Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Dobré a držím palce pri ukončovaní série.
Vymýšľaš už niečo nové?

puk: ne tak úplně nové, ale jo, něco bych měla ...jinak závěrečný dvojdíl je už dva týdny dopsaný

Tak potom SEM s ním.

Beeezva díl

Mac: trápíš čím asi Psychouš

Mac: podobnost... nooo taky je to hodí někam kam nepatří a nakonec tam všichni chípnou aby zabránili tomu aby je to potkalo. Až na mitchela / mackenzie, kteří se dostanou někam(tady se to liší) odkud tomu zabrání.

Mac 177. -> Super, supe a super jak už jsem psal... Jen mám pocit že kameny jdou vypnout stisknutím přepínače na stran tý jejich homemade bedničky .

Mac T-3 <- to bude umecnení depky z konce prázdnin Máš v plánu nějakou další takovouhle aktivitu? // kuokam že na další straně seo tom mluví :d

ešus : To, že se ty kameny daj vypnout, je sice pravda, ale řekni mi, chceš mít na nepřátelský lodi radši dva více než zkušený vojáky SG, nebo radši podrazáckýho vědce a civilistku (z pohledu Younga )

No práve že young tam vystupouju jako extra zodpovednej a snaží se je vykopat prič přece

ešus:JJ
Mackenzie:Tak co je s dalším dílem, už je to týden.

no když tak pěkně prosíte

Nevěděl, jak dlouho byl mimo, ale vzbudily ho nějaké rány. Mžouravě se kolem sebe rozhlédl a vykulil oči. Mac právě mlátila do skla nádoby nějakou trubkou. Jenže ono ne a ne prasknout. Několikrát do něho i vztekle kopla. George neváhal a snažil se kopat do stejného místa jako ona. Ozvalo se skoro neslyšné praskání a na skle se vytvořila jemná pavučina. Mac se ještě párkrát rozpřáhla a praštila do toho místa. Sklo se vysypalo a George to vymetlo ven. Jenom sebou chvilku plácal ve snaze nějak korigovat ten ne zrovna příjemný pád. Jakmile zůstal v klidu na zemi, strhl si okamžitě masku i další hadičky, které vedly do obleku, co měl na sobě.
„Jak jsi to hergot udělala?“zalapal po dechu.
„Naštvala jsem se a tak dlouho do toho skla kopala, až povolilo.“pokrčila rameny. „Pak vyrvala tu trubku,“ ukázala na stěnu, „ a mlátila do tvého bazénku, dokud nerupl…jak sis mohl všimnout.“
„Jsi cvok.“uchechtl se.
„Jo, to mám i lékařsky potvrzené.“ušklíbla se. Jenom do ní šťouchl a zálibně sledoval kus tyčky v její ruce.
„Dostanu taky nějakou?“udělal smutné očka.
„Zbylo jich tu dost.“rozhodila rukama kolem a šla ke konzoli. Mezitím zamknula dveře.
„Nemachruj, pochybuju, že to přečteš.“rýpl si.
„Chm…“zamručela a zamračila se. „Maličko to vypadá jako antičtina Jsou tu podobné znaky.“
„Takže to přečteš?“
„Čemu to přirovnat?“podrbala se na hlavě. „Pamatuješ na tu menší přednášku kdysi od Radka? O českém jazyce, slovenštině a polštině?“
„Jo.“přikývl váhavě.
„Při jeho přirovnání bych to viděla jako češtinu a slovenštinu. Místy možná polštinu.“ pousmála se. „Chápeš? Je to podobné, ne stejné.“
„Jo, ty tomu tady rozumíš, tak nás odsud dostaň. Já,“ promáchl trubkou, „zatím budu hlídat.“ Mac se pousmála a začetla se.
„Špatné…to je špatné…“bručela. „Tohle je jenom výzkumná konzole. Odsud se dozvíme jenom věci o nás.“povzdechla si.
„Jo, to se rovná špatné. Nedokážeš aspoň najít mapu lodi?“zamručel. Pokrčila rameny a znova něco naťukala.
„Jůůů. Mám mapu.“zaradovala se, párkrát vyskočila do vzduchu a zatleskala. George jí jenom nakukoval přes rameno a sledoval mapu. Podle něho to byla jenom nějaká změť čar a různých symbolů. Mac se netvářila o nic chápavěji.
„Moje sebevědomí právě hluboko kleslo.“knikl.
„Nápodobně.“přitakala. „A já myslela, že číst z mapy umím.“
„Jsi ženská. Žádná ženská to neumí.“šťouchl do ní.
„Ty jsi chlap a taky se v tom nevyznáš.“koukla na něho. „A já projela s Abigail celou jižní Evropu jenom s mapou v autě.“vyplázla na něho jazyk.
„Se nechlub. To bych taky zvládl.“zamručel.
„A nikdy se neptat na cestu?“
„Samozřejmě.“nafoukl se. Oba na sebe chvilku jenom koukali, ale pak se potichu rozesmáli. Jakmile se trošku uklidnili, zase se zadívali na konzoli a na plánek. Mac se snažila přeluštit nápisy.
„Mám to.“vyjekla. „Teda…ehm…částečně.“podrbala se na hlavě a ukázala na nějakou čtvereček. „Něco jako ‚zde stojíte‘.“
„Skvěle. Víme, kde jsme.“zahučel. „Jak se v tom můžou vyznat?“zavrtěl hlavou. „Vždyť je to nepřehlednější než mapa s vrstevnicemi, každou řekou a horou, turistickou trasou a jinou značkou, která snad existuje.“ Mac jenom přikyvovala.
„Je to horší, než jakákoliv letecká mapa, meteorologická mapa a je to horší než plány, které vymýšlel podplukovník Jones.“ George se v tu chvíli rozesmál.
„Jo, Jones…ten neměl chybu.“broukl. Mac se jenom pousmála.
„Pamatuješ na Irák?“ozvala se po chvilce a pořád zkoumala mapu. „Na to městečko…no… Kifri.“ konečně si vzpomněla. George se znova rozesmál.
„Jak by ne.“uchechtl se. „Ty malé děti byly roztomilé, jak se nám snažili pomoct.“
„Jo, vrtulník na čtyři části a ony nám chtěly přinést lepidlo.“rozesmála se.

Ze spadlého vrtulníku vycházel kouř. Z kokpitu se právě hrabaly dvě osoby. Žena a muž.
„Jsi v pořádku?“křikl muž.
„Ne, nejsem!“zavrčela žena. „Moje ego právě utrpělo sakra velkou ránu.“naštvaně se snažila si sundat přilbu. Stáhla si ji z hlavy a práskla s ní na zem. Prohrábla si vlasy. Rozhlédla se po okolí. „Jo, jasně, pane, v pohodě, uděláme oblet! Ještě jednou budu dobrovolník!“prskala naštvaně. „Zničila jsem další letoun! Za chvilku mi to začnou strhávat z platu!“rozčilovala se. „Takové krámy! Kdo to vyrábí?! Číňani?!“
„Klid.“broukl George a šel k ženě. „Máš rozbitou hlavu, ukaž mi to.“pobídl ji a jemně ji posadil. „Zůstaň.“zahučel a rozhlédl se. V dálce bylo nějaké městečko, možná vesnička, ale všude kolem byl jen písek a poušť. Jejich vrtulník byl rozbitý na čtyři části. Ocas byl přelomený na dvakrát, za ním v zemi rýha, jak ocasní rotor při pádu ještě fungoval. Další část byl kokpit a trup vrtulníku a poslední byla hlavní vrtule. George jenom zalezl do trupu stroje a přehrabával se ve věcech. Po chvilce vytáhl malý batůžek a nesl ho k ženě. Otevřel ho a vytáhl nějaký obvaz. Přiložil ho na čelo ženy, vzal její ruku a připlácl jí ji na čelo. „Drž.“
„No jo věčně.“houkla Mac a držela.
„Jdu zkusit vysílačku.“zamručel George a vlezl do kokpitu. Mac se jenom rozhlížela kolem. V dálce viděla, jak se k nim blíží několik postav. Hodila po Georgovi dezinfekci v tubičce a potichu ukázala směr. George jenom přikývl a vytáhl zpoza pasu pistoli. Napodobila ho a přesunula se tak, aby ji nebylo vidět. „Přátelé, nebo nepřátelé?“knikl muž.
„Uvidíme, jakmile se přiblíží. Ke vši smůle bychom mohli spadnout k nějaké vesničce s radikály.“ fňukla.
„Takovou smůlu mít nemůžeme. Dost na tom, že nás sejmuli z oblohy.“mávl rukou. Mac na to nic neřekla. Po chvilce slyšeli, jak se někdo přehrabuje v troskách. Koukli na sebe a pak kývli. Vyskočili zpoza rohu s vytaženými zbraněmi.
„Polož to!“zakřičel George na nějakého klučinu, který zkoumal nějakou část plechu. Ten jenom vyděšeně vypískl a upustil to.
„Jsou to jenom děti.“zamručela Mac a zbraň trošku sklonila.
„Jo, ale i ty na sobě můžou mít pár dynamitů.“namítl a zbraň držel v pohotovostní poloze. Mac si k nim dřepla.
„Salam.“pozdravila Mac. Kloučci se na ni nedůvěřivě koukali.
„Marhaban.“knikl jeden nesměle. Mac se na ně pousmála.
„Ismi Mac.“natáhla k nim ruku. „Ma esmouk?“(A ty?)
„Abbas.“broukl klouček.
„Motasharefatun bema'refatek.“(Těší mě.) pousmála se.
„Men ayna anti?“(Odkud jste?) zajímal se zvědavě.
„Ana men amreeka.“(Jsem z Ameriky.)broukla.
„Hej, mohli byste mě přestat ignorovat!“zamručel George. „Cítím se…odstrčený.“
„Omlouvám se.“zahučela. „Jenom jsem se jim představila a řekla, odkud jsem. Čili jsme.“ odpověděla. „Hal tatakallamu alloghah alenjleziah?“(Mluvíte anglicky?) zeptala se chlapců.
„Trošku.“broukl Abbas. „Co se vám stalo?“zajímal se zvědavě.
„Spadli jsme.“zamručel George.
„Nemáte ve vesnici rádio?“zeptala se Mac. Jenom zavrtěli hlavou.
„Ale máme lepidlo.“vyhrkl jeden.
„Kam howa umruk?“(Kolik ti je?) pousmála se žena.
„Umri thamania sanah.“(Je mi osm.) řekl hrdě.
„Tééda. Už jsi velký kluk.“podrbala ho po hlavě. „Nevíš vážně o nikom, kdo by měl rádio? Chtěli bychom domů.“
„Můj táta má!“řekl nesměle jeden z dalších.
„My to zkusíme ještě nějak spravit.“broukl George a kopl do toho. Mac se jenom usmála.
„Nemáte vodu?“zeptala se žena.
„Studna je kousek.“ukázal klučina.
„A mohli byste nám přinést?“požádala je a podala jim svoji přilbu.
„La moshkelah.“(Bez problému.) vyjekli kluci a rozběhli se k městečku.
„Obdivuju tě.“uchechtl se George. „Je to strašný jazyk.“
„Je to úžasný jazyk.“namítla a zalehla pod rádio. Oddělala panel a vytáhla dráty. „Jsou vcelku.“
„Bude to v anténě. Odvysílali jsme poslední polohu?“
„Myslím, že ano.“přikývla. „Jenže anténa je,“ vykoukla z kokpitu, „oh, támhle.“ukázala k druhé části ulomeného ocasu. „Záhada nefungující vysílačky vyřešena.“uchechtla se.
„Ta rána do hlavy musela být pořádná.“zamručel s úšklebkem.
„Sprosťáku. Už se s tebou nikdy nerozdělím o skvělé, z pytlíku dělané, chemicky upravované a steroidy nahoněné vajíčka.“nafoukla se. George jenom vyděšeně zalapal po dechu a padl na kolena. Objal jí nohy.
„Ne, prosím ne. Odpusť mi, má paní. Jenom mi prosím neber ty vajíčka.“ Mac to nevydržela a rozesmála se. To už se ale vraceli chlapci s přilbou plnou vody.
„Shokran jazeelan.“poděkovala Mac s úsměvem a přilbu si vzala.
„Al’afw.“mávl rukou Abbas. „Efis běžel pro tátu. Pro tu vysílačku.“zamručel.
„Jayed.“(Dobře.) přikývla a trochu se napila vody.
„Doufám, že máme léky proti průjmu a parazitům.“zamručel George, když mu Mac přilbu podávala.
„Radši se po…po to no, než tu padnout vedrem.“zahučela. Muž se trošku napil a zašklebil.
„Cítím v tom…“zamlaskal. „Bože…hnůj.“zašklebil se.
„Není to degustace vína.“zavrtěla Mac hlavou s úsměvem.
„Hele, taťka jde.“ukázal George místo odpovědi k městečku. Mířil k nim druhý klučina a muž v černém typicky arabském oděvu.
„Marhaban.“pozdravil a díval se na George.
„Aslema.“přikývla Mac. Muž ji ale ignoroval. Jenom si povzdechla.
„Lughati al arabic laisat kama yajib.“(Moje arabština není dobrá.) knikl George.
„Hal tatakallamu alloghah alenjleziah?“ (Mluvíte anglicky?) broukla Mac.
„Hal tatakallamu alloghah alenjleziah?“zopakoval to George, když na ni muž nereagoval.
„Ano, mluvím.“přikývl konečně a Mac okázale ignoroval.
„Potřebovali bychom vysílačku, máte?“broukl George.
„Ano, ale co za to?“uchechtl se muž.
„Necháme vám tady to éro.“zamručela Mac nevrle.
„A co já tu s ním?!“obořil se na ni.
„Dejte to do šrotu, postavte si z toho solární panely, je mi to fuk.“pokrčila rameny, ale v tu ránu od muže dostala facku. Jenom se chytla za tvář a chtěla se na muže vrhnout. George ji jenom zachytil za pas.
„Klidni hormon.“prskl a strčil ji za sebe. „Co byste si představoval?“zeptal se muže.
„Co máte v té helikoptéře?“
„To, co bych ti s radostí narvala do prdele.“zahučela potichu Mac. George se snažil nerozesmát.
„Většinou vojenské vybavení. Převážně. Ale americké letectvo nebude nadšené, když to budem rozdávat.“
„V tom případě vám asi nepomůžu.“pokrčil muž rameny a odcházel k vesnici.
„Tak se tím třeba udav!“zasyčela Mac. Jeden z kloučků ji tahal za rukáv.
„Khod.“podával jí nějakou tubičku. Přečetla si název a usmála se.
„Lepidlo.“řekla na vysvětlenou Georgovi. Ten jenom chlapci rozcuchal vlasy. „Shokran.“ poděkovala s úsměvem. Abbas se jenom zatvářil potěšeně.
„Stmívá se. Měli byste jít domů.“zahučel George.
„Tasbhalakir.“rozloučili se kluci a utíkali k městečku.
„Jo, dobrou.“pousmála se. „Doufám, že nás hledají.“zahučela.
„Určitě.“usmál se George, sedl si a opřel se o trup vrtulníku. „Běž si zdřímnout. Budu hlídat.“ Mac jenom přikývla a zahrabala ještě v kokpitu. Podala mu signální pistoli a svoji malou vysílačku.
„Snad aspoň jedna funguje.“hlesla.
„Určitě. Dobrou noc.“popřál jí.
„Dobrou.“broukla a schoulila se do klubíčka.

