SG-Pulverization 1x14 POZASTAVENO (čtěte poslední příspěvek)

mikuliska: Pěkný díl, ale nevím proč, ale něco se mi tam nezdálo.

Toto je spoiler!!!:

Mám pocit, že Aisha Johnovi lhala ohledně otce. Má i někdo ten samý pocit???

Jinak teď sem si teprve všimnul v prvním příspěvku:
Odkaz ke stáhnutí povídky v Doc a PDF za které děkuji Jacopovi

Můžeš to prosím opravit.

Chybka opravena promiň promiň

jakop: Nejsi v tom sám, mám taky takový pocit

mikuliska: Je mi stydno, že jsem nenapsala reakci dřív. Tak to teď napravím. Skvělý díl, zajímaví a vtipný. Ty tomu Johnovi, ale dáváš.

Destiny: To jsem rád, že nejsem jediný. Autorka Potvůrka mlučí a nekomentuje to, takže na tom něco bude.

mikuliska: Nějak moc nevěřím, že to byla chybka. Tohle mi udělalo už několik autorů, že schválně zkomolili moje jméno, protože mě to naštve. Naposledy třeba Patas25 u své povídky Vendeta

omlouvám se za týdenní spoždění ale co začala škola, tak moc nestíhám..

tak tento díl se vám asi líbit, já osobně sama nechápu, jak jsem něco takového mohla napsat

Kapitola 14. – Světlo v temném tunelu
„Tohle rozhodně ne.“
„Proč ne? Je to roztomilé.“ Švitořila Jennifer a držela v ruce nějaké oblečení.
„Nechci být roztomilá. A navíc to je jako pytel.“
„Aisho a co chceš asi tak nosit? Podívej se na sebe. Ať si namlouváš cokoliv, bříško ti jenom poroste.“
„Vytáhnu ze skříně své staré oblečení.“
„To, ve kterém jsi přišla? Do toho nemáš šanci se vlézt už teď. Bez urážky.“ dodala.
„Ale mám. Naše oblečení se přizpůsobuje tvaru našich těl. Vůbec jsme sem nemuseli chodit… Vrátíme se zpátky na základnu. Třeba se ještě dneska dostaneme na Atlantis.“
„Když myslíš.“
„Nebuď taková zklamaná. Ty sis nějaké nové oblečení koupila.“

„Doktore Woolsey, mám pro vás hlášení za minulý týden.“ Vešel Sheppard do skleněné kanceláře.
„Dejte mi to sem.“ Ukázal na stůl, a když už Sheppard byl na odchodu, vyhrkl náhle: „To je skvělé že? Aisha bude mít dítě. Není to úžasné?“
„Ano je.“ Přikývl Sheppard.
„Aktivace zvenčí.“ Oznámila Amélie.

„Kdy se zase stavíš?“
„Budu vás tady pravidelně navštěvovat.“ Usmála se Aisha. „Přece jenom mám zatím prohlédnutou jen Severní Ameriku.“
„Měj se pěkně Anjanko. A až bude škvrně, čekám tě tady.“ Potřásl si s Aishou rukou O´neill.
„Zatím Jacku.“

„Kód SGC.“
„Vypněte štít.“ Přikázal Sheppard. O pár vteřin později se na Atlantis objevila Jennifer i Aisha. „Vítejte zpět.“ Kývl na ně a odešel.
„Jaké byly nákupy?“ zvedla se Amélie od stolu, aby se mohla na příchozí podívat.
„Dost krátké.“ Zamručela Jennifer.
„A únavné.“ Dodala Aisha. „Něco nového za naší nepřítomnosti?“
„Byly jste pryč jen 2 dny!“
„Dost dlouhá doba na to, aby se mohlo něco stát.“
„Ale nestalo. Můžete být v klidu. Na nástěnce jsou nové rozpisy služeb, ale vy vlastně máte notebook obě, že? Tak to budete mít v poště.“
„Díky.“ Mávla na ni Aisha a společně s Jennifer zamířily do svých pokojů.

„To né.“ Zamračila se Aisha, když zjistila, že hned zítra ji čeká mise už v 8 ráno. Podívala se na hodiny, a když zjistila, že je půl hodiny do půlnoci, jediné, co v tu chvíli chtěla, byla postel. Na chvíli si, ale ještě stoupla a bez trička se prohlížela v zrcadle. To dítě pro ni bylo každým dnem skutečnější a skutečnější. Obzvláště, když se ráno oblékala. Třeba Jennifer měla přece jenom pravdu a ona si měla nějaké to těhotenské oblečení nakoupit.

„Neuposlechla jsi!“…. „Zradit vlastní rodinu!“… „Stůj, tak stůj!“…“Prosím, neubližuj mu.“… „Udělám cokoliv.“ … „Nemůžeš mi lhát, mně ne.“ …. „Snad nebrečíš?!“… „Tohle není správné.“… „Ona tě nenávidí.“ „Miluje mně!“… „Přestaň s tím.“… „Tak ho zabij.“…. „Pořád to samé dokola.“… „Zabij ji.“… „Už mně to nebaví.“… „Zabij je všechny.“… „Nemáš dovoleno se na mně třeba jen podívat!.“ …….. „ZABIJ!!!“

Aisha sebou trhla. Točila se jí hlava. Tyhle sny ji už vážně začaly lézt na nervy. Jakoby své minulosti neměla dost, ona se jí ještě musela připomínat ve snech… Už to bylo trapné, ale sny byly jediné, co Aisha neuměla kontrolovat.

