Stargate Vendetta III Epilog.

diel dobrý
len to meno

Aramis

mi niečo hovorí ale vôbec si nedokážem spomenúť čo ... neviem či som ho niekde videl alebo ma len tak napadlo pre svoju poviedku ... no nevadí

čo najskor ďalší diel

[Patas25]

Russell: No podle mě je 6. března. Jinak LotS ano skutečně jsem se nechal inspirovat, tak ty si asi domyslíš, co se stane s dvojčátky. Ale nech si to kdyžtak pro sebe.

overlord15: Athos, Portos, Aramis a Dartaňan= Tři mušketýři +1.

Super díl

tak preto mi to prišlo povedomé ... sice aj keď som si teraz spomenul, že sa mi to podobá jednému menu, čo som pre nedávnom čítal v jednej knihe len sa zmenili prve dve samohlasky

Jo, bylo 6. Jen jsem měl špatně přetočený hodinky a celej březen žiju o den míň
Ou, tak to jsem zvědavej, jak to tam zakomponuješ.. na to se teda těším

Moc pěkný díl.

BB20 píše:

Moc pěkný díl.

Holka zlatá, trošku stereotypní ne ? Zkus změnit slovník často se opakuješ

Jinak je vidět že mimozemšťany soužuje stejná nepříjemná uchylka jako lidi tj. Pedofilie, za to bych chirurgicky kastroval.

V nejlepším případě by se za ty dva týdny mělo město objevit na hladině města.

Erotický Rodney?

[Patas25]

Město celou dobu bylo na dně jezera a od vody ho dělil pouze energetický štít.

Viem, ale nemalo by sa objaviť na hladine jazera?

tak díl je velmi dobrý a určitě by ho měli zfilmovat,ale kritiku si zase neodpustím je zde

„Tady plukovník Carterová, lete…“, už chtěla říct letectvo spojených států, když si uvědomila, že žádné spojené státy už nejsou, tak se pár vteřin zarazila a pak pokrašovala: „Vyzývám vás, abyste opustili naši soustavu, a necháme vás jít.“

ale opravdu díl je skvělý jenom krátký a měl bys psát delší jsou pak pastva pro moje oči

[Patas25]

Dobrá pokusím se. Jinak momentálně nemám na povídku vůbec čas a to kvůli škole. Člověk ikdyž se nesnaží, tak postoupí s ročníkovou prací do dalšího kola. Ale tak 30.3 by mělo být po všem a já se pak dostanu ke psaní.

Řekni že ty chtít prachy jinak je ty zesrat. Děláš reklamu škole tak at ti taky něco zafinancujou. Ja dostal lítačku na rok zdarma

tak to je síla

[Patas25]

To já si radši šplhnu u učitelů, určitě se mi to někdy bude hodit.

Rolliso píše:

tak to je síla

Nevim ja bych to spíš nazval modernim světem. Prachy jsou dnes chtě nechtě alfou a omegou, nemáš prachy nemáš nic, i zdraví si za ně koupíš, kdo řiká že prachy pro něj nejsou všechno tak lže.

[Patas25]

A opovažte se mi někdo říct, že díl je moc krátkej.

Díl 7- Záhada

Do nové kliniky jen pár minut po útoku dorazila celá stovka vojáků. Příchozí vojsko se rozdělilo na dvě poloviny, jedna polovina zabezpečila vstup na kliniku a druhá musela prohledat celou oblast kliniky, protože kamerový systém nebyl stále zapojen.

Do luxusního bytu vletěl Teal´c se svou tyčovou zbraní.

„Doktore McKay, jste vy a vaše žena v pořádku?“ zeptal se.
„Nám nic není, ale naše dcerky byly uneseny. Jak je vůbec možné, že se dostaly až tak daleko?“ řekl rozčileně Rodney.
„To je moc dobrá otázka. Oblečte si na sebe něco pořádného, a ihned to půjdeme zjistit,“ rozkázal Teal´c.

Jennifer zatím ležela na gauči, a dva doktoři jí ošetřovali. Neměla žádné vnější zranění, ale byla v šoku. Jenže, když se objevil nový typ ruční zbraně, tak se automaticky zkontrolovaly všechny životní funkce, aby se zjistili účinky na organismus.
Rodney zaběhl do ložnice a během pár minut vyletěl ven a nyní i v mužském oblečení. Ihned si připnul nabitou poloautomatickou pistoli na své stehno a na opasek si dal pouzdro s několika zásobníky. Od jednoho z vojáků si vzal vestu a všemi oblíbenou automatickou zbraň P90. Poté se Rodney a Teal´c vydali ke vstupu na kliniku.

