STAR GATE pre-Vates 01x16 První kontakt (30. 7. 2011)

ale můžu vás ujistit že to je jenom tím, že 1. jsem línej jak to pověstný prase 2. musím dbát na předchozí díly a synchronizovat děj, což taky není sranda

A teraz, čo si vybrať.
Už viem:

kurňa to je masakr mark to krutě nedává

že on si asi udělal prázdniny i od psaní

S radostí Vám oznamuji, že nový díl byl předán na korekci a čekám už jenom na ni. Dále Vám dámám do ruky kámen a říkám: "Hoďte si, Já vím, že jsem to nestihl."

A je to tady... Další díl...
A Ano byl sem línej...

[img][http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg]http://img171.imageshack.us/img171/4853/logott5.jpg[/img]

V minulých dílech

„Válečná flotila padesát šest se chystá zaútočit na vaši vesmírnou stanici. Na tu, kde jste nedávno sestřelili náš průzkumný stíhač.“
„Kdy?“
„Během příštích sto osmdesáti vašich hodin.“
…

„Takže to začalo.“ Povzdechl si Trinis a zahleděl se na senzorovou konzoli, blikal na ní nápis, jež udával, že se objevilo 128 nových kontaktů.
…

„Pane! Zaznamenávám známky života v koridoru M-82,“ hlásil dicim Jisim, jenž seděl u vnitřních senzorů.
„Potřebuji vědět kolik!“ Rozčiloval se Trinis
„Já nevím, pane,“ ospravedlňoval se dicim. „Něco nám tam narušuje senzory!“
…

„Veškerá palba na naši loď byla přesměrována jinam, pane!“
„Jak je to možné?“ Tázal se nechápavě Nerik
„Nemám ponětí, pane, ale ustalo to hned po tom, co jsme byli napadeni oddílem,“
…

„Zachytili jsme je!“
„Kde?“
„Dva bloky před můstkem!“
…

„Půjdete s námi, nebo zničíme vaši loď!“ Prohlásil ultimativně.
„Myslím, že ne,“ odporoval mu Trinis a v jeho hlase bylo slyšet silné pohrdání. Vypadalo to poněkud odvážně na to, že mu mířila do obličeje nejedna zbraň. „Naše jednotka nás právě informovala o zničení vaší druhé skupiny.“
Otanil se rozhlédl po můstku a poté se jeho zrak zaměřil na jakési zařízení na jeho levém zápěstí. Chvíli na něj hleděl a pak řekl: „Vaše jednotka má milné informace.“
…

„To je právě to,“ vyvracel konstatování Ollira Tivak, „Tato verze se zdá být prakticky nesestřelitelná, naše scany prokázaly přítomnost pevného jádra, ale to je ovšem velmi malé, hlavní část této nové verze totiž tvoří energetický obal, jímž naše střely jednoduše projdou.“
…

„Všechny důležité systémy se hlásí pane!“ Prohlásil napjatě po úspěšném zkontrolování.
„Tak do toho!“
…

„Chci aby byly během čtvrt hodiny nabitý všechny zásobníky dronů a energetická jádra E.D. na svém místě!“
…