„Tahle planeta už Zemi ani víc podobná být nemůže. Jdeme na obhlídku, máme pouze zjistit, jestli by se tam dalo něco pěstovat. A jaké jsou podmínky v noci, takže se vracíme až zítra.“ Informoval Aishu stručně Sheppard.
„A proč teda jdeme 2 týmy?“ zeptala se při pohledu na tým majora Philipse.
„Abychom pokryli, co největší plochu.“
„Aha.“
„Tak jdeme.“ Všech 8 přítomných se ztratilo ve stříbrném povrchu Brány. Vynořili se na planetě, která mohla být dvojčetem Země.
„Počkejte!“ vykřikl Rodney. Za posledním příchozím se Brána zavřela. „Pozdě.“
„Co je Mckayi?“
„Není tu DHD!“
„Cože?! Vždyť už tady před námi někdo byl.“
„Já vím. Není tady.“ Rozběhl se k místu, kde mělo stát. Byla tam jen díra v zemi. „Někdo ho odnesl!“
„Jak je to možné? Proč by to někdo dělal? Majore bezpečnostní opatření.“ Kývl na Philipse.
„Ano, pane.“ Všichni přítomní vojáci začali kontrolovat prostor kolem nich.
„To netuším.“
„Nikde nikdo, pane.“ Oznámil Sheppardovi Philips. Ronon sám se přišel podívat k prázdnému místu.
„Nebyla tady použita žádná hrubá síla. Žádné lopaty ani nic podobného. Nikde tu nejsou stopy.“
„Jak jinak by mohlo DHD zmizet?“ zamračil se nějaký seržant.
„A co transportní paprsek?“ napadlo Aishu.
„Rodney?“ otočil se na něho Sheppard.
„Je to možné. Ale kdo by?…“ najednou Rodneymu kolem hlavy proletěla střela.
„Wraithové!“ vykřikl major Philips. Vojenská část osazenstva okamžitě odpověděla palbou.
„K zemi. K zemi!“ křičela Aisha na lingvistu, který stál hned vedle ní. Sama zaklekla a začala střílet. Na tváři se jí objevil velmi zvláštní výraz. Bylo to jako kdysi. Jako ta hrozná válka. „Všichni do lesa!“ dostali rozkaz vysílačkou.
„Běžte!“ kývla Aisha na muže a sama ho kryla. Za chvíli uviděla, jak seržanta z Philipsova týmu zasáhla jedna paralyzující střela přímo do obličeje. Přeběhla k němu a táhla ho s sebou do lesa. Neměla moc přehled o ostatních, ale snažila se co nejrychleji dostat do lesa. Nad hlavami jim začal lítat dart. Tenhle zvuk nasnášela. Přesto přese všechno se jí nakonec podařilo zmizet mezi stromy. Když už si byla jistá, že ji nikdo nesleduje, položila vojáka na zem a propleskla ho. „Seržante!“ zatřásla s ním. Žádná odezva. Věděla, že bude ještě nějakou dobu mimo. Musela sehnat ostatní. „Podplukovníku?“ zkusila malý mikrofon v uchu. Žádná odezva. „Majore Philipsi? Mckayi?“ nikdo neodpovídal. Sáhla si do vesty pro vysílačku, bohužel se stejným výsledkem. Vedle ní se ozvalo tiché zasténání a seržant sebou škubl.
„Aisho?“ zeptal se, když zamžoural nad sebe.
„Ano.“
„Dostali nás?“
„Ne.“
„Kde jsme?“
„V lese.“ Seržant se posadil.
„Kde jsou ostatní?“ zeptal se, kdy se rozhlédl kolem.
„Nevím. Nehlásí se mi.“
„Aisho!“ zakřičel někdo a z leva k nim běžel Rodney. „Ztratil jsem se. Nevím, kde jsou ostatní.“
„To je nás víc. Nikdo se mi neozývá.“ Strčila Aisha naštvaně vysílačku zpátky do vesty.
„Ani se neozve. Tyhle stromy jsou z nějakého rušivého materiálu. Chtěl jsem to dneska analyzovat.“

Sheppard šel lesem, ale sám nevěděl kam. Tohle se stát nemělo. Taková hloupá chyba. V životě se mu nestalo, že by ztratil všechny lidi. Běh už dávno vzdal a tak teď jenom šel. Wraithi ho po chvíli přestali sledovat, což mu přišlo dost zvláštní, ale byl rád, že se aspoň jedné starosti zbavil. Ve vysílačce se mu nikdo neozýval a to rozhodně nebylo dobré. Po chvíli ho napadlo, že se někteří třeba rozhodli vrátit k Bráně. Otočil se a vyrazil druhým směrem, aniž by si uvědomil, že právě zamířil ještě hlouběji do lesa.

„Kolem tohoto stromu jdeme už podruhé.“
„Nemám ten pocit.“ Zakroutil hlavou major Lorne. Měl to štěstí, že v lese neuvízl sám. Měl s sebou právě onoho lingvistu, kterého předtím bránila Aisha. „Jak jsme se mohli ztratit?“
„Jsem si jistý, že tudy jsme už šli.“
„Rozhodně ne, vždyť jdeme pořád na… na sever.“ Major Philips zmlkl, když zkontroloval kompas. Právě ukazoval, že jdou na západ. „Co to sakra?“ Kompas kontroloval sotva před minutou. „Trochu jsme se vychýlili z kurzu. Vrátíme se k Bráně, tudy se asi z lesa nedostaneme.“ Mrkl na kompas a vydali se na jih.

„Mám zvláštní pocit.“ Aisha se zastavila a rozhlížela se kolem.
„Slyšíte někoho?“ rozhlížel se kolem seržant.
„Ne. Něco se tady děje. Ty stromy.“ Aisha přišla k jednomu a prohlížela si ho. „Okolo tohohle stromu jsme už šli.“
„Ne, tady jsme ještě určitě nebyli.“ Namítl seržant.
„Mckayi?“ otočila se Aisha na Rodneyho.
„Já nevím.“ Zamrkal zmateně. „Možná bychom se měli vrátit k Bráně a sehnat pomoc.“
„Pravda. Počkáme do zítra vezmeme Jumper a obhlídneme to z vrchu. Pojďte.“ Kývla Aisha.
„Kudy?“ podíval se na ni seržant.
„Um… Odtud jsme přišli.“ Ukázala jedním směrem.
„To bych neřekl.“ Zakroutil hlavou seržant.
„Rodney?“
„Musíte si ze mě dělat prostředníka?“ zakňučel.
„Tak co myslíš?“
„Já mám pocit, že jsme přišli odtud.“ Ukázal podobným směrem jako Aisha a tak se tamtudy vydali.

