The Wraith's Dream [5. Díl: Revenge of miss Gardo]

Toto bylo dobré, málo akce ale bylo to opravdu dobré. Jinak doufám D.Dušek že tou kámožkou nemyslíš Danielku

http://wraith-love.blog.cz/

Ačkoliv na uvedeném odkaze je SG tématika, nevztahuje se to žádným způsobem k mé povídce a byl bych vděčný za umazání tohoto příspěvku. Díky.

Nevim proč ale umisťuje to všude. To je ale SPAMOVÁNÍ!!! bejt jim bych to nedělal...je to sice dobrý,ale takhle dělat reklamu se nedělá...

The Wraith's Dream

Díl 5.: Revenge of miss Gardo

Čím více se blížili k městu, tím více nabýval Rodney, a pravděpodobně i ostatní, přesvědčení, že město lehlo popelem. Už tři kilometry před městem, jak říkal několika ranami provrtaný ukazatel, bylo venku tolik popelu a kouře, že museli zavřít v dodávce okénka, aby se dalo vůbec dýchat.

Když byli zhruba pět set metrů od města, začal překvapivě dým řídnout. Ukázalo se, že kromě pár budov z města, které vypouštěly kouř vysoko do nebe, hoří na okraji města skládka pneumatik. Při průjezdu okolo si Ford všiml, že skupinka lidí přikládá do plamenů Wraithy. Nejspíš příslušníci nějakého před-invazního gangu.

Při průjezdu městem se v ulicích nemilosrdně bijí všemožné gangy, ozbrojené klasickými 9mm zbraněmi a Wraithé se svými již pověstnými stunery. Nutno podotknout, že přes svou mnohonásobnou početní převahu si Wraithé nevedli dobře. Úspěchy zaznamenávali jen na volném prostranství, kde mohli povolat darty. Lidé si ovšem rychle všimli, jakým způsobem Wraithé sklízí a ve většině případech přestali vycházet z přístřeší. Sem tam se ovšem našel nějaký hrdina, který se rozhodl pronásledovat prchající Wraithy. Obvykle byl sklizen.

"Viděli jste to?" zeptala se jedna z doktorek, když projížděli kolem jedné přestřelky.

"Co, jestli jsme viděli? Je tu opravdu mnoho věcí, které bychom mohli přehlédnout!" začal se rozčilovat Rodney. Williams ho však zmrazil vražedným pohledem.

"Dva z těch, co tam bojovali na sobě měli oranžové oblečení, jako mají vězni."

"Je celkem pochopitelné, že je pustili, určitě potřebovali každého volného člověka k obraně, navíc tím, že by je tam nechali, by Wraithům usnadnili práci," poučoval hned McKay.

Williamse to však přivedlo na dobrý nápad: "Možná, že bychom tu věznici měli zkontrolovat, pravděpodobně tam bude zbrojnice a možná potřebná palebná síla, která by nám pomohla," na chvíli se zastavil, nechtěl si to přiznat, "přežít."

"A co tam asi tak kromě pár zbraní najdeme? Potřebujeme způsob, jak kontaktovat velitelství, aby nás vyzvedli, ne nahánět Wraithy po věznici!" skočil opět McKay Williamsovi do řeči.

Williams si ho ale nevšímal a po paměti se snažil najít cestu k věznici. Nebylo to jednoduché, všude byly jen trosky, Wraithi, kteří si však aut nevšímali a poměrně i mnoho dýmu.

Asi po půlhodině bloudění dorazili v dodávce k věznici. Už na první pohled bylo jasné, že tu není něco v pořádku. Před věznicí byla opuštěná barikáda, několik sestřelených dartů a pár dartů, se kterými někdo přistál. Ford i Williams si toho všimli okamžitě, Rodney dělal jen to, co dělali oni, přičemž se snažil vypadat statečně, vzhledem k faktu, že s sebou měli dvě, podle Rodneyho sexy, doktorky.

Pomalu se blížili ke vstupu do věznice, po cestě leželo několik mrtvých Wraithů. Podle Forda je zastřelil sniper, dostali jednu ránu do hlavy. Rodney sebral ruční stuner a vyměnil ho za svou devítku, kterou zasunul bezpečně do kalhot.

Vešli do věznice. Všude byl očekávaný klid. Ozval se zvuk stuneru. Všichni se otočili na McKaye, od kterého zvuk vyšel.