„Gino, vstávej!“třásl s ní George. Jenom zamručela. Slyšela nějaký otravný monotónní zvuk nad hlavou. Jako by tam přelítal vrtulník. VRTULNÍK! Jakmile si to uvědomila, okamžitě byla vzhůru. Prostor okolo ozařovalo světlo z vrtulníku a po laně se spouštěli lidé.

„Jo, lepidlo.“zamručel a uchechtl se George.
„Mám to. Vím, kudy do hangárů.“vyhrkla.
„A co pak?“
„Pak si dáme Deli. Ale teď jdeme pro nějakou loď.“potáhla ho za ruku.
„Ty jsi šéf.“pokrčil rameny a chytl trubku pevněji. Mac na prstech odpočítala tři a otevřela dveře. Opatrně nakoukli do chodby. K jejich štěstí byla prázdná. Oddechli si a vydali se směrem k hangárům. Před každou zatáčkou se zastavili a opatrně nahlíželi za roh. Pár rohů před hangárem, když zase opatrně nahlíželi, na ně vykoukl obyvatel lodi. Mac jenom vyjekla a odskočila dozadu. Narazila do George a oba spadli na zem. Ten ji rychle odstrčil stranou a rozmáchl se po mimozemšťanovi. Praštil ho někam, kde tušil kolena. Neznámý spadl na zem. Mac se mezitím natáhla pro svoji trubku a praštila ufona po hlavě. George ho mezitím mlátil do zad a všude jinde. Nakonec se přestal hýbat.
„Si myslíš, že jsi frajer, co?“kopl do něho Winterson.
„Vypadá jako Šmoula.“broukla Mac.
„Šmoula? Spíše jako by ho někdy dusil a dlouho nepustil.“prskl a ještě jednou ho praštil po hlavě. Vytékala z něho nějaká žlutá tekutina. „Jdeme!“potáhl ji za ruku a rozběhl se. Mac jenom zamrkala a bezmocně plápolala za ním. Ještě před chvilkou měla dojem, že velí ona. Stačila jedna zatáčka a objevili se ve velké místnosti, kde bylo několik lodí. „Dámy první.“ pokynul George.
„Kterou?“broukla Mac. Nemohla se rozhodnout, když jich tu viděla pět.
„En ten týky, dva špalíky…“začal rozpočítávat se zavřenýma očima.
„Tuhle!“přerušila ho a potáhla ho k nejbližší. Jenom pokrčil rameny a vběhl za ní. „Ajaj.“ knikla, když viděla ovládání lodě. „To bude ještě zajímavé.“podrbala se na hlavě a zkoumala to. Najednou se zarazila a zmateně se rozhlédla kolem sebe.
„Mac?“broukl George. Jenom se na něho podívala.

„No a tady máme tělocvičnu.“pousmál se John a nakoukl do místnosti. Potom koukl na Chloe. Ta se jenom zaraženě dívala na něho.
„Johne?“hlesla.
„Mac?“broukl opatrně. Pak jenom zatřepala hlavou.
„Asi jsme právě vystoupili z FTL. A oni mají nejspíš problémy.“hlesla Chloe.

„Mac, no tak!“zatřásl s ní George.
„Co? Jo.“broukla. „Byla jsem na chvilku zpátky na Atlantis.“zahučela.
„Jak je to možné?“zajímal se.
„Nevím, ale Young mi říkal, že se to stává při výstupu z FTL.“pokrčila rameny.
„Takže Destiny stojí?“ Jenom nejistě přikývla a spustila systémy. Na malé obrazovce v palubovce se objevila nějaká mapa. A na ní blikala červená tečka. Kousek dál byla tečka zelená a od ní vedle žlutá čára k červené tečce.
„To bude Destiny a tohle,“ukázala na žlutou čáru a přejela po ní prstem, „kurz k ní.“
„Takže jenom počkáme, než tam dorazíme, ne?“pousmál se.
„Pokud nás nenajdou.“přikývla a sedla si do křesla a hodila si nohy nahoru.
„Nechtělas bys radši zkoumat, co za poklady tohle skrývá?“houkl George. Mac na něho koukla. Jenom něco namačkala na displeji. Objevila se nějaká databáze. „Takže si mám hodit šlofíčka?“broukl, když viděl, jak se do toho zakoukala.
„Hmhm.“přikývla a očka jí těkala z jedné strany na druhou. George se jenom uchechtl a pohodlně se v křesle uvelebil. Však ona se zabaví sama. Tentokrát mohl nerušeně pochrupovat, když si byl jistý, že provedli všechny bezpečnostní opatření, které byly možné. Příchodové dveře zabarikádovali, ostatní lodě pozavírali tak, aby nebylo poznat, ve které jsou, a pro jistotu v té oblasti vyřadili vnitřní senzory rozstřílením každého panelu, který našli. Pomalinku se propadal do jednoho ze svých bláznivých snů.

Netušil, jak dlouho spal, ale někdo do něho šťouchal, kroutil mu nosem a uchem, lechtal ho a něco mu říkal. Několikrát se ohnal, ale pak otevřel oči a chystal se tomu někomu vynadat.
„No konečně, spíš tvrději jak já.“zahučela Mac. „Jsme v kelu.“oznámila mu.
„A kdy nejsme?“uchechtl se a protáhl.
„Pravda.“protáhla pomalu. „Ale…víš jak jsem říkala, že míříme k Destiny?“ Jenom přikývl. „No tak už nemíříme. Změnili jsme směr.“
„Aha.“knikl. „To je…špatné.“zkonstatoval.
„Maličko.“souhlasila a zkoumala mapku. „Vypadá to, že nabrali kurz směr nějaká planeta.“ zamručela.
„Má bránu?“
„To já nevím.“houkla. „Zjistíme to za pochodu.“protáhla se.
„Pořád na nás nepřišli?“zajímal se.
„Asi ví, že jim nemáme kam utéct.“pousmála se. „V tom mají bohužel pravdu.“zamručela.
„Dobře, když nabereme směr planeta, tam taky zastaví a čirou náhodou tam bude brána, dostaneme se na Destiny?“podrbal se na hlavě.
„Adresu známe a loď zjistí, jestli jsme v dosahu.“pokrčila rameny. „Je to buď anebo.“
„Skvěle, takové akce jsou nejlepší.“broukl. Jenom přikývla.

Trvalo pár hodin, než se objevili nad planetou. Mac okamžitě spustila systémy lodi a vypálila střelu. Vrata hangáru se roztříštila.
„Umíš s tím lítat?“houkl George.
„Ne, asi ne.“zavrtěla hlavou a maličko s loďkou vyletěla do vzduchu. Pomalu ji otočila a snažila se vylítnout ven. Cestou trošku šťouchla do lodi vpravo, potom do lodi vlevo, nakonec další loď pošťouchla dokonce o několik metrů dopředu a pak úspěšně vyletěla.
„Jsi si jistá, že to přežijeme?“kuňkl George.
„Ne.“ďábelsky se zachechtala.
„Jsi blázen. Fakt magor.“zavrtěl hlavou a pevně se chytl. Loď vyletěla ven a snažila se předstírat, že letí rovně. „Mac, moc tě prosím, nech mě přistát.“knikl.
„Posero.“uchechtla se a namířila si to na planetu. „Vem to na chvilku za mě a já zjistím, jak jsme na tom s dosahem.“ George přikývl a převzal řízení. Mac začala naťukávat něco na obrazovečce. „Pokud tomuhle rozumím a je to spolehlivé, brána na té planetě je.“houkla po chvilce.
„Dokonalé. A jak zadáme adresu?“houkl.
„Mno to…nevím.“kuňkla a zběsile něco ťukala. Pak do palubovky třískla pěstí. „Tohle je pomalejší než můj utopený notebook!“zavrčela vztekle a znova začala něco ťukat. „Ha, mám DHD.“zajásala.
„Skvěle, tak si to řízení zase vem.“uchechtl se. „Zlatý jumper.“ Mac se jenom uchechtla. Najednou začalo červeně všechno blikat.
„Dvě lodě za náma!“křikl George, který tohle rozeznal na obrazovce. Loď se zatřásla a oba sebou cukli dopředu. „Střílejí.“houkl.
„Ale. Nepovídej.“uchechtla se.
„No já jenom, kdyby sis nevšimla.“ušklíbl se.
„Vstupujeme do atmosféry.“houkla a jeho poznámku radši ignorovala.
„A lodě pořád za náma.“informoval ji. Jenom přikývla. „Zkusíš přistát blízko brány, že?“
„Jistě. Třeba nás ani nesežere nějaký strašný dinosaurus.“
„Snad ne.“mávl rukou a koukal na malou mapku povrchu, kterou loď vytvořila. „Leť ještě asi 100 km a měla by tam být planinka, kde přistaneme. Brána je nedaleko.“
„Specifikuj nedaleko.“houkla.
„Tak…pět kilometrů?“ Mac jenom zoufale zakňučela, ale snažila se z lodě dostat větší rychlost.
„Jak necháme bránu otevřenou?“
„Nevím. Nemám nejmenší tušení. Když budou vysílat z Destiny?“
„Se ptáš mě?“vyjekla. „Vždyť já se v tomhle nevyznám!“
„Mám nápad, ale nezaručuju, že to přežijeme.“broukl.
„Aha, poslouchám. Tady totiž na výběr moc nemáme.“
„Dokážeš tohle zpomalit?“
„Tuhle plechovku? Georgi, já si sotva uměla rozletět.“knikla.
„Nevadí, zvládneš to.“mávl rukou.
„Aha, dobře.“pokrčila rameny. Když to řekl.
„Zpomalíš, sletíš tak nízko, že budeš dřít břichem skoro o zem a vyskočíme.“dořekl svůj plán. Mac se na něho podívala a pak se šíleně rozesmála.
„A pak…a pak komu tady šplouchá na maják.“řehtala se.
„No tak máš snad jiný nápad?“zavrčel.
„No, jistěže…nemám.“přiznala.
„Skvěle. Tak sleť dolů.“broukl, když měli bránu před nosem. Mac zadala adresu.
„Jsou tu stromy!“
„No a? Naše těla to nejsou!“uchechtl se. Mac se zarazila a koukla na něho.
„Chm. Pravda.“přitakala a slítla dolů ke stromům. Klidně by to mohla vzít za nějakou motorovou pilu. Vršku nebohých stromečků odlétávaly pryč. K bráně chybělo několik desítek metrů. George vběhl dozadu a otevřel zadní dveře. Okamžitě musel uskočit, protože do lodě narazila střela. Mac sletěla ještě kousek níž a nechala řízení řízením. Vběhla k Georgovi a koukla dolů.
„Zabijem se. Zabijem sebe i jejich těla!“vyknikla.
„Nemel a skákej!“pobídl ji, chytl ji za ruku a skočil. Strhl ji sebou. Loď ještě chvilku letěla, než narazila do skal. Dva lidé mezitím padali skrze stromy, větve a jehličí směrem k zemi. S žuchnutím dopadli. „Au!“hekl George.
„Říkala…říkala jsem ti to!“hrabala se na nohy Mac a vytáhla ho na nohy. Brána byla skoro nadosah. Udělali pár dlouhých skoků a proběhli.