John si už z nudy začal broukat. Pořád šel a nikam nedošel. Nikoho cestou nepotkal, stejně jako ani nenarazil na žádné stopy. Podíval se na hodinky. Obcházel tady už více než půl hodiny!
„Slyšíte mně někdo?“ zkusil znovu vysílačku. „Tady podplukovník Sheppard, ohlaste se!“ stejně, jako tolikrát předtím, žádná odezva. Zastavil se, sedl si na zem, opřel se o strom a napil se vody. Pak mezi stromy něco zahlédl, okamžitě vyskočil na nohy a koukal tím směrem. Něco tam zářilo a letělo to k němu. Zvedl zbraň a mířil na tu neznámou věc. Byla to zářivá bílá koule vznášející se ve vzduchu. Zastavila se pár metrů před ním a jen tak tam stála ve vzduchu. Pak se rozletěla zase opačný směrem.
„Počkej!“ Sheppard bez přemýšlení odhodil zbraň a rozběhl se za ní. Vedla ho lesem a dál a dál, stále hlouběji. Sheppard nevěděl, jak dlouho už běžel a bylo mu to jedno. Měl zvláštní pocit, že by za tím světlem měl jít.

„Díky Bohu!“ vydechl nadšeně major Philips, když pár desítek metrů od nich spatřil Aishu s Mckayem a seržantem. Oni si jich také všimli a tak k nim zamířili.
„Majore Philipsi.“ Kývla na něho Aisha.
„Aisho. Proč jste se mi nikdo neozvali? Každou chvíli vás vyvolávám vysílačkou.“
„Ty stromy mají rušivé účinky.“ Vysvětlil mu jednoduše Mckay.
„Nevíte, kde jsou podplukovník, Ronon a kapitán?“
„Nevšimla jsem si, kterým směrem vběhli do lesa.“ Zakroutila hlavou Aisha. „Byli jsme zrovna na cestě zpět k Bráně.“
„My taky. Ale asi jsme nešli správně.“
„Aspoň jsme se našli ne?“ řekl Mckay.
„Můžeme pokračovat dál k Bráně.“ Navrhl seržant.

Světýlko se konečně zastavilo a Sheppard si tudíž mohl vydechnout. Stál na malé mýtince s trávou už od pohledu velmi měkce vypadající a květinami všude kolem. Světýlko se náhle začalo zvětšovat, tvarovat a zabarvovat se. Nakonec před ním stála překrásná žena oblečená v jemných vlajících šatech, všelijak vyzdobená a s květinami zapletenými do dlouhých vlasů. Usmála se a mrkla na Shepparda. Zůstal otřepaně stát. Z lesa vyletěla další dvě světýlka. Nejdřív létala kolem omámeného Shepparda a pak se obě proměnila v ženy, vedle své společnice. Obě dvě nově příchozí byly stejně nádherné jako první, podobně oblečené a ozdobené. Lišily se například svými vlasy. První je měla blond, druhá rezavé a třetí hnědé.
„Neměj strach.“ Uslyšel Sheppard, aniž by kterákoliv z děvčat otevřela ústa, přesto nějak věděl, že to řekla blondýna. Ten hlas slyšel uvnitř hlavy.
„Neublížíme ti.“ Usmála se na něho nezvučně rusovláska.
„Nejsme zlé.“ Kývla hlavou bruneta a zatřepala řasami.
„Pojď k nám.“ Zahučely Sheppardovi v hlavě 3 hlasy najednou a všechny 3 ženy ho rukama lákaly k sobě.

„Vstávej! Dělej.“ Syčel někdo na Ronona a on otevřel oči. „Co jsi zač?“
„Trhni si.“ Zavrčel a hned si vysloužil ránu. Byl připoutaný ke stromu úplně na kraji lesa a před ním stál Wraaith a kolem dokola jich hlídkovalo asi 6. Byla už tma. Cítil, že u stromu je připoutaný ještě někdo, protože mohl nahmatat ruce člověka za ním.
„Jsi Štvanec. Viděli jsme tvé jizvy. Největší špína mezi lidmi. Jak je možné, že tě naše snímače nezachycují? Kdybychom věděli, že sem přišla krysa, na místě bychom tě zabili.“
„Tak proč to neuděláš?“
„Ti lidi, co přišli s tebou, vypadají na osoby z Atlantis. Hodíš se jako rukojmí. Podle toho, co jsem slyšel, jsou slabomyslní a snaží se zachránit všechny kolem sebe. To by mohlo vyjít, co říkáš? Teda pokud se vůbec dostanou z lesa.“ Uchechtl se škodolibě Wraith.
„Jak to myslíš?“ zamračil se Ronon. Wraith se jen ušklíbl a odešel.Zamířil k ostatním, kteří byli právě v horké debatě a zdálo se, že zkoumají něco na místě zmizelého DHD. Ronon okamžitě začal sykat a tahat za prsty toho, kdo byl připoutaný s ním. „Hej!“
„Hmhm…“ ozvalo se zamrčení.
„Vstávej!“
„Co je?“ zeptal se kdosi a provazy sebou začaly trhat. „Co se děje?“
„Klidně. Čím víc se meleš, tím je to utáhnutější. Kdo jsi?“
„Kapitán Murrayová. Ronon že?“ zeptala se.
„Jo. Zajali nás Wraithi.“
„A ostatní?“
„V lese.“
„Co budeme dělat?“ Ronon mlčel, zatím ho nic nenapadalo. Snažil se vzpomenout, jak se to všechno vlastně stalo. Když je Wraithi napadli stál zrovna nejblíže k Bráně, což znamenalo nejblíže k nepříteli a nejdále od lesa. Kus od něho stála kapitán Murrayová a pár metrů za ním si všiml Aishy a nějakého chlápka. Držel se celkem dlouho. Všichni ostatní už mezitím zmizeli mezi stromy, a když si Ronon všiml, že se několik Writhů rozběhlo za nimi, otočil se, aby je vyřídil. To byla chyba. Nekryl si záda, do kterých ho v tu ránu trefila střela ze stunneru. Hned ho to neskolilo. K zemi klesl až po dalších čtyřech ranách a po 2 sestřelených Wraithech.
„Jak vás dostali?“ zeptal se kapitánky.
„Podařilo se mi dostat do lesa, ale nebyla jsem dost rychlá. Dva mně sledovali a pak mně jeden trefil zezadu do krku.“

