolem je tichý průzkum, který odhalí jakoukoliv aktivitu. Pokud to bude moc riskantní, vrátíte se a zítra to zkusíme o dům dál. Velení má podplukovník Walkerová,“ odpověděl Sheppard, a když už nikdo neměl další otázky, tak vydal nový pokyn.

Bartowski vytočil danou adresu a ihned poté vyslal standardní průzkumnou sondu. Chvíli pak hleděl do počítače a poté řekl.
„Atmosféra netoxická s velkým obsahem kyslíku. Teplota sedmnáct stupňů a pomalu klesá. Viditelnost okolo brány nulová, až noční vidění odhalilo, že je brána na louce. Nepřátelská aktivita v okolí brány je nulová,“ oznámil Bartowski.

Sheppard se pak podíval do zadu na tým, který mezitím nasedl do jumperu. Ten se na loď dostal tak, že z domovské základny prošel bránou, dokud ji generál nenechal zastavět do základny.
Kývl na Jana, který seděl na místě pilota a pak řekl.
„Jumper jedna, máte zelenou,“ řekl Sheppard a jumper na to proletěl skrz bránu.
„Dobrá, trochu jsem se bál, jestli ta brána není na jumper malý,“ řekl Bartowski a Sheppard se na něj zvláštně podíval.

Mezitím byl doktor Zelenka přidělen na výrobní linku bran a snažil se přijít na to, jak ji zprovoznit a případně upravit jisté parametry bran. Rodney se na lodi zdržel jen krátkou chvíli, protože měl na planetě v podzemí velmi důležitý projekt s velkým potenciálem. Ona anomálie v podzemí byla velmi hustá a ojedinělá ruda. Rodney už přišel na její vlastnosti a snažil se ji zařadit do výrobních cyklů.

Mezitím na průzkumné misi

Desátník Pospíšil držel jumper jen pár desítek metrů nad zemí a prolétával celou okolní oblast. Walkerová seděla vedle a pomocí palubního počítače spouštěla skener.

„Vystoupej na orbitu planety. Uděláme oblet a budeme hledat známky inteligentního života, pokud to bude bezpečné, tak provedeme podrobný průzkum nerostů,“ poručila podplukovník.

Nikdo nic nenamítal a tak Pospíšil dle rozkazu navedl jumper. Jakmile vystoupili na orbitu, přes celou obrazovku se rozsvítilo červené světlo.

„Co to je?“ zeptal se Ronon.
„Nějaké varování. Senzory se nás snaží na něco upozornit,“ řekl Pospíšil.

Walkerová zrušila zaměření skenerů na planetu a zobrazila okolí jumperu. Směrem k planetě mířila velká vlna něčeho.

„Co to sakra je?“ zeptala se Teyla a Pospíšil ihned natočil jumper směrem k anomálii.
„A do prdele. To bude sluneční erupce a velká,“ vyděsil se Pospíšil, otočil jumper a přímo vnikl do atmosféry.

„Co s námi bude, když nás to zasáhne?“ zeptal se Ronon.
„No my už nebudeme,“ řekl Pospíšil a trochu zmenšil vstupní úhel atmosféry, protože trup jumperu okolo okna začal červenat. Pospíšil co nejrychleji mířil k bráně a na lodním panelu viděl odpočet. Zbývala slabá minuta a k bráně to bylo stále několik kilometrů.

„Zkusím zadat adresu,“ řekla Walkerová a zmáčkla symboly na DHD, ale to nereagovalo.
„Sakra, nefunguje,“ podotkla Walkerová, ale Teyla jí podávala malý počítač se slovy.
„Zkuste toto. Bylo to u brány na té antické lodi. Dali mi to pro případ, že by naše DHD nefungovalo.“
„U brány budeme za pětadvacet vteřin,“ střelil číslovku Jan.

Walkerová najela do seznamu adres a vytočila první v seznamu.

Pospíšil zatím nalétal přímo do brány, a dokonce to bylo tak těsně, že vracející se nestabilní vír, poškodil přední část jumperu. Vlna ještě nedolehla na hladinu brány a Pospíšil do ní vletěl, a proto se malá část jumperu rozložila, ale loď proletěla skrz.

Na druhé straně jumper vyletěl do volného vesmíru. Brána se pro jejich průletu trochu zablikala a poté se vypnula.

„To bylo o fous,“ řekla Walkerová.
„To ano, ale kde to teďka jsme?“ zeptal se Pospíšil.
„Bude to nějaké pásmo asteroidů. Brána byla zřejmě první na planetě, a nějakým způsobem přežila zničení planety,“ řekl Pospíšil a vyhýbal se obřím, ale i menším kamenům.