Cesta trvala jen necelou minutu k transportéru a poté pár vteřin přenosu přímo k hlavní bráně, kde již na ně čekal major odpovědný za obranu kliniky.
Rodney neváhal a ihned po něm vystartoval.

„Jak se kurva dostali až k mé rodině?!?“
„Omlouvám se, doktore, ale objevili se tu z ničeho a doslova převálcovali hlídky u brány. Jak jistě víte, obrana u této podzemní stanice není hotová a moji muži neměli téměř šanci,“ hájil se major.
„Kolik jich bylo, když zaútočili?“ zeptal se Teal´c.
„Asi padesátka domorodců a sedm těch záhadných domorodek. Muži byli elitně vycvičení a odolní vůči našim palebným zbraním. To nemluvím o těch ženách. Byli to špičkové lukostřelkyně. Byly tak hbité, že je jen pár kulek zasáhlo. Mně se pár takových zásahů povedlo, a když sem se jim díval do obličeje, neviděl jsem v nich ani známku bolesti.

„Nemusíte mi to vyprávět výstřel po výstřelu. Chci jen vědět shrnutí a potom kudy letěli. Jestli mé dcerky nenajdeme v pořádku, postarám se, aby vše padlo na vaši odpovědnost,“ skoro křičel vzteky Rodney.
„Tak shrnutě. Zabili mi skoro dvě desítky mužů. Ztráty na jejich stranách skoro dvojnásobné. Byly také zabity tři ty ženy. Včetně té, kterou jste zabil vy. Máme je poté na 3D mapě podzemí asi kilometr, pak dál naše senzory nedosáhly. Ztratili jsme je z dohledu asi před deseti minutami,“ podal zprávu major.
„Děkuji, majore. Zajistěte kliniku a vyžádejte si další posily,“ rozkázal Teal´c a poté stiskl svou vysílačku.
„Jacku, beru si dva jumpery a vydáváme se sledovat únosce,“ poté se Jaffa a doktor vydali do rozestavěného hangáru, kde již byly připravené jumpery.
Rodney do jednoho z nich nasedl a naskočit stihl pouze Teal´c. Rodney totiž zavřel zadní dveře a ihned odstartoval. Vědec hnaný touhou vletěl do určené jeskyně následován druhým jumperem. Rodney byl najednou až velmi dobrý pilot, tak že se mohl rovnat Sheppardovi. Najednou Rodney zastavil a jeho jumper se vznášel ve vzduchu. Dorazili totiž k první křižovatce a Rodney chvíli váhal kudy letět. Nakonec se vydal pravou cestou a druhý jumper poslal levým směrem.

Pátrání pokračovalo dál, ale šance nalezení se až hrůzostrašně zmenšovala. Po své cestě se nacházely tucty křižovatek a desítky výklenků, neznámo jak dlouhých. Díky místnímu materiálu zde nefungovaly antické senzory a sonarový průzkum se v tak rozsáhlých jeskyních dostal jen pár stovek metrů hluboko a na těch nebyla šance zachytit pohyb nepřátelské skupiny.
Generál O‘Neill také poštval do akce několik stovek miniaturních sond, ale bez úspěchu.

Po Rodneyho dcerkách a dalších unesených děvčátkách se pátralo ještě čtyři týdny, ale stále bez úspěchu. Poté se v pátrací oblasti zvýšila dvojnásobně ostraha, ale po dcerkách už nepátraly armády strojů, ani letky jumperů. I když by generál rád nechal pátrat po holčičkách, šance nalezení byla minimální. Přesto generál nechal vyhlásit odměnu na únosce a za nalezení holčiček.

Během těchto čtyř týdnů, když Rodney zrovna neseděl v jumperu, tak se věnoval zkoumání nových nepřátelských zbraní. Obušek byl dlouhý asi pětatřicet centimetrů. Menší část tvořila rukojeť, na které byl připojen zlatavý řetízek pár desítek centimetrů dlouhý.
Při prvním testu byl přítomen také plukovník Sheppard, který v tom viděl i osobní zájem.