„Je mi zima.“
„Mckayi máš spacák i od majora Philipse!“ zakroutila hlavou Aisha.
„Pořád je mi zima.“
„Tobě by mělo být nejtepleji.“ Šeptla si pro sebe potichu Aisha.
„Říkalas něco?!
„Ať jdeš blíž k ohni. A spi už.“ Aisha se zvedla.
„Kam jdeš?“ podíval se na ni okamžitě Rodney.
„Příroda volá.“ Řekla jen a zmizela ve tmě. Do pěti minut byla zpátky a potěšeně se usmála, když si všimla, že vědec konečně usnul. Přiložila do ohně pár polen a posadila se zpátky na svoje místo. Po pár hodinách nudného koukání do temna přišlo střídání. Aisha se zahrabala do spacáku, zatímco seržant se z toho svého vyhrabal a přebral hlídku.

Sheppard ležel v trávě oklopen 3 krásnými ženami, které ho neustále hladily, usmívaly se na něj, pečovaly o něj a bez přestání k němu vnitřně promlouvaly.
„Spi.“
„Jen zavři oči.“
„Neboj se.“
„My tě ohlídáme.“
„Nikdy ti neublížíme.“
„Nikdy…“
„Nikdy ti nezpůsobíme bolest.“
„Budeš navždy s námi.“
„Navždy.“
„Navždy.“
„Navždy“
„Navždy…“
„Ano navždy.“
„A bude ti jen krásně.“
„Nic nebude zlé.“
„Klidně spi.“ Sheppardovi se začaly klížit oči.
„My tě nikdy neopustíme.“
„Nikdy se ani nepodíváme na jiného muže.“
„Nikdy ti neublížíme.“ Tuto větu mu opakovaly pořád.
„Neublížíme ti jako ona.“
„Jako kdo?“ John byl okamžitě vzhůru.
„Všechny.“
„Všechny ti ublížily.“
„Ale ona nejvíce.“
„Tak jsi ji zbožňoval.“
„Ta Aisha.“ Řekla s naprostým opovržením blondýna.
„Tak zlá.“
„Ulhaná.“
„A necitlivá.“
„Ona taková není.“ Namítl.
„Ale je.“
„Jen si vzpomeň.“
„Jak ti ublížila.“
„Tak strašně moc.“
„A pořád to bolí.“
„U nás tě ale nic bolet nebude.“
„Nám můžeš věřit.“
„Naprosto.“
„Nás se nemusíš bát.“
„My tě budeme zbožňovat.“
„Navždy.“
„Navždy…“
„Neublížíme ti.“
„Nikdy.“
„Nikdy.“
„Nikdy.“
„Nám můžeš věřit.“
„Můžu věřit?“ zašeptal opět zcela omámeně.
„Jistě.“
„Jen spi.“
„Už je noc.“
„Ochráníme tě.“
„Neopustíme tě.“ Sheppard uklidněně zavřel oči a za chvíli usnul. Ženy se po sobě jen podívaly, usmály se, ale tentokrát to nebyl ten okouzlující svůdný úsměv a opět se změnily do zářivých koulí a rozletěly se do lesa.

Seržant unaveně zívl, sáhl do batohu pro nějakou vodu a v tu chvíli to uviděl. Mezi stromy se zablesklo. Okamžitě vzal do ruky zbraň a zamířil. Světlo se neustále zvětšovalo, až se ve vzduchu kousek od tábořiště vznášela zářivě bílá koule. Už od pohledu působila velmi teple a jaksi důvěrně. Seržant se postavil a udělal krok dopředu. Sklonil zbraň, necítil se v nejmenším ohrožen.
„Kdo jsi?“ zeptal se potichu. Světýlko se otočilo a rozletělo do lesa. „Počkej!“
„NÉ!“ vykřikla Aisha a skočila seržantovi po nohách. Tím ho srazila k zemi ve chvíli, kdy se chtěl za světlem rozběhnout. To v okamžiku zmizelo. Během pár vteřin byli všichni kolem vzhůru.
„Co se stalo?“ ptal se Philips a pomáhal Aishe na nohy.
„Já nevím.“ Zakroutil hlavou zmateně seržant. „Hlídal jsem. Pak jsem něco uviděl mezi stromy… A dál už si jenom pamatuju, jak jsem spadl na zem.“
„Aisho?“
„Bludička.“
„Cože?!“ zíral na ni nechápavě major.
„Bludička, nebo něco podobného.“
„Bludičky jsou jen mýtus. Vyprávění z pohádek.“
„Ne, jsou skutečné. Žijí ve velkých lesích. Nedovolí si na skupinky, jen na osamocené. My jsme spali, asi nás nepovažovala za riziko.“
„Co dělají?“
„Lákají lidi na paseky a mýtiny hluboko do lesa. Nejdřív se tváří, jakože chtějí hrozně pomoct a když jim člověk podlehne, začnou z něj vysávat sílu.“
„Jak?“
„Největší moc mají nad lidmi, kteří jsou pod emočním, psychickým nátlakem. Nechají člověka mluvit, přimějí ho, aby se vyzpovídal, a s každým slovem jejich síla roste a člověk slábne. Může to přežít, ale nebude už jako dřív. Bude jako chodící mrtvola. Tělo bez duše. Bludičky se krmí našimi emocemi. Já byla dlouho vzhůru sama, ale nezaútočila na mně.“ Podívala se na seržanta Aisha se zvednutým obočím.
„Minulý týden zemřela moje matka.“ Špitl potichu.
„To je mi líto.“ Položil mu ruku na rameno lingvista.
„Pokud je tady bludička, nikdo nemůže zůstat vzhůru sám. Budeme hlídat po dvojicích a zítra musíme vypadnout z lesa. Jen doufám, že nedostaly nikoho z ostatních…“