„To jsme my!“vykřikli oba najednou, když se objevili na Destiny a skoro doslova narazili do hlavní zbraní.
„Složte je a zavřete bránu!“křikl Young. Nějací muži okamžitě poslechli. „Jste v pořádku?“ staral se.
„Jo, byla to celkem sranda.“uchechtl se George. „Vaše galaxie je vzrušující.“ Všichni se na něho podívali. „Zapomeňte na to, co jsem právě řekl.“kuňkl.
„Jsme rádi, že vám nic není. Pojďte na ošetřovnu. TJ vás prohlédne.“pobídl je plukovník. Oba jenom přikývli a vydali se na ošetřovnu.

Uvítala je tam blondýnka a k překvapení Mac byla těhotná. Jenom se na ni pousmála.
„Jsem plukovník Blacková.“natáhla k ní ruku Mac. „A tohle je podplukovník Winterson.“ „Těší mě.“usmála se žena. „Jsem kapitán Tamara Johansenová.“jemně zasalutovala.
„Gratuluju.“kývla Mac k jejímu bříšku.
„Oh, ano, děkuju.“pohladila si ho TJ.
„Nemáte zač.“přikývla plukovník a vyhoupla se na postel. George ji napodobil a doktorka je začala prohlížet.
„Víte, když se tohle stalo naposledy, v doktoru Rushovi nechali nepřátelé vysílač.“ vysvětlovala doktorka.
„Jasně, prohlédněte nás, jak je potřeba.“přikývl George a poslušně čekal.

„No, myslím, že je na čase se vrátit.“pousmál se Young o pár hodin později a vedl je do místnosti s kameny.
„Taky myslím.“pousmála se Mac a i s Georgem šli za ním. „Bylo fajn být tady.“
„Maličko hektické.“broukl Young
„Trošku.“souhlasil George a zastavil se u stolku s kameny.
„Bylo mi ctí vás poznat.“pousmál se plukovník.
„Nápodobně, pane.“oplatila mu to Mac. Nemohla se dočkat toho, až bude doma.
„Sbohem.“rozloučil se Young. Mac i George se netrpělivě dotkli kamenů. Najednou koukali do stěn zasedačky na Atlantis. Rozhlídli se kolem a oba se usmáli. Mac okamžitě odběhla obejmout Johna, který stál u dveří.
„Bylo mi smutno.“pohladil ji.
„Nápodobně.“tiskla se k němu.
„Musíš mi všechno povykládat.“
„Určitě.“usmála se a dala mu pusu. „Ale až večer.“pohladila ho. „Nejdřív ale máme asi problém. Maličko jsme se nepohodli s místními mimozemšťany a oni nás chytli. Nějak moc je zajímala Atlantis.“houkla. Woolsey, který stál opodál, jen kývl.
„Hlášení podáte zítra. Teď si běžte oba odpočinout.“broukl. Mac koukla na George a usmála se. Ten jí úsměv oplatil. Konečně byli doma.

tak doufám, že se vám povídka líbila

ešus: no mně se právě Young jako postava líbí a tak jsem si říkala, že bych ho sem mohla vrazit (ale taky to bylo kvůli tomu, že jsem chtěla těch povídek skutečně 180 a 2 díly mi pořád chyběly )
ale musím říct, že podobnost s filmem je čistě náhodná ... nějak jsme nemyslely, že z toho vyleze tohle

Dobrá časť, aj to slovné prekáranie.
A lepidlo tiež nemalo chybu.

pěkný pěkný ... už se nemůžu dočkat dalšího dílu

takže vzhledem k dnešnímu významnému dnu jsem se rozhodla přidat povídku, která vám doufám zlepší trošku náladu

V konci je začátek, part 1

„Nemůžu uvěřit, že na Destiny byla zmínka o Atlantis a o tom, že tady je nějaký paměťový krystal.“vrněl si spokojeně Rodney v zasedačce. Uplynulo několik týdnů od doby, kdy si někteří vyměnili těla s posádkou Destiny a od té doby hledali krystal, o kterém se jim zmínil doktor Rush, když „pobýval“ na Atlantis. Rodneymu a jeho týmu se ho podařilo najít před pár dny a od toho okamžiku v podstatě vědci nedělali nic jiného, než že ho zkoumali. Zjistili, že nejenže je milionkrát větší než paměťové krystaly, ale že je, k všeobecnému nadšení, kompatibilní s pozemskou technologií, i když za použití několika vychytávek. Takže vědci od té doby nedělali nic jiného, než že na krystal stahovali data. Nejhorší pro Mac, Woolseyho a Rodneyho bylo se shodnout na všem, co by se na něj mělo dát. Mac se ten večer vrátila úplně vyšťavená a zničená. Jenom si zalezla do vany a sprchovala se skoro hodinu. Woolsey to vydýchával procházkou s Aurorou a následně poslechem opery a Rodney šel pro změnu sprdnout pár svých podřízených a pak následoval skoro dvouhodinový hovor přes bránu s Jennifer.
„Jo, zázraky se stávají.“broukla Mac a protáhla se. „Jak to jde s nahráváním?“
„Pokračujeme. Snažíme se tam dostat co největší počet dat, ale jde to pomalu.“houkl doktor.
„A nejde to nějak zrychlit?“zajímal se Woolsey.
„Asi jsem se nevyjádřil dostatečně přesně,“ upozornil McKay. „Je to obrovské množství dat. Nikdo ze Země by takové obrovské uložiště dat nedokázal vyrobit. Vlezly by se tam všechny písničky a nejspíš i filmy světa a možná by zbylo i místo…“
„Chtěla bych.“houkla Mac. „Nemusela bych je tahat na flashkách.“
„Ty jsi líná od přírody, takže žádná novinka.“poznamenal McKay.
„O lenošení si popovídáme ve chvíli, kdy ti budu zase zachraňovat zadek.“ušklíbla se.
„To je možné, ale abych se vrátil zpátky. Zatím se nám podařilo nahrát asi 13% vybraných dat, ale zabralo to asi jenom 5% krystalu.“
„Tak ten je teda fakt obrovský.“vydechla.
„Neříkal jsem to?“nafoukl se McKay pyšně. Woolsey i žena přikývli.
„Ti čtyři mají zase zpoždění.“houkl Woolsey a koukl k zavřeným dveřím.
„John bude ještě ve sprše.“zamručela Mac. „Viděla jsem je procházet, byli jak prasata.“ chichotala se.
„Plukovníku, je to váš manžel.“uchechtl se Woolsey.
„Jo, a s tím blátem ve vlasech vypadal neodolatelně.“usmála se. Rodney se jenom zašklebil a Richard pousmál. Mac po chvilce vstala a šla ke stolečku s kávou. Vzala si hrníček a nalila si. Zamyšleně si tam hodila dvě kostky cukru a dolila mlíkem. „Chce někdo?“zajímala se a míchala si kávu. Ozvalo se jenom záporné zamručení. Pokrčila rameny a zamířila zpátky ke stolu. Zase si sedla a zamyšleně si hrála se lžičkou. Za pár tichých minut se dveře otevřely a vešli 4 muži. Mac zpozorněla a koukla tím směrem. Usmála se. Jako první vešel John, za ním podplukovník Winterson a Lorne a nakonec Zelenka.
„Jak já ty děti miluju.“uchechtl se Sheppard a koukl na svoji ženu. „Asi si uděláme minimálně další tři.“ Mac se jenom rozzářila.
„Fakt?“vyhrkla nadšeně.
„Ne.“zavrčel a sedl si. „Ty malé parchanty bych zabil. Přísahám bohu, že jestli Sarah bude taky taková, zaškrtím ji.“
„To se opovážíš.“zavrčela výhružně. Na její holčičku nikdo sahat nebude.
„Je fakt, že ty malé obludy v té vesnici byly dokonalá antikoncepce.“poznamenal George a protáhl se.
„Jo, sen o velké rodině jsem si rozmyslel.“houkl Lorne a otřepal se.
„Mno tak přestaneme probírat děti a přejdeme k jiným věcem.“zamručel Woolsey. George i Evan souhlasně přikývli.
„Tákže, moji milí pánové, dnes máme na programu…“broukla Mac a nakoukla do seznamu. „Projednávání rozpočtu – opět, projednávání povolení laboratoře pro doktora Pljuškyna a taky poslední novinky z galaxie Pegasus. Tak čím začnem?“rozhlédla se po nich. Většina z nich pokrčila rameny. Však to bylo jedno. Na řadu přijdou dříve či později stejně všechny témata. Když Mac viděla, že se nikdo nemá k odpovědi, tak začala s tím prvním. Mluvilo se o stížnostech IOA kvůli velké spotřebě nábojů, kvůli velké spotřebě jídla, kvůli velké spotřebě energie a v neposlední řadě i toaletního papíru. Pomalu se dostávali k povolení pro laboratoř, když se dovnitř skoro bez klepání vřítil Chuck.
„Madam, pane, omlouvám se!“vyhrkl. „Přišla zpráva ze Země!“funěl. „Lodě Ori se chystají k útoku. Žádají o předání zprávy na Daedala.“ Většina přítomných překvapeně zamrkala.
„A už jste to předal?“povytáhla obočí Mac.
„Ne…“knikl.
„No tak na co čekáte?“broukla a vstala. Vydala se do kontrolní místnosti. „Dejte mi tu zprávu prosím a spojte mě s plukovníkem.“ Chuck za ní přispěchal a vrazil jí do ruky papír. Potom pomačkal pár tlačítek a kývnul. „Daedale, tady Atlantis.“zahučela.
„Tady Daedalus, pokračujte.“ozval se plukovník Caldwell.
„Stevene, ráda bych pro vás měla lepší zprávy, ale na Zemi se prý chystá flotila Ori a byli by rádi, kdybyste jim mohli pomoct.“
„Rozumím. Pomalu opouštíme Pegas.“
„Máte se SGC ozvat, jakmile budete v dosahu.“zamručela. „Příjemný let. Atlantis konec.“
„Příjemný zbytek dne, Caldwell konec.“ Spojení se přerušilo a Mac se znova zakoukala do papíru. Pak si povzdechla a podrbala se na hlavě. Vzpomněla si na tátu a doufala, že stihnou Orie zastavit. Zamířila zpátky do zasedačky a cestou si nalila kafe. Maličko se pousmála. Když sem přišla, kafe nemohla ani cítit, ale po těch několika letech si ho docela oblíbila. Ostatně jako každý tady. Sedla si zpátky na místo. Počkala, až se zavřou dveře a další bod přenechala Woolseymu. Ten si odkašlal a dal se do čtení pro a proti návrhu laboratoře. John prohlásil něco o tom, že odhlasuje cokoliv, hlavně když bude moct už jít. K jeho překvapení dovnitř zase vpadl Chuck.
„Madam, pane, já se omlouvám, ale něco se objevilo na dálkových senzorech.“ broukl a nervózně přešlápl.
„Nám to není souzené.“uchechtl se George. Mac jenom přikývla a i s Woolseym šli za Chuckem. Rodney se okamžitě vrhl ke konzoli a s Radkem se začali prát o místo. Zbytek za nimi jenom nervózně postával.
„Rodney?“pobídla ho jemně Mac.
„Nevím.“odbyl ji. Jenom pokrčila rameny a koukala kolem. Oba muži se po chvilce zarazili. „Databáze tenhle typ lodi nezná.“broukl Rodney.
„Takže…?“povytáhl obočí George.
„Vypadám, že vím víc než vy, podplukovníku?“zavrčel McKay nervózně a přebíhal z jednoho konce místnosti na druhý.
„Pardon.“zahučel Winterson a sedl si na schody. Netrpělivě ťukal prsty do schodu.
„To není možné…“houkl Radek po chvilce.
„No evidentně je.“vydechl Rodney.
„Pro nás, co nemyslíme tak dopředu, o co jde?“houkla Mac nevzrušeně.
„Jde o úplně neznámé lodě…podobný typ, co nám popisoval doktor Rush, když…no však víte…když tu byl.“rozhodil rukama.
„Jako…“otočil se na ně George. „Jako…“
„Ne jako, doopravdy.“povzdechla si Mac a koukala na obrazovku.
„Jak je možné, že se tady objevili? Byli v úplně jiné galaxii, ne?“pozvedl obočí Woolsey.
„To prostě není možné, aby se Šmoulové dostali až sem.“zavrčel Winterson.
„Ani nevíme, jestli jdou po nás.“namítl Lorne.
„Podplukovníku, když jsme byli na návštěvě na Destiny a zajali nás, velice se zajímali o naše vzpomínky. Snažili jsme se bránit, ale proti takovým zařízením nemáme šanci. Viděli naše vzpomínky, znali naše pocity…A velice je zaujala právě Atlantis. U té se zdrželi nejdéle. Bohužel viděli všechno. Chodby, laboratoře, vybavení…prostě všechno. Asi se přiletěli kouknout zblízka.“povzdechla si.
„Anebo je to skutečně jenom náhoda.“podotkl George. „Sice velká, ale je.“
„Orientační čas doletu?“zajímal se Woolsey.
„Asi dva dny.“broukl Radek.
„Plukovníku, tohle je evidentně vojenská situace. Je to vaše. Kdyby něco, víte, kde mě najdete.“zamručel Richard a pomalu šel do svojí kanceláře.
„Ano, pane.“zahučela. „Zavolejte Daedalus a vraťte ho zpátky. Co kdyby…“broukla.
„Ale chtěli ho na Zemi.“namítl Chuck.
„A já ho chci tady, zavolejte ho zpátky.“řekla nekompromisně. „S SGC si to vyřídím sama.“ houkla. Chuck jenom přikývl a šel k jedné z konzolí. Mac mezitím vytočila Zemi.
„SGC, tady Atlantis.“broukla a koukala po místnosti s bránou.
„Plukovníku, jak je na tom Daedalos?“uvítal ji seržant Harriman.
„Daedalos se vrací na Atlantis.“oznámila. „Objevili jsme nějaké lodě, které možná míří sem, proto se nám Daedalos možná bude hodit.“
„Rozumím, vyřídím to generálu Landrymu. Nevada pokračuje k vám?“zajímal se.
„Nejspíš ano.“přikývla. „O ničem jiném nevím.“zamručela. „Vydržte chvíli, zjistím to.“ zahučela. „Chucku!“ křikla. „Nevada pokračuje k nám?!“
„Zjistím.“broukl a kontaktoval další loď. „Letí k nám.“broukl po chvilce. Mac přikývla.
„Nevada pokračuje k nám.“oznámila Walterovi.
„Rozumím, hodně štěstí. SGC konec.“ V tu chvíli se brána zavřela.
„Dobře, Lorne, sežeňte si tým a za půl hodiny vyrážíte. Vemte sebou i Zelenku. Chucku, mezitím prosím najděte nejbližší planetu.“rozdělila bleskově úkoly Mac.
„Ano, madam.“broukl jak Chuck tak Lorne. McKay utíkal za Zelenkou a cestou pryč do něho hustil všechno, co si má vzít na misi sebou. Mac si prohrábla vlasy a koukla na svého manžela.
„No, tolik k volnému dni.“maličko se pousmála.
„Třeba jenom prolétají.“mrkl na ni.
„Myslím, že tolik štěstí mít nebudeme.“