„Rodney vyndám to ven a uvidíme, co to dokáže,“ řekl Sheppard a obrátil hliníkový kufr na ruby a ven vypadl obušek.

Rodney přistoupil s ocelovými kleštěmi a pootáčel zbraň, aby si mohli přečíst malý nápis v domorodém jazyce, který byl zlatě napsán po obvodu rukojeti.

„Přečteš to, co tam je napsané?“ zeptal se Sheppard.
„A G I E L,“ řekl Rodney písmeno po písmenu a nakonec to přečetl jako slovo.
„Agiel? Co to může znamenat?“ zeptal se John.
„Nevím, ale řeknu o tom Danielovi. Třeba něco bude vědět, a když ne, tak se musíme zeptat domorodců,“ řekl Rodney a chvíli to vypadalo, že by chtěl navrhnout další nápady, které by už nemusely mít takový smysl.

Rodney poté odešel, aby se poptal na ten záhadný název a John už neodolal dále pokušení. Přiblížil se ukazováčkem na špičku Agielu a ještě než se dotkl, ucítil, jak ho prst začíná bolet a dotknout se zbraně bylo čím dál víc těžší, takže to nakonec nedokázal. Začal chodit ze strany na stranu a díval se na zbraň jako na osobní výzvu. Moc dobře věděl, že musí něco udělat, něco zjistit, aby alespoň takhle něco pro Rodneyho udělal.

Nakonec se přeci jen přemohl a vzal obušek za rukojeť a ruku pevně stiskl v pěst. Bolest pro jeho ruku byla příšerná. Bolest pokračovala skrz jeho pravici až do hrudi a známkou toho byly jemné rudé žilky. John neudržel agiel ani dvě vteřiny a zahodil ho na zem a ihned klesl na kolena.

Čtyři týdny po únosu

V tento den generál stáhl pátrající jumpery a počítačem řízené sondy. V tento den se ale v podzemní oblasti rozestavěly nové malé základny s minimální posádkou, které by zpřísnili dohled nad domorodci.

V tuto dobu se na Atlantidě, která už byla mimochodem nějaký čas na hladině jezera, dodělávaly poslední práce. Byla vyčleněna asi pětistovka dělníků, kteří obnovovali antickou dekoraci a zároveň vybavovali celé město, aby se za pár měsíců mohli lidé nastěhovat.

O pár dní později dokončil doktor Zelenka svoji velkolepou práci. Dostavěl vysoce výkonné dálkové senzory, jež byly několikrát lepší než ty na Atlantidě.

Zelenka chodil s tabletem ve velké místnosti plné elektroniky. K tabletu měl připojené dráty, pomocí nichž kontroloval správný proud a napětí, stejně jako tucet dalších pracovníků. Postupně začali hlásit, že svoji část zkontrolovali a vše je v pořádku. Když skončili s kontrolou všichni, tak Zelenka použil svoji vysílačku.

„Generále, tady doktor Zelenka. Za deset minut přijďte do centrální ovládací místnosti dálkových senzorů,“ řekl Zelenka.
„První pořádná dobrá zpráva v posledním měsíci,“ řekl O‘Neill do vysílačky.

Generál O´Neill skutečně po pár minutách dorazil do místnosti.
„To už jsou Vánoce?“ zeptal se generál.
„Pokud vím, tak ne, pane,“ odpověděl Zelenka.
„Že to tady bliká a svítí jak o Vánocích. Jenom koledy a dárečky chybí,“ odvětil generál.
„Generále, copak spuštění nejmodernějších dálkových senzorů vám není jako dostatečný dárek?“ podotkl Zelenka.
„Jak to není v dárkovém papíru a s mojí jmenovkou, tak to jako dárek neberu,“ řekl generál a posadil se na křeslo hlavního technika.

„Dobrá, co mám dělat?“ zeptal se generál.
„Sledujte tuto obrazovku. Do velitelského centra se to přepojí až za hodinu, a vaše žena naléhala, že vás musíme, co nejdříve upozornit na okolí naší sluneční soustavy,“ požádal generála Radek.
„Tak to spusťte,“ vydal pokyn O‘Neill.

Doktor Zelenka si dovolil trochu odsunout generála a přistoupil ke klávesnici. Zadal jednoduchý příkaz a aktivoval dálkové senzory. Pár vteřin se nic nedělo, ale pak se všechny přístroje v místnosti rozhučely. Příkaz také aktivoval několik speciálních a zcela nových antén rozmístěných okolo základny. Antény pracovaly paralelně. Pro co největší dosah musely být aktivovány všechny, ale v případě boje, když zničí jednu nebo dvě antény, tak zbývající budou stále aktivní.