„Co je to?“
„Co?“ zvedl Ronon hlavu.
„Támhle v lese.“ Ozvala se znovu Murrayová. „Něco tam svítilo.“
„Jak to vypadalo?“
„No… vlastně nic, asi se mi jenom něco zdálo.“
„Fajn, protože bych dost nerad na něco v lese narazil.“
„To nehrozí. Odsud se nedostaneme.“ Provazy náhle povolily. „Jak jste to udělal?“
„Snadno.“ Ronon si sáhl do vlasů a vytáhl kudlu. „Počkejte tady.“připlížil se zezadu ke dvěma nejbližším Wraithům a tiše je zneškodnil. Vzal jim zbraně a jednu hodil kapitánovi. Bezhlasnými gesty se domluvili na strategii a zatímco Ronon začal likvidovat směrem k Bráně, Murrayová šla od Brány. Samozřejmě se po chvíli jejich volnost prozradila a začal boj. Kapitán prosti sobě měla dva Wraithy, se kterými si celkem snadno poradila. Ronon se snad ani nezapotil. Z věčných Sateďanských válek byl vycvičen. Vyhnul se několika střelám a podřízl nejbližšího záškodníka, další po něm skočil, Ronon jen uhnul na stranu a zastřelil ho svou zpětně získanou zbraní a s ostatními už to byla hračka. Jen toho posledního po krátké rvačce nechal naživu ležet na živu a přidržujíc ho nohou, se ptal: „DHD jste ukradli vy?“
„S divokou zvěří nemluvím.“
„Odpověz mu!“ zavrčela Murrayová, která k nim doběhla a teď si k němu klekla a přiložila mu nůž na krk. Wraith se rozesmál.
„Když vám to řeknu, stejně mně zabijete.“
„A co když ne?“ zvedla se kapitán.
„Nemám žádnou záruku.“
„Prostě mi musíš věřit.“
„To DHD?“ připomněl mu Ronon.
„Vzali jsme ho my.“ Zasyčel.
„Proč?“
„Tohle byl jen experiment. A podařilo se, takže se to brzo dozvíte.“ Ušklíbl se.
„Řekni nám to!“ vyjela na něho Murrayová.
„Zapomeň.“ Ronon jednoduše zmáčkl spoušť a Wraitha zabil.
„Proč jste to udělal?!“ vykřikla naštvaně kapitán.
„Nic by neřekl.“
„Ale slíbila jsem mu, že ho nezabijem.“
„Wraithům se nezavděčíte. Jen by dál zabíjel.“
„Co vy víte. Jen se podívejte ne toho… Todda. Podplukovník mu pomohl a on občas pomůže nám.“
„Zajistíme Bránu a se svítáním jdeme do lesa.“ Ignoroval Ronon její poslední poznámku.

Po ranním budíčku už celá pěti členná skupinka vyrazila na cestu. Měli už za sebou malou roztržku ohledně směru, kterým se dostanou z lesa. Všichni ukazovali jiným směrem.
„Určitě jsme přišli odsud.“ Stál si za svým major Philips.
„Ne, pane. Přišli jsme tudy.“ Namítal seržant.
„Když jsou v tomhle lese bludičky, nemůžeme si být jistí ničím.“
„Přes den by tady ale neměly být ne?“
„Ne. Světlo jim vadí. Ukazují se jen v noci.“
„Tak aspoň jeden problém máme z krku.“ Nakonec se dohodli na jednom směru a teď šli v nedbalém seskupení, které uzavírali povídající se Aisha a major Philips.
„Máme ještě dvě hodiny do plánovaného návratu. Po půl hodině se po nás začnou shánět. A když pro nás přiletí Jumper, bude to v cajku.“
„Zapomněl jste na jednu maličkost. Bránu mají pod palcem Wraithi.“ Připomněla Phlipsovi Aisha.
„Poprvé nás překvapili. Zbavíme se jich dřív, než se s námi Atlantis spojí. Je nás dost.“
„Dobře, takže když zajistíme Bránu a seženeme Jumper, najdeme Ronona, kapitána a podplukovníka a vrátíme se domů.“
„Pořád nechápu, jak zmizelo DHD… Docela bych si tipl, že to měli na svědomí ti Wraithové.“
„Taky bych řekla.“
„Já myslel, že Todd má pod palcem všechny.“
„Co vím, tak má jen několik flotil, ale všechny rozhodně ne. A i tak to klidně může být jeho práce.“
„K čemu by ale Wraithům bylo DHD? Za předpokladu, že to teda vzali oni.“
„Netuším. Tohle nikdy dřív neudělali. Když tak nad tím uvažuju díra po DHD by celkem odpovídala odejmutí Wraithskou technologií.“
„Jakože to vzali dartem? Tím se ale dají převážet pouze lidi ne?“
„Nevím.“
„Jestli jsou darty schopné pojmout i věci, je to problém.“
„Možná je nějak vyvinuly.“
„Což není dobrá zpráva.“ Zamračil se Philips.
„Pořád ale nevíme, jestli to byla skutečně jejich práce.“
„Pane, myslím, že jdeme správně. Stromy začínají řídnout.“ Křikl seržant.
„Aisho!“ zakřičel v tu chvíli někdo.