Tým podplukovníka Lorna i s doktorem Zelenkou a jeho vědeckým týmem prošel bránou na planetu. Hned, jakmile se tam objevili, bylo jasné, že něco není v pořádku. Tuto planetu už párkrát navštívili a věděli, že asi dva kilometry od brány se nachází vesnice. Jenže teď zpoza stromů vycházel jenom černý kouř. Vojáci se zamračili a nachystali si zbraně. Rozmístili se okolo vědců a potichu se vydali po lesní pěšině. Jakmile vyšli z lesa, zůstali vyjeveně stát. Místo vesnice tam byla jen hromada ohořelých trosek, ze kterých se ještě sem tam trošku kouřilo.
„To nemohl nikdo přežít.“vydechl jeden z vědců.
„Někdo mohl stihnout utéct.“zamručel Evan. „Haló, je tady někdo?!“křikl. Ticho. Jenom si povzdechl. „Zajistěte oblast v okolí dvou kilometrů a ohlaste Atlantis, co jsme našli.“
„Ano, pane.“zamručeli jeho muži a poslušně se vydali udělat to, co rozkázal.
„No a vy, pánové, se pusťte do práce.“zamručel a sedl si na jeden kámen. Vědci se okamžitě začali vybalovat a rozkládat různé přístroje, kterým nikdo z vojáků nerozuměl a považoval je za zbytečnou zátěž.
„Pane, našli jsme několik přeživších. Jsou vystrašení a zranění, ale naživu!“ozvalo se Lornovi ve vysílačce.
„Kde jste?“vyhrkl a rychle se postavil.
„Asi 200 metrů od vás směrem na východ.“
„Hned tam budu.“křikl a otočil se na vědce. „Nikam nechoďte, hned jsem zpátky!“ Rozběhl se k místu, které mu nahlásil voják. Na malém plácku se ustrašeně mačkalo asi deset lidí. Dva z toho leželi na zemi a krváceli. Ostatní byli zraněni jenom lehce.

„Madam, máme příchozí červí díru.“ohlásil Chuck. „Je to Lorne.“
„Co by rád?“zahučela Mac otráveně.
„Nevím, otevírám kanál.“
„Tady Atlantis, co jste si zapomněl, podplukovníku?“houkla.
„Nic, jenom jsme vesnici našli totálně vypálenou, ale podařilo se nám najít několik přeživších.“
„Ano?“broukla a čekala, co z něj vypadne.
„Někteří…teda většina potřebuje lékařské ošetření. Mají tržné rány a vypadá to, že jsou v šoku.“vysvětloval.
„Dobře, a co já s tím?“zeptala se pomalu Mac.
„No tak, madam.“zakňučel skoro zoufale.
„Kolik jich je?“
„Jedenáct.“broukl.
„Dobře, vemte je sem.“povzdechla si a brána se zavřela. „Carsone, potřebuju tvůj tým u brány.“houkla do vysílačky.
„Jsem na cestě.“ozvala se odpověď. Mac přikývla a sešla ze schodů dolů. Posadila se na poslední schod a čekala. Brána se za chvíli otevřela a na Atlantis prošlo několik lidí. Měli na sobě jednoduché oblečení, které bylo na několika místech potrhané a celé špinavé. Jenom se ustrašeně koukali kolem.
„Jsem plukovník Mackenzie Blacková, nemusíte se bát, neublížíme vám.“řekla jim. „Tohle je lékařský tým, pomůžou vám.“ukázala na doktory, kteří si je už brali do parády.
„Plukovníku, vědci si rozestavěli nářadíčko, ozveme se zase, když se něco dozvíme.“houkl ještě skrze bránu Evan.
„Rozumím.“přikývla Mac. „Zjistím, co se dá od našich hostů.“
„Dobře. Lorne, konec.“ Mackenzie jenom přikývla a vydala se pomalu na ošetřovnu.

Našla Carsona, jak zrovna ošetřoval jednoho muže, který měl natrhlé obočí.
„Jak to vypadá?“zajímala se a stoupla si vedle něho.
„Mají většinou jen lehká zranění, kromě těch dvou, které přinesli na nosítkách. Ti jsou teď na sále.“obeznámil ji se situací.
„Dobře, můžu některé lidi vyslechnout?“zajímala se.
„Nevím, jestli je to vhodné. Je u nich momentálně doktor Emerson. Řeknu mu, aby se pak za vámi stavil.“
„Aha…fajn, jdu si dát něco dobrého, než se zas k jídlu nedostanu.“broukla. „A ať sebou mrskne.“zahučela nervózně a otočila se k odchodu. Carson jenom přikývl a otočil se zpátky ke svému pacientovi.

Mac seděla v jídelně, pročítala si nějaké spisy a zároveň obědvala. Do talíře se moc ani nedívala a spíš automaticky napichovala jídlo.
„Víte, že vám právě z vidličky spadlo maso?“uchechtl se někdo nad ní.
„Hm?“vzhlédla na neznámého a v tu chvíli málem vidličku upustila.
„Můžu si přisednout?“zeptal se doktor Emerson a kývl hlavou k židli naproti.
„Ehm…ano, jistě.“polkla nervózně a rychle shrnula papíry stranou.
„Jste v pořádku?“staral se a zkoumavě ji pozoroval.
„Ano…ano, neměla bych být?“ Najednou do sebe začala jídlo házet strašně rychle.
„Plukovníku,“ položil jí svoji ruku na její, kterou měla danou na stole. Mac se zarazila v půlce pohybu a koukla na něho.
„Ano?“ zeptala se opatrně.
„Proč pokaždé, když s vámi mluvím, jste nervózní?“ zajímal se s úsměvem a ruku stáhl.
„Já nejsem nervózní.“ zamítla to rychle. „Nebo ano?“ špitla.
„Děje se něco?“zeptal se znova. Mac si povzdechla. Rozmýšlela se, jestli mu má říct pravdu.
„Budete se mi smát.“houkla a sklopila oči.
„No tak, jsem psycholog. Víte, kolik hloupostí už jsem slyšel?“ povzbudivě se usmál.
„Hodně?“odhadovala. S úsměvem přikývl. Povzdechla si. „Víte…pamatujete na ten vzkaz, který prošel bránou a říkal nám, abychom nechodili na jednu planetu?“ zeptala se. Znova beze slova přikývl a živil se smaženým květákem. „Byla tam u toho ještě jedna zpráva. Soukromá.“ houkla a na chvilku se odmlčela. „Byla pro mě.“
„A co v ní bylo?“ zajímal se.
„No…“odkašlala si. „Evidentně jste byl v týmu z té jiné reality a tak nějak…nějak se to asi zvrtlo. Ten dopis…bylo tam varování, abych se jakkoliv snažila zabránit tomu, abyste se tady dostal, protože…“tady maličko zčervenala.
„Ano?“ tázavě na ni koukl.
„Protože v té jiné realitě…tehdy…jsem se do vás prý zamilovala a byli jsme…spolu. Aspoň těch pár dní.“vysypala ze sebe. „Tak, můžete se začít smát.“povzdechla si a koukla do talíře.
„Měl bych?“pozvedl obočí.
„Neměl?“koukla na něho tázavě.
„Ale no tak, Mac. Jste, co mohu říct, velice krásná žena…“
„…a vdaná.“upozornila ho na drobný fakt.
„… a upřímně se tomu ani nedivím.“ Dokončil svou větu doktor Emerson. Mac se jenom rozkašlala a vyděšeně se na něho podívala.
„Ne!“zavrtěla hlavou rychle. „Ne, ne, ne, ne, ne! To jste právě neřekl, že ne?“knikla zoufale a podívala se na něho. „My dva…ne…to nikdy!“zavrtěla rozhodně hlavou.
„Dobře. Chápu.“pokrčil rameny.
„Skutečně?“ujišťovala se.
„Jistě. Jenom jsem vám chtěl naznačit, že to nebylo a není nereálné.“pousmál se.
„Aha.“na sucho polkla. „To…to je dobré vědět.“ Přikývl a znova se pousmál.
„Prokrista pána, ženská, ještě chvilku a buď začneš slintat, nebo po něm vyjedeš. KLIDNI!!!“ ozval se Mac v hlavě vtíravý hlásek. Maličko zatřepala hlavou a snažila se myslet na cokoliv jiného, jenom ne na to, že ten chlap naproti ní jí připadá děsně sexy. Vzpomněla si na dnešní Lornovu misi.
„Ehm…jak to šlo s těmi vesničany?“
„No, jsou vystrašení a otřesení.“
„Ono se není čemu divit, když si takhle v poklidu okopáváte políčko a najednou na vás někdo začne střílet.“broukla Mac.
„Tak nějak. Ta loď, co mi popsali, docela seděla s vaším popisem. I podle obrázků připustili, že by to měla být ona.“
„Aha. No to pak máme asi problém.“povzdechla si. „Pokud míří skutečně sem…nedej bože, když se o nich dozví Áres, tak jsme v kelu.“ šťouchla vidličkou do brambory. „Měla bych asi kontaktovat Delroye a…a požádat ho o pomoc.“hlesla přiškrceně. Její ego právě omdlelo. „Potřebujeme lodě a celkové dění v galaxii. On moc dobře ví, co se kde děje…“vypočítávala a celou dobu Williama pozorovala. Čekala od něho třeba maličké přikývnutí na znamení souhlasu. Nebo aspoň toho, že se úplně nezbláznila.
„Myslím, že byste neměla dále čekat, plukovníku.“pousmál se.
„Jasně.“povzdechla si a vstala. „Zatím nashle.“rozloučila se. Will se na ni jenom usmál a ona se vydala i s jeho složkou do kontrolní místnosti.