"Myslel jsem, že by bylo dobré, kdybychom jim nedali vědět o tom, že tu jsme," byl v rozpacích Rodney, zlikvidoval stunerem kameru.

"Možná ty kamery budeme potřebovat i my, nehledě na to, že si nás všimnou spíš, když kolem sebe budeme střílet jako zběsilí," zchladil ho Williams.

Postupovali hlouběji a hlouběji do útrob Věznice. Po cestě nacházeli vysáté mrtvoly vězňů, ale i strážců. Tím se potvrdil McKayův předpoklad, že dozorci vězně vypustili, protože potřebovali každou volnou ruku k obraně. Zvláštní bylo, že ani jedna z mrtvol u sebe neměla vysílačku,zbraň ani náboje.

Ozval se zvuk stuneru. Všichni se otočili na McKaye, od kterého opět vyšel zvuk. McKayem však projel elektrický impulz, načež se složil k zemi. Stáli za ním čtyři Wraithé. Williams s Fordem na nic nečekali a pálili ze svých P90, ve kterých ještě stále zbývalo dost nábojů na minimálně tři podobné situace. Nebezpečí bylo zažehnáno.

Mezitím, co Ford s Williamsem kosili Wraithy, vrhly se doktorky k McKayovi, aby zjistili, jestli je v pořádku. Nikdo si nevšiml, že zmizel doktor, který je doprovázel. Doktorky (přírodních věd) se zrovna chystali poskytnout McKayovi umělé dýchání, ale ten se stihl probrat dříve, než k tomu došlo.

"Musíme jít," zavelel Williams a díval se na Rodneyho. Ten kývl, vydrápal se na nohy a šel.

Doktorka se ještě Rodneyho pro jistotu optala, jestli se cítí dobře. Rodney se opět tvářil statečně a řekl: "Nic mi není, tohle jsem už zažil mnohokrát!" a usmál se, ačkoliv mu do smíchu moc nebylo. Doktorky žasly, Rodney si vzpomněl na to, že je vlastně něco jako superhrdina a začal doktorky bavit příběhy, které zažil během svého pobytu v Pegasu.

Williamsovi i Fordovi se to zdálo krajně nevhodné, neboť oba průběžně při nadnesených situacích odfrkávali, ale doktorky byly tak zaujaty, že si toho ani nevšimly. Stejně jako si nevšimly, že jim chybí doktor. Ani Williams a Ford si toho nevšimli.

Vzduchem opět projel elektricky namodralý energický výboj ze stuneru. Tentokrát však minula jen první střela, než se stihli otočil, dostali všichni zásah.

Když se Rodney probral, seděl uprostřed temné místnosti, svázaný na židli. V prvních chvílích si myslel, že je na Wraithské mateřské lodi, než mu došlo, že sedí na židli a místnost se pomalu osvětluje. To se jeho oči probíraly z dnes již druhého omráčení.

Ve chvíli, kdy se jeho oči probraly úplně se kolem sebe rozhlédl a ke svému zděšení zjistil, že tu nikde nesedí Ford, Williams, ani jedna z doktorek. Za to před ním stála černovlasá, štíhlá slečna, střední postavy, oblečená do černých šatů, třímající v jedné ruce sekeru. Přesně takovou, jako mají záchranáři nebo hasiči ve svých vozech.

Ačkoliv se Rodneymu opravdu líbila, moc se mu nezamlouvala představa, že by měl zemřít její rukou. Tedy přesněji, její sekerou. Zatím tedy nevypadala, že by se chystala ho zabít, ale co slyšel od Shepparda, prý vždycky ty nejvíc sexy holky jsou nejvíc nepředvídatelné.

Chystal se promluvit, ale uvědomil si, že mu něco brání. Měl přelepená ústa páskou na koberce. Když si dívka všimla, že se probral, přistoupila k němu a strhla mu pásku, čímž mu poměrně dokonale oholila část jedné tváře.

"Co jsi zač?" zeptala se přísně.

"Jsem doktor Rodney McKay, pracuji pro USAF."

"Co tu chceš?" zeptala se ještě přísněji.

"No, po pravdě, já tu nechci nic, dostal jsem se sem, protože Williams, jeden z lidí, kteří jste přepadli na chodbě, si myslel, že tu nalezneme nějaké zbraně, možná palebnou sílu k tomu, abychom přežili, dokud pro nás nepošlou někoho od letectva."