„Už jsi vzhůru?“ zazněl Sheppardovi v hlavě hlas, jakmile otevřel oči.
„Jak se dnes cítíš?“
„Není mi moc dobře.“
„Máš hlad?“
„Určitě máš hlad.“
„Něco ti přinesu.“ Blondýna se ladně rozběhla do lesa.
„Budeš se mít skvěle.“
„Jinak to ani nejde.“
„Já vím.“ Bruneta Johna pohladila po obličeji.
„My tě nikdy neopustíme.“ Začaly od znovu.
„Jen nám řekni…“
„Cokoliv.“
„Všechno uděláme.“
„Pro tebe všechno.“ Třetí žena se vynořila mezi stromy a přinesla Johnovi nějaké ovoce.
„Najez se.“
„Naber síly.“
„Potřebuješ jídlo.“
„Potřebuješ sílu.“
„K čemu mi je síla?“ zeptal se téměř slyšitelně Sheppard, zatímco ho ženy jako malé dítě krmily.
„Buď silný...“
„Pro nás.“
„Buď silný pro nás.“
„A my budeme…“
„Silné pro tebe.“
„Na jak dlouho? Za jak dlouho vás přestanu bavit?“
„Nás?“
„Nikdy!“
„Vždycky tě budeme milovat.“
„Ne jako ona.“
„Ona zradila.“
„My nikdy.“
„My vždycky budeme jen pro tebe.“
„Pro nikoho jiného.“
„Jen pro tebe.“
„Pověz, co tě trápí.“
„Posloucháme tě.“
„My tě uslyšíme.“
„Slyšíme tvůj nářek i teď.“
„Tak povídej.“
„Řekni to nahlas.“

„Ronone!“
„Murrayová!“ následoval Aishin radostný výkřik Philips.
„Pane.“ Kývla na majora hlavou kapitán.
„Díky Bohu.“ Vydechl lingvista. „Začínal jsem mít starosti Murrayová.“ Poplácal ji po zádech.
„Kde jste byli celou noc?“ mluvila trochu stranou Aisha s Rononem.
„Zajali nás Wraithi. Večer jsme se jich zbavili. Brána je zajištěná. Šli jsme vás do lesa hledat.“
„Do lesa jít nemůžeme. Obývá ho bludička.“
„Bludička?“ nasadil Ronon nechápavý výraz.
„Velká zářivá koule, co z tebe vysaje život. Trochu jako Wraith.“
„Jo vím, co to je. Na Satedě jsme jim říkali prostě Sirény.“
„Sirény jsou přece něco úplně jiného…“ Ronon si odkašlal, „Jo promiň. Musíme odtud, co nejdříve pryč. V noci nás napadla.“
„Skupinu?“
„Všichni jsme spali. Bylo to dost na těsno. Tak pojďme. Kudy k Bráně.“
„Tudy.“ Ukázal jí Ronon směr. „A kde je Sheppard?“
„Cože? On není s vámi?“ zastavila se Aisha.
„Ne.“ Chvíli bylo ticho.
„Sakra!“ vykřikla naštvaně Aisha.
„Co se děje?“ přiběhl k nim major Philips.
„Nemůžeme se vrátit. Sheppard je pořád v lese. Jestli ho dostala bludička…“
„Ale říkala jste, že ve dne nemají žádnou moc.“
„To nemají, ale už teď může být hodně vysílený.“
„Aisho Sirény napadají lidi i ve dne.“ Namítl Ronon.
„Prosím?“ vyvalila oči.
„Ty znáš Sirény z doby před 10 000 lety, ale dneska jsou silné stejně ve dne jako v noci.“
„No tak to je skvělý.“
„Dobře, vrátíme se k Bráně. Viděl jsem, kterým směrem běžel Sheppard, půjdeme po jeho stopách.“ Během pár minut konečně vyšli z bludiště stromů na sluneční paprsky. „Seržante, vy tady s nimi zůstanete.“ Ukázal na lingvistu a vědce. „Až se s vámi spojí Atlantis, vysvětlete jim situaci a požádejte okamžitě o Jumper. Pak se vraťte zpátky.“
„Ale pane…“
„Vrátíte se všichni na Atlantis, rozuměl jste?“
„Ano.“
„Fajn a my jdeme do lesa za podplukovníkem. Viděl jsem, jak běžel sem.“ Zamířili k místu, kde měl jít Sheppard a díky Rononovým geniálním stopařským schopnostem za chvíli narazili na Johnovu stopu a postupovali po ní.

„Všichni v tvém životě…“
„…ti jen ubližovali.“
„Nedokázali tě ocenit.“
„Nikdo tě nechápal.“
„Nikdy mně nikdo nechápal.“ Přikývl Sheppard. „Lidi si vždycky řekli: To je ten Sheppard, co všechno zlehčuje. To je ten chlap, co se válce směje. Nikdo z nich nepochopil, že je to moje osobní obrana vůči všem problémům. Kdybych si z války nedělal blázny, udělala by ona blázna ze mě. Nikdo neviděl, jak je to těžké.“
„Správně.“
„Nikdo tvou bolest neviděl.“
„My ji ale vidíme.“
„Můžeme ti od ní odpomoct.“
„Po rozvodu jsem myslel, že už se nikdy znovu nezamiluju. A pak přišla ona. Všechno zkazila. Měl jsem ji tak rád a ona to všechno zničila.“
„Podvedla tě.“
„Další z těch…“
„… kteří ti tak moc záviděli…“
„…a nedokázali tě docenit.“
„Je všechno, co nenávidím, tak proč jsem ji musel mít tak moc rád?“
„Ale teď už nemáš viď?“
„Teď máš nás.“
„Nikoho jiného už nepotřebuješ.“
„Jen nás.“
„Nás.“
„Nás a nikoho jiného.“
„My tě zbožňujeme.“
„My tě obdivujeme.“
„Jen my tě milujeme.“
„Ale co moji přátelé?“
„Nejsou to přátelé.“
„Nechali tě tady.“
„Sedí doma.“
„Smějí se ti.“
„Nikdo z nich tě nemá rád.“
„Nikomu na tobě nezáleží.“
„Nikomu.“
„Nikomu.“
„Nezáleží jim na tobě.“
„Nám ano.“
„Ano.“
„Ano.“ Všechny tři bludičky Sheppardovi svými sladkými řečmi naprosto vymývaly mozek. Věřil i jejich lžím.