„Takže máme jakž takž potvrzeno, že na vesničany útočili Šmoulové. Což je špatné.“spustila hned, jakmile vyběhla schody a stanula před Woolseym.
„Dobře, co navrhujete?“ zajímal se.
„Spojit se s Eagery a poprosit Delroye o pomoc.“řekla potichu. „Mají lodě všude po galaxii, takže by něco mohl třeba vědět nebo zaslechnout.“
„Kontaktujte ho.“souhlasil. Mac jenom přikývla a šla do kontrolní místnosti.
„Vytočte tuhle adresu.“ukázala Chuckovi na jeden řádek.
„Jak víte, že tam bude?“zajímal se a mezitím zadával adresu.
„Nevím, ale myslím si to. Je to planeta, kde je plno barů a tak…akorát pro něj.“zamručela. Muž se jenom pousmál a v tu chvíli se brána otevřela. Mac chvilku koukala do země, ale pak zapnula vysílačku.
„Delroyi, tady Atlantis. Jsi tam?“povzdechla si. Ve vysílačce to jenom zachrčelo. „Delroyi, slyšíš?“ zkusila to znova.
„Třeba tam skutečně není.“navrhl Chuck.
„Ne, je tam. Jenom asi omdlel z toho, že mu dobrovolně volám.“houkla. Ve vysílačce to znova zapraskalo a pak se ozvalo:
„Pallas, jsi to ty?“ Bylo to něco mezi vydechnutím a škytnutím.
„Ne, jsem tvoje svědomí.“zavrčela. „Přestaň chlastat.“
„Taky tě rád slyším. O co jde, panenko?“broukl. „Stýská se ti?“
„Fakt mi právě řekl ‚panenko‘?“zamrkala překvapeně a koukla na Chucka. Jenom přikývl.
„Halóóóó…je tam někdóóóóó?“protáhl do vysílačky Delroy.
„Potřebujeme pomoc.“broukla potichu. Chvilku bylo zase ticho.
„Zopakuj to. Nějak jsem ti asi nerozuměl.“špitl Delroy a hned zněl střízlivěji.
„Jo, potřebujeme pomoc. Žádám tě o pomoc. Spokojený?“zavrčela.
„Mnooo, panenko, teď už jo. Za deset minut budu u brány, tak pak stáhněte štít, jakmile se ohlásím.“
„Jak si přejete, můj pane.“ušklíbla se.
„Delroy konec.“houkl a brána se zavřela.
„Vrrrr.“vypadlo z Mac, která se naštvaně otočila a šla radši pryč.

Za pár minut seděla ale už zpátky v zasedačce přímo naproti Delroyovi, který se jenom vítězoslavně usmíval, a měla co dělat, aby po něm neskočila a neomlátila mu hlavu o stůl.
„Čemu vděčím za tvoje pozvání?“zajímal se.
„Máš lodě po celé galaxii. Zachytili jsme loď, která není odsud, a chceme vědět, kudy a kam letí.“obeznámila ho stručně se situací.
„Máš strach, že letí sem?“
„Podezření bych to nazvala.“houkla.
„Aha. No uvidím, co se dá dělat.“protáhl se.
„Chci o nich vědět všechno, jasné? I kde dělají zastávky a proč.“
„A co za to?“uchechtl se.
„Na místě tě nezabiju.“zavrčela a vstala.
„Ale, ale, panenka se nám špatně vyspinkala?“ušklíbl se. V tu chvíli ale ztuhnul, protože mu Mac zarazila nůž mezi prsty na ruce, kterou měl položenou na stole.
„Nejsem žádná panenka.“zavrčela mu těsně u obličeje, vytáhla nůž a odešla.
„Wow. To bylo…drsné a…ledové.“zavrněl a vydal se spokojeně k bráně.

„Madam, přijímáme zprávu od Delroye. Audio i video.“ohlásil Chuck ten den k večeru, jakmile Mac přiběhla jenom v župánku.
„Si zase uměl vybrat dobu.“otřepala se a sklonila se k notebooku. Zapnula ho a okamžitě na ni vykoukl Delroyův obličej. Jakmile ji uviděl přes kameru, šíleně se rozchechtal. „Co zas?“ zavrčela.
„Co to máš na sobě?“chlamal se. Mac se uraženě koukla na svoji saténovou košilku s krajkou a tygříkem vprostřed.
„V tom spím? Máš s tím problém?“
„Ne, ale být tvůj manžel, tak si se mnou moc neužiješ. Tohle je asexuální.“
„Je to roztomilé.“nafoukla se. „A krom toho, kdo říká, že jsme spolu dneska něco měli?“
„Ani se nedivím, že ne.“řehtal se. Mac jenom protočila oči.
„Máš něco?“změnila téma. Tygřík na její košilce byl smrtelně uražený.
„Jop.“škytl smíchy.
„Dej si sedm doušků vody, pomáhá to.“poradila mu. „A už to vyklop.“
„Mám záznamy. Můžu projít?“zajímal se už s vážnou tváří.
„Jo, stahujem štít.“povzdechla si.
„Tu košilku musím vidět naživo.“zachechtal se a rychle proběhl. Mac mezitím sešla dolů.
„Měla jsem ten štít zase rychle zapnout.“zavrčela, když se Delroy objevil na Atlantis. Ten se na ni jenom chvilku vážně díval a pak zase vybouchl smíchy. V tu chvíli skončil na zemi a ani nestihl postřehnout, odkud ta facka k němu doletěla. „Tak máš něco, nebo ne?“zeptala se Mac znova.
„Mám.“přikývl tentokrát smrtelně vážně. Asi mu ta facka stačila.
„Tak pojď.“pobídla ho a ukázala k zasedačce. To už se k nim ospale plížil i Woolsey a Zelenka. „Povídej.“vybídla ho, jakmile se všichni usadili.
„Máte tu něco, na čem to můžu přehrát?“zajímal se a ukázal na něco, co hodně připomínalo pozemskou flashku.
„Jo, dejte.“natáhl ruku Radek a pomocí nějakého kabelu to připojil ke svému notebooku. „Je ta video.“podotkl. Ani nečekal a rovnou ho spustil. Byl tam záznam, který ukazoval vesnici a právě se objevující pro Mac dobře známou loď, která prostě dvakrát přeletěla nad vesnicí a mezitím ji srovnala se zemí. Všichni se na to se zatajeným dechem dívali. Další záznam byl tomu prvnímu dost podobný, až na to, že tam k tomu všemu vypustili i stíhačky, protože už to bylo menší městečko.
„Wow.“vydechla Mac. „Máme adresy těch planet?“koukla na Delroye. Ten jenom přikývl.
„Máte tu nějaké seznamy adres?“ Radek jenom něco naťukal na klávesnici a v tu chvíli se na obrazovce objevila tabulka s názvem planety a její adresou. Delroy chvilku hledal, ale potom označil tři adresy.
„Doktore, ukažte umístění těch planet v galaxii.“požádal ho Richard. Ozvalo se další ťukání a v tu chvíli se před nimi objevila „mapa“ galaxie Pegasus. Všechny tři planety byly za sebou.
„Dobře, teď ukažte tu planetu, kde byl Lornův tým.“hlesla Mac. Další tečka naskočila přímo před tři dřívější. „A teď Atlantis.“ Ta se objevila sice na druhé straně obrazovky, ale v dokonalé přímce s ostatními planetami.
„A teď ukažte planety po cestě sem.“řekl Woolsey. Na monitoru se rozsvítilo dalších pět teček.
„Musíme je evakuovat.“otočila se na něho Mac.
„Nevíme, jestli letí sem.“namítl Woolsey.
„Když nás chytili, zajímali se jenom o Atlantis. O nic jiného.“podotkla. „A ti lidé jim nic neprovedli.“
„Dobře. Okamžitě vyšleme týmy.“rozhodl Richard.
„Sbohem klidná noc.“povzdechla si Mac. „Jdu se převléct, za chvilku jsem zpátky.“broukla a zmizela za dveřma.

Následujících několik hodin na Atlantis procházelo plno nových lidí, kteří vyjukaně koukali kolem. Týmy přicházely a zase odcházely. Mac mezitím pobíhala se složkou v ruce a vždycky se nově příchozích ptala, odkud jsou, na jejich jména a členy rodiny. Potom je rozřazovala do skupin a snažila se najít jejich spolubydlící. Brána se totiž otevírala v pravidelných intervalech pokaždé z jiné planety. Sem tam si týmy stěžovaly, že jim někdo blokuje cestu. Mac na týmy vždycky čekala s tácem, na kterém byly hrníčky s kávou. Sama jich vypila několik.
„Všichni jsou už zpátky?“zajímal se Chuck, když ji o několik hodin později našel na terase u kontrolní místnosti. Právě svítalo a ona s dalším hrkem kafe pozorovala vycházející sluníčko.
„Ne, ale mají se vrátit až za deset minut.“zamručela unaveně a zase se zakoukala do dálky. „Nesnáším tenhle pohled.“otřepala se.
„Na východ?“
„Jo. Je to strašné být tak brzo vzhůru.“zamručela a povzdechla si. „Nemáte přehled, jak to vypadá s našimi hosty?“
„Hodně z nich je ubytovaných, ale někteří jsou provizorně nastěhovaní na zemi ve spacácích, protože zatím není uvolněných tolik pokojů.“broukl. „Potřebujeme jich několik ještě zprovoznit a poupravit. Dělá tolik lidí, kolik může.“zahučel.
„Stejně tady nebudou dlouho. Jestli měla ta loď namířeno sem, budeme evakuovat všechen nepotřebný personál i s našimi hosty. Kdybyste byl tak laskav a sehnal mi zástupce jednotlivých vesnic a osad. Musíme jim vybrat náhradní planety. Tlačí nás čas.“ Chuck jenom přikývl a snažil si to všechno pamatovat. „A nejdřív bych se jich ptala, jestli nemají nějaké spojence nebo přátele z jiných planet, kam by mohli jít. Potom bych jim až nabídla nějakou planetu, o které jsme uvažovali my jako o jedné z našich základen.“povzdechla si.
„Rozkaz, madam.“houkl a odběhl dovnitř. Mac tam ještě chvilku stála, ale pak šla dovnitř taky. „Kdyby něco, jdu se najíst.“zamručela unaveně. Chuck jenom kývl, že bere na vědomí.

takže tohle je předposlední díl a doufám, že se vám zatím líbí...je fakt, že jsem se u tohohle i příštího dílu hodně snažila, aby to bylo zakončené nějak parádně, tak snad se to povede

Dobrá a dostatočne napínavá časť.
Chudák Mac. Viem si živo predstaviť tú radosť, keď volala Deroya.
Ešte by som chcel vedieť, či aj ty plánuješ zlikvidovať minimálne Atlantis, alebo ešte lepšie celé ľudstvo? Ako pár autorov na tomto fóre.
Ale poviedka a aj dĺžka sú výborné.

puk: počkej si týden ... ale zase tak krutá nebudu ...asi

V to dúfam, ináč si znova začnem kupovať knihy ktoré mi pasujú obsahom.
A možno aj DVD-čka.
Čakať na časti a čítať po pár stranách a nakoniec záver poviedky ktorý mi nesedí, .
za a

Dobrý díl, jen už mě štve, že s tim končíš.
A jedna faktická poznámka:

Jak věděl Delroy, že si Mac vzala Shepparda
Pochybuju, že mu někdo poslal svatební oznámení

sgcatlantis: byl na Atlantis, než to řekl a mohl vidět prstýnek na ruce ... anebo se prostě zprávy v Pegasu šíří rychle

Spíš to druhý, jak by mohl vědět, co znamená prstýnek, copak se to tak dělá i v Pegasu

Velmi pěkné moc moc se těším na závěrečný díl doufám že neskončí totální zkázou vesmíru ikdyž u tebe je možné vše

takže jsem se rozhodla dneska přidat poslední díl, tak bych chtěla ještě napsat pár řádků

V první řadě bych chtěla poděkovat všem, kteří povídku četli, ještě víc těm, kteří sem tam napsali komentář a úplně nejvíc těm, kteří komentář psali po každé povídce. Taky jsem byla vždycky ráda za nějaké postřehy, nápady a připomínky (ne že bych se jimi vždy řídila, ale tak nějak jsem je brala vždycky na vědomí, i když se to někdy nezdálo ).
Dále bych ráda poděkovala DarkLive za počáteční přepisy dílů, občasné připomínky a nápady, které vždycky skončily jinak .
Pak další adept na poděkování je Jakop za předělávku dílů do PDF a DOC.
Stejně tak jako Mooony za několik společných (a myslím hodně dobrých dílů, při jejichž vymýšlení jsem se neuvěřitelně bavila (a myslím, že nejen já ).
A když už jsme u toho děkování, tak by to mělo být i za hlasy v povídkové soutěži .