Neznámá

„Nereagují, pane!“ Ozval se hrubý hlas ve velícím centru vlajkové lodi.
„Ale vědí o nás,” zamyslel se Krink, „určitě nás mají na senzorech, ale jejich lodě se pořád jenom přesouvají.“
„Třeba je to jen jejich taktika, pane.“ Snažil se nadhodit myšlenku jeden z mladších důstojníků.
„Jestli je to jejich taktika,“ reagoval první důstojník, „tak proč by byli nalepení u stanice, kterou mají bránit?“
„Mají pak přece mnohem užší formace a lépe se jim koordinuje útok.“
„To možná ano, ale jakákoliv zbloudilá střela může zasáhnout chráněný objekt. Důležitá je vzdálenost, tak akorát,“ poučoval nováčka zkušený velitel, „tohle není správně.“
„Pane,“ přerušil rozhovor jeden z dalších důstojníků.
„Co máte?“ Obrátil se na něj místo Ertaase první důstojník Redek Laar Kmarn
„Zaznamenávám tu spoustu malých neaktivních objektů.“
„Jak velkých?“
„Zhruba jeden lot,“upřesnil po chvíli hledění na monitor. (*lot = Otanilská obdoba metru, cca 1,5 m.)
„Neříkejte mi, že jsme jim vpluli přímo do smetiště.“ Pousmál se sarkasticky Kmarn
„Spíš do minového pole!“ Vykřikl mezi ostatní mugremean Krink,
„Zastavte flotilu,“ pokračoval, „okamžitě zastavte flotilu!“
Ale už bylo pozdě, jedna z prvních lodí se začala utápět v záplavě výbuchů a hned za ní další a další. V Otanilské flotile se rozpoutalo peklo. Už bylo pozdě na otočení lodí a kdo ví, co měli Astralané v kapse dalšího. Nyní už museli skrz.
Ve velícím středisku panovalo hrobové ticho, které narušovalo pouze pípání senzorů, jež značilo ztrátu kontaktu.
Pípání ustalo a bílé záblesky světla způsobené výbuchy min také pominuly. Po dobu několika úderů srdce se nedělo nic.
„Ztráty?“ Tázal se Krink.
„Čtyřicet šest lodí,“ ozval se hlas mladého důstojníka, „miny se zaměřovali na naše jádro,“ pokračoval. „Neměli jsme možnost se ubránit.“
Můstek opět na chvíli ovládlo ticho.
„Vypusťte všechny stíhače!“ Rozkázal s ledově klidným hlasem mugremean a hned na to se začali na monitoru objevovat nové kontakty.
„Naváděné rakety!“ Vyhrkl ze sebe důstojník u senzorů.
„Tip?“ Odvětil automaticky první důstojník Laar.
„Jsou to ty staré pane,“ upřesnil. „Zaznamenávám také stíhače a menší lodě. Na některých lodí dochází k masivnímu nárůstu energie.“
„Nabíjejí zbraně,“ ozvalo se odjinud.
„Vypusťte stíhače a pal!“ Rozkázal Krink a započal tak svůj plán na zničení Astralanské hrozby jednou pro vždy.

Ve strojovně Solaris se ozvala dutá kovová rána a celá loď se mírně zatřásla.
„Co to krucinál…“ Nedořekl svou větu Hermes, když si uvědomil, že právě slyšel náraz střely do trupu lodi.
„Pane,“ ozval se nějaký nižší technik, „máme problém s energetickými transmitory k E.D..“
Už zase problém nějaký problém. Pomyslel si Hermes a klusem doběhl ke svému podřízenému.
„Tak co to je?“ Optal se ho otráveným tónem.
„Podívejte se sám, pane,“ pobídl ho Strenol a vrazil mu do ruky tablet. Hermes se na něj chvíli díval, přejížděl si po plánech a jenom nevěřícně kroutil hlavou.
„Jak je možné,“ začal situaci komentovat, „že to ty stabilizátory neunesly?“ ptal se se skřípotem mezi zuby.
„To právě nevíme pane,“ odpovídal ompir (ompir [ompir] – hodnost Astralské flotily, dá se přirovnat k seržantovi), „zdá se, že nejsme schopní stabilizovat proud energie, takže se transmitory přetěžují.“
„O kolik výstřelnic jsme přišli?“
„Zatím jenom o čtyři, ale pokud budeme chtít pálit další E.D., tak přijdeme o všechny – odmlčel se – drony se hned destabilizují a explodují.“
„Takže chcete říct, že nemáme jedinou funkční zbraň?“ Znovu se tázal Hermes a přitom se mu pomalu začínala v žilách vařit krev.
„Pořád máme ještě osm paprskometných děl, ale ty jsme také ještě nezkoušeli.“
„Pořád je to naděje,“ uklidnil se trochu Hermes. „Já se pokusím doladit motory tak, abychom mohli vletět do bitvy, vy zatím otestujte zbraně.“
„Pane,“ řekl nesměle Strenol předtím než ještě Hermes odešel.
„Co je opmpire?“
„Jde o to, že většina inženýrů tady na Solaris si myslí, že není moudré se pouštět se Solaris do boje, není ještě plně funkční.“
„To si nemyslíte jenom vy,“ sympatizoval s ním Hermes, „ale pravda je taková, že Solaris má kompletní plátování a snese toho víc než ostatní lodě flotily,“ vysvětloval. „I kdybychom o ni měli přijít, musíme s ní do boje, jinak nemáme žádnou šanci. A teď se pusťte do práce ať máme čím střílet.“