Dalších pár vteřin trvalo, než se antény nastavily a poté na té velké obrazovce, na kterou zíral O‘Neill, se objevila vlna, která aktualizovala prázdný prostor okolo zmapované soustavy.
Po vlně se objevily nové hvězdy, mlhoviny a gravitační anomálie. Pak následovala další vlna, a to se objevily nové planety a další vlna odhalila zbývající anomálie.
„Tak co znamenají ty tečky?“ zeptal se generál.
„Co bílá tečka to hvězda. Co hnědá tečka, to planeta,“ vysvětloval Zelenka.
„Tady vidím snad několik stovek bílých teček,“ podotkl generál.
„Já jsem říkal, že senzory mají velký dosah. Pokrývají přibližně tři sedminy galaxie. A to je tato galaxie velká přibližně jako Pegas. A tam senzory Atlantis pokrývali slabých pět procent,“ pokračoval český vědec.
„No dobrá. A to senzory boudou aktualizovat údaje takto vlnovitě?“ položil další otázku generál.
„Ne nebudou. Pouze při spuštění si musí takhle prvně proskenovat oblast. Momentálně jsme objevili…“ řekl Zelenka a podíval se do statistik.
„A sakra. Objevili jsme sedm set dvacet devět anomálií, z nichž je pět set třináct stabilně na planetě, zbývající budou zřejmě lodě,“ řekl Zelenka.

„Senzory Atlantis dokážou zjistit, co je to za typ lodí,“ podotkl generál.
„To tyhle dovedou taky, ale chvíli potrvá, než to manuálně roztřídím. Do dvou hodin budou plně připojené na velitelské centrum a již roztříděné,“ řekl Zelenka a generál poté odešel.

V následujících hodinách Zelenka pilně pracoval na roztřídění signálů.
Sheppard sepisoval další zprávu o nových příručních zbraních domorodců.
Carterová a desátník Pospíšil učinili další objev ohledně antigravitační slitiny. Když do ní pustili proud tak se kov začal pomalu snášet k zemi. Čím větší proud, tím menší antigravitační účinky.
Doktor McKay ač nerad, musel opustit pátrací týmy, které již nebyli tak početné, a vydal se pracovat téměř do nitra planety.
Doktorka Kellerová stále organizovala rodiče těch dětí, které byly také uneseny a každou chvíli žádala o další průzkum, další hledání.
Inženýr Pospíšil stále dohlížel na rozsáhlou stavbu vesmírného doku, zatímco Daniel Jackson stále nahrával znalosti do databáze. Ale jakmile bude dok dostaven, tak Daniel přislíbil pomoc při návrhu další lodi.

Poté, co doktor Zelenka dokončil třídění, tak celé dálkové senzory přepojil do velitelského centra. Pak se tam přesunul a aktivoval celou sekci počítačů.

„Generále, tak tady je to po tom třídění,“ oznámil Zelenka a poté přesunul obraz senzorů na velkou obrazovku.
„Obraz je možné sledovat na jakékoliv obrazovce, nebo v konferenční místnosti na holografickém stole,“ podotkl ještě Zelenka.
„Dobrá, teďka mi řekněte, jak jste to roztřídil.“