"Nic tady nenajdete, všechno, co bylo použitelné a stihli jsme to pobrat, máme my. Trváme na vašem okamžitém odchodu. Wraithy se to tu jen hemží a nepotřebujeme žádné problémy, kromě toho, že jsi nám zničil kameru, tak jsi nejspíš společně se svými kamarády upozornil Wraithy na tuhle věznici."

"A na to jsi přišla jak? Wraithé tu byli už když jsme přišli!" začal se bránit a zároveň útočit Rodney.

"Za prvé, Wraithé tu byli, ale bylo jich tu málo a byla tu nějaká šance, že se nám podaří je tady vyhladit a za druhé, co je tohle?!" poklepala prstem na monitor, na kterém běžel obraz z jedné kamery, která monitorovala parkoviště. Skupinka Wraithů asi o šestnácti členech se blížila ke vchodu, kousek za nimi byli další.


"Nemohli jsme vědět, že tu jste! Měli jsme v plánu jen vzít zbraně a vypadnout!"

"Na tom nesejde, teď už je stejně pozdě," řekla, vytáhla nůž a blížila se k Rodneymu.

"Počkej, počkej! Můžu vám být užitečný!" začal Rodney bojovat o svůj život. Marně. Dívka mu nožem přeřízla pouta a hodila po něm jednu z mp5, které ležely na stole.

Beze slova vešla následovaná Rodneym do vedlejší místnosti, kde hlídali její muži zbytek improvizovaného týmu.

"Odvažte je a dejte jim zbraně, máme společnost!" zavelela.

"Kde je Lisa?" zeptal se Rodney, když zjistil, že jedna z doktorek chybí.

"Nikdo další s vámi nebyl, když jsme vás chytili," informoval ho bleskově jeden z bývalých strážců.
Až teď si Rodney všiml, že chybí i doktor, z pohledu, který si vyměnili s Williamsem bylo zjevné, že si toho Williams všiml také až teď.

"Ehm, myslím, že tu máme ještě jeden problém," začal Williams.

"A to?" otočila se otráveně dívka.

"Po cestě nám zmizeli dva lidé, aniž bychom si toho všimli. Je možné, že tu máme jednu z Wraithských kreatur. Po cestě jsme narazili na zmutovaného divočáka, který nám dal docela zabrat. Možná Wraithé použili stejnou technologii na mutaci dalších organismů," upřesňoval to McKay.

"A vy si tedy myslíte, že jeden z těch mutantů je přímo tady? Je tedy fakt, že jsme tu také ze začátku ztratili několik lidí, teď asi posledních 7 hodin jsme ještě nepřišli o nikoho," vložil se do rozhovoru jeden z vojáků.

"Vyřešíme to později, teď se musíme postarat o ty nově příchozí Wraithy!" ukončila to spěšně.

"Mimochodem, říkejte mi miss Gardo."

"Zajímavá chvíle na představování, " řekl si pro sebe Rodney.

Fotka zatím není. Pokud tam budou nějaké chybky, upozorněte mě prosím, jsem trochu ve skluzu, takže jsem to nečetl dvakrát.

Tak díl pěkný, jen nějak nevěřím, že by si Wraithové "nevšimli pár sestřelených dartů."
A chtěl bych tě poprosit abys nepoužíval ten hrozný tvar "Wraithé." Nejsem si jistý, jestli to je správně, ale hlavně to hrozně bije do očí. Proč se nevrátit ke tvaru používanému i SGTT - "Wraithové," že?

/edit: a nesliboval jsi nám náhodou fotku té slečny?

tak ke čtení jsem se ještě nedostal ale tvar wraithové ze spisovného hlediska potvrdím.. v nejbližších dnech určitě přečtu a okomentuju

Taktéž se chci přimluvit za tvar Wraithové.
Jinak díl pěkný.

EDIT:Děkuji.

Ano, fotku jsem sliboval, ale bohužel nějak zatím nedopadla (ale do budoucna snad bude). Dobrá, vyhodím 'Wraithé' a začnu používat 'Wraithové' .

No nechci otravovat, ale vypadá to, že nejen s fotkou je problém...

Nedávno jsem majitelovi povídky psal a zrovna má prý spoustu učení, ale snad bude pokračovat, věřím tomu

Jo, jo, omlouvám se, ale ještě si asi budete muset chvíli počkat na nový díl, mám teď dost školy, ale na díle už tak trochu sem tam i pracuji. Slibuji, že až ho sem dám (doufám, že to stihnu do velkých prázdnin), že bude stát za to .

Do velkých prázdnin?! No tak to musíš stihnout!