„Jste blázni,“ vzpíral se Trinis. „Myslíte si že se dostanete z lodi? Celá posádka je v pohotovosti a jakmile na můstku nejsou zaznamenány známky života velení lodi převezme záložní řídící středisko.“
„Mlč!“ Zpacifikoval ho jeden z Otanilů.
„Zapomeň,“ odvětil Trinis s opovržením. „Jeden každý útočný tým je teď momentálně zabezpečuje všechny důležité koridory. Šachtami mě neprotáhnete, takže dříve nebo později se s jedním z nich potkáme. A věřte mi,“ v jeho hlase byl slyšet nádech výhružnosti, „oni se nebudou bát střílet.“
„Ty už zmlkni,“ okřikl ho znovu jeden z únosců a poté se obrátil ke svému kolegovi, „Ohlas se ať vědí, že jsme v pořádku.“
„Jdu na to,“ přikývl, vytáhl z kapsy něco jako vysílačku a zpustil: „Tady přepadový tým, máme kořist a vracíme se k místu setkání. Prosím odpovězte.“
„Ne-e,“ pousmál se Trinis.
„Co zase?“ Ptal se hrubě Otanil.
„Myslíte si že nerušíme komunikaci?“
Hned, co dozněla Trinisova slova, všichni Otanilové se na sebe podívali.
„A mám takový dojem,“ pokračoval rýpavě Trinis, „že to zastavení palby nebude trvat dlouho, pokud se neohlásíte.“
„Ty zmlkni,“ praštil jeden z Otanilů Trina pažbou a navodil mu tak stav bezvědomí. „Někdo ho vezměte a rychle k místu setkání, jinak tahle loď rychle vezme za své.“
Velitel přepadového týmu se podíval na plány lodi, poté udal směr a celá jednotka se rozběhla k určenému místu.

Ve velícím centru Otanilské vlajkové lodi rychle houstla atmosféra. Přepadový tým vyslaný na Astralanskou loď se neozýval a loď se stále aktivně zapojovala do boje.
„Měli se už dávno ozvat,“ konstatoval první důstojník Laar s očekáváním že jeho kapitán mu odpoví, ale on se na něj jen podíval a vydal další rozkazy.
Loď sebou prudce škubla a všechna světla a obrazovky problikly.
„Hlášení!“ Požadoval Krink.
„Přímí zásah nad generátor, pane,“ odvětil jeden z důstojníků, potom se však na chvíli zarazil, když sledoval bližší údaje na monitoru.
„Co se děje?“ Tázal se Laar.
„Pane,“ odpovídal nevěřícně důstojník, „ta střela, která nás zasáhla, byla z té rozestavěné lodi.“

„Ano!“ Radoval se Harelen na můstku Solaris. „Pane Trelire, za tohle si zasloužíte povýšení.“
„Děkuji, pane,“ odpovídal dicim, „ale pořád tu máme boj, který je potřeba vyrovnat.“
„Správně,“ souhlasil Harelen. „Zvládnete zaměřit více cílů?“
„Ne pane.“
„Dobrá, tak postupně zaměřte jednotlivé zbraně velící lodi a palte malé salvy.“
„Rozumím,“ potvrdil Trelir, poté zapnul svůj komunikátor a řekl: „Trelir strojovně. Potřebujeme dvacet dronů, výstřelnice pět až dvacet pět, jsou již zaměřené, teď je to jenom na Vás.“
„Rozumím,“ potvrdil Hermes z vysílačky.