Pospíšil pak zobrazil varování počítače ohledně poškození trupu.
„Ten vír nám trochu ztenčil plátování, ale nepronikl skrz.“
„Je to nutné, abychom se vraceli?“ zeptala se Walkerová.
„Nemyslím si to. Naštěstí nás to zasáhl na samotné přídi, kde je silnější trup.“

„Dobrá, vyleť ven z toho asteroidového pásma. Nebo najdi jiné bezpečné místo,“ řekla Walkerová.
„No já mám lepší nápad,“ řekl Pospíšil a více již nevysvětloval. Pouze obrátil jumper o 180° a letěl zpátky k bráně. Proletěl těsně kolem ní na blízký a velký kus šutru. Asteroidové pásmo spolu s bránou obíhalo pomalu okolo jiné planety a tak Pospíšil šikovně zaparkoval v jedné trhlině.

„Tady budeme mít trochu klidu, abychom oznámili, že budeme zkoumat tuto soustavu. A ať prvotní cíl mise radši na nějakou dobu škrknou ze seznamu,“ oznámil Jan a Walkerová souhlasně kývla a začala vytáčet adresu.
Asi za deset minut bylo hlášení odeslané a poté se tým vydal na další průzkum. Pospíšil jako první vyletěl z asteroidového pásma a pak udělal přibližný sken solární soustavy. Pak na virtuální mapě soustavy označil umístění brány.

„Tento plynný obr, okolo kterého obíhají ty asteroidy, nemá cenu zkoumat. Ale pár desítek minut odtud je planeta, která by stála za průzkum,“ četla údaje senzorů Walkerová a Pospíšil nastavil kurz.

O necelé dvě hodiny později

Jumper konečně doletěl na orbitu planety a rychlým obletem okolo ní prozkoumal životní formy.

„Moc husté rušení v atmosféře. Skenery prostupují skrz ni jen slabě. Budeme muset sestoupit níže. Pro jistotu aktivuj maskování,“ řekla Walkerová a desátník tak učinil.

Maskovaný jumper vletěl do husté atmosféry.

„Celkem prekérní situace. Senzory dosáhnou skrz rušení jen pár desítek metrů dopředu a vizuální kontakt není o moc lepší. Jestli něco proti nám poletí, budu mít téměř nulovou šanci se tomu vyhnout,“ podotkl Jan.
„Tak prosím opatrně, přežil jsem boj se stovkami Wraithů a nerad bych zemřel při leteckém neštěstí,“ řekl Ronon.¨

Najednou obrazovka začala problikávat, stejně jako veškeré interní zařízení jumperu.

„Co to je?“ zeptala se Teyla.
„Nevím,“ odpověděl Jan a zkoušel závadu nějak odstranit. Najednou celé osvětlení zhaslo a vypnuly se dokonce i motory.
„To není dobré,“ oznámila zřejmý fakt Walkerová.

Pospíšil se pokusil pomalu klesat, ale při vypnutých motorech se snížila ovladatelnost a jumper pomalu ale jistě začal mířit k zemi a jeho pilot s tím nemohl nic udělat.
Najednou některé systémy naskočily, ale pouze sekundární. Zbraně, maskování a pohon zůstal neaktivní.

„Naskočil výškoměr. Třináct tisíc metrů. Rychlost klesání pět set metrů za minutu,“ řekla Walkerová.

Jeho klesací rychlost stále rostla a nějakých pět tisíc metrů nad povrchem planety i tyto systémy vypadly. Najednou jumper předletěl neznámý letoun, který aktivoval druh jakéhosi energetického pole. Jumper se najednou jakoby uchytil a zcela se poddal řízení vedoucího letounu.

Ten výrazně změnil směr a zpomalil na poloviční rychlost.

„Ještě že tu jsou, jinak bychom se rozplácli o zem,“ řekl Pospíšil. ¨
„No, pokud to nebyli oni, kdo vyřadili napájení lodi,“ odpověděl Ronon.
„Je to možné?“ zeptala se Walkerová.
„Nějaký druh usměrněného EMP pulsu, nebo od poškození bránou. Nevím, nemám tady na to přístroje, které by to potvrdili,“ spekuloval Pospíšil.
„Dobrá, pokud naskočí motory, převezmi kontrolu, jinak se připravte, že dojde ke střetu,“ oznámila Walkerová.

Let trval ještě pár minut, dokud neznámý letoun nevletěl do dobře skrytého hangáru. Tažné pole se vypnulo v jakési mezi místnosti a samotná loď letěla dál a jen pár vteřin za ní letěla druhá loď.

Ronon vytáhl svou zbraň a připravil se, stejně jako zbytek týmu.

„Nemám rád čekání,“ řekl nabručený satedan.
„Co od nás mohou chtít?“ zeptala se nahlas Teyla.
„To nevím,“ řekl Jan, otočil se a vzal detektor známek života.

Chvíli se díval na detektor a pak zkusil lodní počítač.

„Nevím proč, ale hlavní počítač je mimo provoz. Ale když jsem nyní zapnul detektor, tak funguje,“ řekl Jan.
„Neměla by být antická technologie vůči EMP odolná?“ zeptala se Teyla.
„To by měla, ale je to můj odhad. Kdo ví, čím nás sundali,“ řekl Jan.
„Dobrá, tak teďka jak odtud,“ řekla Walkerová, když tu náhle…