„Tak prvně jsem se zaměřil na obecný pohled. Prozatím naším směrem letí patero lodí. Ale není to stoprocentní. Cestou k nám je ještě několik planet. Ale nejprve přeskočme k planetám. U nich jsem to roztřídil na sedm vyspělých ras. Které vysílají formu subprostorového signálu, každá rasa ovládá desítky planet, a kdo ví kolik dalších je primitivní. Zbývající planety jsou bez odezvy, ale to může znamenat primitivní civilizaci. Co se týče lodí, tak jsem subprostorový signál roztřídil do osmi různých signálů, tudíž lodě založené na jiném principu. Poté jsem určil přibližnou složitost lodí podle toho, jak silný signál a na jaké frekvenci vysílají. Antické senzory podle toho určovaly typ lodí. Ale nejprve si budeme muset loď oskenovat, prozkoumat a vložit do databáze. Poté senzory podle signálu určí typ lodí z databáze,“ vysvětlil Zelenka.
„Takže jste je roztřídil, ale nezjistil jejich vlastnosti,“ zeptal se generál.
„No ano,“ potvrdil Radek.
„Za jak dlouho by tu měla být nejbližší loď, která k nám míří?“ ptal se dál Jack.
„Přibližně za jedenáct dní,“ odpověděl vědec.
„A jedná se o nám známou loď, která se s námi utkala?“ položil další otázku generál.
„Ne, ale je tu jedna zajímavost. Osmý druh subprostorového signálu jsme objevili pouze šestkrát. Nejbližší je asi třináct hodin letu, na malé planetě obíhající blízko trpasličí hvězdy,“ řekl Zelenka.
„Není to moc nebezpečné?“ zeptal se generál.
„Soustava je poměrně malá a jsou tam osídlené další dvě planety. Vesmírná aktivita je tam podle všeho minimální, ale z tak krátkého pozorování to nedokážeme pořádně odvodit,“ oznámil Zelenka.
„Dobrá, vy se nyní věnujte satelitům, chtěl bych lodě častěji vysílat na misi a planeta by kolem sebe měla mít nějaké obranné pásmo, které by útočníky na nějakou dobu zdrželo.“
„Takže vysíláte k tomu signálu loď?“ zeptal se Zelenka.
„Na tuto misi bude poslán Athos. Prověří planety a poté taky ten záhadný signál na planetě,“ oznámil generál a poté se vydal do své kanceláře.

O pár hodin později

Plukovník Sheppard sedl do velmi pohodlného velitelského křesla. Jeho křižník byl právě na orbitě planety a dokončovaly se poslední přípravy pro průzkumnou misi.

„Tady plukovník Sheppard. Zahajujeme misi. Ještě než odletíme, dobijeme si kondenzátory. Máte čtyři minuty, abyste se schovali do bezpečnostních krytů před radiací,“ promluvil do intercomu.

Sheppard se poté obrátil na prvního důstojníka.
„Nechte vysunutý můstek, ale posilněte filtry a štíty.“
„Bude to nádherný pohled, kolega už byl jednou na můstku při dobíjecím manévru a byl to prý impozantní pohled,“ řekla první důstojnice.
„Také sem to jednou viděl. Docela romantické vidět sluneční erupce velké přes celé okno,“ řekl Sheppard a šibalsky na ženu mrkl.

Křižník následně provedl dobíjecí manévr. Všichni lidé, kdo byli v protiradiačních krytech a měli možnost výhledu ven, doslova hypnoticky zírali na povrch hvězdy. Ti kdo se schovali v krytech, kde takovou možnost neměli, tak obrazy alespoň sledovali na obrazovkách.
Za pár minut bylo po všem. Pilot, ačkoliv byl nováček, přesto jako profesionál využil gravitaci hvězdy a s jistou elegancí vstoupil do hyperprostorového okna.
Sheppard pak dal pohov své posádce s tím, že za hodinu naplánoval cvičení. Tu dobrou hodinu věnoval své první důstojnici, která na palubě zastávala také post zbraňového důstojníka.

Během doby letu k místu určení proběhli celkově dvě pohotovostní cvičení. Jedno na poškození kondenzátoru v bitvě a druhé na poškození integrity trupu.


O pár hodin později

Nad jedním opuštěným měsícem se otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěl rychlý a moderní bojový křižník nesoucí označení NK-201.
Sheppard pozoroval nového pilota v akci. Ten tento obtížný manévr provedl na jedničku. Plánem bylo vystoupit z hyperprostoru na odvrácené straně měsíce, tak aby je případné pozemní základny nezachytili hnedka při výstupu. Loď vystoupila asi v půlkilometrové výšce nad povrchem měsíce a poté musel pilot navést křižník tak, ať využije gravitaci měsíce. Pilot to tak přesně udělal, jakmile loď opustila odvrácenou stranu měsíce, pilot vypnul vše kromě základní podpory života a průzkumných zařízení. Předchozí gravitační manévr zařídil, že křižník vstoupil na vysokou orbitu cílové planety. Pomocí sekundárních manévrovacích trysek, natočil pilot loď tak, aby byla spodkem k planetě a prováděla skenování a zároveň pořizovala fotky vysokých kvalit.
Tím, že loď vypnula veškeré nepotřebné systémy, se snížilo riziko odhalení. To by museli mít obyvatelé planety velmi vyspělé senzory, aby zachytili malou loď vyřazující opravdové minimální množství energie.
Let setrvačnou rychlostí okolo celé planety zabral asi dvacet minut. Poté pilot propočítal přesný kurz a navedl loď tak, aby při druhém přeletu znovu využil gravitaci planety a doslova loď vyhoupl směrem k výchozímu bodu, tudíž na odvrácenou stranu měsíce. Pilot musel znovu využít pomocný navigační systém, aby spočítal kurz pro manévr. Jakmile se křižník setrvačnou rychlostí dostal na odvrácenou stranu slunce, tak pilot aktivoval přesně na devatenáct sekund hlavní pohonný systém, aby co nejvíce zrychlil loď.