Ve strojovně bylo rušno. Nebylo to však nic neočekávaného, když se prováděla takováhle akce.
„Tak jo lidi máme tady další salvu, tak ne že mi zrušíte výstřelnice!“ řval Hermes na celou strojovnu. „Potřebujeme rychlou střelbu dvaceti E.D. výstřelnice pět a výš! Odpal provedu já, Na vás je ručně stabilizovat tok energie a udržet ho dokud nebudou drony nabité, jakmile se tak stane pošlete potvrzovací hlášení mé stanici a zbytek si dořeším já.“
Ze strojovny se ozvalo spoustu potvrzovacích hlášení.
„Tak jo lidi,“ připravil je Hermes, „tři… dva… jedna… nabíjejte.“ Hned, co to dořekl upřel svůj zrak na svou stanici a postupně rozesílal rozkazy k nouzovému vypuštění dronu, který se díky přednastavené trajektorii vydal rovnou k otanilském dělu.
Hned co byla salva úspěšně vypálena začala se loď jemně třást.
„A je to tady,“ prohlásil jeden z inženýrů ve strojovně.
„Všimli si toho!“
„Velící celé posádce,“ ozvalo se z komunikátorů všech Antiků na palubě, „připravte se na opuštění doku! Opakuji. Připravte se na opuštění doku!“
„Výborně!“ Řekl si sám pro sebe sarkasticky Hermes. „Nedostavěná loď s bídně funkčním zbraňovým systémem a oni s ní jedou do středu bitvy. Sme mrtví.“

„Zastupující velitel celé posádce!“ Ozvalo se skrz Vecatia, „Solaris opouští dok, opakuji, Solaris opouští dok, nechte ji volný průlet!“
Toto hlášení probralo Trina z bezvědomí. Zamžoural očima a pak si uvědomil, jak znělo hlášení.
„Solaris co?“ Vyhrkl se zebe.
„Opouští dok!“ Odvětil mu nevrle Otanil. „Co to je Solaris?“
„Váš problém,“ Odvětil Trinis a v jeho hlase byl slyšet chlad a nenávist.

Demecuteor se otřásal pod palbou nepřátelských děl. Automatické hasící jednotky hasily malé požáry vzniklé výkyvy energie a přetížením některých sekundárních obvodů. Herpes upřeně hleděl na obrazovku a rozesílal pokyny celé posádce a flotile. Poté se však na můstku rozezněl výstražný signál.
„Pane,“ hlásila hned Naaral, „senzory zachytili flotilu lodí mířící k nám.“
„Otanilové?“ Ptal se v odpovědi Herpes.
„Ne, pane,“ vyvrátila jeho teorii, „tyhle lodě používají hyperpohon.“
„Antikové?“ Ptal se znovu, ale tentokrát zněl mnohem překvapeněji.
„Ani to, pane, na to jsou ty lodě moc pomalé.“
„Takže někdo zdejší.“ Vyřkl finální teorii.
„Nejspíš, pane,“ souhlasila dicim, „otázkou je kdo a jestli jsou přátelští.“
„Za jak dlouho jsou tady?“
„Ani ne do dvou minut, pane.“

„Tak co, máš nějaký zprávy z lodi?“
„Ne, ale jak to tak vypadá, tak Astralani vytáhli eso z rukávu. Během chvíle odzbrojili vlajkovou loď a poslali ke dnu dvě další.“
„Proč vlajkovou loď jenom odzbrojili?“
„To je taktika,“ vetřel se do otanilské konverzace Trinis.
„Co to je za divnou taktiku?“ obrátil se k němu jeden z Otanilů.
„Vlajkovou loď nechat bezbrannou a neopravitelnou pozorovat bitvu a nechat ji utéct, aby ostatní věděli, že se mají čeho bát.“
„A proč zrovna vlajkovou loď?“
„Aby velitele čekalo ponížení.“
Po těchto slovech nastalo další ticho a skupina pokračovala chodbou. Prošli několik dalších dveří, když dorazili do dlouhého koridoru, kde se před nimi otevřeli dveře.
„Tady útočný tým pět,“ řekla nějaká osoba, která se kryla za dveřmi, „našli jsme Trina a Otanilské vetřelce.“
Jakmile tohle otanilové zaslechli hodili svou kořist na zem a našli si ukrýt za prvním kusem kovu ve své blízkosti. Jen, co se Trinis vzpamatoval ze svého pádu na zem, šel se ukrýt také.
Chodbou prolétlo několik Astralanských střel a v pohodové odpovědi na druhou stranu letěly ty Otanilské.
„Nenechte ho utéct!“ zařval jeden z Otanilů.
Hned na to další Trina chytnul a použil ho jako živý štít, aby měl lepší možnost střílet. Chvíli se přestřelka zasekla na mrtvém bodě, ale pak se otevřeli další dveře a tentokrát za Otanily.
„Jste obklíčeni!“ Prohlásil jeden z Antiků. „Vzdejte se a vydejte nám Lekrena Trina.“
Palba ustala.
Otanilové vyšli ze svých úkrytů zcela vzpřímení s hrdostí ve tváři. Podívali se na sebe a jenom tiše přikývli. Poté udeřili na pár míst na svém obleku a v chodbě vypukla exploze.