„Jak se vůbec bludičky množí?“
„Cože?“
„No pochopil jsem dobře, že bludičky jsou jen ženského pohlaví, takže, jak se množí, když nemají muže? To by měly prostě vymřít ne?“ zajímal se Philips.
„Bludičky se nemnoží. Ony pouze obohacují své řady. Když narazí na nějakou obzvlášť oslabenou ženu, jsou schopny jí svou mocí změnit v jednu ze svých. Nedělají to ale moc často. Obvykle žijí totiž osamoceně ve velkých lesích, protože potřebují hodně prostoru k životu. Jenže do takových lesů moc lidí nechodí a čím víc bludiček, tím méně jídla. Největší skupina bludiček, kterou jsem ve svém životě viděla, byla šestičlenná a to byl opravdu extrém. Normálně se nezdržují ve více než 2 -3.“
„Co máme vlastně dělat, až najdeme podplukovníka a ona bude s ním.“
„To já nevím.“
„Nevíte?“
„Proti bludičkám jsem nikdy nebojovala. Nevím, jestli je vůbec možné s nimi nějak bojovat.“
„Každou chvíli už by tu měl být ten Jumper.“ Podíval se Philips na hodinky.
„Blurény.“ Řekl zničehonic Rodney.
„Prosím?“ nechápala Aisha.
„Podle vás to jsou Bludičky, podle Ronona Sirény. Tak to budou Blurény.“
„Mckayi? Nic nepojmenovávej, ano?“
„Tady zrychlil.“ Upozornil je Ronon. „Řekl bych, že běžel. Stopy jsou hlubší a méně uspořádané. Okolí je více poškozené než od člověka, který jde průměrnou chůzí.“
„Možná bychom taky měli přidat.“ Navrhla Aisha, která začínala mít velmi nepříjemný pocit.

„Už to bude.“
„Co?“ pokusil se Sheppard zvednout hlavu, ale byl příliš unavený.
„Už nebude žádná bolest.“ Vysvětlila mu zrzka.
„Budeme jen my.“
„A ty.“
„Šťastní.“
„Tak nám řekni.“
„Řekni i ten zbytek.“
„Všechno.“
„Mluv o svém utrpení.“
„A už ho nikdy nebudeš muset prožít.“
„Nikdy.“
„Nikdy.“

„Támhle!“ vykřikl Ronon a ukázal na mýtinu, ke které se právě přiblížili. Vyběhli na trávu a pár metrů od nich je uviděli. Sheppard ležící na zemi a kolem něho tři krásné ženy.
„A to, že trpí?“ uchechtl se major Philips.
„Podplukovníku.“ Zavolala Aisha. Žádná odpověď.
„Volá mně někdo?“ zašeptal Sheppard.
„Ne nevolá.“ Usmála se na něho blondýna. A zatímco John uklidněně zavřel oči, bludičky se po sobě naštvaně podívaly.
„Shepparde!“ zařval Ronon a s napřaženou zbraní se k němu pomalu blížil. Bruneta, která k nim byla otočená zády se postavila, změnila v zářivou kouli a rozletěla se k nim. Ronon po ní vystřelil, ale střela jí jen prošla a narazila do stromu pár desítek metrů za ní.
„Uhněte!“ vykřikla Aisha a Ronon uskočil stranou před světlem, které proti němu letělo jako střela. Ve vzduchu udělalo smyčku a vrátilo se zpátky ke svým. Bludička se však nezměnila zpět ve fyzickou ženu. Zůstala viset nad Sheppardem a dvěma ženami jako strážce. „To byla asi jenom výstraha. Zřejmě nás tady nechtějí.“
„Co budeme dělat?“ zeptal se bezradně Philips.
„Něco zkusím. Nic nedělejte. Kdyby se mi to nepovedlo, ublížit jim můžete asi jen v lidské podobě.“
„Asi?“
„Nic jiného mně nenapadá.“ Major přikývl. Vzápětí se nad nimi objevil Jumper. Aisha šla pomalu k bludičkám. Zbraně odložila na kraji mýtiny. Všechny samozřejmě okamžitě zbystřily. Aisha už byla skoro u nich. Slyšela jak Sheppard sem tam něco nesrozumitelně mumlá, jakoby s někým mluvil. „Podplukovníku?“
„Volají mně. Slíbily jste, že mi nebudete lhát.“
„Shepparde.“ Slyšel John odněkud zdálky tiché šeptání.
„Dobrá.“
„Volají.“
„Chtějí ti zase ublížit.“
„Neposlouchej.“
„To je ona.“
„Přišla, aby tě zase podvedla.“
„Chce tě trápit.“
„Stejně jako předtím.“
„Podplukovníku.“
„Když půjdeš za ní…“
„Zase ti ublíží.“
„Ale my tě nedáme.“
„Už ti nikdy neublíží.“
„A ty navždy zůstaneš s námi.“
„Bezstarostně.“
„Zbavíme nás jí.“
„A zůstaneme spolu.“
„Spolu.“ Zašeptal Sheppard.
„Podplukovníku. Prosím pojďte. Pojďte pryč. Vrátíme se domů.“
„Odejdi.“ Řekl jako v transu.
„Cože?“ zamrkala překvapeně Aisha.
„Postaráme se o ni.“
„Ublíží vám.“
„Neboj se o nás.“
„Neměj strach.“
„Všechno bude v pořádku.“
„Teď zavři oči.“
„Spi.“
„Usni do dokonalého světa.“
„Do bezproblémového života.“ Přejela mu blondýna rukou po obličeji a zavřela mu oči.
„Pro naši lásku.“ Přidala se k ní zrzka.
„Vypadněte furie.“ Vyjela na bludičky Aisha. „Shepparde, ať vám říkají cokoliv, neposlouchejte.“ Upozornila ho Aisha, která sama v hlavě slyšela hlasy. Jenže on už ji neslyšel. Sheppard se odevzdal klidnému spánku bez snů, bez ničeho. „Podplukovníku!“ vyjekla, když uviděla, že je v bezvědomí. Vrhla se kupředu, ale bludičky vyskočily na nohy a vrhly se směrem k ní. Vzápětí se ozvaly dva výstřely a obě ženy sebou trhly a skácely se k zemi. Někdo je střelil. Aisha se ohlédla, major Philips právě skláněl zbraň. Byly to snad jeho nejpřesnější zásahy v životě. Bludičky se změnily. Jejich obličeje se zkřivily vztekem do té nejošklivější podoby. Otevřely ústa a začaly ječet. Byl to ten nejhorší zvuk, jaký Aisha doteď slyšela. Síla zvuku jí přinutila si zakrýt uši a klesnout na kolena. Úlekem zakřičela. Všichni na mýtině i v Jumperu nad nimi byli ve stejné situaci. A pak nastalo ticho. Obě poraněné bludičky se změnily zpět na zářivé koule a rozplynuly se v slunečních paprscích. Zůstala jediná vznášející se nad Sheppardem. Vystřelila proti Aishe, která se mezitím stihla postavit.
„Stůj!“ vyhrkla Aisha zoufale a bludička vskutku těsně před ní zprudka zastavila. A potom, přestože se tím vystavovala nebezpečí, se proměnila v ženu. Bruneta stála čelem k Aisha sotva metr od ní a dívala se jí zpříma do očí.
„Vidíš?“ uslyšela Aisha hlas v hlavě. „Tohle jsi chtěla ne?“ Aisha se nemohla ani pohnout. „Je pozdě.“ Bludička naklonila hlavu na stranu.
„Auroro.“ Špitla Aisha, víc ze sebe nedostala. Ozval se výstřel. „NE!“ zařvala. Třetí bludička se v tu chvíli rozzářila a zmizela v lese. Kulka ji netrefila. Aisha ještě chvíli vyjeveně zírala na místo, kde světlo zmizelo, ale rychle se vzpamatovala při vzpomínce na slova: Je pozdě, a přiskočila k Sheppardovi. „Podplukovníku. Podplukovníku vstávejte! Shepparde no tak!!! Okamžitě se zvedni!“ křičela na něho a třásla s ním.
„Aisho. Aisho!“ popadl ji někdo za rameno, postavil na nohy a objal ji. Mezitím se k Sheppardovi sklonil Ronon.
„Je…?“ zeptal se potichu Philips.
„Není mrtvý, ale nemá do toho daleko.“
„Vezměte ho do Jumperu.“ Řekl jim člověk, který držel Aishu. „Philipsi máš dobrou mušku.“ Pochválil majora.
„Dělal jsem u sniperů.“ Dostalo se mu odpovědi.
„Jsi v pohodě?“
„Viděl jsi ji taky?“ zeptala se Aisha.
„Myslíš tu bludičku?“
„Ano.“
„Jo viděl.“
„Jak vypadala?“
„No měla hnědé vlasy, celkem vysoká a dost atraktivní řekl bych. Působila tak sympaticky. No co? Já nevím, jak ji popsat. Proč?“ kroutil nechápavě hlavou major Nutse.
„Něco se mi zdálo.“ Vzpamatovala se Aisha. „Neměla 4 oči, že?“
„Ne.“
„Tak to se mi to jenom zdálo.“ Oddychla si.
„Určitě jsi v pohodě?“
„Jistě.“
„Tak jdeme.“

