Zkusil jsem básničku o lidsko-reetovské válce... Dávám vám sem jako první pokus. Byl bych rád, kdyby jste sem dali všechny kritiky. Rád se poučím.
Bitva již sice odbila,
kolem měsíce kroužíc stále flotila.
Lidské toť lodě mocné,
však bitvy o půdu nevýnosné.
Kolem lodí trosky velké,
části lodí: trupy, zbraně.
Posádka u svých přístrojů;
scany přeživší hledajů.
A tady! Na orbitu planety.
Další lodě vyletěli.
Jejich velitelé mají zlost,
masakru stále né a né dost.
„Mluví generál Novorodský,
velitel flotily pozemský.
Vzdejte se a bude udělena milost,
Máme přesilu, a né vaší zlost.“
„Co se dá dělat, nabít zbraně.
My tuhle válku vyhrajeme!
Co se dá dělat, jejich smůla,
nabízeno jim příměří s náma.“
Naši diplomaté byli vysláni,
donedávna straceni.
Naše loď, mocná Hawraspai,
potud se nám neozval.
„A to chtěj pakt?“
Říkal si generál.
„Vždyť každý od nich nás posuzoval.“
Mezi ony krutosti,
patříc křivdy a špatnosti.
Válka mezi lidmi a Reetovi,
Ničí vše na obě strany.
Generace hádek a výbojů,
tvořili historii národu.


Ale já vůbec nepochopil co se v tom děje...