No tak Jakop si tu chvilku našel a udělal korekci dílu 22.
Díl 22- Kvetoucí spojenectví
8:00, 5. Den
Sheppard otevřel oči a jediné, co viděl, byl plechový strop. Oknem do jeho pokoje vnikalo světlo z právě vycházejícího slunce.
Poprvé od ztroskotání se pořádně vyspal. V noci se nebudil kvůli zimě nebo prudkému větru. Tuto noc všichni trosečníci strávili v ubytovnách. John na sebe hodil teplákovou soupravu, vzal si ručník, čisté oblečení a hygienické pomůcky.
Poté opustil svůj soukromý pokoj a vyšel na chodbu. Hned naproti byly další dveře s nápisem:
Major James Seabrook.
John to ignoroval a poté šel dál chodbou až k hlavním dveřím. Vyšel na mýtinu, která byla jak z blata, tak z ušlapané trávy.
John přes ní přešel a zamířil do budovy, která měla jasně žluté dveře i rámy oken. Takto byly označeny veškeré sprchy a toalety. Vešel dovnitř a ocitl se v dlouhé chodbě. Po pravé straně byly záchody pro dámy a po levé pro pány. Když šel ještě dál chodbou, tak už tam nebyly záchody, ale sprchy.
O patnáct minut později
John vyšel ven jako nový člověk v čistém černém oděvu. Během chvíle si zanesl své věci do pokoje a pak zamířil do skladu vzdáleného pár set metrů. Byl to první sklad, který byl už dostavěný a měl u dveří hlídky. Shepparda bez problémů pustili dovnitř a on si tak na sebe mohl navléknout vestu a vybavit se.
O půl hodiny později
Sheppard stál už připravený a jeho jediná výzbroj byla pistole ráže 9mm. Stál u jumperu a zanedlouho k němu přišla Sam, mistr Bra´tac a Rodney.
Všichni měli pouze minimální výstroj a jejich úkolem bylo nyní letět do podzemního města a vyjednat oficiální smlouvu.
„Jak je na tom generál?“ zeptal se mistr Bra´tac.
„Jennifer u něj strávila noc,“ řekl ihned Rodney, který se tak musel přes noc starat o obě děvčátka.
„Dneska jsem s ní mluvila. Jack ztratil hodně krve a cestou z podzemí omdlel. Ruku mu ihned zašila a zastavila tak krvácení. Jeho oko se jí nepodařilo zachránit. Zatím jej drží v umělém kómatu. Během zítřka by měl nabít vědomí,“ odpověděla Sam.
¬„O´Neill je silný bojovník. On to zvládne a ještě dokáže nepřátelům zatopit,“ usmál se mistr Bra´tac.
„S tím ještě počítáme!“ řekl Sheppard, otevřel zadní dveře jumperu a všichni poté nastoupili.
„Dobrá. Naším úkolem je vyjednat výhodné spojenectví,“ oznámila přítomným Sam, která si sedla na místo navigátora. Rodney se tam chtěl usadit taky a rozhodně neskrýval své uražení, když mu místo zasedla.
Nakonec si sedl do zadní sedačky a vedle něj Jaffský mistr.
Hlavní slovo při vyjednávání dostala Sam. Rodney jel pouze jako technický poradce, John jako poradce přes zbraně a Bra´tac, aby zastupoval Jaffský lid.
Cesta trvala něco přes půl hodiny a všichni v tichosti diskutovali ohledně posledních událostí.
9:40, 5. Den
Podzemní město
Jumper vletěl do jeskyně a ihned byli spatřeni hlídkami z města. Hlídky byly tvořeny hlavně podporující armádou a obyvatelé města stále uklízeli po boji.
„Páni, vidíte to? Jak milé,“ řekla Sam a ukázala na jednu věž paláce.
Obyvatelé jeskyně udělali na věži menší úpravy. Strhly cimbuří na stěně, upravili podlahu věže a po obvodu rozestavěly pochodně. Byl to jejich typ přistávací plochy.
John mistrně přistál na vrcholku, otevřel dveře a čtveřice vyšla na věž. Po bleskovém prohlédnutí okolí, nalezli schodiště, které se táhlo po obvodu věže asi o patro níž. Když sestoupili, otevřeli dveře a vešli do nitra věže. Tam už čekal jeden z Krilovských vojáků.
„Opět vás vítám v našem městě. Nyní jako plánované hosty. Odvedu vás do vaší komnaty. Za deset minut pošlu sluhu a ten vás zavede do diplomatického sálu,“ vydal pokyny Krilovský voják a odvedl je asi o čtyři patra dolů. Nakonec skončili ve velmi pohodlné a dobře vybavené místnosti. Na stolech bylo lehké občerstvení, na které se téměř bez váhání vrhl Rodney.
O pár minut později skutečně přišel slíbený sluha, který s jistou elegancí zaklepal na dveře a otevřel.
„Je čas, aby se zahájilo jednání,“ řekl sluha a nečekal na odpověď a ihned odešel následován týmem.
Vedl je chodbou, pak po schodech o pár patrech níž a pak znovu chodbou, dokud se nezastavil u dřevěných dveří. Otevřel je a tým vešel dovnitř.
Vešli do prosté místnosti, s jedním velkým kruhovým stolem, u něhož již seděli tři muži, z nichž jeden měl brnění, a jedna žena.
Tým si sedl na volná místa a jako první tichou hranici prolomila žena.
„Vítám vás v našem paláci. Jmenuji se Rognerie a jsem jedna z Regentek naší říše. Toto je Wargod, Norklam a Krilovský voják jménem Leorgan,“ představila je žena.