„Ten Wraith nám řekl, že šlo jen o experiment, který se povedl a teď že začnou. Určitě něco chystají.“
„Nemáte tušení co?“
„Ne.“
„Doktore Woolsey, ani já jsem ještě nezažila, že by Wraithi kradli DHD.“ Přidala se Aisha k Rononovi.
„Zdá se, že máme nový problém.“
„Mohli bychom zkusit Todda.“ Navrhl ne moc nadšeně Mckay. „Třeba něco ví.“
„To dost pochybuju.“ Zakroutila hlavou Aisha.
„Ale za zkoušku snad nic nedáme.“ Přikývl Woolsey. „I když teď domluva s ním bude trošku složitější. Vždycky jednal s podplukovníkem.“
„Jak dlouho bude Sheppard pryč?“ zeptal se Ronon.
„Dokud se nebude cítit dostatečně zdravě.“ Na okamžik v zasedačce zavládlo ticho. „Takže včera jsem dostal žádost ohledně změny dělení služeb v kuchyni…“

i hope you like it...

Zaujímavá časť.
Bolo to celkom dobré, len priveľmi psychologické.
O Shepparda si sa postarala, teraz ostáva ešte pár ľudí a bude koniec.
... alebo zvonec?
.

Tak můžu jen říct skvělý. Psychologická dobrodružství mám ráda, takže mi to vůbec nevadilo.

Chudák John, ty mu ale dáváš. Doufám, že pro Johna a Aishu máš nějaký ten šťastný konec.

Musím tě pochválit za ty "Blurény" , protože to je přesně taková pitomost, kterou by Rodney vymyslel

Nemůžu se dočkat pokračování

mikuliska: Moc pěkné bludičky , to se ti opravdu povedlo. Jen tak dál.

Kedy bude ďalší diel ?

další díl je v nedohlednu, dílem Světlo v temném tunelu jsem vlastně vypotřebovala zásobu již napsaných kapitol a nějak jsem teď bez času... pořád jsem si ještě nějak nezvkla na gymplácký režim ... tuhle zprávu vlastně píšu ze školy... doma vůbec nemám čas ale snažím se psát, do konce listopadu by měl přibýt další ale musíte počítat s tím, že vánoční povídka pravděpodobně nebude stejně jako silvestrovská a čas následující povídky má být někdy v zaří...

Jak to vypadá s dalším dílem?

No jo Všimla som si, že som nevyjadrila svoj názor k poslednému dielu... a nechápem to Ale nevadí, idem to napraviť
... ako to povedať, bolo to neskutočne dobré Neviem, mám teraz také citlivejšie obdobie A keď Bludičky hovorili, ako Aisha ranila Johna, tak ma skoro roztrhlo Proste kráásna časť
Veľmi dúfam, že teraz keď si písala, že máš viac času na poviedku, skoro pribudne nová časť teším sa!

Září je september ?

Mrtvo jak na krchově
Co takhle další díl

Máš pěknou povídku (nedávno jsem ji dočetla), a byla by škoda, kdyby zůstala nedokončená.