„Dvacet sedm lodí, pane!“ Prohlásila napjatě Naaral. „Předpokládaný přílet – odmlčela se a pohlédla na monitor – půl minuty.“
„Informujte flotilu, aby se připravila na nejhorší,“ začal rozdávat rozkazy Herpes, „přesuňte ji do formace čtyřicet dva. Solaris ať se postaví jako případná stěna mezi námi a flotilou, ta toho snese nejvíc. Hodně štěstí nám všem.“

Bitva u Astralum Postum byla v plném proudu, štíty kolem Antických lodí ozařovaly všechno kolem, pevné štíty protistrany sestřelovaly jeden dron za druhým a ze Solaris postupně vylétávaly malé, hbité, modré proužky, které postupně likvidovaly vše, co jim stálo v cestě. Bitva byla nyní vyrovnaná, i když Otanilské jednotky byla stále v přesile. Tuto rovnováhu však narušilo náhlé otevření několika hyperprostorových oken. Ze kterých vylétly Astralanům neznámé lodě.

„Pane,“ vykřikl nižší důstojník na Otanilské lodi.
„Co?“ Ptal se rychle Krink.
„Jsou tady Seorirové.“
„Seorirové?“ Ptal se nevěřícně Ertaas. „Jak nás mohli najít?“
„Nejspíše detekovali velké množství otevírajících se oken a letěli to prozkoumat,“ spekuloval důstojník.
„V tom případě nemáme šanci vyhrát,“ konstatoval Mugremean. „Vyšlete rozkaz flotile, ať se stáhne a letí k domovu. Jsou sice slabší, ale s podporou Astralanů nemáme šanci.“

„Otanilové se stahují pane!“ Hlásila nadšeně Naaral.
„Výborně!“ Sdílel její radost Herpes. „A co dělají ti neznámí?“
„Letí směrem k nám a pálí na Otanily. Vypadá to, že nejsme jediní, kdo s nimi válčí.“
„Skvěle,“ prohlásil Herpes, zvedl se ze svého křesla a řekl: „Stáhněte stíhače, všechny lodě ať zůstanou v pohotovosti a otevřete mi komunikační kanál. Je na čase uskutečnit první kontakt!“

Pokračování příště

Korekci provedl velevážený jakop a za to mu děkuji
Zde (odkaz) je ještě PDF verze povídky, kteroou vytvořil hádejte kdo... ano jakop

Moc pěkný díl. Už se těším na "První kontakt"

Dobre a prehľadne napísaná poviedka. Som rád, že konečne aj keď po dlhšej dobe sa to rozbieha. Len dúfam, že Seorirovia pristúpia na spojenectvo.

Další pěkný díl

fí ha dnes jsem se vrátil z kréty a ono je tady supr počtení, marku poklona
Těším se na další díl

vynikajúci diel
dufam ze dalsi nebude mat take opozdenie

Už na něm začínám pracovat, takže snad ne... takovéhle tří měsíční, nebo jak dlouhý to bylo, by se neměly opakovat, ale nidy nevíte..

Nazdar

Měsíc uplynul a ty se zase zpožďuješ kde to vázne

Díl už je napsanej, ale odešel mi disk na kterým mám operační systém... Nebojte SGp-V je v pořádku, ale jen se k němu nedostanu... mám objednanou tu mašinku co udělá z normálního disku exterák a hned jak ji budu mít, díl pošlu na korekturu... měla by dojít do konce příštího týdne, tak někdy v tu dobu čekejte další díl...

přiznej se že ty to nemáš napsané

mám, ale pořád to nepřišlo a už mi to leze na nervy... Hned jak to příjde, tak to sem nahodim, ale musim počkat...