Ale jak již všichni víme... vytvořit "něco" znamená vložit do toho energii a to tu samou energii, která se uvolní, když to potom chceš vyčerpat.
Je známo, že antihmota existuje, a že když se setká částice hmoty a antihmoty, navzájem se vyruší a uvolní se veškerá jejich energie.
ALE... jak jsem již napsal, do toho bys musel vložit stejnou energii, jakou bys ve výsledku dostal jenom zpátky, ale žádnou bys nezískal navíc.
Vím, že je extrémně pomalé. A vím, že 1000 let je u "normálních" černých děr nic. Ale já se bavil o životnosti ZP v provozu... opakuji "v provozu" ... otázka vyčerpání či nevyčerpání ZP. Teď se nebavím o tom, za jak dlouho přestane fungovat bez toho aniž by z něho někdo čerpal energii. Jde o to, že jedno ZP vydrží 1000 let udržovat štít (před nalezením Atlantis) a druhé se vyčerpá během hodiny, kdy ovládá křeslo s drony.
Základní otázka tedy zůstává - jak se reguluje odpařování té mikrosingularity.
Jenomže zatímco se tady všichni bavíme o černích dírách které známe (nebo si to aspoň myslíme, že je známe), tak mikrosingularita ZPM může mít (a nejspíš asi i má) odlišnosti.
Třeba například.... jak ji vytvořit? Existuje určitá minimální hranice hmoty, která je třeba k tomu, aby se do sebe objekt zhroutil. Takže i černé díry mají podle fyzikálních zákonů svoji minimální velikost.
Samozřejmě je možné posilovat uměle gravitaci, jak to dělali asgardi, ale taky to nelze do nekonečna.
Tak či tak si nejsem moc jist. I Ori si na napájení superbrány museli jednu vytvořit, ale taky to nešlo samo, potřebovali k tomu jednu celou planetu, aby to dokázali. (netvrdím, že by jim na napájení SB menší díra stačila, i kdyby ji mohli udělat, je tady ale velké ALE)

I'm open to suggestions.