No a snad jsem napsala všechno, co jsem chtěla, tak přeju užití si posledního dílu.

V konci je začátek, part 2

Mac si brala v jídelně zrovna něco dobrého na zub, když jí ve vysílačce zapraskalo.
„Plukovníku, mohla byste přijít k bráně?“ Mac se zoufale podívala na svůj koláček a kakao.
„Už jdu.“povzdechla si a smutně koukala na zlaťoučký koláček. „Pojď, miláčku. Jdeme.“ pohladila ho po jeho okraji a vzala si i hrníček. Vydala se zase na cestu.

„Ano?“broukla, když došla k bráně a zakousla se do koláčku.
„Přišla zpráva od Delroye.“oznámil Chuck. Mac s plnou pusou přikývla a otevřela ji. Valila očka na zprávu víc a víc.
„Co dodat?“povzdechla si. „Jsem myslela, že hůř být ani nemůže.“hlesla. „Vzbuďte prosím Woolseyho, sežeňte mi Lorna a Wintersona, Rodneyho a Johna, prosím. Že je potřebuju v zasedačce.“ Protřela si unaveně oči, vzala notebook a zamířila do zasedací místnosti. Nalila si další hrnek kafe a notebook připojila k projektoru, který tam nainstalovali teprve nedávno. Sedla si na stůl a čekala, kolik lidí dorazí. Pomalinku dorazil Woolsey, s nadáváním Rodney a nakonec George s Sheppardem.
„Sarah spinká?“zajímala se Mac a otočila se na Johna. Jenom přikývl a posadil. „Fajn.“ povzdechla si. „Delroy nám poslal jedno video, které…řekněme, že horory nemám ráda.“ otřepala se a něco naťukala na notebooku. Na protější zdi se objevilo video. Byly na něm dvě lodě. Jedna byla Bohů a ta druhá byla, jak jim říkali, Šmoulů. Ti také začali okamžitě střílet na druhou loď. Té za chviličku selhal štít a evidentně se snažila s další lodí spojit. To se jim povedlo po chvilce.
„Tady bůh války Áres! Přestaňte střílet!“ozval se hlas. Tady se Mac uchechtla. Chvilku bylo ticho.
„Proč?“ přišla odpověď.
„Co takhle vyjednávání? Prodiskutování situace? Jste tady noví, tak co takhle průvodce galaxií?“navrhoval Áres.
„Proč nám to nabízíte?“
„Rád pomáhám, mám po tom dobrý pocit.“uchechtl se muž. „Co vás sem přivedlo?“
„Jedno město. Atlantis. Víte o něm?“zněla odpověď.
„Atlantis známe dost dobře, můžeme vás tam dovést. Můžeme být spojenci.“
„Nechceme spojence, chceme to město zničit.“ozvalo se mírné zavrčení.
„Tak to nás víc. Už několikrát se nám to nepovedlo. Mohli bychom se pak rozdělit rovným dílem.“ Další ticho.
„Dobrá tedy. Spravte svou loď.“ozval se příkaz. „Vyrážíme za hodinu.“
„Dobře.“ozvalo se Áresovo kniknutí. V tu chvíli video končilo.
„Sice byl celou dobu záběr na lodě, ale tohle zachytil jeden z Delroyových lidí na Áresově lodi.“dodala Mac. „Chuckovi se povedlo lokalizovat podle souřadnic i místo setkání. Jsou asi den od nás. Rodney, jak dlouho jim bude trvat dát do pořádku loď?“ otočila se na vědce.
„No, podle toho, co jsem viděl, tak…pár hodin určitě.“zamručel.
„Kdy to bylo pořízeno?“zajímal se Woolsey.
„Před třemi hodinami.“zamručela Mac.
„V tom případě máme den.“zahučel okamžitě McKay. „Opravy museli určitě stihnout.“
„Dobře.“přikývl Woolsey. „Kde je Nevada a Daedalos?“
„ Nevím.“zahučela Mac.
„Jdu to zjistit.“vyskočil Rodney a vyběhl ze dveří.
„Jo, když jde i o jeho zadek, to je pozornosti.“uchechtl se George. Mac se jenom ušklíbla, ale pak zamyšleně koukala do zdi.
„Plukovníku, jestli budou udržovat tenhle kurz…“začal Woolsey.
„Vím.“přerušila jej a přikývla. „Právě nad tím uvažuju.“povzdechla si.
„Víte, co dělat. Rozhodnete se správně.“pousmál se na ni Woolsey a vstal. Mac jenom znova zamyšleně přikývla. „Měla byste se jít trochu prospat.“dodal a pomalu vyšel ven.
„Má pravdu.“zamručel souhlasně John a vzal ji kolem pasu. Unaveně se mu opřela o rameno.
„Půjdu, jenom ještě musím něco zařídit.“
„Mac!“zavrčel.
„Dvě minuty!“křikla a vyběhla ven. „Rodney, zajisti, aby se data na ten krystal kopírovala rychleji. Chci jich mít co nejvíc.“
„Jako každý.“zamručel vědec s tabletem v ruce. „Jinak Nevada tady bude pár hodin před nepřáteli a Daedalos pár hodin po nich.“oznámil jí.
„Dobře. Pořád máme čas.“protáhla se a zívla si. „Je…“koukla na hodinky. „Jsou čtyři ráno. V deset jsem tu. Mezitím se snažte odsud dostat co nejvíc lidí na jiné planety a spusťte odpočítávání, abychom přibližně věděli. Taky zkontrolujte štít, maskování, jumpery, drony, munici a další zásoby.“
„Spolehni se.“pousmál se George, který celou dobu stál za ní. Taky se na něho pousmála a přikývla. „Dobrou noc.“popřál jí.
„Dobrou.“broukla a vydala se do teploučkého pelíšku.

„Madam, je jisté, že se blíží k nám.“vypálil Chuck hned, jakmile se Mac objevila.
„Dobré ráno.“zívla si.
„Dobré, plukovníku.“povzdechl si.
„Říkal jste něco?“zeptala se slušně.
„Ano, říkal jsem, že je nemožné, aby mířili jinam než k nám.“zopakoval.
„Aha. Čas?“ Chuck jenom ukázal časomíru. Zbývalo asi šest hodin z původních dvanácti. „Ještě lepší. Zahajte evakuaci.“
„Na alfu?“zajímal se.
„Ne, na Zemi. Nebudu riskovat, že tady uvízne 300 lidí.“ Chuck znova přikývl.
„Mám zapnout interkom?“zajímal se. Tady přikývla Mac.
„Dámy a pánové, tady plukovník Blacková. Vzhledem k situaci, která nastala a o které jistě víte, musíme udělat určitá opatření. Blíží se k nám flotila nepřátelských lodí, a proto bych chtěla poprosit všechen nevojenský personál, aby se evakuoval. Evakuace tentokrát nebude probíhat na stanoviště alfa, ale přímo na Zem. Jako první se budou evakuovat botanici, zoologové, archeologové, lingvisté a překladatelé. Za nimi bude většina vědců a potom lékařské týmy. Vojáci zůstanou a rozdělí si pozice. To je vše. Žádám vás, abyste zachovali klid a evakuaci provedli pokud možno civilizovaně. To je vše, děkuju.“ Chuck vypnul interkom a podíval se na ni. „Tak to bychom měli.“houkla a rozhlédla se kolem. „Wintersone!“ křikla přes zábradlí.
„Ano?“koukl nahoru.
„Máte to tu chvilku na povel. Jdu nachystat Sarah. Půjde taky.“zamručela. „Jo, Chucku.“ otočila se k muži. „Jak vytočíte Zemi, poproste je, aby sehnali mého tátu, aby Sarah vyzvedl.“
„Jistě, madam.“broukl. Mac přikývla a vydala se do pokoje.

„Mac, Sheppard v křesle, týmy rozmístěné na ochozech, Nevadu máme skoro tady a Rodneyho mozek pracuje na plné obrátky. Tvrdí, že může naprogramovat štít, aby se sem nemohl nikdo přenést. Teda tak, aby to nešlo prolomit. Delší dobu než dosud.“doplňoval pomalu informace George, jakmile se Mac u brány objevila i se Sarah v náručí.
„Dobře. Co evakuace?“zajímala se.
„Odešli už tři skupiny, osm jich zbývá.“informoval ji. Přikývla.
„Kdy jde další skupina?“
„Asi za deset minut.“broukl. opět přikývla a koukla na časomíru. Zbývalo pět hodin a kousek.
„Jo, a Chuck informoval tvého otce.“
„Díky moc.“pousmála se a hladila svoji dceru po hlavě. Sára se k ní jenom tiskla. Tušila, že se děje něco zlého. „Poslouchej, broučku, tohle dáš dědečkovi, ano?“dala jí pusinku a do ruky jí dala bílou zalepenou obálku.
„Jo.“přikývla Sarah a ještě víc se k ní přitiskla.
„Půjdeš bránou úplně sama, ano? Ale dědeček tě bude čekat na druhé straně.“hladila ji. Sára jenom přikývla. Takhle se k sobě tulily ještě několik minut, než se brána znova otevřela. Mac ji dala na zem. Párkrát se zhluboka nadechla.
„Poslouchej dědečka, ano?“dala jí pusu. „Brzo se uvidíme, slibuju.“ Sarah se jenom rozplakala. „Neplakej, uvidíš zase Diesela a koníčky.“dala jí další pusinku. Trošku přikývla. „Nic se nám nestane, slibuju. Máme tady přece Raye.“pousmála se. „Tak už upaluj.“pobídla ji. „Víš, že děda nerad čeká.“pohladila ji a šla s ní k bráně.
„Mám tě ráda.“hlesla Sára.
„Já tebe taky, kočičko.“pohladila ji Mac a dala jí pusinku. Pak ji jemně bránou prošťouchla. Pozorovala lidi, kteří jí procházeli, dokud se nezavřela. Pak si povzdechla a setřela si slzy. Znova se několikrát zhluboka nadechla. Uklidnila se a vyšla nahoru po schodech.

„Madam, Nevada právě dorazila a je v útočném módu.“oznámil Chuck o pár hodin později. Mac automaticky koukla na časomíru. Zbývala hodina. „A Daedalos tady bude za tři hodiny.“
„Dobře. Jsme připravení. Máme poslední skupinu, pak zkontrolujeme, jak to vypadá se seznamem a kolik jich tady nelegálně zůstalo, uděláme z nich další skupinu a šoupneme je na Zem.“povzdechla si.
„Ano, madam.“přikývl Chuck.

„JSOU TADY!“zakřičel Rodney o pár hodin později. „Štít je nahoře a drží. Budeme doufat, že tak snadno neprolomí novou frekvenci.“
„Všichni na svoje místa!“křikla Mac a vyběhla na terasu. Koukla na oblohu. Viděla, jak se na štít snášejí oranžové střely. Město se třáslo pod každým dopadem. Všimla si, že z jednoho mola vylétly drony. Sledovala je, dokud se jí neztratily z dohledu.
„Plukovníku!“křikl Zelenka. Mac se klusem vrátila dovnitř. „Máme potvrzení lodí. Tři jsou Árese a jedna je neznámá.“
„Skvěle, a že Áres ani nepozdraví, když už nám ťuká na dveře.“zamručela. Lidé okolo se jenom maličko uchechtli.
„Štít drží.“broukl Rodney.
„Fajn, tak můžem na kafe.“uchechtl se George.
„Spíš na panáka.“hlesla Mac a chytla se konzole, když se město opět otřáslo.