„Parádní manévr majore…“ řekl Sheppard a pak se zarazil, protože si pořád nemohl zapamatovat jméno nového pilota.
„Major John Casey,“ řekl pilot.
„Dobře majore, jaký bude váš další manévr?“ položil otázku Sheppard.
„Setrvačnou rychlostí letíme k plynné planetě. Díky jejímu gravitačnímu poli opět zvýším rychlost a změním kurz na orbitu druhé obydlené planety. Poté vypočítám další kurz k záhadnému signálu. Přílet na orbitu obydlené planety do sedmnácti minut a třinácti vteřin,“ oznámil své další kroky pilot a dopřál si chvilku uvolnění.

Jak pilot Casey řekl, tak se stalo. Sice ne v přesném časovém odhadu ale o dvě desítky minut později byl křižník na orbitě a znovu prováděl tichý průzkum planety. Jakmile křižník provedl kompletní přelet, tak pilot už naváděl loď k dalšímu gravitačnímu zrychlení a tentokrát k padesáti minutové cestě k záhadnému signálu na malé planetě blízko trpasličí hvězdy.

Během tohoto času připravili vědci získaná data k odeslání, tak že je zakódovali a zkomprimovali. Aby se loď neprozradila vysláním signálu moc brzo, tak Sheppard povolil odeslání, ale jedině v podmínce, že budou na druhé straně místní hvězdy.

O pár desítek minut později

Křižník setrvačnou rychlostí měl kolizní kurz s planetou. Nyní neměl možnost provést manévr okolo planety, ale kdyby od teďka nikdo nezasáhl, zanedlouho by se na povrchu planetky objevila jedna exploze značící náraz.

Sheppard nechal vysunutý můstek, ale zbytek posádky se opět musel uschovat do bezpečnostních místností před radiací. Major Casey stále nechával původní kolizní kurz, i přes stále menší vzdálenost.

„Tak nám Johne, ukažte, co ve vás je,“ řekl Sheppard, jakmile se do štítů lodi opřela řídká atmosféra. Casey na nic nečekal a provedl daný krok. Zapnul hlavní pohon a veškeré systémy lodi, a začal ihned zpomalovat rychlost.

„Sedmdesát kilometrů do nárazu,“ řekla první důstojnice.

Casey stále brzdil rychlost, ale neměnil kurz.

„Šedesát kilometrů do nárazu,“ hlásila po pár vteřinách důstojnice.

I přesto loď brzdila, ale zachovával svůj původní kurz.

„Patnáct kilometrů do nárazu,“ řekla důstojnice, a to už Casey razantně zasáhl do řízení lodi. Změnil kurz a pomocí hlavních manévrovacích trysek (O mnoho silnějších než sekundární trysky) natočil loď tak, jakoby chtěl přistát a mířil s lodí na odvrácenou stranu planety přímo k signálu.

Po ukončení razantního klesání zbraňová důstojnice ohlásila aktuální výšku.

„Sedm set metrů. Vzdálenost od cíle sto třicet kilometrů,“ podala hlášení první důstojnice.

Posádka na můstku musela zatleskat výbornému manévru nového pilota a dokonce Sheppard ho pochválil.