Sam všechny představila a poté se všichni navzájem pozdravili, a když konečně usedli ke stolu, začalo vyjednávání.
Rozhovory trvaly asi hodinu a celou dobu se povídalo jen o technických vymoženostech, které můžou lidé a Jaffové nabídnout. Vyjednávací rada domorodců se poté odebrala asi na desetiminutovou poradu a nakonec se vrátila s jasným požadavkem.
„Vaši lidé nám pomohou s obrněním a přestavbou měst. Začneme nejdříve tímto městem, které by mělo mít silnější obranu, když je to první obranná linie,“ řekl Leorgan.
„To by se dalo zařídit. Ale nejdříve musíte počkat, než zprovozníme naše zařízení a získáme dostatek stavebního materiálu,“ řekla Sam.
„To zařízení je vysoce energeticky náročné. Budeme muset najít nějaký zdroj energie. Jeden z našich požadavků budou vzorky nerostných minerálů. S trochou štěstí, je budeme moci využít,“ zapojil se do hovoru Rodney.
„Pověřím pár mužů, aby sesbírali všechny známé vzorky. Také přidáme trojrozměrný plán přilehlých tunelů a jeskyň.“ řekla Rognerie.
„Jak se vaší rase povedlo sestavit 3D mapu?“ zeptal se Rodney.
„Je to model ze dřeva. Jednotlivé desky se dají oddělávat a tak vidíte rozložení tunelů pro určitou hladinu,“ vysvětlila Rognerie.
„Aha, celkem vynalézavé. Model nám stačí ukázat. Já jej oskenuju a zobrazím digitálně, nebo jako hologram., odpověděl Rodney a téměř okamžitě se na něj domorodci podívali nechápavě.
Sam mávla rukou ve smyslu, že jim to později vysvětlí.
„Co můžete ještě nabídnout?“ zeptala se Sam.
„V této situaci by se spíše dalo říct. Koho můžeme nabídnout,“ řekl Wargod.
Všichni lidé se zarazili a nechápavě se podívali na své jednací protivníky. Wargod pouze kývl a dveře za ním se otevřely, nejdříve viděli pouze siluetu. Osoba k nim přistoupila a sundala si kápi.
Čtveřice lidí oněměla a jako první se vzpamatoval Bra´tac.
„Daniel Jackson. Mysleli jsme, že jste mrtví.“
„Řekl mi to ten velitel domobrany! Vy jste nás chtěli podvést?“ rozčílila se Sam.
„Když jste s námi jednali poprvé. Tak po tom incidentu jsme vám nemohli věřit. Proto byl jeden z vás poslán do jiného města. Ale nyní na znamení upřímného jednání vám předáváme vašeho muže,“ řekla Rognerie.
„No dobrá, je to pro nás radostná zpráva. Ale Danieli, pokud vím, byl si raněný a zase jsi hovořil s Omou.“ řekla Sam.
Daniel stále mlčel a díval se na osazenstvo u stolu.
„Kdo je Oma?“ zeptal se.
Sam se na něj podívala a v jejích očích byla vidět jistá ustaraná jiskra.
„Poté, co byl raněn, jsme jej ošetřili nejlepšími léky, a obsluhovali jej ti nejlepší ranhojiči. Když nanášeli novou vrstvu mastí, zjistili, že rány jsou dokonale zahojené. Trvalo ještě pár hodin, než se probral. Poté jsme jej vyslýchali, ale neznal ani své jméno. Výslech byl pozastaven a nakonec i zrušen po vaší pomoci,“ vysvětlil Wargod.
„No dobrá. Sheppard odveze Daniela na povrch a my se mezitím dohodneme na přesných podmínkách dohody a potvrdíme ji,“ navrhla Sam a po znamení souhlasu z druhé strany se Sheppard zvedl a spolu s Danielem se vydal pryč.
Asi o hodinu později
Sheppard až nyní vyletěl z jeskyně. Daniel seděl za ním a s vykulenýma očima pozoroval, prostor jumperu a také letecké umění Johna.
„Tady Sheppard. Informujte Jennifer, ať se připraví na pacienta,“ rozkazoval do vysílačky.
„Rozumím plukovníku,“ ozvalo se z vysílačky.
Sheppard během minuty vletěl nad základnu a přistál už na betonový blok, s číslem tři. Pro všechny jumpery se už podobná přistávací místa stavěla a hnedka vedle se dokončovala přistávací plocha pro kluzáky, dlouhá asi devět set metrů. Nyní se na povrch měla nanést hmota podobná asfaltu, protože kdyby se dal jen velký a jednotný blok betony, hrozilo by jeho prasknutí. Vedle přistávací plochy, naproti jumperům se už kopaly základy hangáru pro stíhače.
Jakmile vystoupili, zamířili oba dva na ošetřovnu. Ta byla jen pár minut chůze od místa přistání. Jakmile vešli dovnitř, ozvalo se od překvapené Jennifer.
„To je mi ale překvapení. Vítej zpět Danieli,“ uvítala jej Jennifer.
„Děkuji. Kdo jste?“ zeptal se Daniel a díval se po nově postavěné, ale stále ne plně vybavené ošetřovně.
„Má ztrátu paměti. Zranění má ošetřené. Prohlédni jej a zkus mu pomoct vrátit paměť,“ promluvil John, ještě než se Jennifer stačila zeptat. Nechal tady Daniela a odešel do jumperu a následně letěl zpátky do jeskyně.
Rigixi: už no Spam. Chtělo by to speciálně pro tebe založit téma, aby se tam řešils ty.