Nevěděli, kolik času uplynulo, ale senzory se začaly znova ozývat.
„Madam, z hyperprostoru vystoupily další tři lodě.“hlesl Chuck. Všichni zaskučeli. Ve skutečnosti každý pozorně sledoval, jak klesá výkon ZPM a tohle by znamenalo další zátěž. „Je to Daedalos!“vyhrkl muž.
„Tady Caldwell. Ne že nás sestřelíte!“ozvalo se z vysílačky.
„Je dobré vás slyšet.“oddechla si Mac.
„Nápodobně.“pousmál se Steven a Daedalos začal pálit na nepřítele.
„A ty další lodě, kdo to je?“zajímala se Mac.
„Jsem hluboce uražen.“ozval se známý hlas.
„Delroy.“vydechla. „Co? Jak?“
„Taky jsem rád. Mluvilo se o tom, že tu bude menší mejdan, tak jsem se stavil.“uchechtl se a jeho dvojčlenná flotila taky začala útočit. Nevada si mohla aspoň chvilku oddechnout. Vypadalo to, že se ale palba nepřátelských lodí skoro ani netýkala. Nejevily žádné známky poškození, ani selhávání štítů.

„Máme problém!“ozval se hlas plukovníka Caldwella po pár hodinách. Z Atlantis viděli padat do oceánu během bitvy stíhače. Většinou jenom odhadovali, o čí se jedná a doufali, že hodně z nich byli nepřátelé. Pomalu si i zvykali na kamikadze nálety.
„My ho máme už dávno!“prskl Delroy. „Rozpadáme se.“
„Nápodobně. Za chvíli nám selžou štíty a nemůžeme manévrovat!“přitakal Steven.
„Přidávám se. Jsme skoro vyřízení. A jsme bez stíhačů.“dodala Vanessa. „Musíme se stáhnout.“
„To nejde. Nejsme připravení.“namítl McKay.
„Tak musíte zrychlit, doktore. Nám došly drony.“řekla Mac. „Jak moc jste poškození?“
„Mám ze tří lodí jednu schopnou podpory života. Další jsou skoro na odpis.“oznámil Delroy.
„Jsme skoro bez štítů a málem se nehneme z místa. Loď skoro nereaguje!“přidal se velitel Daedala.
„My jsme bez stíhačů a munice. Štít taky selhává.“dodala Vanessa.
„Dobře, stáhněte se. Leťte do bezpečí.“houkla Mac a povzdechla si. Jediná podpora právě selhala.
„Jste si jistá?“zajímal se Caldwell.
„Naprosto. Díky za pomoc. Hodně štěstí.“popřála jim Mac.
„To vám hodně štěstí, budete ho potřebovat.“zamručela Vanessa.
„Díky.“houkla plukovník.
„Kdyby něco, víš, kde náš najít.“zamručel Delroy. „Hodně štěstí.“ V tu chvíli všechny spojenecké lodě skočily do hyperprostoru. Mac si jenom povzdechla a město se otřáslo. Zůstali sami.
„No nic, je čas najít opozdilce!“křikla po chvilce. „Vypadá to zle, tak abychom tady neměli víc lidí, než je nezbytné! Rozdělte se po třech a snažte se všechny přivést!“broukla k vojákům. Ti přikývli a rozeběhli se do všech koutů Atlantis. Mac vyběhla taky. Štít zatím zachytil pokusy nepřátel o transport do města. Když probíhala kolem oken, všimla si, že se stmívá. Pomyslela si, že bude zázrak, pokud se dožijí rána.

Město se otřásalo v základech pod další nepřátelskou palbou. Většina lidí – vědců, které našli vojáci – se snažila dostat chodbami k bráně a projít na Zem. Ze seznamu už jich zbývalo jenom několik a vojáci je hledali. Mac si vzala na starost asi jen pět dalších lidí. Postupně je nacházela ve svých laboratořích, jak se snaží vzít svoje výtvory nebo zachránit své výzkumy. Většina z nich se urputně bránila, ale nakonec je vždycky přesvědčila k odchodu rychlým a sotva postřehnutelným pohybem vytažená devítka. Mac se podívala na poslední jméno na seznamu. Rozběhla se do ordinace psychologa. Rychle zabušila a otevřela si. Muž si právě balil věci do krabic.
„Doktore, musíte jít. Hned!“řekla nekompromisně.
„Nemůžu, jsou tady veškeré záznamy o pacientech.“vyhrkl a maličko zrychlil.
„Nebudu to opakovat vícekrát!“zavrčela a vytáhla zbraň. Město se znova otřáslo a světla zablikala. William na ni koukal.
„Nemůžu to tady všechno nechat. Je tady i můj výzkum.“namítl. Mac nabila.
„Vemte sebou notebook, ale zbytek tady nechte.“řekla vážně a zbraní pořád mířila. Světla opět zablikala a zhasla. Najednou Mac cítila, jak jí odstrčil ruku se zbraní a vášnivě ji políbil. Jenom postřehla, že se jí skoro podlomila kolena, ale on ji držel tak pevně, že neměla šanci skončit na zemi.
„Co to?“knikla, když se odtáhl.
„Omlouvám se, ale musel jsem.“odkašlal si. „Mohlo by se stát, že tohle je naposledy, co se vidíme a já bych pak nemohl žít s vědomím, že jsem měl příležitost a nevyužil jsem ji.“ vysvětlil.
„Jsem vdaná!“vyhrkla šokovaně.
„Já vím.“
„Tak…tak…tak proč sakra?!“
„Proč ne?“pokrčil rameny a dal se zase do balení krabic. Mac na něho chvilku koukala, ale pak si ho otočila k sobě a políbila ho ona. Pevně ji chytl za boky a polibek jí opětoval. Jeho ruka jí putovala po zádech až do vlasů, kde taky zůstala.
„Tohle bychom neměli.“zašeptala.
„Ne, to ne…“souhlasil, ale znova ji políbil a namáčkl ji na stěnu. Sjela mu rukou po zádech dolů. On si jednu její nožku obtočil kolem pasu a rychle ji zbavoval oblečení. Město se znova otřáslo.

„Mac, no tak…kde ses sakra zasekla?!“ozýval se z vysílačky Johnův trošku naštvaný hlas. Mac se na vysílačku jenom vyděšeně podívala. Zabalila se víc do deky.
„Měla bys odpovědět.“pohladil ji Will po zádech. Jenom přikývla a vzala přístroj do ruky. Chvilku koukala do země, ale pak se ohlásila.
„Ano?“špitla.
„Kde sakra jsi?“zavrčel Sheppard.
„Promiň. Nebyl tady signál. Už jsem na cestě.“houkla a sedla si. Dávala si na kupičku věci, které byly porozhazované všude kolem.
„Dobře.“řekl už mírněji. „Sheppard konec.“ Mac si jenom prohrábla rukou vlasy a složila si hlavu do dlaní.
„Jak se na něho můžu podívat?“špitla.
„Zvládneš to.“dal jí pusu Will a sám se začal oblíkat. „Musíme jít.“pobídl ji. Jenom přikývla a vyhrabala se na nohy. Rychle na sebe natáhla věci a upravila se. Emerson byl mezitím u laptopu a nahrávala něco na flashku. Než se Mac oblékla, vytáhl ji a schoval do kapsy. Po chvilce oba vyběhli ze dveří.
„Madam, prolomili naši frekvenci a začínají se přemisťovat do města.“vyhrkl Chuck. Mac na místě zabrzdila.
„Kam?“vyjekla.
„Do Neviditelné věže.“ Jenom zalapala po dechu.
„Patro?“
„41.“
„Sakra. Odřízněte je. Našla jsem Emersona a běžíme k vám!“vykřikla a chytla Willa za ruku. Rozeběhla se a jeho táhla za sebou.
„P-proč se ta věž jmenuje vlastně neviditelná?“zafuněl.
„Protože když se podíváte ze západní, východní i jižní strany, tak nejde vidět, je skrytá.“ vysvětlovala za běhu.
„Aha.“vyhrkl doktor. Vbíhali do další chodby, když se na jejím konci objevili vojáci Bohů. Okamžitě začali střílet. Mac rychle změnila směr, ale vypadalo to, že se vojáci rozhodli to tu obsadit. Ozval se dopad nějakého předmětu na zem a pak zvuk kutálení. Jenom se vystrašeně otočili a viděli granát. Will jenom něco vykřikl a strhl ženu na zem. Ozvala se ohlušující rána a všechno kolem se otřáslo. Mac si jenom snažila krýt hlavu a cítila, že se o to samé snaží i její společník. Pak najednou všechno kolem ztichlo. Odvážila se zvednout hlavu a kouknout kolem. Výhled měla na prázdnou chodbu, a když se otočila a posadila, tak se jí naskytl pohled na trosky. Při pohledu nahoru viděla nebe. Domyslela si, že musel spadnout strop i boční stěna. Podívala se na muže vedle sebe. Ležel na břichu a nehýbal se. K jejímu zděšení zpod něho vytékala pomalu krev.
„Wille.“vydechla a opatrně se ho dotkla. „Williame!“vyjekla hlasitěji a zatřásla s ním. Pomalinku a opatrně ho otočila. Vytřeštěně na něho koukala. Prudce lapal po dechu a z hrudníku mu trčel obrovský kus střepu.
„Jsi…zraněná…“zašeptal potichu a koukal jí na rameno. Mávla rukou.
„Nic to není.“hlesla. „Nemluv, seženu pomoc.“pohladila ho. Chytl jí ruku.
„Nemá to cenu…“malinko se pousmál. „V košili…ta flashka…“zašeptal sotva slyšitelně. Rychle přikývla a vytáhla ji. „Je tam…veškerá moje práce…“vysvětlil.
„Dám na to pozor.“slíbila a po tvářích jí tekly slzy.
„Slzy ti nesluší….“vydechl. „Neplač.“
„Můžu ti to uzdravit.“
„Nemůžeš.“zavrtěl hlavou. „Atlantis tě potřebuje.“
„No tak…“zakňučela.
„Děkuju za krásný večer…“podíval se na ni. Jenom na něho se slzami v očích koukala a cítila, jak stisk jeho ruky povoluje a oči se mu zavírají. Mac se jenom rozplakala a pevně ho držela. Hladila ho po tváři. Po pár minutách slyšela, jak se skrz trosky někdo dobývá. Podívala se na mrtvého muže a znova ho pohladila. Dala mu pusu na čelo a rychle se zvedla. Rozutíkala se pryč. Ale z konce chodby se na něho naposledy podívala a povzdechla si. Setřela si slzy a znova se rozeběhla, jak nejrychleji mohla, pryč.