„Plukovníku. I když jsme na odvrácené straně planety, tak nám trpasličí hvězda ruší skenovací systémy. Můžeme akorát určit, kde to je, ale nevíme, co to je,“ řekl kdosi na můstku.
„Vizuální kontakt také nepřipadá v úvahu, kvůli místní atmosféře. Asi to budeme muset udělat po staru,“ usmál Sheppard a poté položil ruku na pilota, „přistaňte sto metrů od signálu.“
Sheppard se otočil na jiného vědce na můstku.
„Co je to tady za atmosféru?“ zeptal se.
„Musí se jednat o směs nehořlavých plynů. Přítomnost kyslíku zde je nulová,“ řekl vědec a ihned na něj navázal major Casey.
„Přistávací manévr ukončen. Kvůli absenci přistávacích držáků se loď vznáší deset metrů nad zemí.“
„Dobrá, alfa tým do ochranných obleků. A jeden ať nachystají pro mne,“ stále se Sheppard a ještě než odešel z můstku, se zeptal.
„Kolik času máme, než nás rotace planety vystaví slunečnímu záření?“
„Přibližně pět hodin a třicet sedm minut. Proč jsem vlastně říkal přibližně? Počítač to spočítal zcela přesně.“
„Klid Bartowsky. Podplukovník Walkerová, předávám vám velení lodi,“ obrátil se nakonec na první důstojnici.
„Pane, neměl byste chodit. Může to být nebezpečné a nemůžeme zůstat bez velitele,“ odporovala Sarah.
„Nebojte se o mě, podplukovníku. Já se vrátím a se mnou přijde zákon,“ zavtipkoval John a odešel z můstku.

O pár desítek minut později

Pod vznášejícím křižníkem se objevilo několik bílých záblesků, a když zmizely, tak na jejich místě se objevilo pět lidí v ochranných oblecích.

„Teplota atmosféry je dvě stě třicet stupňů. Ještě, že mají obleky malý ochranný štít, jinak bychom vydrželi tak deset minut. Nyní máme asi dvě hodiny, než nám bude štít k ničemu,“ řekl vědec, který byl v jednom z obleků.
„Dobré vědět. Vizuálně dohlédneme asi na dva metry, takže se musíme, co nejvíce přiblížit,“ řekl Sheppard a celý tým se vydal k záhadnému signálu,

Šli asi pět minut, když vědec znovu promluvil.

„Stát,“ řekl vědec.
„Co se děje?“ zeptal se Sheppard a zastavil se v obleku.
„Jsme na místě,“ odvětil vědec.
„Ale já tu nic nevidím,“ poznamenal Sheppard.

Všichni se okolo začali rozhlížet, jeden vojín už zklamaně a trochu naštvaně kopl do kamene velkého jako fotbalový míč, ale posunul jej jen o pár desítek centimetrů.

„Bingo,“ poznamenal vojín.
„Našel jste něco?“ zeptal se Sheppard.
„Celou dobu na tom stojíme. Jen je to pod nánosem hlíny a prachu,“ odvětil.
Na to Sheppard klekl a rukama začal tu prašnou hlínu odmetat.
„No ty vole,“ uklouzlo Sheppardovi.

Jakmile odmetl ten nános hlíny, zjistil, že nejsou vůbec na zemi, ale že stojí na energetickém štítu.

„Jedná se o nějaké staré zařízení, tady v této integritě je trhlina, kterou pokrývá štít. Podle všeho trhlina je od poškození, protože když se podíváte, uvidíte na okrajích známky poškozením,“ oznamoval vědec.
„Dobrá, nějaký nápad, jak se dostat pod štít?“ zeptal se Sheppard.

„Tady tým alfa, volám loď Athos,“ promluvil vědec do vysílačky.
„Tady podplukovník Walkerová. Slyšíme vás zcela jasně.“
„Dobrá, potřebuju, abyste naším směrem vyslali standardní rušivé frekvence. Ale nestřídejte je moc rychle, interval střídání nechte po půl minutě,“ požádal vědec a podplukovník jej ujistila, že splní požadavky.

První frekvence nijak neúčinkovala, druhá taky ne, ale při třetí štít lehce problikl.

„Zvyšte kmitočet a nechte to tak,“ řekl vědec a asi do pěti vteřin se všichni zřítili dovnitř struktury jenom vědec, který neměl aktivované magnetické boty tam pomalinku sestoupil.

„To si děláte srandu! To jste nemohl říct, ať si ty boty také vypneme?“ položil vzteklou otázku Sheppard.
„Já jsem si je vypnul hnedka, jak jsme se transportovali,“ hájil se vědec, ale Sheppard měl tušení, že mu neříká pravdu.

Vědec, který stál na nohou, už zjišťoval údaje z malého počítače, který měl připnutý na levou ruku.

„Vzduch tady obsahuju kyslík, ale stále mnoho oxidu uhličitého,“ řekl vědec.
„A co teplota?“ zeptal se Sheppard.
„Tady je na třiceti stupních Celsia.“ odvětil vědec.
„To je taky horko. Myslíte si, že bychom mohli vyměnit tyto obleky za lehké kyslíkové masky?“ položil další otázku John a postavil se konečně rovně.
„Prozatím bych to nedoporučoval. Nevíme, jak dlouho tady tento štít vydrží. Nejprve bychom měli zjistit stav energie a pak ještě něco udělat s filtračním systémem,“ radil vědec.
„Jak víte, že tady nejsou nepřátelé?“ zeptal se jeden z vojáků.
„Tak to poznám dokonce i já. Struktura této místnosti je zastaralá a zrezivělá. Na zemi je nános prachu, a když se podíváte na detektor, co má každý na ruce, jsme tu ukázaní jenom mi. Žádná jiná odezva,“ vysvětli Sheppard.

Vojín se pak následně podíval na určené stopy a taky mu to došlo. V tu dobu už Sheppard vysílal rozkazy.

„Sheppard volá loď. Dávám vám rozkaz, abyste letěli na druhou stranu hvězdy a odeslali data s žádostí, ať připraví na Portosovi přistávací ramena. Pak se vraťte zpátky,“ vydal pokyn Sheppard.
„Provedeme, pane.“ ozvalo se ve vysílačce.

„Tak jo lidi, a my jdeme zjistit, co to tu vlastně je,“ řekl Sheppard a vydal se ke dveřím, které byly jenom pár kroků daleko.

Zase super
díl je dost dlouhý

super je na tuhle povídku moc slabá lepší by bylo říct hustodémonsky krutopřísně super povídka a ještě jedna věc za ty 2 týdny je to vyrovnání a jediné co na to řeknu je další díly ale opravdu by ji měli zfilmovat,vynikla by líp na filmovém plátnu a se scénářem dodaním přímo od autora.

Jo jo je to výborná povídka, jen by mě zajímalo, ty jsi fandou Chucka? se ptam kvůli těm jménum.

Pravda textově jsi to udělal sice dlouhé ale příběhově je to opět prázdné, spousta textu, ale vlastně jen víme že sprovoznili senzory a jsou na nějakym kusu šrotu ale co to je zač to už ne, kdyby si to aspon nějak nakousl, ty píšeš díly stylem že máš zápletku na 10 dílu, přitom standartní způsob je 2 až 3 díly. Ty máš úvod na 2-3 díly, odhalení zápletky postupně vplétaš do dalších 3-5 dílů a její rozuzlení řešíš dalších 3-5 dílů, ale v zásadě jde furt o to samé. Samozřejmě hodně přehánim, ale to už tak u kritiky bývá že jo.

To rigix: To je právě to, co (nevím jak ostatní) mě na Patasově způsobu psaní nejvíc baví

to Patas25: Super díl, jako vždy. Už se těším na pokračování, tak prosím

Pafis píše:

To rigix: To je právě to, co (nevím jak ostatní) mě na Patasově způsobu psaní nejvíc baví

to Patas25: Super díl, jako vždy. Už se těším na pokračování, tak prosím

Nj ale to mu nesmíš říkat, lidi pod stresem podavaj nejlepší výkony.

[Patas25]

Hej rigixi, ty tu popisuješ, jak se má dělat zápletka, a přitom jsi tu nepublikoval jedinou povídku. Jenom krityzuješ a přitom si neukázal, co umíš ty. Jestli se ti nelíbí, jak dělám zápletku, tak napiš povídku a ukaž jak by podle tebe měla vypadat.

A jinak díky všem za reakce a jediné co mohu slíbit...

Víš co ja tu radši svoje povídky s nejlepšíma a největšíma maxi power asgard beamema neuvadim. Protože takovej masakr, plnej velkých zbraní a pěkných nadržených ženských i mimozemského druhu a mezigalagtický swinger akce, bych musel uvadět do kategorie až od 18+ a hlavně by to tu všechny povídky uvrhlo do nekonečného stínu a to nechci byla by to škoda víš co počkám až tu všichni své povídky dokončí a pak sem vrhnu povídku tisíciletí

edit:
Jo jinak začal jsem ji psat už mam nadpis je tu vubec nikde sekce 18+ ?