Jakmile doběhla do kontrolní místnosti, opřela se o kolena a zhluboka oddechovala. Po chvilce se rozhlédla a zjistili, že je kolem celkem rušno. Všude pobíhali lidé, něco vykřikovali a snažili se nějak uspořádat.
„Jsi v pořádku?“dal jí někdo ruku na rameno. Vzhlédla. Stál tam John a starostlivě se na ni díval.
„Emerson je mrtvý.“hlesla, ale do očí se mu nepodívala. Pevně tiskla flashku.
„Potřebuju tady doktora!“křikl.
„Jsem v pořádku.“špitla a sedla si. Donesl jí něco na pití a starostlivě ji pozoroval. Takhle rozrušenou ji dlouho neviděl. Za chvilku se po schodech řítil Carson.
„Ukaž se mi.“broukl a sundával jí bundu. Tričko měla trochu nasáklé krví z rány od střepu v ramenu. „Jo, klučina musí ven.“zamručel Carson a chystal se střep vytáhnout. Mac se jenom koukala na druhou stranu. Pak sebou jenom maličko trhla, když se střep rozloučil s jejím tělem. Carson si ho zálibně prohlédl, pak jí ránu sešil a přelepil. „Jako nová.“pousmál se.
„Madam!“vykřikl někdo. „Začínají se přenášet do celého města!“
„Stáhněte štít jenom na centrální věž. Tady se dostat nesmí!“vyskočila na nohy. Zapla si bundu a vestu, zašla si pro zbraň a nabila ji. „Taky uzavřete všechno, co se uzavřít dá. Popřípadě zapněte nějaký karanténní protokol. Nejlépe čtvrtý. Kolik máme lidí?“zajímala se.
„Něco kolem padesáti.“odpověděl jí Winterson.
„S tou karanténou to je dobrý nápad.“přikývl Rodney a vrhl se k notebooku.
„Může to platit všude kromě téhle věže?“zajímala se Mac a snažila se nemyslet na mrtvolu Willa.
„Zkusím to. Ale musím přepsat pár věcí.“houkl.
„Pokud budou mít ZPM…“broukl George.
„Jsme v kelu tak jako tak.“odsekla Mac. „Teď už jenom záleží na tom jak moc.“
„Mám to přepsané. Potřebuju dva důstojníky.“vyjekl Rodney. K Mac se přidal ještě Sheppard a oba zadali svoje kódy. V tu chvíli se městem rozezněl alarm a jednotlivě přepážky a sekce se začaly uzavírat.
„Máme asi pět lidí v téhle věži.“zamručel někdo.
„Jdem tam.“pobídla je Mac. „Georgi, říkej.“houkla ještě a sbíhala ze schodů. Následovalo ji asi pět vojáků včetně jejího manžela. Doběhli až skoro dolů, na spodek věže.
„Za pravým rohem tři.“houkl Winterson přes vysílačku. Vojáci jenom přikývli a čekali na povel. Ten přišel vzápětí. Vyběhli zpoza rohu a začali střílet. To přilákalo další nepřátelské vojáky, kteří přiběhli z druhé strany. Jednoho Mac porvala pod krkem dřív, než stačil pomyslet na to, jak má stisknout spoušť a švihla s ním o zeď. Nevěděla, jestli v tom byla jenom síla, nebo i částečná nekontrolovaná telekineze, ale pro jistotu toho chlapíka ještě pořádně několikrát nakopla. Teda kopala ho vzteky tak dlouho, dokud ji neodtáhl Sheppard.
„Klid, ano? Už je po něm.“pohladil ji. Jenom ho maličko odstrčila.
„Viděla jsem, jak ho zabili.“zavrčela zoufale. „Prostě…viděla jsem ho umřít!“projela si rukou vlasy a znova do toho chlapa na zemi kopla. Slyšela, jak něco křuplo. Tipovala to na jeho žebra. Tušila, že by se asi takhle hystericky asi chovat neměla, ale jednou přece měla právo se přestat ovládat. Jenom doufala, že si to John s něčím nespojí. Párkrát se zhluboka nadechla a koukala do stěny. Pak přikývla.
„Už jsem v klidu.“povzdechla si. Sheppard se jenom maličko pousmál a všichni se vydali zpátky k bráně. Naskytl se jim velice častý pohled. Winterson hádající se s McKayem.
„Mac…Mac, že by to šlo…“zakňučel George.
„Co?“zahučela unaveně.
„Kdybychom postupně otevírali dveře, které jsou zamčené a vždycky zlikvidovali vojáky v té sekci…šlo by to, ne?“
„Jo, šlo.“přikývla a koukla na Rodneyho.
„Ne, nešlo!“rozčiloval se. „Musel bych přepsat celý základní protokol té karantény. Bylo by to na dlouho!“
„Minuty, hodiny, dny?“zajímal se Sheppard.
„Dny, možná měsíce.“povzdechl si Rodney.
„Aha.“povzdechla si Mac. „Tak někdy příště.“podrbala se na hlavě. „Důležité je, aby se nedostali k ZPM a tady.“zamručela. „Jak pokračuje nahrávání na ten krystal?“otočila se na Zelenku.
„Máme asi 60% všech dat Atlantis stáhnutý.“odpověděl.
„Kolik místa ještě zbývá?“
„Asi ještě 8%.“houkl.
„Můžu vidět, co tam všechno je?“zeptala se.
„Bude to na dlouho.“upozornil.
„Umím číst rychle.“ Zelenka pokrčil rameny a natočil k ní notebook. Mac se dala do rychlého čtení. Vesměs tam bylo podle ní všechno důležité. „Zaplňte ten krystal celý. V případě, že bychom odsud museli odejít, vezme se na Zem.“
„Jistě.“přikývl McKay.
„Je možné,“ začala po chvilce, „mazat data zkopírované na ten krystal hned po jejich nahrání?“
„Je to obrovské množství dat. To už jsme měli začít.“houkl Radek.
„Tak na co čekáte?“povytáhla obočí. „Mažte je.“ To už se mu vrhli na pomoc další dva zbývající vědci.
„Čekáš, že to nezvládneme?“broukl George. Jenom se na něho podívala.
„Shrneme si vyhlídky, ano?“povzdechla si. „Z celého města nám zůstala tahle jediná věž. Dochází nám munice. Je sice pěkné, že máme bránu, ale jakmile se dostanou k ZPM, odříznou nám cestu domů. A abych nezapomněla, jich je několikrát víc než nás.“
„Dobře, takže jak dlouho to tu asi tak udržíme?“zeptal se jinak.
„To já nevím.“povzdechla si. V tu chvíli se věž otřásla a většina lidí vyjekla. „Co to bylo?!“ vykřikla Mac.
„Dělám na tom!“křikl Rodney. „O – ou.“knikl.
„Co?“zajímal se Sheppard.
„To není dobré…to vůbec není dobré!“
„CO?!!“vykřikla Mac, George i John najednou.
„Jsou tady. Odpálili dveře.“hlesl. Všichni se po sobě podívali a většina pohledů se zasekla na Mac. Ta chvilku mlčela.
„Vytočte Zemi.“špitla. Chuck jenom přikývl a začal rychle vytáčet. Brána se otevřela. „Běžte!“zakřičela hned, jak vyslali kód.
„Ale, madam.“namítl jeden voják.
„Berte to jako rozkaz.“pobídla je. „Honem!“popoháněla je. Vojáci počkali, až proběhnou vědci a pak se nahrnuli k bráně.
„Uvidíme se na Zemi.“broukl jeden z vojáků a jemně zasalutoval.
„Určitě.“přikývla a pousmála se na něho. „A teď my.“podívala se na zbytek.
„To není možné.“vydechl Rodney.
„Co?“zajímali se všichni.
„Bohové útočí na tu druhou loď. A podle senzorů jí selhávají štíty.“řekl šokovaně.
„Áres je prostě parchant.“uchechtla se.
„Teď střílejí po sobě.“komentoval to Zelenka. „No to je…šílené.“
„To je jenom dobře, ne?“usmál se George.
„Těžko říct, ale Áres se vždycky nerad dělil.“uchechtla se Mac. „A oni mu skočili na spojenectví.“ zavrtěla hlavou. McKay se znova podíval na obrazovku.
„Jsou už jenom dvě podlaží pod námi. Dveře jsou sice zavřené, ale zbaví se jich stejně snadno jako těch před tím.“oznámil.
„To je fuk.“mávla rukou. „Vemte ten krystal a mizíme.“houkla. U brány už čekal George s Lornem a Carsonem, kteří odmítali projít dřív, než uvidí, že jdou i ostatní. Rodney jenom přikývl a odpojil krystal od jednoho notebooku. John si ho schoval do kapsy od vesty. V tu chvíli se ale brána zavřela.
„Co to?!“vyjekl Lorne.
„Vypojili ZPM!“křikl Zelenka.
„Jsme oficiálně v háji.“fňukl Rodney.
„Vytočte nějakou adresu a z ní půjdeme na planetu, která měla být novým stanovištěm delta.“ rozkázala Mac. Začalo se ozývat bušení a střílení na dveře. „Pak vymaž všechny adresy!“ Zelenka i McKay se vrhli k počítačům a bez hádání a v rekordní rychlosti všechno splnili. Mac si pomyslela, že bušení na dveře je účinnější hrozba než citron.
„Bude tu ale muset někdo zůstat a vymazat adresu. Pak bude mít asi deset vteřin na proběhnutí.“ špitl Rodney.
„Udělám to.“řekla hned Mac.
„Ne, to rozhodně ne.“nafoukl se John.
„Johne, nejsi v postavení, abys mi mohl říkat, co mám dělat.“otočila se na něho.
„Jsem tvůj manžel!“zavrčel.
„A já tvůj nadřízený, takže tohle ber jako rozkaz.“pousmála se. Sheppard chtěl něco říct, ale George ho zastavil.
„Zadávám adresu.“vykřikl Chuck. Brána se opět otevřela.
„Běžte.“přikývla Mac a šla k notebooku. Vytáhla si na stůl zbraň. John si povzdechl a dal jí pusu. Jenom se maličko pousmála a pohladila ho. Do očí se mu ale nepodívala.
„Všechno je vymazané, veškeré záznamy o Zemi, o našich misích, našich lidech, spojenstvích, výzkumech… hodně antických věcí je smazáno.“vypočítával Rodney.
„Věřím ti, že jsi udělal, co jsi musel.“přikývla Mac a koukala, jak asi sedm lidí probíhá bránou. George čekal dole na Lorna, který popoháněl Coopera a Swansona. Mac na to koukala z vrchu. Tohle její ego ponese hodně těžko. Konečně proběhli i oni. John musel maličko tvrději potáhnout Raye, aby tam nezůstal. Velký pes se odmítal hnout, dokud by neprošla i Mac. Sheppard měl naštěstí tolik síly, aby ho bránou protáhl. Mackenzie se jenom podívala kolem a povzdechla si. Dala se do vymazávání adresy. Všechno měla připravené, ale nějak neměla odvahu stisknout enter a potvrdit to, co bylo stejně nevyhnutelné. Přinutilo ji k tomu až praskání dveří a řev vojáků. Rychle se ohlédla a zjistila, že se právě tlačí přes rozmlácené dveře dovnitř. Enter rychle stiskla, vzala zbraň a rozběhla se po schodech dolů. Vojáci vykřikli a začali po ní střílet. Palbu opětovala jenom tím způsobem, že několikrát vystřelila, kdo ví kam. Rychle doběhla k bráně a ještě se otočila a podívala se na celou místnost. V tu chvíli se ale událo víc věcí najednou. Připadala si, jako by do ní narazil minimálně jumper, cítila, jak jí něco teplého obstříklo ruce a uviděla na nich rudé krvavé fleky. Zavrávorala směrem dozadu a pak už neviděla nic. Jenom propadla bránou.

Ke konci bych vás teda chtěla ještě požádat o názory, jak se vám to líbí, a tak trošku doufám, že napíšou i ti, kteří do teď psali jenom občas, anebo vůbec. doufám, že někdo takoví je

Ale nevím, jestli to je dobře, nebo ne, ale na prosinec něco chystám, tak doufám, že to stihnu napsat ...ještě nemám ani čárku

trochu kritiky. Mac si pod nepřátelskou palbou ještě stihla udělat rychlovku? Tohle mi přijde až moc přetažené za vlasy.
Jinak dále. Šmoulové chtějí zničit Atlantis? Nevím teda jestli se držíš SGU, ale Šmoulové chtěli Destiny prozkoumat a najednou budou Atlantis, které je prokazatelně větší úlovek ničit?

Dave!: no tak v SGU předpokládám, že Šmoulové o Atlantis neví....tady se o ní dozvěděli a chtěli to zkusit, když nemůžou dostat Destiny...anebo si řekli, že se porozhlédnout, jak se žije v jiné galaxii, jestli se jim z tama něco nehodí a popřípadě při té příležitosti zkusí obsadit Atlantis
a k tomu s těma dvěma...město mělo štít, takže proč se maličko neodreagovat

no jak říká mě to přijde divné, že šmoulové, kteří jsou v podstatě výzkumníci co se s níčím nepářou najednou budou ničit Antické město plné znalostí a vědomostí. Jinak ohledně těch dvou. Já jsem prostě šťoural co všechno porovnává s realitou a zapoměl jsem, že ty se držíš starého SG konceptu, kde jsou tyhle věci možné.

ono na povídkách je nejhorší to, že je všichni porovnávají s SG světem ...něco ve smyslu: to tam nebylo, to tam bylo, proč se tím neřídíš, to není možné, to by neudělali a tak... ... s Willem a Mac mi to prostě přišlo jako zpestření (i když někdo tady proti tomu měl hodně námitem , ale jak já nikoho moc neposlouchám, tak jsem si to tam napsala ) - nemůže být prostě pořád ta hodná, dobrá, bezchybná...
s těmi Šmouly je to možná pravda, ale mohli brát taky Atlantis jako hrozbu a ne jako zdroj informací

V poriadku. Je koniec a basta.
Nevŕtam sa veľmi v poviedkach ako takých ale, že "Šmoulovia" majú na zničenie, alebo veľké poškodenie lodi Bohov? Ledva prenikli na Destiny a tá bola stará "pár" tisíc rokov.
Aj tak sa budem na nový "projekt".

P.S.: Nebudem predstierať, že sa mi záver poviedky páčil.
No je tvoja a ja to beriem.

No tak to je fakt hrůza.

Toto je spoiler!!!:

Proč si všichni na tomhle fóru zvykli uzavírat povídky tak zbrkle, nedokončeně a zabíjet hlavní postavy, CO Nejdřív s Bohy, kteří maj těch lodí stovky vyhrajou válku, a pak je zničí jen 3 + jedna loď "Šmoulů" z předaleké galaxie, která tam nemá VŮBEC CO DĚLAT a která je v SGU slabá jak čajíček. Obléhaly je nespočetněkrát, a s tímhle si neporadí. Doufám, že tím projektem myslíš závěrečnej film, kterej vše napraví a skončí HAPPY END em.